Země: Velká Británie Žánr: death metal Datum vydání: 30.4.2016 Label: Invictus Productions Tracklist: 01. Serpent’s Mirror 02. Crypt of Illusions Bane 03. The Divine Architect Hrací doba: 38:22 Odkazy: facebook

Důvodem, proč jsem začal s psát o deskách (nechci to ani nazývat recenzováním), není jakási pofidérní úlitba egu. Vždy jsem byl vděčný za doporučení zajímavých kapel nebo poukázání směrem, kde jsem se já nestačil pořádně podívat. A teď, když mám pocit, že se všechny lokální webziny na tuhle službu čtenářstvu téměř vysraly, jsem se rozhodl, že splatím dluh. Další splátkou budiž třískladbové EP „Three Devils Dance“ britských Qrixkuor.

Demo „Consecration of the Temple“ bylo zahuhlané maličko přes míru, ale nebyl jsem sám, kdo z materiálu cítil, že Qrixkuor mohou být víc než jen další „jeskynní“ deathová kapela. Už s následujícím záznamem ze zkušebny, kde se objevila skladba z prvního dema, výborný cover Demoncy a raná verze skladby „The Divine Architect“ z tohoto EP, se kapela znatelně posunula. Nejenom v rámci zvuku, který byl na „rehearsal tape“ opravdu zničující, ale v prvé řadě i hudebně. A „Three Devils Dance“ ve vzestupné tendenci pokračuje.

Nové EP jsem zachytil krátce po vydání (konec dubna), zrovna kdy mě zradila technika, takže jsem byl odsouzen k poslechu hudby pouze skrze mp3 přehrávač a sluchátka. První letmá ochutnání působila slibně, ale jednou v noci mi bez varování do uší vstoupila úvodní skladba „Serpent’s Mirror“. Atmosférické intro mírně evokující zvrácené eskapády moderní klasické hudby ve mně vyvolalo opravdu nepříjemný pocit a s nastoupivším deathmetalovým chaosem mě pomalu oblila autentická hrůza. Pocit překvapení doprovázený reakcí „co-to-kurva-je?!?!“ po chvíli odezněl, nikoliv však ona niterní tíže…

Qrixkuor v sobě pojí dva nejvýraznější proudy death metalu. Ten hnusný, zlý a temný s „progresivními či avantgardními“ tendencemi (Demilich, Portal, Irkallian Oracle, Mitochondrion) a ten hnusný, zlý a temný (jaký by snad jinak měl death metal být?), ale stále kurevsky přímočarý, podzemní a oddaný starým modlám (Sadistic Intent, Teitanblood, Eskhaton, Witchrist). Co se týče „extrémnosti“, tak Qrixkuor poněkud zaostávají, nejsou tak ďábelsky intenzivní jako někteří, ani tak geniálně zvrácení jako jiní, spíše kráčí jakousi střední stezkou. Mají ale něco svého a doufám, že to „něco“ se časem rozvine v unikum. Už teď je evidentní snaha myslet za roh, povšechně a táhnout jednotlivé elementy vstříc komplikovanějším/komplexnějším závěrům.

Tři přítomné kompozice (14, 9, 14 minut), působí jako jedna, klidu není dán prostor, a přesto Qrixkuor téměř mistrovsky zacházejí s gradací a přiměřeným dávkováním výraznějších momentů. Soustředěný poslech není ani zdaleka ztrátou času; spíše se stává nutností, chcete-li do EP opravdu řádně proniknout. Atmosféra zde možná hraje prim, ale „Three Devils Dance“ je stále dostatečně poutavý metal.

Z trojice skladeb přesto nejvíce vyčnívá ta úvodní, která jasně vytyčí kýžený koncept. Zbylé dvě jej rozvíjejí opravdu jen mírně, i když nelze říct, že by se v nich neobjevovaly zajímavé riffy, sóla či atmosférické plochy. Trochu kritiky si zaslouží až příliš obyčejné vokály, kterým by neuškodilo přidat na pestrosti. Bicí by v produkci mohly být taky o něco výraznější. Přijde mi, že ty nejagresivnější pasáže trpí nedostatkem důrazu, takže bych se v tomhle opravdu nezlobil za větší „extrém“, ať už co se týče síly a rychlosti úderů nebo prostě zvuku šroťáku. Ale Qrixkuor mají přeci jen rafinovanější způsoby jak posluchače pomučit…

Dílo Kennetha Granta, ačkoliv zajímavě napsáno, má své mouchy. Nezpochybnitelným faktem ale zůstává, že myšlenky a vize, představené v jeho knihách, dovedou s představivostí člověka pěkně otřást. Qrixkuor si název vybrali příhodně (jméno pochází z Grantovy knihy „Against the Light“). Jejich hudba je silná a zlá, byť k úplnému surrealistickému mistrovství a definitivnímu vystoupení mimo kruhy času ještě kus chybí. Ale když tak „Three Devils Dance“ pravidelně a delší dobu poslouchám, nemohu setřást pocit, jestli tohle EP nepatří k tomu nejzajímavějšímu, co jsem letos vlastně slyšel.