Země: Česká republika Žánr: funeral doom metal Datum vydání: 25.4.2016 Label: Solitude Productions / MFL Records Tracklist: 01. A Canticle for the Pipe Organ 02. Illegible Tree Name 03. Bread and Locomotive 04. Silvery Morning 05. My Heart’s in the Highlands Hrací doba: 61:28 Odkazy: web / facebook / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: Transcending Obscurity / Quercus

Ze všech projektů a kapel, v nichž Morbivod působí, jsou Quercus asi tou nejméně nápadnou formací. – pomalostí hudby i svou (ne)činností. Vlastně jsem si svého času už skoro myslel, že je skupina mrtvá a k životu se neprobere, jelikož po vydání debutového opusu „Postvorta“ z roku 2007 nastalo mnohaleté ticho. Až po sedmi rocích jej prolomila druhá deska „Sfumato“. Na třetí velké album už se ovšem takovou dobu čekat nemuselo, neboť „Heart with Bread“ přišlo jen dva roky po svém předchůdci.

Avšak i navzdory nijak zvlášť dlouhé pauze mezi „Heart with Bread“ a „Sfumato“ novinka do tvorby Quercus vnáší vcelku zásadní posun. V mezičase totiž duo Morbivod a Strastinen, které spolu dále působí i v Umbrtce, rozšířil Markko, jenž do zvuku Quercus vnesl varhany. A jak se ukazuje, byl to velmi dobrý tah, jelikož tento nástroj funerálnímu doom metalu vážně sluší a vlastně se velkou měrou podílí na atmosféře desky a na důvodech, proč jí věnovat pozornost.

Základní stavební kořeny Quercus samozřejmě zůstávají na svém místě, jak si je posluchač pamatuje již z „Postvorta“ a „Sfumato“. Mám tím samozřejmě na mysli extrémně hutné a pomalé záhrobní tempo s táhlými šnečími riffy. To jsou samozřejmě charakteristické znaky funebrálního doom metalu obecně, ale ke cti Quercus slouží, že s nimi vždy nakládali s o něco větší invencí, než je v rámci daného subžánru běžné, tudíž se nejednalo o takový ten obyčejný pohřebácký průměr.

Samozřejmě je příjemné, že tento stav věcí pokračuje i na „Heart with Bread“, akorát navíc došlo k již probíranému obohacení zvuku o varhany. A právě ty se nakonec staly hlavní hvězdou alba. Markko svým příspěvkem dodal hudbě Quercus nový rozměr a především právě díky němu nahrávka dýchá krásně majestátní atmosférou. Nikoliv přehnaně, nikoliv epickou, patetickou či nabubřelou – majestátní v tom pozitivním slova smyslu. A nutno dodat, že Quercus to v téhle poloze dost sluší. Je pravda, že i zde se nacházejí relativně dlouhé pasáže, které jsou vyplněny vcelku standardním funeraldoomovým riffováním, ale naštěstí se nejedná o nic, s čím by se nedalo žít.

Quercus však dokážou nabídnout i vyloženě poutavé momenty, důkazem čehož může být třebas hned úvodní, více jak dvacetiminutový kolos „A Canticle for the Pipe Organ“, jejž lze považovat na vrchol celé kolekce. Zejména pasáže ve středu skladby, dejme tomu od dvanácté minuty do devatenácté minuty, jsou velice dobré. Následující dvojice „Illegible Tree Name“ i „Bread and Locomotive“ si taktéž dokáže udržet vysokou laťku, byť o něco lepší mi přijde ta první jmenovaná, zatímco v té druhé je naopak několik motivů, které mi úplně nesedí. Vždy se ale jedná jen o vcelku krátké úryvky, jaké se na neskromných délkách, s nimiž Quercus pracují, hravě ztratí. Jako jediná trochu zbytečná píseň mi připadá čtvrtá „Silvery Morning“, což je s necelými sedmi minutami suverénně nejkratší kus na desce. Zde se neděje nic moc zásadního, chybí mi nějaké signifikantní pasáže a některé linky sólové kytary se mi zdají trochu kýčovité. Pokud by tu tahle písnička nebyla, deska by tím nijak neutrpěla, možná spíš naopak, protože by se dlouhá hodinová stopáž zredukovala aspoň o těch sedm minut.

Naopak vcelku zajímavá je už jen ze své podstaty finální „My Heart’s in the Highlands“, což je předělávka stejnojmenné kompozice od estonského skladatele moderní klasické hudby Arvo Pärta, v jehož případě jde o zhudebnění stejnojmenné básně od skotského básníka Roberta Burnse. Původní motiv u Quercus přebírá Markko s varhany, zatímco zbylé nástroje stále drhnou funerální tryznu, proti čemuž v zásadě nelze mnoho namítat. Přijde mi ale trošku škoda, že pokud by si to člověk nepřečetl, tak by vůbec nepoznal, že jde o cover (navíc takovýhle!), protože jinak „My Heart’s in the Highlands“ z „Heart with Bread“ nijak nevyčnívá. Ačkoliv je tedy skladba vlastně dobrá, na albu se vyjímá dobře a při poslechu nenudí, nabízí se otázka, zdali bezesporu talentovaná funeraldoomová kapela s varhaníkem v sestavě nemohla z předělávání něčeho takového vytřískat o trochu víc.

I přes některé dílčí výhrady a jednu vesměs zbytečnou píseň je ale „Heart with Bread“ stále povedenou nahrávkou. Její poslech je z hlediska celku zábavný a hlavně se jí nedá upřít skutečnost, že Quercus posouvá o kus dále, což je rozhodně pozitivní. Obecně vzato lze v případě „Heart with Bread“ bez problémů mluvit o spokojenosti.