V tomhle článku bych rád promluvil o jedné věci, která mě… ne přímo sere, na to jsem zase až moc velký flegmatik, ale připadá mi neskutečně trapná, takže tímto bych chtěl poslat svůj ultimátní hejt všem lidem, kteří tohle dělají.

Důvod, proč to píšu zrovna teď, souvisí s nedávným úmrtím amerického muzikanta Prince, což jste jistě zaznamenali, protože všechna média toho byla poslední dny plná. A nejen ta oficiální, u nichž je informování o něčem takovém na místě. YouTube začíná být zahlcený videi, kde kreténi na webkameru procítěně zpívají „Purple Rain“, všichni píšou srdceryvné statusy, každý druhý muzikant musí vzdát hold a zahrát na koncertě cover, každý web nebo blog, který o takové hudbě nikdy nenapsal ani čárku, najednou musí s obrovskou lítostí informovat…

A přesně tohle je onou věcí, která mi přijde tak směšná a trapná. Minimálně polovině – ale spíš to hodně podsazuju a bude jich mnohem víc – byl nějaký Prince až doteď úplně u prdele a vůbec ho neposlouchali. Jsou to jenom attention whores, kteří chtějí kousíček mediálního prostoru a nějak se zviditelnit prostřednictvím tématu, o němž se teď hodně mluví. Nevěřím vám to, vy pokrytci zkurvený, je to jen povrchní a laciná snaha o pozornost a o pár kliků nebo lajků navíc.

Jistě, pokud někdo tvorbu Prince fakt poslouchal, upřímně se mu to líbilo a miloval to, pak se to dá pochopit. Mě určitě taky dostane, až jednou zcepení Thomas Gabriel Fischer, protože Celtic Frost jsou pro mě kult až do pekla. Sice to budu řešit tak, že přijdu domů, na plný koule ohulím „To Mega Therion“ a znova si vychutnám nadčasovost té desky, rozhodně nepůjdu točit nějaké infantilní covery „Circle of the Tyrants“ na YouTubko, vylévat si srdíčko na Facebook a psát R.I.P. na každém rohu, protože mi to přijde po všech stránkách nedůstojné, ale to už je dejme tomu každého věc, jak se k tomu postaví.

Jestli ale pro někoho muzika Prince ta takzvaná srdcová záležitost dodneška nebyla a teď do médií pouští výlevy o tom, jaký to byl talentovaný, geniální a inovativní umělec a jaká inspirace to byla, tak takový člověk je regulérní zmrd a hyena a přeju mu, aby mu shnily koule (případně zplesnivěly rodidla, pokud je to holka). Já jsem cynickej hajzl, takže se to nebojím říct na rovinu – je mi to úplně volný, že Prince umřel. Vím, kdo to byl, a nepřál jsem mu chcípnout, k tomu bych neměl sebemenšího důvodu, ale neposlouchal jsem jeho hudbu, nebavilo mě to, osobně jsem ho neznal, prostě mi ten člověk byl úplně jedno. Nevidím důvod, proč bych měl brečet, že už tu není.

Nechápejte mě ale špatně, tohle nemá být nic proti samotnému zpěvákovi (jak jsem řekl, ten je mi volný), svůj hejt směřuju vůči všem těm hyenám, které se teď na jeho smrti přiživují a mají neodbytnou potřebu světu sdělit, jak velcí fanoušci to byli, i když to vůbec není pravda. A samozřejmě se nejedná jen o Prince, to je pouze aktuální a exemplární případ. Klidně bych mohl sepsat dlouhý seznam jmen, po jejichž smrti jsem měl dojem, že se tahle trapná šaráda se srdceryvnými výlevy děje. Jen z nedávné minulosti lze zmínit třeba Davida Bowie nebo Lemmyho. I lidi, kteří Bowieho doteď neposlouchali a od Motörhead znají leda tak „Aces of Spades“, najednou začali truchlit a oplakávat. Mně něco takového přijde pokrytecké. A kdybychom šli ještě o kousek dál do minulosti, našli bychom takových případů mraky; a čím slavnější ta osoba byla, tím je to markantnější.

Morální ponaučení nebo pointu tenhle text nemá. Chtěl jsem říct jen to, že kdo se takhle chová, tak je pro mě ubožák. To je všechno.

P. S. Celé to hezky ilustruje následující obrázek (jeho autor zde):