Recenze

  • Vole – Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit

    19.4.2018

    Cnuk

    Vole - Nikdo vam nemuze dat tolik kolik my vam muzeme slibit

    Špinavého hardcore punku není nikdy dost. Tím spíše jedná-li se o českou tvorbu s českými texty. To nabízí pražská kapela s poetickým názvem Vole. Koncem minulého roku vydali první dlouhohrající dílo pojmenované blaníkovsky, „Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit“. Ve stejný den, tedy 13. prosince, vyšlo také jejich první ípko, takže na kontě mají všehovšudy odškrtnuty dvě nahrávky. „Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit“ obsahuje deset skladeb a celé to má něco málo přes čtvrt hodiny. Tedy klasické žánrové standardy. Album je zabaleno do zajímavé obálky, kterou má na svědomí zpěvák Tomáš Mitura, jakožto absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, dá se říci, odborník.

  • Amnutseba – Demo II

    18.4.2018

    H.

    Amnutseba - Demo_II

    Vloni v létě jsem tu do malých recenzí přidal článek o (jak jinak než) záhadném blackmetalovém tělesu Amnutseba z Francie. První demosnímek sice nepatřil k těm, které by člověku vyrazily dech, ale jisté kvality měl. Nahrávku jsem tehdy hodnotil asi tak, že je na ní cítit nemalý potenciál, ale slušela by tomu ještě hlubší atmosféra a schopnost svého posluchače uhranout. Dojmy po poslechu prvotiny nicméně zůstaly pozitivní, takže jsem se nijak nezdráhal pustit se do poslechu druhého demosnímku, jenž vyšel letos v únoru. S názvy si Francouzi příliš hlavu nelámou. První demo se jmenovalo jednoduše „Demo“ a druhé demo se jmenuje úplně stejně jednoduše „Demo II“. Anonymní číslování mě vždycky bavilo (bez ironie), takže proč ne. A že to s ním Amnutseba myslí vážně, dokazuje i srovnání seznamu stop prvního a druhého ...

  • Luna – Swallow Me Leaden Sky

    17.4.2018

    H.

    Luna - Swallow Me Leaden Sky

    S ukrajinským projektem Luna jsem se poprvé potkal v roce 2014, když vyšla jeho prvotina s názvem „Ashes to Ashes“. Neznámá kapela, nepříliš výrazný obal a jedna bezmála hodinová skladba – nic z toho nebudilo zrovna velká očekávání. A přece se z toho vyklubalo příjemné překvapení. Mělo to atmosféru, a přitom to neznělo unaveně jako většina současného funeral doomu metalu, což možná souvisí s tím, že nešlo o úplně standardní funerální umíráček (k tomu se ještě dostaneme podrobněji). Jednoduše mě to bavilo, co víc k tomu říct… Přesto jsem následné nahrávky Luny vynechal, ačkoliv jsem jejich vydání zaregistroval. Ani EP „There Is No Tomorrow Gone Beyond Sorrow Under a Sheltering Mask“, ani druhou desku „On the Other Side of Life“ jsem do přehrávače vůbec nevložil. Nějak tenkrát ...

  • Aosoth – V: The Inside Scriptures

    16.4.2018

    H.

    Aosoth - V: The Inside Scriptures

    Aosoth není kapela, jakou bych řadil ke svým nejoblíbenějším, k takzvaným srdcovkám. Není to formace, bez jejíž hudby bych měsíc nevydržel, ani to není formace, na jejíž nová alba bych čekal jak na smilování a kupoval vše dostupné v první den předobjednávek. Nebudu zastírat, že od toho mám jiná jména. Nepochybně jde však o kapelu, k níž mám respekt a jíž si cením. Stejně tak si myslím, že Francouzi mají na kontě několik výtečných desek. A když tohle říkám, trochu u toho myslím na „III – Violence & Variations“ a hodně u toho myslím na „IV: Arrow in Heart“. Předpokládám, že s Aosoth jste seznámeni, takže víte, že jsem právě jmenoval poslední dvě řadové nahrávky. A jestli seznámeni nejste, právě jste se tuto skutečnost dozvěděli.

  • Ols – Mszarna

    15.4.2018

    H.

    Ols - Mszarna

    Na podzim roku 2016 vyšlo první album dámského jednočlenného projektu Ols, jehož recenze se zde objevila o nějaký ten měsíc později. Pokud si tehdejší článek nalistujete, vedle trochy vepřového nedospělého humoru v něm najdete i sdělení o tom, že se bezejmenný debut Ols docela povedl a že se jednalo o zajímavou hudbu. Už tehdy jsem se nechal slyšet, že budu zvědavý na další tvorbu, jelikož bylo znát, že tady nějaký talent a hudební vize dřímá. Dnes se podíváme na to, zdali se na příjemný debut podařilo důstojně navázat. Ještě předtím bych se ovšem rád zastavil u toho, co se s Ols dělo v mezičase. Prezentace projektu v době „Mszarna“ je totiž dost odlišná v porovnání s prezentací v éře debutu, přičemž si nejsem jist, zdali v tomto ohledu došlo k posunu k lepšímu.

  • Häxenzijrkell – …von Glut und Wirbelrauch

    12.4.2018

    H.

    Haxenzijrkell - von Glut und Wirbelrauch

    Zalovíte-li v paměti, jméno Häxenzijrkell byste zde kdesi v hloubi mohli najít. Zanedlouho tomu budou už dva roky, co jsme si zde v minirecenzích představili jejich první EP „Des Lasters der Zauberey“. Tomu se od nás dostalo nanejvýš vřelého přijetí, čemuž se doufám nelze divit. Jak zmiňované minialbum, tak i předcházející demosnímek s jednoduchým názvem „Demo I“ totiž nabídly černé umění nejvyšší jakosti. Zodpovědně mohu říct, že jsem s „Des Lasters der Zauberey“ strávil mnoho času, stejně tak i „Demo I“ mi učarovalo. Prakticky ihned, co jsem se s muzikou Häxenzijrkell setkal, jsem neváhal a skoupil vše, co mi přišlo pod ruku. Čím je člověk starší a čím déle uběhlo od doby, kdy se vydal na dráhu hudebního fanatika na plný úvazek, tím je také náročnější, háklivější na kvalitu a tím hůře ...

  • War for War – In Situ

    11.4.2018

    H.

    War for War - In Situ

    Kdysi dávno byl War for War projektem, jenž produkoval nijak zvlášť zajímavý agresivní black metal s válečnou tematikou. Po tomhle prvotním období se jeho tvorba začala stáčet mnohem zábavnějším směrem, hudebně i tematicky, až v jednom momentě – konkrétně v období alba „Věž smrti“ – War for War aspiroval na pomalu nejzajímavější kapelu, na níž se Lord Morbivod podílí či podílel. Tím spíš zamrzelo, když se následně Morbivod rozhodl pustit War for War k ledu. V jednom momentě se sice vrátil koncertně, ale k plnohodnotnému návratu došlo až mnohem později. A jak jsem si kdysi myslel, jaká to není škoda, že War for War končí, nyní musím razit zásadně opačný názor – věčná škoda, že se tohle jméno na českou metalovou (?) mapu vůbec vracelo a radši nezůstalo pohřbené v minulosti.

  • Gorgonea Prima – Brownfields

    9.4.2018

    H.

    Gorgonea Prima - Brownfields

    Dovolím si tvrdit, že když kladenské duo Gorgonea Prima vydalo v roce 2010 svou dlouhohrající prvotinu „Black Coal Depression“, tak šlo o nahrávku, která na domácí metalové zarezonovala poměrně silně. Zčásti určitě už jen z toho titulu, že industriální black metal se v českých zemích příliš neprovozuje, ale zčásti nepochybně i díky svým kvalitám, které byly dost vysoko. Asi nemá smysl si nalhávat, že „Black Coal Depression“ patří ke stěžejním dílům domácího black metalu, ale jistý otisk myslím zanechalo a i s odstupem času je to dost povedená záležitost. Přinejmenším skladba „Corroded Landscape“ je dodnes působivá a v hlavě ji mám stále. Mohlo se zdát, že na Gorgonea Prima čeká zajímavá hudební budoucnost, k níž vykročili takříkajíc pravou nohou. Následující roky však byly všelijaké. Kapelu opustil Tyrael, na jehož místo ...

  • Howls of Ebb / Khthoniik Cerviiks – With Gangrene Edges / Voiidwarp

    8.4.2018

    H.

    Howls of Ebb / Khthoniik Cerviiks - With Gangrene Edges / Voiidwarp

    V dnešní recenzi splatím jeden z velkých dluhů loňskému roku. To znamená, že konečně napíšu o nahrávce, o níž jsem sem měl napsat už dávno, a zároveň s tím zde budu poprvé recenzovat muziku dvou skupin, jejichž jména se v našich recenzích taktéž měla objevit už dávno. Nicméně jak se říká – lepší pozdě nežli vůbec, tak si pojďme připomenout, zač je toho kvalitní metalový extrém. Že zde doposud nebyla recenze na Howls of Ebb, to by se dalo považovat ze naši (moji) velkou ostudu. Jméno téhle zámořské formace v určitých kruzích po vydání druhé desky „Cursus Impasse: The Pendlomic Vows“ (2016) právem dost rezonovalo; tenhle počin tehdy za recenzi určitě stál a nejspíš jsem se na to neměl vysrat. Špatnou zprávou pro příznivce kapely je, že v mezičase od vydání dnes recenzovaného ...

  • Angantyr – Ulykke

    7.4.2018

    H.

    Angantyr - Ulykke

    Ynleborgaz mlčel poměrně dlouho – za posledních šest let nevydal jedinou nahrávku. Tím pádem mě docela potěšilo, když začátkem letošního roku delší ticho prolomil a vysypal hned několik počinů, protože mám jeho tvorbu obecně vzato docela rád. Samozřejmě, že i v jeho diskografii se najdou slabší kousky, ale to je myslím normální stav a asi se s tím dá počítat. Existuje jen minimum kapel, jejichž kariéru lemují samé fantastické desky, a když už, většinou jejich diskografie nečítá nějak zásadně velké množství položek… Každopádně, „návrat“ Ynleborgaze proběhl velmi pozitivně. Nejprve vyšlo čtvrté album „IV“ od depressive blackmetalového projektu Make a Change… Kill Yourself, které bylo dobré a líbilo se mi. Krátce na to se objevilo nové minialbum „Foragt“ od Angantyr, které nabídlo dvě skladby o souhrnné délce bezmála ...

  • White Hills / Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Desire

    5.4.2018

    H.

    White Hills / Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - Desire

    Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand je název dlouhý jak týden před výplatou, ale pro vydání s názvem „Desire“ stále není kompletní. Na tomhle minialbu se totiž rakouská multi-žánrová kultovka spojila s newyorskými psychedeliky White Hills a až obě kapely dohromady stvořili tohle fialové EP o pěti skladbách. I když může být trochu otázka, nakolik se skutečně jedná o spojení dvou kapel. Mám totiž takový dojem, že Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand v tomto případě zastupuje pouze Albin Julius. Ten je samozřejmě hlavní postavou a tahounem formace a rozhodně je legitimní říct, že ta skupina je jeho, ale i tak tahle domněnka nejspíš stojí za zmínku. Nepřijde mi totiž, že bych na „Desire“ slyšel cokoliv, co by nasvědčovalo, že zde ...

  • Cultus profano – Sacramentum obscurus

    4.4.2018

    H.

    Cultus profano - Sacramentum obscurus

    Slovíčko „cult“, včetně všech jeho ostatních myslitelných podob a variací, poslední roky patří k těm nejzprofanovanějším v black metalu, což se odráží i v názvech nově vznikajících kapel. Jistě si vzpomenete na spoustu novějších formací, které se jmenuje „Cult of “, případně jejich název obsahuje nějakou jinou formu kultu. Nevyhnulo se to ani zámořskému seskupení Cultus profano. Dvojice z Kalifornie se dala dohromady v roce 2016, kdy také Advorsus a Strzyga vydali první společný demosnímek „Sacramentum obscurus“. Stejný titul nese i letošní debutový dlouhohrající nosič, což napovídá, že tyto dva počiny spolu nejspíš budou nějak souviset.

  • Coffin Haze – Rehearsal Ritual II

    3.4.2018

    H.

    Coffin Haze - Rehearsal Ritual II

    Vždycky mám velkou radost, když v recenzích mohu představit nějakou obskurní kapelu. Ne takovou, která to o sobě jen tvrdí na Facebooku. Ani ne takovou, která se jen umí obléknout do kapucí a zahalit držku, z čehož bychom se všichni asi měli posrat až za roh. Mám na mysli skupiny, které jsou divné, zvláštní a leckdy až ojedinělé a – ano, klidně to řekněme – obskurní po hudební stránce. Dovolím si tvrdit, že Britové Coffin Haze k takovým rozhodně patří! Myslím, že mi bude stačit, abych jen trochu vysvětlil, co přesně že to Coffin Haze hrají za muziku, a budete se mnou souhlasit, že se nejedná o věc, na jakou narazíte na každém rohu. Pak si to pustíte, a jestli byste předtím měli nějaké pochybnosti, tak nejpozději při poslechu se rozplynou a konečně pochopíte, ...

  • Ignis haereticum – Autocognition of Light

    2.4.2018

    H.

    Ignis haereticum - Autocognition of Light

    Kolumbijského dua Ignis haereticum jsem si poprvé všimnul – nejspíš stejně jako většina ostatních – v roce 2014, kdy se mi dostal do ruky jejich dlouhohrající debut „Luciferian Gnosis“. Vzpomínám, že jsem tehdy poslouchal víc jihoamerických blackmetalových formací, mezi nimi namátkou Horncrowned, a právě Ignis haereticum z nich byly výrazně nejlepší a nejzajímavější. Nejspíš vám neuniklo, že koncem loňského roku Ignis haereticum vypustili do světa svou druhou řadovou desku s názvem „Autocognition of Light“. Asi netřeba dodávat, že právě ona dnes bude naším hlavním zájmem. A bez větších průtahů mohu předeslat, že i v jejím případě se jedná o povedenou záležitost. Úplně pohodlně by se dalo prohlásit, že „Autocognition of Light“ prostě pokračuje v cestě nastolené prostřednictvím „Luciferian Gnosis“.

  • Judas Priest – Firepower

    31.3.2018

    Cnuk

    Judas Priest - Firepower

    Už jsou to čtyři roky, co britská heavymetalová legenda Judas Priest vydala album „Redeemer of Souls“. Když se po letech ohlédneme zpět, lze konstatovat, že ačkoliv to nebyl žádný propadák, o kdovíjak povedený materiál se také nejednalo. Po ambiciózním a rozpačitě přijatém „Nostradamovi“ sice šlo o krok k větší jistotě a klasickému zvuku, avšak v mých očích také o sestup z té nejvyšší heavymetalové ligy. Co víc, kapelu opustil zakládající člen, kytarista K. K. Downing, kterého sice nahradil schopný Richie Faulkner, ale na tu změnu po pravici Glenna Tiptona se muselo nějaký čas zvykat. Zkrátka, ze všech těchto důvodů jsem událostem oznamujícím vydání nové desky „Firepower“ nevěnoval příliš pozornosti. To se ale začalo postupně měnit se zveřejňováním prvních singlů. Nejprve titulka, poté „Lightning Strike“. Už začínalo být jasné, že „Firepower“ bude ...

  • Master’s Hammer – Fascinator

    28.3.2018

    Sicmaggot

    Master's Hammer - Fascinator

    Už v recenzi na minulou desku „Formulæ“ jsem se nechal slyšet, že domácí blackmetalová legenda Master’s Hammer se po svém znovuzrození pustila do díla s možná až přílišnou vervou. Z jejich počínání se vytratil nádech čehosi výjimečného, protože nová hudba Master’s Hammer jednoduše přestala být výjimečnou událostí, když se objevuje tak často. To je prostě nutný důsledek toho, že František Štorm se svou družinou začali hýřit aktivitou a nové album posílají do světa co dva roky. Jednou z těchto aktivit se stal i návrat na koncertní pódia, což byla další věc, z níž jsem dvakrát neskákal nadšením. Tím spíš, že jen o několik málo roků nazpět Štorm v rozhovorech hlásal, že Master’s Hammer živě nikdy nevystoupí a že by na pódiu vypadali směšně, na webu kapely navíc visel vtipný rozpis koncertů na příštích (tuším, že) 72 let ...

  • Suicidal Tendencies – Get Your Fight On!

    26.3.2018

    Cnuk

    Suicidal Tendencies - Get Your Fight On!

    Ještě předtím než nám Suicidal Tendencies představí v létě novou řadovou desku „Styl Cyco Punk After All These Years“, přichystali si předkrm v podobě EP s názvem „Get Your Fight On!“. To navazuje na poslední studiovou práci „World Gone Mad“ z roku 2016. Trošku kuriózním faktem je skutečnost, že je to teprve podruhé, co vydali dvě nahrávky ve stejné sestavě. Ano, takhle konstantní Suicidal Tendenceis za 37 let fungování jsou. Nové EPčko nejenže chronologicky navazuje na svého studiového předchůdce, ale svým názvem k němu přímo odkazuje. Znalí vědí, že „Get Your Fight On!“ je čtvrtou skladbou „World Gone Mad“. Tato píseň se na novince nachází hned ve čtyřech různých verzích, vždy pod trochu jiným jménem. Mezi zbývajícími šesti kusy najdeme tři předělávky, takže bavíme-li se o skutečně nové hudbě, ...

  • The Atlas Moth – Coma Noir

    23.3.2018

    Onotius

    The Atlas Moth - Coma Noir

    Originalita má různé podoby – některá je ryzí už od samotných prvočinitelů, jiná tkví v neobvyklé kombinaci ingrediencí. Nová deska The Atlas Moth, jež vychází tentokrát pod křídly Prosthetic Records, vskutku originální je, a to tím druhým jmenovaným způsobem. Pokud čtyři roky starý „The Old Believer“ byl poměrně žánrově ucelený zasmušilý atmosferický post/sludge metal s lehkým doomovým feelingem, pak aktuální „Coma Noir“ v sobě mísí pestrou paletu různých střípků, které jednotné žánrové označní komplikují. Ač sludgový fundament zůstává zachován, nová deska je oproti původní charakteristice nesrovnatelně pestřejší – tu slyšíme progresivní melodický death metal, za nějž by se nestyděli In Vain, jindy klávesové rejstříky tahající si svébytnou náladu posledního archaicky futuristického alba Cult of Luna, jinde zaslechneme až nu-metalovou, grungovou či rockovou ...

  • 900piesek – IV.II.VII

    20.3.2018

    H.

    900piesek - IV.II.VII

    900piesek je docela činorodý jednočlenný projekt na slovenské experimentální/hlukové scéně. Přesto jsme si jej zde v recenzích doposud nepředstavili, ačkoliv má Matúš Mikula na kontě několik zajímavých nahrávek, vlastních i kolaboračních. Na druhou stranu, je docela příhodné si první recenzi 900piesek na našich stránkách odbýt prostřednictvím tak zvláštního počinu jako „IV.II.VII“. Ona zvláštnost „IV.II.VII“ spočívá především v jeho formě, která je diplomaticky řečeno značně netradiční. Slovenský label Nomad Sky Diaries totiž nahrávku pustil do světa v limitaci pouhých třinácti kopií, které jsou k dispozici na průhledném čtyřpalcovém vinylu manuálně vyřezaném (takzvaný „lathe cut“) slovenskou firmičkou Archipelag Vinyl. Čtyřpalec je ukrytý v kartonové kapse o něco menší než formát A4 (o pár čísel menší na každé straně) společně s kartou z tvrdého papíru obsahující jen to nejzákladnější info – tracklist, odkazy a limitaci ...

  • Deathcult – Cult of the Goat

    19.3.2018

    H.

    Deathcult - Cult of the Goat

    Není tomu nijak dlouho, co jsme si zde v recenzích povídali o „Kong vinter“, nové desce norské blackmetalové stálice Taake. Na její adresu mohu připomenout, že se mi líbila, a dodat, že prozatím nemám důvod na tomto názoru cokoliv měnit. Přesto si dovolím tvrdit, že se nejedná o to nejzajímavější album, na němž se Hoest, lídr Taake, v loňském roce podílel. Hoest je sice spjat především s Taake, ale není žádným tajemstvím, že mu nedělá problém si zahrát i v jiných kapelách nebo dát někomu hostovačku. Z těch nejvýraznějších můžeme připomenout třeba jeho několikaleté působení v Ragnarok anebo jeho současné vřískání do mikrofonu v koncertní sestavě Gorgoroth. Jednou z dalších kapel, kde aktuálně působí, jsou i Deathcult, u nichž hraje na baskytaru.


Od hudebních fandů pro hudební fandy