Recenze

  • Loyle Carner – Yesterday’s Gone

    26.4.2017

    Zajus

    Loyle Carner – Yesterday’s Gone

    Asi nikoho nemůže urazit tvrzení, že britští rappeři se na úroveň svých amerických protějšků nikdy nedostali. Ne snad, že by v Británii neexistoval kvalitní hip-hop, ovšem na pár zajímavých jmen britské hip-hopové scény připadají desítky srovnatelně dobrých Američanů. To však neznamená, že by byla britská scéna mrtvá. Zrovna vloni vydala své druhé album nesmírně talentovaná Kate Tempest, album tak povedené, že by se do pětice mých nejoblíbenějších žánrových počinů roku mohlo zařadit velice snadno. Na Kate Tempest jsem si však nevzpomněl náhodou. Není to jen národnost a společné turné, které Loyla Carnera s touto básnířkou a rapperkou spojuje. Její jméno se totiž v recenzích Carnerova debutového alba „Yesterday’s Gone“ objevuje s naprostou pravidelností, protože míří v rámci hip-hopové scény vcelku podobným směrem.

  • Body Count – Bloodlust

    25.4.2017

    Cnuk

    Body Count - Bloodlust

    Nadešel čas na další blackmetalovou recenzi. Tou je deska „Bloodlust“ od černošské formace z Los Angeles, Body Count. Dobře, je to už docela fousatý fórek, ale nějak jsem si ho nemohl odpustit. Dost možná se totiž jedná o poslední vtípek spojitelný s tímto albem. Uběhly tři roky od comebackové placky „Manslaughter“ a Body Count jsou zpět, serióznější než kdy předtím. U téhle skupiny jsem byl vždycky na vážkách, zdali je brát vážně nebo ne. Všechny jejich dosavadní nahrávky obsahovaly závažná témata, ale také nabízely notnou dávku humoru. Asi tušíte, kam mířím. Humorná stránka s albem „Bloodlust“ zmizela ta tam. Pro mě jedno ze signifikantních a poznávacích znamení je pryč. Možná by mi to tak nevadilo, kdyby se od toho neodvíjela celá deska. Tato změna se totiž promítla i na hudbě, která je ...

  • King Gizzard and the Lizard Wizard – Flying Microtonal Banana

    24.4.2017

    Zajus

    King Gizzard and the Lizard Wizard – Flying Microtonal Banana

    Jsou různé cesty k úspěchu. Jednou z nich, kterou si představí a zvolí asi nejvíce lidí, je dělat to samé co ostatní, inspirovat se u nejlepších a dřít tak dlouho, dokud nebudete ještě lepší a dokud vás vaše námaha neodmění zaslouženým triumfem. Nic proti těm, kteří si tuto cestu zvolí, nepochybuji, že si svou nově nabytou pozici vydřeli (s výpomocí notné dávky štěstí, samozřejmě), ale je to tak trochu nuda. Další cesta, ovšem méně přehledná, plná slepých uliček a míst přímo se vybízejících ke karambolu, je cesta odlišení. Buďte jiní, buďte divní, a je dost možné, že když budete divní dost dlouho, úspěch se dostaví. Australští King Gizzard and the Lizard Wizard jsou divní. V žádném případě nemohu tvrdit, že by jejich diskografie byla ...

  • 777 Babalon – Dosebazostúpenie

    23.4.2017

    H.

    777 Babalon - Dosebazostúpenie

    777 Babalon je formace, která vlastně neexistuje nijak zvlášť dlouho – dle info koutku na kapelním Facebooku je to letos přesně pět let. Přesto si myslím, že kdo sleduje podzemní kanály, nejspíš už na tohle jméno narazil – ne náhodou si totiž 777 Babalon u mnohých příznivců hudebních extrémů vybudovali solidní renomé. Formace aktuálně vydala čerstvé album „Eschatological Beast of the Revelation“, my se však v dnešní recenzi zaměříme na jeden starší počin se zvukomalebným názvem (bez ironie) „Dosebazostúpenie“ z roku 2015. 777 Babalon si už od svých počátků rochní ve stylech jako noise, drone nebo dark ambient, které tu a tam koření většími či menšími závany prohnilého zahlučeného black metalu. A řekl bych, že právě na „Dosebazostúpenie“ je tento vliv do té doby ze všech řadových nahrávek největší. Až by ...

  • Oddisee – The Iceberg

    22.4.2017

    Zajus

    Oddisee - The Iceberg

    Relativně nedávno jsem na úvod recenze třetího počinu amerických Run the Jewels hořekoval nad nedostatkem dospělého hip-hopu. Hudby, která by se zabývala důležitými tématy a náležitě je zpřístupnila svým posluchačům, tak jako Verne svým čtenářům umožnil pochopit nejmodernější věděcké poznatky své doby prostřednictvím čtivé a dobrodružné prózy. V jistém ohledu jsem samozřejmě přeháněl, neboť jsem mluvil o autorech, kteří se pohybují v horních vrstvách hip-hopu, tam kam je dobře vidět i zvenčí, a kteří tak pomáhají definovat obraz žánru v očích „cizinců“. Pokud chcete hledat vážnější témata, stačí se tedy ponořit pod tuto vrchní vrstvu a zajímavých umělců kolem vás bude najednou poměrně hodně. Jít do hloubky je tedy prospěšné, pokud chcete objevit to, co letmým pohledem neuvidíte, a naopak to, co v hloubce objevíte, může ...

  • ARRM / Lonker See – split

    20.4.2017

    Skvrn

    ARRM / Lonker See - split

    Nová alba můžeme v době současné nadprodukce hledat všelijak. Buď se člověk spolehne na své pádlovací schopnosti a skrz vlny vaty se dobere uspokojení, nebo vsadí na jistoty. Třeba já je při vyhledávání nových hudebních výzev využívám moc rád, nestávají žádné velké úsilí a zpravidla nezklamou. K jedné z takových jistot patří vydavatelství. Právě ona jsou jedním z maximálně vítaných filtrů a vztyčených ukazováků, že snad tohle by mohlo dobré a měl bys to přinejmenším zkusit. Takovýmto způsobem bylo na můj hudební svět přivedeno třeba splitko polských kapel ARRM a Lonker See. Za matku má label Instant Classic, který je z oněch jistot jednou z úplně nejspolehlivějších a – jen abych naznačil – odhaluje klenoty polské alternativní scény. Nebojí se jazzu, dronu, ambientu a ani metal s rockem mu nejsou ...

  • Lorn – Arrayed Claws

    19.4.2017

    Sicmaggot

    Lorn - Arrayed Claws

    U záležitostí jako „Arrayed Claws“ se chce člověku jen nadšeně zavýsknout – velké překvapení! Mně osobně činnost italských Lorn až doposud zůstávala skryta, vlastně mi až donedávna unikala i sama informace o jejich existenci. O to příjemnější je ovšem naše první setkání, které proběhlo na aktuální třetí řadové desce. Už když jsem poslech pár náhodných úryvků z alba na Bandcampu, usoudil jsem, že „Arrayed Claws“ je záležitost, kterou bych mohl nebo dokonce i měl chtít slyšet. Posléze jsem počin nechal chvíli ležet ladem a nevšímal si jej, ale jakmile nadešel jeho čas, když jsem si konečně řekl, že by bylo záhodno se pustit do díla, „Arrayed Claws“ takřka okamžitě odhalilo své vysoké kvality. Zní to možná přespříliš troufale, ale nahrávka si mě podmanila vlastně hned ...

  • Ghost Bath – Starmourner

    18.4.2017

    Zajus

    Ghost Bath - Starmourner

    Vážená poroto, sešli jsme se zde, v budově vrchního soudu hudebního společenství, abychom projednali zločin pětice Jaime, Taylor, Tim, Donovan a Dennis (jejichž celá jména zůstávají obžalobě do dnešního dne neznámá). Během dnešního přelíčení se dozvíte o činech dalece porušujících nejen zákony našeho společenství, nýbrž i základní pilíře, na nichž naše vlastní existence stojí, jako jsou lidská práva. Přesto je třeba naléhat na váš smysl pro spravedlnost a požádat vás, abyste před vámi stojící pětici soudili nestranně a objektivně. Prvním, zdaleka nejlehčím bodem obžaloby, je křivá přísaha, které se zmíněná pětice, známá ve zločineckých kruzích též pod jménem Ghost Bath, dopustila při propagaci své debutové desky „Funeral“.

  • The Great Old Ones – EOD: A Tale of Dark Legacy

    16.4.2017

    Sicmaggot

    The Great Old Ones - EOD: A Tale of Dark Legacy

    Howarda Phillipse Lovecrafta, v roce 2012 debutovali s „Al Azif“ pod křídly Les acteurs de l’ombre Productions, což samozřejmě není žádná nýmandská firma. Takže ne, že by byli zcela neviditelní, zaregistrovat se jistě dali. Přesto jejich jméno zůstalo skryto očím širší metalové veřejnosti. S postupem času však jejich věhlas narůstal a výrazně tomu napomohly i kvality druhé desky „Tekeli-li“ z roku 2014, na níž Francouzi zúročili potenciál naznačený debutem a stvořili výborný počin s lahodným dezertem na konci v podobě bezmála 18minutového opusu „Behind the Mountains“. Přibližně v téhle době také kolem The Great Old Ones začaly kroužit větší labely. Anebo nezačaly, třeba měl zájem jenom ten jeden, u něhož Francouzi nakonec skončili, co já vím, do toho nevidím a takhle podrobnými insider informacemi skutečně nedisponuji.

  • Clandestine Blaze – City of Slaughter

    15.4.2017

    H.

    Clandestine Blaze – City of Slaughter

    Vyhlášený finský zvrhlík Mikko Aspa, majitel několika labelů (včetně asi nejznámějšího Northern Heritage Records, který je ostatně podepsán i pod dnes recenzovanou nahrávkou) a pornografických médií a s nejvyšší pravděpodobností také hlas slovutných avantgardních bohů Deathspell Omega, je po dvou letech zpět s novou deskou svého hlavního osobního projektu. Clandestine Blaze je mnohdy považováno za kontroverzní formaci, přičemž slovo kontroverzní je dnes na blackmetalové scéně chápáno jakožto eufemismus pro extrémně pravicové filozofie, ale o neonacistickou záležitost se nejedná. Pouze je na textech Clandestine Blaze poznat, že judaismus jaksi není favorizovaným náboženstvím Mikko Aspy. Nicméně i v případě, že tato skutečnost uráží váš vytříbený jemnocit, jen těžko můžete o Clandestine Blaze tvrdit, že to je píčovina, přijde-li řeč na hudební stránku. Mikko Aspa totiž do světa dlouhodobě pouští vysoce kvalitní syrově ...

  • The Committee – Memorandum occultus

    13.4.2017

    H.

    The Committee - Memorandum occultus

    Asi není příliš objevné uvádět recenzi na „Memorandum occultus“ tím, jak The Committee zaujali už svým prvním minialbem „Holodomor“ (2013) a následným dlouhohrajícím debutem „Power Through Unity“ (2014). Na druhou stranu, právě tyto nahrávky jsou podnětem k tomu, aby měl člověk chtít věnovat pozornost i letošní desce, takže ono se to prostě nabízí. The Committee, jejichž základna se nachází v Belgii, ale jinak je každý člen odlišné národnosti, přišli se zajímavým konceptem i vizuálním zpracováním. Vlastní hudba už nějak geniální nebyla, rozhodně však byla dobrá a osobně mě třeba „Power Through Unity“ svého času dost bavilo, byť zpětně jsem se k němu už nevracel. Nehodlám se příliš rozepisovat o tom, jak „Power Through Unity“ po hudební stránce vypadalo.

  • Blood Tyrant – Aristocracy of Twilight

    12.4.2017

    H.

    Blood Tyrant - Aristocracy of Twilight

    „Aristocracy of Twilight“ je deska, již by ti, kdo nejsou hodni vnímat a chápat temné umění, mohli okamžitě odsoudit jako strašnou, až neposlouchatelnou. Ale myslím, že tak je to zcela v pořádku; je správně, že hudba jako tato není určena každému a všem. Produkce Blood Tyrant je nepochybně syrová až běda. Na to je nutno upozornit hned dopředu. Nepřijde-li vám lákavá vidina extrémně mrazivých kytarových riffů a odporného skřehotu pod rouškou zadušeného soundu, pak byste se asi měli od „Aristocracy of Twilight“ držet dál. Pokud si naopak ceníte toho, když hudba zní jako otvírání pavučinami opředeného víka kamenné hrobky, pak je Blood Tyrant formací, jež by vám mohla – měla! – navodit pocity, jaké umí jenom tento žánr a ...

  • Pillorian – Obsidian Arc

    11.4.2017

    Zajus

    Pillorian - Obsidian Arc

    Velice rád bych se v recenzi debutového alba Pillorian obešel bez četných odkazů na legendární Agalloch a snad tím i novému dítku zkušeného muzikanta nepřisuzoval tak čerstvě po narození vlastnosti jeho starších sourozenců, jenže ono tak úplně nejde. Za prvé bych totiž nerad čtenáře ochudil o snadno uchopitelné srovnání s jednou z nejvýraznějších amerických metalových kapel třetího tisíciletí. Druhý důvod je pak mnohem jednodušší. Na Agalloch bych si totiž po poslechu „Obsidian Arc“ vzpomněl, i kdyby s nimi Pillorian nijak personálně spříznění nebyli. Když se v květnu loňského roku rozešli Agalloch, mrzelo mě to hlavně proto, že mi jejich rozpad přišel nesmírně předčasný vzhledem k tomu, čím ještě mohla čtveřice své posluchače obohatit.

  • The Necks – Unfold

    9.4.2017

    Skvrn

    The Necks - Unfold

    Rest jménem The Necks mě provází od dob, kdy vytryskl můj zájem o nekonvenční jazzové vyjádření. Se snahou pochopit, oč běží, jsem se entusiasticky pustil již do minulé řadovky. Říkala si „Vertigo“ a dávala mi svou neuspořádaností natolik zabrat, že jsem po tuhém boji musel přiznat porážku. Australanům i sobě jsem však slíbil návrat. Touha pochopit a s potěšením se přisát nadále hořela, s jedinými otázkami kdy a jak znova. Odpověď na kdy mám už nyní – „Unfold“ tu je letos; v případě jak se pokusím o postupné rozkrytí. Plátkem jazzovým nejsme, a proto bych si dovolil malé historické okénko pro obeznámení. Je tomu letos třicet let, kdy se pianista Chris Abrahams, perkusista Tony Buck a kontrabasista Lloyd Swanton dali dohromady a tuhle hromadu následně zaštítili názvem The Necks.

  • Todesstoß – Ebne Graun

    8.4.2017

    H.

    Todesstoß - Ebne Graun

    Todesstoß je jméno, okolo něhož jsem už delší dobu kroužil a výhledově jsem vždy plánoval se na jeho hudbu postupně podívat. Až doposud se tak ale nestalo, ačkoliv mi cosi říkalo, že tohle by mohla být záležitost přesně pro mě. Lákadlem byl zejména příslib netradičního a avantgardního přístupu k black metalu, který doplňoval i dobrý dojem z velmi zajímavých obálek (to nesměřuji ani tak k aktuálnímu „Ebne Graun“ nebo k předchozímu „Hirngemeer“, jako spíš k surrealistickým výjevům na nahrávkách jako „Unverweslich“, „Todesstoß“ či „Würmer zu weinen“). No, asi už tušíte, k čemu má tohle směřovat. Až donedávna tomu okolnosti ještě nechtěly (což chápejte jako eufemismus pro sdělení, že jsem brutálně líné hovado a sral jsem na to), ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, a pomyslné ucho se utrhlo ...

  • Verwoed – Bodemloos

    7.4.2017

    H.

    Verwoed - Bodemloos

    Příjemná překvapení se dost často nacházejí tam, kde by je člověk nečekal. Jako například u Verwoed. Kdo to je, co to je? Nemějte strachy, hned si to povíme. A dá-li múza, Bůh nebo jakákoliv jiná podobná děvka, možná se dozvíte i důvod, proč má být „Bodemloos“ tak dobrá nahrávka. Anebo to třeba napíšu jak kokot a nedozvíte se z toho lautr nic, uvidíme. Vydat se musíme do Nizozemska za frajerem, který si říká Erik B. – těžko říct, jestli to B. znamená Borec nebo Buzík nebo cokoliv jiného, to zjevně máte uhodnout sami. Jasně, já si z toho dělám hovězí humor, ale u Verwoed to vlastně namístě není, poněvadž jde o moc dobrou muziku, z níž není nutno si dělat šoufky.

  • Miserist – Miserist

    6.4.2017

    H.

    Miserist - Miserist

    Australská formace Miserist patří k záležitostem, jejichž jméno by mohlo během následujících měsíců případně malých jednotek let vylétnout hodně nahoru. Skupina totiž hraje stylem, jaký se v současné době mezi příznivci alternativně pojatého metalového extrému těší nemalé oblibě. Oč přesně se jedná? Nechme promluvit samotnou hudbu. Bezejmenné debutové EP otvírá krátké skoro-ticho-intro, po němž se (v rámci téže stopy s názvem „Skin, Mold & Flame“) spustí těžký, temný a technický riff. Okamžitě zavane odér krajanů Portal a jim podobných uskupení, takže jestli na tahle jména slyšíte, Miserist by vás určitě zajímat mohli.

  • Viranesir – Supports Flag Burning and Female Raping

    5.4.2017

    H.

    Viranesir - Supports Flag Burning and Female Raping

    Metalová hudba má mezi širokou veřejností image čehosi extrémního, okrajového, nebezpečného, zvráceného. Ve skutečnosti je to však pouhý mediální obraz a drtivé většině metalové scény podobná adjektiva nepřísluší. A to myslím především jako negativum a kritiku metalové hudby, protože ta by totiž měla být extrémní, okrajová, nebezpečná a zvrácená, jenže není. Jsou to samé homoušské melodické mrdky, kopa pozérských sraček, neškodná hudba pro děcka a zastydlé agro-fotry. Byť si samozvaná metalová elita s oblibou myslí opak, pravda je taková, že jde o zcela konvenční a obyčejnou muziku. Onu esenci temnoty a zla dokáže uchopit a zhudebnit jen velice malé procento ze všech těch skupin, které formálně spadají do metalového ranku.

  • Wömit Angel – Impaling Force of Satan

    3.4.2017

    Cnuk

    Wömit Angel - Impaling Force of Satan

    Původně jsem chtěl napsat do úvodu, že tato recenze je pro všechny blackmetalisty, ale pak jsem si uvědomil, že by mi to možná hned po prvním poslechu omlátili o hlavu. Napsat, že je tato recenze pro všechny pankáče není o moc lepší. Zkrátka by měli svoje oči a poté především uši uvést do pozoru všichni, co mají rádi, když se to v hudbě řeže a úchylné zábavě se jde naproti. Řeč je o finské kapele Wömit Angel; už jen název dává jasně najevo, co se tu asi bude dít za zvěrstva. Jedná se o třetí řadový zářez do diskografie a věřte, že se zde překvapivě nezměnilo vůbec nic, haha. Wömit Angel hrají black/punkovou skotačinu, kterou si asi každý čtenář dokáže lehce představit. Ano, přesně tak jednoduché to je. Prostě si tahle parta ...

  • Pryapisme – Diabolicus felinae pandemonium

    1.4.2017

    Skvrn

    Pryapisme - Diabolicus felinae pandemonium

    Světy svojských hudebních těles jsou jen velmi těžko definovatelné. Přesahují doposud zažité, mnohdy útočí polytematičností, žánrovými kotrmelci, akrobacií. Takových formací sice není – zákonitě – příliš, ale když už se zjeví, dokáží posluchačům i psavcům zamotat hlavy. Do sorty kapel, jež na věc nahlížejí jinak než žánrová masa, spadají i Pryapisme, francouzský excentrický export. O čemže tahle kapela sakra celá vůbec je, můžeme debatovat dlouhé večery. Má ráda kočičky (moc kočiček), má ráda ďáblíka. Kouká vpřed, vizionářsky, přesto zůstává věrna digitálnímu kostičkování a arkádnictví Maria s obráceným křížem na čepici. Vychází z metalu, ale jeho klasické hodnoty popírá a dělá si z nich dobrý den stejně jako ze všeho kolem. A krom toho ví, co je zač. Tvrdil jsem, že je problém něco takového definovat? Ale ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy