Recenze

  • Burnnesy – Parazit

    20.2.2019

    H.

    Burnnesy – Parazit

    Když jsem kdysi se Sicmaggotem začínal, chodil jsem ještě na gymnázium. Asi je tedy jasné, že když se tehdy někdo odhodlal poslat nějaké fyzické CD na recenzi, uváděl jsem adresu, na níž dnes bydlí už jen moji rodiče. Nechával jsem si tam nosiče posílat i v době, kdy už jsem studoval vysokou školu a bydlel na koleji. Dnes už několik let žiju úplně jinde, a přesto se tu a tam pořád stává, že rodičům přijde cédéčko na recenzi, které si zde vyzvednu třeba i za několik měsíců, když se tam náhodou objevím. Moc nevím, proč někdo posílá cédéčka na recenze bez ptaní a na nepotvrzené adresy, nicméně stává se to. Docela by mě zajímalo, kolik takových nosičů určených na nedomluvenou recenzi skončilo kdovíkde, když to někdo bez optání poslal třeba na adresu mého předešlého bydliště ...

  • Carpe noctem – Vitrun

    19.2.2019

    Metacyclosynchrotron

    Carpe noctem - Vitrun

    Debut Carpe noctem pojmenovaný „In terra profugus“ náležel k počáteční vlně nahrávek, které strhly pozornost blackmetalového světa směrem k zemi ohně a ledu, avšak nemohu se zbavit pocitu, že patří k těm nejméně známým, i přestože deska za debuty Svartidauði, Sinmara nebo Misþyrming výrazně nezaostává. Své možná dělá i to, že pod názvem Carpe noctem by si leckdo spíše představil tuctový gothic metal nebo zmalované šašky v kožených brněních. Ale kapela také není příliš koncertně činná, což minimálně Misþyrming a Svartidauði přidalo na známosti, a také skutečnost, že Code666, vydavatel obou dlouhých desek, nepatří mezi trend-settery a oblíbený label blackmetalového instagram-davu, i přestože vydali nejednu hudební perlu. Takže ani s novou desku „Vitrun“, která vyšla v říjnu loňského roku, nestrhli Carpe noctem žádné haló. Problémem může dále ...

  • Yerûšelem – The Sublime

    14.2.2019

    H.

    Yeruselem - The Sublime

    Hádám, že většina z vás, ne-li dokonce všichni, už dávno víte, co je projekt Yerûšelem zač. Ostatně se toho o něm v posledních měsících namluvilo docela dost. Ne snad, že by si tu pozornost nezasloužil. Vše, co souvisí s francouzskou avantgardně blackmetalovou veličinou Blut aus Nord totiž bývá vysoce zajímavé a vlastně už jen tahle spojitost samotná je dostatečným důvodem, abychom se o Yerûšelem intenzivně zajímali. Hudební svět Blut aus Nord je široký a rozmanitý, to je asi známá skutečnost. Už jen jejich vlastní diskografie se rozbíhá do mnohých směrů a různých tematických či náladových odboček, z nichž některých případně vznikají další projekty či přinejmenším plány, které však ani zdaleka ne vždy dojdou finální realizace v podobě publikace oficiální nahrávky.

  • Progres 2 – Tulák po hvězdách

    13.2.2019

    Cnuk

    Progres 2 - Tulák po hvězdách

    Málokterá česká potažmo československá kapela má takovou historii jako Progres 2. Dá se říci, že jsou to pamětníci, a přitom stále aktivní účastníci naší rockové historie. Začali ještě v bigbítových šedesátých letech a už tehdy se svým složitějším přístupem k hudbě odlišovali od zbytku brněnské scény a koneckonců i celé republiky. Tehdy se jmenovali The Progress Organization, nezávisle vydali singl, některé písně byly ještě v angličtině, popularita rostla, dokonce v roce 1969 předskakovali The Beach Boys a první řadovka „Barnodaj“ na sebe nenechala dlouho čekat. S nastávající normalizací však začalo téct spoustě nehodících se kapel, The Progress Organization nevyjímaje, do bot, což znamenalo konec první etapy. Členové kapely Zdeněk Kluka (bicí, zpěv), Pavel Váně (kytara, zpěv) a Jan Sochor (klávesy, zpěv) si v období temna vyzkoušeli i hraní v doprovodných kapelách ...

  • Bast – Nanoångström

    12.2.2019

    H.

    Bast - Nanoångström

    Podle názvu alba „Nanoångström“ by jeden asi tipoval, že formace Bast bude patřit někam na sever, ale není tomu tak. Tohle trio totiž pochází z Velké Británie, konkrétně tedy z Londýna. Proč se tedy ve jméně jejich druhého alba objevuje takové to divné áčko s kroužkem, které v angličtině nenajdete? Smysl to dává. Sledujte se mnou. Anders Jonas Ångström byl švédský fyzik a astronom, jenž žil v letech 1814–1874. Věnoval se studiu spektroskopie, pod čímž si asi většina lidí nic moc nevybaví, ale když vzpomenu album „The Dark Side of the Moon“ od Pink Floyd, tak se určitě chytat budete. Na jeho obálce se totiž objevuje motiv optického hranolu, jenž rozkládá bílé světlo na duhové spektrum.

  • Desolation Realm – Desolation Realm

    11.2.2019

    Cnuk

    Desolation Realm - Desolation Realm

    Je tomu jenom pár dní, co jsme tu měli recenzi na norský death metal, no a netrvalo to dlouho a je tu další. To, že jím Norsko není zrovna vyhlášeno, neznamená, že ho tam neumí, ba naopak. Dnes se podíváme na zub partičce pocházející z hlavního města země fjordů, která si dala jméno Desolation Realm. Za její objevení vděčím jednomu nočnímu putování po Bandcampu. Stačil letmý poslech a bylo mi jasné, že v tomhle něco je a že tohle chci slyšet víckrát. Nejprve si ale povězme něco o samotné kapele. Ono to ani nezabere moc prostoru, jelikož Google zrovna nevychrstnul kvanta informací. Z jednoho rozhovoru však lze vyčíst alespoň základní údaje. Desolation Realm je kvarteto, přičemž tři členové sestavy se znají ze seskupení Abominat.

  • Malthusian – Across Deaths

    9.2.2019

    H.

    Malthusian - Across Deaths

    Dovolím si předpokládat, že Malthusian nebude pro našeho čtenáře neznámým pojmem. Už jejich demosnímek „MMXIII“ (2013) a pilotní minialbum „Below the Hengiform“ (2015) vzbudily poměrně dost pozornosti a mluvilo se o nich vcelku dost i v našich končinách. Což se asi není úplně překvapující, když irská čtveřice, jejíž členové mají v portfoliu kapely jako Mourning Beloveth, Dread Sovereign, Altar of Plagues nebo Abaddon Incarnate, vydává již od počátku u firmy jako Invictus Productions. A když už jsem zmínil Altar of Plagues, můžeme připomenout jejich rozlučkové evropské turné v roce, kdy odehráli i koncert na pražské Sedmičce, přičemž role předskokana se ujali právě Malthusian. V loňském roce, po šesti letech od založení skupiny, se Malthusian konečně dopracovali i k debutové dlouhohrající desce s názvem „Across Deaths“.

  • Venom – Storm the Gates

    8.2.2019

    Cnuk

    Venom - Storm the Gates

    „Storm the Gates“. Nová deska Venom. Je vůbec nutné psát cokoliv dalšího? Není každému předem jasné, jak tohle bude znít? Sám sebe se ptám, proč tomu vůbec věnuji čas, když mě Venom už řadu let nedokázali novým materiálem potěšit. Hlavní otázky jsou tedy jasné: je něčemu u „Storm the Gates“ jinak? Stojí za to ho slyšet? Natočil Cronos a spol. konečně zase dobrou desku? Odpovědi zní: ne, ne a ne. Pojďme si projít několik zásadních problémů. Jsou to vlastně pořád ty samé. Tak předně muzika, ta je nyní u Venom prostě jen šeď, zmar a zoufalství. Že vlastně hrají pořád to samé, na to jsme si už zvykli. Ale občas se také stalo, že i když to byla už po několikáté variace na to ...

  • Dalkhu – Lamentation and Ardent Fire

    7.2.2019

    H.

    Dalkhu - Lamentation and Ardent Fire

    Se slovinskými Dalkhu jsem se poprvé setkal, když vydali své druhé album „Descend… into Nothingness“. To bylo v roce 2015. Dost dobře si vzpomínám na to, jak mě ta deska v době svého vydání bavila strašně moc a točil jsem ji docela intenzivně. Tím skutečným měřítkem je ovšem až časový odstup, který je neúprosný vůči všemu a všem. Jeho sítem projde jen máloco, poněvadž reálně je jen máloco natolik dobré, aby to přežilo zkoušku časem a nutilo člověka k dalším poslechům i s prodlevou roků. „Descend… into Nothingness“ se k takové nejvyšší elitě nezařadilo. Na album vzpomínám jako na povedenou záležitost, ale zpětně už jsem neměl potřebu si jej pouštět. Od doby, kdy opadlo období onoho intenzivního poslechu, už jsem počin neslyšel prakticky ani jednou. Zpětný poslech ...

  • Obliteration – Cenotaph Obscure

    5.2.2019

    Cnuk

    Obliteration - Cenotaph Obsucre

    Norsko není zrovna proslulé death metalem, ale samozřejmě, že i v této zemi se jím několik smeček zabývá. Obliteration s klidem zařadím mezi tamní nejzářnější představitele smrtícího žánru. Z hlediska časového se dají dobře zařadit k tehdejší vlně obrození švédského deathmetalu, zhruba okolo roku 2005, tedy po bok kapel jako Bastard Priest, Death Breath, Maim, Morbus Chron, Tribulation nebo Vanhelgd. Z této party nejvíce hudebně souzní s Morbus Chron, a to zejména díky o něco složitějšímu pojetí kompozice a s tím souvisejícím přidáním vlastní hodnoty. Na rozdíl od většiny ostatních, se nespokojili pouze s převzetím vzorců od švédských legend, ale hledali i vlastní cestičky, jak daný žánr ještě vylepšit svým přispěním. Něco podobného se později podařilo i Tribulation, kteří ostatně dodnes budí zdaleka největší zájem ze všech výše jmenovaných. Z ostatních koutů světa pak nelze neslyšet zejména ...

  • Vetala – Retarded Necro Demential Hole

    3.2.2019

    H.

    Vetala - Retarded Necro Demential Hole

    Možná jste si všimli, že v Portugalsku se v posledních letech nenápadně zformovala jakási vlna ohavného syrového black metalu. Ohavného takovým způsobem, až je produkce těchto skupin a projektů určena výhradně pokročilejším posluchačům, jimž nevadí, že to zní tak zvěrsky, protože si bzučivý garážový sound naopak vychutnávají. Asi nejviditelnějším představitelem tohoto trendu (chápejte bez pejorativního zabarvení) je projekt Black Cilice vydávající pod známou značkou Iron Bonehead Productions. To je ale jen špička ledovce, pod pomyslnou hladinou se skrývá další kopa smeček s tvorbou, která potěší příznivce té nejhrubší blackmetalové špíny. Loni jste kupříkladu mohli zaznamenat silně atmosférickou desku „Portals“ od Candelabrum, zmínit lze i jména jako Cripta Oculta, Ordem Satânica, Voëmmr, Trono além morte nebo Occelensbrigg.

  • Sanguinary Trance – Wine, Song and Sacrifice

    2.2.2019

    H.

    Sanguinary Trance - Wine, Song and Sacrifice

    Sanguinary Trance je doposud neznámá formace z Rakouska, která v polovině loňského roku vydala své první minialbum s názvem „Wine, Song and Sacrifice“. Na informace je kapela dost skoupá a mnoho toho z oficiálních zdrojů dohledat nejde. A když už něco, tak spíš jen takové střípky okolo, například že mastering debutového EP obstaral Kark z Dødsengel nebo že některými kytarovými party jako host přispěl kytarista Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand. Ale nic moc navíc, natožpak o samotné skupině. Z méně veřejných zdrojů mohu dodat, že se jedná jednočlenný projekt a že vznik se datuje až k roku 2013. Mně to nicméně nevadí. Hra na tajemno může vypadat jako klišé, ale mně to bude vždycky mnohonásobně sympatičtější, než když někdo musí být všude ...

  • Peste noire – Peste noire – Split – Peste noire

    31.1.2019

    H.

    Peste noire - Peste noire - Split - Peste noire

    Mezi vydáním „La chaise-dyable“ a novinky „Peste noire – Split – Peste noire“ uběhly jen tři roky, což na první pohled nevypadá jako nějaká propastná časová prodleva, přesto se toho v táboře Peste noire událo relativně dost. Předně to vypadá, že se Famine snad definitivně odstěhoval na Ukrajinu. Už v době okolo „La chaise-dyable“ šlo vidět jisté návaznosti nebo přinejmenším podporu, když hrdě pózoval v triku nějaké ukrajinské milice ideologicky inklinující k (neo)nacismu. Faminovy vazby na Ukrajinu byly v následujících letech čím dál tím těsnější a jeho náklonnost k jistým ideologiím, které se v dnešní slušné společnosti příliš nenosí, čím dál tím viditelnější. Ať už jde o zmiňovanou podporu Batalionu Azov nebo vystupování na festivalu Asgardsrei po boku kapel jako Absurd, Goatmoon, Der Stürmer, Sunwheel, Dark Fury či M8l8th.

  • Totenmesse – To

    30.1.2019

    H.

    Totenmesse - To

    V poslední době se nám tu v recenzích roztrhl pytel s debutující blackmetalovými smečkami z Polska. Totenmesse budiž dalším takovým přírůstkem a opět dost zajímavým. Tentokrát to sice není až taková pecka jako v případě Kły anebo Gorycz, jejichž počiny mě osobně bavily o něco víc (byť jsou oba trochu jinde), to mohu prozradit hned zkraje, ale i tak se jedná o dobrou záležitost, která za pozornost stojí. Obzvlášť jestli vám tyhle polské záležitosti chutnají podobným způsobem jako mně. Začněme představením sestavy, protože i v případě Totenmesse se v ní ukrývají známé firmy, s nimiž se posluchač sledující polskou scénou nejspíš už nejednou setkal. Páteř sestavy tvoří borci z kapely Hell United, která už sice nyní nefunguje, ale na její solidní druhou desku „Aura Damage“ z roku 2012 si možná vzpomenete.

  • Ováte – Ováte

    29.1.2019

    H.

    Ováte - Ováte

    Jedním z největších lákadel na poslech bezejmenného debutového alba norské smečky Ováte je její dvoučlenná sestava. V té se totiž objevují dva týpci, kteří jsou doposud víc známí jako koncertní hráči proslulejších formací, přičemž právě Ováte je tím projektem, v němž se pouštějí i do vlastní tvorby, aby – v ideálním případě – ukázali, že to nejsou jen bezejmenné nájemné pušky, jejichž schopnosti končí u živého přehrávání tvorby talentovanějších skladatelů, nýbrž sami dobří muzikanti, kteří mají na to, aby blackmetalové scéně věnovali trochu další kvalitní muziky. Nyní se samozřejmě podíváme na to, jak se jim něco takového na eponymní debutovce daří. Ale ještě předtím by se asi slušelo oba borce představit. Strunné nástroje obstarává původem irský hudebník Aindiachaí, jehož můžete vídat na živých vystoupeních Taake (zde hostoval i na pár nahrávkách) a Gorgoroth, mihnul ...

  • Bloodsoaked Necrovoid – Demo II

    28.1.2019

    H.

    Bloodsoaked Necrovoid - Demo II

    První demosnímek Kostaričanů Bloodsoaked Necrovoid se dle mého názoru dost povedl. Nepřinesl sice nic zásadního, ani nic nového, co bychom jinde ještě neslyšeli, ale dovolím si tvrdit, že příznivce hrubozrnného death / doom metalu jistě potěšil. Jednalo se totiž o poctivou žánrovku s parádně prohnilou atmosférou, které na lákavosti ještě přidával demo sound. Myslím, že demáč nakonec vyvolal docela slušný ohlas. Je to samozřejmě těžce relativní, z Bloodsoaked Necrovoid se nestali přes noc hvězdy. Demosnímek si nicméně odnesl převážně pochvalné recenze i z poměrně respektovaných zinů (čímž nemám na mysli zrovna nás, haha) a po audiokazetě vydané v limitaci 150 kopií se vcelku zaprášilo. Asi se dá říct, že Kostaričané se chytli a našli si své posluchače.

  • Negativa – 03

    26.1.2019

    H.

    Negativa - 03

    Pořád se mi zdá, že španělská scéna je v rámci metalu poněkud přehlížená. Zbytečně, protože na Pyrenejském poloostrově se najde hromada kvalitních kapel, které mají nachystanou zajímavou undergroundovou muziku pro ty, kdo chtějí naslouchat. Ale možná tenhle stav bude dán právě tím, že ve Španělsku absentují nějaké velké metalové hvězdy a kvality místního metalu plynou spíše z aktivit v těch extrémnějších žánrech. Negativa patří právě k těm formacím, které nejsou moc vidět, ale mohou potěšit fandy undergroundového metalu – pokud si k nim tito najdou cestu. Název jejich aktuální desky „03“ je ale trochu chyták, protože novinka není třetím albem, nýbrž druhým. „01“ je totiž EP.

  • High on Fire – Electric Messiah

    23.1.2019

    Cnuk

    High on Fire - Electric Messiah

    High on Fire jsou jednou z mála kapel, která ještě nevydala špatné album. Fungují už jednadvacet let a svoje kulaté narozeniny oslavili loni v říjnu novou nahrávkou „Electric Messiah“. Jde o osmou řadovou desku, již tradičně vydanou dva až tři roky po té předchozí, a opět se můžete spolehnout, že to jsou High on Fire se vším všudy. Já osobně považuji za jejich nejsilnější období trojici po sobě jdoucích řadovek „Blessed Black Wings“, „Death Is This Communion“ a „Snakes for the Divine“. Ostatně tímto materiálem si mě parta kolem Matta Pikea získala. Právě od vydání prvního ze zmíněné trojičky alb, tedy od roku 2005, hrají stále ve stejném složení: Matt Pike – kytara a zpěv, Des Kensel – bicí a Jeff Matz – baskytara. Pike a Kensel ...

  • Nachtmystium – Resilient

    22.1.2019

    H.

    Nachtmystium - Resilient

    Eufemisticky řečeno, Blake Judd nemá na scéně zrovna nejlepší pověst. Ale může si za to chlapec sám. Což o to, že intenzivní fetovačky a drogovou kariéru by mu asi většina z nás bezproblémově odpustila, ostatně posluchači black metalu nejsou nějakým klubem skautíků. Nicméně roky ojebávání fandů i labelů o prachy se na jeho renomé podepsaly nenapravitelným dojmem. Jeho hudební talent je nepopiratelný a jeho práce v kapelách jako Hate Meditation, Twilight a samozřejmě Nachtmystium za poslech stojí, nicméně k čemu to, když lidsky je to evidentně zmrd, jenž se kvůli fetu neštítí posrat své vlastní fanoušky, kteří byli tak naivní, že si chtěli koupit jeho merch a desky. Není to zas tak dávno, kdy se Judd opět ukázal jako kardinální kokot. To když v loňském roce se svým (novým) labelem ...

  • Death Karma – The History of Death & Burial Rituals Part II

    20.1.2019

    H.

    Death Karma - The History of Death & Burial Rituals Part II

    Zdá se mi, že Death Karma, druhá kapela Infernal Vlada a Toma Coronera, stojí mírně ve stínu Cult of Fire. Svým konceptem mi však připadá možná ještě zajímavější. Death Karma se totiž věnují různým pohřebním rituálům a tradicím napříč planetou. Na první desce „The History of Death & Burial Rituals Part I“ z roku 2015 měly své zastoupení Slovensko, Madagaskar, Mexiko, Česká republika, Indie a Čína. Hudebně i graficky výtečnou nahrávku však bohužel srážel plochý sound, což bylo trochu zklamáním. Navzdory tomuto škraloupu šlo ale Death Karma bez debat považovat za velmi zajímavou formaci. Oznámení pokračování se vcelku očekávatelným názvem „The History of Death & Burial Rituals Part II“ tím pádem potěšilo. Ve druhém díle „Historie smrti a pohřebních rituálů“ dostaly prostor Haiti, Tibet, Skandinávie, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy