Recenze

  • Handful of Hate – Adversus

    17.8.2019

    H.

    Handful of Hate - Adversus

    Řekl bych, že italští Handful of Hate bezezbytku naplňují význam slovního spojení „veteráni scény“. Jejich kořeny sahají až do začátku devadesátých let, a přestože tuhle ranou éru pamatuje v aktuální sestavě jediný člen Nicola Bianchi a přestože kapelu neminulo ani krátké přerušení činnosti (mezi lety 2008 a 2009), pořád tu káru táhnou dál a vesměs pravidelně vydávají nové desky. Sestava se sice proměňuje a v minulosti se v ní mihla i zajímavá jména jako Claudio Alcara z Frostmoon Eclipse, Asmodeus z Naer Mataron anebo blackmetalová bubenická star Gionata Potenti (pro jeho úctyhodné portfolio navštivte metalové archivy, tohle tady odmítám vypisovat). Mně osobně Handful of Hate k srdci nikdy výrazně nepřirostli. Dokonce jsem ani neslyšel všechna jejich řadová alba a znalosti střední části jejich diskografie mi vesměs ...

  • Mylingar – Döda själar

    16.8.2019

    H.

    Mylingar - Döda själar

    Mylingar vylezli ze švédského undergroundu teprve nedávno, přesto věřím, že mnohým z vás tohle jméno neznámé není. Jejich hnusný death (/ black) metal si získal svou pozornost a recenze proběhly i na větších metalových stránkách. Kromě toho jejich počiny již od prvního minialba „Döda vägar“ (2016) vycházejí u Amor Fati Productions, což není úplně neznámá firma a fajnšmekři její činnost jistě po očku sledují. Je tedy načase, abychom si Mylingar představili i zde. Když už na to nedošlo s loňským dlouhohrajícím debutem „Döda drömmar“, letošní pokračování „Döda själar“ si to jistě zaslouží. Mylingar nehoblují průměrný death metal, jejich podání je dost choré, zvuk ušpiněný a celková atmosféra misantropická. Přesto se jejich produkce nedá označit za bezhlavou či bezmyšlenkovitou a nese si v sobě i jakousi jemnou sofistikovanost.

  • At Dusk – Condemned

    14.8.2019

    H.

    At Dusk - Condemned

    Debutové album „Anhedonia“ zámořského projektu At Dusk se mi svého času poměrně líbilo. Poslouchám toho poměrně dost, takže spousta nevýrazných kapel se mi po určité době absolutně vypaří z paměti, ale zrovna jméno At Dusk mi z nějakého důvodu utkvělo, ačkoliv se hudebně nejednalo o nic prudce originálního nebo výlučného (spíš naopak). Když jsem každopádně zjistil, že po celých pěti letech vychází druhá dlouhohrající nahrávka „Condemned“, nepotřeboval jsem moc času na přemýšlení, jestli si ji pustit. Za těch pět let se toho zdánlivě nezměnilo. At Dusk je stále jednočlenný projekt, za nímž stojí Ross Major alias Korihor. Po ruce má koncertní sestavu, s níž výjimečně odehraje nějaké to vystoupení, ale o žádnou přehnanou aktivitu se nejedná.

  • V/A – Scorn Coalescence

    13.8.2019

    Metacyclosynchrotron

    V/A - Scorn Coalescence

    Split alba, skrze která lze objevit zajímavé kapely, jsou super. Možná, že naše stránky sledují i undergroundoví potápěči, co zdejší účastníky dlouho a dobře znají, ale spíše předpokládám, že s některými, ne-li se všemi, se případný posluchač seznámí poprvé až zde. „Scorn Coalescence“ není jen kompilace několika skladeb mladých smeček, které se chtějí předvést a jsou rády, že jim někdo něco vydá. Personál jednotlivých kapel se zná osobně a skladby na sebe například i tématicky odkazují. Takže se jedná o stvrzení jakéhosi personálního pouta a manifest sdílené vize hudebního násilí; to vše pod taktovkou labelu Cyclopean Eye Productions, na jehož soupisce je možné najít i další zajímavá zvěrstva jihoasijského, extrémně metalového undergroundu.

  • Celestial Grave – Secular Flesh

    12.8.2019

    H.

    Celestial Grave - Secular Flesh

    Musím se přiznat, že na „Secular Flesh“ jsem se fest těšil, ačkoliv se pro Celestial Grave jedná teprve o debut. Důvod je celku prostý – dřívější neřadové nahrávky téhle finské formace mě dost bavily. Respektive abych byl úplně přesný, svého času mě dost bavil demosnímek „Burial Ground Trance“, který se mohl pochlubit výbornou atmosférou. Pokud sháníte rychlejší black metal se zastřeným soundem, který se nebojí melodií, pak lze tuto nahrávku doporučit i dnes, s odstupem tří let. O rok mladší minialbum „Pvtrefactio“ o dvou skladbách sice bylo stále poměrně dobré a sedmipalec jsem si koupil, ale oproti „Burial Ground Trance“ už něco ztrácelo a postrádalo tak vysoké charisma. Od doby jeho vydání už jsem si to EP vlastně nepustil, což o demosnímku říct nemusím, protože ten jsem průběžně párkrát protočil.

  • Popiół – Zabobony

    11.8.2019

    H.

    Popiół - Zabobony

    Popiół je polská formace složená ze současných a bývalých členů Thy Worshiper, kteří zřejmě dostali chuť si spolu (opět) zahrát. Na jejich známější působiště ostatně odkazuje i název nového projektu, který byl pojmenován dle debutového alba Thy Worshiper, „Popiół (Introibo ad altare dei)“. Ze sestavy Popiół ale zmiňovanou desku paradoxně nahrávali pouze kytarista/zpěvák Marcin Gąsiorowski (zde jako MAG) a kytarista Bartek (Bard), přičemž první jmenovaný v Thy Worshiper působí i dnes. Zpěvák/baskytarista Adam „Kubov“ Tuchowski v Thy Worshiper hrával dříve, ale na debutu se nepodílel, a bubeník Michał „DQ“ Kowal (dále znáte z Blaze of Perdition, Mord‘A‘Stigmata nebo Arkona) se ke kapele připojil teprve loni.

  • Voz De Nenhum – Sublimation

    10.8.2019

    Metacyclosynchrotron

    Voz De Nenhum - Sublimation

    Voz De Nenhum lze z portugalštiny volně přeložit jako „hlas nikoho“ a sešli se zde hudebníci z kapel jako Necrosadist, Dictator, Tome of the Unreplenished, Frozen Winds anebo Lvcifyre. Z jednotlivých persón nejvíc upoutá přítomnost bicmistra Menthora, ale takový Alex Dictator rovněž zanechal na metalovém undergroundu zřetelnou stopu. Vnitřní fungování kapely mi je samozřejmě utajeno, ale tipuji, že právě tito hudebníci jsou zde hlavními tvůrci. Mimo jiné zde působí i klávesista/klávesistka a Dictator se o vokály dělí s dalšími dvěma chlapy. U vydavatelství Aesthetic Death, kteří se ve svých počátcích vyprofilovali s mistrovskými díly Esoteric, lze najít i jiné nenápadné perly obskurního, surrealistického (doom) metalu; namátkou bych zmínil třeba Wreck of the Hesperus nebo Murkrat.

  • Darchon – Οἰωνός

    8.8.2019

    H.

    Darchon - Οἰωνός

    Popsat muziku, která se nachází na desce „Οἰωνός“, vlastně není nijak složité. Myslím, že kdybych chtěl, tak bych to bez větších problémů zvládl v několika málo větách, aniž bych vám zamlčel nějakou zásadní informaci nebo dojem, jaký byste eventuálně potřebovali vědět, abyste se mohli rozhodnout, jestli si tu nahrávku pustit, či nikoliv. Nicméně vykydat jeden středně dlouhý odstavec textu a s velkou slávou to vydávat za recenzi není úplně můj styl, popravdě řečeno bych se snad dokonce trochu styděl něco tak krátkého za recenzi prohlásit. Ani nemluvě o tom, že člověk si své grafomanské potřeby musí ukájet, protože o čem jiném tohle celé psaní je, což? Ten docela jednoduchý popis „Οἰωνός“ si tedy ještě chvíli nechám pro sebe a za zvuku oslavných fanfár s ním udeřím až o trochu později. Nejprve ...

  • Hellvetron – Trident of Tartarean Gateways

    7.8.2019

    Metacyclosynchrotron

    Hellvetron - Trident of Tartarean Gateways

    Pánové Alal’Xhaasztur a Xul’szaghulhaza z Nyogthaeblisz si dávají se vším hudebním pěkně načas. Kdoví kolik let už to bude od oznámení slibované prvotiny „Abrahamic Godhead Besieged by Adversarial Usurpation“, kterou mělo vydavatelství Hells Headbangers před rokem a pár měsíci údajně připravenou k vydání, ale kde nic tu nic. Ostatně podobnými, byť ne tak drastickými průtahy byly postiženy snad všechny nahrávky, pod které se toto tvůrčí duo nějakým způsobem podepsalo. I nové album paralelní kapely Hellvetron zvané „Trident of Tartarean Gateways“ bylo promováno několik let zpátky. Původně před šesti lety jako vinylová EP trilogie, z níž se posléze vyklubala dlouhá deska, kterou jsme v novinkách poprvé zmiňovali na konci roku 2017. K předmětnému žbleptu byla přiložena i krátká ukázka, která je zvukově i hudebně totožná s finálním produktem, takže mi uniká, proč ...

  • Andavald – Undir skyggðarhaldi

    6.8.2019

    H.

    Andavald - Undir skyggðarhaldi

    Islandský black metal zažil v posledních letech obrovský vzestup – to snad není třeba připomínat, protože již o tom byly popsány stohy papíru, a to jak skutečného, tak toho imaginárního složeného z pixelů. Nebojte, nebudeme to nyní opakovat znova, spíš to berte jen jako takový pohodlně líný úvod k tomu, abychom si zde mohli představit další kapelu ze země ohně a ledu – Andavald. Jak už tak v případě islandského black metalu často bývá, i u Andavald lze dohledat personální propojení s dalšími podobně laděnými formacemi. V tomto případě zejména s Mannveira, ale mezi bývalými členy najdeme také borce z Naðra a 〇. Nijak nepřekvapí ani vydání u Mystískaos, za nimiž mimo jiné stojí H.V. Lyngdal z Wormlust.

  • Gruzja – I iść dalej

    5.8.2019

    Sicmaggot

    Gruzja - I iść dalej

    Polsko nepřestává chrlit další nové a vysoce zajímavé blackmetalové formace a dnes si povíme o další takové. A v tomhle případě se bude jednat o poměrně zvláštní věc, která možná pracuje se zavedenými a zdánlivě obehranými vzory, přesto její muzika nezní nijak vyčpěle, vyčichle a hlavně ani ne nudně. Vážení, dámy a pánové, přivítejte smečku Gruzja. O Gruzja nejde zjistit nějak moc konkrétnějších informací. Kdybyste například chtěli znát sestavu, máte smůlu, s takovými podřadnými a nedůležitými zbytečnostmi se tu nikdo nezdržuje. Poláci radši evidentně radši vkládají energii do toho, aby na svůj kapelní Facebook ve velkém sypali naprosto zhovadilé polské humory a péra nakreslená v MS Paintu.

  • Esoctrilihum – The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods

    4.8.2019

    H.

    Esoctrilihum - The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods

    O francouzský projekt Esoctrilihum, za nímž stojí další metalový solitér Asthâghul, jsem se doposud nijak zásadně nezajímal. Jeho existence mi sice nebyla ukryta, ale nějak jsem až donedávna neměl důvod si jeho tvorbu pouštět. V případě debutu „Mystic Echo from a Funeral Dimension“ mě ohromně odrazuje už obálka, která se mi vůbec nelíbí, a myslím, že minimálně už jenom kvůli ní si tohle album nikdy v životě ani neposlechnu. Obě loňské desky „Pandaemorthium (Forbidden Formulas to Awaken the Blind Sovereigns of Nothingness)“ (únor) a „Inhüma“ (říjen) už potenciál měly a byla na nich poznat snaha o vytvoření ambiciózního death metalu, který jde na rámec běžného pojetí svého žánru.

  • Pensées nocturnes – Grand Guignol Orchestra

    2.8.2019

    H.

    Pensées nocturnes - Grand Guignol Orchestra

    Namíchat dohromady extrémní metal a cirkusácké kejkle se na první pohled jeví jako naprostá blbost, která se zdá být v rozporu. Zatímco black metal bývá asociován s negativismem a temnotou, cirkus má být naopak místem, kde bují radost, zábava, poťouchlost a šprýmy. Anebo také tvrdý dril a odříkání nutné pro nácvik akrobatických čísel a nekompromisní zvířat. Což ale můžete zase chápat jako rozpor proti přístupu mnohých blackmetalových interpretů, kteří se právě na dril a cvičení schopností moc neohlížejí a namísto toho dávají přednost primordiální autenticitě. Přesto když se nad tím člověk zamyslí, oba tyto světy mají i jistá zákoutí, v nichž lze najít společné jmenovatele. Takže při troše snahy by se to zkombinovat jistě dalo. A osobně si nedokážu představit, jaké jiné skupině by se to mělo podařit než ...

  • Concrete Winds – Primitive Force

    31.7.2019

    Sicmaggot

    Concrete Winds - Primitive Force

    Naředit kvalitní hudební extrém není prdel. Spojení chaosu a řádu vyžaduje alespoň trochu talentu, a taky se hodí, když jeho tvůrci mají naposloucháno. Člověk prostě musí vědět, co dělá, aby projekt nevyzněl jako nesoustředěná kvaziokrajová mrdka. Ostatně většina z nás ví, jak zní úsilí od lidí jako je Antichrist Kramer. O podobně laděnou muziku se snaží Concrete Winds sestávající ze zbytků chcíplé finské smečky Vorum, Ta se soustředila na tvorbu death metalu s nádechem špinavého punku a grindu. Zejména na finálním EP „Current Mouth“ dali Vorum jasně najevo, že vědí, co dělají. Hnusná produkce poháněla stejně ohavný songwriting až do zetlelého hrobu, ze kterého nyní vstává ještě hnusnější reinkarnace.

  • Drastus – La croix de sang

    30.7.2019

    Metacyclosynchrotron

    Drastus - La croix de sang

    Než Deathspell Omega s „Fas – ite, maledicti, in ignem aeternum“ a „Paracletus“ přetvořili žánr, ve Skandinávii a ve Francii především fungovalo mnoho radikálních blackmetalových kapel, jež zapáleně uctívaly ničivé manifestace Ďábla. Mezi ně lze zařadit například Drastus. Jejich první tituly s frenetickým bicím automatem a chladně nelidskou atmosférou, tedy splitko „From the Womb of Ferocious“ (2005), debut „Roars from the Old Serpent’s Paradise“ (2005) a EP „Taphos“ (2006), sice nezestárly zrovna se ctí, ale EP „Serpent’s Chalice – Materia Prima“ (2009) je fakt špica. I bez přehnaně avantgardních tendencí se zde Drastus podařilo stvořit silný a stále aktuální materiál, který nepřekvapivě zahájil spolupráci kapely s End All Life Productions a Norma Evangelium Diaboli – nejzásadnějšími blackmetalovým labely nového milénia. Věřím, že kdyby „La ...

  • Tomb Mold – Planetary Clairvoyance

    28.7.2019

    Cnuk

    Tomb Mold - Planetary Clairvoyance

    Vzestup Tomb Mold je rapidní – čtyři roky existence, tři dlouhohrající fošny a s každou o kousek dál. Když vyrukovali minulý rok s nahrávkou „Manor of Infinite Forms“, způsobili v metalovém podzemí silnou rezonanci. Když pak navrch ještě přidali stejně impozantní plivanec odpornosti v podobě EP „Cerulean Salvation“, bylo jasné, že tahle parta torontských rodáků je v laufu a dají se čekat velké věci. Tím spíš, že další počin byl naplánován hned na další rok a „Cerulean Salvation“ bylo jeho předzvěstí. Od „Planetary Clairvoyance“ se tedy nečekalo nic jiného než další zničující nálož zvráceného a kurva našlapaného death metalu. Upřímně, Tomb Mold jsem v tomto ohledu věřil. Nic nenasvědčovalo tomu, že by nová deska měla být nějakým škvárem, kór po tak skvělém EP, jakým „Cerulean Salvation“ je.

  • Nusquama – Horizon ontheemt

    27.7.2019

    H.

    Nusquama - Horizon ontheemt

    V relativně krátké době tu máme recenzi na další kapelu ze spřízněné rodinky projektů okolo nizozemského vydavatelství Haeresis noviomagi. Tentokrát si budeme povídat o Nusquama, kde se opět scházejí tři již známí nezbedníci, konkrétně zpěvák T. (Turia), kytarista O. (Turia, Iskandr, Solar Temple, Lubbert Das) a bubeník M. (Fluisteraars, Solar Temple). K nim se dále připojili dva členové Laster, což je dnes už také poměrně zaběhlá značka na poli nizozemského black metalu, a může se jít na věc. Výsledek na debutovém dlouhohrajícím počinu „Horizon ontheemt“ zní přesně tak, jak bych si od spojení kapel à la Fluisteraars či Turia s Laster představoval. Zní to totiž přesně jako spojení atmo black metalu à la Fluisteraars či Turia s prvky typickými pro Laster.

  • Suspiral – Chasm

    26.7.2019

    H.

    Suspiral - Chasm

    Narazit na španělské Suspiral už s jejich debutem „Delve into the Mysteries of Transcendence“ nebyla úplně výzva, a to nejenom kvůli tomu, že album sdílelo tentýž obal s vinylovým vydáním „Όλεθρος“ od slovenských Goatcraft (jedná se o prakticky stejný výřaz obrazu „Toteninsel“ německého malíře Karla Wilhelma Diefenbacha (1851–1913)). Možná jste si mohli všimnout i díky vydání pod značkou I, Voidhanger Records, což je label, jehož počínání se vyplatí přinejmenším po očku sledovat. Ze všeho nejvíc ale platí, že „Delve into the Mysteries of Transcendence“ byla výborná deska, a třebaže nešlo o vyloženou raketu, která by na scéně udělala vítr a okamžitě vystřelila na povědomí „běžných uživatelů metalu“, svůj prostor v éteru dostala, a kdo sleduje, ten jistě zachytil. Suspiral se svým debutem přišli v době, kdy byly v kurzu chaotické deathmetalové formace ...

  • Chapel of Disease – …and as We Have Seen the Storm, We Have Embraced the Eye

    23.7.2019

    Cnuk

    Chapel of Disease - …and as We Have Seen the Storm, We Have Embraced the Eye

    Co vznikne spojením dvou legendárních válů „Chapel of Ghouls“ a „Angel of Disease“ od Morbid Angel? Ano, německá kapela Chapel of Disease. Jak může znít vznik jejich názvu triviálně, o to zábavnější je sledování jejich počínání. Čtveřice pocházející z Kolína nad Rýnem začínala jako klasická death/thrashová sekanice vzývající dávné žánrové legendy, což v roce 2012 zvěčnila na debutu „Summoning Black Gods“ a spřízněném EP „Death Evoked“. Žádný velký humbuk nenastal, však proč také, podobně orientovaných kapel bylo a je dost. To o tři roky později vydané album „The Mysterious Ways of Repetitive Art“ už upoutalo větší pozornost. Stále se jednalo o death metal, ale nyní přibylo dost doomu a rovněž tradičního heavy metalu. To už je přeci jenom méně onošené téma, navíc v době, ...

  • Black Spirit – Behind the Light That Fades

    22.7.2019

    Metacyclosynchrotron

    Black Spirit - Behind the Light That Fades

    Udržet si v současné nadprodukci vydání přehled není žádná sranda a ještě větší kumšt je sledovat demo nahrávky nových kapel a vybírat ty se skutečným potenciálem. Je to sice primárně otázka času a (přísné) selekce, ale svou roli hraje i štěstí. Povedené demo určitě potěší každého srdcaře a myslím, že je velice příjemné sledovat kapely od jejich počátků, jak se vyvíjejí a mění, zvlášť pokud se jim podaří z počáteční jiskry vykřesat něco mocného. Tuším, že tohle by mohl být případ španělské, jednočlenné kapely Black Spirit. Druhé, letošní demo „Behind the Light That Fades“ jsem si pustil náhodou poté, co jsem se omylem ukliknul, ale nechal jsem nahrávku běžet a krátce po skončení intra jsem musel poslechu věnovat veškerou pozornost.


Od hudebních fandů pro hudební fandy