Země: Itálie Žánr: alternative metal Datum vydání: 28.10.2013 Label: Bakerteam Records Tracklist: 01. Manicomium 02. Sirens 03. When the Cat’s Away 04. Vanessa’s Box 05. House Rules 06. Food for Thought 07. Electroshock 08. Alien Invasion 09. Insane Wishes 10. The Great Escape 11. A Blind Man’s Dream Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Scarlet Records / Bakerteam Records

Potkal jsem již mnoho různých druhů alb. Alba dobrá a špatná. Alba jednoduchá a složitá. Alba, která vás chytnou a nepustí, a alba, která vás bavit nezačnou, i když jejich kvalitu slyšíte. Vždy se dalo mezi jednotlivými škatulkami poměrně snadno vybrat, kam dané album patří. “A Blind Man’s Dream” je výjimkou. Tak jako v kvantové fyzice existují částice současně ve všech možných stavech zároveň, tak “A Blind Man’s Dream” spadá do všech výše zmíněných kategorií. A stejně jako částice v kvantové fyzice se toto album může navenek tvářit jako by zcela jasně zapadlo do konkrétní škatulky, aby při následujícím poslechu bylo vše jinak.

Po těžším úvodu jednodušší shrnutí: i po množství poslechů se nedokážu rozhodnout, jestli je dnes recenzovaná deska dobrá, nebo naopak úplná blbost. Od 81db jsem před obdržením “A Blind Man’s Dream” slyšel jen ujetou skladbu “Jabberwocky” z předchozího alba, která mě jednoznačně nalákala. Na alternativním metalu postavená dechovka plná rapu se prostě jen tak nevidí. V porovnání s ní je ovšem třetí dlouhohrající album italské kapely poněkud fádní. Ujetost se rozplynula a vše, co zbylo, je alternativní metal; někdy špatný, jindy lepší, ovšem ani náhodou ne unikátní.

Možná nejsilnější trojice skladeb je hned ta první. Sedmi minutovou úvodní píseň “Manicomium” otevře chytlavé riffování, které se na vrcholu drží poměrně dlouho a ani na moment neztrácí na zábavnosti. Prostřední měkčí část také není vůbec špatná, stejně jako následné sólo a závěrečná bicí salva. Vše je dobré, až na jeden detail: cokoliv zde uslyšíte, jste již někde slyšeli. 81db si neberou od jediného interpreta, naopak umně slepují kousky od slavných kapel, které svou hudbu tvoří na rozmezí groove a thrash metalu, a všemu pak nalepí svůj měkčí, neškodnější výraz. Přitom hned píseň druhá ukazuje, že kapela dokáže přijít i s originálními nápady. “Sirens” je rozverná skladba se znatelným orientálním nádechem a precizní sólovou sekcí, v níž se kytara prostřídá s houslemi. Do třetice pak přichází “When the Cat’s Away”, která kombinuje tvrdost první písně se zábavností skladby druhé, vše navíc opepří neodolatelným refrénem.

Potud vše docela dobré, jenže od skladby čtvrté již začíná kvalita znatelně kolísat, a co je horší, nápadnost, s jakou kapela bere od svých idolů, začíná být docela otravná. Pozastavím se tak až u skladby šesté (“Food for Thought”), která se snaží konkurovat veselé “Sirens”, ovšem minimálně její první část působí spíše jako zpívánky Dády Patrasové pro zaostalé předškoláky. Vše se raketově zlepší v druhé polovině s výborným sólem na nástroj jménem buzuki, který bych zcela nezkušeným uchem zařadil kamsi mezi banjo a mandolínu. Není to první vystoupení tohoto netradičního nástroje na desce (krátce se objevil i v předchozích skladbách), ovšem ve “Food for Thought” dostane opravdu dostatek prostoru.

Další podivností je hned následující “Electroshock”, ve které se 81db pokoušeli asi o jakousi nemelodickou avantgardu, ovšem výsledek je dobrý snad jen tím, že končí po necelých dvou minutách. Tím se dostáváme k poslední skladbě, kterou zde chci zmínit. Odkud vítr vane, pochopíte u poslechu balady “Insane Wishes” po jediné sekundě, píseň svou nulovou nápaditostí totiž vyvolává spíše dojem hodně přepracovaného coveru. Zařekl jsem se, že zde nebudu jmenovat kapely, které při poslechu alba slyším, a tak to neučiním ani tentokrát, ovšem zde poprvé 81db zašli opravdu daleko za hranu. Je zde vše, co byste u balady čekali. Akustický rozjezd vystřídá bezvadný a výtečně zazpívaný refrén s emotivním rytmem v pozadí, krátké zvolnění uprostřed odstraní rušivé vlivy, aby všechnu pozornost dostalo sólo. Nádherné, dojemné, vkusně protkané zmíněným refrénem. Kdyby s tímto kapela přišla sama, smekl bych klobouk a udělil jí desítku jen na základě této písně. Bohužel tomu tak není a všechna ta dokonalost je jen vypůjčená. Může vám to vadit nebo nemusí, to je jen na vás, ovšem ignorovat to nelze.

A tak se obratem vracím k začátku. “A Blind Man’s Dream” jako celek funguje – někdy. Jindy mám chuť ho vypnout po první skladbě a v půlce alba zvažuji sebevraždu jako obstojnou alternativu k dalším pětadvaceti minutám utrpení. Při některých posleších trpím jeho zjevnou neoriginalitou a z ní plynoucí primitivností, jindy si říkám, že zase tak přímočaré není a i jeho vlastní nápady nejsou špatné. Že mi jsou taje kvantové fyziky zatím více neznámé, než bych si přál, není takový problém. Koneckonců, naučit se dá všechno. Ale bodově ohodnotit album, které se zjevně nachází v superpozici a je tak dobré i špatné zároveň? To po mně nechtějte.