Recenze

  • Uncle Grasha’s Flying Circus – Stalinist God

    21.3.2019

    H.

    Uncle Grasha's Flying Circus - Stalinist God

    Na novou dlouhohrající desku hlukových jeptišek Uncle Grasha‘s Flying Circus jsem se vlastně docela těšil. Neřadové věci téhle formace poslouchám relativně často a nikdy neodcházím zklamán. Jejich experimentální koktejl industrialu, noisu, power electronics, dark ambientu a podobných laskomin má totiž na noisové poměry překvapivě hutnou atmosféru a na rozdíl od jiných hlukových kapel v něm lze cítit opravdu nějaký řád a především smysl. Snad i proto Uncle Grasha‘s Flying Circus za možná nejzajímavější české noisové seskupení. Možná někoho překvapí, že takhle nehovořím třeba o Radkovi Kopelovi, jehož přínos českému hluku je nepopiratelný, nicméně jeho tvorba je čistá improvizace dělaná pouze pro pobavení zúčastněných, a byť jde o veskrze sympatickou a specifickou zábavu, pořád je Eine Stunde Merzbauten jen improvizovaný bordel.

  • Omgeving – Wijde wijdte

    19.3.2019

    H.

    Omgeving - Wijde wijdte

    Věci ze stáje kanadského vydavatelství Hypnotic Dirge Records jsem jeden čas poslouchal docela rád. Postupně ale chuť opadla a poslední dobou nově vydávané nahrávky téhle jinak poměrně sympatické firmy poslouchám jen výjimečně. Rozhodl jsem se to alespoň trochu napravit prostřednictvím debutu „Wijde wijdte“ nizozemského projektu Omgeving. Žánrová škatule post-black / doom metal sice vypadá docela odpudivě, nicméně ukázky z alba mi připadaly docela fajn, takže jsem to nakonec zkusil. Za Omgeving stojí nizozemský muzikant Franck Johanson, jenž má za sebou působení v hromadě lokálních kapel. Asi nejznámějším jménem hádám bude thrashovka Distillator, která má na kontě dvě alba, ale nedokážu říct, jestli jsem ten název už skutečně někde slyšel, anebo je mi povědomý jenom proto, že je takový obyčejný a zaměnitelný, protože ...

  • Boy Harsher – Careful

    18.3.2019

    Dantez

    Boy Harsher - Careful

    Cesty YouTube jsou nevyzpytatelné. Zejména v momentech, kdy se prsty chytnou do proudu jedné z těch spirál, které táhnou skrze nejrůznější výjevy, od porodů do vody přes fetišistické kostýmové techtle až po obskurní a někdy vydařené hudební počiny. Přesně takto jsem zakopl o Boy Harsher. Bezstarostně proklikávám nejrůznější tracky ze sfér EBM, post-punku a synthwavu. Po chvíli na mě z doporučení čumí obskurní rudý cover s kolosální cifrou zhlédnutí. Šlo o singl „Pain“, který se momentálně pyšní číslem čítajícím něco nad 5 milionů posluchačů. Naštěstí pro interpreta je věc poměrně vhodným reprezentantem jeho typického zvuku. Valí se na nás chytlavý minimalistický synťák opředený o mělké hlukové prvky, strojové bicí a éterický vokál.

  • Kommandant – Blood Eel

    17.3.2019

    H.

    Kommandant - Blood Eel

    Dokážu si představit, že kapela jako Kommandant bude mnohým ležet v žaludku hned na první pohled. Válečná stylizace, textová tématika, totalitní atmosféra… Kommandant rozhodně nejsou kapelou, která by byla „závadná“ ve smyslu propagace ilegálních světonázorů, ale i přesto si myslím, že podobně třaskavá kombinace takové image a filozofičtějšího pojetí konceptů jako právo silnějšího, bude na citlivější jedince působit jako rudá barva na býka. Nicméně se tu kurva bavíme o extrémním metalu, tudíž mi přijde naprosto v pořádku, že jej nehrají hodní kluci a pro hodné kluky. Kdo si chce hrát na metalové vojáky a nezlobit, ať si jde pustit Sabaton, že jo. Jednu věc si ale dovolím tvrdit docela s jistotou. Ať se na stylizaci Kommandant díváte jakkoliv, musíte uznat, že to vypadá setsakra impozantně. Schválně si projeďte nějaké ...

  • Haiku Funeral – Decadent Luminosity

    15.3.2019

    H.

    Haiku Funeral - Decadent Luminosity

    Když se mi svého času dostala do rukou deska „Hallucinations“, nic jsem do té doby o Haiku Funeral nevěděl. Byla to jen další náhodná kapela, jejíž poslech jsem prostě a jednoduše zkusil. Výsledek příjemně překvapil. Tohle francouzské duo (původ berte s rezervou, poněvadž první člen vlastně pochází z Bulharska a druhý ze Spojených států amerických) se totiž prezentovalo příjemně divnou a ne úplně jednoduše zařaditelnou experimentální muzikou. „Hallucinations“ mě svého času bavilo, ale nemůžu tvrdit, že bych následné roky nechal Haiku Funeral navštěvovat svůj přehrávač pravidelně. Vlastně spíš naopak, poslouchal jsem to jen velice svátečně. Počet přehrání od napsání recenze bych určitě spočítal na prstech jedné ruky. Čímž nechci tvrdit, že se zpětně jedná o blbou hudbu, rozhodně ne. Nejde ale poslouchat všechno pravidelně, čas vždycky vyfiltruje ...

  • Infernal Cult – All the Lights Faded

    14.3.2019

    H.

    Infernal Cult - All the Lights Faded

    Infernal Cult je český jednočlenný blackmetalový projekt, o jehož existenci jsem až do relativně nedávné doby neměl úplně tušení. Jeho jméno jsem zaznamenal až s vydáním první dlouhohrající desky „All the Lights Faded“ z loňského roku, ale už před ním se objevilo několik minialb a také jedno demo. Jak asi z právě řečeného vyplývá, žádné z nich jsem neslyšel, takže se radši rovnou vrhněme na samotnou řadovku… Upřímně řečeno, kapely s tak klišé názvem jako Infernal Cult bych si za normálních okolností s největší pravděpodobností ani nevšímal. K poslechu mě přesvědčilo především to, že se jedná o český projekt, o němž jsem navíc do té doby neslyšel, tudíž mě zajímalo, jak na tom muzika Infernal Cult bude.

  • Death Worship – End Times

    12.3.2019

    Metacyclosynchrotron

    Death Worship - End Times

    Předpokládám, že každý kdo alespoň trochu holduje Blasphemy a kapelám z nich vycházejících, už o existenci Death Worship ví a jistě nepřekvapí, že trojice muzikantů – Förster, Read, Black Winds – zde navazuje na vyznění svých domovských kapel, tedy Conqueror, Revenge a Blasphemy. Je ovšem nutné upřesnit, že Death Worship je výhradní expresí Ryana „Deathlord of Abominations and War Apocalypse“ Förstera, tudíž že zde skládá veškerou hudbu, píše texty a sám si je odblije. V Conqueror se o hudbu s lyrikou dělil s Readem a jestli se někdy dočkáme nových Blasphemy, zůstává otázkou, ostatně jako to, zda se se i Förster podílí na případné tvorbě, když ústředními personami v kapele jsou Caller of the Storms a Black Winds.

  • Hesperian Death Horse – Živ

    11.3.2019

    H.

    Hesperian Death Horse - Živ

    Mám rád, když nějaká nepříliš známá kapela, kterou člověk zkusí jen tak na náhodu, dokáže překvapit a vyklube se z ní výborná muzika. Nebo přinejmenším solidní / dost dobrá, i to leckdy stačí k tomu, aby byl člověk potěšen. Jako třeba v tomhle případě, kdy se mi dostala do rukou druhá deska „Živ“ chorvatské formace Hesperian Death Horse. Hesperian Death Horse už pár let hrají, ale nějakou úctyhodnou řádku nahrávek za tu dobu nenastřádali. Na kontě mají album „Mrtav“, které vyšlo v roce 2013, a pak o rok mladší splitko „The Electric Wizard“ s krajany Hazarder. Moc jsem to nezkoušel poslouchat, jen jsem ty starší songy letmo proklikal a neznělo to úplně blbě, takže pokud byste si třeba „Živ“ pustili a zaujalo vás to nějakým větším způsobem, asi ...

  • Mirrors for Psychic Warfare – I See What I Become

    10.3.2019

    H.

    Mirrors for Psychic Warfare - I See What I Become

    Možná je to jen můj dojem, který samozřejmě může být mylný, ale mám pocit, že Mirrors for Psychic Warfare je relativně přehlížený projekt. Obzvlášť s ohledem na to, kdo za ním stojí, že jeho alba vycházejí na značce Neurot Recordings a – a to především, v první řadě a zejména – jak dobrou muziku produkuje. Pro ty, kteří úplně netuší, o co se jedná, si Mirrors for Psychic Warfare představíme, poněvadž po odhalení sestavy by se měli začít chytat skoro všichni. Formaci tvoří dva hudebníci. Tím prvním je Scott Kelly známý především díky post-metalovým titánům Neurosis a jejich spřízněným vedlejšákům, ale má za sebou i poměrně rozsáhlou sólovou tvorbu. Jeho parťákem je Sanford Parker, jehož portfolio kapel je ještě širší.

  • Pissgrave – Posthumous Humiliation

    9.3.2019

    Dantez

    Pissgrave - Posthumous Humiliation

    Dobře si pamatuju, když label Profound Lore vyvrhl v roce 2015 dlouhohrající debut filadelfských Pissgrave. Na první dobrou udělal větší halo cover než samotná muzika. Výřez z reálné scenérie s tlející ženskou ve vaně zachycující olezlou kost opřenou o kachličky, které zdobí mokvavá kůže, se nadobro vtiskl do paměti mnoha lidem – dokonce i některým, kteří extrémní hudbě běžně nehoví. Nic se nemění ani teď. Je zajímavé, jak se Pissgrave daří svou odporností upoutat. Existují tuny skupin, které sází na přepálený šok faktor, humus a vše s tím spojené. Jen málokomu se ale na této zetlelé kupě dekadence podaří zasmrdět unikátním způsobem.

  • Fluisteraars / Turia – De oord

    6.3.2019

    H.

    Fluisteraars / Turia - De oord

    Příznivcům atmospheric black metalu asi nahrávka „De oord“ neunikla. V našich recenzích jsme ji nicméně až doposud přehlíželi, což ovšem neznamená, že bychom si ji neměli připomenout i trochu zpětně. Fluisteraars i Turia jsou nakonec relativně výrazná jména z Nizozemska, tudíž si zde zmínku zaslouží. Říkám relativně výrazná, ale je pravda, že obě formace nehrají zas až tak dlouho. První dlouhohrající desky Fluisteraars i Turia vyšly před čtyřmi, pěti lety. Myslím ale, že kdo atmo-black sleduje, asi si všimnul, protože se jedná o vcelku solidní kousky. Zmínit lze ale i další aktivity. Po jednom členovi z každé skupiny se sešlo v projektu Solar Temple, jehož loňský, také povedený debut „Fertile Descent“ jsem zde již recenzoval, a za pozornost stojí i jména jako Iskandr (O z Turia) nebo Lubbert Das (O a J z Turia), ...

  • Funereal Presence – Achatius

    4.3.2019

    Sicmaggot

    Funereal Presence – Achatius

    Dnešní recku začnu krutopřísně s tvrzením, že kdo neslyšel Negative Plane je vůl a přehlíží kapelu, která vydala dvě veskrze výtečná alba, z nichž minimálně to druhé, „Stained Glass Revelations“, je moderní žánrovou klasikou. To není pouze nějaký můj názor, ale ryzí fakt, tečka. Samozřejmě, že když nějaká kapela fakt válí, vyplatí se omrknout i spřízněné či vedlejší kapely. V případě Negative Plane tedy Occultation, kde kytarista Nameless Void ukájí své doomovější/rockovější choutky, Ominous Resurrection, což je poměrně chorý black metal z mozku basisty, a především Funereal Presence, ve kterých působí bubeník a multiinstrumentalista Bestial Devotion. Kapely a nahrávky, které ovlivnily tvorbu Funereal Presence lze identifikovat jednoznačně a Bestial Devotion se nimi ani netají.

  • John Garcia – John Garcia and the Band of Gold

    2.3.2019

    Cnuk

    John Garcia - John Garcia and the Band of Gold

    V promo řečech na nadcházející koncerty se leckdy můžeme dočíst nejrůznější kraviny, ale označení Johna Garcii za pouštního magnáta, jak to udělali Obscure Promotion před jeho nedávným koncertem v Praze, mi přijde docela trefné. Jeho vysoké postavení na stonerové scéně je totiž zcela nesporné. Ostatně výčet zvučných těles, ve kterých působil a na jejichž tvorbě se podílel, je obdivuhodný. Chronologicky – Kyuss, Slo Burn, Unida, Hermano, Vista Chino, ZUN a v neposlední řadě jeho současná sólová kariéra. V případě prvních tří jmen mluvíme o absolutních vrcholech stonerového žánru a ani ostatní nezůstaly bez povšimnutí. Dalo by se říci, že na co Garcia sáhne, to se promění ve zlato; ostatně nesouvisí právě s tím název jeho nynější kapely The Band of Gold? Letošní počin nazvaný jednoduše „John Garcia and the Band of Gold“ je jeho ...

  • Chapter V:F10 – Pathogenesis

    27.2.2019

    H.

    Chapter V:F10 - Pathogenesis

    Formace s poněkud divným názvem Chapter V:F10 nepatří k těm, které by byly hodně na očích a všude se o nich mluvilo. Osobně si ale myslím, že by si o trochu víc pozornosti zasloužili, protože jejich tvorba je dost kvalitní. Platilo to už o debutu „Syndrome“ z roku 2015 a platí to i o loňském počinu „Pathogenesis“. Nemělo by to být zas takovým překvapením, že Chapter V:F10 se mohou hned od počátku pochlubit solidní úrovní, protože za kapelou stojí relativně známá jména z ukrajinské blackmetalové scény. Na stranu druhou to ale trochu překvapení je, protože muzika Chapter V:F10 mi přijde o level výše než ostatní projekty Astarotha Merce.

  • Uratsakidogi – Black Hop

    26.2.2019

    H.

    Uratsakidogi - Black Hop

    Ruští Uratsakidogi fungují už pěkně dlouho. Z toho, co jsem tak porůznu vyčetl se už od počátku nebáli experimentování a míchání různých stylů. Zároveň to vždycky byla tak trochu sranda kapela, o čemž vlastně do určité míry vypovídá i skutečnost, že název skupiny je zkomolenina japonského hentaie Urotsukidōji. Co jsem ale tak pochopil, dřívější tvorba Uratsakidogi byla docela jiná než to, co Rusové předvádějí na „Black Hop“. A co jsem tak zlehka poslechnul, nebylo by to nic pro mě. Současná podoba kapely je nicméně vtipně jebnutá, zábavná a dělá si prdel z takových stylů, až do našeho záběru zapadá (i kdyby jen dočasně). Oč na „Black Hop“ půjde, dost jasně prozrazuje samotný název desky.

  • Tim Hecker – Konoyo

    25.2.2019

    H.

    Tim Hecker - Konoyo

    Když jsem si plnil domácí úkoly před touhle recenzí, nabyl jsem dojmu, že ve svém oboru bude Tim Hecker relativně známé jméno. Já osobně jsem se nicméně s jeho tvorbou poprvé setkal až na jeho loňském, celkově už devátém dlouhohrajícím albu „Konoyo“. A za to, že jsem se do poslechu pustil, může z velké části i skutečnost, že počin vydal americký label Kranky, jehož portfolio sice neposlouchám nějak zevrubně, pravidelně či intenzivně, ale co jsem slyšel, vždycky se mi to líbilo (někdy dokonce i hodně líbilo) nebo mi to přišlo přinejmenším zajímavé. Letmo poslechnuté ukázky z „Konoyo“ mi zněly v cajku, takže jsem se pustil do díla s tím, že třeba objevím něco, co by mě mohlo zajímat i dlouhodoběji. Pro mě šlo trochu o krok do neznáma. Sám Tim Hecker ovšem žádný začátečník není. Muziku totiž ...

  • Carcinoma / Abyssal – Apanthropinization

    24.2.2019

    H.

    Carcinoma / Abyssal - Apanthropinization

    O Abyssal se toho svého času nahovořilo poměrně dost. Tahle britská entita naskočila do rozjetého vlaku chaotického extrémního metalu, ale brzy se vyprofilovala jako jedno z těch zajímavějších jmen, které se věnují disonantní kombinaci black a death metalu. S každým dalším albem rostl věhlas formace na extrémně metalové scéně a třetí dlouhohrající zářez „Antikatastaseis“ (2015) vydaný v kooperaci Profound Lore Records a Iron Bonehead Productions už v ročních žebříčcích mnohých nadělal slušnou paseku. Nicméně i předešlé dva počiny „Denouement“ (2012) a „Novit enim Dominus qui sunt eius“ (2013) byly dost povedené. Po vydání „Antikatastaseis“ se nicméně Abyssal trochu ztratili z dohledu a během několika málo následujících let si připsali pouze box „Perichoresis“ s audiokazetami všech tří řadových nahrávek. Bylo to až v loňském roce, kdy se okolo Abyssal začalo dít něco ...

  • Mentor – Cults, Crypts and Corpses

    23.2.2019

    Cnuk

    Mentor - Cults, Crypts and Corpses

    Když náhodou zaslechnu něco, co smrdí deah ‘n‘ rollem, okamžitě po tom sahám. V drtivé většině případů se však nehezky spálím. Tenhle žánr zažil v polovině devadesátých let pořádné turbulence, protože stejně tak rychle jako se dostal na svět, zase taky zmizel. To je podle mě docela škoda, protože v něm vzniklo několik opravdu povedených desek, přestože jich bylo pomálu. To že ho vzaly za své i tehdá ortodoxní death metalové kapely jako Carcass, Dismember, Entombed nebo Gorefest nesli fanoušci nelibě, ale mě to prostě baví. O polské kapele Mentor sem v době vydání jejich debutu „Guts, Graves and Blasphemy“ před třemi lety nezaslechl. Nyní se k nám dostalo promo na loňskou novinku „Cults, Crypts and Corpses“ a už z letmého zkušebního poslechu jsem měl pocit, že tohle by mohlo konečně ...

  • Burnnesy – Parazit

    20.2.2019

    H.

    Burnnesy – Parazit

    Když jsem kdysi se Sicmaggotem začínal, chodil jsem ještě na gymnázium. Asi je tedy jasné, že když se tehdy někdo odhodlal poslat nějaké fyzické CD na recenzi, uváděl jsem adresu, na níž dnes bydlí už jen moji rodiče. Nechával jsem si tam nosiče posílat i v době, kdy už jsem studoval vysokou školu a bydlel na koleji. Dnes už několik let žiju úplně jinde, a přesto se tu a tam pořád stává, že rodičům přijde cédéčko na recenzi, které si zde vyzvednu třeba i za několik měsíců, když se tam náhodou objevím. Moc nevím, proč někdo posílá cédéčka na recenze bez ptaní a na nepotvrzené adresy, nicméně stává se to. Docela by mě zajímalo, kolik takových nosičů určených na nedomluvenou recenzi skončilo kdovíkde, když to někdo bez optání poslal třeba na adresu mého předešlého bydliště ...

  • Carpe noctem – Vitrun

    19.2.2019

    Metacyclosynchrotron

    Carpe noctem - Vitrun

    Debut Carpe noctem pojmenovaný „In terra profugus“ náležel k počáteční vlně nahrávek, které strhly pozornost blackmetalového světa směrem k zemi ohně a ledu, avšak nemohu se zbavit pocitu, že patří k těm nejméně známým, i přestože deska za debuty Svartidauði, Sinmara nebo Misþyrming výrazně nezaostává. Své možná dělá i to, že pod názvem Carpe noctem by si leckdo spíše představil tuctový gothic metal nebo zmalované šašky v kožených brněních. Ale kapela také není příliš koncertně činná, což minimálně Misþyrming a Svartidauði přidalo na známosti, a také skutečnost, že Code666, vydavatel obou dlouhých desek, nepatří mezi trend-settery a oblíbený label blackmetalového instagram-davu, i přestože vydali nejednu hudební perlu. Takže ani s novou desku „Vitrun“, která vyšla v říjnu loňského roku, nestrhli Carpe noctem žádné haló. Problémem může dále ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy