Recenze

  • Alice in Chains – Rainier Fog

    24.9.2018

    Cnuk

    Alice in Chains - Rainier Fog

    Člověku se to ani nezdá, ale William DuVall už má na kontě stejně desek s Alice in Chains jako Layne Staley. Tedy nutno podotknout, že pouze těch dlouhohrajících. Staley se samozřejmě zapsal i na EPčka „Sap“ a „Jar of Flies“ nebo živáky v čele s „MTV Unplugged“, což jsou v grungovém žánru absolutní povinnosti, ale co se týče klasických řadovek, jedná se jenom o tři, takže to nebylo zas tak nedostižitelné. O dorovnání se postarala placka „Rainier Fog“, která spatřila světlo světa ke konci srpna. Vydání prvního návratového alba „Black Gives Way to Blue“ bylo událostí, a rázně ukázalo, že Alice in Chains na to pořád mají. Samozřejmě se najdou i tací, co namítají, že bez Staleyho to už nemá smysl, že jen hrabou prachy a jejich sláva má zůstat navždy v devadesátkách. Já si ...

  • H E X – H E X

    23.9.2018

    H.

    H E X - H E X

    Jsme a i navzdory jistým výstřelkům v jistých obdobích jsme vždy byli stránkou především o metalové muzice. Navzdory jednoznačnému hlavnímu směřování sem ovšem pevně patří i hudba mimo mantinely tvrdých kytarových riffů, protože poslouchat celý život pouze jeden žánr může jenom debil (sorry, jestli jsem teď někoho urazil, ale je to tak, rozšiřte si obzory). Čím méně hudby mimo metalové hranice tu ovšem recenzujeme, tím větší je radost, když zde mohu představit něco trochu jiného a zároveň mimořádně zajímavého. Jako třeba právě H E X. Pokud se rádi necháváte překvapit a chcete toho o albu, na jehož poslech se právě chystáte, vědět v ideálním případě co nejméně, pak v tomto místě můžete přestat číst.

  • Cultes des Ghoules – Sinister

    20.9.2018

    Metacyclosynchrotron

    Cultes des Ghoules – Sinister

    Nebylo tajemstvím, že polští Cultes des Ghoules ani po vydání masivního dvojalba „Coven“ nelení a pozvolna tvoří. Dávno domluvené splitko s německými Sepulchral Zeal vyšlo před necelým rokem (i když teda obsahuje skladbu původně složenou pro „Henbane“) a jedna sdílená nahrávka by se snad měla ještě objevit, ale opravdu jsem nečekal, že budeme tak „brzy“ poctěni deskou novou, příhodně nazvanou „Sinister“. Novinka vychází v nejbližších dnech a já rozhodně neměl týdny na to, abych ji zkoumal ze všech stran nebo nechal uležet. Ale někdy není třeba nad verdiktem zvlášť přemýšlet, zejména u kapel, které si vytvořily své unikátní vyznění, i přestože stále poukazují ke konkrétním, staroškolským zdrojům inspirace. Je nutné Cultes des Ghoules nějak sáhodlouze představovat?

  • King Dude – Music to Make War To

    18.9.2018

    H.

    King Dude - Music to Make War To

    Zdá se mi obliba amerického písničkáře, který si říká King Dude, mezi metalovým publikem v posledních letech docela zásadně roste. Jistou roli v tom nejspíš bude hrát i skutečnost, že poslední alba Thomase Jeffersona Cowgilla, jak se tenhle borec jmenuje vlastním jménem, vycházejí pod značkou Ván Records. Nebo že se King Dude nebojí spolupráce s metalovými kapelami, viz třeba společné splity s (Dolch) nebo Urfaust (asi ne náhodou jde v obou případech o formace vydávající pod stejnou firmou). Nebo třeba hned dvě spolupráce s Chelsea Wolfe, jejíž popularita mezi metalovým posluchačstvem rovněž výrazně roste. Nicméně tím stěžejním důvodem dle mého názoru bude skutečnost, že ačkoliv nemá King Dude po formální hudební stránce s metalem společného prakticky nic, jisté estetické i emoční aspekty se dost podobají. Například určitá dekadence, která jeho ...

  • Bloodsoaked Necrovoid – Demo 1

    17.9.2018

    H.

    Bloodsoaked Necrovoid - Demo 1

    Vždycky mě bavilo do místních recenzí přinášet kapely pocházející z koutů světa, pro něž extrémní metalová hudba není zrovna typická. Sice tak v poslední době činím možná méně, než bych rád, ale zkusme to nyní alespoň částečně napravit za pomoci Bloodsoaked Necrovoid. Bloodsoaked Necrovoid pocházejí ze středoamerické Kostariky, což samozřejmě není úplná prdel světa, nicméně nejde o stát, jenž by produkoval nějaké zásadní metalové kapely. Název Bloodsoaked Necrovoid je ovšem METAL jako svině a perfektně se hodí ke slibovanému ohavnému death / doom metalu. Jejich první demosnímek pak potenciál hnuso-názvu, hnuso-titulů skladeb i lovecraftovské hnuso-malůvky na obalu naštěstí potvrzuje.

  • A Forest of Stars – Grave Mounds and Grave Mistakes

    16.9.2018

    Sicmaggot

    A Forest of Stars - Grave Mounds and Grave Mistakes

    Letos je tomu přesně deset let, co Britové A Forest of Stars vydali své první album „The Corpse of Rebirth“, loni to bylo deset od momentu, kdy byla formace založena. Jedna dekáda technicky vzato není zas až tak dlouhá doba, přesto bych si dovolil tvrdit, že A Forest of Stars se během téhle doby stihli vypracovat na jeden z nejzářivějších klenotů avantgardního black metalu. Ačkoliv říct „vypracovat“ možná není úplně přesné, protože to naznačuje, že se kapela k takovému pojmenování směřovala postupně. A Forest of Stars však pouštějí do světa fantastické desky již od zmiňovaného debutu a prakticky pokaždé jde o trefu do černého. O jejich pátém počinu „Grave Mounds and Grave Mistakes“ to platí rovněž. Jak se s odstupem času ukazuje, „The Corpse of Rebirth“ a následující ...

  • Semai / 777 Babalon – split

    15.9.2018

    H.

    Semai / 777 Babalon - split

    V dnešní recenzi se opět jednou ponoříme do experimentálního bahna mini-scény okolo slovenských labelů Sky Burial Productions / Nomad Sky Diaries a představíme si společný počin jedné české a jedné slovenské formace, který by měl potěšit příznivce odporné, nelehce stravitelné hudby, v jejíchž útrobách se smývají hranice mezi black metalem a hlukovými žánry. Jedna zbytečně dlouhá věta na úvod by byla, vrhněme se tedy rovnou na věc. Bezejmenný počin svádí dohromady českou skupinu Semai a slovenské 777 Babalon. Myslím, že obě jména by neměla být neznámým pojmem pro ty z vás, kdo se o podobné hudební hlubiny zajímáte alespoň trochu podrobněji. Nahrávka je formálně asi spíš splitem, nicméně ne čistokrevným.

  • Parquet Courts – Wide Awake!

    14.9.2018

    Cnuk

    Parquet Courts - Wide Awake!

    Parquet Courts neplatí na rockové nezávislé scéně za žádné nováčky ani neznámou. Však existují už od roku 2011. Hned svojí první velkou deskou „Light Up Gold“ o sobě dali rázně vědět a ani jejich další placky nezůstaly bez povšimnutí. Na kontě už mají celkem pět alb, včetně „Wide Awake!“ už šest, a právě novinka, která vyšla v polovině letošního roku, je dost možná tím albem, ke kterému celou dobu směřovali. Kdo nemá o Parquet Courts ponětí, lehce mu přiblížím, co že to tahle parta z Brooklynu hraje. V podstatě se jedná o indie rock, čímž tak navazují na vlnu popularity žánru s příchodem prvního desetiletí tohoto století. Rádi do něho přimíchávají různé formy punku a garážového zvuku, ostatně to není v tomto žánru žádným velkým překvapením.

  • Black Magick SS – Spectral Ecstasy

    13.9.2018

    H.

    Black Magick SS - Spectral Ecstasy

    V dnešním povídání se podíváme kapelu, po jejímž zařazení do našich recenzí volalo hned několik z vás. A zcela správně, protože máte jednoznačně pravdu, že tak krásně obskurní záležitost jako Black Magick SS sem nepochybně patří. Tím spíš, že mnozí jiní by si o kapelu jako Black Magick SS ani neopřeli kolo. Důvodem tentokrát není extrémní hudba, která je naopak poměrně stravitelná a v určité míře až „neškodná“, nýbrž estetická stránka skupiny. Pestrobarevné malované obálky sice při pohledu zdálky mohou působit trochu dětsky (nebo dětinsky?), ale stačí jen trochu zaostřit, abyste na nich našli hromadu svastik. Mluvíme-li tedy o dlouhohrajících počinech „Kaleidoscope Dreams“ a letošním „Spectral Ecstasy“.

  • Gaerea – Unsettling Whispers

    12.9.2018

    H.

    Gaerea - Unsettling Whispers

    Portugalskou formaci Gaerea jsem poprvé potkal prostřednictvím hned její první nahrávky. Tou bylo bezejmenné minialbum z roku 2016. Z pětiskladbového počinu byl slyšet určitý potenciál, ale něco mi na tom celém tak úplně nesedělo. Formálně bylo vše v pořádku, ale konečný produkt mě bavil mnohem méně, než by papírově měl. Gaerea zde nedělali nic špatně, ale jejich muzika neměla potřebné charisma, aby si člověka dokázala udržet. Zpočátku jsem si myslel, že jen poslouchám nepozorně, takže jsem EPčku dal, řekl bych, nadstandardní počet poslechů. Pocity ovšem zůstaly prakticky totožné – lezlo to jedním uchem dovnitř a druhým prakticky okamžitě ven.

  • Nachash – Phantasmal Triunity

    11.9.2018

    H.

    Nachash - Phantasmal Triunity

    Řekl bych, že na debutové album norských Nachash se čekalo docela intenzivně a netrpělivě. Důvodem samozřejmě není nic jiného a nic menšího než jejich pilotní minialbum „Conjuring the Red Death Eclipse“, které vyšlo v roce 2015 u Unborn Productions a přijato bylo nadmíru kladně. Severské trio, v jehož řadách mimo jiné najdeme třebas bývalého bubeníka Celestial Bloodshed, si ovšem se svou dlouhohrající prvotinou dalo relativně načas – tři a půl roku trvalo, než „Phantasmal Triunity“ doputovalo do našich přehrávačů. Nicméně… pohádku o tom, jak je lepší si nějakou chvíli počkat na kvalitně zahoblovaný výsledek než dostat nedodělek v dřívějším termínu, jistě znáte. Je to klasika, kterou se někdy ohnal snad každý pisálek, který kdy na české internety zvracel cosi o metalu.

  • Suicidal Tendencies – STill Cyco Punk After All These Years

    10.9.2018

    Cnuk

    Suicidal Tendencies - STill Cyco Punk After All These Years

    Takhle čerstvou recenzi jsme tu ještě asi neměli, ale brzo pochopíte proč tomu tak v případě dnešního počtení je. Když jsem zde psal recenzi na EP „Get Your Fight On!“, které vyšlo pár měsíců před novinkou „STill Cyco Punk After All These Years“, tak jsem ji končil slovy o tom, že doufám, že nemá nijak připravit půdu pro nadcházející fošnu, protože jsem byl zklamaný z nových písní, jelikož víc než ke crossover thrashy směřují k funku. No a nebyl jsem daleko od pravdy, jen mě Suicidal Tendencies trochu převezli. Po zjištění, co za skladby se nachází na „STill Cyco Punk After All These Years“, bych snad za ten funk byl i rád. Ale koho má napadnout se na novém EP nesoustředit na nové skladby. Na „Get Your Fight On!“ se nacházely také dvě předělávky z prvního ...

  • Jesus Piece – Only Self

    8.9.2018

    Cnuk

    Jesus Piece - Only Self

    Vydavatelství Southern Lord za poslední roky už několikrát potvrdilo svůj čuch na dobré kapely, a tak se vyplatí občas prohlédnout jejich katalog, co že tam mají nového. Tím spíše, pokud holdujete všemožným tvrdým odnožím metalu a punku a nejlépe pak jejich vzájemnému fúzování. Takovouhle novinkou pod jejich křídly je i skvadra se zajímavým názvem Jesus Piece. Ti se po třech letech koncertování a vydávání EPček a splitů konečně dostali k bodu hlavnímu – vydání první dlouhohrající desky. Ta nese jméno „Only Self“ a obsahuje klasicky deset zářezů. Jesus Piece od svých počátků hrají metalcore, myšleno v původním významu slova.

  • Blutvial – Mysteries of Earth

    6.9.2018

    H.

    Blutvial - Mysteries of Earth

    Při prvním letmém pohledu Blutvial vypadají jako nějaká ortodoxní smečka holdující pravověrnému pojetí černého kovu. Alespoň tak na mě působí sdělení obálky jejich třetího alba „Mysteries of Earth“. Tento dojem nakonec trochu podporuje i začátek první skladby „Beneath the Moon“, protože pokud bychom soudili čistě na základě něj, pak by se mohlo zdát, že půjde o desku plnou syrovějšího black metalu v rychlém tempu. Realita je nicméně trochu jinde a vlastně hned onen první song ji také trochu odhaluje. Již v oné první agresivnější půli lze při pozornějším poslechu zaslechnout i kvalitní mrazivé kytarové melodie, byť ty nejsou ničím, co by se v čistokrevných odnožích black metalu nemohlo objevit.

  • Yob – Our Raw Heart

    4.9.2018

    Cnuk

    YOB - Our Raw Heart

    Některé kapely mají cestu k úspěchu trochu delší než ostatní. Vydají šest dlouhohrajících studiových alb, stihnou se mezitím dokonce rozpadnout, ale pak konečně, po osmnácti letech přijde první velká vlna ohlasu a uznání. To je přesně případ YOB, jejichž album „Clearing the Path to Ascend“ z roku 2014 je konečně dostalo do širšího povědomí. Mohly za to zejména pozitivní recenze v plátcích jako Rolling Stone, který tuto desku pasoval na nejlepší metalový počin onoho roku. Ale i po tomto úspěchu osud YOB nepřál a nahrávání dalšího alba narušila divertikulitida, se kterou byl diagnostikován zpěvák a kytarista Mike Scheidt. Údajně to nebyla žádná sranda, on sám to popisoval jako Chestburstera, co si libuje v jeho těle.

  • Škáŋ – Death Crown

    3.9.2018

    H.

    Škáŋ - Death Crown

    V případě Texasu si člověk asi na první dobrou nevybaví spojitost s temným extrémním metal. Když má jít o vztah mezi tímhle americkým státem a tvrdou hudbou, asi největšího věhlasu a vlivu dosáhla Pantera. Nicméně i zde se najdou undergroundové smečky, jejichž hudba má určitou hloubku a svou duší uctívá Ďábla. Pod prapodivným názvem Škáŋ se skrývá čtveřice, která o sobě už dříve dala vědět nějakými minialby, ačkoliv její historie se příliš hluboko do minulosti netáhne. To zásadní se začíná dít roku 2016, kdy se kapely ujímají němečtí Ván Records a posílají do světa první dvě EP, která mají být první respektive druhou částí cyklu čtyř velmi limitovaných krátkohrajících nahrávek.

  • Thy Catafalque – Geometria

    29.8.2018

    H.

    Thy Catafalque - Geometria

    Když jsme se zde posledně bavili o Thy Catafalque, bylo to v době, kdy maďarský skladatelský génius Tamás Kátai prožíval nebývale plodné tvůrčí období, v němž během jediného roku stihl vydat hned čtyři dlouhohrající desky. Tamás sice alba průběžně vydává vcelku pravidelně, ale s poněkud většími rozestupy, taková kadence mu není podobná, byť i tehdy, mezi lety 2015 a 2016, si dokázal udržet svůj vysoký standard. Nebylo však překvapení, když se poté na nějakou chvíli zase odmlčel. A vyplatilo se. Dal si dva roky pauzu a v letošním roce opět naservíroval další fantastickou desku, která bude patřit k ozdobám závěrečných žebříčků. „Sgùrr“ z roku 2015 jsem v době jeho vydání považoval za bez debat skvělé album, ale trochu jsem cítil, že mírně zaostává za předchozími majstrštyky „Tűnő idő tárlat“, „Róka ...

  • Varathron – Patriarchs of Evil

    27.8.2018

    H.

    Varathron - Patriarchs of Evil

    Varathron je kapela, k níž chovám respekt a jejíž muziku mám poměrně rád. Ještě aby ne, když jde o jednu ze zásadních blackmetalových formací z Řecka, kde dlouhodobě bují obsáhlá a kvalitní, byť někdy zbytečně podceňovaná scéna. Přesto placky těchto veteránů dávám do přehrávače méně, než by si asi zasloužili (anebo zasloužily? obojí dává smysl). Nejspíš i z toho důvodu mi trvalo takovou dobu, než jsem se dostal k jejich letošní desce „Patriarchs of Evil“ – teprve šesté řadové, což na takhle dlouho hrající formaci není zas tak tolik. Kvalita je nicméně nadřazena kvantitě a toto motto Varathron evidentně uznávají. Nakonec i „Patriarchs of Evil“ je toho jednoznačným důkazem.

  • Abhor – Occulta religio

    26.8.2018

    H.

    Abhor - Occulta religio

    Tohle je první recenze na italské Abhor na našich stránkách a já si upřímně nejsem jistý, jak bych měl její úvod pojmout. Na jedné straně jsou Abhor poměrně… nechci říct přímo kultovní formací, to by asi bylo trochu nadnesené, navíc nechci živit přílišné nadužívání tohohle pojmu, tak si to odpustím. Je nicméně evidentní, že Italové si za svou dobu působení – jen v rychlosti můžeme zmínit, že jejich kořeny sahají do půle devadesátých let, první deska „I.gne N.atura R.enovatur I.ntegra“ vyšla v roce 2001 a letošní „Occulta religio“ je už sedmou řadovkou – vytvořili svou fanouškovskou základnu a jejich jméno nabylo nějakého zvuku. Na straně druhé mám trochu pocit – možná nesprávný, kdo ví – že jsou stále lehce přehlížení a že obzvlášť ...

  • Malsanctum – Malsanctum

    23.8.2018

    H.

    Malsanctum - Malsanctum

    Dnes tu máme žhavý tip pro milovníky ošklivého a obskurního doom metalu. O kanadských Malsanctum není možno dohledat nějaké podrobnější informace, ale ne vždy je něco takového zapotřebí. Leckdy úplně stačí muzika, její atmosféra, nálada artworků… Nakonec, honba za informacemi může přinášet i negativní důsledky, protože někdy je lepší nevědět a jen si užívat hudební stránku věci, která se tu a tam nechá znechutit, pokud člověk ví, kdo za ní stojí a jaké má názory. Nyní samozřejmě hovořím ve vší obecnosti, se samotnými Malsanctum toto rozjímání nemá pranic společného, poněvadž o téhle kapele nevím… prakticky nic. Dejme alespoň těch několik faktografických dat, která zamlčet nejde, i kdyby se Malsanctum rozkrájel(i?), protože kdyby chtěl(i?) zamlčet tohle, tak by nesměl(i?) vydávat vůbec nic.


Od hudebních fandů pro hudební fandy