Recenze

  • Hewitt – The Chainsaw Massacre

    17.11.2017

    H.

    Hewitt - The Chainsaw Massacre

    Úspěch Řezníka a Sodomy Gomory s sebou nepřekvapivě strhl vlnu následovníků, z nichž jedním je nesporně i Hewitt. Ten sice své nahrávky veřejně prezentuje už nějakou chvilku, ale až v loňském roce jeho tvorba konečně začala stát za pozornost, když vydal skvělé ípko „Plnej zlosti“, jehož prostřednictvím ukázal, že inspirace není ostuda. Když se to dělá s patřičným nadšením a dostatečně agresivně, tak to leckdy stačí. Hewitt na „Plnej zlosti“ zcela jistě neusedl na trůn – takové tvrzení by bylo extrémně nadnesené, protože na něco takového je třeba dlouhodobější formy, nikoliv jen jedno povedené miníčko – ale přinejmenším ukázal, že Řezníkova (jenž ten samý rok vydal slaboučkou „Říši za zrcadlem“) pozice českého horrorcorového krále nemusí být zas tak neotřesitelná. Od Hewittovy letošní řadovky „The Chainsaw Massacre“ jsem ...

  • Marilyn Manson – Heaven Upside Down

    15.11.2017

    Zajus

    Marilyn Manson - Heaven Upside Down

    Brian Hugh Warner alias Marilyn Manson je dost možná nejmetalovější popová superstar posledních dvou desetiletí. Slovíčkem popová nenarážím na skutečnost, že by byla Mansonova hudba jakkoli měkká, o to tu vůbec nejde. Jde mi spíše o to, že Manson samotný (tedy Brian Warner, nikoli entita složená z více hudebníků známá jako Marilyn Manson) se vždy staral spíše o prezentaci a hudbu nechával na ostatních. Těžko mu to však zazlívat, dovedl prorazit s ostrým rockem a provokativními myšlenkami v oblastech, kde obvykle vládne šeď a konformita. Po nabitých devadesátých a raně nultých letech se však, jak je známo, k Mansonovi štěstí otočilo zády, výsledkem čehož byla řada naprosto nepovedených nahrávek a snad jen díky své všudypřítomnosti tak Manson neupadl do úplného zapomnění. O to překvapivější pak byla předloňská deska „The ...

  • Throane – Plus une main à mordre

    14.11.2017

    H.

    Throane - Plus une main à mordre

    Je otázkou, zdali je Vincent Petitjean alias DehnSora v hudebním světě známější jako muzikant, či jako grafik. Talentovaný Francouz stojí rozkročen nad oběma obory a v obou dokázal stvořit díla, která lze označit za přinejmenším zajímavá. Podíváme-li se na vizuální stránku věci, najdeme ve Vincentově portfoliu záležitosti jako Blut aus Nord, Ephel Duath, Ad hominem, Code, Otargos nebo Merrimack. Mimo jiné, samozřejmě. Nicméně není žádným tajemstvím, že se neváhá angažovat i v hudební rovině. Objevil se v živé sestavě blackmetalového projektu Glaciation nabitém známými jmény, v kolaboraci Church of Ra, o níž se dá říct to samé, na triku má i další projekty jako Ovtrenoir nebo experimentálnější Sembler Deah a Treha Sektori. A v neposlední řadě – poměrně čerstvě i Throane.

  • Fireburn – Don’t Stop the Youth

    13.11.2017

    Cnuk

    Fireburn - Don't Stop the Youth

    Tématem dnešní recenze je EP s názvem „Don’t Stop the Youth“ od skupiny Fireburn. Samotné jméno Fireburn zřejmě moc pozornosti nevzbudí. I já sám jsem o tuhle partu zkušených harcovníků zavadil vlastně náhodou. Nejjednodušší způsobem, jak ji blíže představit, je nejspíš vyjmenováním několika kapel, ve kterých jednotlivý členové působili či stále působí. Takže, mimo jiné – Knife Fight, Murphy’s Law, Nails a především pak Bad Brains. Ano, právě Bad Brains jsou tím, čemu se v této recenzi nelze vyhnout. „Don’t Stop the Youth“ obsahuje čtyři skladby s celkovou metráží bezmála devíti minut, přičemž by se dalo rozdělit na dvě části. A to na první ryze hardcorovou a druhou v rytmu reggae. Bad Brains? Jo! Není divu. Oním hlavním pojítkem jest zpěvák Israel Joseph I, který si u nich pár ...

  • Sorath – Matache Chavala

    12.11.2017

    H.

    Sorath - Matache Chavala

    Plzeňští Sorath jsou kapelou, která se na scéně pohybuje už strašně dlouho, zdánlivě pomalu odjakživa. Sice už to jsou roky, kdy vydali nějaký nový nosič, ale pořád tu někde jsou, někdy o nich není moc ke slyšení, jindy je to lepší. Člověk je občas vidí někde na koncertě, relativně pravidelně si jich může všímat na plakátech různých akcí, s nadsázkou řečeno jejich existenci pomalu bere jako samozřejmost. Od posledního alba Sorath již uběhlo tolik roků, že by kapele nejspíš prospělo, kdyby se konečně nadechla k vydání něčeho čerstvého, ale dnes to ten případ ještě není. Nyní jsme se zde totiž sešli k příležitosti znovuvydání jednoho starého počinu. Nahrávka „Matache Chavala“ původně vyšla v roce 1996 na audiokazetě u kultovního labelu Pussy God Records, v jehož čele stál Barbarud Hrom z Maniac Butcher. ...

  • Prophets of Rage – Prophets of Rage

    11.11.2017

    Zajus

    Prophets of Rage - Prophets of Rage

    Začnu svou recenzi doufám samozřejmým tvrzením, že bychom se ke své (dosud jediné) planetě měli chovat pokud možná co nejšetrněji. Použiji-li řeč politických ekologů, naše planeta by pro další generaci měla být přinejhorším ve stejné kondici, v jaké byla, když jsme ji od svých předků přebírali. Jedním z dílčích a jednoduchých způsobů, jakým k tomu lze přispět, je recyklace. Tom Morello je zřejmě velký ekolog a tak se nesmířil s tím, že vedle plastů, papíru a nápojových kartonů má u svého domu i popelnici na plechovky. Rozhodl se, že recyklovat bude i hudbu. Jinak si totiž existenci Prophets of Rage nedovedu vysvětlit. Rage Against the Machine, poslední luddité dvacátého století, byli bezpochyby přelomovou kapelou, jejíž debut z roku 1992 patří mezi mé nejoblíbenější nahrávky. I s odstupem mnoha let o něm mohu prohlásit, ...

  • Teleplasmiste – Frequency Is the New Ecstasy

    10.11.2017

    H.

    Teleplasmiste - Frequency Is the New Ecstasy

    Brouzdat v útrobách House of Mythology se rozhodně vyplatí. Tento britský label možná nefunguje nějak zásadně dlouho, nicméně s tím, co pod jeho hlavičkou vychází, si asi mnozí z nás rychle zvykli na to, že se jeho aktivitám vyplatí věnovat pozornost. Netvrdím, že jsem slyšel úplně vše, co se pod jejich křídly objevilo, ale když si vzpomenu na to, s čím jsem tu čest měl, musím říct, že jsem se až doposud ani jednou nespálil a vždy jsem odcházel spokojen. A to platí i po poslechu „Frequency Is the New Ecstasy“. S dlouhým, úmorným, únavným, nudným, nezáživným, nezajímavým, mdlým, otravným, fádním, suchopárným, vyčerpávajícím, bezbarvým, malátným a zbytečně, nepochopitelně, nesmyslně, nadbytečně, přebytečně a hloupě natahovaným úvodem vás pro dnešek nehodlám zdržovat.

  • Arckanum – Den förstfödde

    9.11.2017

    H.

    Arckanum - Den förstfödde

    Může se zdát, že rekapitulace celé tvorby kapely je v recenzi zbytečné plýtvání místem a že by bylo vhodnější daný prostor věnovat spíše rozboru aktuálního alba případně recenzi zkrátit, je-li rozbor postačující i tak. Jsou ovšem případy, kdy se něco takového hodí a vůbec to není na škodu. Zrovna u „Den förstfödde“ je na místě trochu bilancovat. Jde totiž o poslední dlouhohrající desku Arckanum. Vím, že to tu rozhodně nepíšu poprvé, ale Arckanum je pro mě kult jak čuně. Možná nejde o legendu áčkové velikosti, ale snad není sporu o tom, že Shamaatae, jediný člen projektu, do kroniky black metalu nějakým způsobem promluvil. Tvorbu Arckanum lze vcelku jednoduše rozdělit na dvě období. To první spadá do 90. let, kdy dal Shamaatae světu trojici alba, která lze jistě považovat za klasiku. „Fran ...

  • Cities of Mars – Temporal Rifts

    8.11.2017

    Mythago

    Začalo to v létě roku 2015, kdy o sobě tohle švédské trio dalo poprvé vědět singlem „Cyclopean Ritual / The Third Eye“. Vlastně jinak… začalo to v roce 1971, kdy vesmírná agentka KGB Nadia přistála na Marsu, na němž objevila starodávnou pohřbenou civilizaci v posvátné hoře Bahb-Elon a nechtěně z dlouhého spánku probrala pána věků. Tehdy nám byl také odkryt malý kousek mýtu sahajícího mnoho tisíc let před Krista. Další kousky mýtu i příběhu Nadi nám byly poodhaleny dalšího roku na EP „Celestial Mistress“, kde sledujeme, jak se agentka KGB noří stále hlouběji a hlouběji do starých tunelů protkávajících zemi pod povrchem Marsu a blíží se k nehynoucímu pánovi věků očekávajícího dlouho ztracenou lásku, jež má podle proroctví přijít z hvězd. Také se dozvídáme o válce mezi Marsorozenými a Starými pány Země, ...

  • Laibach – Also sprach Zarathustra

    7.11.2017

    H.

    Laibach - Also sprach Zarathustra

    Začínat recenzi na formaci jako Laibach je ve své podstatě dost obtížné. Co má člověk o téhle legendární skupině napsat, aniž by opisoval zjevné a aniž by opakoval něco, co již před ním stokrát napsal někdo jiný? Jde to jen těžko, ale tak už to bývá u podobných velikánů. Nová desky „Also sprach Zarathustra“ ovšem sama poskytuje východisko. Sice i v tomto případě půjde o omílání toho, co již každý příznivec Laibach dávno ví a co se nejspíš objevilo na začátku většiny recenzí nové nahrávky, ale řekněme si upřímně – lze úplně vynechat okolnosti, za jakých „Also sprach Zarathustra“ vzniklo? Jestli slovinská legenda experimentální hudby něčím v minulých letech poutala pozornost médií, byl to spíš její dvojkoncert v Severní Koreji v roce 2015, o němž posléze vznikl i dokument „Liberation Day“ ...

  • Sorgoth – Impurity

    6.11.2017

    H.

    Sorgoth - Impurity

    Poslední roky mám pocit, že na poli pravověrného syrového black metalu Česká republika příliš neexceluje a s výjimkou Triumph, Genus a Kultu ofenzivy (za nimiž ovšem stojí titíž lidé) tu nějakou zásadně dobrou a jakž takž fungující formaci z tohoto ranku nevidím (anebo si na ni teď z hlavy nevzpomínám). Spíš si tu jedeme ten svůj „švejkovský“ blek metl à la Master’s Hammer (což není myšleno ve zlém), anebo ty pokusy dopadají ostudně. Chtě nechtě musí našinec přiznat, že slovenští sousedé nás v téhle kategorii porážejí a rodí se u nich zajímavější věci. Začínající formace Sorgoth z městečka Bytča na severozápadním Slovensku však se svým debutovým počinem „Impurity“ pravděpodobně nebude nejvíc na očích, spíš bych předpovídal, že letos zůstane ve stínu nahrávek jako „Flying Above Ancient Ruins“ od Krolok či „Nordkarpatenland“ od Malokarpatan. ...

  • Pure – J’aurais dû

    5.11.2017

    H.

    Pure - J'aurais dû

    Pure je název, jenž sám o sobě křičí do světa, jaký druh hudby byste od něj měli očekávat. Samozřejmě, že se jedná o tuze syrový mrazivý black metal… do určité míry. Vichr však v tomto případě nevane ze severu, nýbrž ze středoevropského Švýcarska. Dokonce se ani nejedná o nějakou náhodnou začínající smečku, ale o jeden z mnoha projektů jistého neúnavného muzikanta, jenž z téhle alpské země pochází. Za Pure totiž stojí Sergio Moplat známý spíše pod pseudonymy jako Ormenos či Bornyhake. Tenhle borec mám na triku výbornou kapelu Borgne, jejíž muziku mám osobně dost rád, ale také formaci Enoid, která mi přijde o stupínek níž oproti Borgne, ale pořád má na kontě i povedená alba, především první dvě jsou velmi dobrá. Rovněž se podílí na novém mezinárodním projektu Oculus, jemuž letos v září vyšel debut „The Apostate of ...

  • Exit Eden – Rhapsodies in Black

    3.11.2017

    H.

    Exit Eden - Rhapsodies in Black

    Můžete se možná ptát, jaký má význam recenzovat zde takovou sračku jako Exit Eden, když mně i vám je nejspíš dopředu jasné, že to dostane těžký hejt. Není nutné cokoliv skrývat nebo oddalovat nevyhnutelné – „Rhapsodies in Black“ je naprosto příšerná a extrémně nevkusná deska. Její poslech je asi tak stejně příjemný jako přejíždění žaludem po rozsypaném skle. Tedy, ne snad, že bych někdy něco takového zkoušel, ale představoval bych si, že to bude srovnatelné utrpení jako poslech Exit Eden. Nicméně právě v tom jsou Exit Eden do jisté míry zajímavé – tenhle projekt dokonale ilustruje, do jakého stavu se v roce 2017 takzvaná metalová scéna dostala, a může posloužit jako konečný a nezvratný důkaz toho, jak moc je metalový střední proud totálně ...

  • Justin Walter – Unseen Forces

    2.11.2017

    Skvrn

    Justin Walter - Unseen Forces

    Malátná nálada, pozdní letní odpoledne, snad kolem páté, pár minut před tím zpropadeným kafem. V listopadovém nečasu stěží prožitelná scéna. Což o to, chvíle malátna by k mání byly i teď, pár minut do zpropadeného kafe třeba taky, ale rozumíme si, listopadový předvečer není ani parný, ani upocený, ani líně plynoucí, jak by měl být ten správný letní. Nezbývá než vzpomínat a počkat si nějaký ten měsíc. A nebo se zaposlouchat do „Unseen Forces“, nejnovějšího řadového materiálu multiinstrumentalisty Justina Waltera. Znáte-li Colina Stesona, nebo ho dokonce rádi posloucháte, Walterovo jméno by vám nemuselo být neznámé. Třeba před měsícem oba Američané spojili síly a stanuli na jednom pódiu, před rokem se zase Walter objevil na Stetsonem vedené předělávce třetí Góreckého symfonie.

  • Licho – Podnoszenie czarów

    1.11.2017

    H.

    Licho - Podnoszenie czarów

    Asi by bylo příliš namyšlené tvrdit, že jsem nějaký specialista na polskou blackmetalovou scénu. Na takový titul si rozhodně žádné nároky nekladu a ani se takto necítím. Přesto se vcelku snažím sledovat, co naši severovýchodní sousedé v mém nejoblíbenějším žánru tvoří, a to z jednoduchého důvodu – s polským black metalem mám převážně pozitivní zkušenost. Líbí se mi jejich přístup k tomuto stylu, baví mě jejich sound, mám zde řádku oblíbených kapel, jejichž muziku si vždycky rád poslechnu. Když náhodou narazím na nové jméno, rád jej zkusím a dost často bývám spokojen, protože se mi zdá, že Poláci black metal prostě umí. Hovořím samozřejmě v obecné rovině, protože sem tam nějaká výjimka se jistě najde, o tom žádná. Pětici Licho z města Sanok v jihovýchodním Polsku (to jest spíš někde v cípu ...

  • Artificial Brain – Infrared Horizon

    30.10.2017

    Cnuk

    Artificial Brain - Infrared Horizon

    Jestliže v ranku technického death metalu existuje nová kapela, která opravdu stojí za pozornost, pak jsou to Artificial Brain. Tento žánr samozřejmě nabízí nespočet dalších uskupení, ale bohužel pro mě, většina z nich se mi po pár poslechnutích slije do sebe a přestane býti zajímavá. Vlastně z něho mívám zvláštně schizofrenní pocit, že vše již bylo řečeno jeho průkopníky před několika desítkami let, ale na druhou stranu, když už se v metalu děje něco opravdu zajímavého, je to často právě ve vodách technického death metalu. Američané Artificial Brain se nedají tak úplně nazvat skupinou novou, ale rok založení 2009 stále nepředstavuje daleký pohled do minulosti. Letošní placka „Infrared Horizon“ je teprve jejich druhým studiovým počinem. Tři roky starý debut „Labyrinth Constellation“ dokázal upoutat pozornost a obstojně vtiskl jméno Artificial Brain ...

  • Noktifer – Ŧęr̥r̥ѳr̥ęş Ňѳķt̷ůr̥ŋѳş

    29.10.2017

    H.

    Noktifer - Ŧęr̥r̥ѳr̥ęş Ňѳķt̷ůr̥ŋѳş

    Patříte-li k našim pravidelným čtenářům, pojem Conjuro nuclear by již pro vás neměl být španělskou vesnicí. A to i navzdory tomu, že tenhle projekt pochází ze Španělska. I když jestli to takhle půjde dál, tak za chvíli už tahle informace nemusí platit, poněvadž Katalánsko… Každopádně, na nahrávky Conjuro nuclear se zde objevilo už několik recenzí – konkrétně čtyři, jestli mě paměť nešálí. Všechny jsem psal já sám a ve všech případech jsem chválil, ve třech jsem byl dokonce regulérně nadšený. Není divu, tahle muzika je dokonale šibnutá. Špinavá, zfetovaná, neotřelá, až originální, silně atmosférická, po všech směrech svá. Tenhle zvláštní žánrový koktejl mi jednoduše uhranul a příslušné audiokazety ve své poličce ochraňuji… ne jak oko v hlavě, ale jak kazety ve sbírce, což je samozřejmě ještě něco víc.

  • Wolves in the Throne Room – Thrice Woven

    27.10.2017

    H.

    Wolves in the Throne Room - Thrice Woven

    Americkým ekologům Wolves in the Throne Room se v jistém čase podařilo relativně výrazně promluvit do blackmetalového stylu a strhnout za sebou lavinu pokračovatelů, kteří se jejich muziku snažili napodobit. Ačkoliv to není zas až tak dávno, takzvaný cascadian black metal už po svých pěti minutách slávy odešel do ústraní a zavál jej prach. Dnes se tomu zase říká jednoduše atmospheric black metal. Ale to je nakonec jen nálepka, která je ve finále nepodstatná. Sami Wolves in the Throne Room nyní nebývale dlouho mlčeli – jak ustupovala obliba cascadian black metalu, i oni se trochu ztratili z očí. Pořád tu byli, sem tam o sobě dali vědět, ale řadovou desku nevydali… páni, už je to fakt šest roků, co vyšlo „Celestial Lineage“. Tedy abych se vyjádřil přesně – letos ...

  • Ljosazabojstwa – Sychodžańnie

    26.10.2017

    H.

    Ljosazabojstwa - Sychodžańnie

    Běloruská formace s krkolomným názvem Ljosazabojstwa patří k těm, jejichž hudbu nějakou chvíli poslouchám, ale pořád se nemohu rozhodnout, nakolik se mi to vlastně líbí. A protože už jsem dospěl do stádia, kdy si myslím, že nemá smysl, abych se s nejnovějším počinem „Sychodžańnie“ dále trápil a zkoušel si dál ujasnit svůj názor, rozhodl jsem se předložit vám tento počin v recenzi i navzdory určité rozpolcenosti ve svých pocitech. Tedy samozřejmě myšleno v pocitech z nahrávky. Deníček ve stylu populárních blogerek tu z toho dělat nehodlám. Aspoň zatím. Aniž bych chtěl kohokoliv z vás jakkoliv podceňovat, dovolil bych si předpokládat, že o  Ljosazabojstwa většina z vás prozatím neslyšela. Takový stav věcí očekávám především z toho důvodu, že běloruský projekt je teprve na začátku své cesty a rozsáhlou činnost za sebou ještě nemá.

  • Foo Fighters – Concrete and Gold

    24.10.2017

    Zajus

    Foo Fighters - Concrete and Gold

    Foo Fighters si nikdy nemohli stěžovat na nedostatek pozornosti. Není divu, když máte za mikrofonem bubeníka Nirvany, pozornosti neujdete, i kdybyste chtěli. Ke cti je však třeba Davu Grohlovi a jeho kumpánům přičíst, že i po více než dvou dekádách koncertování a vydávání desek stále nemají dost a jedou na plný plyn. Kultovní status Nirvany sice nikdy nezískají, ale její úspěch co do počtu posluchačů se jim už možná podařilo i předstihnout. Při tom všem zvládají téměř nemožné: získávat nové a nové fanoušky, neztrácet ty původní, kteří jsou o celou generaci starší, než jsou ti dnešní, zůstat pohodovými chlapíky bez hvězdných manýrů a ještě ke všemu si to celé užívat. Toliko k několika méně důležitým důvodům, proč mám k americkým rockerům respekt. Tím nejdůležitějším je však hudba samotná. Foo Fighters opakovaně ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy