Recenze

  • Blut aus Nord – Hallucinogen

    14.10.2019

    Sicmaggot

    Blut aus Nord - Hallucinogen

    Blut aus Nord jsou bezpochyby zásadní kapelou extrémní metalové avantgardy. V minulosti již mnohokrát prokázali, že jim nechybí invence, vizionářství, ani chuť zkoumat nové obzory. Netvrdím, že všechno, co kdy vypustili do světa, je nefalšované zlato, nicméně počet těch zajímavých nebo snad rovnou výjimečných nahrávek jednoznačně převyšuje počet těch nezajímavých. Přesto bylo za poslední roky trochu cítit, že ta chaotická škatulka Blut aus Nord se trochu vyčerpala, když Francouzi vydali i několik méně dobrých počinů jako třeba EP „Debemur MoRTi“ nebo s odstupem času i poslední řadovku „Deus salutis meæ“. Proto mě vlastně potěšilo prohlášení, že s dalším počinem se Blut aus Nord hodlají posunout zas někam jinam, dát své tvorbě čerstvý impulz a začít novou éru skupiny.

  • Krypts – Cadaver Circulation

    13.10.2019

    Cnuk

    Krypts - Cadaver Circulation

    Co se týče atmosferického death metalu, patří Finsko mezi vládnoucí krajiny. Mrtvolně mrazivé rozpoložení a ponurá tempa jsou vlastní také helsinské čtveřici Krypts, která tak rozhodně má na co navazovat. Šíření odkazu svých předků se věnují už od roku 2008 a důkazem budiž tři studiová alba, z nichž to poslední, „Cadaver Circulation“, vyšlo letos na konci května. Za tu dobu si po právu vydobyli slušné jméno, ale ta triumfální deska potvrzující, že se na Krypts bude jednou vzpomínat jako na Convulse či Demigod, jim stále chyběla. Je jí právě „Cadaver Circulation“? Hlavní otázkou je, co bylo na prvotině „Unending Degradation“ a následující „Remnants of Expansion“ vlastně špatně. Předně je třeba říci, že to jsou i přes všechny nedostatky dobré desky, které rozhodně stojí za slyšení, tím spíš jestli holdujete zdrcujícímu ...

  • Aludra – Mass Stellar Graves

    11.10.2019

    H.

    Aludra - Mass Stellar Graves

    Možná si budete pamatovat, že nedávno jsme tu recenzovali album od zámořské skupiny Ancient Hostility. I když bych si spíš tipnul, že si to pamatovat nebudete, ale to je úplně v pohodě a o žádnou ostudu se rozhodně nejedná, protože jejich bezejmenný debut byl obyčejný průměr, který neurazí, ale z hlavy se vypaří jak pára nad hrncem. Čili docela rychle. Jde přesně o ten typ alba, které ani nemusíte poslouchat, natožpak si jej dokonce pamatovat! Důvodem, proč se o něm zmiňuji i nyní, je zpěvačka Imber. Zatímco v Ancient Hostility se dala dohromady (asi ale jen hudebně, haha) s ukrajinským muzikantem SadVoicem (fakt debilní jméno, na skloňování dvojnásob) a šlo jen o vedlejší projekt, Aludra je jejím domovským působištěm.

  • Chelsea Wolfe – Birth of Violence

    10.10.2019

    Dantez

    Chelsea Wolfe - Birth of Violence

    Vždy je zajímavé sledovat vývoj umělce od útlých začátků a zrovna u Chelsea Wolfe to platí dvojnásob. Nejde totiž jen o přerod hudební, ale i osobnostní. Folková zpěvačka, která v začátcích nebyla schopna kvůli úzkosti a nervozitě vstoupit na pódium bez viktoriánského závoje přes obličej, dnes se vztyčenou bradou drtí festivalová pódia a kluby napříč zeměkoulí. Z ostýchavé folkové písničkářky se stala sebevědomá gotická diva a skvělá hudebnice. Na „Birth of Violence“ se dá z hudební perspektivy pohlížet jako na návrat ke kořenům. Chelsea Wolfe se od alba „Ἀποκάλυψις“ dosud na jednotlivých deskách oddávala experimentům s různými žánry. Na zmíněné „Ἀποκάλυψις“ převládala kapela s akustickými nástroji. Následující „Pain Is Beauty“ naopak budovalo na elektronice.

  • Tenebrae in perpetuum – Anorexia obscura

    8.10.2019

    H.

    Tenebrae in perpetuum - Anorexia obscura

    Nemyslím si, že by italská formace Tenebrae in perpetuum někdy patřila k žánrovým elitám. Tvrdit něco takového by myslím bylo přehnané. I přesto si myslím, že tahle kapela má na kontě docela slušné nahrávky, které si čas od času poměrně s chutí připomenu. Mluvím zejména o druhé desce „Antico misticismo“ z roku 2006 a o „L‘eterno maligno silenzio“ z roku 2009. Debutové album „Onori funebri rituali“ (2003) nebo eponymní EP (2002) jsem neslyšel už strašně dlouho, ale i na ně si vzpomínám jako na ok nahrávky. Když skupina rok po vydání „L‘eterno maligno silenzio“ ukončila činnost, smutek jsem kvůli tomu nedržel. Že by mi existence Tenebrae in perpetuum nějak zásadně chyběla a brečel jsem, že to Atratus zapíchnul, to teda tvrdil nemůžu. Když byl ale v roce 2018 ohlášen ...

  • Holocausto – Diário de guerra

    7.10.2019

    Cnuk

    Holocausto - Diário de guerra

    Brazilský metalový odboj vzniklý v polovině osmdesátých let si ve své době jen těžko uvědomoval, jaký vliv bude mít na budoucí vývoj extrémních odnoží. Black, death či thrash ještě nebyly ani definovány a Jihoameričané, zejména v ulicích metropole Belo Horizonte, už je mísili všechny dohromady. Mezi tuto rozvernou partu patřili také výrostci z Holocausto. Jak už název napovídá, ocejchováni Hakenkreuzema a vyzbrojeni nacistickou tématikou vyrazili šokovat všechny nepřipravené… takže všechny. Prvotina „Campo de extermínio“ nabrala časem poprávu kultovní status, avšak Holocausto, i vzhledem ke svému pozdějšímu vývoji, zůstali i v rámci tamní metalové scény až na druhé koleji. Bestiální náhul jim vydržel pouze v prvních dvou letech formování.

  • Vothana – Không Bao Giờ Nộp / Never to Submit

    6.10.2019

    H.

    Vothana - Không Bao Giờ Nộp / Never to Submit

    Raw black metal z Vietnamu člověk asi nepotkává každý den, takže už jen z tohohle důvodu bude zajímavé si zde kapelu jako Vothana představit. I když je možné, že mi to „z Vietnamu“ bude někdo rozporovat. Všechny texty a většinou i názvy nahrávek / skladeb jsou sice vietnamsky a Lord Vô Thần Nebulah, hlavní předák Vothana, pochází z Vietnamu, avšak aktuálně přebývá ve Spojených státech amerických. Někdo by tedy mohl Vothana vnímat spíše jako americkou skupinu. To už ponechám na vašem vlastním uvážení. Nelze nicméně rozporovat, že vietnamské kořeny jsou tu dost cítit, ať už kvůli jazyku použitém pro texty, textové tématice (vedle standardního anti-náboženského postoje se lyrika věnuje i vietnamské historii) nebo názvům.

  • Haimad – The Return

    4.10.2019

    H.

    Haimad - The Return

    Haimad patří k těm kapelám, které sice vznikly dávno, ale nedá se o nich tvrdit, že by toho měly hodně za sebou nebo že by fungovaly dlouho. Kořeny téhle švédské skupiny sahají až do roku 1994 (což si borci pro jistotu jebnuli i do loga, aby to všichni okamžitě viděli… metal je přece plný nostalgiků, kteří žijí v gerontofilním přesvědčení, že čím starší, tím lepší), ale ve své první éře v devadesátých letech toho po sobě moc nezanechali. V překladu to znamená, že Haimad v devadesátkách vydali jeden demosnímek a dvě ípka (kazeta „The Horned Moon“ z roku 1997 a o dva roky mladší cédéčko „Majestic“) a k tomu ještě přidali účast na pár kompilacích. Jednoduše nic, co by úplně stálo za řeč, a to ani hudebně v případě „Majestic“, které mi už dle letmých ...

  • Vessel of Iniquity – Void of Infinite Horror

    3.10.2019

    H.

    Vessel of Iniquity - Void of Infinite Horror

    Na Vessel of Iniquity se dalo docela docela pohodlně narazit už s pilotní bezejmennou nahrávku, kterou dva roky po prvním digitálním vydání na vlastní pěst pustily znovu do světa labely Sentient Ruin Laboratories a Xenoglossy Productions. Už v té době jsem měl v plánu recenzi, ale nakonec jsem byl líné prase a vysral jsem se na ní. Přece jenom se tehdy jednalo jen o nové vydání staršího materiálu, tudíž jsem to nechal plavat. Mohu sice dodat, že se jednalo o solidní, jemně „pohlučený“ blackmetalový binec, jenž fandům podobných věcí mohl zachutnat, ale dál to asi rozebírat nebudu, abych pošetřil slova na nahrávku, na niž se zaměříme dnes. To je deska „Void of Infinite Horror“, kterou začátkem letoška pustilo do světa stejné kombo firem. „Void of Infinite Horror“ nedělá žádné drahoty ani obstrukce ...

  • Abhor / Abysmal Grief – Legione occulta / Ministerium diaboli

    2.10.2019

    H.

    Abhor / Abysmal Grief - Legione occulta / Ministerium diaboli

    Italské smečky Abhor a Abysmal Grief k sobě v mých očích měly vždycky docela blízko. Nikoliv personálně (zde nenajdeme jediné propojení ani skrze bývalé členy) nebo žánrově (formálně obě formace produkují odlišný sub-žánr metalu), nýbrž atmosféricky. Abhor a Abysmal Grief spojuje obdobná záliba v okultních klávesových hrátkách a s nimi spojená nálada zašlého béčkového hororu, kde byste pod pojmenováním „béčkový“ neměli vnímat žádné negativní konotace. Formálně „brakový“ horor může být s celou tou svojí omšelostí, bizarností a obskurností také výjimečně sugestivní a jeho kouzlo je neoddiskutovatelné. Osobně mám tohle hrozně rád, tudíž si cením i skupin, které dokážou podobnou atmosféru přetransformovat v podobně působící hudbu.

  • מזמור – Cairn

    30.9.2019

    Dantez

    Mizmor - Cairn

    מזמור (latinským písmem přepsáno jako Mizmor) je jednočlenným projektem multiinstrumentalisty skrývajícím se pod pseudonymem A.L.N., který na dlouhosáhlých hudebních plochách kontempluje o svém přerodu z křesťanství do neprobádaných existenciálních sfér. Zejména na předchozím album „Yodh“ si A.L.N. klade otázky ohledně smyslu života a důvodů, proč se to každodenní brodění břečkou člověku vyplatí. Definitivní odpověď přitom zůstala nenalezena. Na „Cairn“ svítá naděje. Album staví na konceptu vybudovaném na vlastních umělcových myšlenkách a filosofii Alberta Camuse (konkrétně na eseji „Mýtus o Sisyfovi“).

  • Black Cilice – Transfixion of Spirits

    29.9.2019

    H.

    Black Cilice – Transfixion of Spirits

    Portugalský raw black metal je na vzestupu a Black Cilice patří k jeho čelním představitelům. Nemůžu sice tvrdit, že bych měl z tvorby tohohle projektu pečlivě naposlouchané úplně všechno do posledního demosnímku a posledního splitka, ale řadové desky mám myslím docela rozumně najeté, což mi stačí k tomu, abych Black Cilice řadil ke svým oblíbencům. Doposud mě ani jedno album téhle jihoevropské syrovosti nezklamalo, tudíž nebylo co řešit a na pátou velkou fošnu „Transfixion of Spirits“ jsem se těšil jak panic na první šukačku. O tom, že se z Black Cilice stává docela pojem, svědčí i zběsilá rychlost, s jakou se prodávají vinyly „Transfixion of Spirits“. První pressing v černé barvě zmizel během jediné hodiny a druhý na bílém asfaltu se v e-shopu Iron Bonehead neohřál o moc déle.

  • King Gizzard and the Lizard Wizard – Infest the Rats’ Nest

    27.9.2019

    Cnuk

    King Gizzard and the Lizard Wizard - Infest the Rats' Nest

    „Infest the Rats’ Nest“ je nová, v pořadí patnáctá studiová fošna melbournských rodáků King Gizzard and the Lizard Wizard založených roku 2010. Po náročném roku 2017, kdy vydali pět alb, včetně zásadního „Flying Microtonal Banana“, si dali celkem oprávněně rok odpočinek, aby letos opět mohli potěšit příznivce ujetých hudebních výtvorů novou porcí muziky. Prvním chodem bylo v dubnu vydané „Fishing for Fishies“, na nějž jsem se těšil, ale nakonec mě docela minulo, takže i z plánované recenze sešlo. Tak alespoň krátce – přestože jde dost možná o nejsnáze poslouchatelné album King Gizzard and the Lizard Wizard, moc mě to rybaření ve stylu ztripovaného blues-boogie nevzalo. Bylo to vtipné, zprvu i zajímavé, ale po pár protočeních poslech omrzel. Ještě před vydáním „Fishing for Fishies“ však přistál na internetu singl ...

  • Saint Vitus – Saint Vitus

    26.9.2019

    Cnuk

    Saint Vitus - Saint Vitus

    Saint Vitus jsou jednou z nejlegendárnějších formací doommetalového žánru. Spolu s několika dalšími průkopníky začali koncem sedmdesátých let šířit odkaz Black Sabbath (protože kdo nepřísahá na prvních šest alb Black Sabbath, nechť zhyne krutou smrtí), až z toho postupem času vznikla svébytná entita. Když v roce 2008 obnovili činnost, navíc takřka v nejsilnější sestavě, bylo to trochu nečekané. Idylku nepříjemně narušila smrt zakládajícího člena, bubeníka Armanda Acosty, ale borci se oklepali, přibrali na stoličku Henryho Vasqueze, a roku 2012 dokonce došlo i na novou studiovku nazvanou „Lillie: F-65“. Historie se opakuje, takže v řadách Saint Vitus opět došlo ke staré známé rošádě, akorát v otočeném gardu. Kapelu kvůli aktivitám The Obsessed opustil Scott „Wino“ Weinrich a nahradil ho původní zpěvák Scott Reagers, který se k Saint Vitus připojil po dlouhých dvaceti letech.

  • Xarzebaal – III

    25.9.2019

    Metacyclosynchrotron

    Xarzebaal - III

    Polské Xarzebaal jsem objevil díky jejich příslušnosti k polským labelům Under the Sign of Garazel a Putrid Cult, které vydávají celkem zajímavá svinstva. Samozřejmě ne všechno skutečně stojí za poslech, ale fanoušek surového extrémního metalu, kde je ZLO na prvním místě, si v jejich nabídce určitě vybere. O Xarzebaal se také psalo, že se jedná o nejobskurnější, nejprimitivnější band v Polsku, a něco na těch kecech bylo, každopádně hned první titul jednoduše nazvaný „I“ jsem svého času hodně rychle vypnul. Při zpětném (a letmém) poslechu jedničky a dvojky si myslím, že tam pár poutavě zvrácených nápadů je, ale vracet se k těm titulům nebudu. Ovšem pokud máte rádi portugalský black v tom nejretardovanějším extrému, tak je klidně zkuste. Každopádně trojka je někde jinde. První dvě nahrávky Xarzebaal dělali společně ...

  • Halshug – Drøm

    24.9.2019

    Cnuk

    Halshug - Drøm

    Okolo dánské úderky Halshug jsem nějaký ten čas pouze bez zájmu kroužil. Zanedbatelný počet nahodilých poslechů na YouTube neberu jako skutečné objevování a seznámení se s kapelou. Změna, ostatně jako u většiny podobných případů, nastala s ohlášením nové placky. Tou je „Drøm“, v pořádí třetí dlouhohrající počin Halshug za jejich šestiletou dráhu. Konečně jsem se do nich pořádně zakousl a stejně tak se oni zakousli do mě. „Drøm“, stejně jako celí Halshug, je ve své podstatě totálně jednoduchou záležitostí. Už dlouho jsem neslyšel něco tak tradičního, nic nepředstírajícího a upřímného jako právě tuto desku. Jako by snad říkali: Vy chcete punk? Tak tady ho kurva máte. Nic víc, ani nic míň v tom není. A ono to funguje.

  • Mgła – Age of Excuse

    23.9.2019

    Dantez

    Mgła - Age of Excuse

    Mgła jsou zpět. Polská blackmetalová dvojice za poslední léta stvrdila jak svým rostoucím hudebním portfoliem, tak precizností živých vystoupení své kvality a konzistenci. Téměř dokonale naředila svůj zvuk tak, aby byl dostatečně přijatelný, ale nezapomínal na esenci žánru. Posluchači proto oprávněně zobou černým kapucím z ruky. Jeden z aspektů, který lidi na Mgła přitahuje, je hra se subverzí. Z lyrické perspektivy se M. pohybuje na tenkém ledě. Texty s nihilisticko-existenciálními tématy mají tendenci vyznívat jako nevymnutý teenager po přečtení Wikipedie Nietzscheho a Sartra. Mgła tenhle nešvar dokáží krotit, a to i přestože vliv Nietzscheho zde rozhodně je – stačí odfiltrovat megalomanii.

  • Wormlust / Skáphe – Kosmískur hryllingur

    22.9.2019

    H.

    Skaphe / Wormlust - Kosmískur hryllingur

    Myslím si, že Wormlust patří k čelním představitelům té v posledních letech tolik populární vlny black metalu z Islandu. Dokonce bych i řekl, že první a doposud jediná deska „The Feral Wisdom“ dodnes patří k tomu nejzajímavějšímu a také nejlepšímu, co zde v black metalu vyšlo. Tím spíš je škoda, že se posléze H.V Lyngdal, lídr Wormlust na poměrně dlouhou dobu odmlčel. Respektive abychom byli přesní – odmlčel Wormlust. „The Feral Wisdom“ má v letošním roce už šest let na krku a v mezičase kapela nevydala žádné nové nahrávky. Sám H.V Lyngdal se nicméně úplně neflákal a byl aktivní v dalších projektech a kapelách. Udělal dvě ípka s Ljáin, natočil dvě alba s ambientní bokovkou Afsprengi Satans, podílel se na nahrávkách mezinárodních „all-star“ seskupení jako Martröð, Guðveiki nebo Obscuring Veil, nařval poslední ...

  • Kostnatění – Hrůza zvítězí

    20.9.2019

    Metacyclosynchrotron

    Kostnatění - Hrůza zvítězí

    Blackmetalová kapela z USA pojmenovaná Kostnatění, to musí zaujmout snad každého. Tato jednočlenná kapela na sebe poprvé upozornila s EP „Konec je všude“, které vyšlo u zaniklého vydavatelství pro „pokročilé“ Fallen Empire, a materiál to byl přinejmenším zajímavý. Kompetentní, relativně svébytný, a proto snad i nadprůměrný, ale ani zpětně si nemyslím, že by předkládal něco skutečně extra. Mezi námi, mě nebaví vůbec. Mozek kapely D.L. se také profiloval v Glass Shrine hrajících „pozitivnější“ a primitivní podobu black metalu a jako taková šla zcela mimo mě, plus archivy zmiňují i další projekty, jež mi nestojí za zmínku, na rozdíl od jeho vokálního hostování na novém albu Serpent Column, o kterém si tu povíme jindy. O lecsčem svědčilo již „Konec je všude“, ale nové album „Hrůza zvítězí“ zcela potvrdilo dojem, že D.L. ...

  • Diocletian – Amongst the Flames of a Bvrning God

    19.9.2019

    Metacyclosynchrotron

    Diocletian – Amongst the Flames of a Bvrning God

    Diocletian se už s první deskou vypracovali mezi vůdčí kapely násilného bordelu, který bývá nálepkován jako war metal nebo bestiální black metal, protože na rovinu: „Doom Cult“ je moderní klasika, kterou lze postavit mezi nejzásadnější desky subžánru jako „Fallen Angel of Doom“, „War Cult Supremacy“ nebo „Desecration of the Holy Kingdom“. Diocletian samozřejmě hodně vycházeli z kanadských původců, ale do „worship“ kapely měli daleko, spíše byl jejich recept stejný; tedy black metal první vlny mixnutý brazilskou školou a starým grindem. Tomu dokázal novozélandský kult zkázy navíc vtisknout i jakýsi punc originality. V totožných intencích pokračovalo i solidní, byť ve srovnání s prvotinou slabší „War of All Against All“. Třetí „Gesundrian“ nahrané v obměněné sestavě po krátké nečinnosti znělo jinak.


Od hudebních fandů pro hudební fandy