Recenze

  • Skeletonwitch – Forever Abomination

    8.10.2011

    H.

    Skeletonwitch - Forever Abomination

    Skeletonwitch není nikterak výjimečná kapela, to netvrdím, avšak jedna věc se jim upřít nedá – jejich muzika kope jak kůň na steroidech. Cenu za originalitu by chlapci asi nedostali; člověk by musel být hluchý, aby z jejich alb neslyšel vzdáleně (někdy i docela blízko) vlivy kapel jako Necrophobic nebo Deströyer 666, ale když nad tímhle trochu přivřeme oči, zůstane nám příjemný oldschool black/thrash metal. A právě vydaná čtvrtá deska “Forever Abomination”? Ta na tom nemění vůbec nic. A po jejím poslechu se chce dodat: naštěstí… Nebudeme-li počítat poklidnější intro a outro úvodního songu “This Horrifying Force (The Desire to Kill)”, který je se čtyřmi minutami suverénně nejdelším kouskem nahrávky, jede “Forever Abomination” celou svou hrací dobu v rychlejším tempu pekelně ostrého rock’n’rollu, jenž páchne starou ...

  • Glorior Belli – The Great Southern Darkness

    6.10.2011

    H.

    Glorior Belli - The Great Southern Darkness

    Tak už i Glorior Belli jsou pod velkou firmou. Ne, že by předchozí Candlelight byli nějací amatéři, ale Metal Blade, to už je přece jenom trochu jiná liga. Kdyby se dělal žebříček největších metalových labelů, tahle firma by určitě skončila v první pětce. Kdo by to byl do Glorior Belli řekl? Vždyť ještě takových pět, šest roků zpátky v období debutu “Ô Laudate Dominvs” to byl těžký underground, nenávistný syrový black metal pro pár zasvěcených, na svůj obor sice rozhodně dobrá muzika, ale že by někdy mohli skončit pod velkým vydavatelstvím, to asi netipovali ani ti největší fantasmagoristi. Jenže Glorior Belli vyrostli. Vyrostli do velice svébytné formace s nezaměnitelným zvukem, jejíž hudba, ačkoliv stále spadá do black metalové škatulky, má rozhodně co říct publiku napříč ...

  • Mastodon – The Hunter

    5.10.2011

    Earthworm

    Mastodon - The Hunter

    Mastodon se před dvěma lety vyznamenali svým albem “Crack the Skye”, ve kterém jako správně experimentální kapela zkusili opět jiné postupy a po brutálnějším “Blood Mountain” to dopadlo mnohem odlehčeněji a prog rockověji. Každý by tak nějak čekal pokračovatele ve stopách úspěšné poslední desky, jenže Mastodon to vzali zase z trochu jiného konce. Dá se říct, že “The Hunter” kombinuje stoner metal (u něhož kapela začínala) s lehkostí a vesmírnou atmosférou posledních desek. Jak jinak než úspěšně. Už od začátku kariéry byla pro kapelu typická koncepční alba. To se ale novinky netýká a místo nějaké epické ujetosti tu máme 13 samostatných skladeb, přesto ale celý počin vyznívá jednotně a komplexně. Možná za to může právě absence konceptu, ale změnami prošly i délky songů – nejdelší, se kterou se na “The Hunter” setkáte ...

  • Haken – Visions

    2.10.2011

    Earthworm

    Haken - Visions

    Když se minulý rok zničehonic vynořili Haken z Británie se svým debutem “Aquarius”, úplně narušili můj hudební vkus. Nejméně měsíc v kuse jsem nemohl poslouchat nic jiného než tu boží desku. “Aquarius” je určitě jeden z nejlepších debutů, které jsem měl možnost slyšet, a v okruhu prog-maniaků se album stalo jakousi moderní klasikou. Kapela si nastavila laťku dost vysoko a postavila před sebe těžký úkol – uspokojit fanoušky, čekající alespoň stejnou kvalitu. Od debutu se stylově příliš nezměnilo. Sama kapela prohlašuje, že “Visions” je temnější než jeho předchůdce, ale já bych řekl, že novinka má mnohem veselejší atmosféru. Možná za to může absence growlu, který se vyskytoval na dvou skladbách minulého alba. Stejně jako posledně si zvuk Haken můžete představit jako hybrida velikánů Dream Theater, Pain of Salvation, ...

  • Machine Head – Unto the Locust

    30.9.2011

    Earthworm

    Machine Head - Unto the Locust

    Od lidí, o kterých můžu říct, že mají podobný vkus, jsem často slýchával: “Zkus Machine Head, hlavně to jejich poslední album je hrozná chuťovka!” Nakonec to vyšlo tak, že jsem se s kapelou poprvé setkal až u nového alba “Unto the Locust”. Už předtím jsem zaslechl pár starších songů na YouTube, ale že budou Machine Head opravdu tak peckoví jako na novince, s tím jsem opravdu nepočítal… Už otvírák “I Am Hell (Sonata in C#)” ukazuje, jak velké věci se na “Unto the Locust” budou dít. Že půjde o něco speciálního, naznačuje už rozdělení skladby na tři části. První část “Sangre Sani” je asi minutu dlouhý sborový zpěv, nastolující temnou atmosféru. Po něm už přichází hutná kytara, Flynn křičící “I Am Hell!”, lehká kytarová harmonie… a pak se spustí pravé ...

  • Taake – Noregs vaapen

    26.9.2011

    H.

    Taake - Noregs vaapen

    Po třech letech, které Taake vyplnili doposud nejintenzivnějším v celé své historii, se hlavní mozek Hoest (a vlastně jediný opravdový člen skupiny, jelikož zbytek sestavy je velice nestálý a v podstatě se jedná jen o koncertní výpomoc) konečně rozhoupal i k nějaké té studiové činnosti. Jejím výsledkem bylo nejprve dubnové EP “Kveld”, uvozující právě vydanou desku “Noregs vaapen”… Hoest je do jisté míry velice kontroverzní osobou. Stačí vzpomenout tři pobyty ve vězení (z nichž jeden byl za násilné přepadení) nebo nechvalně proslulý výstup v německém Essenu se svastikou namalovanou na hrudi. To je všechno odsouzeníhodné a já to samozřejmě nijak neobhajuji, ale pokud se budeme bavit pouze v hudební rovině, je naprosto evidentní, že tenhle člověk má opravdu obrovský talent tvořit fantastickou muziku. To potvrdí asi každý, kdo přišel do styku s dnes ...

  • Edguy – Age of the Joker

    24.9.2011

    nK_!

    Edguy - Age of the Joker

    Je hrozné, jak ten čas letí. Deset let po největším teroristickém útoku na americkou půdu, chvíli před zvolením nového prezidenta naší maličké republiky a úctyhodných devatenáct let od založení kapely Edguy. Tihle nestárnoucí blázni se vytasili s pokračováním poněkud vlažně přijatého “Tinnitus Sanctus” a na úvod musím bohužel konstatovat, že se od něj přespříliš nevzdálili. Pravdou tedy zůstává, že banda okolo frontmana Tobiase Sammeta opět a už poněkolikáté nepřináší svým fanouškům nic výrazně nového. Zmíněný “Tinnitus Sanctus” před třemi roky vzbudil spíše rozpaky než nadšení a nebylo se čemu divit – Edguy tehdy kopírovali nejen sebe a v rámci žánru prakticky kdekoho, ale dokonce i sesterskou Avantasiu, což byl tenkrát průser do nebe volající. Novinka na tom není naštěstí tak hrozně, ale jak jsem napsal o pár řádků výše, žádná sláva ...

  • Arckanum – Helvítismyrkr

    22.9.2011

    H.

    Arckanum - Helvítismyrkr

    No, pěkně se nám ten Shamaatae poslední dobou rozjel. Evidentně si dlouhé mlčení mezi obdobím z 90. let a současností vynahrazuje opravdu vydatně. Novinka “Helvítismyrkr” je už čtvrtou řadovkou za čtyři roky – a to ještě nepočítám několik neřadových počinů. Pokud se nebudeme zabývat těmi starými deskami (pro mě osobně naprostý kult!, minimálně “Kostogher” a “Kampen” jsou prostě dodnes excelentní nahrávky), ale čistě tím, co pod hlavičkou Arckanum vychází nyní, je kvalita jednotlivých alb dosti kolísavá. Po trochu slabším “Antikosmos” přišla až nečekaně řízná a výborná věc “ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ”, po ní (to bylo už vloni) ne tak dobrá, ale stále velice kvalitní “Sviga læ” a teď konečně “Helvítismyrkr”. Jak ona dopadla, to je právě naším úkolem zjistit. Je docela zajímavé sledovat vývoj těch novějších ...

  • Opeth – Heritage

    20.9.2011

    Earthworm

    Opeth - Heritage

    Země: Švédsko Žánr: progressive rock Datum vydání: 14.9.2011 Label: Roadrunner Records Tracklist: 01. Heritage 02. The Devil’s Orchard 03. I Feel the Dark 04. Slither 05. Nepenthe 06. Häxprocess 07. Famine 08. The Lines in My Hand 09. Folklore 10. Marrow of the Earth Hodnocení: Earthworm – 4/10 H. – bez hodnocení Odkazy: web / facebook / twitter “Fanoušek progresivního rocku si ze všeho nejméně přeje, aby jeho oblíbená kapela byla skutečně progresivní…” – Paul Stump (kniha “The Music’s All That Matters”) Při poslouchání a zvažování mých názorů na “Heritage” mě napadl právě tento skvělý citát, přesně vystihující progrockového fanouška. Ačkoliv miluje jakousi experimentálnost hudby a často v ní vidí výzvu, když přijde opravdový twist, opravdový experiment, při kterém kapela opustí svůj již zažitý styl, fanoušek to nerad vidí. Podobná situace nyní nastala s Opeth a já si přijdu jako ten fanda. Hned na začátku si ...

  • Einherjer – Norrøn

    18.9.2011

    H.

    Einherjer - Norrøn

    Einherjer patří poprávu mezi průkopníky viking metalu, kteří v polovině 90. let pomáhali společně s několika dalšími tento styl utvářet a dávat mu jeho tvář (přičemž všichni s největší pravděpodobností samozřejmě vycházeli z kořenů, které zasadil svými nesmrtelnými deskami Quorthon z období 1988-1991). Už jen z tohoto historického nástinu bude nejspíš každému jasné, že v případě těchto Norů nebudeme mít co dočinění s trendovou podobou viking metalu (která se snad ani viking metalem nazývat nedá, ale dejme tomu…), nýbrž s jeho prapůvodní podstatou. Kariéra Einherjer je (snad až na jednu slabší výjimku v podobě “Odin Owns Ye All” z roku 1998) lemována samými kvalitními počiny, jenže v roce 2004 se nad nimi zavřela voda a tři ze čtyř tehdejších členů založili stylově velice odlišné (thrash metal) uskupení Battered. O čtyři léta později však ...

  • Dream Theater – A Dramatic Turn of Events

    17.9.2011

    Earthworm

    Dream Theater - A Dramatic Turn of Events

    V posledním roce musel o Dream Theater slyšet asi každý. Kapela si prošla změnou sestavy, což je v hudebním průmyslu nepříliš vzácná záležitost, ale jen málokdy je to něco tak zásadního jako u Dream Theater. Po dlouhých 25 letech od založení totiž skupinu opustil jeden ze zakladatelů, mediálně asi nejvýraznější persóna kapely, Mike Portnoy. Ten byl nejen zakladatelem, ale, protože u Dream Theater se hodně zakládá na týmové práci, i jedním ze skladatelů, hlavních mozků a osobou přímo ovlivňující zvuk kapely. Jeho místo po složitých a náročných konkurzech obsadil sympaťák Mike Mangini, bubeník a hlavně člověk téměř jako stvořený pro kapelu. Dá se říct, že s výměnou personálu začala i nová éra kapely. A jak takoví noví Dream Theater vlastně vypadají? Čtěte dále! Kdo už se v tvorbě Dream Theater alespoň trochu vyzná, ...

  • Wolves in the Throne Room – Celestial Lineage

    15.9.2011

    H.

    Wolves in the Throne Room - Celestial Lineage

    Desky Wolves in the Throne Room se přikradou vždy nenápadně, prosty jakéhokoliv většího proma či reklamy, přesto se – alespoň v některých kruzích – jedná vždy o počin, na nějž se netrpělivě čeká a od něhož se i hodně očekává. Zajímavé, že se do tohoto stavu dostali hned po dvou albech a při tom aktuálním, čtvrtém, už pomalu platí za ikony současného inteligentního black metalu pro intelektuály. Jenže když tu muziku člověk slyší… ono se ani není co divit. Wolves in the Throne Room je totiž kapela do jisté míry opravdu výjimečná. Americkou odnož metalové hudby (obecně, ne konkrétního žánru) mnozí chápou jako synonymum pro povrchní hudbu, s čímž bych osobně do jisté míry i souhlasil – až na absolutní výjimky! A právě tito záhadní ekologové z amerického severozápadu, kteří jsou svými názory a svou ideologií vzdálení klasickému pojetí ...

  • Gorath – Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not to Come

    12.9.2011

    H.

    Gorath - Apokálypsis - Unveiling the Age That Is Not to Come

    Belgičtí Gorath patří do té sorty kapel, které nejsou celosvětově proslulé, neobjevují se na obálkách metalových časopisů, ani pravidelně nehrají na velkých festivalech, přesto by si svým způsobem zasloužily mnohem více pozornosti než ty skupiny, jež tohle všechno splňují. A pro důvod, proč tomu tak je, nemusíme chodit příliš daleko – je jím totiž to, co by u hudebních kapel mělo být to hlavní: hudba. Gorath se nedá upřít jedna věc, a sice že jsou velice pracovití a od roku 2005, kdy vyšel debut “Elite” přicházejí už s pátou dlouhohrající nahrávkou, a co víc, je tomu pouze rok a půl, co se ven dostala předchozí, výborná deska “MXCII”. Zatímco tento minulý počin zaujal hodně krátkým názvem, u novinky “Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not ...

  • Virrasztók – Memento mori!

    8.9.2011

    H.

    Virrasztók - Memento mori!

    Dnes si v recenzi představíme opět jedno ne moc profláklé jméno: Virrasztók. Když ne už podle jména kapely, tak minimálně při pohledu na tracklist níže jste asi odhadli, že tato formace má svou domovinu v Maďarsku, což není zrovna typická metalová země. Při jmenování maďarských kapel by asi každý z vás dal z fleku Sear Bliss, znalci staré školy okamžitě vypálí kultovní Tormentor, v nichž svého času brousil hlasivky samotný Attila Csihar z Mayhem, poslední dobou je docela slyšet o I Divine, ale tím už pomalu končíme, což? Přesto je zde mnohem více zajímavých uskupení, s jejichž jmenováním se tu teď nebudu zdržovat, mohu vás však hned na začátku ujistit, že zrovna Virrasztók mezi ty opravdu zajímavé patří. Pokud jste se na onen tracklist níže před chvíli opravdu podívali, jistě jste si ...

  • Аркона – Словo

    6.9.2011

    H.

    Аркона - Словo

    Pěkně se na téhle kapele s kolegou Ježurou střídáme. Já jsem si vzal svého času na paškál předchozí album “Гой, Роде, Гой!”, on měl na starost minulé EP “Стенка на стенку”, takže na mě je opět to nejnovější, s čím ruská Аркона přichází – album “Слово” (i když není bez zajímavosti, že to takhle původně být nemělo, ale to vás stejně nezajímá, takže se tím nebudeme zdržovat). Snad do příštího alba kapela nebude vydávat žádné minialbum, aby na mě nevycházely jen velké desky a na něj jen EPčka (smích). Ale ne, teď už vážně… Abych se přiznal, na “Слово” jsem se díval ještě před poslechem poněkud skepticky. Obal už neřeším, protože ty mi u téhle formace nikdy zrovna nelezly pod čumák (nejlepší obal má jednoznačně druhá deska “Лепта”, od té doby je to na můj ...

  • Ghost Brigade – Until Fear No Longer Defines Us

    5.9.2011

    Ježura

    Ghost Brigade - Until Fear No Longer Defines Us

    Ghost Brigade jsou zvláštní případ. Historie skupiny nesahá dále než do roku 2005, první album jim vyšlo o dva roky později a hodnocená novinka “Until Fear No Longer Defines Us” je jejich teprve třetím zásekem. Přesto její vydání předcházela nadšená očekávání nemalého množství lidí. Já jsem se s Ghost Brigade setkal poprvé ani ne před rokem, a jak už jsem zmiňoval v reportu z onoho koncertu, tahle pětice z finského Jyväskylä na mě udělala dojem, což se první kapele večera povede jen velmi zřídka. Následující pokusy přijít na chuť vychvalovanému albu “Isolation Songs” se sice setkaly jen s dílčím úspěchem, ale to moje opatrné sympatie ke Ghost Brigade nikterak nezkalilo. A nyní se mi dostala do ruky příležitost vyřknout ortel na albem, které, jak už je u třetí desky v pořadí zvykem, může kapelu ...

  • Vader – Welcome to the Morbid Reich

    3.9.2011

    Ježura

    Vader - Welcome to the Morbid Reich

    Každé další album polského fenoménu Vader je očekáváno s nemalými nároky, jak už se na legendu sluší. V případě “Welcome to the Morbid Reich” do ohně přilila benzín prohlášení o částečném návratu ke kořenům, ke kterým se vztahuje jak název, jasně odkazující na 21 let staré demo “Morbid Reich”, tak použité logo, které se naposled skvělo na přebalu EP “The Art of War”. Veškeré té nostalgii, v čele s nestárnoucím frontmanem Piotrem Wiwczarkem, významně kontrastuje opět zgruntu obměněná sestava. Potenciál ohromný, možnost průseru rovnocenná, směle do toho… Začnu tím, na co padnou oči nakupujícího jako první, tedy obalem. Musím říct, že proti obalu předchozího alba “Necropolis”, jehož gordický uzel z hadů a čepelí mi evokoval spíše indickou mytologii, trochu šmrncnutou díly H. R. Gigera, působí motiv “Welcome to the Morbid Reich” o poznání ...

  • Decapitated – Carnival Is Forever

    29.8.2011

    Ježura

    Decapitated - Carnival Is Forever

    To jsem si zas jednou nadrobil. Veden představou, že proniknu do technického death metalu skrze zástupce mnou velebené polské školy, jsem vzal tuhle příležitost a pustil se do odpovědného náslechu. Uplynul měsíc a nejsem o moc chytřejší než dřív, takže následující řádky berte s rezervou a notnou dávkou shovívavosti. Bude to totiž potřeba… Stěžejním kamenem celé téhle prekérní situace je fakt, že snad s výjimkou Nile si technický death doma nepustím, protože i přesto, že vím nebo snad nějak vnitřně cítím, že jde o dobrý materiál, tohle odvětví mi prostě nic neříká a jeho poslech mě ani za mák nebaví. Zrovna od Decapitated jsem si sliboval, že když mě jejich loňské vystoupení na plzeňském Metalfestu dost bavilo, bude jejich novinka vhodnou vstupní branou k dalšímu rozšíření obzorů. ...

  • ICS Vortex – Storm Seeker

    28.8.2011

    H.

    ICS Vortex - Storm Seeker

    Když pan Simen Hestnæs, norský hudebník, jehož většina z nás bude znát spíše pod uměleckým pseudonymem ICS Vortex, odešel ne zrovna v dobrém od symfonických black metalistů Dimmu Borgir, asi málokdo si myslel, že tím jeho hudební pouť skončí. Většina lidí nejspíš sázela na to, že se Simen stane hlavním motorem, jenž znovu nakopne do chodu kultovní vizionáře Arcturus, v nichž sice působil pouhé tři roky před koncem jejich činnosti, přesto zde zanechal výraznou stopu. K oficiální obnově Arcturus sice došlo (a nejen k ní, viz Simenův opětovný vstup i do řad Borknagar), přesto to (alespoň prozatím) na nějakou přehnanou aktivitu nevypadá. Možná i z toho důvodu se ICS Vortex pustil do přípravy své první sólové desky, jež nakonec dostala název “Storm Seeker”. Povětšinou jsme Vortexe všichni znali jako součást nějaké kapely, ...

  • Děti pohřebního kvítí – Under the Reign of Madness

    27.8.2011

    Ježura

    Děti pohřebního kvítí - Under the Reign of Madness

    Není tomu ani čtrnáct dní, co jsem zde pěkně od podlahy ztrhal dílo pražských pohanů Odraedir, a do nelítostných pařátů mi padl další počin nikterak známé české kapely. Tentokrát padnul los na litvínovské řezníky, kteří sami sobě říkají Děti pohřebního kvítí, a věřte mi, když vám říkám, abyste si nachystali blicí pytlíky. Z druhého záseku téhle kapely totiž odtéká krev po litrech… Děti pohřebního kvítí na své novince “Under the Reign of Madness” představují sedm skladeb, nesoucích se na houpavých vlnách neotesaného a veskrze brutálního death metalu, který svým charakterem nemůže nepřipomenout Cannibal Corpse (a osobně bych si přisadil, že právě tyhle legendy posloužily jako zdroj inspirace). I s mou velmi povrchní znalostí tvorby Cannibal Corpse si ale troufnu tvrdit, že se nejedná o žádní laciné vykrádání. Brutalitu ...