Turbo – The Fifth Element 24.4.2014 H.  Řeknu vám upřímně, že když jsem rozbalil balíček, který jsem našel ve schránce, a vykouknul na mě nápis Turbo, orosil jsem se až na prdeli, protože jsem se samozřejmě lekl, že mi nějaký srandista poslal na recenzi to české Turbo, které už čtvrtstoletí objíždí vidlácké tancovačky, kde do zblbnutí drtí svojí veleslavnou vykrádačku Europe, s níž kariéra kapely stojí a padá… Hodně rychle se mi ulevilo, když jsem se podíval pořádně a zjistil, že se nejedná o české Turbo, nýbrž o Turbo polské. O tom, že u našich sousedů tahle skupina už dlouhé roky funguje, samozřejmě vím už nějaký ten pátek, nicméně jsem se nikdy neobtěžoval od ní cokoliv zkoušet… a i když je to blbé, dost dobře v tom hrálo roli i to, že Poláci sdílejí stejné jméno se zmiňovanými králi českého agro rocku. No, ... Epitimia – (Un)reality 24.4.2014 Atreides  Dnes opět začnu krátkým příkladem. Tak si pište zadání: Žijete v Petrohradu. Roku 2008 najdete parťáka vhodného k založení kapely. Vašimi hlavními mantinely jsou dva žánry – black metal a ambient. O rok později přiberete třetího člena, resp. členku, jež má na starost bicí a housle. Vaše sestava je kompletní a hudba je postupně vyspělejší a vyspělejší. Koketuje i s jinými vlivy, jako je post-rock, a občas experimentuje i v odvážnějších rovinách. Vzhledem k tomu, že už nejste úplná másla, se po několika vydaných albech rozhodnete stvořit něco velkého, něco, co jste ještě nikdy nevydali. Jak to uděláte? Odpověď, jak bych to udělal já, vám nedám. Namísto toho vám ale nabídnu odpověď v podobě recenze na desku “(Un)reality” od ruského tria Epitimia. To se očividně rozhodlo nahrát své životní dílo, ... Nanaki – Afterlight 23.4.2014 Atreides  Před nedávnem jsme tu měli recenzi z lokality pro rockovou a alternativní hudbu značně netypické – z ostrova Man, který se nachází někde na půl cesty mezi Velkou Británií a Irskem. Dnes tu máme recenzi další kapely z tohoto ostrova – ačkoliv tentokráte nepůjde o zasněný dream pop jako v případě zebrofilních Postcode, nýbrž poctivý post-rock. Spojitost mezi oběma tělesy tu ovšem je – a to v rovině personální. Ačkoliv Nanaki před nějakou dobou fungovali coby šestičlenné těleso, v současnosti jde především o sólovku kytaristy Mikieho Daughertyho, který jinak působí především v Postcode. Ve svém vlastním projektu se ale může vyřádit po libosti a není omezován poměrně specifickým, silně atmosférickým mixem žánrů, který charakterizuje jeho domovskou kapelu. Pokud tedy Mikie své tvorbě trochu popustil uzdu, o čem “Afterlight” vlastně je? Hudebně vychází ... Crippled Black Phoenix – White Light Generator 23.4.2014 Atreides  Crippled Black Phoenix není v našich končinách kdovíjak známé jméno – ač je to docela škoda, neboť na poli rockové hudby platí za silnou veličinu vyznačující se vyzrálou hudbou a podmanivou atmosférou. Záměrně nijak nekonkretizuji žánr, protože kdybych měl nějakým způsobem vyjmenovat seznam škatulí a podškatulí, do kterých se tahle skupina pod vedením Justina Greavese pustila nebo se o ně byť jen otřela, nejspíš bych tu byl ještě zítra. Pokud bych měl tohle těleso alespoň stručně charakterizovat, držel bych se art rocku, post-rocku, bluesu, psychedelie a hromady experimentování. Poukázání na Pink Floyd rozhodně není od věci a za sebe můžu říct, že každá nová deska téhle kapely je pro mě docela posvícení a to i přesto, že na nedostatek materiálu k vydání “Fénixové” rozhodně netrpí a do světa chrlí nahrávky ve slušném tempu, ... Gus G. – I Am the Fire 22.4.2014 Kaša  Začnu trošku zeširoka, abychom si to odbyli, protože zmínce angažmá u Ozzyho Osbourna se v případě debutového sólového zářezu Guse G. nedá vyhnout. Od většiny kytarových hrdinů, kteří v minulosti působili v doprovodné kapele nesmrtelného Ozzyho, se Kostas Karamitroudis, jak zní civilní jméno tohoto týpka, mírně liší. Ozzy jej neobjevil tak jako před lety Randyho Rhoadse, Zakka Wyldea nebo Jakea E. Leeho, jimž angažmá u legendy metalové hudby změnilo ze dne na den život, protože tento řecký kytarový všeuměl si všeobecné renomé na scéně získal svou vlastní pracovitostí. A proč všeuměl? Pokud na Guse G. něco nesedí, tak je to hudební škatulka, jež by jej omezovala, a v minulosti jej tak bylo vidět a slyšet v heavy metalových Dream Evil, death metalových Nightrage nebo nejvýrazněji v jeho domovské partě, power metalových ... Suffering – Chaosatanas 21.4.2014 H.  Když jsem do přehrávače poprvé vkládal letošní EP “Chaosatanas”, jemuž v historii polské black metalové smečky Suffering předcházel pouze jeden demosnímek “Frozen Faith” z konce roku 2012, doufal jsem, že jeho autoři při jeho tvorbě projevili více důvtipu než při vymýšlení názvu svojí kapely. Upřímně vážně nechápu, proč se někdo ve 21. století pojmenuje zrovna takhle extrémně provařeně, ale tak budiž, pojďme se mrknout, čím se tohle blasfemické trio prezentuje po hudební stránce… První poznatek je docela lehký – stejně jako název Suffering, ani samotná muzika příliš originality nepobrala. Poláci totiž nehrají nic jiného než black metal v jeho nejčistokrevnější a nejkrystaličtější podobě. Nečekejte žádnou velkou snahou o ozvláštnění, progresivní prvky nebo výlety do jiných žánrů, protože na takové věci Suffering kálí z vysoka.
Animals as Leaders – The Joy of Motion 19.4.2014 Thy Mirra  Musím přiznat, že jsem se na novou desku Animals as Leaders fakt těšil. Za poslední cca dva roky se na povrch vyrojilo obrovské množství djentových kapel, do nekonečna se navzájem vykrádajících. V této záplavě jsem si vytvořil jakousi pomyslnou “pětku” kapel, která nějak definovala žánr a stále do něj přináší něco nového. Vedle Periphery, Veil of Maya, Vildhjarta a australských Circles jsou to právě Animals as Leaders, kteří stáli u zrodu stylu a na rozdíl od všech kopírek mají tendenci se neustále posouvat, samozřejmě hlavně díky tomu, že jádro kapely tvoří sám velký Tosin Abasi, u kterého bych si klidně troufl říct, že je jedním z nejlepších kytaristů současnosti. Vlastně si nejsem úplně jist, jak moc se na tvorbě Animals as Leaders podílí zbytek kapely, něco mi říká, že výraznější stopu na desce ... Star Matter – ChemTrails_Era 19.4.2014 H.  Docela by mě zajímalo, co někoho vede k tomu, že vezme nahrávku jako “ChemTrails_Era” a pošle ji na recenzi (převážně) metalovému zinu. Pravděpodobnost, že na tomhle metalovém metalu zinu narazí na někoho, jako jsem já, komu se líbí i čistě elektronická muzika, je totiž myslím relativně malá. Nicméně, stalo se… Úvodní omáčkou se nebudu příliš zdržovat, řekneme si jen to, že formace s názvem Star Matter pochází z Itálie, funguje od roku 2011, deska “ChemTrails_Era”, která je předmětem naší recenze, vyšla v loňském roce a že dvojice Alex de Siena a Claudio Dondo, jež za Star Matter stojí, podle všeho nějaké ty zkušenosti s hraním evidentně má. Kde, kdy a jaké snad ani není potřeba rozebírat, protože to jsou scény úplně mimo žánrový záběr naší stránky, tudíž by ... Noctem – Exilium 18.4.2014 H.  Noctem je skupina, jíž se podařilo kolem sebe vytvořit takovou bublinu, že se jedná o fakt dobrou a zajímavou záležitost. Ihned od začátku mají docela nadupané promo, i v období hned prvního alba odjeli několik evropských šňůr (sice vsadím svoje boty na to, že si na nich tu účast museli zaplatit, ale to už je vedlejší), dost často se o nich píše i v dost velkých žánrových médiích (taky prachy?), ale upřímně, nikdy jsem dost dobře nepochopil, jak se jim to povedlo… nebo lépe řečeno, nechce se mi věřit, že jim to povedlo díky kvalitě hudební produkce… Mně osobně totiž Noctem vždycky přišli jako příklad kapely, která se stará víc o svojí image než o svojí muziku. Už od začátku jsem tvrdil, že kdyby hudební stránce věnovali stejnou pozornost jako svému vzhledu, tak ... Coldwar – Pantheist 17.4.2014 Kaša  Přestože jsem původně podezříval Coldwar za další mladou kapelu, jež toho za sebou ještě příliš nemá, tak mě záhy pětice z irského Dublinu překvapila a ukázala, že patnáct let na scéně je někde znát, protože jejich čtvrté album “Pantheist” mě již na první poslech oslovilo semknutostí a vyhraností, kdy jsem měl z každého tónu pocit, že Coldwar, kteří vznikli v roce 1999 na ruinách kapel Zero Tolerance, Coitus a dalších dvou naprosto neznámých jmen, moc dobře vědí, čeho chtějí dosáhnout a jak má jejich tvorba znít. Sice by se prvoplánově nabízel čistokrevný death metal, protože v hudbě této party má nepřeslechnutelnou roli, ovšem zase by bylo krátkozraké přehlížet thrashové momenty, svěží melodické vyhrávky a kupodivu nechybí ani náznak hardcoru, což asi vypadá jako nepříliš vábná ... Tezaura – Unleash the Butterflies 17.4.2014 Ježura  Pokud už máte co se metalové hudby týče něco málo za sebou, určitě to znáte – kapela s nějakou to krasavicí v čele, název v ženském rodě (nebo to tak aspoň zní) a v kolonce žánr pojem gothic. Skupin, na něž tohle sedí, je vážně ohromné množství a podstatné procento z nich tvoří muziku, která stojí diplomaticky řečeno za starou bačkoru, takže není divu, že je člověk většinou předem skeptický, když ho čeká setkání s další takovou grupou. A protože na brněnské Tezaura ten popis sedí do puntíku, těžko mi může někdo vyčítat, že jsem k desce “Unleash the Butterflies” nijak nadšeně nevzhlížel. Jenže jak jsem k poměrně značnému překvapení zjistil, skepse v tomto případě není úplně na místě a už vůbec není fér… Pro jednou ale nebudeme předbíhat a vezmeme to ... Steel Panther – All You Can Eat 16.4.2014 H.  Existují kapely, k jejichž tvorbě jednoduše musíte přistupovat trochu specificky. Jak se říká, je nutné, abyste přistoupili na pravidla jejich hry, jinak nemáte šanci. A říkat tomu hra je vlastně naprosto přesné, protože tenhle druh skupin se svými posluchači takovou hru hraje. Všichni vědí, že je to jenom jako, že je to celé jenom sranda, ale nikdo o tom nemluví a všichni tu hru hrají společně s kapelou a obě strany se u toho baví. Jedním z pěkných příkladů může být třeba Rob Zombie… král hororu, všude kosti, strašidelné propriety, masky, ale všichni víme (a sám Zombie jistě také), že je to jen jako, je to nadsázka a nikdo se u tohohle hororu nebojí. V našich reáliích něco takového předvádí například Malignant Tumour… největší, netvrdší a nejmetalovější ... Psygnosis – Human Be[ing] 15.4.2014 Ježura ![Psygnosis - Human Be[ing]](http://sicmaggot.cz/wp-content/uploads/2015/05/Psygnosis_-_Human_Being-150x150.jpg) Představte si situaci, kdy se na vás ze všech stran valí promáče, u kterých vlastně celkem přesně víte, jak asi budou znít, aniž byste si dotyčnou desku jedinkrát poslechli. Určitý čas to takhle rozhodně táhnout jde, ale čím déle to trvá, tím větší je to otrava a člověk nakonec víc než ochotně sáhne po nahrávce, za jejímž abstraktním žánrovým určením se může skrývat prakticky cokoli – jak hudebně, tak kvalitativně. Žánr “extreme atmospheric metal” a francouzský původ, tedy atributy vlastní kapele Psygnosis, jejíž aktuální novinka se stala námětem dnešního povídání, toho o skutečné povaze hudby opravdu moc neřeknou, takže je celkem nasnadě, že jsem v případě desky “Human Be” doufal v nějaké to vytržení z letargie a někde v koutku duše snad i v poutavou nahrávku. I když jsem tajně doufal ... Menace – Impact Velocity 15.4.2014 Kaša  Povídání o Menace nelze nezačít povídáním o hlavním mozku tohoto projektu, Mitchu Harrisovi. Abych pravdu řekl, tak bych se zas tak moc nedivil, kdyby toto jméno posluchačům, kteří se příliš nepohybují v grindových vodách, doposud ještě neslyšeli, protože pokud pominu heavy metalové Absolute Power, kde se Mitch mihnul coby kytarista na debutovém eponymním albu, tak je jeho hudební tvorba už od počátků zakořeněná v hloubi death/grindu, přičemž jeho nejslavnějším působištěm jsou legendární Napalm Death. V jejich řadách už pětadvacet let šíří brutální riffy a občas zpěvákovi Barneymu vypomůže se svým doprovodným vokálem, jímž není nic víc než pekelně vysoko položený zmučený nelidský jekot. Krom Napalm Death stojí z jeho dosavadního portfolia za zmínku ještě parta Defecation, kterou založil s Mickem Harrisem, a třeba brutálně neurvalí Righteous Pigs, v nichž působil ... Benighted – Carnivore Sublime 14.4.2014 Ježura  U lidí, kteří nesjíždějí opravdu extrémní žánry prakticky nonstop, je už asi takovým folklórem, že když stanou tváří v tvář nějaké té řádně ostré smečce, tak k ní přistupují spíše s očekáváním nevalného zážitku, než aby byli natěšeni na ta muzikální jatka, která se co nevidět odehrají. Jenže i takoví lidé po dotyčné náloži nezřídka kdy odcházejí nadšení nebo alespoň překvapení zjištěním, jak se ve svých odhadech zmýlili. Důvodem, proč tímto poznatkem otevírám dnešní recenzi, ale není snaha vzdělávat čtenáře, protože ten dost určitě z vlastní zkušenosti ví, o čem je řeč. Kdepak, jenom se tu snažím naznačit, že přesně tohle jsem pár let nazpět zažil na Brutal Assaultu a strůjcem nebyl nikdo jiný než francouzští řezníci Benighted, jimž jsou následující řádky zasvěceny. Ačkoli mi tehdy Benighted poskytli ... Postcode – Zebratronic 13.4.2014 Atreides  Představte si, že máte kapelu. Je vás aktuálně plus minus pět a na scéně působíte tak od roku 2005. Hrajete silně alternativní post-rock míchaný s dream popem a velmi vyjetým ženským vokálem. Na tom ještě není nic divného. Že vaše skvadra pochází z maličkého ostrova Man, sice není úplně obvyklé, ale že by šlo o něco výstředního? To rozhodně ne. Jenže když většinu vašich přebalů tvoří zebry (opravdu roztomilé zebry), svůj styl si pojmenujete zebracore a vůbec propagujete zebry, kam jen lidské oko dohlédne? To že už krapet mimo je? Tak zhruba to jsou Postcode. Vcelku nenápadná kapela, která je v našich končinách troufám si tvrdit, téměř neznámá, pochází z malého města Douglas, které ač je hlavním (a zároveň největším) městem ostrova Man, ... Arakain – Adrenalinum 13.4.2014 Kaša  Vím, že tohle by na úvod recenze zaznít takhle z plna hrdla nemělo, protože o mé objektivitě to moc nevypoví, ale stejně to z následujících bude celkem jasné, takže kdybych měl vyjářit svůj vztah k tuzemské metalové stálici Arakain, tak přiznám, že je nemusím. Ne, že bych je vyloženě neměl rád a opovrhoval vším, na co kdy sáhli, ale na druhou stranu jejich desky neočekávám s velkým napětím a bez problémů se tak poslechu aktuální tvorby vyhýbám, protože to není zrovna můj šálek kávy. A jinak by tomu nebylo ani v případě aktuální řadovky “Adrenalinum”, o níž bych s největší pravděpodobností jinak běžně nezavadil, ale člověk míní, recenze mění, takže se pojďme podívat pod pokličku novinky, která v početné diskografii Arakainu nese pořadové číslo 16. Poučovat čtenáře našeho blogu o historii ... Fight for Ashes – When Passion Goes Fashion 12.4.2014 Kaša  Víte, říkal jsem si, že si finální verdikt nad “When Passion Goes Fashion” nechám logicky na konec recenze, ale v tomto případě udělám výjimku, protože se mi to prostě hodí do úvodu. Album je to totiž těžce průměrné, stejně jako samotní Fight for Ashes. Neříkám, že jsem od kapely, která se hrdě hlásí k metalcorovému hnutí, čekal vyložené zázraky, ale ta deska prostě na všechny smrdí průměrem, že nemám vůbec chuť se jí nějak přehnaně zabývat. Ptáte se na důvod? Z fleku bych vyjmenoval tucet kapel, které hrají v podstatě úplně totéž a které úplně totéž dělají s mnohem větší grácií. A to se nepovažuji za vyloženého příznivce tohoto hudebního stylu, takže si myslím, že člověk, jenž je jen trošku posluchačsky zběhlejší, by těch part vysypal z rukávu ještě třikrát tolik. Ale ... Manowar – Kings of Metal MMXIV 12.4.2014 H.  Manowar je svým způsobem vlastně docela prapodivná kapela. Nikdo už těmto samozvaným králům metalu nikdy neodpáře, že se výraznou měrou zapsali do kroniky svého žánru a že z minulosti mají na kontě mnoho alb, která jsou zcela právem považována za klasiku. Naprosto upřímně říkám, že mám některé jejich desky dodnes hodně rád, byť zčásti vlastně jen z nostalgie, jelikož na fošnách jako “Fighting the World” nebo “Kings of Metal” jsem svého času doslova vyrůstal. Rozhodně Manowar neupírám, že mají legendární status a že je vlastně i zasloužený, protože některé ty staré fošny jsou dodnes majstrštyky. Nicméně pro mě osobně tahle kapela skončila v 90. letech po nahrávce “Louder Than Hell” z roku 1996, kterou také považuji možná za to nejlepší, co kdy vydali, protože ji na rozdíl od asi nejznámější “Kings ... Khroma – Collapse 11.4.2014 H.  Khroma je relativně mladá formace, jež pochází z Helsinek, hlavního města Finska. Pánové o sobě tvrdí, že drtí elektronický alternativní metal, což mně osobně zní jako vcelku zajímavý žánrový základ, z něhož by klidně mohlo vylézt cokoliv od trip-hopem nasáklé atmosféry až po agresivní parní válec. Tak se pojďme podívat, jak to tedy na debutové desce “Collapse” vypadá… Pokud nikdo z vás není proti, začal bych několika letmými poznatky ohledně oněch žánrů. Žádné protesty neslyším, tak hurá na věc… Z oněch dvou nenápadných nástřelů, které jsem naznačil v úvodním odstavci, mají Khroma rozhodně blíže k tomu druhému jmenovanému. Tedy, přesněji řečeno, jsou přesně tím druhým jmenovaným. Nějakou atmosféru moc nečekejte – i když se nějaké to zvolnění tempa na “Collapse” jistě najde, gró alba tvoří tah na bránu, který je evidentně ...
|
