Recenze

  • Korpiklaani – Ukon Wacka

    21.2.2011

    Ježura

    Korpiklaani - Ukon Wacka

    Každá nová deska Korpiklaani vzbuzuje emoce. V nemalém (a stále se rozšířujícím) táboře příznivců se otevírají lahve s nejrůznějším alkoholem a slaví se tak mocně, že to vypadá jako vizualizace některého z lihem čpících textů oslavované kapely. Na druhou stranu spousta recenzentů propadá depresím, protože musí znovu řešit problém, jak to okecat tentokrát. Ano, hodnotit Korpiklaani je úděl značně nevděčný, protože jejich tvorba vykazuje obdobné množství vývoje, jako hlavní zpravodajství Novy hodnotných informací. Tentokrát padl černý Petr na mě, takže vám přeji příjemnou zábavu. Repríza s pořadovým číslem 1001 právě začíná… Status, který si Korpiklaani drží, pramení ze dvou zdrojů. Jejich hudba je zaprvé nenáročná, návyková a vysoce pařbotvorná a zadruhé se přísně drží jednoho mustru a jakékoli změny stylu a přístupu k věci nejsou žádoucí. Dá ...

  • Sparzanza – Folie à cinq

    17.2.2011

    nK_!

    Sparzanza - Folie à cinq

    Proč si myslíte, že severské země produkují do světa tolik kvalitních rockových a metalových interpretů? Jedná se o zemi hudbě zaslíbenou? Nebo tam snad žijí schopnější muzikanti než kdekoliv jinde v Evropě, potažmo po celé Zemi? Abych řekl pravdu, tak nemám ani ponětí, ale třeba se po úspěšném zdolání tohoto mého dalšího výtvoru alespoň o malou píď přiblížíme více k všeobjasňující pravdě. Nebo také ne. Říkáte si, že jste v životě neslyšeli o kapele, jejíž ctnostný název se skví v nadpisu recenze? Nemusíte mít obavy, já sám jsem se k ní před lety dostal zcela náhodou. V intenzivním záchvatu nedostatku kvalitní hudby jsem se pokusil sáhnout po několika pro mě neznámých jmen a hle, vyplatilo se. Slovo Sparzanza zní možná divně a evokuje spoustu věcí, ale naštěstí tak úplně nekoresponduje s obsahem nového (a koneckonců i starších) ...

  • Battlelore – Doombound

    16.2.2011

    H.

    Battlelore - Doombound

    S těmito Finy, jimž už asi nikdy nikdo neodpáře označení tolkien-metal (zdali je to označení hanlivé nebo lichotivé, nechť si každý vybere sám), jsem se naposledy setkal u desky “Evernight” z roku 2007. Předchozí počin “The Last Alliance” mne tak trochu minul, tudíž jsem si nebyl jistý, jestli mám od aktuální novinky “Doombound” očekávat něco výrazněji odlišného než to, co Battlelore předváděli v minulosti. Poslech mi však ukázal, že se jednalo o úvahy naivní, neboť se nějaké výrazné změny co do stylu nebo jeho pojetí v táboře kapely neudály. Battlelore si stále hrají ten svůj nikterak výjimečný symfonický metálek, v jehož rámci nabízejí, řekněme, takový pohodový a nenáročný metalový mainstream (i když je pravda, že v jejich případě se jedná o tu solidnější a snesitelnější podobu). Vždy jsem měl Battlelore ...

  • Iskald – The Sun I Carried Alone

    11.2.2011

    H.

    Iskald - The Sun I Carried Alone

    S Iskald mám, přiznám se, stále tak trošičku problém. Ani po poslechu třetího alba “The Sun I Carried Alone” stále nevím, jestli si mám tuto relativně ještě pořád mladou kapelu zařadit mezi nepřeberné množství skupin, které jsou sice vcelku dobré a solidní, ale nikterak výjimečné, nebo jestli mají Iskald šanci přehoupnout se do o poznání méně početné smetánky výborných kapel. Což o to, potenciál se v tvorbě tohoto norského dua jistě ukrývá, o tom není pochyb – to bylo celkem jasné už s první deskou “Shades of Misery” z roku 2006, ale stále mi v jejich muzice chybí nějaký ten kousíček navíc, punc originality, cokoliv. Prostě něco, díky čemu by Iskald proměnili nezpochybnitelný potenciál v opravdovou kvalitu. “The Sun I Carried Alone” rozhodně není zlým albem. Poslouchá se velice dobře, ...

  • Sirenia – The Enigma of Life

    9.2.2011

    Ježura

    Sirenia - The Enigma of Life

    Morten Veland, odpadlík ikonické Tristanie a neúnavný tvůrce, postavil do pomyslného gothic metalového ringu novinku, která se honosí logem Sirenia a nese jméno “The Enigma of Life”. Na album se tak zákonitě upírají zraky těch, kteří pořád doufají, že se dočkají reanimace ducha prvních dvou alb, ale netrpěliví jsou i fanoušci až popového stylu, k jakému se kapela uchýlila v posledních letech. Jak to dopadlo, jsme se mohli poprvé přesvědčit už 21. ledna a po důsledném a svědomitém poslechu to vypadá následovně… Jen co posluchač vloží CD do přehrávače a zmáčkne PLAY, jeho uši zbystří při prvních tónech singlovky “The End of It All”. Počáteční melodie napovídá, že se Veland rozhodl trochu ustoupit od typických a poslední dobou už trochu repetitivních teskných kompozic ve prospěch těch nápaditějších, ale chyba lávky. I přesto, že ...

  • Silent Stream of Godless Elegy – Návaz

    7.2.2011

    H.

    Silent Stream of Godless Elegy - Návaz

    No, tak je to tady. Zaokrouhleno na letopočty, “Návaz” vychází sedm let od poslední velké desky “Relic Dances” a pět let od minialba “Osamělí”. To je, co si budeme povídat, sakra dlouhá doba. Nikdy jsem se netajil tím, že mám Silent Stream of Godless Elegy opravdu rád již pěkných pár roků, čehož sis možná všimnul i ty, milý čtenáři, jelikož málokteré desce se na Sicmaggot věnovalo tolik pozornosti (smích). Ale jistě víte sami, jak už to tak bývá, – čím více se člověk na něco těší, tím větší je kolikrát to zklamání, když očekávání nejsou naplněna. Moravská stálice naší scény přišla, aby tento nepsaný zákon zbořila a naděje do “Návaz” vkládané potvrdila, ba přímo překonala. Daří se jí to? Jedna věc mi byla jasná hned s prvním ...

  • Times of Grace – The Hymn of a Broken Man

    3.2.2011

    Maggot

    Times of Grace - The Hymn of a Broken Man

    Difúze prvků mnohdy slouží k syntéze s jinými, silnějšími a odolnějšími prvky, což má za následek vznik úplně nových těles, která jsou sice brána jako anomálie, ale zároveň unikáty. Chemie ovšem působí i na hudební scénu, jelikož se internet plní zprávami o tom, jak tenhle šel tam, udělal tohle, zatímco tamten se naštval a založil tohle. Zpravidla se jedná o pozitivní zprávy, přičemž projekt zvaný Times of Grace jasně dokazuje, že když se srazí dva náboje na stejné frekvenci, může vzniknout nebývale impozantní dílo. Album “The Hymn of a Broken Man” je čerstvou prvotinou tohoto uskupení. Hoši nemohli do záře reflektorů vstoupit lépe. Pro dnešek stačí, když si zapamatujete dvě jména – Jesse Leache a Adam Dutkiewicz (píše se to hůř, než si myslíte). Oba dva nejsou žádní zelenáči, co ...

  • Falkenbach – Tiurida

    28.1.2011

    H.

    Falkenbach - Tiurida

    Falkenbach, potažmo, abychom byli přesnější, Vratyas Vakyas, jediný člen tohoto folk metalového projektu z Německa, vždycky balancoval tak trochu na hraně mezi oním hodnotným folk metalem (o němž však není tolik slyšet a jehož jsem já osobně zastáncem) a mezi tím v současnosti tolik proklamovaným folkovým trendem (který já osobně opravdu nemám v oblibě). I když… takhle řečeno to možná nezní zrovna nejšťastněji; aby nám nevzniklo nějaké nedorozumění – to jen aby si někdo nemyslel, že Vratyas je nějaký trendový cucák (vždyť kořeny Falkenbach sahají až do roku 1989!) – řeknu to jinak: Vratyas pod hlavičkou Falkenbach tvoří folk/viking metal (v dřívějších dobách ještě s lehkým nádechem black metalu) natolik inteligentní, aby chutnal příznivcům “pravého” folk metalu, avšak natolik přístupný, aby se líbil i současným pseudo-vikingům. ...

  • Theatres des vampires – Moonlight Waltz

    25.1.2011

    H.

    Theatres des vampires - Moonlight Waltz

    Ačkoliv rozhodně nemám nic proti vývoji skupin, ba naopak, pokud jde formace smysluplným směrem, dokážu jej ocenit, ale Theatres des vampires, ti na to jdou z mého pohledu tak nějak… divně. Od roku 2004, kdy se podoba jejich muziky zlomila, mě jejich desky už prostě přestaly bavit. “Nightbreed of Macabria” (2004) se jim těžce nepovedlo, “Pleasure and Pain” (2005) se ještě relativně dalo poslouchat, ale za to hned s následující “Anima noir” (2008) opět spadli do těžkého průměru. Reputaci má opět napravit novinka “Moonlight Waltz”… daří se jí to však? Abych ještě rozvedl onu změnu stylu, což nám rovněž poslouží jako jedna z definic “Moonlight Waltz”, jelikož se aktuální počin nijak výrazně neodchyluje od cesty nastolené posledními alby… Především mi vadí, že Theatres des vampires prostě a jednoduše ...

  • Helrunar – Sól

    22.1.2011

    H.

    Helrunar - Sól

    Nemám tucha, jak to vypadalo na debutu “Frostnacht” z roku 2005, neboť ten jsem doposud neslyšel, ale na čtyři léta staré desce “Baldr ok Íss” předvádělo duo Helrunar (tehdá vlastně ještě trio) velice povedený, pohansky laděný black metal. Až se člověk divil. Jak se totiž v jedné větě zmíní Německo a jakákoliv hudební souvislost s pohanstvím, hned si začínám myslet něco o pivem nasáklých, kýčovitých srajdách. Jedna kapela jako druhá a všechny stejně špatné – kvalitní to klystýr pro ubohého posluchače. Ale jak nás učí známé pořekadlo – čest výjimkám, a to je i případ právě Helrunar. Zapomeňte na imbecilní alkoholové skotačení, Helrunar, to je, nebojím se říci, opravdu sofistikovaná muzika. Skupina si potrpí na kvalitní, s rozvahou budované atmosféře mlhou opředených časů a míst… Přesto by se na první pohled ...

  • Legion of the Damned – Descent into Chaos

    20.1.2011

    H.

    Legion of the Damned - Descent into Chaos

    Neuvěřitelné, jak se tahle kapela dokázala za tak krátkou dobu zvednout. 13 let se bez nadsázky potloukali v podstatě na okraji scény jako Occult (kolik z vás zná jejich nahrávky, co?), ale takřka ihned po změně názvu na Legion of the Damned se jim dostalo ohromného úspěchu. Hrají na velkých festivalech, plní stránky (a nezřídka i obálky) největších metalových magazínů, sází album za albem, jezdí dlouhé koncertní šňůry… a co je na tom všem nejlepší, zvláště pro fanouška dobrého metalu, ta jejich hoblovačka má pokaždé fakt koule… Nepočítáme-li “Feel the Blade”, což byla předělaná fošna “Elegy for the Weak” z éry Occult, je aktuální novinka “Descent into Chaos” čtvrtou řadovkou Legion of the Damned. Za těch pár let se skupina vypracovala do podoby, u níž máte vždy jistotu, co dostanete a v jaké kvalitě to dostanete. ...

  • СатанаКозёл – Солнце мёртвых

    14.1.2011

    H.

    СатанаКозёл - Солнце мёртвых

    Kapela СатанаКозёл svého upoutala mou pozornost již svým debutem “Рогатыя” z roku 2008, na němž už tehdá předváděli docela slušný folk/viking metal. Příprava nového materiálu těmto ruským chasníkům trvala celkem dva roky, výsledkem jejich snažení je však novinková deska “Солнце мёртвых”, které se právě teď podíváme na zoubek. Velkou roli ve stylu СатанаКозёл hraje právě místo jejich původu. Domovinou kapely je totiž Karélie, což je oblast na severu evropské části Ruska, přímo při hranici s Finskem (resp. jistá část Karélie leží už za finskými hranicemi, ale to teď není podstatné). Každopádně muzika СатанаКозёл zní s nadsázkou tak trochu jako střet finského “skákacího” folk metal à la Ensiferum s východoevropským folk(/black) metalem, který je, při vší úctě, přece jenom znám jako trochu vážnější a střízlivější podoba žánru. A ...

  • Belphegor – Blood Magick Necromance

    12.1.2011

    H.

    Belphegor - Blood Magick Necromance

    Opět jsme ani nemuseli čekat moc dlouho, než do našich přehrávačů doputoval nový opus těchto rakouských ďáblů. Belphegor jsou velice aktivní kapela, to není žádné tajemství, solí album za albem, koncertní program nabitý takřka k prasknutí; právě díky tomu je možná až nevíře, že ve své podstatě nikdy nastavenou laťku nepodlezli a navíc ještě vždy dokázali své výrazivo posunout o kousek dále. Jednou je to změna výraznější, jindy zase do jisté míry spíše kosmetická, ale nikdy nešlo o přešlapování na místě. Jistě vám již došlo, že předchozích pár větiček bylo mostem k položení otázky, jak si právě z pohledu progrese stojí novinka “Blood Magick Necromance”. Ačkoliv rozebrání desky zas tak lehkou záležitostí nebude, odpověď na tuto samotnou otázku zas tak těžké nalézt není – hned na první ...

  • V/A – Unveiling the Signs

    6.1.2011

    H.

    V/A - Unveiling the Signs

    Nejprve si odpovězme na otázku, proč vlastně někdo vydává split alba. Nemusíme ani moc dlouho dumat, abychom se dopídili závěru, že v drtivé většině případů jde o jakési zpečetění přátelství či spřízněnosti mezi dvěma (a více) kapelami. Nezřídka se můžeme setkat i s tím, že společným splitem pomáhá známější skupina ke zviditelnění svým ne tak proslulým druhům. Ale že by se na jednom nosiči sešly čtyři formace, aby uchopily jednotný koncept ze čtyř úhlů pohledu? To už tak časté není, ba právě naopak. Netvrdím sice, že je “Unveiling the Signs” prvním svého druhu, ale takhle z hlavy si nevzpomenu na podobně laděný split… Pantheist z Velké Británie, Wijlen Wij z Belgie, Gallileous z Polska a Dissolving of Prodigy z České republiky – to jsou čtyři kapely, čtyři (funeral) doom metaloví bardi, čtyři rozdílné ...

  • Coldsight – Until Your Last Breath

    4.1.2011

    Maggot

    Coldsight - Until Your Last Breath

    V zemi Galského kohouta umí dobře tři věci – kvalitní sýry a nenávidět všechny okolní státy. Nově se k této dvojici přidala i vlna metalcorových kapel, která do světa v poslední době proudí všemi silami. Samozřejmě nejen z Francie, ale Evropou by měl být člověk živen. Všichni víme, jak to je… nicméně amatérský tok, který bývá často teplejší jak Golfský proud, místy zčeří formace, která vám nějakým způsobem utone v paměti jako o pomoc volající bezdomovci při nedávných povodních. Je možné se s debutem zařadit mezi elitu žánru a potahat vůdčí smečky za ocas? Jak se říká, kde dochází talent, přicházejí peníze, ale i tak to pravděpodobně není možné. Jednou z těch talentovaných skupin jsou i hoši z kapely Coldsight, kteří se nejspíše inspirují rázným chováním Sarkozyho a hrají zvučný metalcore. Ale ne, ...

  • Jaldaboath – The Rise of the Heraldic Beasts

    2.1.2011

    H.

    Jaldaboath - The Rise of the Heraldic Beasts

    Když jsem poprvé slyšel o kapele Jaldaboath, byl jsem úplně vedle a nevěděl, co to může být zač, i když mi to jméno bylo svým způsobem povědomé. Stačila cca minuta hledání po internetu, aby mi to docvaklo – jasně, The Meads of Asphodel. Jaldaboath je jeden ze zakládajících členů těchto známých anglických šílenců, od nichž se v roce 2002 trhnul. Od té doby o něm moc slyšet, jen čas od času vypustil novinku svého jednočlenného projektu Ewigkeit, aby konečně před třemi lety založil kapelu novou, jíž dal do vínku název po sobě samém, čili Jaldaboath, a aby toho nebylo málo, pozval si ke spolupráci dalšího dávného kumpána, který kdysi prošel řadami The Meads of Asphodel (byť se u nich ohřál jen jeden rok) – bubeníka známého jako The Mad Mullah (za časů ...

  • Arckanum – Sviga læ

    28.12.2010

    H.

    Arckanum - Sviga læ

    Arckanum jsem měl vždycky docela dost rád. Trojice starých, “klasických” desek z 90. let jsou u mě prostě kult a tečka. Zvláště pak dokonalé “Kostogher” z roku 1997, to je i po těch dlouhých letech a i přes silně undergrounový zvuk nehorázná jeba, to mi nikdo nadosmrti nevymluví. Naneštěstí ale po (taktéž skvělém) albu “Kampen” z roku 1998 přišla na dlouhé roky stopka (nepočítáme-li neřadové počiny), zapříčiněná problémy s labelem, ale i směřování úsilí hlavního protagonisty spíše na filozofii a literární činnost. Hudební solitér Shamaatae se vrátil až v roce 2008 s nahrávkou “Antikosmos”, která se, při vší úctě, jeví asi jako doposud ten nejslabší materiál z dílny Arckanum. Návrat do sfér, do nichž elitářský black metal Arckanum patří, nastal až s deskou “ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ” (2009), která i přes prapodivný název nabídla neskutečně silný materiál. Odlišná od staré tvorby ...

  • Kabát – Banditi di Praga

    26.12.2010

    Ježura

    Kabát - Banditi di Praga

    Nemálo českých příznivců tvrdé hudby propadlo zvuku bicích a elektrických kytar prostřednictvím kapely, která se v českých podmínkách určitě dá nazývat fenoménem. Jak se národ přesvědčil jednoho večera na Vypichu, Kabáti se již delší dobu těší nemalé oblibě domácího publika a jejich novou desku tak zákonitě předcházela značná očekávání. Dlužno dodat, že z obou stran emočního spektra, protože vedle oddaných fanoušků existují i tací, především hudebně protřelejší posluchači, kteří po posledních dvou albech nečekají nic než jen hlubší zabřednutí do bahna komerce. Které straně tedy dává novinka za pravdu? Údiv vzbuzuje už název a přebal alba “Banditi di Praga” (proč Praga, když jsou z Teplic?) – kapela se stylizuje do jakési obskurní společnosti gentlemanských desperátů, kteří by svým zevnějškem zapadli do pozdního devatenáctého až raného dvacátého století. Můj první ...

  • Solefald – Norrøn livskunst

    22.12.2010

    H.

    Solefald - Norrøn livskunst

    Pořád to samé dokola začne být po nějakém čase zákonitě nuda, tudíž jsme se rozhodli naší sekci recenzí tentokráte namísto klasické kritiky ozvláštnit mírně netradiční formou recenze v podobě dialogu dvou redaktorů (H. a Earthworma) na téma dané desky – “Norrøn livskunst” od norských hledačů Solefald. | H.: Kolikrát jsi to už slyšel vlastně? | Earthworm: Asi osmkrát. Ale mám to už celkem v sobě. | H.: A baví tě to ještě, když to posloucháš teď podeváté? | Earthworm: Jo, baví. Proč? Tebe snad ne? | H.: Asi se jen ptám, ne? (smích) Mě to taky baví, to jo, ale třeba v porovnání s předchozími deskami to není taková extáze. Možná to bude tím, že “Norrøn livskunst” pokračuje v podstatě tam, kde skončila “Islandská odysea”, ...

  • War for War – Věž smrti

    21.12.2010

    H.

    War for War - Věž smrti

    Musím se přiznat, že War for War jsem celkem dlouho ignoroval. Dřívější podoba tohoto jediného jednočlenného projektu Morbivoda à la válečný-Marduk-black metal mě nechávala zcela chladným, a tak jsem se ani po minulém “Kovy odjinud” moc nepídil; to však byla, což zpětně uznávám, chyba. S War for War Morbivod plynule opustil původní témata textů a přetransformoval kapelu do podoby naprosto odlišné co do hudby i do konceptu. Zatímco k Umbrtce se hodí pojmenování avantgardní, v případě War for War bych volil spíše přívlastek experimentální, v textech těžebním průmyslem se zaobírající black metal. Na jednu stranu novinka “Věž smrti” obsahuje typický Morbivodův rukopis s jasně rozpoznatelnými riffy, na druhou stranu ale výsledek zní zase o trochu jinak než dejme tomu třeba Trollech, a to i přes jasné vztyčné body v kytarové práci. Je docela zajímavé ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy