Recenze

  • Shogun Tokugawa – Y3ARS

    7.12.2010

    Seda

    Shogun Tokugawa - Y3ARS

    Od první desky této plzeňské party, která působí teprve tři roky, se muselo očekávat poměrně dost. Vystoupili už i na české verzi Sonisphere pár dní předtím, než vůbec vydali právě tento debut “Y3ARS”. Sice měli jen kratší vystoupení na začátku dne, ale svou kvalitu na takhle velkém festivalu prostě musí ukázat. Na kontě mají i pár vystoupení v zahraničí nebo předskakování stálicím v žánru jako Underoath a Architects. Mě Shogun Tokugawa začali zajímat právě od doby, co jsem si přečetl report ze Sonispheru, ale jelikož se na ně takové chvály nedostalo, rozhodl jsem se je zatím ignorovat. Když jsem si ale všiml nové desky, rozhodl jsem se jí vyzkoušet. Není čeho litovat, kvality a potenciálu tu je neskutečně mnoho. Nejdříve jsem se snažil zjistit, čím se Shogun Tokugawa inspirovali. Jako první by ...

  • Massemord – The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope

    5.12.2010

    H.

    Massemord - The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope

    Aby nám tu nevznikla nějaká mýlka, nejsou Massemord jako Massemord. Smečky tohoto jména běhají po světě celkem dvě. Jedni Massemord pocházejí z Norska, i když už několik let sídlí ve slunné Itálii. Prezentují se klasickým “bzučivým” black metalem, ale rozhodně ne nedobrým – osobně bych doporučil zejména jejich debut “Skogen Kaller” z roku 2003. Nás však dnes zajímají Massemord č.2 – Massemord z Polska, okolo nichž je situace malinko zamotaná. Jedná se vlastně o uskupení několika hudebníků, kteří společně tvoří pod dvěma jmény (neboli máme dvě skupiny s téměř totožnou sestavou… jen v Massemord je navíc bubeník Priest) – jednak to jsou samozřejmě Massemord, tím druhým projektem je Furia. Samozřejmě to není jediná asociace, kytarista Nihil se kupříkladu nedávno podílel třeba na projektu Morowe, kteří svůj výborně hodnocený ...

  • Agalloch – Marrow of the Spirit

    30.11.2010

    H.

    Agalloch - Marrow of the Spirit

    Není žádným velkým tajemstvím, že z tak obecně velice povrchně smýšlející země jako USA většinou pocházejí kapelu hrající na obdobně povrchní úrovni. Ne vždy je to úplně špatně a minimálně pro nenáročný oddech se takové skupiny čas od času hodí, o nějakém hlubším posluchačském prožitku, natož pak o nějakém sdělení či myšlence v hudbě se však mluvit nedá. Jak nám ale neodbytně připomíná jedno známé pořekadlo, takřka vždy existují výjimky potvrzující pravidlo, a tak i ze severoamerické velmoci pocházejí skupiny, k jejichž hudbě nelze přistupovat jinak, než jako k čirému umění. Namátkou zde můžeme zmínit například skvosty jako Wolves in the Throne Room, Asunder, Nachtmystium, Krallice, Panopticon nebo Agalloch. A jsou to právě poslední zmiňovaní Agalloch, kteří jsou dnes předmětem našeho zájmu. Co do stylové škatulky bychom Agalloch mohli nazvat ...

  • Hate – Erebos

    28.11.2010

    H.

    Hate - Erebos

    Ačkoliv Hate přece jenom patří mezi ty více známé akvizice na polské scéně, vždy stáli spíše ve stínu Vader a hlavně stylových souputníků Behemoth. Právě v podobnosti s kolegy z Behemoth tkví zřejmě ten největší problém Hate – i když to nejspíš kapela nebude slyšet ráda, jsou to právě oni, kdo ze souboje dvou polských bestií odchází jako poražený. Nechápejte mne špatně, Hate rozhodně nejsou nějaká laciná kopírka svých známějších krajanů, spíše bude přesnější říci, že obě skupiny používají podobné vyjadřovací prostředky, jejich nahrávky mají obdobnou atmosféru, zdobí je vcelku podobný vývoj. Naneštěstí pro Hate je ta podobnost natolik velká, že, ať se jim to líbí nebo ne, srovnání se prostě nedá vyhnout. A možná celkem paradoxně jsou právě s novinkou “Erebos” k Behemoth blíže než kdy ...

  • The Wretched End – Ominous

    26.11.2010

    H.

    The Wretched End - Ominous

    Ačkoliv legendární Emperor vzešli z prostředí podzemního norského black metalu, zanechali v metalové scéně znatelný otisk, v rámci samotného black metalu jeden z největších. Po ukončení studiové činnosti v roce 2001 a jakékoliv činnosti v roce 2006 však už posluchačům nezbývá nic jiného než zaměřit pozornost na projekty, do nichž se jednotliví členové postupem času rozutekli. Za posledních pár let bylo nejvíce slyšet o frontmanovi Ihsahnovi, který nabízí vysoce sofistikovaný progresivní metal na svých sólových albech (poslední “After” vyšlo letos v lednu), nás dnes ale zajímá jiná část černěkovového Císaře – kytarista Samoth… Už je to nějaký ten pátek, co Samoth zformoval projekt Zyklon (neplést se Zyklon-B, kde Samoth společně i s Ihsanem kdysi dávno rovněž působili, to je úplně jiná kapela), který dokonce nějaký čas fungoval i souběžně s Emperor. Roku 2007 se však ...

  • Deathspell Omega – Paracletus

    22.11.2010

    H.

    Deathspell Omega - Paracletus

    Žádné oficiální stránky, žádné fotografie, žádná jména členů, samozřejmě ani žádné koncerty a informace o kapele jen minimální. Jediné, čím se francouzský projekt Deathspell Omega prezentuje, je pouze a jenom hudba. Ale zrovna v případě těchto ďáblů je i tohle více než dost. Pekelná jáma svůj chřtán neotvírá často, ale když se tak stane, je to událost. A jsou to právě desky Deathspell Omega, které jsou zhudebněním výplodů té sirné propasti. Nebudu přehánět ani v nejmenším, když řeknu, že to, co Deathspell Omega předvádějí, nikde jinde neuslyšíte, neboť jejich muzika dýchá něčím neskutečně neobyčejným. Víte, stává se mi opravdu málokdy, abych si s recenzí nevěděl vůbec rady, v případě “Paracletus” jsem však v koncích. Již delší dobu si lámu hlavu, jak podstatu tohoto veledíla uchopit ...

  • The Meads of Asphodel – The Murder of Jesus the Jew

    19.11.2010

    H.

    The Meads of Asphodel - The Murder of Jesus the Jew

    Povím vám, ti The Meads of Asphodel jsou tedy pěkně vypečená cháska. V dnešní době se sice nálepkou experimentální označuje kde co, ale zrovna u těchto bláznů to sedne jako ona pověstná prdel na ještě pověstnější hrnec. Oficiálně jsou The Meads of Asphodel označováni jako experimentální black metal, ale jedním dechem je nutné dodat, že i tento popis je svým způsobem zavádějící. Black metal sice tvoří základ jejich hudby, myšlenky na nějaké garážově sypanice však ihned zaplašte. Na black metalové podloží totiž The Meads of Asphodel roubují úplně všechno, co jim přijde pod ruku. A to úplně všechno je myšleno doslova. Dost dobře to vystihuje jejich MySpace, kde má kapela v kolonce Sounds Like uvedeno: “Všechna hudba na světě smíchaná s extrémně metalovým spodkem.” A ...

  • Cradle of Filth – Darkly, Darkly, Venus Aversa

    18.11.2010

    Earthworm

    Cradle of Filth - Darkly, Darkly, Venus Aversa

    Nenáviděni a milováni. Cradle of Filth je možná nejdiskutovanější a mezi fanoušky nejrozporuplnější kapela. Někdo ji nenávidí čistě z hecu, někomu zase vadí frontman Dani Filth a někoho prostě zklamala jejich tvorba v novém tisíciletí. Já osobně jsem na nich začínal s extrémnějšími odnožemi metalu, takže mají v mém srdci stále zvláštní komůrku. I přesto jsem je ale dost dlouho neslyšel, nedá se říct, že by mi mohli hudebně nabídnout něco extra. Co čert pravděpodobně chtěl, to malé místečko v srdci stačilo k tomu, abych byl zvolen recenzentem jejich nejnovějšího, devátého počinu s názvem “Darkly, Darkly, Venus Aversa”. Připoutejte se, začíná jízda strašidelným hradem. Kam toto album zařadit? Od blackmetalových počátků se kapela dostala až k mainstreamovitějšímu gothic metalu (“Thornography”) a na poslední desce, na které se dle mého zase trochu ...

  • Triptykon – Shatter

    15.11.2010

    H.

    Triptykon - Shatter

    Existuje obrovský přehršel dobrých kapel. Těch výborných je o něco míň, stále jich však po světě běhá relativně mnoho. Oproti tomu skupin skrz naskrz geniálních je jako šafránu, ale najdou se i takové. A pak je ještě jedna speciální… hm, říkejme tomu kategorie. Hudba z jiného vesmíru. Zhmotněná dokonalost, neuchopitelný perfekcionismus. A ze všech těch tisíců hudebních těles, která kdy po zemi chodila, se toto dá říct pouze o dvou z nich. Bathory a Celtic Frost. To prosím berte jako fakt, nehodlám o tom diskutovat. Za svůj život jsem toho už slyšel opravdu hodně, dost na to, abych s neochvějnou jistotou věděl, že lepší muziku nikdy nikdo nesložil a už ani nikdy nesloží. Co s tím vším mají společného Triptykon, jistě už víte. Život této formace začíná se smrtí legendárních nestorů ...

  • Volbeat – Beyond Hell / Above Heaven

    31.10.2010

    Earthworm

    Volbeat - Beyond Hell / Above Heaven

    Už jsou to málem dva měsíce od té doby, co vyšla nová deska od Volbeat s názvem “Beyond Hell / Above Heaven”. Spousta z vás určitě již album slyšela, a tak bude vědět, o čem mluvím. Takzvaný heavy rock’n’roll od těchto Dánů nebyla nikdy příliš složitá hudba a ani jejich čtvrté album není výjimkou. Co se ale nezměnilo, je také to, že i v jednoduchosti je síla (někdy) a Volbeat přináší pořádnou porci zábavy. “Beyond Hell / Above Heaven” je asi ještě přístupnější pro posluchače a většina skladeb se vám instinktivně zaryje do paměti klidně i po prvním poslechu. Určitě k tomu přispívá i další posun k přímočařejšímu rocku až popu. Tento posun jsme mohli zpozorovat už na minulém albu, ale tady se Volbeat dostali ještě trochu blíže a nepomůžou tomu ani o tón podladěné ...

  • Vulture Industries – The Malefactor’s Bloody Register

    28.10.2010

    H.

    Vulture Industries - The Malefactor's Bloody Register

    V obrovské záplavě nových nahrávek, které letošní září nabídlo, patřila mezi mé největší favority novinka “The Malefactor’s Bloody Register” norské skupiny Vulture Industries, jejíž hudba mi uhranula už s jejím prvním dlouhohrajícím počinem “The Dystopia Journals”, který s rozdílem pouhopouhých tří dnů vyšel přesně tři roky před svým následovníkem. Ačkoliv první MySpace ukázka v podobě skladby “The Bolted Door” (která se jen tak mimochodem později ukázala být jedním z vrcholů desky) naznačila, že se Vulture Industries v porovnání s debutem nechystají snížit kvalitativní laťku, až poslech celé desky mi ale jasně ukázal, že naděje do “The Malefactor’s Bloody Register” vkládané rozhodně zbytečné nebyly. Avantgardní metal (na některých stránkách lze najít dokonce označení avantgardní black metal, s black metalem toho však tito Norové moc společného nemají) v podání Vulture Industries není ...

  • Melechesh – The Epigenesis

    27.10.2010

    H.

    Melechesh - The Epigenesis

    Nejpozději od v historii kapely přelomové desky “Sphynx” z roku 2003 jsou Melechesh v metalu uznávanou a respektovanou značkou, nejen díky svým nesporným kvalitám, ale rovněž také kvůli notné dávce originality, která ale nespočívá pouze v orientálním nádechu. U kritiků, stejně jako u fandů dobré muziky je tahle skupina oblíbená už dlouhodobě, opravdu široké metalové obci se však jejich hudba otevírá vlastně až nyní, s podpisem smlouvy s vydavatelským gigantem Nuclear Blast. Když se nad tím člověk zamyslí, není to zas tak překvapivé, že si jeden z největších labelů v oblasti metalu vytáhnul zrovna tuhle smečku. Melechesh totiž mají opravdový potenciál a tím nemyslím pouze potenciál hudební (vždyť ten už fajnšmekrům dokázali nejednou), nýbrž i potenciál vydělat. Jejich muzika má totiž jednu velkou výhodu – je natolik chytlavá a ...

  • Therion – Sitra Ahra

    23.10.2010

    H.

    Therion - Sitra Ahra

    Therion nelze upřít jednu věc. Jejich jméno bude už navždy v metalové kronice zaznamenáno na místě patřícím inovátorům. Byli to právě oni, kdo svého času s alby “Theli” (1996) a “Vovin” (1998) v podstatě od základů definoval symfonický metal, přičemž tyto dvě desky dodnes patří k tomu nejlepšímu, co v daném oboru vůbec vzniklo. Ty doby už jsou však dávno pryč, a pokud se kapela vyvíjí (což o Therion platí), je celkem logické, že i jejich současná tvorba bude na hony vzdálená starým opusům, a nemá tudíž cenu nějak žehrat na nynější podobu skupiny. I přesto se ale při poslechu v podstatě jakékoliv nahrávky Therion po roce 2000 nemůžu zbavit dojmu, že už to prostě není ono. Ne že by zabředli do nějakého shitoidního bahna, to netvrdím, pořád se mi jejich tvorba relativně zamlouvá, ...

  • Bring Me the Horizon – There Is a Hell, Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven, Let’s Keep It a Secret.

    18.10.2010

    Seda

    Bring Me the Horizon - There Is a Hell, Believe Me I've Seen It. There Is a Heaven, Let's Keep It a Secret.

    Že se někdo behěm své šestileté historie dokáže měnit každým albem, je možné. Typickým příkladem jsou Bring Me the Horizon. Na počátku deathcorová kapela s lehkými prvky metalcoru. “Count Your Blessings” je vyšvihlo nahoru a přišla trochu změna. Se “Suicide Season” se fandové rozdělili na dvě půlky. Samozřejmě spoustu nových přibylo, několik ale na kapelu zanevřelo. Nikdy jsem taky neviděl tolik různých názorů na frontmana. Co jsem vyčetl, tak Ollie Sykes je prý neskutečně hezký a holčičky ho poslouchají jen kvůli tomu. Před vydáním vyšel ven singl “It Never Ends”, který byl opět úplně jiný než předešlá tvorba. Ze začátku se mi to nelíbilo a bál jsem se, že to odnese zbytek desky. Nakonec jsem tomu ale přišel na chuť a na “There Is a Hell, Believe Me ...

  • Gorgonea Prima – Black Coal Depression

    16.10.2010

    H.

    Gorgonea Prima - Black Coal Depression

    Pražsko-kladenské duo Gorgonea Prima slušně rozvířilo vody českého podzemí už před dvěma lety s pilotním minialbem “Behind the Border of Abnormality”. A právě už tehdy se ozývalo pár hlasů, že od téhle kapely můžeme ještě dost očekávat. Nedlouho nato po novém talentu skočila firma Naga Productions, která s oblibou loví všechny dostupné zajímavé projekty. Tak či tak, v současné chvíli je pro nás nejdůležitější fakt, že ze vzájemné spolupráce vzešla první dlouhohrající deska “Black Coal Depression”. Jako první člověka zaujme velice povedená grafika, o níž se postaral sám Hogath, jeden z oněch dvou členů Gorgonea Prima. Že si dal na své kapele obzvlášť záležet, je věc celkem logická, co je však (alespoň pro posluchače) hlavní, na výsledku to je opravdu zná. Album totiž vychází v luxusně vyvedeném dvoupanelovém digipacku, na nějž je radost ...

  • Dimmu Borgir – Abrahadabra

    14.10.2010

    H.

    Dimmu Borgir - Abrahadabra

    Nevím, jaké pomatení mysli mne postihlo, když jsem dal v zářijovém eintopfu přednost Dimmu Borgir v konkurenci takových Enslaved, Vulture Industries či Angantyr, ale stalo se. Možná v tom nebylo nic jiného než jen prachsprostá zvědavost, s čím že to osiřelé trio Shagrath–Silenoz–Galder přijde potom, co je (evidentně však nedobrovolně) opustila zbylá část stálé sestavy. Zvláště pak zamrzel odchod ICS Vortexe, jehož krystalicky čistý vokál perlil na nahrávkách Dimmu Borgir celých deset let. Po poslechu novinky „Abrahadabra“ to ale vypadá, že odchod dvou členů kapele zřejmě prospěl, vzduch se vyčistil a Dimmu Borgir mohli začít skládat s chladnou hlavou. Alespoň tak nová deska na první poslech působí na mne. První poznatek z „Abrahadabra“ je totiž takový, že se určitě jedná o lepší nahrávku, než bylo lehce sterilní „In sorte ...

  • Angantyr – Svig

    6.10.2010

    H.

    Angantyr - Svig

    Možná se mnou někteří z vás souhlasit nebudou, ale já jsem přesvědčen, že po světě stále ještě chodí opravdu geniální kapely. Samozřejmě, pro každého to jsou jména jiná, to je pochopitelné a celkem logické. Já osobně za jednu z takových skupin (resp. v tomto případě by bylo příhodnější říci projektů) považuji právě recenzovaný blackmetalový klenot Angantyr z Dánska. Nedokážu nějak objektivně vysvětlit, proč ke mně hudba tohoto hudebního solitéra Ynleborgaze (za velkou pozornost stojí jen tak mimochodem i jeho druhý, depressive blackmetalový projekt Make a Change… Kill Yourself), ale nejspíš to bude nenapodobitelná atmosféra, kterou se mu daří tvořit na každém albu… v každé písni… v každé vteřině jeho hudebních odyseí… Původně byl Angantyr čistě ambientní projekt, který však brzy nasál blackmetalové vlivy a vyvinul se do pozoruhodné kombinace black metalu a ...

  • Otargos – No God, No Satan

    28.9.2010

    H.

    Otargos - No God, No Satan

    Pokud ne už s prvními dvěma počiny „Ten Eyed Nemesis“ a „Kinetic Zero“, tak minimálně s loňským počinem „Fuck God-Disease Process“ už museli francouzští ďáblové Otargos zaujmout většinu příznivců kvalitního, černotou naplněného black metalu. V rychlém sledu (rozmezí cca jeden a půl roku) kapela přichází s další deskou „No God, No Satan“. Rozhodně se však nejedná o nějaké nedodělané a nepotřebné zbytky ze skladatelského procesu „Fuck God-Disease Process“ (a jestli ano, nejde to na kvalitě nového materiálu poznat), protože „No God, No Satan“ se svému předchůdci nejenže vyrovná, ale v nejednom ohledu jej dle mého mínění dokonce i překonává. Otargos sice recept výrazně nezměnili, ale všechny elementy z „Fuck God-Disease Process“ dotáhli na novince k dokonalosti.

  • Tristania – Rubicon

    16.9.2010

    H.

    Tristania - Rubicon

    Tristania si od minulého dlouhohrajícího počinu „Illumination“ z roku 2007 prošla něčím, co jistě není příjemné pro žádnou kapelu. V rozmezí pouhých tří, čtyř let došlo k obměně takřka kompletní sestavy – vydání „Illumination“ v současné Tristanii zažili pouze dva členové, zbytek je kompletně nový, což v podstatě znamená změnu na postu kytaristy, baskytaristy, bubeníka a hlavně i změnu citlivém postu zpěváka a zpěvačky. A právě o poslední zmiňované se toho namluvilo nejvíce. Tristania totiž podobně jako spřízněná Sirenia zalovila na jihu Evropy a ze slunné Itálie si vytáhla jistou Mariangelu Demurtas, pro níž je, stejně jako i pro zbytek nováčků, právě vycházející „Rubicon“ debutem v řadách skupiny. Hlavní otázka je tedy vcelku jasná – jak moc se díky personálním rošádám zahýbala také hudba samotné kapely. Celkem kupodivu to nijak drastické není. Jistý ...

  • Iron Maiden – The Final Frontier

    11.9.2010

    H.

    Iron Maiden - The Final Frontier

    Na začátek bych možná měl upozornit, že tuto recenzi píše těžký ironmaidenofil. Když jsem s metalem před nějakými 12, 13 lety začínal, právě Iron Maiden se toho času stali mojí první zamilovanou kapelou – a jsou jí dodnes. Právě díky Iron Maiden jsem propadl zvuku elektrických kytar a dunící basy. A jak praví okřídlené moudro, stará láska nikdy nerezaví, což je i tento případ. I v současnosti považuji tyto britské titány za největší metalovou kapelu všech dob, ne-li největší kapelu všech dob napříč všemi žánry (o tom nehodlám debatovat, to je prostě a jednoduše fakt!). Uznávám, že se na jejich tvorbu snad ani kriticky dívat nedokážu, klidně mě zabijte, ale já jim sežral všechno, co kdy vydali. Bruce je sice bůh, ale já mám zcela ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy