Recenze

  • Otargos – No God, No Satan

    28.9.2010

    H.

    Otargos - No God, No Satan

    Pokud ne už s prvními dvěma počiny „Ten Eyed Nemesis“ a „Kinetic Zero“, tak minimálně s loňským počinem „Fuck God-Disease Process“ už museli francouzští ďáblové Otargos zaujmout většinu příznivců kvalitního, černotou naplněného black metalu. V rychlém sledu (rozmezí cca jeden a půl roku) kapela přichází s další deskou „No God, No Satan“. Rozhodně se však nejedná o nějaké nedodělané a nepotřebné zbytky ze skladatelského procesu „Fuck God-Disease Process“ (a jestli ano, nejde to na kvalitě nového materiálu poznat), protože „No God, No Satan“ se svému předchůdci nejenže vyrovná, ale v nejednom ohledu jej dle mého mínění dokonce i překonává. Otargos sice recept výrazně nezměnili, ale všechny elementy z „Fuck God-Disease Process“ dotáhli na novince k dokonalosti.

  • Tristania – Rubicon

    16.9.2010

    H.

    Tristania - Rubicon

    Tristania si od minulého dlouhohrajícího počinu „Illumination“ z roku 2007 prošla něčím, co jistě není příjemné pro žádnou kapelu. V rozmezí pouhých tří, čtyř let došlo k obměně takřka kompletní sestavy – vydání „Illumination“ v současné Tristanii zažili pouze dva členové, zbytek je kompletně nový, což v podstatě znamená změnu na postu kytaristy, baskytaristy, bubeníka a hlavně i změnu citlivém postu zpěváka a zpěvačky. A právě o poslední zmiňované se toho namluvilo nejvíce. Tristania totiž podobně jako spřízněná Sirenia zalovila na jihu Evropy a ze slunné Itálie si vytáhla jistou Mariangelu Demurtas, pro níž je, stejně jako i pro zbytek nováčků, právě vycházející „Rubicon“ debutem v řadách skupiny. Hlavní otázka je tedy vcelku jasná – jak moc se díky personálním rošádám zahýbala také hudba samotné kapely. Celkem kupodivu to nijak drastické není. Jistý ...

  • Iron Maiden – The Final Frontier

    11.9.2010

    H.

    Iron Maiden - The Final Frontier

    Na začátek bych možná měl upozornit, že tuto recenzi píše těžký ironmaidenofil. Když jsem s metalem před nějakými 12, 13 lety začínal, právě Iron Maiden se toho času stali mojí první zamilovanou kapelou – a jsou jí dodnes. Právě díky Iron Maiden jsem propadl zvuku elektrických kytar a dunící basy. A jak praví okřídlené moudro, stará láska nikdy nerezaví, což je i tento případ. I v současnosti považuji tyto britské titány za největší metalovou kapelu všech dob, ne-li největší kapelu všech dob napříč všemi žánry (o tom nehodlám debatovat, to je prostě a jednoduše fakt!). Uznávám, že se na jejich tvorbu snad ani kriticky dívat nedokážu, klidně mě zabijte, ale já jim sežral všechno, co kdy vydali. Bruce je sice bůh, ale já mám zcela ...

  • Nidingr – Wolf Father

    8.9.2010

    H.

    Nidingr - Wolf Father

    Nidingr je jeden z mnoha dalších norských blackmetalových a jaksi jen nárazově fungujících projektů, a jak už to u podobných záležitostí bývá, i v tomto případě se v sestavě potkává hned několik známých hudebníků tamní scény. Aniž bych chtěl ctěného čtenáře podceňovat, myslím, že spousta z vás o této kapele neslyšela, tudíž nám dle mého názoru neuškodí menší historické okénko spojené s onou představovačkou sestavy. Kořeny Nidingr sahají až hluboko do roku 1992, kdy si Teloch (Umoral, Ov Hell, ex-Gorgoroth, ex-1349) založil sólový projekt s názvem Audr. Ten se po jednom demosnímku a po příchodu Blargha (teď nově například v Dødheimsgard) v roce 1996 přetransformoval právě v Nidingr. Skupina však za tuto dobu stihla pouze jednu dlouhohrající desku – „Sorrow Infinite and Darkness“ z roku 2005. Letos přicházející „Wolf Father“ je tedy teprve druhým ...

  • Apocalyptica – 7th Symphony

    4.9.2010

    H.

    Apocalyptica - 7th Symphony

    Jestli se vám bude líbit novinka Apocalypticy, naprosto originálně nazvaná “7th Symphony” (že neuhodnete, o kolikátou řadovku s jedná), záleží především na tom, co od téhle skupiny vlastně očekáváte. Na výběr máte buď novější, písničkovější a hlavně částečně zpívané desky, nebo starší, čistě instrumentální věci. Já osobně se bez jakéhokoliv zaváhání řadím mezi příznivce právě té druhé zmiňované tváře Apocalypticy (i když možná vlastně měla být zmíněna jako první, vzhledem k tomu, že přišla dříve), a právě proto přistupuji k současné podobě kapely spíše s despektem. Možná si řeknete, že zpívané skladby jsou na “7th Symphony” pouze čtyři z deseti (resp. dvanácti na limitované edici), jenže problém je ten, že když si Apocalyptica navykla zvát na své desky hostující zpěváky, jistou “písničkovitostí” načichly i její instrumentální písničky, což mně osobně moc nesedí. ...

  • Satanic Warmaster – Nachzehrer

    2.9.2010

    H.

    Satanic Warmaster - Nachzehrer

    Největší kouzlo a zároveň i nevýhoda hudby Werwolfa a jeho Satanic Warmaster (ano, chápete správně, tady máme co do činění s jednočlenným projektem) tkví v tom, že je to čistokrevný a ničím neředěný podzemní black metal s těžce garážovým zvukem, a pokud na tuhle hru nejste ochotni přistoupit, držte se od „Nachzehrer“, potažmo i od všech počinů Satanic Warmaster pěkně daleko. Zároveň je však pro případné nezasvěcence nutno zdůraznit, že právě tento projekt patří ve svém specifickém hudebním subžánru mezi absolutní špičku. Musím se přiznat, že na Satanic Warmaster mi vždy vadila jedna věc, a sice že se jedná o kapelu, která svůj talent rozmělňuje v nepřeberném množství splitek, EPček a podobných neřadových kraťasů. Kdyby se tak nedělo, nemám pochyb o tom, že by Satanic Warmaster mohl mít na kontě minimálně o jedno dlouhohrající album více. ...

  • Accept – Blood of the Nations

    29.8.2010

    H.

    Accept - Blood of the Nations

    Vždy jsou některé měsíce co do vydávaných desek slabší, jiné silnější, možná největší žně jsou však každoročně v srpnu a září. A právě srpen byl v letošním roce velmi úrodný zejména pro příznivce toho nejklasičtějšího odvětví tvrdé hudby – heavy metalu. Svátkem je bezesporu nové album Iron Maiden, vždyť vlastně všechno, co tahle kapela udělá, je událost. Neméně očekávanou záležitostí je však rovněž „Blood of the Nations“ od Accept, u nichž je očekávání násobeno hned několika faktory. Nepochybuji sice, že o tom všichni víte, ale malé opáčko neuškodí… Za prvé, Accept se vrací na scénu po dlouhých letech nečinnosti (s výjimkou krátkého a pouze koncertního reunionu v roce 2005); za druhé, jedná se o první studiové album po neuvěřitelných 14 letech od posledního „Predator“, které ještě navíc většina fanoušků nemá moc v oblibě (což ...

  • Watain – Lawless Darkness

    25.8.2010

    H.

    Watain - Lawless Darkness

    Watain v roce 2007? Watain v roce 2007 nemají obdoby. Tenkrát totiž vydali opus „Sworn to the Dark“, nenapodobitelné veledílo, na němž bylo zhmotněno samotné peklo, monument, který nejenže pohřbil vše, co kdy Watain udělali v minulosti, ale nechal daleko za sebou i drtivou většinu desek, jež onen rok vyšly (a že konkurence malá rozhodně nebyla). „Sworn to the Dark“ je přesně ten typ nahrávky, jaká rozděluje kapely výjimečné od těch „jenom“ dobrých. A Watain v roce 2010? Rok 2010 je pro fanoušky Watain rok očekávání, neboť právě letos vychází (resp. už vyšel) přímý nástupce „Sworn to the Dark“ – „Lawless Darkness“. Hlavní mozek Erik Danielsson nešetří superlativy, promo materiály čítající prohlášení jako „Black Metal shall be reborn“ nebo „The return of Black Metal“ ...

  • Kimaera – Solitary Impact

    11.8.2010

    H.

    Kimaera - Solitary Impact

    Zcela jistě tím nejexotičtějším, co se představilo na letošním ročníku Masters of Rock, byla libanonská skupina Kimaera, velice zajímavá to záležitost, která nedávno pod značkou ruské firmy Stygian Crypt Productions vydala druhou dlouhohrající desku „Solitary Impact“, jíž se právě teď budeme věnovat. Kimaera je především doomová kapela, přesněji řečeno doom/deathová, avšak to, co z ní dělá poslechuhodnou formaci, je lehký, leč všudypřítomný nádech orientu, který se prolíná každou její skladbu, díky čemuž Kimaera není jen dalším klasickým umíráčkem, jenž by si od zavedených veličin svého žánru bral více, než by bylo zdrávo, což však neznamená, že by se „Solitary Impact“ nepohybovalo v povětšinou pomalejších a atmosférou prodchnutých tempech. Libanonci sice občas dokáží deathově zahrozit, ale i tyto rychlejší výlety stále dýchají jistou melancholií a ...

  • Nevermore – The Obsidian Conspiracy

    31.7.2010

    H.

    Nevermore - The Obsidian Conspiracy

    Nevermore se po pětiletém albovém půstu vyplněném jedním DVDčkem a sólovkami hned dvou členů opět vracejí s novým studiovým počinem „The Obsidian Conspiracy“, což je, pokud se nemýlím, ta je nejdelší odmlka v historii kapely. Ve vzduchu tím pádem visí vcelku jasná otázka, a sice jestli se ona pětiletka nějak promítla do nového materiálu, neboli – kulantněji řečeno – kam a zda vůbec se Nevermore na své aktuální nahrávce posunuli. A nutno hned ze začátku říct, že jakékoliv zásadní stylové kotrmelce se samozřejmě nekonají, Nevermore v podstatě „jen“ pilují a opracovávají tu svojí, do jisté míry vlastně i vcelku originální hudební formulku, a i „The Obsidian Conspiracy“ tak obsahuje lehce rozpoznatelný, avšak jen těžko zařaditelný koktejl ne-power-metalového power metalu, ne-thrash-metalového thrash metalu a „čehosi progresivního“, kterým se skupina již dlouhé roky prezentuje. ...

  • Istapp – Blekinge

    27.7.2010

    H.

    Istapp - Blekinge

    Istapp jsou relativně nová akvizice na blackmetalové scéně. Říkám „relativně“, protože v podstatě fungují už deset let, první demosnímky však přišly až o pět let později a první oficiální dlouhohrající debut „Blekinge“ až nyní. Z podzemí si je vytáhl jeden z největších vydavatelských hráčů na metalovém poli – firma Metal Blade, díky čemuž se Istapp dostává značné pozornosti, vyvstává tudíž ale otázka, čím to, že vlastně neznámá kapela dostala důvěru od tak velkého labelu? Odpověď bude samozřejmě nejlepší hledat právě v čerstvé desce „Blekinge“… Sluší se hned z kraje podotknouti, že Istapp potenciál opravdu mají. Předně je nutné mít na paměti, že kapela neprodukuje žádné extrémní peklo, ale pohybuje se v mantinelech melodického a ve své podstatě vlastně i „hitového“ (byť se mi tento výraz ve spojitosti s jakoukoliv formou žánru příčí) black metalu. ...

  • Forest Silence – Winter Ritual

    6.6.2010

    H.

    Forest Silence - Winter Ritual

    Jsou prostě kapely, které jsou výborné, ačkoliv je téměř nikdo nezná. Forest Silence patří mezi ně. Jsou kapely, které jsou prostě a jednoduše zvláštní. Forest Silence jsou jedna z nich. Jsou kapely, které se vymykají v podstatě všemu, co si představíte pod pojmem „kapela“. A Forest Silence takoví jsou. Jelikož dnes máme co dočinění s formací, jež není široké posluchačské obci moc známa, podíváme se nejdříve do její historie. Kořeny Forest Silence musíme hledat u Sear Bliss, vedle kultovních Tormentor (v nichž si jen tak mimochodem brousil hlasivky i legendární Attila Csihar z Mayhem) zřejmě nejznámějších vývozců black metalu z Maďarska. Pokud se podíváme do dob jejich začátků, konkrétně na tehdejší sestavu, najdeme za klávesami jistého Wintera. A to je náš člověk, protože právě on stojí i za Forest Silence, původně jen ...

  • Keep of Kalessin – Reptilian

    20.5.2010

    H.

    Keep of Kalessin - Reptilian

    I když to sám nemám moc rád, dáme si dnes na začátek recenze menší opáčko z historie kapely. Důvod je vcelku jednoduchý – jsem holt prase líné a nemám teď náladu vymýšlet kolosální, sáhodlouhé a album do posledního šroubku rozebírající recenze, proti nimž je „Vojna a mír“ čtivo pro předškolní omladinu. Tak pojďme na to… První nosiče Keep of Kalessin vznikly v druhé půlce 90. let a nějaký vodvaz to, alespoň pro mě, není. Asi na tom vážně ale něco bude, neboť kapela stadióny bořit nezačala, spíš jen po problémech se sestavou vyšuměla a konec… jenže hlavní tahoun Obsidian Claw to jen tak nenechal a po několika letech formaci obnovil. Pro comebackové minialbum „Reclaim“ ukecal opravdu reprezentativní sestavu (kolikrát na jedné placce slyšíte Attilu Csihara a Frosta?) a o skupinu ...

  • Enochian Crescent – NEF.VI.LIM

    14.5.2010

    H.

    Enochian Crescent - NEF.VI.LIM

    Jsou kapely, jejichž muzika je prostě výjimečná. Nejsou třeba známé, nemají podporu velkých labelů, nejezdí dlouhá turné po celém světě, ale samotná hudební produkce vyráží člověku dech. A Finové Enochian Crescent mezi ně bezesporu patří. Již od svých počátků produkují neotřelý a netuctový black metal, jaký se hned tak neslyší. To se ale změnilo v roce 2006 s třetím albem „Black Church“ (resp. 2005 se split albem „O.B.C“), kdy se Enochian Crescent vydali do progresivnějších vod s naprosto famózním výsledkem, který mě ani po těch několika letech nepřestává udivovat. Opravdový klenot. Čtyři roky však byla kapela – co se vydávání jakýchkoliv počinů týče – zticha. V roce 2009 nejdřív ohlásila tvorbu nového materiálu a teď, právě po oněch čtyřech letech, máme před sebou výsledek – minialbum „NEF.VI.LIM“, jež má kromě ...

  • 1349 – Demonoir

    11.5.2010

    H.

    1349 - Demonoir

    Mezi těmi, jejichž kořeny neleží na přelomu 80. a 90. let v období druhé vlny black metalu, patřili 1349 vždy mezi nejlepší zástupce v rámci subžánru true norwegian black metal. Tento fakt se však otřásl v základech po vydání čtvrté desky kapely – minulého počinu „Revelations of the Black Flame“, v jehož rámci se 1349 na svůj blackmetalový základ rozhodli naroubovat obrovské množství experimentů. Což o to, já osobně proti experimentům nic nemám, a zvláště pak v black metalu, který svou filozofií přímo vyzývá zkoušet také něco nestandardního… jenže obdobné záležitosti se prostě musí umět a stvořit experiment tak, aby měl hlavu i patu a byl lákavý jak pro svého autora, tak pro posluchače, to není jen tak… a 1349 patří mezi ty, kteří si při svém pokusu nabili hubu. Pravda je taková, ...

  • Besatt – Demonicon

    9.5.2010

    H.

    Besatt - Demonicon

    Besatt, kteří již dlouhé roky platí za jedny z čelních představitelů polského blackmetalového podzemí, se po pár letech zase rozhoupali a vrhli do lačně rozevřených chřtánů hord posluchačů nový pekelný kotouč. A že to tentokráte stojí za to, jen co pravda! Ale to trochu předbíhám… čtěte však dále… Hned od začátku „Demonicon“ kromě oparu síry z podzemních hlubin smrdí také… změnou. Ano, takhle na mě novinka Besatt působila, ještě než jsem si ji vůbec poprvé pustil. Hlavně – a to člověka přímo buší do očí – se jedná o obálku, která je vůbec poprvé za celých 19 let od založení smečky a 14 let od vydání pilotního dema barevná! Vůbec poprvé se Besatt oprostili od černobílých zlo obrázků a artwork „Demonicon“ tak v jejich diskografii doslova svítí. Velice zajímavě rovněž působí tracklist, kde ...

  • Dissolving of Prodigy – Echoes of My Sadness

    3.5.2010

    H.

    Dissolving of Prodigy - Echoes of My Sadness

    Tak vydání tohoto počinu považuji za věc opravdu záslužnou. Věřím, že nejsem jediný příznivec této české doommetalové stálice, kterému se jejich 17 let starý archivní demáč „Echoes of My Sadness“, svého času vydaný pouze na kazetě, nikdy nedostal do drápů. A jak se teď díky plošnému znovuvydání na CD může přesvědčit každý, rozhodně se nejedná o materiál, jenž by si zasluhoval jen tak ležet ladem bez povšimnutí v dávné minulosti. Dissolving of Prodigy hned na své první nahrávce pod současným názvem (pod původním jménem Bigotry vyšel ještě jeden demáč „Step to the Grave“) dokazují, že dnes rozhodně nejsou králi českého doomu jen tak náhodou. Sice v tom má prsty i fakt, že v naší malé kotlině nemá skupina pražádnou konkurenci, neboť je zde jedinou déle fungují formací ve svém žánru, ...

  • Tarot – Gravity of Light

    29.4.2010

    H.

    Tarot - Gravity of Light

    V každém promo materiálu k albu „Gravity of Light“ stojí, že v kapele působí Marco Hietala z Nightwish. Přitom by to mělo být obráceně a Nightwish by se měli všude chlubit, že u nich hraje frontman Tarot. Jednak proto, že Marco se svým bráchou Zacharym Tarot založili už hluboko v 80. letech, kdy byli nějací Nightwish ještě na houbách, ale hlavně proto, že jde o dost lepší muziku. Je to sice věc názoru, ale nikdo mi to nevymluví, a to i když přes svůj vkus nic proti Nightwish nemám. Přesto se Tarot nedostává takové pozornosti, jakou by si podle kvality svých alb zasloužili (i když v posledních pár letech se to už zlepšuje), zvláště pak ta poslední dvě – „Suffer Our Pleasures“ z roku 2003 a zejména „Crows Fly Black“ z roku ...

  • Imperium Dekadenz – Procella vadens

    25.4.2010

    H.

    Imperium Dekadenz - Procella vadens

    Přestože Němci Imperium Dekadenz mají již pár let a pár nahrávek za sebou, dokud letos v lednu nevypustili do světa své třetí velké album „Procella vadens“, jaktěživ jsem o nich neslyšel. A po poslechu jejich novinky musím chtě nechtě přiznat, že mi až dosud unikala kapela, jejíž hudební produkce je natolik vydařená, že by byla opravdu škoda jí pozornost nevěnovat. Imperium Dekadenz se pohybují v mantinelech blackmetalového spektra, avšak pokud prahnete po nějakém čistokrevném zlu, tady ho nehledejte. Ústřední dvojice Horaz a Vespasian (+ tři další kumpáni na živá vystoupení) se totiž zhlédla v pomalé a melancholické podobě žánru, což je jedině dobře, neboť minimálně nahrávka „Procella vadens“ jasně ukazuje, že tato tvář je pro Imperium Dekadenz jako stvořená, a zároveň protože rychlopalebných prasáren je s prominutím přece ...

  • Enthroned – Pentagrammaton

    16.4.2010

    H.

    Enthroned - Pentagrammaton

    Blasfemická sebranka Enthroned z Belgie je asi tím největším vývozcem surového černého kovu ze své domoviny (nebojte se, na Ancient Rites jsem nezapomněl, jen je podle mě zavádějící je považovat za čistý black metal). I když už se v současnosti v řadách této chásky nenachází jediný původní člen, Enthroned se po celých 17 let své existence drží svého kopyta satanic black metalu jako klíště. Přestože nepopírám, že Enthroned na svém kontě mají pár opravdu povedených nahrávek, za nějakou black metalovou elitu bych je neoznačoval ani v nejmenším. Muzika to není špatná, to jistě ne, je to klasický rouhačský black metal každým coulem s vražedným tempem, dštící síru na všechny strany. Brutální dvoukopáková kulometná salva se prolíná s nepostradatelným krákorákem za vydatné podpory zabijáckých riffů, občas samozřejmě přijde ke slovu i nějaké to lehké zpomalení či dokonce ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy