Recenze

  • Flying Colors – Flying Colors

    10.5.2012

    Zajus

    Flying Colors - Flying Colors

    Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s takzvanými superskupinami. Tento výraz používám nerad, jelikož ho často zneužívají mnohé hudební labely ve snaze přilákat posluchače ke kapelám, jenž rozhodně “super” nejsou. Navíc to prostě špatně zní. O Flying Colors se však nedá mluvit jinak. Jelikož je jejich jméno, i přes věhlas zúčastněných hudebníků, poměrně neznámé, udělejme si pro začátek krátký výlet do historie a složení této kapely. O jejich existenci se veřejnost oficiálně dozvěděla až v lednu letošního roku. Materiál na debutu byl však nahrán již více než rok před vydáním. O kytaru se na “Flying Colors” postaral Steve Morse, známý jak ze své sólové kariéry, tak také díky téměř dvacetiletému působení v Deep Purple. S baskytarou mu sekunduje David LaRue, který pracoval s Joe Satrianim či Johnem Petruccim. Zpěv má na svědomí asi nejméně slavný z členů Flying Colors, ...

  • Neurotic Machinery – Exi(s)t

    9.5.2012

    Ježura

    Neurotic Machinery - Exist

    Kdo se už nějaký ten pátek zajímá o metalovou hudbu, se jménem Neurotic Machinery nepochybně přišel do styku. Není divu – hojná účast na nejrůznějších akcích napříč republikou a šeptanda o grupě, která opravdu umí hrát, udělají svoje. Přesně takovým stylem jsem kapelu donedávna registroval i já, jenže pak se ke mně doneslo, že Neurotic Machinery vydali zbrusu nové EP. No řekněte, znáte snad lepší způsob, jak se seznámit s tvorbou kapely, než že podrobíte zkoumání jejich nejnovější počin? Onen nejnovější počin nese jméno “Exi(s)t” a obsahuje šest položek, které vystačí na necelých dvaadvacet minut muziky. Suchá data tedy praví, že jde o plnokrevné EP, ovšem otázkou zůstává, jak je na tom vlastní hudba. První dojem, který jsem si z poslechu “Exi(s)t” odnesl, který jsem později rozšířil na celou kapelu a ...

  • Madonna – MDNA

    7.5.2012

    H.

    Madonna - MDNA

    Nebudu se divit, když to první, co vás napadne při pohledu na tento článek, bude jakási řečnická otázka, co to tu vlastně dělá. Technicky vzato by šlo odpovědět, že to tu prostě visí, připraveno k přečtení všem, kteří mají chuť zabít trochu času, ale to byla odpověď na hranici demagogie, do níž bych se z pochopitelných přece jenom nerad pouštěl. Nicméně nelze přehlížet fakt, že Madonna je prostě fenomén světové hudby napříč žánry, metalového fanouška nevyjímaje – upřímně, vsadím svoje boty na to, že se mezi vámi jen těžko najde člověk, který by od ní někdy neslyšel aspoň jeden tón. A někoho, kdo by vůbec neměl tušení, kdo to Madonna je, už asi vůbec nenajdeme. Není to ovšem pouze o popularitě, i přes případnou žánrovou vyhraněnost posluchače totiž ...

  • Eths – III

    6.5.2012

    Ježura

    Eths - III

    Metalcore je velmi populární žánr, a jak už to tak bývá, co je populární, toho je moc a podstatné procento tvoří pěkná lejna, což zvlášť zde platí na každý pád. A přesně tohle je důvod, proč jsem svoji averzi k metalcoru nikdy neskrýval. Jenže jak známo, výjimky potvrzují pravidlo a Francouzi Eths jsou právě tou pověstnou výjimkou. Určitě to znáte, metalcorových kapel jsou čtyři pytle, povětšinou se v nich realizují ulízaní hošíci v úzkých džínečkách, kteří ze sebe dostávají rozličné hrdelní zvuky, a když zapějí čistě, jednomu by zaplála čepice, jak je to teplé. Krom toho to zní povětšinou naprosto stejně, a ať dumám sebevíc, nenabízí to nic, co by stálo za ohlédnutí, neřku-li za poslech. Eths na to jdou jinak. V nekonečné záplavě dokonale ...

  • Evenoire – Vitriol

    5.5.2012

    Madeleine Ailyn

    Evenoire - Vitriol

    Dlouho jsem přemýšlela, co napsat o Evenoire na úvod a nakonec jsem dospěla k názoru, že asi všechno, co je podstatné, ve zkratce. Koneckonců mně tohle jméno kapely před sedmi měsíci taky nic neříkalo. Evenoire pocházejí ze severu Itálie, hrají něco mezi gothic a folk metalem, ale těch vlivů tam samozřejmě bude jako vždy více. Dali se dohromady v roce 2007, o dva roky později přišlo na svět jejich EP nazvané “I Will Stay”, které mě přesvědčilo o tom, že mám “vyhlížet” jejich debutové album “Vitriol”, které spadá už pod záštitu Scarlet Records a vyšlo v březnu tohoto roku. Debutové album, které tady pro vás mám zhodnotit. Musím hned ze začátku říct, že “I Will Stay” se mi zdálo méně spoutané tendencemi hlavního proudu. Což je docela očekávaná zpráva. “Vitriol” je sice ...

  • Unisonic – Unisonic

    4.5.2012

    Ježura

    Unisonic - Unisonic

    Jména Michael Kiske a Kai Hansen asi není třeba nikterak představovat. A právě tito dva bývalí spoluhráči z legendárních Helloween se spolu s dalšími zkušenými muzikanty sešli pod hlavičkou kapely, která má potenciál významně zahýbat stojatými vodami melodického metalu. V neposlední řadě jde však o regulérní návrat Michaela Kiskeho zpět k metalu, což se po některých jeho výrocích jevilo jako velmi nepravděpodobné. Eponymní album “Unisonic” s sebou tedy neslo spoustu otáze, a teď přišel čas alespoň některé zodpovědět. Co si budeme povídat, ani v dobách, kdy jsem s metalem začínal, mě kapely typu Helloween nebo Gamma Ray vůbec nebraly a je tedy zřejmé, že mi celé toto odvětví lezlo krkem přímo úměrně mému přibližování extrémnějším subžánrům. Na recenzi “Unisonic” jsem tak kývl snad jen ze dvou důvodů – ...

  • Secrets of the Moon – Seven Bells

    3.5.2012

    H.

    Secrets of the Moon - Seven Bells

    Jsou skupiny, které mají pozornost celé scény, objevují se na titulních stránkách všech magazínů, každý webzin o nich píše, prodávají mnoho desek, na festivalech vždy vystupují v prestižních večerních časech, přesto je jejich muzika… průměrná. Možná líbivá, to ano, určitě populární, zcela jistě, nepochybně i chytlavá, prostě taková, aby na ní průměrný posluchač slyšel, ale rozhodně ne příliš objevná, ani ne originální, působivá nebo atmosférická, nic takového, jednoduše řečeno – z hlediska uměleckosti zcela průměrná. Je to obrovský paradox, znatelnější o to víc, že právě naopak ty kapely, jejichž hudba onu jakousi nepříliš jasnou (přece jen záleží i na úhlu pohledu, co si budeme povídat) definici uměleckosti naplňuje a jejichž muzika má co říct i (možná spíše: především) náročnějšímu posluchači, jsou většiny v pozici undergroundu a nedá se tvrdit, ...

  • Accept – Stalingrad

    2.5.2012

    H.

    Accept - Stalingrad

    Asi si všichni vzpomenete, jaká to byla obrovská senzace, když se němečtí Accept před dvěma lety vrátili s neuvěřitelnou energií zpátky na scénu. Není divu, že reunion budil takovou pozornost, Accept přece jenom patří k těm největším heavy metalovým formacím vůbec. Pokud budeme počítat země mimo Velké Británie, což vždy byla Mekka heavy metalu a ne nadarmo právě odsud pochází nejvíce těch opravdu velkých a legendárních formací, jen těžko budeme hledat žánrovou skupinu, jež by svou velikostí mohla konkurovat Accept (z fleku mě osobně napadají jenom dvě, ale to je vedlejší). Přesto comebackovému albu “Blood of the Nations”, na němž navíc nezpíval ikonický frontman Udo Dirkschneider se svým nezaměnitelným vokálem, nevěřil snad vůbec nikdo, o to větší nadšení se ovšem strhlo, když deska vyšla a ...

  • Nahum – The Gates Are Open

    30.4.2012

    Ježura

    Nahum - The Gates Are Open

    Jak už jsem se mnohokrát přesvědčil, česká scéna umí fanouškovi tvrdé muziky nabídnout skutečné potěšení. Stejně tak je v jejím lůně k nalezení nespočet značně otřesných uskupení a pak babo raď – kdo má čuchat, jestli drží v ruce album nadaných muzikantů nebo totálních diletantů. V případě ostravských Nahum však několik indicií naznačovalo, že by se mohlo jednat o další z ne až tak početné skupinky vyvolených, kteří dovedou svoji tvorbou skutečně zaujmout. Po několika týdnech, co jsem debut “The Gates Are Open” proháněl svými sluchovody, musím uznat, že to věru není špatné. To by však bylo dost zkratkovité, takže se v tom trochu pošťouráme… Jak už zde padlo, “The Gates Are Open” je první plnohodnotné album, které nese logo Nahum. Kapela samotná ale svoji káru ...

  • Naglfar – Teras

    29.4.2012

    H.

    Naglfar - Teras

    Po roce 2000 byli švédští Naglfar dost na koni a nové desky vydávali v relativně rychlém sledu co dva roky, a to aniž by jakkoliv snižovali kvalitu svých nahrávek, právě naopak, poslední dvě alba “Pariah” a “Harvest” dozajista patřila k tomu nejlepšímu, co kdy pod hlavičkou téhle skupiny vyšlo (což je ale možná malinko sporné tvrzení, jelikož Naglfar podle mého názoru ještě žádný slabší počin nevydali, jedná se až o pozoruhodně vyrovnané věci). Nicméně po vydání “Harvest” se pánové trochu uložili k ledu, dokonce ani koncertní aktivity neprobíhaly, pět let bylo v táboře této švédské stálice v podstatě ticho. O další desce se sice již nějakou dobu hovořilo, ale výsledek – nikde! Jenže tak dlouho se chodí s hrníčkem pro vodu, až se ucho utrhne, a tak se i ucho nečinnosti Naglfar konečně ...

  • Lunar Aurora – Hoagascht

    28.4.2012

    Ellrohir

    Lunar Aurora - Hoagascht

    V poslední době se začíná pomalu stávat takovou nešťastnou tradicí, že takřka každou svou recenzi či minihodnocení mohu začít konstatováním “o kapele xyz jsem dosud neslyšel a album abc je tak mým prvním setkáním s ní”. Asi vás napadne, že bych to neříkal nebýt toho, že Lunar Aurora je další z mnoha band, kterých se to týká. Času je zkrátka málo, interpretů hodně. Má to své světlé i stinné stránky. Na jednu stranu člověk netrpí předsudky či přehnanými očekáváními, na druhou nemá srovnání a neví, co od kapely lze nebo nelze čekat. Buď jak buď, do boje s albem “Hoagascht” jsem vyrážel s čistým štítem. Tento počin představuje návrat zavedeného jména na black metalovou scénu (to se v poslední době také začíná stávat tradicí) po nějakých pěti, šesti letech odpočinku. Z autorského tria podepsaného ...

  • Ministry – Relapse

    27.4.2012

    Zajus

    Ministry - Relapse

    Mám rád návraty velkých kapel. Opravdu ano. Na každý takový návrat nutně navazuje napjaté očekávání, zda nový materiál bude srovnatelný s klenoty minulosti. Takovým kapelám jsem mnohdy ochoten i leccos prominout, jen abych se mohl radovat, že jsou zpět. U Ministry se ovšem o zvlášť velkém návratu mluvit nedá. Nejde mi ani o délku pauzy mezi řadovými alby, která činí pouhých pět let. Jde mi o aktivitu kapely v tomto mezičase. Ministry za pět let od vydání “The Last Sucker” stihli odjet rozlučkové turné, vydat koncertní DVD, best of album a asi pět remixových alb. Tak se přeci neaktivní kapela zdaleka nechová. Nebylo pro mě tak žádným překvapením, když v srpnu loňského roku ohlásil Al Jourgensen reunion kapely. Nechme ovšem nehudební okolnosti stranou a podívejme se tedy, co nám na “Relapse” Ministry ...

  • Municipal Waste – The Fatal Feast

    25.4.2012

    Kaša

    Municipal Waste - The Fatal Feast

    Milovníci béčkových hororů, sci-fi, komiksů a hudebních legend jako Suicidal Tendencies, S.O.D., D.R.I. či Nuclear Assault opět útočí. Právě tyto vlivy totiž v sobě pojí Municipal Waste, a že to dělají dost šikovně, dokazuje i fakt, že jejich aktuální, již páté řadové album “The Fatal Feast” vychází u vydavatelského kolosu Nuclear Blast. Kdo by čekal nějaké ústupky vůči širšímu publiku, ten se šeredně mýlí. Municipal Waste nahráli další půlhodinu zničující kombinace crossoveru, thrash metalu s vlivy punku a oldschool HC. Přesně takhle se hrálo v 80. letech v zaplivaných NY klubech a Municipal Waste nám toto období chtějí mermomocí připomenout. O hudebním, respektive textovém, obsahu toho hodně napoví obal ve stylu již zmíněných béčkových hororů v komiksovém stylu, přičemž artwork “The Fatal Feast” považuji v rámci diskografie za jeden z nejpovedenějších ...

  • Darkness of Hell – Under the Flag of Hate

    24.4.2012

    H.

    Darkness of Hell - Under the Flag of Hate

    Ono není příliš těžké odhadnout, co lze asi tak očekávat od kapely Darkness of Hell. Už jen ten název… klišovitější aby člověk pohledal. K tomu přebal, jemuž vévodí velký pentagram a Bafomet, vše pouze v černobílé barvě, názvy songů… kdo by ještě pořád nebyl doma, předělávky od Root a Mayhem v tracklistu už asi trknou každého – v případě placky “Under the Flag of Hate” nelze očekávat nic jiného než pekelný black metal ze staré školy… Ačkoliv se na první pohled zdají být Darkness of Hell novou formací (a vlastně jí také jsou), v sestavě kapely se nacházejí dvě velmi zajímavá jména, z nichž jedno je na undergroundové scéně vcelku známé, druhé bez přehánění legendární. Dvěma původním členům, zpěváku Hereticovi a kytaristovi Jesperovi, se totiž na doplnění sestavy podařilo zlanařit (v případě ...

  • Overkill – The Electric Age

    23.4.2012

    Madeleine Ailyn

    Overkill - The Electric Age

    Znáte to. Když vás něco nezaujme hned na začátku… Ne, to byl takový malý vtip. To opravdu není případ amerických Overkill. Ba naopak. Jestli se na něco můžete spolehnout, pak na to, že jejich nové album “The Electric Age” doposloucháte, a to s jakou vervou vám budou trhat žíly, to už je opravdu jen na ctihodném vkusu. Každopádně mám opět vyslovenou radost (myšleno ironicky), že se můžu “pohrabat” v albu, u kterého by samo o sobě stačilo napsat jednu větu. Něco ve smyslu: “Užijte si to, já si užila taky.” Ale když už jsem tedy donucena se v tom šťourat, tak to vezměme hned od samotného konceptu a myšlenky. Pravda je, že Overkill předvedli dokonale druhý dech už na předcházejícím “Ironbound”, které se mi zdálo o trochu víc, řekněme, váhavější, než je ...

  • Paregorik / Ataraxy / Napalmed / Wormhead – split

    22.4.2012

    H.

    Paregorik / Ataraxy / Napalmed / Wormhead - split

    Chceme-li vůbec nějak hodnotit žánr jako noise, musíme si ponejprv položit jednu dosti zásadní otázku, a sice jakou optikou se na celou záležitost dívat, jaká měřítka nasadit, jestli vlastně vůbec nějaká? Ačkoliv se to pro nezasvěceného může zdát na první pohled jako trochu uhozené uvažování, není tomu tak, právě naopak, u natolik specifické záležitosti jako noise jsou podobné otázky rozhodně na místě. A pročpak?, ptá se onen nezasvěcenec… Inu, odpověď na otázku, proč si podobné otázky vůbec klást, je vcelku nasnadě – už jen samotný název žánru ji zodpovídá více než dostatečně. V podstatě žádná ze všech existujících hudebních odnoží svým názvem plně neobsahuje samotnou svou podstatu. Považte sami, vždyť ne všechen death metal je smrtící, ne všechen black metal je temný, ne všechen heavy metal ...

  • Borknagar – Urd

    21.4.2012

    Ježura

    Borknagar - Urd

    Není až tak moc kapel, ke kterým bych choval vztah, ale Borknagar do tohoto elitního klubu určitě patří. Od okamžiku, kdy jsem poprvé odkryl závoj jejich vizionářské hudby, mě nikdy nepřestali fascinovat, a to dokonce i v případech, kdy jsem do některého z jejich děl nebyl s to proniknout. Když se tedy jednoho krásného dne začaly šířit zvěsti o novém albu, zaplesal jsem radostí. Radost a očekávání se však ještě znásobily, když vyšlo najevo, že se do sestavy Borknagar vrací a Vintersorga za mikrofonem doplní ICS Vortex, tedy muž, který mě svým nadpozemským vokálem uhranul na albu “Quintessence”. Podmínky se tedy sešly vynikají a album “Urd” se nakonec stalo realitou v březnu letošího roku. Necelý měsíc poté je načase ujasnit si, jak to nakonec dopadlo… Mohl bych si to ulehčit a na férovku tu ...

  • Heidevolk – Batavi

    20.4.2012

    Ellrohir

    Heidevolk - Batavi

    Když se řekne “Batávie”, tak si ti sečtelejší z nás možná vybaví Indonésii. Její metropole Jakarta a od toho odvozeně celá tzv. Nizozemská východní Indie se tak dřív nazývala. Není ale asi moc překvapující, že to staré Holanďany nenapadlo ze dne na den, nýbrž že při pojmenovávání svých kolonií dali vzpomenout svým germánským předkům žijícím v okolí delty Rýna, které staří Římané nazývali “Batavi”. A právě na historické dědictví kmene Batávů odkazuje nové album folk metalové kapely ze země tulipánů Heidevolk. Já jsem si tyhle holandské bardy před časem docela oblíbil. Viděl jsem je i před dvěma lety naživo a i tehdy mě jejich vystoupení nadchlo. Působilo tak nějak správně “folkově”, což se rozhodně nedá říct o každé kapele, která se snaží prosadit (nebo ke všemu dokonce prosadila) na přeplněné scéně moderní doby. Nesdílím tak ...

  • Shinedown – Amaryllis

    19.4.2012

    Zajus

    Shinedown - Amaryllis

    Pro Američany Shinedown mám slabost. Jejich čtyři roky staré album “The Sound of Madness” mě i přes svou neoddiskutovatelnou jednoduchost bavilo po mnoho poslechů. Na novinku “Amaryllis” jsem tak byl vcelku zvědavý, i když svá očekávání jsem raději krotil. Starší alba Shinedown mě totiž nezaujala ani v nejmenším a já tak váhal, zda “The Sound of Madness” nebyl jen záblesk zábavy v moři nudy. Po třech týdnech od vydání a dvojciferném množství poslechů však mohu s klidem prohlásit, že moje očekávání mohla být klidně i vyšší. “Amaryllis” totiž pokračuje ve stopách svého předchůdce nejen hudebně, ale také kvalitativně. Tím jsem řekl v podstatě vše, co jste potřebovali slyšet, ovšem jako správný recenzent tuto informaci musím natáhnout alespoň do délky eurounijní vyhlášky o zkaženém zelí. Navíc jsou mezi vámi jistě ...

  • God Defamer – Heavenly Hell

    18.4.2012

    Ježura

    God Defamer - Heavenly Hell

    Jméno God Defamer se poprvé objevilo v roce 2004 na přebalu tehdy nového alba slovenských death metalových veteránů Dementor. A právě Dementor jsou původním působištěm kytaristy Reného Blahušiaka, který kapelu opustil a jménem God Defamer záhy pokřtil uskupení, ve kterém nyní zhmotňuje své hudební vize. Vzhledem k personálnímu pozadí God Defamer se tak vyloženě nabízí srovnání s aktuální novinku Dementor, která prošla mýma rukama před nějakou dobou, jenže ono to není tak jednoduché. Jak jsem zjistil, nahrávky se totiž natolik liší, že by jejich vzájemné srovnání nebylo k ničemu. Budete se tak budete muset spokojit s prachobyčejnou recenzí. To je otrava, že? Nebudu kecat, dokud se na mě album “Heavenly Hell” jenom smálo z poličky, měl jsem po zkušenosti s “Damned” dojem, že alespoň přibližně tuším, jak bude znít. Proto mě první ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy