Periphery – Clear 18.2.2014 Thy Mirra  Každá odnož tvrdší hudby má ve své době pár ikon, jež stály u zrodu stylu a často tvoří to nejlepší, co může daný žánr nabídnout. Zatímco v osmdesátých letech – zlaté éře thrash metalu – to byla tzv. Velká thrashová čtyřka, v rámci stylu velkolepě nazvaného djent na špičku určitě patří američtí Periphery s kapitánem Mishou Mansoorem v čele. Zatímco dychtivá djentová obec netrpělivě čeká na nástupce loňského “Periphery II: This Time It’s Personal”, který by měl vyjít v roce 2014 pod názvem “Juggernaut”, pánové se rozhodli fanouškům čekání o něco zkrátit a přišli se zajímavým koncepčním EP. Sami Periphery EP “Clear” popisují jako experiment, ne tedy jako klasické album. Základní myšlenka desky spočívá v prvním tracku “Overture”, na kterém jako jediném z celé desky spolupracovala celá kapela dohromady. Každý z následujících šesti ... Transatlantic – Kaleidoscope 17.2.2014 Zajus  Tak vám nevím. Jsem velký fanda progresivního rocku a rozhodně dovedu ocenit dlouhé skladby. Tvorba Transatlantic spadá do obou těchto kategorií a i vzhledem k jejich oblíbenosti v prog rockové komunitě by se dalo mluvit o hudbě pro mě přímo stvořené. Skutečnost je však taková, že z počinů této superskupiny jsem dokázal jakž takž přijmout pouze debut “SMTPe”, a ani zde nemůžeme mluvit o jakékoliv oblibě. “Kaleidoscope” je čtvrtým počinem Transatlantic a od posledního alba “The Whirlwind” uběhlo pět let. Jak se tato doba podepsala na hudbě slavné čtveřice? Dokázali jedni z nejúspěšnějších hudebníků moderního rocku překročit obvyklou zahleděnost do vlastních útrob a vytvořit dílo svěží na povrchu a inteligentní pod ním? Než se pokusím zodpovědět výše nadhozené otázky, sluší se jistě v krátkosti objasnit, proč používám termín superskupina a kteréžto slavné postavy ... Northern Plague – Manifesto 17.2.2014 Ježura  O Polsku se často říká, že je to tak trochu továrna na death metal. A ono se to neříká jen tak nadarmo, protože vedle těch několika zavedených jmen jako Vader, Behemoth, Hate nebo Decapitated nabízí polská scéna celou řadu dalších kapel, které to drhnou po vzoru svých slavnějších souputníků a tu s větším, tu s menším úspěchem se snaží ukousnou pro sebe část věhlasu, jakým se polská škola pyšní. A není potřeba kdovíjak ostrého intelektu, aby čtenář pochopil, že dnes se jedné takové kapele podíváme na zoubek. Northern Plague pocházejí z města Białystok (po našem Bělostok) ležícího na severovýchodě Polska a svůj vznik datují do července 2009, takže prostou matematickou úlohou nám z toho vychází, že to táhnou nějakých čtyři a půl roku, což není vůbec dlouhá doba. A vskutku, Northern ... Hangatyr – Elemente 16.2.2014 H.  Když s tou kapelou nejste obeznámeni už z minulosti a předchozích alb, bývá německý black metal skoro vždy docela loterie. Není pochyb o tom, že se v této zemi v rámci tohoto žánru vyskytuje množství skvostů a vysoce kvalitních smeček, v žádném případě netvrdím opak, protože já sám mám tvorbu nejedné místní formace v obrovské oblibě. Na druhou stranu, nezřídka se stává, že je black metal z Německa těžký průměr (to ještě v tom šťastnějším případě) nebo rovnou totální hovadina (to když máte fakt pech), v nemalém procentu případů je na vině to, že ta která skupina ve své tvorbě uplatňuje pověstnou německou pohanskou kýčovitost. A vzhledem k tomu, že debut “Helwege” z roku 2010 jsem neslyšel, byla pro mě pětičlenná formace Hangatyr z Durynska a její druhá deska “Elemente” právě takovouhle sázkou do loterie… ... Rainwill – Zer0ed by Pr0gress 16.2.2014 Zajus  Hlavní vlna melodic death metalu je již několik let za námi, kapely jako Soilwork, In Flames či At the Gates byly na vrcholu v polovině devadesátých let a na přelomu tisíciletí. Dokonce i řadu jejich následníků lze považovat za relativně dlouho fungující kapely. Těžiště metalu se posunulo do melancholičtějších poloh, a najít tak dobré, tvrdé, přímočaré a zároveň melodické death metalové album již není tak jednoduché jako před několika lety. Proto můžu s potěšením oznámit, že v případě Rainwill platí všechna přídavná jména zmíněná v minulé větě. Druhé album ruské kapely Rainwill nazvané “Zer0ed by Pr0gress” začne zostra. První a zároveň titulní skladba svým rozjezdem připomene úvod doposud poslední desky “Bringer of Plagues” amerických Divine Heresy. Zpěvák Sergey Grebenkov připomíná mnohem slavnější postavičku melodického death metalu, vokalistu Amon ... Caliban – Ghost Empire 15.2.2014 nK_!  Naši západní sousedé obvykle do tvrděrockového oceánu kapel přispívají spíše thrash nebo power metalovými smečkami, leč essenští Caliban si již sedmnáctým rokem jedou ten svůj typicky německy vypilovaný metalcore. Opravdu vypilovaný? Může kapela, která má za sebou již osm řadových desek, ještě dnes v provařeném žánru vůbec něčím překvapit? Vzala si z dílny mistra Williama Shakespeara krom inspirace ve vlastním názvu i jeho pověstnou genialitu? A stojí vůbec za to ten metalcore ještě pořád poslouchat? Nu, uvidíme. Upřímně, “Ghost Empire” je naprosto tuctová fošna. Doopravdy. Není na ní téměř nic, pro co by stálo ji vytáhnout z regálu v hudebninách a chlubit se kamarádům, že posloucháte tvrdou německou hudbu. Radši jim pusťte nějaký poctivý pornofilm honosící se stejnými přívlastky, budou jistě neskonale šťastnější a vás to v době všemocného ... Stroszek – Wild Years of Remorse and Failures 14.2.2014 H.  Asi jen těžko lze recenzi na projekt jako Stroszek začít jinak než povídáním o tom, co je tato formace vlastně zač a odkud se vzala. Skupinu má na svědomí jistý Claudio Alcara, jenž by měl být čtenářům metalové stránky znám především asi jako zakládající kytarista italských black metalistů Frostmoon Eclipse, kteří by se vzhledem k době působení na scéně (od roku 1994) již pomalu dali zařadit do sorty veteránů; kromě toho se ovšem v minulosti mimo jiné mihl i na jednom albu u další italské black metalové smečky Handful of Hate, jejíž historie se rovněž táhne už nějaký ten pátek. Časem se však podle všechno Claudio dostal do bodu, kdy si nejspíš potřeboval ulevit od hraní black metalu a zkusit také trochu klidnější muziku – a právě tohle je ta pravá chvíle, kdy ... Heretic Cult Redeemer – Heretic Cult Redeemer 13.2.2014 H.  Kdysi dávno platilo nepsané pravidlo, že severský black metal byl dobrý black metal a black metal z jiných části Evropy (neřkuli světa) byl skoro jako něco méněcenného. To už ovšem naštěstí dávno neplatí a snad každý, kdo se tomu vyloženě nebránil, již dávno musel uznat, že i v ostatních částech zeměkoule se rodí žánrové skvosty nejvyšší kvality, které se nezřídka norským kultům i vyrovnají, pokud je v jistých případech rovnou nepřebijí. Ačkoliv bychom jistě našli mnohem exotičtější kouty planety, na něž by něco podobného šlo vztáhnout, zcela jistě to platí i o Řecku. Člověku, který má tenhle styl na párku, to tak možná nepřijde, protože si z této země vybaví možná tak jednu kapelu tohoto ražení, jež vlastně ani nepatří mezi nějaké vyloženě ostré smečky (snad netřeba říkat, ... Leviathan – Beholden to Nothing, Braver Since Then 12.2.2014 Ježura  Vážně nevím, co mě to popadlo za fantas, že jsem si tohle album vzal na recenzi. Ale když o tom tak přemýšlím, asi to bylo tím, že jsem si pod škatulkou progressive/power metal a vznešeným titulem “Beholden to Nothing, Braver Since Then” představil něco, co by mohlo uspokojit moji skomírající naději, že ještě někdy narazím na melodický metal, který není úplně tupý. Nicméně Leviathan (neplést prosím s rovněž zámořským black metalovým tělesem a dalšími asi patnácti kapelami stejného jména) si pro mě připravili hned několik překvapení, díky kterým jsem na nějaká očekávání rychle zapomněl a spíš se jal přemítat, co že za dílo mi to přistálo na disku. První překvapení mě konfrontovalo ještě předtím, než jsem si desku vůbec poprvé pustil. Nejdřív jsem si myslel, ... Within Temptation – Hydra 12.2.2014 Kaša  Within Temptation jsou pojem. Jak líp začít povídání o partě, která se za pomocí své vlastní píle dokázala vyšvihnout v přední představitele symfonického metalu, aby později dokázala tuto škatulku opustit a ocitnout se někde na hraně symfonického alternativního rocku se skoro až popovým přesahem, a to s takovou grácií, že o vyložené zaprodanosti nemůže být řeč. Ať už si o tomto vývoji, kterým si během své existence Within Temptation prošli, myslíte svoje, nelze jim upřít, že nestojí na místě. S každým dalším albem se postupně vyvíjí, a přestože od minula ten vývoj není až tak dramatický, jak by se na první poslech mohlo zdát, nedá se na druhou stranu říct, že by “Hydra” – jak zní titul šestého řadového alba – bylo sázkou na jistotu, aneb počinem, kterým si proti sobě hlavně nepoštvat skalní ... 71TonMan – 71TonMan 11.2.2014 Kaša  Polská pětice s nicneříkajícím jménem 71TonMan, jejíž členové se skrývají za iniciály, takže sestava ve složení J.W., T.G., M.Z., J.J. a K.J. neřekne nikomu nic víc než samotné jméno kapely, se na svém debutovém eponymním albu “71TonMan” zhlédla v heavy metalové historii založené na tíživých kytarových plochách a opatrné rytmice, která v žádném případě nikam nespěchá. Přestože se 71TonMan schovávají za škatulkami doom či sludge metal, tak vězte, že tohle je album na míru ušité fanouškům starých Black Sabbath a jim podobným partám, které kdysi psaly hudební historii těžkého a hlavně utahaného kovu. Papírově to nezní vůbec špatně, protože 71TonMan předkládají na ploše čtyřiceti minut pomalou, ale vážně pomalou fúzi stoner/sludge/doom (a kdovíčeho všeho ještě) metalu lehce říznutého s hrubým nelidským řevem zpěváka J.J., což je zajímavá kombinace, která mi ... The Revolt – Lost in Fiction 11.2.2014 Ježura  Asi nebudu moc daleko od pravdy, když pelhřimovské The Revolt zařadím po bok desítek a stovek dalších provinčních formací, které mimo domovské území zná jen pár lidí a pro které je skládání a hraní vlastně takovým koníčkem a náplní volného času. Dobře, zrovna The Revolt asi nelze považovat za žádné amatérské cucáky už jen při pohledu na jejich dosavadní diskografii, která nějaký ten titul obsahuje, ale stejně – takhle na první dobrou by vám asi sotva něco poklepalo na rameno a řeklo: “Tohle vypadá zajímavě, to si poslechni!” Jenže jak známo, mezi počtem fanoušků, profláklostí jména a hudebními kvalitami konkrétní kapely rozhodně nepanuje přímá úměra, takže by bylo nadmíru pošetilé automaticky podobné spolky klasifikovat jako druhořadé. Kvalita se totiž nachází i tam, kde by to ... Hail Spirit Noir – Oi Magoi 11.2.2014 H.  Po Aenaon se tu už podruhé v krátké době objevuje recenze na progressive black metalovou formací z Řecka, ale mezi Aenaon a Hail Spirit Noir, jak zní název tria, jemuž se nyní budeme věnovat, je těch paralel vlastně víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Kapely samozřejmě sdílejí plus mínus podobnou žánrovou škatulku a řecký původ, ale kromě toho dále “Oi Magoi” i “Extance” od Aenaon vyšly v úplně stejný den a pod stejnou firmou. A aby toho náhodou nebylo málo, mají obě skupiny společnou ještě jednu věc – jejich novinky jsou druhými alby a navazují na velice zajímavé debuty. Hail Spirit Noir svou prvotinu “Pneuma” vydali v květnu 2012 a podobně jako Aenaon na “Cendres et Sang”, i oni s ní takřka okamžitě zaujali spoustu lidí, kteří ... Chrome Division – Infernal Rock Eternal 10.2.2014 Kaša  Chrome Division, potažmo všechny kapely, v jejichž řadách se personálně angažuje nějaký profláklý ksicht, to budou mít vždy těžké. Můžou se snažit, seč jim síly stačí, a stejně budou muset ze strany posluchačů a hudebních kritiků čelit narážkám a otázkám, zda by jejich hudba budila tak nadšené ohlasy, kdyby se jednalo o novou partu plnou neznámých jmen. Přiznám, že i mě toto (teď nemluvím jen o Chrome Division) nejednou napadlo a pojďme si nalít čistého vína, v případě této pětice, která se zaměřuje již od první desky na šlapavý heavy rock’n’roll, není tato úvaha daleko od pravdy. Ale co, to nemění nic na tom, že tahle parta umí ten svůj šlapavý rock’n’nroll zahrát pěkně od podlahy řízně a čtvrtá řadovka “Infernal Rock Eternal” na tom nic nemění. Od roku 2004, kdy se v jedné ... Def Con One – II 9.2.2014 Kaša  Málokdy se přes všechnu změť hudby dostanu k hardcoru (pokud nejde o post-hardcore a jeho pokrevní svazky s dalšími post-žánry), pokud se tak už ale stane, většinou si ze záplavy kapel a všemožných subžánrů pečlivě vybírám, neboť čistý hardcore nepatří mezi mnou nejvyhledávanější vody. Britští Def Con One sice nejsou zrovna ukázkovým příkladem pečlivě vybrané kapely, přesto jsem byl zvědav, s čím se vytasí na své druhé řadovce, docela lakonicky nazvané “II”. O Def Con One jsem popravdě nikdy dřív neslyšel. Dva zářezy na pažbě, stálá sestava a šestnáct let existence (ano, kapela funguje podle všeho od roku 1998, ačkoliv své první EPko vydala před třemi lety) však naznačují, že i přes relativní míru utajení před širokou veřejností má tahle vojenská jednotka už něco za sebou a nebojí se prát to do lidí ... Aenaon – Extance 9.2.2014 H.  Jsou kapely, které třeba i mají svůj charakteristický a nezaměnitelný zvuk, ale budují si jej postupně mnoho let a trvá jim dlouho, než svou hudbu vybrousí do opravdu kvalitní podoby. A pak jsou tu kapely, jež hned znějí jako hotová a vyspělá formace s pevně daným výrazivem, nepotřebují se v průběhu času hledat, než se dopracují k tomu svému soundu, ale dokážou s ním přijít takřka okamžitě. A právě do této sorty spadají také řečtí Aenaon. Samozřejmě ani Aenaon nespadli jen tak z nebe a nezjevili se zničehonic. Členové skupiny mají předchozí zkušenosti z jiných kapel (byť se třeba nejedná o projekty, s nimiž by pánové udělali nějakou díru do světa, něco nahráno už prostě mají) a také v rámci samotných Aenaon za sebou mají nejprve takovou tu prvotní fázi neřadových nahrávek, v jejímž ... Iskald – Nedom og nord 8.2.2014 Ježura  Ačkoli je kultovní doba 90. let už pěkně dlouho pryč, norský black metal je stále pojmem. Jistě, tenhle pojem hodně staví právě na (ne)slavné historii norské černěkovové scény, ale na druhou stranu nás tato scéna nepřestává zásobovat novými kapelami, kterým black metal učaroval natolik, že se jej jaly samy produkovat. Iskald, o nichž bude řeč v následujících odstavcích, jsou sice pořád relativně mladá kapela, ale za devět let své existence (sakra, to to letí!) už stačili vydat tři řadovky, a když v příslušných kruzích nadhodíte jejich jméno, určitě se najde dost takových, kteří budou vědět, o kom je řeč. Nedávno jim ale vyšlo čtvrté album a čistě na pohled se tváří, jako by mělo ambice dosáhnout hodně vysoko, tak se pojďme podívat, jestli se mu to daří. Z čeho že ... Eldritch – Tasting the Tears 7.2.2014 Atreides  Eldritch je výraz pro malou obludku z Lovecraftova mysteriózního světa. Krom toho je Eldritch uměleckým příjmením zpěváka Andrewho Eldritche z legendárních The Sisters of Mercy a já přemýšlím, proč se takhle v devadesátém prvním pojmenovala italská power metalová banda z Florencie, protože ani s prastarými entitami, ani s výše zmíněnou persónou nemají společného ani zbla. A pro dnes recenzované album “Tasting the Tears” to platí tuplovaně. Což nemusí být hned špatně, jakkoliv první jméno, které se mi při názvu alba vybavilo, bylo HIM a jejich loňská deska “Tears on Tape”. V ten moment se rozhoukal varovný majáček, že by se teoreticky mohla blížit další poctivá dávka láskyplného kýče. A hádejte co? Nezklamal. Můžete to brát jako předsudek, ale od většiny power metalových kapel ze slunné Itálie už snad ani nic jiného ... Adnihil – From Shadows 6.2.2014 Kaša  Chorobná parta Adnihil, jež datuje svůj vznik k roku 2009, se nyní, pět let po svém zrození, prezentuje debutovým albem “From Shadows”. To je informace, která toho – s výjimkou zasvěcených – nikomu nic moc neprozradí, ovšem když řeknu, že tahle třinecká pětice se hudebně pohybuje na území death metalových bojišť, tak už by mohlo být i běžnému posluchači alespoň teoreticky jasné, s kým máme tu čest, zvlášť když původní škatulku rozšířím na death metal s nenápadným oldschoolovým ražením, jenž má mnohem blíž k americké než k té evropské, odnoži, takže se nedivte, když jsem si při poslechu některých vzpoměl na stará alba Cannibal Corpse, k jejichž hnilobě mají Adnihil dost blízko. Rovnou zapomeňte na vyloženě melodické výpady, kterými by byl pětadvacetiminutový nářez jakýmkoli způsobem tlačen do posluchačsky přístupnějších vod. Albu “From Shadows”, ... Suicidal Angels – Divide and Conquer 6.2.2014 Stick  Že je thrashové revivalování velice v kurzu už pár let, toho si nejspíše všiml každý, kdo se trochu zajímá o dění na thrash (i obecně) metalové scéně. Na vzestupu jsou jak staří veteráni, tak i mladí borci, kteří mocnému thrashingu taktéž propadli. Mnoho z kapel se drží opravdu striktního omílání starých klasik, akorát s mladistvějším drajvem a nadšením, někteří se časem rozhodnou jít trochu svou cestou, jak se to povedlo na posledním albu takovým Warbringer. Jasně, pořád byla cítit úcta ke klasice, ale lze zaznamenat i pokus o vlastní ksicht. Pak jsou klasici, kteří prostě drhnou starou školu bez ohledu na minulost, přítomnost či budoucnost. Jedněmi z takových jsou Suicidal Angels z Athén. Ti letos vydali po třinácti letech existence svou pátou dlouhohrající fošnu “Divide and Conquer”. Od roku 2010 sází svá alba s dvouletou kadencí, stejně jako u předchozích ...
|
