Recenze

  • Finntroll – Nifelvind

    9.3.2010

    H.

    Finntroll - Nifelvind

    V podstatě každý pisálek, který si kdy od vydání alba „Ur jordens djup“ otřel svůj brk (ehm, klávesnici…) o Finntroll, vzal si do huby (klávesnice) i jejich čím dál tím znatelnější příklon k black metalu. Jenže ono to prostě nejde dost dobře vynechat. Když chce totiž ubohý recenzent říct něco o hudebním vývoji kapely, což v recenzi opravdu nebývá na škodu, tak je to prostě nutné zmínit. Samozřejmě není black metal jako black metal. Finntroll přece jenom ještě mají hodně daleko do garážového oldschoolu typu Darkthrone, starých Mayhem nebo raných Bathory a ještě dále mají do misantropického bahna (to je kompliment), jaké předvádějí kupříkladu Švýcaři Darkspace (pokud bychom chtěli zajít opravdu do extrému). To nic nemění na faktu, že elementy té „přívětivější“ části blackmetalového spektra jsou už ...

  • Masturbace – Nablinkáno, nakakáno, spapáno

    3.3.2010

    H.

    Masturbace - Nablinkáno, nakakáno, spapáno

    Co tak čekat od kapely, která se jmenuje Masturbace a která svá alba pojmenovává „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ nebo „Teplo domova vychází z pochvy“? Jasně, sofistikovanou avantgardu filozofující o sociálních problémech současného světa! No dobře, to s tou avantgardou není tak úplně pravda. Ale to nic nemění na faktu, že Masturbace je cool kapela. Vždyť když se někdo pojmenuje po tak příjemné činnosti, tak příjemná musí být i jeho hudba, to dá rozum, no ne? Ok, stop trapnému humoru a pojďme se mrknout na novou placku téhle již bez přehánění kultovní kapely (to víte, skoro 20 je holt 20 let). „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ pokračuje relativně ve stejné linii jako jeho pět let starý předchůdce „Teplo domova vychází z pochvy“, takže jestli se vám tato fošna zamlouvala, novinka bude stejně tak. Od minula ...

  • Eluveitie – Everything Remains as It Never Was

    27.2.2010

    H.

    Eluveitie - Everything Remains as It Never Was

    Na dnešní přeplněné scéně, kdy je pomalu více kapel a desek než posluchačů, je velice těžké oddělit zrno od plev, zvláště v případě žánru, který se dostane do popředí zájmu jako nový trend. To se přesně týká folkového, pohanského nebo chcete-li vikinského metalu, jehož před pár lety nastal obrovský boom, jenž pořád trvá. Rojí se stále nové a nové skupiny, přičemž některé z nich jsou přinejmenším opravdu úsměvné (už jsem například narazil i na Vikingy z Brazílie apod.). Samozřejmě ale existují i kvalitní folková uskupení, jenže objevit je v takové obrovské záplavě trendařů je občas opravdový problém. Eluveitie sice registruji už delší dobu, vždy jsem je ale považoval právě za podobný trendový produkt. Ani úspěch, kterého se jim v současnosti dostává, mi na důvěře moc nepřidal, spíše naopak, protože u mě osobně většinou ...

  • Ultra Shit’n’Slim – Dobytek

    25.2.2010

    Maggot

    Ultra Shit'n'Slim – Dobytek

    Česká hudební scéna je extrémně spletitým labyrintem, kde můžete po dlouhém hledání a bádání nalézt opravdové klenoty hudby, stejně jako nespočet dalších „něčeho“, co ji připomíná jen povrchově. Pojďme se na chvilku oprostit od všech těch mainstreamových záležitostí a povězme si něco o třech chlapcích z nejsevernějšího cípu České republiky, kteří byli svědky téměř okamžité přeměny na prasata. Inu, jakmile uslyšíte jejich materiál, budete si možná říkat, že opačná transformace prase-člověk by byla výstižnější. Trojka také známá jako Ultra Shit’n’Slim nyní neoficiálně vydala své nové demo zvané prostě „Dobytek“. Že jde o klasický vesnický (napodobeniny Carcass opravdu nečekejte) goregrind, je zřejmé hned z původu našich představených, nebylo by na škodu si ale o nich povědět něco blíže. Tak dnes jen v rychlosti. Toto není ani recenze, ani ...

  • Ov Hell – The Underworld Regime

    24.2.2010

    H.

    Ov Hell - The Underworld Regime

    Norský blackmetalový projekt Ov Hell budil již od začátku pozornost především díky své sestavě. Jestli se dá na nějakou kapelu uplatnit fráze „all star band“, jsou to jistojistě právě Ov Hell. Hlavním motorem jsou baskytarista King ov Hell a zpěvák Shagrath, k nimž se dále připojila další esa jako Frost (Satyricon, 1349) na bicích a kytaristé Ice Dale (Enslaved, Audrey Horne) a Teloch (Nidingr, Umoral, 1349). Pro Shagratha jsou Ov Hell zjevně pouze rozptýlením před začátkem fachy na další desce Dimmu Borgir. Motivace Kinga pro založení tohoto projektu je však o něco složitější. Určitě všichni víte, že to byl právě on, ještě společně s Gaahlem, kdo byl „ten zlý“ v kauze Gorgoroth. Když s Infernusem prohráli soud o značku Gorgoroth, založili King s Gaahlem novou skupinu God Seed („God Seed“ je ...

  • Rotting Christ – Aealo

    20.2.2010

    H.

    Rotting Christ - Aealo

    Přiznám se bez mučení, že starší počiny Rotting Christ mě nikdy nijak extra nebraly. Neupírám jim kvality, ani jistou kultovnost, ale pokud bych měl zvolit mezi tím, co kapela předvádí v posledních řekněme deseti letech od nahrávky „Khronos“, a předtím, jednoznačně bych šel do té novější tvorby. Rotting Christ totiž s postupem času zrají jako ono pověstné víno. Hudba, jakou produkují po poslední tři alba, včetně aktuálního „Aealo“, je totiž navýsost výborná. Provařené pořekadlo, že každá nová deska překonává tu předchozí, v jejich případě platí bezezbytku. Ano, je to tak, právě vycházející „Aealo“ je opět ještě o kousek lepší než minulé „Theogonia“ – a že to byla kurva dobrá placka! Ať poslouchám, jak poslouchám, prostě nemám, co bych Rotting Christ vytknul. Tentokrát to vyhráli ...

  • Fear Factory – Mechanize

    18.2.2010

    Maggot

    Fear Factory - Mechanize

    Občas obdržíte nabídku, která se zkrátka neodmítá. Před nedávnem mne kontaktovala vcelku vlivná (rozuměj – zdejší redaktor s tím podivným nickem začínajícím na písmeno H) osobnost, jež mi nabídla opravdu prestižní a vysoce hodnocenou (rozuměj – galeje úplně zadarmo pod pohrůžkou ublížení na zdraví) práci, výměnou za mlčení. To bych nebyl já, abych si nenašel čas i na pár zešedivělých metalových hlav a po opravdu dlouhé době nepřispěl svými podivně zakroucenými prsty do zdejšího mlýnku. Co nás čeká a nemine? Dneska popravdě nic extrémního, jen poctivá porce válcujícího industriálního thrash metalu. Většině čtenářů by již touto dobou měly slzet oči a v pánevní oblasti by měli začít pociťovat příjemné teplo, hraničící s chvěním. Ano, nebudeme to dále prodlužovat – vítejte v Továrně na strach. Když se řekne Fear Factory, mnoho ...

  • Sarah Jezebel Deva – A Sign of Sublime

    12.2.2010

    H.

    Sarah Jezebel Deva - A Sign of Sublime

    Znáte zpěvačku Sarah Jezebel Deva? Ne? A co takhle: „ta velká baba od Cradle of Filth, co stojí vždycky vzadu“? To už se chytáte, co? To „velká baba“ ovšem nebylo myšleno nijak zle, nebojte, bylo to jen konstatování faktu, že jí přece jenom narostl pěkný kousek. Nejsme ale stránka o módě, nýbrž o hudbě, a tak nás nezajímá, jak kdo vypadá, ale jak (v tomto případě) zpívá. A Sarah Jezebel Deva zpívat umí, což nám už kromě dlouholetého působení v Cradle of Filth dokázala svým výkonem i v dalších kapelách, mimo jiné třeba Angtoria, Therion nebo Mortiis. To už je slušná sestavička, což? Teď se ale Sarah Deva rozhodla postavit na vlastní nohy, utnout hostovačky na jiných projektech a vrhnout se na vlastní sólovku. A víte, že já ...

  • Rob Zombie – Hellbilly Deluxe 2

    10.2.2010

    H.

    Rob Zombie - Hellbilly Deluxe 2

    Sice to chvíli trvalo, než se Rob Zombie konečně dokopal k vydání pokračování svého dnes již takřka legendárního sólového debutu „Hellbilly Deluxe“ z roku 1998, ale nakonec jsme se přece jenom dočkali. A jaká tedy deska s celým názvem „Hellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny Dreadfuls and the Systematic Dehumanization of Cool“ je? Nejdříve je nutné si zodpovědět otázku, co od hudby Roba Zombieho očekáváte. Pokud to není žádné velké umění, ale parádní a chytlavé songy, které se vám zakousnou do palice tak vehementně, že je odsud nedostanete ani heverem, ulítlé, komiksově úchylné a s nadhledem podané pecky, které vás čapnou za flígr a vymetou s vámi podlahu vašeho obýváku, tak jste na tom podobně jako já. V čem je tedy problém? Snad v ničem… jen možná, že na „Hellbilly ...

  • Dark Fortress – Ylem

    4.2.2010

    H.

    Dark Fortress - Ylem

    I přes 16 let na scéně a šest výborných desek (včetně té aktuální) mi Dark Fortress připadají pořád spíše jako taková nenápadná kapela, která stále nemá věhlas, jaký by si podle mého názoru kvalitou své produkce zasloužila. A to by v tom byl čert, aby je novinka „Ylem“ konečně nekatapultovala do první ligy, na oči celé metalové komunity, nejen blackmetalové scény. Jestli se dá totiž něco o nové nahrávce těchto německých black metalistů říct, tak, že drtí kosti, mozek i koule… „Ylem“ drtí kosti svým těžkotonážním soundem. Produkce je u téhle fošny vskutku brutální. Pravda, Dark Fortress na žádném ze svých dlouhohrajících počinů nebyli nějaká garážovka, „Ylem“ má ale jednoznačně nejlepší zvuk z celé diskografie skupiny. Nejde však o žádnou vyleštěninu bez duše, pořád je to kurevsky heavy! ...

  • Sigh – Scenes from Hell

    28.1.2010

    H.

    Sigh - Scenes from Hell

    Japonci Sigh jsou bezesporu jednou z nejkultovnějších smeček východní Asie. Že to nejsou žádná ořezávátka, dokazuje i fakt, že jejich talent svého času rozpoznal i samotný Euronymous (ano, přesně TEN Euronymous), který s nimi dokonce podepsal smlouvu pro svůj label Deathlike Silence Productions. Poté však Euronymous potkal jistého Varga Vikernese a všichni víme, jak to dopadlo a debut Sigh, “Scorn Defeat”, tedy vyšel až po Euronymousově smrti. Od té doby však Japonci urazili předlouhou cestu až k dnešní orchestrálně-avantgardní podobě black metalu. Jestli se dá “Scenes from Hell” charakterizovat jedním slovem, pak to bude stejně jako v případě minulého “Hangman’s Hymn – Musikalische Exequien” slovo “šílené”. Alespoň z našeho evropského pohledu. Sigh totiž pocházejí z úplně druhého konce světa a je to na jejich hudbě znát. Věci, které ...

  • Ihsahn – After

    26.1.2010

    H.

    Ihsahn - After

    Já osobně rozhodně nejsem odpůrcem progrese v hudbě. Spíše naopak, až na nějaké čestné výjimky ji ve většině případů spíše vyžaduji. Občas se ale zákonitě musí přihodit, že nějaká kapela svou progresi nasměruje do končin, do nichž ji již posluchačsky nedokážu následovat, protože mě to prostě a jednoduše už nebere. Správně tušíte, že toto je svým způsobem i případ Emperor, potažmo Ihsahnových sólovek. Samozřejmě, nic proti Emperor, jejich první desky “In the Nightside Eclipse” (1994) a “Anthems to the Welkin at Dusk” (1997) jsou skvosty, o tom není pochyb. Nikdy to sice nebyl úplně klasický black metal, a právě v tom bylo možná kouzlo Emperor, že už v době oné slavné druhé vlny black metal byli trochu jiní, s příchodem “IX Equilibrium” (1999) a “Prometheus: The ...

  • In Vain – Mantra

    22.1.2010

    H.

    In Vain - Mantra

    Tak jsem se konečně dočkal! Debutová deska In Vain, „The Latter Rain“, s mými ušními bubínky svého času pěkně zamávala a od té doby jsem jen netrpělivě vyhlížel pokračovaní. I když to nakonec trvalo déle, než bylo původně plánováno (deska měla vyjít už loni v květnu), na „Mantra“ by se stejně vyplatilo čekat i 10 let. Je to totiž neuvěřitelná lahůdka. Nejdříve jsem myslel, že bude nemožné se „The Latter Rain“ vyrovnat či na něj alespoň patřičně navázat, ale stejně jako před třemi lety, i teď In Vain nakonec dokázali předčit veškerá má očekávání. A to bez toho, aby „Mantra“ byla kopírkou debutu. Naopak, jde si svou vlastní cestou, přesto však nese obdobné styčné body, díky nimž kapelu ihned rozpoznáte. In Vain mají vlastně vše, co si jen člověk ...

  • Темнозорь – Урочища снов

    15.1.2010

    H.

    Темнозорь - Урочища снов

    Je to celkem náhoda, že dvě zřejmě neznámější kapely východoevropské folk/blackmetalové scény vydaly svá nová alba v rozmezí osmi dní. Jenže i takové náhody se dějí, a tak je čas se po nádherném „Голос сталі“ od Nokturnal Mortum podívat také na to, jak si vedou jejich ruští spříznění kolegové Темнозорь se svojí novinkou. Jen abychom si v tom udělali pořádek, všude možně můžete nahrávku najít pod názvem „Haunted Dreamscapes“, ale deska se anglicky ve skutečnosti nejmenuje. Popravdě řečeno, nenajdete na ní ani slovo jinak než rusky. Skutečný název tedy zní „Урочища снов“ anebo v přepisu do latinky „Uročišča snov“. Anglický název je kapelou používán, aby internetové vyhledávače neměly problém s azbukou. Je to podobné, jako v případě předešlého počinu, který je také obecně znám jako „Folkstorm of the Azure Nights“, ale ...

  • Et moriemur – Lacrimae rerum

    9.1.2010

    H.

    Et moriemur - Lacrimae rerum

    Et moriemur je teprve nedávno vzniklá doomová formace z Prahy, která v těchto dnech vydává své debutové minialbum „Lacrimae rerum“. A hned od úplného začátku na mě působí… hm… seriózně. Seriózněji než jiné začínající skupiny. Ani nevím, čím to je. Snad možná… Et moriemur se hned od začátku prezentují na vyšší úrovni, než jen „zajdeme s kámošema po práci/škole otočit pár piv do zkušebny a udělat nějakej bordel, ono z toho snad něco vyleze“. Již v době, kdy začala jejich invaze na vodách internetu, přišli s už utvořenou hudební tváří a kvalitním materiálem v kapse. A když se nad tím zamyslíte, to se v našich končinách zas tak často nestává. Et moriemur se hudebně pohybují v zákoutích tíživého doom / death metalu. Sympaticky působí, že jsou si podle všeho sami vědomi jistých paralel s jinými zaběhlejšími ...

  • Mudvayne – Mudvayne

    8.1.2010

    Seda

    Mudvayne - Mudvayne

    „Hlavně ať zase nevykradou sami sebe.“ Tuto větu jsem si před vydáním neustále opakoval a doufal, že nedojde ke zklamání jako u „The New Game“. Mudvayne se se svým debutovým albem „L.D. 50“ zapsali výrazně do historie nu-metalu. Písně jako „Death Blooms“ nebo „Dig“ se i na dalších několik let budou přednášet ve školách jako typický nu-metalový song. První album v sobě skrývalo neuvěřitelnou agresivitu, zejména ve vokálu Chada Graye a výborné hře na basu Ryana Martinie, který na svůj nástroj nehraje klasicky, ale používá slap techniku. Pro ty, kteří nevědí, to je takové to plácání do strun (smích). Když navíc byli všichni zahaleni v maskách, vypadalo vše důvěryhodněji. Později ale své masky a make-up odložili a od třetího alba “Lost and Found” zněl materiál pořád stejně. Právě “The New Game” to odneslo ...

  • Nokturnal Mortum – Голос сталі

    30.12.2009

    H.

    Nokturnal Mortum - Голос сталі

    Nokturnal Mortum jsou jednou z nejznámějších kapel a největších legend východoevropské blackmetalové scény, kam dále patří například jejich ukrajinští krajané Крода nebo Rusové Темнозорь. Všechny tyto tři skupiny (samozřejmě ale nejsou zdaleka jediné, na Ukrajině a v Rusku je podobných spolků mnohem více) jsou vcelku známé svými politickými postoji a myšlenkami, které, co si budeme povídat, inklinují „lehce doprava“. Těžko říct, jestli jsou tyto kapely opravdu přímo nacistické, nebo jsou „jen“ hodně zapálenými patrioty, jak samy tvrdí. Jak je to ale jak chce, nic podobného v této recenzi řešit nechci a ani nebudu. Rozebírat budu jen samotnou hudbu, nic víc, tak si to prosím uvědomte, než mne začnete peskovat za „propagaci nacismu“. Propagovat se bude jen výborná muzika, kterou Nokturnal Mortum, ...

  • Dimmu Borgir – Stormblåst

    25.12.2009

    H.

    Dimmu Borgir - Stormblåst

    Téměř každá kapela má nějakou tu svou zásadní nahrávku. Pokud chceme zůstat u žánru, kterému se dnes budeme věnovat, tak například Immortal mají „Battles in the North“, Darkthrone mají „Transilvanian Hunger“ a Mayhem zase „De mysteriis dom Sathanas“. Výjimkou nejsou ani Dimmu Borgir, kteří dávno předtím, než se stali „zmalovanými komerčňáky“, vydali svůj opus no.1 – „Stormblåst“. To vám byly časy, kdy dnes tak profláklá norská scéna fungovala pouze na bázi totálního undergroundu, kdy každá kapela byla originální a svá. A originalita Dimmu Borgir spočívala v implantování kláves do black metalu. To jim to tehdá ještě ortodoxní žrali, na rozdíl ode dneška. Samozřejmě nebyli jediní, vzpomeňme třeba na Emperor nebo Covenant, přesto byli v té době však z mála. A i když už jejich debut „For ...

  • Powerwolf – Bible of the Beast

    20.12.2009

    H.

    Powerwolf - Bible of the Beast

    Velice často se stává, že se člověku určitý žánr vůbec nelíbí, přesto jej z tohoto ranku nějaká kapela zaujme. Já osobně třeba neposlouchám deathcore, ale na takových Winds of Plague docela solidně ujíždím. Thrash metal taky zrovna nemusím, ale Testament, to je žrádlo. Stejně tak nemám rád ani power metal, Němce Powerwolf jsem si však z nějakého neznámého důvodu opravdu oblíbil, zvláště pak jejich aktuální řadovku „Bible of the Beast“, která vyšla letos v dubnu. Celkem paradoxní je, že jsem si oblíbil zrovna Powerwolf. Co jsem si totiž už dřív projížděl nějaké názory na ně, tak z toho kapela nevycházela zrovna dobře. Spíše se o ní hovoří tak trochu jako, ehm… o průměrné formaci, která je možná zajímavá svojí image a postavou zpěváka Attily Dorna (ještě ...

  • Oranssi Pazuzu – Muukalainen puhuu

    16.12.2009

    H.

    Oranssi Pazuzu - Muukalainen puhuu

    V posledních letech se nám tu začal objevovat jeden velice pěkný „trend“, kdy se v každém roce objeví nějaká nová, neznámá a neokoukaná kapela, jejíž debut je absolutní skvost aspirující minimálně na jednu z desek daného roku. Například loni to byli finští soudruzi Курск se svým sovětským doom metalem „Черно“. O rok dříve si zase pro sebe titul začínající kapely s dokonalou hudbou uzmuli avantgardně-progresivní Norové In Vain. A letos? Letos tato pozice připadá na další finské uskupení Oranssi Pazuzu. Курск loni zaujali svou naprosto originální prezentací a image podpořenou vskutku výsostným doomem. In Vain zase svého času vyráželi (a vlastně stále ještě vyrážejí) dech inteligentní a promyšlenou kombinací různých žánrů, čímž vytvořili uhrančivou paletu různorodých nálad a pocitů. A čím jsou originální Oranssi Pazuzu? ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy