Recenze

  • Abigail Williams – Becoming

    27.1.2012

    H.

    Abigail Williams - Becoming

    Jméno Abigail Williams registruji již delší čas, vlastně od té doby, co se na scéně objevilo někdy v roce 2006 s prvním EP “Legend”, které jsem sice neposlouchal, ale jejich o dvě léta mladší první desku “In the Shadows of a Thousand Suns” jsem si už sehnal, dal jí nějaký ten svůj jakýsi odborný posudek a došel k názoru, že je to víc špatné než dobré. S americkým black metalem je naneštěstí ta potíž, že buď se jedná o opravdu skvělou, mnohdy i výjimečnou záležitost, nebo (a to většinou) jde o nepříliš povedené tuctovky bez výraznějších schopností tvořit nějakou hlubší muziku. A přesně to byl bohužel případ Abigail Williams na “In the Shadows of a Thousand Suns”, kde skupina předvedla naprosto tuctový symfonický black metal – muzika přesně toho ...

  • Lucifer – Phosphoros

    25.1.2012

    H.

    Lucifer - Phosphoros

    Budeme-li předpokládat, že by měla recenze začínat nějakou tou úvodní omáčkou o tom, co je ta daná kapela vlastně zač, kolik toho nahrála a co všechno za dobu svého působení zvládla, nebyl by ten úvod v případě Lucifer příliš dlouhý, neboť se jedná o vcelku nedávno začnuvší smečku ze severočeských Semil, přičemž “Phosphoros” je jejím prvním počinem (respektive přesněji řečeno demosnímkem) vůbec. Inu, pojďme na to… Čistě osobním empirickým pozorováním jsem postupem času v průběhu mnoha let dospěl k názoru, že black metal, ačkoliv se na první pohled tváří jako neortodoxnější a nejkonzervativnější žánr, je vlastně zcela paradoxně žánr ten úplně nejrozmanitější, který jde smíchat úplně se vším a pod nímž se skrývá obrovské množství opravdu vizionářských formací. Na druhou stranu ale (a to je ostatně ten důvod, proč ...

  • Lamb of God – Resolution

    24.1.2012

    Kaša

    Lamb of God - Resolution

    Když jsem před asi 10 lety jako 15letý smrad na doporučení spolužáka slyšel z kazety první dvě alba Lamb of God, ničím mě nenadchly a nikdy bych neřekl, že se z této kapely stanou o pár let později mí oblíbenci. Jedna z největších mladých skupin současné metalové scény přichází už se svým sedmým albem “Resolution”, které vychází skoro tři roky od předchozího, velice kladně přijatého “Wrath”. Kapela se znovu obrátila na producenta Joshe Wilbura, takže zvuk obou desek je velice podobný, takový thrashově “panterovský”, který kapele sedí. Úvodních nezbytných keců však už bylo dost, takže pojďme zrovna na to. Album začíná poněkud netypicky. Úvodní skladba/intro “Straight for the Sun” je založeno na zatěžkaném riffu, který jako by vypadl z kapsy Tonymu Iommimu. Škoda, že stopáž končí někde kolem dvou ...

  • Taranis – Kingdom

    22.1.2012

    Zajus

    Taranis - Kingdom

    Není náhodou, že předmět mé dnešní recenze pochází z Maďarska. V poslední době zjišťuji, že v této zemi vzniká značné množství kvalitní hudby a já tak při svých toulkách internetem za neznámými kapelami vždy zpozorním, když narazím na tvorbu maďarských hudebníků. Na Taranis jsem narazil úplnou náhodou a po zjištění, že recenze, která o albu pojednávala, je (překvapivě) maďarsky, jsem se chystal okno prohlížeče zavřít. Nakonec jsem však recenzi jen zběžně prolétl a můj zrak utkvěl na několika zmínkách o Thy Catafalque, jediných známých slovech v záplavě nesmyslného jazyka. Vydal jsem se tedy zkoumat, co jsou neznámí Taranis zač, a narazil na zajímavé informace. Taranis totiž není kapela, nýbrž sólový projekt jistého Attily Bakose. Ten se mimo hudby několika vlastních kapel podílel také na nahrávání posledních dvou alb již zmíněných Thy Catafalque ...

  • Primal Fear – Unbreakable

    21.1.2012

    Madeleine Ailyn

    Primal Fear - Unbreakable

    Já se normálně opravdu nemodlím, ale teď bych ráda poprosila Boha za to, aby s tím zatraceným heavy metalem už něco udělal. Vážně jsem si říkala, že budu milostivá, ale ono to nejde. Něco jiného je si žádat věci, které se osvědčily, a něco jiného je cpát do té hudby furt to samé. Což mě jako milovníka přítoku nové krve dokáže rozdráždit stejně dobře jako býka červená látka. Ne, nejsem aristokrat a parodie stále stejné pohádky u Primal Fear ničí moje chuťové buňky a sluchové ústrojí. Parodií stejně tak velkou, jakou se pomalu stává samotný heavy metal. Aleluja. Ta hudba se vám může líbit. Ano, může. Do té doby než nad tím začnete přemýšlet. Tak si to berme jako čert židy, pěkně popořadě. Zpěváka ...

  • Al-namrood – Kitab al-awthan

    20.1.2012

    H.

    Al-namrood - Kitab al-awthan

    Asi se nebudeme přít, když prohlásím, že existují kapely, které vás prostě zaujmou nějakými nehudebními okolnostmi mnohem dřív, než máte vůbec možnost slyšet a posoudit ty hudební okolnosti. Stejně tak se se mnou jistě nebude nikdo hádat, když dále prohlásím, že Al-Namrood jsou dozajista jednou z takových skupin. A pro nezasvěcené samozřejmě ihned dodám, jaké ty nehudební okolnosti to v tomto případě jsou – Al-Namrood ke vzbuzení pozornosti stačí jen jejich původ. Kdo už podle jména tipuje nějakou těžkou exotiku, má pravdu, aneb položme si otázku, kolik black metalových kapel znáte ze Saudské Arábie? Co black metalových, kolik jich znáte jen metalových? Anebo rovnou ze všech žánrů? Moc jich asi nebude, ale to je vcelku normální, přece jenom se s muzikou z takové země člověk nesetkává zrovna ...

  • Törr – Tempus fugit

    18.1.2012

    Beztak

    Törr - Tempus fugit

    Törr je jedna z prvních českých metalových kapel. Tedy by to měla být živoucí legenda, která vyšlapala cestičku dalším tuzemským spolkům. Pecky jako “Kladivo na čarodějnice” nebo “Armageddon” patří k největším hitům české metalové scény a na tom se nezmění nic. Nic na tom nezmění ani nová deska “Tempus Fugit”, od které jsem si toho moc nesliboval. Různé problémy se sestavou nevěstily nic dobrého. Nejdřív z ní vypadl baskytarista a zpěvák Vlasta Henych kvůli rozporům s kytaristou Otou Herešem a bubeníkem Radkem Sladkým. Vlasta Henych si založil vlastní projekt Henych 666 a do Törr přišli další dva noví členové, se kterými si jádro kapely po několika koncertech opět neporozumělo, a přišel baskytarista Honza Bartoš, s nímž konečně natočili desku. Album se navenek tváří dost tvrďácky. Drsné riffy a zdánlivě temné ...

  • Theocracy – As the World Bleeds

    13.1.2012

    Ellrohir

    Theocracy - As the World Bleeds

    Já a Theocracy, to je jeden z těch příběhů naprosté náhody, která svádí posluchače dohromady s kapelami, o nichž by se patrně jen velmi těžko dozvídali, ale která jim po onom náhodném střetnutí přijde oprávněně skvělá a úžasná. Náhodná zmínka na jednom fóru o tom, že mají “epickou” skladbu, která je dlouhá 20 minut, stačila k tomu, aby mě zvědavost pohnala k vyhledání a poslechu inkriminovaného alba, a tak jsem mohl nahlédnout do úžasného koutu hudebního světa. To album se jmenovalo “Mirror of Souls” a v pořadí šlo o druhou nahrávku kapely Theocracy. První eponymní záznam v historické tabulce datovanou 2003 má na svědomí zakladatel a frontman Matt Smith zcela sám, na druhou desku z roku 2008 už byli chlapci tři a od roku 2009 hrají v “plné” pětičlenné sestavě. Kapela zavedla zajímavou tradici ...

  • The Unguided – Hell Frost

    12.1.2012

    Kaša

    The Unguided - Hell Frost

    Hned na začátek se přiznám, že nejsem žádný skalní fanda moderních melodických death metalových kapel, kterých se po úspěších Soilwork a In Flames vyrojilo v každém větším městě desítky. The Unguided jsou personálně výrazně spjati se Sonic Syndicate (účinkují zde čtyři bývalí i současní členové Sonic Syndicate, proto se jim nelze v této recenzi vyhnout) První tři alba Sonic Syndicate, zejména pak to první “Eden Fire”, patří v rámci stylu k tomu povedenějšímu, přestože se jedná v podstatě o vykrádačku výše zmíněných Soilwork. Na posledním albu se Sonic Syndicate rozhodli stylově uhnout od melodického death metalu a získat více fanoušků tím, že se jejich hudba přiblížila více k popu. Právě toto byla příčina odchodu zakladatele The Unguided, Richarda Sjunnessona, který má na starosti agresivní vokály. A právě z tohoto důvodu jsem se na debutové album The Unguided dost ...

  • Pergamen – Per somnum

    11.1.2012

    H.

    Pergamen - Per somnum

    A víte, že jsem se na novinku Pergamen opravdu těšil? Pokud bych měl nějak hlouběji analyzovat, proč tomu tak vlastně bylo, asi bych řekl, že jsem měl dejme tomu takové tři důvody. Zaprvé to byla vcelku příjemná vzpomínka na předchozí fošnu “Nechutné divadlo poetického komba Pergamen”, jež nabídla velmi slušný matroš a svého času mne dosti bavila. Zadruhé mě velmi navnadily tři vypuštěné ukázky, které mým uším zachutnaly v podstatě na první poslech. A zatřetí to byl samozřejmě příslib netradiční podoby balení desky, což je asi věc, která v dnešní digitální době empétrojek přijde spoustě lidem jako přežitek, ale já osobně mám jakožto nenapravitelný staromilec prostě rád hezké fyzické nosiče – a čím hezčí, tím lepší… tím větší potěcha pro oko a ...

  • Nemesea – The Quiet Resistance

    8.1.2012

    Madeleine Ailyn

    Nemesea - The Quiet Resistance

    Jsou věci, které jdou mimo vás tak nějak podvědomě. To může být případ nové Nemesei. Upřímně, už jsem slyšela dost předsudků na – z mého pohledu – lepší kapely, než je tahle. Tedy do téhle doby lepší. Jsou jednoduše lidi, kterým můžete vysílat jakékoliv argumenty a oni vám stejně budou tvrdit, že když se o něčem říká, že je to spojení Evanescence a Within Temptation, hned to musí stát za starou bačkoru. Patřila jsem k nim. Jenže Nemesea se nikdy, na rozdíl od některých jiných skupin, nesnažila tvářit, že je něčím jiným, než vlastně je. Jejich hudba “voní” po popu a po laciných teenagerovských hitech. A přesně to říká výše zmiňované spojení. Člověk by nakonec čekal, že v tom nebude žádná síla. Možná ano, možná ne. Mně celé ...

  • Mortuary – 4560

    7.1.2012

    H.

    Mortuary - 4560

    Občas se sejde jistá nepředpokládatelná konstelace planet, jež zapříčiní, že se člověk dostane k nějaké recenzi jako zrakově postižený ke smyčcovému nástroji (rozuměj jak slepý k houslím, či jak se to vlastně říká), ale to se prostě stává. Takhle jsem se vlastně náhodou dostal k recenzování nového EPčka “4560” přeloučské kapely Mortuary. Při nějakém tom zběžném projetí jejich webu jsem zjistil, že prý za sebou mají chlapi celých 20 roků činnosti (pravda, byla tam i nějaká menší přestávka), přesto jsem však o nich jaktěživ neslyšel. A to jsem si naivně myslel, že přitom, jak dlouho a jak intenzivně scénu sleduji, bych už měl mít jakž takž ponětí v podstatě o všech smečkách, které to hoblují takhle dlouho. Zjevně jsem se spletl. Nemám tedy srovnání s předchozí tvorbou a “4560” bylo pro mne jakýmsi odpaněním ...

  • Venom – Fallen Angels

    6.1.2012

    H.

    Venom - Fallen Angels

    Venom jsou ve své podstatě po hudební stránce velice jednoduchá věc, o to víc je tedy paradoxní fakt, že způsob, jakým lze na jejich produkci pohlížet, je naopak velice složitý. Je velký rozdíl, jestli k nim člověk přistupuje jako k velké metalové legendě, jež bez nadsázky doslova změnila celou scénu tvrdé muziky a vytvořila celý jeden žánr (nebo ho snad jen pomohla stvořit?… dosti diskutabilní otázka); jako k příjemné retro kapele, která lehce zaspala dobu; nebo jako k pozérským dědulům, kteří se rozhodli si pravidelně zvyšovat svůj důchod variací na to, co je před 30 roky proslavilo. Ten největší problém je ovšem to, že Venom jsou vlastně tohle všechno najednou… Nyní ovšem přichází kámen úrazu. Ať se totiž na to podívám ze kteréhokoliv ze tří výše nastíněných pohledů, ani v jednom případě ...

  • The Empire Shall Fall – Volume 1: Solar Plexus

    2.1.2012

    Zajus

    The Empire Shall Fall - Volume 1: Solar Plexus

    Mnozí z vás jistě pamatují přelomové album “Alive or Just Breathing” Američanů Killswitch Engage. To se (jistě nejen pro mě) stalo biblí melodického metalcoru. Nedlouho po jeho nahrání ze sestavy kapely odešel, údajně kvůli osobním problémům, zpěvák Jesse Leach. Bez hudby však nevydržel dlouho a tak brzy, spolu s dalšími odpadlíky z velkých metalových kapel, sestavil rockovou formaci Seemless. Ta ho však nejspíše hudebně neuspokojovala dostatečně, a tak se rozhodl pro návrat k metalu. Prvním krokem bylo vytvoření dua Times of Grace spolu s kytaristou Killswitch Engage, Adamem Dutkiewiczem. Jejich první společné album “The Hymn of a Broken Man” vyšlo před necelým rokem a na Sicmaggotu obdrželo velmi kladnou recenzi. Druhým krokem (a z dlouhodobého hlediska nejspíše tím důležitějším), bylo založení The Empire Shall Fall. S nimi má na svém kontě zatím ...

  • Leviathan – True Traitor, True Whore

    30.12.2011

    Ellrohir

    Leviathan - True Traitor, True Whore

    USA jsou velká země a tak není divu, že tam najdete slušný počet zástupců v prakticky jakémkoliv metalovém žánru. Nejinak je tomu v případě black metalu, byť americké blackové kapely asi obecně nepatří k “hybatelům” světové scény (snad s výjimkou atmosféricky-neofolkových Agalloch). Kapela Leviathan (neplést s přehršlem jiných skupin téhož jména), která bude dnes středem pozornosti, patří taktéž ke známějším jménům (i když uznávám, že to může být relativní). Jde o sólo projekt Jefa Stuarta “Wresta” Whiteheada, Kaliforňana, který se do povědomí zasvěcených zapsal jednak třináctiletou kariérou Leviathan, ale vedle toho také velmi vysoko hodnoceným počinem Lurker of Chalice. Na nervy svých věrných fanoušků zabrnkal Wrest poprvé v roce 2008, kdy se kvůli jakýmsi sporům s tehdejším labelem Moribund Records Leviathan odmlčel. A když už to začalo vypadat na comeback ...

  • Nightwish – Imaginaerum

    28.12.2011

    Ježura

    Nightwish - Imaginaerum

    Nightwish jsou fenomén. Spousta lidí je bezmezně miluje, jiní je zase upřímně nesnášejí a i ti, kterým jsou naprosto ukradení, jim často vděčí za doprovod na samém počátku cesty k tvrdé hudbě. Že s tím souvisí i v jistých kruzích neutuchající emoce ohledně bezmála pět let nové zpěvačky, to je jasné snad každému, kdo se o tohle odvětví alespoň trochu zajímá. A do takového zmatku najednou přijde nové album, o kterém toho bylo napsáno mnoho ještě v době, kdy ani sama kapela nevěděla, jak bude výsledek vypadat… A protože toho už bylo napsáno tolik, považuji za zbytečně tu postoprvé nastiňovat příběh a koncept alba a ostatně i filmu, který vznikal souběžně, a zaměřím se na hudbu samotnou. V tomhle případě by ale bylo dobré hned ze začátku ujasnit si, z jaké pozice vlastně hodnotím. ...

  • Souldrainer – Heaven’s Gate

    27.12.2011

    Zajus

    Souldrainer - Heaven's Gate

    Souldrainer nepatří mezi nejznámější kapely, a tak nebude na škodu na začátek alespoň stručně uvést některé informace o jejich dosavadním působení na hudební scéně. Kapelu založil v roce 1999 kytarista Marcus Edvardsson, známý především z úderky Aeon. První album “Reborn”přišlo v roce 2007 a pro mě dodnes zůstává jedním z nejlepších melodicky death metalových alb, které jsem slyšel. Kapela se na něm nebála používat smyčcové aranže či zpívané chorály a vytvářela tak velmi silné melodie, aniž by přecházela do laciné podlézavosti. Posuňme se ovšem do současnosti a podívejme se na zoubek jeho nástupci, albu “Heaven’s Gate”. V Souldrainer během čtyř let mezi vydáním alb proběhly razantní personální změny. První z nich byla výměna bubeníka. Druhou pak odchod kytaristy a zpěváka, jejichž obě místa zaujal zakladatel Edvardsson a kapela se tak z pětičlenné formace smrskla na tříčlennou.

  • Illnath – Third Act in the Theatre of Madness

    25.12.2011

    Beztak

    Illnath - Third Act in the Theatre of Madness

    Illnath mně dost připomínají kapelu Cradle of Filth, kterou opravdu nemusím – abych použil slušnější výraz. Vadí mi Dani Filth, nemám rád jejich hudbu a ve všeobecnějším měřítku nejsem přílišným fanouškem kláves (výjimky samozřejmě existují, těm patří mé uznání). Ale nehodlám se na desku “Third Act in the Theatre of Madness” kvůli faktu, že mně Illnath připomínají Cradle of Filth, dívat skrz prsty. Naopak vidím výhodu Illnath v tom, že za mikrofonem nestojí Dani Filth, ale krásná Dánka jménem Mona Beck, která se přidala do sestavy společně s bubeníkem Dennisem Stockmarrem teprve letos. A tak zcela nepolíben předešlou tvorbou Illnath, nebudu trpět zbytečným srovnáváním s předešlými počiny a bývalými členy kapely. Co se mi na novince Illnath, na kterou fanoušci čekali pět let, opravdu líbí, je její ...

  • Korn – The Path of Totality

    23.12.2011

    Zajus

    Korn - The Path of Totality

    Míchání elektroniky s metalem je dnes tak časté, že je až překvapivé, s jakou jistotou tvrdili před vydáním “The Path of Totality” členové KoRn, že stvořili něco nového a unikátního. Faktem však je, že ať už jde o tvoření nového zvuku (který získal světovou oblibu pod název nu-metal) na prvním albu či experimentování s hip-hopem na albech dalších, KoRn se nikdy nebránili novinkám. “The Path of Totality” mělo původně být jen krátké EP, na němž by kapela předvedla své síly ve spojení s producentem, který slyší na jméno Skrillex. Jeho psaní však KoRn bavilo natolik, že se rozhodli naverbovat další tvůrce elektronické hudby a poskládat s nimi plnohodnotné album (technicky vzato se žánr, se kterým Korn na tomto albu svou hudbu spojují, jmenuje dubstep… vzhledem k nevzdělanosti autora v této oblasti však zůstaňme u obecnějšího pojmu ...

  • Thy Catafalque – Rengeteg

    23.12.2011

    Ježura

    Thy Catafalque - Rengeteg

    Co se vám vybaví, když se řekne Maďarsko? Drtivé většině asi světoznámé kulinářské speciality, milovníkům architektury překrásná renesanční budova Budapešťského parlamentu a politologům třeba tahanice se Slovenskem nebo problémy s extrémní pravicí. Že by se jednalo hudební velmoc, o tom rozhodně nemůže být řeč. Když pominu rockery Omega, kteří dali světu kultovní a mnohými převzatý song “Gyöngyhajú lány”, máme tu ještě Sear Bliss, folkaře Dalriada, ale dál ticho po pěšině. Anebo ne? Jak se to vezme. Thy Catafaque je projekt rodilého Maďara Tamáse Kátaie, který však v současnosti žije a tvoří ve skotském Edinburghu. Mám však za to, že každý Maďar, který to má v hlavě v pořádku, by neměl o národnostním ukotvení Thy Catafalque pochybovat, protože kdyby tak učinil, distancoval by se od hudebního tělesa, které na svém aktuálním počinu předvádí ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy