Vulture Industries – The Tower 13.10.2013 Ježura  Vulture Industries z norského Bergenu určitě nepatří ke kdovíjak populárním formacím i na poměry žánru, ve kterém se pohybují, ovšem už nějaký ten rok produkují hudbu natolik zajímavou a neotřelou, že stihli učarovat naprosté většině těch, kteří s nimi kdy přišli do styku. S dvojicí řadových nahrávek na kontě si kapela stačila v undergroundovém prostředí vybudovat velice solidní renomé, a tak se letošní album “The Tower” zrodilo do podmínek na jednu stranu velmi příznivých, na druhou stranu ale také velmi záludných. K datu vydání se totiž s nejvyššími očekáváními upíraly nejedny zraky a Vulture Industries byli tedy v pozici, ze které mohli hodně vytěžit, ale také mnohé ztratit. Po docela dlouhé době ve společnosti novinky ale mohu naprosto odpovědně říct, že “The Tower” je pro Vulture Industries tím albem, se kterým do té doby velice slibná kapela konečně a s plnou ... Kajkyt – II 12.10.2013 Atreides  Jestli jsem si kdy nějak představoval, jak by mohla znít zhudebněná prázdnota, máloco k ní má tak blízko jako “II”. Těžko shrnovat dojmy, které ve mně nové album z dílny Slobodana Kajkuta zanechalo, protože co si budeme povídat, ono popsat vaše pojetí prázdna tak, aby to pochopili i ostatní, je docela kumšt. Nicméně i přesto se o to v následující recenzi pokusím. Předpokládám, že většině z vás nic moc neřekne ani jméno projektu, ani pravé jméno umělce z bývalé Jugoslávie, který za tímto projektem stojí, proto by bylo vhodné si jej trochu představit a přiblížit. Slobodan Kajkut, narozen roku 1983 ve městě Banja Luka na území současné Bosny a Hercegoviny, je poměrně činorodá postava na poli undergroundové muziky, obzvláště co se experimentální a dark ambientní scény týče. Zaslechnout jste o něm ... Sorronia – Words of Silence 11.10.2013 Ježura  Symfonický metal má doby svého největšího boomu asi už nenávratně za sebou a v poslední době to dokonce vypadá, že už ani tak houfně nevznikají nejrůznější nové žánrové kapely, které sice nepřinášejí zhola nic nového, nicméně se i tak snaží s větším či menším úspěchem ukousnout svůj kus z koláče popularity. Ať už ale moje pozorování odráží realitu či nikoli, sem tam se nějaké to nové jméno objeví a maďarská kapela Sorronia je toho takřka ukázkovým příkladem. Muzikanti jsou to mladí, soudě podle formálních náležitostí jejich debutu “Words of Silence” to myslí docela vážně, takže je na místě vynést rozsudek nad materiálem, se kterým se snaží zaujmout. Asi to není úplně košer způsob, jak začínat vlastní recenzi, ale nic lepšího mě nenapadá, takže… pokud jste už někdy ... Cult of Erinyes – Blessed Extinction 10.10.2013 H.  Cult of Erinyes se z belgického podzemí vynořili v roce 2009 a o rok později vydali svůj první počin v podobě EP “Golgotha”. Uběhl další rok a Cult of Erinyes vydali první dlouhohrající deskou s názvem “A Place to Call My Unknown”, s níž asi nejeden z hledačů undergroundových lahůdek mezi vámi tuto kapelu objevil. Belgičané tehdy sice nepřišli s nahrávkou nějak převratnou, fantastickou nebo dech beroucí, přesto nabídli velmi slušný materiál, který nějaký ohlas zcela jistě získal, a i přes jisté dílčí neduhy bylo znát, že Cult of Erinyes s největší pravděpodobností neřekli své poslední slovo a že by do budoucna mohli vyrůst ve velmi zajímavou formaci. To si zřejmě mysleli i na vedení labelu Code666, tudíž belgické black metalisty vzali pod svá křídla pro vydání druhého opusu. A dnes ... Anneke van Giersbergen – Drive 9.10.2013 Ježura  Jméno Anneke van Giersbergen asi není třeba návštěvníkům naší skromné stránky nijak zvlášť představovat. Loni v únoru se tu objevila recenze její předchozí sólové desky “Everything Is Changing”, letos zjara zase report z koncertu, kde dělala doprovod Pain of Salvation a Árstíðir, zmínka o ní tuším padla i v recenzi loňského alba jejích dříve domovských The Gathering… A stejně jako je zbytečné představovat samotnou Anneke, nemá valného smyslu ani opakovat, že jde o jednu z mých vůbec nejoblíbenějších zpěvaček a že ji chovám ve velké oblibě i úctě. Proto jsem novinku “Drive” vyhlížel s rozhodně větším očekáváním než kdejakou jinou desku a byl náramně zvědavý, jakým směrem se tentokrát výraz hudby Anneke ubere. Ten se totiž v posledních letech měnil stejně často, jako jeho autorka střídala účesy, takže jedinou ... Alter Bridge – Fortress 8.10.2013 Kaša  Alter Bridge sice vznikli “pouze” jako pohrobci megaúspěšných Creed, ale velmi rychle se dokázali vymanit z jejich patetického stínu a bez problémů žijí svým vlastním životem. Nakonec to netrvalo tak dlouho, protože hned druhé album “Blackbird” s přehledem překonalo vše, co Mark Tremonti, Scott Philips a Brian Marshall doprovázeni Scottem Stappem ve své předchozí domovině dokázali. Debut “One Day Remains” byl ve své druhé půli ještě zbytečně přebaladizován, ale zmíněné “Blackbird” bylo trefou do černého. Myles Kennedy se (oproti debutu, kde nazpíval již složený materiál) stal pevnou součástí kapely a spolu s Tremontim od té doby představují velmi silné skladatelské duo, které už má svůj zaběhlý styl, jenž už není tak překvapivý (třetí album “AB III”), ale pořád se v rámci mainstreamového hard rocku jedná o prvotřídní práci, ... Vin de Mia Trix – Once Hidden from Sight 7.10.2013 Kaša  Ukrajinská parta s tajemným jménem Vin de Mia Trix datuje svůj vznik k roku 2007, a přestože toho prozatím moc nestihla, nemusí to automaticky znamenat, že by to na její tvorbě bylo znát. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, když mluvím o tom málu, tak tím mám na mysli jedno EP, výstižně nazvané demo “Promo” a samozřejmě aktuální debut “Once Hidden from Sight”, kterým na ploše více než šedesáti minut prezentují svou vizi záhrobního doom/death metalu, a musím říct, že jim to nejde vůbec špatně, protože tohle je vyspělá, v mnoha ohledech vyhraná a zkušená deska. Vin de Mia Trix jsou samozřejmě zatěžkaní, jako by se brodili tím nejhustším bahnem, nicméně jejich počinu nechybí kytarová melodika, která z něj činí o malinko přístupnější záležitost než ... Master – The Witchhunt 6.10.2013 Kaša  Kolem alb Master nikdy nebyl takový ten mediální humbuk, který je pro spoustu jiných, nejen death metalových kapel typický. Nebo alespoň já žádnou výraznou masáž nezaznamenal, což platí i v případě novinky “The Witchhunt”. Nejspíš i tohle je jedním z důvodů, proč alba Master vždy tak nějak plula kolem mne. Samozřejmě vím, co kapela hraje, sem tam si od nich i něco pustím (i když radši sáhnu po klasických starších počinech), ale nemůžu říct, že bych se samou nedočkavostí třepal na každý jejich nový počin. Protože jsem naposledy pořádně slyšel “The Spirit of the West” z roku 2004, což už je nějaký ten pátek, tak se vydání “The Witchhunt” ukázalo jako ta správná chvíle, abych oprášil starší počiny, pustil si těch pár, co jsem v minulých letech úspěšně zazdil, ... Enema Shower – In the Name of Sadism 5.10.2013 H.  Cesty hudebního undergroundu jsou nevyzpytatelné a rozbíhají se do všech myslitelných zákoutí. Všechno, co si jen dokážete představit v rozmezí od intelektuálních avantgardních experimentů až po totální výplachy z audio chlíva, zde najdete. K jakému spektru má blíže předmět našeho dnešního povídání, to dozajista velmi přesně odhadnete sami už jen dle jeho romantického názvu “In the Name of Sadism”. Jasně, je to avantgarda… Vzhledem k tomu, že poslední dobou bohužel zjišťuji, že čím dál tím méně lidí zvládne pochopit nadsázku nebo ironii, tak jen pro jistotu – aniž bych chtěl milého čtenáře podceňovat – dodám, že poslední věta předchozího odstavce byl samozřejmě vtip. Enema Shower drtí brutální a nekompromisní goregrind, který se v odborných kruzích nazývá prasopal. Než se ale vydáme prozkoumat všechna zákoutí hudebního umění kapely, ... Mael Mórdha – Damned When Dead 4.10.2013 Atreides  Dnešní recenzi nakousnu trochu netradičně počasím. Celý červenec a srpen jsem si říkal, jak moc mi to léto leze krkem a jak moc se těším, až přijde jeho konec v podobě léta babího. To ovšem dorazilo se značným zpožděním až nyní a úspěšně si vyměnilo pozici se začátkem podzimu, neboť většina září byla zahalena do počasí sychravého, nevlídného a deštivého, zkrátka do marastu, jaký bych bez okolků označil ostrovním počasím (a které shodou okolností mám rovněž v oblibě, jen zhruba o měsíc později). Když ovšem přihlédnu k souvislostem na poli hudebním, ani trochu se překotnému vývoji situace nedivím. Téměř přesně v polovině měsíce, totiž z Irska dorazilo očekávané album “Damned When Dead”, které nemá na svědomí nikdo jiný než pagan metalové těleso Mael Mórdha. Čtveřice zasvěcená keltskému bohu moře Manannánu ... Ulver – Messe I.X-VI.X 2.10.2013 Licee  Ulver. Kapela, která si prošla bohatým vývojem a přitom za sebou neopomněla zanechávat jeden skvost za druhým. Pramen tohoto norského zázraku začíná v black metalových končinách a ústí do oceánu, plného neprozkoumaných hlubin. Hudba Ulver je totiž jako oceán. Na povrchu tak jasný, vidíte kdejaký odlesk slunce či měsíce, cítíte každou vlnku, víte, kdy je voda klidná a kdy rozbouřená. Nevíte ale, co je pod vámi. Jak hluboko je to ke dnu, na jaké ryby narazíte, nevíte ani, jaká je voda tam dole. A je jen jediná cesta, jak se to dá zjistit. Stačí si nasadit potápěčské brýle, vzít si kyslíkovou bombu a ponořit se. A že toho kyslíku budete potřebovat hodně u poslechu Ulver, o tom nepochybuji. Občas se totiž přistihnete, že zadržujete dech a nechápete, ... Diabolical – Neogenesis 2.10.2013 Stick  Diabolical jsou další kapelou, ve které působí Sverker “Widda” Widgren a kterou jsem dostal tento měsíc na pitvu. Byť služebně starší, mají Diabolical na svém kontě teprve čtvrté album “Neogenesis”, které přichází pět let po předchozím “The Gallery of Bleeding Art”. Vydání desky provázely všelijaké průtahy, a tak se z původně plánovaného dubna letošního roku stalo září. Proč se vydání tak táhlo, těžko říct, přestože jsem sháněl vysvětlení všude možně, nějak se mi jej nepodařilo vypátrat. Každopádně, kapela přišla s ambiciózním projektem a jsem zvědav, jak se na jejich snažení bude metalová veřejnost dívat. Je docela problém v tom, že dle tvrzení protagonistů lze album plně vychutnat až společně s četbou knihy, která je s deskou propojena a byla napsána kytaristou Carlem Stjärnlövem. Je pravdou, že koupě alba společně ... Týr – Valkyrja 1.10.2013 Skvrn  Patrně každý alespoň částečně sledující dnešní metalové “trendy” zavadil o vikinskou stálici Týr. Popularita tohoto válečného dnes již tria (za škopky se usadil hostující George Kollias z Nile) strmě narůstala především díky smlouvě s Napalm Records, kteří z Faeřanů udělali dobře se prodávající se jméno. A přestože Faerské ostrovy nejsou starému kontinentu příliš vzdálené, ostrovní původ kapele v popularitě rozhodně pomohl. Žádné Švédsko nebo Norsko, to už tu několikrát bylo, ale Faerské ostrovy a přesto Vikingové, to se muselo prodávat samo. Nebo ne? Dala by se vést dlouhá debata o tom, zda si kapela vydobyla své místo především díky hudbě, nebo se jen svezla na vlně jako mnozí jiní. I když jsem si jist, že se v metalových kruzích objevuje obrovský počet skupin, jež by Týr hravě strčily do kapsy, i přes svou velkou ... Ctulu – Seelenspiegelsplitter 30.9.2013 H.  Ctulu z Německa je kapela, kterou registruji již delší dobu, ale až doposud jsem se do poslechu její tvorby nijak zvlášť nehrnul. Důvod je vcelku jednoduchý… když člověk poslouchá hudbu už opravdu dlouhou dobu a pravidelně, což je přesně můj případ, časem si vypěstuje jakýsi odhad, který mu dopředu ještě před samotným poslechem pomáhá určit, zdali by mohlo jít o slušnou záležitost nebo ne. Samozřejmě, není to nic dogmatického a mnohdy se v tom člověk zmýlí, nicméně dost často může jít o faktor, podle něhož se posluchač rozhoduje, jaké skupině z toho obrovského počtu čekajícího na poslech bude věnovat svou pozornost a svůj čas, jenž je v dnešní době poměrně vzácným artiklem. A přesně tento odhad mi říkal, že Ctulu asi budou produkovat ten druh black metalu, ... Dream Theater – Dream Theater 29.9.2013 Zajus  Dream Theater si za necelá tři desetiletí kariéry vybudovali zasloužený věhlas a ne náhodou jsou tak jejich alba očekávána s velkou netrpělivostí. Koneckonců jsou právě oni dnes asi nejznámějším jménem progressive metalu, a proto mají kromě zástupu fanoušků i velké množství odpůrců. Sám jsem se vždy stavil spíše na stranu fanoušků. Dream Theater nelze upřít těžce vydřená schopnost psát výborné písně a skutečnost, že si svůj styl takříkajíc vybudovali. Na druhou stranu i nejhlasitější argument odpůrců, tedy že Dream Theater místo hudby tvoří spíše technickou onanii, nelze brát na lehkou váhu. Tyto hlasy vystoupily do popředí zejména v době vydání alb “Systematic Chaos” a “Black Clouds & Silver Linings”. Poněkud paradoxně to však bylo až následující (a do vydání eponymní desky poslední) album “A Dramatic Turn ... Sinheresy – Paint the World 28.9.2013 Atreides  Hádám, že většině z vás jméno Sinheresy mnoho neřekne. A hodně bych se divil, kdyby řeklo. Kapela sice vypustila před dvěma lety do světa svůj první počin v podobě EP “The Spiders and the Butterfly”, nicméně že by s ním udělala díru do světa, to se zrovna říct nedá. Nicméně vzhledem k tomu, že to byl první nesmělý krok směrem k vlastní tvorbě, dá se to pochopit. Jenže mám takový dojem, že aktuální album “Paint the World” na tom nebude o moc lépe. Kdybych totiž řekl, že album je vcelku klasická směska symphonic power metalu, která staví na zavedeném a stokrát viděném principu krásky a zvířete, která se drží v kolejích žánrů a nikam neuhýbá, vlastně bych řekl vše. Což je, co si budeme povídat, trochu smutné. Nicméně by nebylo fér, ... Soil – Whole 27.9.2013 nK_!  Ryan McCombs si před téměř deseti lety solidně rozházel fanoušky své do té doby domovské formace Soil, když oznámil, že z kapely odchází a připojuje se k žánrově podobným Drowning Pool. Jak jsme se za ta léta přesvědčili, jednalo se o dvojnásobný přešlap, protože poslední dvě desky Soil, na kterých se McCombs nepodílel, dost propadly a nejinak tomu bylo i u fošen Drowning Pool, kde jsme byli zkrátka všichni zvyklí na něco docela jiného, než tam svého času Ryan předváděl. Naštěstí došlo v roce 2011 ke spásnému uvědomění, potulný frontman McCombs se vrátil do Soil (k Drowning Pool nastoupil do služby mladičký, leč schopný Jasen Morero) a dva roky na to vychází dnes recenzované album “Whole”. Návrat ztraceného syna a naštěstí taktéž ke kořenům. Američtí Soil nejsou v našich končinách zase až tolik známí (a mám pocit, že ... Tigertailz – Knives 26.9.2013 Kaša  Při pohledu na partičku Tigertailz jsem klasicky očekával mladou nezkušenou kapelu, která se na scénu uvádí svým prvním EP “Knives”, jímž se na sebe pokusí upozornit. Byl jsem však totálně mimo mísu, když se záhy ukázalo, že se jedná o glam rockovou partu, jejíž kořeny sahají až do počátku osmdesátých let a která se se svým albem “Bezerk” z roku 1990 dokonce dostala do Top 40 britského albového žebříčku. Ačkoli mé znalosti glam rock/metalu končí někde u Mötley Crüe a Skid Row, šel jsem do “Knives” s vědomím, že při nulovém očekávání nemůžu být vlastně ani zklamán. A jak už je u mě zvykem, opět jsem se zmýlil. Toto pětiskladbové EP sice není naprostá žumpa a spodina rockové hudby, ale na druhou stranu se nejedná o nic, co by mělo schopnost výrazně zaujmout, protože ať se na mě nikdo ... Haken – The Mountain 25.9.2013 Zajus  V roce 2011 vydali Haken své druhé album, “Visions”, které se následně stalo jednou z mála desek zde na Sicmaggot ohodnocených plným počtem bodů. Právě v této recenzi jsem o Haken slyšel poprvé a netrvalo dlouho, aby se z “Visions” stalo mé nejoblíbenější album roku. Z reakcí internetových hudebních recenzentů lze ostatně usoudit, že jsem nebyl zdaleka sám. Dalo by se tedy říci, že očekávání dalšího počinu byla napjatá, a kapela nás tak nenechala dlouho čekat. Necelé dva roky po úspěšném “Visions” přichází jeho nástupce, jehož úkol je nesmírně obtížný. Obstála třetí deska Haken náročným požadavkům? Moje největší obava byla, aby kapela nadšená z úspěchu svého teprve druhého počinu nezůstala stát na místě, jenže v tomto ohledu mé obavy Haken rozmetali s naprostou suverenitou. Dostáli významu slova “progresivní” a ... Unzucht – Rosenkreuzer 24.9.2013 Ježura  Německo platí za současnou mekku gotické subkultury a na domácí scéně se tak krom zástupů vyznavačů tohoto stylu pohybuje taky dlouhá řada kapel, které k tomu všemu plodí soundtrack. Asi tedy není sporu o tom, že jsou Němci nejen náruživými konzumenty ale rovněž velmi zručnými producenty všech možných i nemožných druhů gotické hudby, protože pro to prostě mají buňky. To však ještě automaticky neznamená, že vše, co brnká na potemnělé struny lidské osobnosti a má zároveň nálepku “Made in Germany”, je dobré. Důkazem, že široká poptávka dává vzniknout i nepříliš kvalitním produktům, může být třeba album “Rosenkreuzer” od dolnosaské kapely Unzucht. Unzucht na své novince po vzoru jiných míchají metalové riffy s industrialovými samply, temnotu s až romantickými melodiemi a k tomu přidávají většinou čistý zpěv. Muzikantům do hlavy nevidím, takže ...
|
