Recenze

  • Immolation – Providence

    30.10.2011

    Ježura

    Immolation - Providence

    Jedno staré pořekadlo praví, že dobrého death metalu není nikdy dost, a přesně v duchu této osvícené teze blahořečím kapely, které za dlouhá léta svojí aktivní existence zásobují lačné uši svých oddaných následovníků i náhodných kolemjdoucích nekončící řadou pěkně masitých fláků, kterými se může nepřipravený konzument s hrůzou v očích zadusit. Za posledních několik měsíců se do této mé osobní dvorany slávy oprávněně a s velkou pompou uvedli i Newyorčané Immolation. A náhoda tomu chtěla, že se mi do pařátů dostal jejich poslední zářez, EP “Providence”, které kapela vydala u společnosti Scion A/V a které je k dispozici ke stažení zcela zdarma. Otázka, která ale čtenáře těchto řádků trápí asi nejvíce, potom velmi úzce souvisí s aktuální platností okřídleného rčení “Za málo peněz hodně muziky”… Jestli se mezi čtenáři této recenze najdou tací, kteří ...

  • Sólstafir – Svartir sandar

    29.10.2011

    H.

    Sólstafir - Svartir sandar

    Sólstafir je jedna z těch kapel, které stojí mimo veškeré dění na scéně, o nic se nestarají a jen si dělají tu svou neotřelou muziku. Zrovna v jejich případě se to dá brát takřka doslova – a to ne jen díky jejich islandské “izolaci”, ale i kvůli samotné hudbě, stěží zařaditelné směsici psychedelického rocku, metalu, severské melancholie, unikátní islandské zádumčivosti a lehounkého oparu black metalu, jakožto pozůstatku z dřívějších dob, který je však v jejich tvorbě desku od desky méně a méně znatelnější. Dalo by se říct, že novinka “Svartir sandar” v tomto trendu pokračuje a na první poslech je zřejmé, že rozvíjí to, co začalo už s nahrávkou “Masterpiece of Bitterness” a naplno propuklo na minulém veledílu “Köld”. Důležité je, že v případě Sólstafir se ale nejedná o neustále omílání jednoho schématu ...

  • Insomnium – One for Sorrow

    27.10.2011

    Ježura

    Insomnium - One for Sorrow

    I když melodický death metal není zrovna žánrem, který bych poslouchal dnem i nocí a měl naposlouchanou snad každou kapelu, jež se dá do téhle škatule zařadit, čas od času mě chytí taková zvláštní nálada, na kterou pomáhá právě kvalitní melo-death. A nic na tom nemění ani skutečnost, že je to v současné době žánr lehce podléhající dobovým trendům nebo se, chcete-li, vyvíjí. Při příležitosti jedné takové nálady jsem, brouzdaje po YouTube, narazil na klip “Down with the Sun” od finských Insomnium. Skladba se mi zalíbila, následoval maraton po dalších počinech této kapely a po nějaké době to skončilo přesně tam, kde to začalo – u “Down with the Sun”. Zbytek tvorby mě totiž pěkně nudil, a tak se nad Insomnium zavřely vody mého zájmu. Vidina hodnocení aktuální novinky “One for ...

  • Five Finger Death Punch – American Capitalist

    25.10.2011

    nK_!

    Five Finger Death Punch - American Capitalist

    Když jsem si před několika lety náhodně pustil CD s názvem “The Way of the Fist” od pro mě tehdy zcela neznámé americké sebranky Five Finger Death Punch (schválně to zkuste napsat dvacetkrát za sebou) byl jsem zcela pohlcen dynamičností a maximální chytlavostí jednotlivých skladeb a nedokázal jsem několik měsíců poslouchat nekriticky nic jiného (podobného žánru samozřejmě). Tak našlapanou desku jsem již dlouho neměl tu čest prohnat ušními bubínky, a proto jsem netrpělivě očekával také nejnovější materiál v podobě recenzovaného “Amerického kapitalisty”. Je jasné, že kapel hrajících podobný styl hudby (alternativní nebo chcete-li moderní metal) je jako máku na polích, ale Five Finger Death Punch mají své jedinečné kouzlo. Je to snad naprosto podmanivými hlasovými výkony zpěváka Ivana Moodyho, excelentně zvládnutými aranžemi, ...

  • The Browning – Burn This World

    25.10.2011

    H.

    The Browning - Burn This World

    Nijak se netajím tím, že moderněji střižené odvětví metalové muziky není zrovna věc, jíž bych s oblibou holdoval. Ale jak praví jedno mé oblíbené pořekadlo (dokonce jedno z mých nejoblíbenějších!), vždycky tu je pár čertovských výjimek, které jakékoliv rozmilé pravidlo prostě musí potvrdit, aby vůbec mohlo platit. Sám sebe navíc (snad ne naivně) považuji za velice otevřeného člověka (přinejmenším co se hudby týče – doby, kdy jsem uznával jeden jediný styl, jsou už naštěstí dávno pryč), takže opravdu existují i moderní metalové kapely, které oceňuji a kterých si doslova cením; skupiny, jejichž hudba mě doopravdy oslovuje ve velké míře. Dnes se podíváme právě na jednu takovou výjimku… K podrobnějšímu žánrovému popisu a zařazení se ještě dostaneme níže, tudíž jen pro začátek, abych dostál formě nějaké úvodní informativní ...

  • Absu – Abzu

    20.10.2011

    H.

    Absu - Abzu

    Absu jsou už dnes bezesporu kultovní záležitostí ve svém oboru, kterýmžto je – jak zasvěceným jistě nemusím připomínat – black metal s thrash metalovou patinou, pro zjednodušení většinou nazývaný black/thrash metal. Není to zas tak dlouho, co se kapela dala po menší pauzičce opět dohromady a začala pracovat na dalším ze svých pověstných více-albových konceptů; tentokrát se – jak samotní Absu prohlásili – jedná o “magii a okultismus”, což je oproti dvěma minulým tématům (sumerská mytologie a keltská mytologie) trochu změna, ale zase ne násilná, a když se člověk zamyslí, zas tak daleko to od sebe není, aby to neplavalo ve vodách (když už se jmenují podle toho mýtického podzemního oceánu…) Absu. Hudebně se ovšem nějak extrémně výrazné změny taktéž nekonají, ale hnát na srdce, kdo z nás by to chtěl? ...

  • Anthrax – Worship Music

    17.10.2011

    nK_!

    Anthrax - Worship Music

    Newyorskou thrashovou partičku Anthrax není určitě potřeba kdovíjak představovat. Myslím, že každý, kdo byť jen trochu pravidelně navštěvuje náš blog, se s ní již dostal do křížku. Američané si valí to svoje už neuvěřitelných třicet let a po sedmileté odmlce vypouští do světa novou placku s názvem “Worship Music”. Jak to staříkům po tolika letech šlape a je jejich tvorba opravdu hodna uctívání? Na to se podrobněji mrkneme a zaměříme v dnešním článku. Ze všeho nejdříve by ode mne bylo hezké, kdybych se otevřeně přiznal k tomu, že starší tvorbu Anthrax nemám zase až tolik naposlouchanou a recenzovanou desku nebudu hodnotit porovnávacím způsobem, nýbrž se pokusím zaměřit na ty aspekty alba, které se přímo dotýkají aktuální “konkurenceschopnosti” materiálu. Takže se přiznávám bez mučení :-) Od posledně došlo (jak je u Anthrax koneckonců zcela obvyklé) k větším ...

  • Wayne Static – Pighammer

    12.10.2011

    H.

    Wayne Static - Pighammer

    Není to nic neobvyklého, že se člen nějaké známější skupiny rozhodne pustit se rovněž do sólového alba. Nyní se do tohoto nekonečného zástupu takových hudebníků zařadil i jistý Wayne Static, jehož jistě všichni znají jako zpěváka, kytaristu a hlavního skladatele industrial metalové mašiny Static-X, která se v průběhu let vypracovala na jednu z největších (což obecně nemusí nutně znamenat i nejlepších) formací svého žánru. To je pěkné, neříkám, že ne, není ovšem žádné tajemství, že poslední nahrávky Static-X už šly s kvalitou docela povážlivě dolů – tak moc, že i spousta diehard fanoušků (kteří, co si budeme povídat, většinou ty “své” kapely brání zuby nehty, ať vydají cokoliv) začala trochu kroutit hlavou. Wayne Static místo toho, aby se pokusil mnohé pochybnosti o kvalitách nejnovější tvorby domovské kapely smést ze stolu novou ...

  • Evanescence – Evanescence

    11.10.2011

    Ježura

    Evanescence - Evanescence

    Abych vás hned ze začátku uvedl na pravou míru – recenzi Evanescence jsem vzal z jedné poloviny s vědomím, že to bude sranda a v případě průseru se vůbec nemusím ostýchat bezskrupulní kritiky. Ta druhá polovina však stavěla na skutečnosti, že se mi celkem zalíbila vypuštěná klipovka “What You Want”, pročež ve mně začalo klíčit troufalé podezření, že by to nemusel být zase takový fail. Od té doby však uplynulo mnoho vody, takže se pokusím trochu osvětlit stanovisko, které jsem ohledně eponymní desky zaujal… I když se mnou mnozí nebudou souhlasit, považuji Evanescence za určitý fenomén současné hudební scény (poslední slabiky zanikají ve vlně nadšeného jekotu krutopřísně temných a emočně výrazných pubertálních slečen, hledajících identitu). Rozhodně to však není proto, že bych byl skálopevně přesvědčen o jejich tvůrčímu přínosu světové hudební ...

  • Skeletonwitch – Forever Abomination

    8.10.2011

    H.

    Skeletonwitch - Forever Abomination

    Skeletonwitch není nikterak výjimečná kapela, to netvrdím, avšak jedna věc se jim upřít nedá – jejich muzika kope jak kůň na steroidech. Cenu za originalitu by chlapci asi nedostali; člověk by musel být hluchý, aby z jejich alb neslyšel vzdáleně (někdy i docela blízko) vlivy kapel jako Necrophobic nebo Deströyer 666, ale když nad tímhle trochu přivřeme oči, zůstane nám příjemný oldschool black/thrash metal. A právě vydaná čtvrtá deska “Forever Abomination”? Ta na tom nemění vůbec nic. A po jejím poslechu se chce dodat: naštěstí… Nebudeme-li počítat poklidnější intro a outro úvodního songu “This Horrifying Force (The Desire to Kill)”, který je se čtyřmi minutami suverénně nejdelším kouskem nahrávky, jede “Forever Abomination” celou svou hrací dobu v rychlejším tempu pekelně ostrého rock’n’rollu, jenž páchne starou ...

  • Glorior Belli – The Great Southern Darkness

    6.10.2011

    H.

    Glorior Belli - The Great Southern Darkness

    Tak už i Glorior Belli jsou pod velkou firmou. Ne, že by předchozí Candlelight byli nějací amatéři, ale Metal Blade, to už je přece jenom trochu jiná liga. Kdyby se dělal žebříček největších metalových labelů, tahle firma by určitě skončila v první pětce. Kdo by to byl do Glorior Belli řekl? Vždyť ještě takových pět, šest roků zpátky v období debutu “Ô Laudate Dominvs” to byl těžký underground, nenávistný syrový black metal pro pár zasvěcených, na svůj obor sice rozhodně dobrá muzika, ale že by někdy mohli skončit pod velkým vydavatelstvím, to asi netipovali ani ti největší fantasmagoristi. Jenže Glorior Belli vyrostli. Vyrostli do velice svébytné formace s nezaměnitelným zvukem, jejíž hudba, ačkoliv stále spadá do black metalové škatulky, má rozhodně co říct publiku napříč ...

  • Mastodon – The Hunter

    5.10.2011

    Earthworm

    Mastodon - The Hunter

    Mastodon se před dvěma lety vyznamenali svým albem “Crack the Skye”, ve kterém jako správně experimentální kapela zkusili opět jiné postupy a po brutálnějším “Blood Mountain” to dopadlo mnohem odlehčeněji a prog rockověji. Každý by tak nějak čekal pokračovatele ve stopách úspěšné poslední desky, jenže Mastodon to vzali zase z trochu jiného konce. Dá se říct, že “The Hunter” kombinuje stoner metal (u něhož kapela začínala) s lehkostí a vesmírnou atmosférou posledních desek. Jak jinak než úspěšně. Už od začátku kariéry byla pro kapelu typická koncepční alba. To se ale novinky netýká a místo nějaké epické ujetosti tu máme 13 samostatných skladeb, přesto ale celý počin vyznívá jednotně a komplexně. Možná za to může právě absence konceptu, ale změnami prošly i délky songů – nejdelší, se kterou se na “The Hunter” setkáte ...

  • Haken – Visions

    2.10.2011

    Earthworm

    Haken - Visions

    Když se minulý rok zničehonic vynořili Haken z Británie se svým debutem “Aquarius”, úplně narušili můj hudební vkus. Nejméně měsíc v kuse jsem nemohl poslouchat nic jiného než tu boží desku. “Aquarius” je určitě jeden z nejlepších debutů, které jsem měl možnost slyšet, a v okruhu prog-maniaků se album stalo jakousi moderní klasikou. Kapela si nastavila laťku dost vysoko a postavila před sebe těžký úkol – uspokojit fanoušky, čekající alespoň stejnou kvalitu. Od debutu se stylově příliš nezměnilo. Sama kapela prohlašuje, že “Visions” je temnější než jeho předchůdce, ale já bych řekl, že novinka má mnohem veselejší atmosféru. Možná za to může absence growlu, který se vyskytoval na dvou skladbách minulého alba. Stejně jako posledně si zvuk Haken můžete představit jako hybrida velikánů Dream Theater, Pain of Salvation, ...

  • Machine Head – Unto the Locust

    30.9.2011

    Earthworm

    Machine Head - Unto the Locust

    Od lidí, o kterých můžu říct, že mají podobný vkus, jsem často slýchával: “Zkus Machine Head, hlavně to jejich poslední album je hrozná chuťovka!” Nakonec to vyšlo tak, že jsem se s kapelou poprvé setkal až u nového alba “Unto the Locust”. Už předtím jsem zaslechl pár starších songů na YouTube, ale že budou Machine Head opravdu tak peckoví jako na novince, s tím jsem opravdu nepočítal… Už otvírák “I Am Hell (Sonata in C#)” ukazuje, jak velké věci se na “Unto the Locust” budou dít. Že půjde o něco speciálního, naznačuje už rozdělení skladby na tři části. První část “Sangre Sani” je asi minutu dlouhý sborový zpěv, nastolující temnou atmosféru. Po něm už přichází hutná kytara, Flynn křičící “I Am Hell!”, lehká kytarová harmonie… a pak se spustí pravé ...

  • Taake – Noregs vaapen

    26.9.2011

    H.

    Taake - Noregs vaapen

    Po třech letech, které Taake vyplnili doposud nejintenzivnějším v celé své historii, se hlavní mozek Hoest (a vlastně jediný opravdový člen skupiny, jelikož zbytek sestavy je velice nestálý a v podstatě se jedná jen o koncertní výpomoc) konečně rozhoupal i k nějaké té studiové činnosti. Jejím výsledkem bylo nejprve dubnové EP “Kveld”, uvozující právě vydanou desku “Noregs vaapen”… Hoest je do jisté míry velice kontroverzní osobou. Stačí vzpomenout tři pobyty ve vězení (z nichž jeden byl za násilné přepadení) nebo nechvalně proslulý výstup v německém Essenu se svastikou namalovanou na hrudi. To je všechno odsouzeníhodné a já to samozřejmě nijak neobhajuji, ale pokud se budeme bavit pouze v hudební rovině, je naprosto evidentní, že tenhle člověk má opravdu obrovský talent tvořit fantastickou muziku. To potvrdí asi každý, kdo přišel do styku s dnes ...

  • Edguy – Age of the Joker

    24.9.2011

    nK_!

    Edguy - Age of the Joker

    Je hrozné, jak ten čas letí. Deset let po největším teroristickém útoku na americkou půdu, chvíli před zvolením nového prezidenta naší maličké republiky a úctyhodných devatenáct let od založení kapely Edguy. Tihle nestárnoucí blázni se vytasili s pokračováním poněkud vlažně přijatého “Tinnitus Sanctus” a na úvod musím bohužel konstatovat, že se od něj přespříliš nevzdálili. Pravdou tedy zůstává, že banda okolo frontmana Tobiase Sammeta opět a už poněkolikáté nepřináší svým fanouškům nic výrazně nového. Zmíněný “Tinnitus Sanctus” před třemi roky vzbudil spíše rozpaky než nadšení a nebylo se čemu divit – Edguy tehdy kopírovali nejen sebe a v rámci žánru prakticky kdekoho, ale dokonce i sesterskou Avantasiu, což byl tenkrát průser do nebe volající. Novinka na tom není naštěstí tak hrozně, ale jak jsem napsal o pár řádků výše, žádná sláva ...

  • Arckanum – Helvítismyrkr

    22.9.2011

    H.

    Arckanum - Helvítismyrkr

    No, pěkně se nám ten Shamaatae poslední dobou rozjel. Evidentně si dlouhé mlčení mezi obdobím z 90. let a současností vynahrazuje opravdu vydatně. Novinka “Helvítismyrkr” je už čtvrtou řadovkou za čtyři roky – a to ještě nepočítám několik neřadových počinů. Pokud se nebudeme zabývat těmi starými deskami (pro mě osobně naprostý kult!, minimálně “Kostogher” a “Kampen” jsou prostě dodnes excelentní nahrávky), ale čistě tím, co pod hlavičkou Arckanum vychází nyní, je kvalita jednotlivých alb dosti kolísavá. Po trochu slabším “Antikosmos” přišla až nečekaně řízná a výborná věc “ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ”, po ní (to bylo už vloni) ne tak dobrá, ale stále velice kvalitní “Sviga læ” a teď konečně “Helvítismyrkr”. Jak ona dopadla, to je právě naším úkolem zjistit. Je docela zajímavé sledovat vývoj těch novějších ...

  • Opeth – Heritage

    20.9.2011

    Earthworm

    Opeth - Heritage

    Při poslouchání a zvažování mých názorů na “Heritage” mě napadl právě tento skvělý citát, přesně vystihující progrockového fanouška. Ačkoliv miluje jakousi experimentálnost hudby a často v ní vidí výzvu, když přijde opravdový twist, opravdový experiment, při kterém kapela opustí svůj již zažitý styl, fanoušek to nerad vidí. Podobná situace nyní nastala s Opeth a já si přijdu jako ten fanda. Hned na začátku si to ujasníme. Opeth už při podávání prvních informací o albu prozradili, že půjde o něco úplně jiného, konkrétně o 70. léta, a žádné growly a podobné záležitosti se konat nebudou. Jak řekli, tak taky udělali. Já Opeth zbožňuji. Zbožňuji prog. Poslední dobou zbožňuji i 70. léta. Jenže “Heritage” mi prostě nešmakuje. Proč vlastně 70. léta? Åkerfeldt vlastně death metal nemá rád už pěkně dlouho. Od svých ...

  • Einherjer – Norrøn

    18.9.2011

    H.

    Einherjer - Norrøn

    Einherjer patří poprávu mezi průkopníky viking metalu, kteří v polovině 90. let pomáhali společně s několika dalšími tento styl utvářet a dávat mu jeho tvář (přičemž všichni s největší pravděpodobností samozřejmě vycházeli z kořenů, které zasadil svými nesmrtelnými deskami Quorthon z období 1988-1991). Už jen z tohoto historického nástinu bude nejspíš každému jasné, že v případě těchto Norů nebudeme mít co dočinění s trendovou podobou viking metalu (která se snad ani viking metalem nazývat nedá, ale dejme tomu…), nýbrž s jeho prapůvodní podstatou. Kariéra Einherjer je (snad až na jednu slabší výjimku v podobě “Odin Owns Ye All” z roku 1998) lemována samými kvalitními počiny, jenže v roce 2004 se nad nimi zavřela voda a tři ze čtyř tehdejších členů založili stylově velice odlišné (thrash metal) uskupení Battered. O čtyři léta později však ...

  • Dream Theater – A Dramatic Turn of Events

    17.9.2011

    Earthworm

    Dream Theater - A Dramatic Turn of Events

    V posledním roce musel o Dream Theater slyšet asi každý. Kapela si prošla změnou sestavy, což je v hudebním průmyslu nepříliš vzácná záležitost, ale jen málokdy je to něco tak zásadního jako u Dream Theater. Po dlouhých 25 letech od založení totiž skupinu opustil jeden ze zakladatelů, mediálně asi nejvýraznější persóna kapely, Mike Portnoy. Ten byl nejen zakladatelem, ale, protože u Dream Theater se hodně zakládá na týmové práci, i jedním ze skladatelů, hlavních mozků a osobou přímo ovlivňující zvuk kapely. Jeho místo po složitých a náročných konkurzech obsadil sympaťák Mike Mangini, bubeník a hlavně člověk téměř jako stvořený pro kapelu. Dá se říct, že s výměnou personálu začala i nová éra kapely. A jak takoví noví Dream Theater vlastně vypadají? Čtěte dále! Kdo už se v tvorbě Dream Theater alespoň trochu vyzná, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy