Recenze

  • Legion of the Damned – Descent into Chaos

    20.1.2011

    H.

    Legion of the Damned - Descent into Chaos

    Neuvěřitelné, jak se tahle kapela dokázala za tak krátkou dobu zvednout. 13 let se bez nadsázky potloukali v podstatě na okraji scény jako Occult (kolik z vás zná jejich nahrávky, co?), ale takřka ihned po změně názvu na Legion of the Damned se jim dostalo ohromného úspěchu. Hrají na velkých festivalech, plní stránky (a nezřídka i obálky) největších metalových magazínů, sází album za albem, jezdí dlouhé koncertní šňůry… a co je na tom všem nejlepší, zvláště pro fanouška dobrého metalu, ta jejich hoblovačka má pokaždé fakt koule… Nepočítáme-li “Feel the Blade”, což byla předělaná fošna “Elegy for the Weak” z éry Occult, je aktuální novinka “Descent into Chaos” čtvrtou řadovkou Legion of the Damned. Za těch pár let se skupina vypracovala do podoby, u níž máte vždy jistotu, co dostanete a v jaké kvalitě to dostanete. ...

  • СатанаКозёл – Солнце мёртвых

    14.1.2011

    H.

    СатанаКозёл - Солнце мёртвых

    Kapela СатанаКозёл svého upoutala mou pozornost již svým debutem “Рогатыя” z roku 2008, na němž už tehdá předváděli docela slušný folk/viking metal. Příprava nového materiálu těmto ruským chasníkům trvala celkem dva roky, výsledkem jejich snažení je však novinková deska “Солнце мёртвых”, které se právě teď podíváme na zoubek. Velkou roli ve stylu СатанаКозёл hraje právě místo jejich původu. Domovinou kapely je totiž Karélie, což je oblast na severu evropské části Ruska, přímo při hranici s Finskem (resp. jistá část Karélie leží už za finskými hranicemi, ale to teď není podstatné). Každopádně muzika СатанаКозёл zní s nadsázkou tak trochu jako střet finského “skákacího” folk metal à la Ensiferum s východoevropským folk(/black) metalem, který je, při vší úctě, přece jenom znám jako trochu vážnější a střízlivější podoba žánru. A ...

  • Belphegor – Blood Magick Necromance

    12.1.2011

    H.

    Belphegor - Blood Magick Necromance

    Opět jsme ani nemuseli čekat moc dlouho, než do našich přehrávačů doputoval nový opus těchto rakouských ďáblů. Belphegor jsou velice aktivní kapela, to není žádné tajemství, solí album za albem, koncertní program nabitý takřka k prasknutí; právě díky tomu je možná až nevíře, že ve své podstatě nikdy nastavenou laťku nepodlezli a navíc ještě vždy dokázali své výrazivo posunout o kousek dále. Jednou je to změna výraznější, jindy zase do jisté míry spíše kosmetická, ale nikdy nešlo o přešlapování na místě. Jistě vám již došlo, že předchozích pár větiček bylo mostem k položení otázky, jak si právě z pohledu progrese stojí novinka “Blood Magick Necromance”. Ačkoliv rozebrání desky zas tak lehkou záležitostí nebude, odpověď na tuto samotnou otázku zas tak těžké nalézt není – hned na první ...

  • V/A – Unveiling the Signs

    6.1.2011

    H.

    V/A - Unveiling the Signs

    Nejprve si odpovězme na otázku, proč vlastně někdo vydává split alba. Nemusíme ani moc dlouho dumat, abychom se dopídili závěru, že v drtivé většině případů jde o jakési zpečetění přátelství či spřízněnosti mezi dvěma (a více) kapelami. Nezřídka se můžeme setkat i s tím, že společným splitem pomáhá známější skupina ke zviditelnění svým ne tak proslulým druhům. Ale že by se na jednom nosiči sešly čtyři formace, aby uchopily jednotný koncept ze čtyř úhlů pohledu? To už tak časté není, ba právě naopak. Netvrdím sice, že je “Unveiling the Signs” prvním svého druhu, ale takhle z hlavy si nevzpomenu na podobně laděný split… Pantheist z Velké Británie, Wijlen Wij z Belgie, Gallileous z Polska a Dissolving of Prodigy z České republiky – to jsou čtyři kapely, čtyři (funeral) doom metaloví bardi, čtyři rozdílné ...

  • Coldsight – Until Your Last Breath

    4.1.2011

    Maggot

    Coldsight - Until Your Last Breath

    V zemi Galského kohouta umí dobře tři věci – kvalitní sýry a nenávidět všechny okolní státy. Nově se k této dvojici přidala i vlna metalcorových kapel, která do světa v poslední době proudí všemi silami. Samozřejmě nejen z Francie, ale Evropou by měl být člověk živen. Všichni víme, jak to je… nicméně amatérský tok, který bývá často teplejší jak Golfský proud, místy zčeří formace, která vám nějakým způsobem utone v paměti jako o pomoc volající bezdomovci při nedávných povodních. Je možné se s debutem zařadit mezi elitu žánru a potahat vůdčí smečky za ocas? Jak se říká, kde dochází talent, přicházejí peníze, ale i tak to pravděpodobně není možné. Jednou z těch talentovaných skupin jsou i hoši z kapely Coldsight, kteří se nejspíše inspirují rázným chováním Sarkozyho a hrají zvučný metalcore. Ale ne, ...

  • Jaldaboath – The Rise of the Heraldic Beasts

    2.1.2011

    H.

    Jaldaboath - The Rise of the Heraldic Beasts

    Když jsem poprvé slyšel o kapele Jaldaboath, byl jsem úplně vedle a nevěděl, co to může být zač, i když mi to jméno bylo svým způsobem povědomé. Stačila cca minuta hledání po internetu, aby mi to docvaklo – jasně, The Meads of Asphodel. Jaldaboath je jeden ze zakládajících členů těchto známých anglických šílenců, od nichž se v roce 2002 trhnul. Od té doby o něm moc slyšet, jen čas od času vypustil novinku svého jednočlenného projektu Ewigkeit, aby konečně před třemi lety založil kapelu novou, jíž dal do vínku název po sobě samém, čili Jaldaboath, a aby toho nebylo málo, pozval si ke spolupráci dalšího dávného kumpána, který kdysi prošel řadami The Meads of Asphodel (byť se u nich ohřál jen jeden rok) – bubeníka známého jako The Mad Mullah (za časů ...

  • Arckanum – Sviga læ

    28.12.2010

    H.

    Arckanum - Sviga læ

    Arckanum jsem měl vždycky docela dost rád. Trojice starých, “klasických” desek z 90. let jsou u mě prostě kult a tečka. Zvláště pak dokonalé “Kostogher” z roku 1997, to je i po těch dlouhých letech a i přes silně undergrounový zvuk nehorázná jeba, to mi nikdo nadosmrti nevymluví. Naneštěstí ale po (taktéž skvělém) albu “Kampen” z roku 1998 přišla na dlouhé roky stopka (nepočítáme-li neřadové počiny), zapříčiněná problémy s labelem, ale i směřování úsilí hlavního protagonisty spíše na filozofii a literární činnost. Hudební solitér Shamaatae se vrátil až v roce 2008 s nahrávkou “Antikosmos”, která se, při vší úctě, jeví asi jako doposud ten nejslabší materiál z dílny Arckanum. Návrat do sfér, do nichž elitářský black metal Arckanum patří, nastal až s deskou “ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ” (2009), která i přes prapodivný název nabídla neskutečně silný materiál. Odlišná od staré tvorby ...

  • Kabát – Banditi di Praga

    26.12.2010

    Ježura

    Kabát - Banditi di Praga

    Nemálo českých příznivců tvrdé hudby propadlo zvuku bicích a elektrických kytar prostřednictvím kapely, která se v českých podmínkách určitě dá nazývat fenoménem. Jak se národ přesvědčil jednoho večera na Vypichu, Kabáti se již delší dobu těší nemalé oblibě domácího publika a jejich novou desku tak zákonitě předcházela značná očekávání. Dlužno dodat, že z obou stran emočního spektra, protože vedle oddaných fanoušků existují i tací, především hudebně protřelejší posluchači, kteří po posledních dvou albech nečekají nic než jen hlubší zabřednutí do bahna komerce. Které straně tedy dává novinka za pravdu? Údiv vzbuzuje už název a přebal alba “Banditi di Praga” (proč Praga, když jsou z Teplic?) – kapela se stylizuje do jakési obskurní společnosti gentlemanských desperátů, kteří by svým zevnějškem zapadli do pozdního devatenáctého až raného dvacátého století. Můj první ...

  • Solefald – Norrøn livskunst

    22.12.2010

    H.

    Solefald - Norrøn livskunst

    Pořád to samé dokola začne být po nějakém čase zákonitě nuda, tudíž jsme se rozhodli naší sekci recenzí tentokráte namísto klasické kritiky ozvláštnit mírně netradiční formou recenze v podobě dialogu dvou redaktorů (H. a Earthworma) na téma dané desky – “Norrøn livskunst” od norských hledačů Solefald. | H.: Kolikrát jsi to už slyšel vlastně? | Earthworm: Asi osmkrát. Ale mám to už celkem v sobě. | H.: A baví tě to ještě, když to posloucháš teď podeváté? | Earthworm: Jo, baví. Proč? Tebe snad ne? | H.: Asi se jen ptám, ne? (smích) Mě to taky baví, to jo, ale třeba v porovnání s předchozími deskami to není taková extáze. Možná to bude tím, že “Norrøn livskunst” pokračuje v podstatě tam, kde skončila “Islandská odysea”, ...

  • War for War – Věž smrti

    21.12.2010

    H.

    War for War - Věž smrti

    Musím se přiznat, že War for War jsem celkem dlouho ignoroval. Dřívější podoba tohoto jediného jednočlenného projektu Morbivoda à la válečný-Marduk-black metal mě nechávala zcela chladným, a tak jsem se ani po minulém “Kovy odjinud” moc nepídil; to však byla, což zpětně uznávám, chyba. S War for War Morbivod plynule opustil původní témata textů a přetransformoval kapelu do podoby naprosto odlišné co do hudby i do konceptu. Zatímco k Umbrtce se hodí pojmenování avantgardní, v případě War for War bych volil spíše přívlastek experimentální, v textech těžebním průmyslem se zaobírající black metal. Na jednu stranu novinka “Věž smrti” obsahuje typický Morbivodův rukopis s jasně rozpoznatelnými riffy, na druhou stranu ale výsledek zní zase o trochu jinak než dejme tomu třeba Trollech, a to i přes jasné vztyčné body v kytarové práci. Je docela zajímavé ...

  • Umbrtka – IVO

    20.12.2010

    H.

    Umbrtka - IVO

    Na první poslech je nová dávka prachmatického metalu opět zase někde jinde než její předchůdci. Po intimnějším, polo-akustickém „Kovovém háji“ se na “IVO” (alias “Industriálním velkém obrození”) vracejí opět ostřejší kytarové riffy, ale… v podobě mnohem více avantgardnější než kdy dřív. I když i v minulosti se skupina nebála píchnout do něčeho neočekávaného, „IVO“ je v tomto směru jednoznačně nejdál. Umbrtka se čím dál tím více profiluje do projektu, který si sám na sebe ve svém současném rozpoložení neklade takřka žádné hranice. Ani v pomatení smyslů se současná podoba Umbrtky prostě nedá nazvat black metalem, jak tomu bývalo kdysi. V případě „IVO“ už bych se nebál označení čistá avantgarda, v některých skladbách ještě umírněnější, v jiných zase nezřízená takovým způsobem, až se člověk nestačí divit. Otvírák „Umbrtka“ zní ještě relativně normálně. Mikrofonu se nechápe nikdo menší než ...

  • Kamelot – Poetry for the Poisoned

    14.12.2010

    Ježura

    Kamelot - Poetry for the Poisoned

    Skupina Kamelot platí na poli power metalu za skutečné zjevení. Nikoli však svojí image, historkami z backstage nebo jinými, i přes možné klady značně pofidérními faktory. Tahle americko-norská partička totiž už hezkých pár let tvoří hudbu, která v jinak stojatých vodách žánru, působí jako maelström. Díky typickému soundu a značně progresivnímu přístupu ke kompozici se Kamelot již dlouho a výrazně vyčleňují z anonymního davu průměrných powermetalových kapel a v obeznámených kruzích tak dlouhé tři roky, které uplynuly od vydání posledního alba „Ghost Opera“, až donedávna rovnoměrně vzrůstala zvědavost, nakolik pánové tento svůj trademark zohlední při skládání novinky nesoucí název „Poetry for the Poisoned“… Nejprve trochu suchých faktů – v Evropě deska vyšla 10. září a v základní verzi je na ní k nalezení celých čtrnáct stop, které dohromady vydají na něco málo ...

  • Mushroomhead – Beautiful Stories for Ugly Children

    10.12.2010

    Sicmaggot

    Mushroomhead - Beautiful Stories for Ugly Children

    Kdesi za horami špíny a řekami toxického odpadu se rozprostírá starobylý les. V tom lese stojí polorozpadlá chaloupka. Nikdo už si ani nepamatuje, kdo ji postavil, tak je stará. Před necelými sedmnácti lety se do ní nastěhovala banda oškliváků porostlých houbami a řekla si – půjdeme dělat hudbu a změníme svět! Rok se s dalšími třemi sešel a světlo podzimního světa spatřilo další (v pořadí již sedmé) řadové album amerických Mushroomhead. Nebudu se tvářit jako věrný fanoušek a rovnou na sebe prozradím, že jejich předchozí produkci jsem téměř úplně přešel a neznám z ní po paměti ani půl sloky. Nedokázala si prostě udržet moji pozornost déle než deset minut. Stává se, hlavně u americké alt-metalové (nerad používám výraz nu-metal) produkce. O to více jsem byl překvapen, když jsem se jen ze zvědavosti ...

  • Aborym – Psychogrotesque

    9.12.2010

    Sicmaggot

    Aborym - Psychogrotesque

    Ačkoliv si (možná celkem naivně) dovoluji sám sebe považovat za člověka, který má o metalové scéně relativně slušný přehled, nemůžu prostě slyšet všechno. A tak se sem tam stane, že některé známé, ba přímo kultovní kapely naposlouchané prostě nemám. Ano, tušíte samozřejmě správně, jedním z těchto případů byli až do současnosti i Aborym z Itálie. Měl jsem o nich ponětí, matně věděl, jakou hudbu produkují, ale nikdy jsem si ještě nenašel čas na plnohodnotné vstřebaní nějaké jejich nahrávky. Jak už to tak ale bývá, vše se jednou zlomí a stalo se v mém případě i s Aborym a jejich nejnovějším počinem „Psychogrotesque“. Možná si řeknete, jestli vůbec může člověk neznalý předchozí tvorby daného uskupení psát recenze na některou z jejich desek. Na jednu stranu máte samozřejmě pravdu, znalost předcházejících nahrávek při psaní článku ...

  • Shogun Tokugawa – Y3ARS

    7.12.2010

    Sicmaggot

    Shogun Tokugawa - Y3ARS

    Od první desky této plzeňské party, která působí teprve tři roky, se muselo očekávat poměrně dost. Vystoupili už i na české verzi Sonisphere pár dní předtím, než vůbec vydali právě tento debut „Y3ARS“. Sice měli jen kratší vystoupení na začátku dne, ale svou kvalitu na takhle velkém festivalu prostě musí ukázat. Na kontě mají i pár vystoupení v zahraničí nebo předskakování stálicím v žánru jako Underoath a Architects. Mě Shogun Tokugawa začali zajímat právě od doby, co jsem si přečetl report ze Sonispheru, ale jelikož se na ně takové chvály nedostalo, rozhodl jsem se je zatím ignorovat. Když jsem si ale všiml nové desky, rozhodl jsem se ji vyzkoušet. Není čeho litovat, kvality a potenciálu tu je neskutečně mnoho. Nejdříve jsem se snažil zjistit, čím se Shogun Tokugawa inspirovali. Jako první by ...

  • Massemord – The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope

    5.12.2010

    Sicmaggot

    Massemord - The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope

    Aby nám tu nevznikla nějaká mýlka, nejsou Massemord jako Massemord. Smečky tohoto jména běhají po světě celkem dvě. Jedni Massemord pocházejí z Norska, i když už několik let sídlí ve slunné Itálii. Prezentují se klasickým „bzučivým“ black metalem, ale rozhodně ne nedobrým – osobně bych doporučil zejména jejich debut „Skogen Kaller“ z roku 2003. Nás však dnes zajímají Massemord č. 2 – Massemord z Polska, okolo nichž je situace malinko zamotaná. Jedná se vlastně o uskupení několika hudebníků, kteří společně tvoří pod dvěma jmény (neboli máme dvě skupiny s téměř totožnou sestavou… jen v Massemord je navíc bubeník Priest) – jednak to jsou samozřejmě Massemord, tím druhým projektem je Furia. Samozřejmě to není jediná asociace, kytarista Nihil se kupříkladu nedávno podílel třeba na projektu Morowe, kteří svůj výborně hodnocený ...

  • Agalloch – Marrow of the Spirit

    30.11.2010

    H.

    Agalloch - Marrow of the Spirit

    Není žádným velkým tajemstvím, že z tak obecně velice povrchně smýšlející země jako USA většinou pocházejí kapely hrající na obdobně povrchní úrovni. Ne vždy je to úplně špatně a minimálně pro nenáročný oddech se takové skupiny čas od času hodí, o nějakém hlubším posluchačském prožitku, natožpak o nějakém sdělení či myšlence v hudbě, se však mluvit nedá. Jak nám ale neodbytně připomíná jedno známé pořekadlo, takřka vždy existují výjimky potvrzující pravidlo, a tak i ze severoamerické velmoci pocházejí skupiny, k jejichž hudbě nelze přistupovat jinak než jako k čirému umění. Namátkou zde můžeme zmínit například skvosty jako Wolves in the Throne Room, Asunder, Nachtmystium, Krallice, Panopticon nebo Agalloch. A jsou to právě poslední zmiňovaní Agalloch, kteří jsou dnes předmětem našeho zájmu. Co do stylové škatulky bychom Agalloch mohli nazvat atmosférickým ...

  • Hate – Erebos

    28.11.2010

    H.

    Hate - Erebos

    Ačkoliv Hate přece jenom patří mezi ty více známé akvizice na polské scéně, vždy stáli spíše ve stínu Vader a hlavně stylových souputníků Behemoth. Právě v podobnosti s kolegy z Behemoth tkví zřejmě ten největší problém Hate – i když to nejspíš kapela nebude slyšet ráda, jsou to právě oni, kdo ze souboje dvou polských bestií odchází jako poražený. Nechápejte mne špatně, Hate rozhodně nejsou nějaká laciná kopírka svých známějších krajanů, spíše bude přesnější říci, že obě skupiny používají podobné vyjadřovací prostředky, jejich nahrávky mají obdobnou atmosféru, zdobí je vcelku podobný vývoj. Naneštěstí pro Hate je ta podobnost natolik velká, že ať se jim to líbí nebo ne, srovnání se prostě nedá vyhnout. A možná celkem paradoxně jsou právě s novinkou „Erebos“ k Behemoth blíže než kdy ...

  • The Wretched End – Ominous

    26.11.2010

    H.

    The Wretched End - Ominous

    Ačkoliv legendární Emperor vzešli z prostředí podzemního norského black metalu, zanechali v metalové scéně znatelný otisk, v rámci samotného black metalu jeden z největších. Po ukončení studiové činnosti v roce 2001 a jakékoliv činnosti v roce 2006 však už posluchačům nezbývá nic jiného než zaměřit pozornost na projekty, do nichž se jednotliví členové postupem času rozutekli. Za posledních pár let bylo nejvíce slyšet o frontmanovi Ihsahnovi, který nabízí vysoce sofistikovaný progresivní metal na svých sólových albech (poslední „After“ vyšlo letos v lednu), nás dnes ale zajímá jiná část černěkovového Císaře – kytarista Samoth… Už je to nějaký ten pátek, co Samoth zformoval projekt Zyklon (neplést se Zyklon-B, kde Samoth společně i s Ihsanem kdysi dávno rovněž působili, to je úplně jiná kapela), který dokonce nějaký čas fungoval i souběžně s Emperor. Roku 2007 se však ...

  • Deathspell Omega – Paracletus

    22.11.2010

    H.

    Deathspell Omega - Paracletus

    Žádné oficiální stránky, žádné fotografie, žádná jména členů, samozřejmě ani žádné koncerty a informace o kapele jen minimální. Jediné, čím se francouzský projekt Deathspell Omega prezentuje, je pouze a jenom hudba. Ale zrovna v případě těchto ďáblů je i tohle více než dost. Pekelná jáma svůj chřtán neotvírá často, ale když se tak stane, je to událost. A jsou to právě desky Deathspell Omega, které jsou zhudebněním výplodů té sirné propasti. Nebudu přehánět ani v nejmenším, když řeknu, že to, co Deathspell Omega předvádějí, nikde jinde neuslyšíte, neboť jejich muzika dýchá něčím neskutečně neobyčejným. Víte, stává se mi opravdu málokdy, abych si s recenzí nevěděl vůbec rady, v případě „Paracletus“ jsem však v koncích. Již delší dobu si lámu hlavu, jak podstatu tohoto veledíla uchopit ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy