Timo Tolkki’s Avalon – The Land of New Hope 3.7.2013 Ellrohir  Jméno finského kytaristy Tima Tolkkiho má asi většina z nás spojeno s kapelou Stratovarius. Jo, už tam dobře pět let není, ale přeci jen na 23 let a účast na největších peckách (ta vůbec největší je podle mého album “Destiny”) bandy, kterou bych bez zaváhání zařadil mezi kánon moderního power metalu, se jen tak nezapomíná. Post-Tolkkiovská éra Stratovarius je pro mě neznámé území, takže nemůžu moc posuzovat, jak se s jeho odchodem popasovali, každopádně sám Timo od té chvíle nelení a intenzivně se snaží prorazit na metalové scéně s něčím novým. Napřed to byli Revolution Renaissance, kde stihl vydat tři alba za tři roky. Zřejmě to nebylo úplné terno, a tak je zase rozpustil a namísto toho zformoval pětku jménem Symfonia. Jediné album “In Paradisium” není podle recenzí nic ... Arckanum – Fenris kindir 2.7.2013 Stick  Osmý řadový počin švédského jednočlenného projektu/kapely Arckanum je pro mě zároveň prvním setkáním s tvorbou filozoficky velmi zajímavě založeného člověka s přezdívkou Shamaatae (občanským jménem Johan S. Lahger). Proč zajímavě? Jeho tvorba a on sám se zaměřují na anti-kosmický satanismus (nebo chaos gnosticismus), sám napsal několik publikací na tato témata. Podle toho, co jsem pochopil z oficiálních stránek, se drží hlavně staroseverské mytologie, oblíbeného to tématu mnoha skandinávských kapel, aby umocnil atmosféru, používá také starou švédštinu. Má ale tvorba tohoto maníka po více než dvaceti letech stále co nabídnout? Odpověď není zcela jednoznačná. Přestože se letošní deska (druhá u labelu Season of Mist) jmenuje “Fenris kindir”, tudíž poukazuje výrazně na mytologii (vzdává Fenrisovi hold, jak sám prozradil v jednom rozhovoru), nejde o žádný pohanský folk metal nebo podobnou kravinu. ... Atrocity – Okkult 2.7.2013 Atreides 
Země: Německo
Žánr: death / symphonic metal
Datum vydání: 26.4.2013
Label: Napalm Records
Tracklist:
01. Pandaemonium
02. Death by Metal
03. March of the Undying
04. Haunted by Demons
05. Murder Blood Assassination
06. Necromancy Divine
07. Satan’s Braut
08. Todesstimmen
09. Masaya (Boca Del Infierno)
10. When Empires Fall to Dust
11. Beyond Perpetual Ice
12. La Voisine
Hodnocení:
Atreides – 3,5/10
H. – 4,5/10
Průměrné hodnocení: 4/10
Odkazy:
web / facebook / twitter
První pohled (Atreides):
Ač se kolem metalu motám už nějakou dobu a nemyslím si, že bych o metalové scéně neměl přehled, zrovna o Atrocity jsem z nějakého důvodu nezavadil ani podle jména. Což je poměrně zarážející, vezmu-li v úvahu, že právě “Okkult” je již dvanáctým plnohodnotným albem a na scéně se tihle pánové pohybují dobře pětadvacet let. Jenže když jsem se pak kapele podíval před recenzí na zoubek trochu víc, zjistil jsem, že moje neznalost ... Airbourne – Black Dog Barking 1.7.2013 Kaša  Říkal jsem si, že se tomu srovnání, na které všichni čekáte, vyhnu, ale ať jsem se na “Black Dog Barking” a vlastně Airbourne jako takové díval z jakékoli strany, tak se člověk může snažit, jak chce, ale stejně se neubrání pocitu, že tohle všechno už v Austrálii bylo vyřčeno z úst legendy legend – AC/DC. Navíc, pokud chcete někomu Airbourne představit, stačí zmínit zkratku střídavého a stejnosměrného proudu a hned všichni ví, která bije, bez nutnosti nějakých doplňujících otázek. V zajetí lyrických žánrových klišé a riffů Anguse Younga se toho papírově už moc vymyslet nedá, ale tahle parta už po třetí ukazuje, že i prachsprostá kopírka se dobře poslouchá, pokud je vše zahráno s chutí a energicky od podlahy. První album “Runnin’ Wild” před šesti lety rozdělilo posluchače i kritiky na dva tábory. Samozřejmě, že ... Malignant Tumour – Overdose & Overdrive 30.6.2013 H.  Malignant Tumour už je dávno kapela, kterou by šlo bez sebemenších potíží považovat za veterány domácí scény. S přehledem to hoblují již před dvacet roků, což už přece jenom nějaká ta doba je. Nicméně se mi vždycky zdálo, že jsou Malignant Tumour spíš hodně podzemní záležitost, o níž spousta lidí ani neví, což se ovšem změnilo v posledních pár letech – a nutno říct, že opravdu pořádně. Takovým tím hlavním zlomem se zdá být fošna “In Full Swing” z roku 2008, po níž se o kapele začalo mluvit v širším měřítku (samozřejmě stále v rámci undergroundového metalu), Malignant Tumour začali vyhrávat ceny jak na běžícím páse (a docela bych se i divil, kdyby jim minimálně ta Břitva nepřipadla i za “Overdose & Overdrive”) a rozhodně by nebylo přehnané hovořit o jedné z aktuálně nejvýraznějších formací domácího metalu. ... Leprous – Coal 29.6.2013 Onotius  Tak nám Leprous vydali následníka dva roky starého a kritikou vesměs chváleného záseku “Bilateral”, prvního alba vydaného pod hlavičkou žánrově váženého labelu InsideOut. Vzhledem k tomu, že pod touto společností vychází desky žánrových ikon typu Pain of Salvation, Ayreon či Devina Townsenda, musel to být pro kapelu po mnoha stránkách obrovský pokrok, ovšem nutno říci, že svým debutem “Tall Poppy Syndrome” si to kapela celkem zasloužila, jednalo se přece jenom o počin progresivní a zároveň nesmírně moderní a zábavný. Zpětně když o tom přemýšlím, byla to možná ona ideální hranice mezi progresivním metalem a rockem (teď možná zuřivým škatulkářům zavařím hlavy, ovšem v projevu Leprous slyším i onu lehkost typickou pro takový alternative rock), spláchnuto vše do šikovně pestré (a dosti abstraktní) škatulky avantgardního metalu. Koneckonců, ... Mhnunrrn – Orh Oxctsasavxixtibi 28.6.2013 H.  Pokud by bylo mým záměrem vás od poslechu alba s prapodivným názvem “Orh Oxctsasavxixtibi” odradit, šlo by to vlastně naprosto jednoduše. Většině lidí by jen stačilo, abych řekl pouze jen to, jaká ta nahrávka ve skutečnosti je. Možná by se našlo naprosté minimum lidí, ještě menší část než promile, jež by to naopak nalákalo – ostatně vzhledem k tomu, oč se v tomto případě jedná, to pro větší počet lidí asi jen těžko může být určeno (což není myšleno ve zlém, možná spíš naopak!) – ale pro většinu z vás by to bylo asi dost na to, abyste to nikdy v životě nechtěli slyšet. A sám uznávám, že ono je to víceméně i logické, protože na první pohled tahle záležitost vážně nevypadá jako nic, co by si člověk chtěl pouštět ... Death SS – Resurrection 27.6.2013 H.  Pokud má Itálie nějakou opravdu kultovní heavy metalovou kapelu, pak to zcela jistě není nikdo jiný než Death SS. A nutno dodat, že v tomto případě ona kultovnost nadnesená není, jelikož Death SS jsou k ní přímo určeni – hraní již od 70. let (ačkoliv s pár přestávkami), sympaticky ujetá hororová image a v neposlední řadě samozřejmě výtečná muzika – ta asi hlavně. S trochou nadsázky bychom mohli Death SS významem nazvat italským Arakainem, ovšem jen s tím rozdílem, že při vší úctě k domácí legendě jsou Italové dle mého skromného názoru mnohem zábavnější… Abychom učinili zadost oné úvodní části recenze, jistě by se slušelo zmínit, že poslední rozpad Death SS přišel v roce 2008 (ačkoliv ještě v roce 2009 proběhlo několik koncertů) – avšak jak známo, ne ... The Dillinger Escape Plan – One of Us Is the Killer 26.6.2013 Kaša  Máme tady další plán útěku Johna Dillingera. Pro někoho přeceňovaná kapela, pro jiné mathcore bohové, kteří tento styl dokázali posunout do sfér posluchačské přístupnosti při ponechání komplexnosti a notné dávky agresivity. Minimálně za tento přístup je uznávám i já, protože je to právě tahle parta, přes kterou jsem k tomuto stylu v době vydání “Miss Machine” tak trochu přičichl. Téměř s každým dalším albem se The Dillinger Escape Plan posouvají směrem k (myšleno s troškou nadsázky) mainstreamovému metalu a protože já osobně proti tomuto vývoji nic nemám a minulá deska “Option Paralysis” mě na dlouhou dobu zabavila, byl jsem zvědavý, kam až jsou v tomto ohledu schopni zajít. Melodie jsou tentokrát prostoupeny drtivou většinou skladeb, takže zde The Dillinger Escape Plan následují svůj dosavadní vývoj. Na první poslech se od minula nic ... My Dying Bride – The Manuscript 25.6.2013 Atreides  Britští doomaři značného renomé na metalové scéně a především v rámci žánru, My Dying Bride, loni vydali svou dvanáctou desku pod názvem “A Map of All Our Failures”. Pánové a dáma nejspíš nevěděli, co roupama dělat, anebo, což je téměř jisté, neb všechny skladby byly nahrány spolu s posledním albem, jim nahraný materiál přetékal přes okraj hrnce a prostě nevěděli, kdy je vhodná chvíle na posvátnou frázi “Hrnečku dost!”. Tak nebo tak, máme tu další půlhodinku hudby v podobě EP “The Manuscript”. Jestli to vážně za to stojí, nebo jestli nebylo lepší šetřit nápady na další placku a nezkoušet střílet do řad fanoušků jeden kalibr za druhým, toť je řešením pro následující recenzi, milý Watsone… Jistě nikoho nepřekvapí, že skladby na “The Manuscript” jsou velice podobné ... Dark Tranquillity – Construct 24.6.2013 Onotius  Fanoušci museli být značně natěšeni (či v případě skeptičtějších jedinců alespoň překvapeni), když po internetu začaly kolovat novinky o nastávajícím albu švédských matadorů melodické death metalové scény, jimiž kapela dávala najevo svou spokojenost s novým materiálem a hovořila o aktuální desce jako o nejoriginálnější a nejexperimentálnější desce od zářezu “Projector” z roku 1999. Tato deska, ač svého času pravděpodobně nedoceněna, se nyní považuje za jeden ze základních milníků (vedle klasické “The Gallery” či “Damage Done”) tvorby těchto sympatických seveřanů. A není divu, “Projector” totiž představuje ideální hranici mezi tvrdostí, melodií a melancholií, kterou reprezentují zejména čisté vokály (které dále v jejich tvorbě nebyly rozvíjeny), navíc kloubí lehkou progresi s přirozenou chytlavostí. Jenomže návrat čistého zpěvu ještě nemusel nutně znamenat návrat formy z dob již zmiňovaného díla, ani kapela koneckonců netvrdila, že ... Black Sabbath – 13 23.6.2013 Kaša  Vlastně ani nevím, jak začít. Událost roku? Určitě. Desetiletí? Dost možná. Přeci jen se najdou i tací, kteří takto na novinku Black Sabbath pohlíží, a když nad tím přemýšlím, tak se ani není co divit, protože sejít se na řadovém albu v téměř původní sestavě po pětatřiceti letech, to už je panečku doba a očekávání tak nejsou zrovna malá. Důvody, proč se z původní sestavy na novince podílela “pouze” trojice Ozzy Osbourne, Tony Iommi a Geezer Butler, nikoli však bubeník Bill Ward, rozebírat nebudu, protože zaprvé všichni o nich víte a zadruhé nechci ostatním kazit iluzi o tom, že za vším nejsou jen peníze. Tak jako tak se na “13” představil Brad Wilk z Rage Against the Machine, a přestože jsem tuto volbu zprvu nechápal, tak nyní vím, že se jedná o celkem logický ... Nocturnal Pestilence – Evangelium aeternum 22.6.2013 H.  “Evangelium aeternum” je sice formálně debutem Nocturnal Pestilence, nicméně ani tak se nedá tvrdit, že by šel posluchač s tímto počinem úplně do neznáma, jelikož i přes absenci oficiálních studiových nosičů se kapele podařilo se poměrně slušně začlenit na scénu relativně poctivou koncertní aktivitou, především v rodné Praze. Podle mě je to ovšem výhoda – a není to z toho důvodu, že člověk může tak nějak dopředu tušit, do čeho půjde. Spíš se mi líbí ten přístup, kdy se Nocturnal Pestilence rozhodli se nejprve trochu vyhrát, nasbírat nějaké zkušenosti a až pak se pustit do nějaké té desky. I kdyby to měla být pouhopouhá z nouze ctnost, stále mi to přijde lepší, než posluchače “obtěžovat” amatérskými prvotinami, u nichž se pak autor za pár let chytá hlavu, což je většinou ten častější případ, protože co ... Trail of Tears – Oscillation 21.6.2013 Ježura  Je to zvláštní pocit hodnotit desku kapely, o které se nyní mluví výhradně v minulém čase, i když ještě před nedávnem platila za jedno z nejrespektovanějších jmen gothic metalového žánru, a ačkoli jsem do její tvorby nikdy nepronikl jakkoli hlouběji, vždy jsem k ní pociťoval jakýs takýs respekt a přiměřené sympatie. To už je ale teď asi celkem jedno, protože Trail of Tears jsou podle všeho definitivně uzavřenou kapitolou, takže namísto potenciálně nadšeného začátku vzájemných námluv je následující text spíše takovým hořkosladkým nekrologem… Proč hořkým, to je celkem nasnadě – okolnosti konce kapely rozhodně nejsou materiálem pro jakkoli pěkné povídání, nicméně o tom bylo už napsáno hodně a tady to dál rozebírat nechci. Proto se raději zaměřím na druhou a o poznání příjemnější stranu té hořkosladké mince. Tou není ... Ghost – Infestissumam 20.6.2013 H.  Docela živě si pamatuji, že když se Ghost před třemi lety zničehonic objevili se svým debutem “Opus Eponymous”, byl to zpočátku jen trochu obskurní rokenrol pro pár obskurních posluchačů. Album vyšlo bez nějaké větší pozornosti u neméně obskurního Lee Doriana z Cathedral na jeho firmě Rise Above Records spíše jako záležitost pro fajnšmekry. Tehdy jsem se k Ghost dostal i já a podobně jako řádku dalších lidí mě jejich muzika hodně zaujala a poměrně brzy jsem si tutové hitovky jako “Elizabeth” nebo “Stand by Him” oblíbil. Nicméně poměrně záhy se okolo Ghost začalo dít něco, co bych si u takové kapely rozhodně netipnul, ale stalo se… okolo maskované pětice bezejmenných ghúlů a jejich vůdce, mrtvolného papeže známého jako Papa Emeritus, se totiž strhlo cosi, pro co má angličtina naprosto výstižné slovíčko ... Volbeat – Outlaw Gentlemen & Shady Ladies 19.6.2013 Kaša  Volbeat jsou jednou z kapel, která roste album od alba, a to bez nějakého slyšitelného vývoje ve skladatelských postupech, které jsou již řadu let neměnné, a i díky tomu můžeme mluvit o seskupení, které je po několika málo tónech jasně identifikovatelné. Pět alb při třináctileté historii kapely je výsledkem slušné skladatelské potence a nutno říct, že se kapele zatím daří držet si vyrovnanou kvalitu a mezi jejich alby bych těžko hledal to špatné nebo nepovedené. A naštěstí mohu totéž prohlásit i o novince, na které se vůbec poprvé představuje nový kytarista Rob Caggiano, který poslední léta brázdil světová pódia s Anthrax. Páté řadové album se honosí titulem “Outlaw Gentleman & Shady Ladies” a podle povedeného přebalu je jasné, že dánská čtveřice Poulsen, Larsen, Kjølholm a zmíněný Caggiano se tentokrát zastavila na divokém ... Aleš Brichta Project – Údolí sviní 18.6.2013 nK_!  Čtyři dlouhé roky čekání konečně za námi. Aleš Brichta, legenda české rockové a metalové scény, vydává po rozporuplně přijatém albu “Deratizer” desku, jejíž název nenechá nikoho na pochybách, že se tady podíváme na zoubek naší milé malé české kotlince. Naštěstí víceméně jen v první písničce, protože si nejsem jist, zda bych se u hudby, kterou poslouchám hlavně relaxačně, potřeboval rozčilovat nad aktuálními politickými tématy. Kvůli nim si přece můžu zapnout televizi Nova, no ne? “Údolí sviní” vzniklo pod hlavičkou Aleš Brichta Project, což je víceméně nový název pro Aleš Brichta Band, jen opět s novou sestavou. Nevím, jestli obměny spoluhráčů obecně něčemu výjimečně svědčí, ale musím se přiznat, že se mi “Údolí sviní” poslouchá o něco málo lépe než předchozí “Deratizer”. Více mi sedí stylizace písní, jejich aranže ... Summoning – Old Mornings Dawn 17.6.2013 Atreides  Epický black metal a “Pán prstenů”. Víc snad netřeba říkat, aby většina příznivců černého kovu poznala, že se jedná o rakouskou legendu Summoning. Uběhlo dlouhých sedm let od doby, kdy bylo vydáno album “Oath Bound”, načež se po Sileniovi i Protectorovi slehla zem. Není divu, že ohlášení sedmé řadovky rozvířilo moře příznivců spolehlivěji než kterýkoliv z über záporáků Středozemě. Osobně jsem ani po tak dlouhé pauze neočekával nic jiného než cirkulárku místo kytary, naprogramované bicí a vůbec epický nášup, ono ostatně očekávat od Summoning cokoliv jiného by bylo přinejmenším naivní. Přesně to jsem také dostal, ačkoli forma je od alb předchozích o trochu odlišná. Nemusíte se bát, od prvního tónu jsou to stoprocentní Summoning, ničím neředění, ničím nepančovaní, epika až na půdu. Nezaměnitelný rukopis si prostě nemůžete splést, ani ... Shots from Deneb – Shots from Deneb 16.6.2013 Kaša  Shots from Deneb papírově nezapadají mezi typické zástupce polské metalové scény. Když se totiž řekne Polsko a metal, tak si většina lidí okamžitě vybaví death metalové spolky, jejichž status se během let vypracoval v takřka legendární. Osobně mě v končinách našich severních sousedů nenapadá jediná kapela, která by měla hudebně co dočinění se stoner/sludge metalem, kam čtveřice z Poznaně spadá, a přiznám se, že vzhledem ke kvalitě debutového počinu “Shots from Deneb” si nemyslím, že tomu za pár let bude jinak, protože to, co pánové stvořili, není nic pamětihodného a vlastně ani zajímavého. Osobně nic proti stoner metalu nemám, spoustu kapel mám hodně rád, ale parta kolem frontmana Krzycha na své prvotině dost nešikovně mísí starý americký HC se stonerovými kytarami a doom/sludgovými momenty, což ... Immolation – Kingdom of Conspiracy 15.6.2013 Ježura  Američané Immolation dlouhodobě platí za tvůrce zcela prvotřídního death metalu a s každým jejich dalším albem to po nutných pochybách, jestli se i tentokrát podaří navázat, znovu a znovu potvrzují. Dva roky od vydání ceněné desky “Majesty and Decay” se opět hlásí o slovo s novinkou, nesoucí optimistický název “Kingdom of Conspiracy”, a snad neprozradím příliš mnoho, když napovím, že ani tentokrát nejsou obavy o výsledek moc na místě… Immolation totiž ani tentokrát nezaváhali a natěšenému posluchači opět servírují vydatnou dávku těžkého a dusivého death metalu, který si ani v záplavě ostatních žánrových kapel zkrátka nejde splést. “Kingdom of Conspiracy” totiž představuje další krok k upevňování jedinečného soundu kapely, jehož specifika Immolation ode všech spolehlivě odlišují a který byl v poslední době dotažen takřka k dokonalosti. Zodpovědný je za to především ...
|
