Abyssal – Denouement 30.4.2013 H.  Abyssal je britská smečka, která si libuje ve vpravdě extrémním death metalu ne úplně přátelského ražení. V letošním roce vyšla nová deska s poněkud krkolomnějším názvem “Novit enim Dominus qui sunt eius”, my se ovšem přesně opačně vůči logickému očekávání dnes podíváme na zoubek nikoliv druhému opusu, nýbrž tomu prvnímu, “Denouement”, který vyšel nejprve vloni jakožto samovydání zaštítěné přímo kapelou a nyní vychází znovu, tentokrát již oficiálně na CD (vinylová verze by podle všeho měla následovat na podzim). Pojďme se prvně podívat na zoubek tomu, co Abyssal vůbec vyluzují ze svých nástrojů. Image a poněkud tajuplná prezentace (nějaké info členech ani nemusíte zkoušet hledat – není k dispozici) trochu mohou připomínat manýry z black metalového žánru, jak bylo ovšem naznačeno výše, základem je death metal. Nicméně aby ... Vigilance – Queen of the Midnight Fire 29.4.2013 Kaša  Pojďme si takhle z kraje zahrát hru na “kdyby”, která by celkem jasně měla objasnit, jak to vlastně se slovinskou partou Vigilance je. Kdyby za sebou měli větší stáj, tak by hravě zapadli do heavy metalového průměru evropské scény. Kdyby o nich vědělo víc lidí, tak by se jejich alba mohla i slušně prodávat, protože jistý potenciál v nich je. Kdyby se borci nebáli a nedrželi se až příliš žánrových standardů, se kterými se díra do světa udělá jen velmi těžce, tak by se “Queen of the Midnight Fire” dalo poslouchat s chutí. Když se ale oprostíme od těch kdyby, tak v reálu se bohužel plácáme v průměru až podprůměru, u kterého si nejsem vůbec jistý, že by v plném rozsahu vyloženě zaujal někoho jiného než toho nejortodoxnějšího fanouška heavy/speed metalu let téměř zapomenutých. Nemám nic proti takovýmhle ... Kingdom – Morbid Priest of Supreme Blasphemy 28.4.2013 Stick  Poláci Kingdom za sebou mají deset let existence a dvě studiové fošny. Ta první vyšla v roce 2008, ta druhá nazvaná “Morbid Priest of Supreme Blasphemy” vyšla letos v březnu. Smečka je to vcelku neznámá, tak není od věci, trochu se jí mrknout na zoubek. Aktuální fošna byla nahrána v tříčlenné sestavě, přičemž se na vokálech vedle hlavního zpěváka (a kytaristy) Lewana podílel Sobiech (znám také jako Xytremus). Mimo coveru letitého šlágru “Supposed to Rot” z dílny švédské ikony Nihilist, z níž se pak stala cháska Entombed, je celé album čistě autorská práce kapely. Ještě s výjimkou minutového atmosférického intra k otvíráku “Slaves of Ruins”, jež vytvořil Warzyk, který album pomáhal nahrávat a také jej zmixoval. Nahrávalo se totiž relativně na koleni, přímo ve zkušebně. Důraz je zde kladen na hrubý death metal, ... Thaw – Thaw 27.4.2013 Atreides  Dalo by se říci, že polské extrémně metalové kvarteto Thaw se na svět vylouplo téměř odnikud. V roce 2010 vydali svůj první demáč “Decay”, následovaný druhým demem “Advance” z loňského roku. Letos se rozhodli vydat svůj eponymní debut, přesto pokud budete hledat o kapele více informací, nedozvíte se téměř nic – ačkoliv vydavatelství o nich tvrdí, že v jejich rodné zemi hrají na pódiu s takovými velikány, jako jsou Blindead, Jucifer, Jarboe nebo Neurosis. Po troše googlení dojdete k tomu, že sestava se rozhodla překřtít na pouhá počáteční písmena (nejspíše), po datu vzniku se raději ani neptejte a po oficiálních stránkách se slehla zem – Bandcamp vám bude muset stačit. Jak se zdá, Thaw kolem sebe úspěšně mlží a oblékají tajemný háv neznáma, čemuž ostatně napovídají i zveřejněné promo fotky, na kterých zmerčíte nanejvýše černé siluety v kápích a ... Azure Emote – The Gravity of Impermanence 26.4.2013 Ježura  Azure Emote pocházejí z americké Pensylvánie, a i když toto jméno asi řadě lidí nic neřekne, nejde o žádné zelenáče. Po hlavičkou Azure Emote se totiž sešla trojice zkušených muzikantů, kteří se realizují i v kapelách, jejichž jména umí skloňovat snad celý svět tvrdé hudby. Konkrétně to jsou pánové Mike Hrubovcak (mj. Vile, Monstrosity, Divine Rapture), Ryan Moll (mj. Divine Rapture) a Mike Heller (mj. Fear Factory, Malignancy, System Divide) a tato trojice dala za asistence dlouhé řady hostí dohromady desku “The Gravity of Impermanence”, operující ve vodách avantgardního death metalu. Vstupní podmínky tedy znějí velice zajímavě a snad mohu trochu s předstihem naznačit, že velmi zajímavě dopadlo rovněž samotné dílo. Ono to vlastně ani není žádné předbíhání, protože že je to zajímavé, to je asi první dojem, který ... Kvelertak – Meir 25.4.2013 Kaša  Kvelertak platí aktuálně za jednu z největších severských nadějí na poli rockové hudby, která po vydání eponymního debutu vyletěla tak rychle do laufu, že druhá deska na sebe nenechala dlouho čekat. Rychle rostoucí popularitu lze samozřejmě přisuzovat hudbě, kterou tento sextet produkuje, ovšem řekněme si na rovinu, že svůj díl na tom má taky fakt, že kapela si po vydání svého debutu odnesla cenu za Objev roku a jako bonus vítězství v kategorii Nejlepší rocková kapela při udílení prestižních Spellemann Awards, což je taková norská obdoba slavnějších Grammy, a to už je natolik slušný marketingový poutač, který je schopný interpretovi zajistit širší povědomí napříč posluchačstvem rockové hudby. Ostatně, jak myslíte, že jsem se ke Kvelertak dostal kupříkladu já? Ale hlavní je hudba samotná, takže si pojďme Kvelertak představit z této ... Finntroll – Blodsvept 24.4.2013 H.  Jestli se dá o nějaké skupině bezpečně tvrdit, že odstartovala stále neutuchající boom folk metalu, pak by to byli jistě Finntroll, jejichž dnes již notoricky známá deska “Jaktens tid” se už dá jistě považovat jako jedna ze zásadních věcí svého subžánru. Touhle nahrávkou to ovšem samozřejmě nekončí a Finntroll mají na kontě mnohem více povedených alb, vyloženě slabé snad ještě žádné. Jak už to tak bývá, kdo s něčím začne a začne být následně kopírován všemi okolo, stejně bývá o krok vepředu před svou konkurencí, která se utápí v klišé, až by se (myšleno obecně) dalo v případě té dané skupiny mluvit o jisté výlučnosti či speciálnosti. Samozřejmě, nechci to zase zveličovat a samotné Finntroll přespříliš přeceňovat (přece jenom na soudy, zdali se jedná o opravdu zásadní kapelu, je ještě brzo, s tím ... Nahar – The Strange Inconvenience 22.4.2013 H.  Ať se nám to líbí nebo ne, hudební scéna je v dnešní době především byznys a platí i to o extrémním metalu, byť to někomu na první pohled může připadat divné, avšak vzhledem k tomu, že peníze jsou až na prvním místě, jak se říká, se takřka všechna vydavatelství ohlížejí především na to, zdali má ta která skupina cosi jako potenciál se prodat, díky čemuž je hudební fanoušek mnohdy svědkem toho, že hudebně bezzubá kapela, jejímž cílem je se co nejvíce zalíbit, dostává přednost před uměleckou kvalitou. Přesto ovšem stále existují firmy, na jejichž vkus se příznivec inteligentní hudební formy může beze strachu spolehnout, jelikož si tyto labely dávají záležet na tom, aby pod jejich značkou vycházely opravdu zajímavé kousky. Dovolím si tvrdit, že obskurní italské vydavatelství Avantgarde Music, jímž vydávaná ... Lowbau – A Darker Shade of Blues 21.4.2013 Kaša  Lowbau, čili kapela sídlící v rakouské metropoli, nejsou na první pohled nic, co by člověka mělo nějak hluboce a intenzivně zatlouct do židle. Průměrný, leč vkusný přebal by mě mezi kopou dalších zrovna nezaujal a klasické propagační hlášky, kterým skromnost nechybí, se až příliš často odvolávají na veličiny amerického metalu, jakými jsou (či byly) Pantera, Down nebo Corrosion of Conformity. Nic proti těmto spolkům samozřejmě nemám a minimálně prvně uvedenou považuji za jednu z největších metalových kapel všech dob, ale jižanských/stoner/sludge metalových part je přeci jen dost a můj vztah s nimi ve většině případů skončí stejně rychle, jako začal. Dřív nebo později začnu opět pokukovat po klasikách žánrů s pocitem, že se jim stejně nikdo nevyrovná a pokusy kapel typu Lowbau tak vyznívají jako výstřel do tmy. Lowbau ... Amaranthe – The Nexus 19.4.2013 Zajus  “‘Kruci!’, zvolal ředitel hudebního vydavatelství při pohledu na barevné grafy, které mu jeho podřízení prezentovali v Powerpointové prezentaci. Probodával promítací plátno ostrým pohledem, ovšem grafy jako by ho vyzývavě ignorovaly a zůstávaly stále stejné. Nepotřeboval velkého vzdělání, aby pochopil jejich sdělení: prodeje klesají. Hudba netáhne, a když, tak ne ta placená. Jenže dnes už propad nemůže vysvětlovat pirátstvím, ne podesáté v řadě. Zdrcený ředitel tak požádal kolegy, aby mu prezentovali své návrhy na řešení propadů. Jeden po druhém přicházeli vedoucí divizí se svými nápady a všichni odešli s nepořízenou. Pop – přesycený trh. Rock – v ústupu. Hip Hop – těžko zpeněžitelný. Z krize jednoduše nebylo cesty. Tu se v řiditelově hlavě zrodila myšlenka zcela geniální: metal! Metal roste, táhne nové lidi, má outsiderskou image. Jednoduše vše, ... Six Feet Under – Unborn 18.4.2013 H.  “A nedají si říct, a nedají.” Řeč tentokrát není o strážných z pohádky “O statečném kováři”, nýbrž , jak už titulek článku napovídá, o Six Feet Under, respektive o jejich vrchním principálovi, nestárnoucím Chrisu Barnesovi, který se s tím nepáře a necelý rok po loňském “Undead” přichází s další kolekcí svého death metalu, tentokrát pod názvem “Unborn”. Pokud si dáte tu práci a loňskou recenzi si dohledáte, zjistíte, že nadšením jsem tehdy neoplýval, takže je snad pochopitelné, když se přiznám, že do recenze novinky se mi moc nechtělo a vlastně jediný důvod, proč jsem do toho šel, byl fakt, abych zjistil, zda se od minula Chris Barnes poučil, či nikoli, ovšem jak prozrazuje hned úvodní citace z tvorby české kinematografie, tak musím říct, že nikoli. Tedy abych byl přesnější, nijak výrazně… Od minula ... Repulsed – Patterns 17.4.2013 Stick  Jo, tihle Repulsed, mladí floutci z Prahy, si hoví v ostrých metalových vodách. Nejstaršímu členovi je 24 let a tomu nejmladšímu pro změnu 16, což je docela slušné rozpětí. Ve svém věku brilantně všichni ovládají své nástroje, takže by mě velice zajímalo, kam se mohou dále vyvinout. EP “Patterns” je už druhým počinem, nicméně jde o záležitost dostatečně vyzrálou na to, aby si mohli troufnout na dlouhohrající fošnu. Jak už jsem zmiňoval, “Patterns” rozhodně nahrávali velice zruční muzikanti, kteří pokud zůstanou stejně nadšení jako doposud, můžou své herní možnosti dotáhnout ještě dál, a to se pak panečku budou dít věci. Kompozičně jde o tak košaté věci, že se upřímně nemůžu ztotožnit se zprofanovanou škatulkou metalcore, kterou si na Bandzone kapela přilepila. Navíc je pro mě i s podivem, že při svém mládí ... Agrypnie – Aetas cineris 16.4.2013 Ježura  Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Phantoms of Pilsen 5 pomalu směřující ke svému vrcholu a na pódiu hraje kapela, kterou jsem předtím vůbec neznal, ale která si mě za slabou tři čtvrtě hodinku stihla omotat okolo prstu jako málokdo. Je asi bezpředmětné dodávat, že tou kapelou byli Agrypnie, ale že od nich od té doby očekávám nic než vytříbenou kvalitu, to už je možná trochu relevantnější informace. No a co se na podzim roku 2011 blýskli EP “Asche” jsem tak žil v napjatém očekávání, s čím se tito Němci vytasí na standardním formátu, tedy ještě pořád žhavé novince “Aetas Cineris”, která spatřila světlo světa na konci února. V samém začátku by se asi slušelo zmínit, že Agrypnie svým fanouškům s novou deskou nepřipravili žádný šok. “Aetas Cineris” ... Control Human Delete – The Prime Mover 15.4.2013 H.  “The Prime Mover” je další deskou, na jejíž poslech jsem se v letošním roce těšil opravdu vydatně. Vzhledem k tomu, jak moc (ne)bohatou diskografii Holanďané Control Human Delete až doposud mají, je asi vcelku nasnadě, že je za tento stav zodpovědný jejich debut “Terminal World Perspective” z roku 2007, s nímž jsem svého času strávil poměrně velké množství času a popravdě jsem si jej tu a tam (vlastně ne úplně zřídka) pouštěl i v následujících letech až dodneška. Čekání na “The Prime Mover” bylo o to netrpělivější, čím více bylo jeho vydání odkládáno, na čemž pranic nezměnilo ani krátké EP “Construct the Road Through Space”, jež kapela – možná snad právě k alespoň částečnému zmírnění netrpělivosti těch, kterým podobně jako mně “Terminal World Perspective” uhranulo – vydala před dvěma ... Mourning Beloveth – Formless 14.4.2013 Kaša  Po posledním, pět let starém, albu “A Disease for the Ages” si irská death/doomová sebranka slyšící na jméno Mourning Beloveth dala trošku načas a svou pátou desku nám tak servíruje až letos. Protože se jedná o doposud nejdelší přestávku v jejich kariéře, bylo tak nasnadě očekávání, že se můžeme těšit na velké věci a že se kapele podaří vyrovnat se svému druhému albu “The Sullen Sulcus”, které od té doby nepřekonala, a jak se nakonec v podobě novinky ukázalo, tak prozatím ani nepřekoná. Je to sice škoda, ale rozhodně to neznamená, že by “Formless” bylo oproti svým předchůdcům nějaký propad. Pro ty, kterým se po této partě stýskalo víc, by měl působit jako tišící prostředek fakt, že “Formless” je deska, která obsahuje nadstandardní porci muziky a celkově se tak dočkáme ... Resonance Room – Untouchable Failure 13.4.2013 Ježura  Jak jsem za posledních několik měsíců stihl vypozorovat, Itálie je rodištěm nejen několika notoricky známých jmen, ale plodí rovněž kapely, o kterých v zahraničí asi moc slyšet není, nicméně jejich tvorba se dá označit za přinejmenším zajímavou. A ačkoli mnou pokaždé, když dostanu do ruky nějakou takovou neznámou kapelu, cloumá skepse, občas se zadaří a narazím na překvapivě slušný materiál. A jelikož dnes nemám náladu být tajemný, prásknu na sebe rovnou, že album “Untouchable Failure” od kapely Resonance Room je přesně takový případ. Jelikož je ale nasnadě, že takové vágní prohlášení toho moc neřekne, v následujících odstavcích se to pokusím krapet upřesnit… Co se týče žánru, Resonance Room se pohybují na širokém poli potemnělého gothic metalu, ale z jejich hudby je tu více, tu méně zřetelně cítit jazyk, který v osmdesátých letech ... The Crescent – Risti 11.4.2013 H.  Když tak o tom přemýšlím, docházím k závěru, že deska The Crescent opravdu patřila mezi mé osobní nejočekávanější nahrávky v letošním roce. Jak je to u debutového alba nepříliš známého uskupení vůbec možné? Vlastně úplně lehce, jelikož “Risti” je debutem pouze formálním, nikoliv však opravdovým. Ve skutečnosti skupina funguje již od roku 1995, kdy byla založena, avšak ne jako The Crescent, nýbrž pod jménem Enochian Crescent. Finové se postupem času vyvinuli od syrovější (nicméně stále velmi kvalitní) formy black metalu až kamsi k jeho progresivní verzi, která se v tomto případě vyznačovala tou nejvyšší úrovní, otevřeností vůči dalším vlivem, aniž by postrádala sugestivnost či atmosféru. Kdysi dávno kdosi Enochian Crescent nazval finskou black metalovou elitou, a přestože už si nepamatuji, o koho šlo, do posledního puntíku s ním souhlasím, jelikož ... Radiance – Undying Diabolyca 10.4.2013 Ježura  Italská čtveřice Radiance, která pochází z mafiánské Sicilíe, letos vydala své první album s titulem “Undying Diabolyca” a my se mu nyní podíváme trošku na zoubek. Parta složená ze dvou žen a mužské rytmické sekce by mohla na první pohled zaujmout všechny příznivce metalových kapel s ženskými vokalistkami, protože v případě této kapely má zpěvy na svých bedrech naložené Karin Baldanza. Může se vám zdát, že je jasné jak sklo, pro koho je tato nahrávka určená, ovšem zdání někdy tak trochu klame. Radiance by se rozhodně neměli ztratit v zástupu symfonických metalových kapel s ženou ve svém čele, kterých je jak hub po dešti, a můžou za to dva faktory. Zaprvé, v jejich tvorbě najdeme jen opravdu slabý odvar klávesových ploch, na nějaké symfonické momenty rozhodně zapomeňte. K dobru této kapele svědčí, že jejich tvorba ... Unnecessarity – Humano 9.4.2013 Stick  To je mi milé překvapení z karlovarských luhů a hájů! Od téhle smečky jsem asi čekal všelicos, ale že mi jejich materiál skoro vezme vítr z plachet, to jsem fakt nečekal. Místo tuctového nu-metalu, který jsem tak nějak očekával, se na mě vysypala zábavná směska moderního progresivního hardcoru, navíc ještě s výtečným zvukem a velkými mathcorovými přesahy. Lámané rytmy bicích a kytary hrají prim. Když si na stránkách kapely přečtete výčet oblíbených kapel, jako jsou Fear Factory, Mnemic nebo Meshuggah, dá se tušit, odkud bude vítr vát. Co jsem tak projížděl starší materiály Unnecessarity, přišlo mi, že občas postrádali schopnost vyvážit poměr elektronických vsuvek, samplů a té tvrdší složky své hudby. Tady se sice start téměř půlhodinového materiálu v podobě úvodní skladby “Rey Cerebro” nese ... Wolfchant – Embraced by Fire 8.4.2013 Ježura  Nejsem si úplně jistý, jestli jsem na stránkách Sicmaggot už někdy o německých Wolfchant psal, ale pokud ano, určitě jsem se nezapomněl zmínit o tom, že jakkoli většinu německého pagan metalu opravdu nemám rád, po letmé zkušenosti s Wolfchant jsem je zařadil spíše na tu snesitelnější stranu těch nedobrých kapel podobného ražení. Spolu s jejich novým albem “Embraced by Fire” se mi tak naskytla vítaná možnost nakouknout té jejich muzice pod pokličku, protože dohromady jeden zhlédnutý živák sice může leccos napovědět, ale jen sotva poskytne dostatek podkladů pro vynášení erudovaného verdiktu. Jak už je možná patrné z úvodu, rozhodně nejsem znalcem starších alb Wolfchant, takže sotva mohu posoudit, nakolik deska “Embraced by Fire” pokračuje v jejich šlépějích, nicméně jedná se o materiál velmi snadno zpracovatelný a ve své podstatě zcela ...
|
