Recenze

  • Heiden – Obsidian

    6.9.2009

    H.

    Heiden - Obsidian

    Tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych si sehnal nové Heiden. A nebyl bych to já, kdybych se o to s vámi nepodělil. Na nahrávku „Obsidian“ se ze všech stran sypou samé kladné až nadšené reakce (zatím jsem narazil jen na jednu negativní recenzi). Záměrně jsem si ale nepouštěl na internetu žádné ukázky nebo něco takového, abych k albu mohl přistupovat s relativně čistou hlavou, ale zároveň s očekáváním. A první dojem? Naprosté nadšení! Začalo to jen letmým prohlédnutím obalu a bookletu, pokračovalo vložením samotného disku do přehrávače. Na poprvé mě to opravdu sebralo. Ta atmosféra, panečku. Jen se placka dotočila, hned jsem pustil znovu. A znovu. A znovu a znovu… Když prvotní nadšení opadlo, začal jsem se na „Obsidian“ dívat střízlivějšíma očima a uviděl několik mušek. Nechápejte mě špatně, je to ...

  • Leaves’ Eyes – Njord

    28.8.2009

    H.

    Leaves' Eyes - Njord

    Kýč. Toto slovo mě napadá vždycky, když poslouchám nové album Leaves’ Eyes – také to bude asi nejfrekventovanější výraz recenze. Nechápejte mě špatně, není to ani tak nějaké negativum, spíš to tady zmiňuji, abyste si dokázali představit, jak „Njord“ zní. Ale nebývalo tomu tak vždycky, právě naopak. Pět let starý debut „Lovelorn“ byl svěží, symfonický metálek, nic objevného nebo výjimečného, ale příjemně se poslouchající album na dobrou náladu. Do kýče začali padat paradoxně až s příchodem druhého vokálu Alexandera Krulla (Atrocity) a druhou deskou „Vinland Saga“. Chvílemi až mírně trapné hraní si na vikingy (já si teda vikinga nepředstavuju jako blondýnku v korzetu, i když je to docela luxusní blondýnka :)) a věčné opěvování severu (už zase nebo ještě pořád? dneska to ...

  • Winds of Plague – The Great Stone War

    26.8.2009

    H.

    Winds of Plague - The Great Stone War

    Hned ze začátku vás musím upozornit na jednu věc – deathcore není zrovna hudba, kterou bych nějak extra žral, a tudíž ani nejsem přeborník v tomhle žánru. Na koncertech bývají tyto kapely hodně dobré smaženice, ale v přehrávači se mi jejich placky zrovna často netočí. Jestli se proto vyskytnout v recenzi nějaké nepřesnosti, omluvte to prosím. Správně ale tušíte, že teď přijde zápletka – ona pověstná výjimka, která toto pravidlo potvrdí. A těm bystřejším už jistě došlo, že tou výjimkou jsou v mém případě právě recenzovaní Winds of Plague. Winds of Plague dokázali najít recept, jak být na dnešní přecpané deathcorové scéně originální – do brutálních zasekávaček a podobných vylomenin naroubovali hutnou porci symfoniky. Osobně neznám jinou kapelu, která by dělala něco podobného… ale jak sem ...

  • Chthonic – Mirror of Retribution

    18.8.2009

    H.

    Chthonic - Mirror of Retribution

    Chthonic mají tu výhodu, že ani nepotřebují hudbu, aby byli nesmírně zajímavou kapelou. Nejvíce na sebe strhává pozornost už jejich původ. Vždyť kolik znáte blackmetalových kapel z Taiwanu? Moc jich asi nebude… Chthonic naštěstí nejsou hloupí a vlivy jejich rodné země jsou u nich hodně cítit, což jejich muziku činí ještě zajímavější. To ale není všechno. Když se kapele podíváte blíže na zoubek, zjistíte, že někteří členové jsou aktivní i politicky, a to skoro ve stejné míře jako hudebně. Bojují za úplně osamostatnění Taiwanu, což hraje svou roli i na novém albu, ale o tom až později. Ne nadarmo jsou v Číně natvrdo zakázaní. Aktivně podporují rovněž Tibet (další záporné body u Číny), podílí se na zachraňování ohrožených medvědů panda, na kontě mají setkání s Dalajlámou, točí dokumenty nebo hrají ve filmech. A ...

  • Behemoth – Evangelion

    14.8.2009

    H.

    Behemoth - Evangelion

    Behemoth jsou dnes už velkou kapelou. Dávno přerostli všechno, co se kdy v Polsku urodilo (včetně Vader), a drápou se na samotný trůn extrémního metalu. Jejich hudba ve své podstatě nemá obdoby. Jsou v pozici, kdy si žádný úlet dovolit nemohou. Přesto je první poslech “Evangelion” zklamáním. Po atmosférou nadupaném a barvitém “The Apostasy” přichází… nářez. Pokud budete od “Evangelion” čekat druhé “The Apostasy”, dostane se vám stejného zklamání. Když jsem tohle pochopil, došlo mi, že Behemoth stvořili další výjimečnou desku. Moje nadšení s každým novým poslechem stoupá a stoupá. Behemoth pro mě stojí na samotném vrcholu deathmetalového piedestalu a jen těžko si hledají konkurenci. Oproti “The Apostasy” je “Evangelion” o hodně techničtější a agresivnější, možná nejagresivnější deska, jakou kdy Behemoth stvořili. Tentokrát se kapela obešla bez sborů nebo orchestrů ...

  • Divine Heresy – Bringer of Plagues

    7.8.2009

    Seda

    Divine Heresy - Bringer of Plagues

    Divine Heresy je na první pohledmožná trochu neznámá skupina, ale po představení jejích členů vám dojde, že se nejedná o žádné amatéry. Nejznámějším z kapely bude určitě robustní kytarista Dino Cazares (Fear Factory), který celou formaci táhne a dokazuje, že je pro ni nepostradatelný. Už jen tím, že si místo klasické šestistrunné kytary vybral nástroj s osmi strunami, na který to zvládá stejně dobře. Někdo takový by se těžko nahrazoval. Mikrofonu se chopil Travis Neal (ex-The Bereaved, Pushed), který je pro toto album nový a nahradil dosavadního Tommyho „Vexta“ Cummingse. Za bubny usedá excelentní Tim Yeung (ex-Nile) a na basu hraje Joe Payne (ex-Nile). “Bringer of Plagues” je teprve druhým studiovým albem, takže Divine Heresy je poměrně mladá skupina. Prvním albem bylo „Bleed the Fifth“ a vyšlo taktéž ...

  • Ahab – The Divinity of Oceans

    30.7.2009

    H.

    Ahab - The Divinity of Oceans

    Abyste správně pochopili smysl této recenze, musím vám nejdříve objasnit můj vztah k Ahab a jejich hudbě. Novinka „The Divinity of Oceans“ byla pro mě jednou z nejnetrpělivěji očekávaných desek letošního roku, což je vzhledem k opravdu velké konkurenci samo o sobě úspěchem. Důvod je jednoduchý. Debut „The Call of the Wretched Sea“ mi k srdci přirostl jako málokteré album a postupem času jsem si k němu vypěstoval až osobní vztah. Mé nároky vůči „The Divinity of Oceans“ byly více než hodně vysoké. Očekával jsem, že mě novinka naprosto uzemní, že se z ní ještě dlouho nevzpamatuju, očekával jsem čirou dokonalost. Jenže vzrušení při prvním stisku „play“ bylo záhy vystřídáno zklamáním… Naštěstí jsem si byl vědom faktu, že Ahab prostě nehrají hudbu na jeden nebo dva ...

  • Heaven Shall Burn – Iconoclast

    3.7.2009

    Seda

    Heaven Shall Burn - Iconoclast

    O Heaven Shall Burn zde na Sicmaggot moc novinek ani recenzí nebylo, takže si je krátce představíme. Jedná se o pětičlennou německou metalcorovou, až trochu melodicky deathmetalovou skupinu. Vznik se datuje na rok 1996. Marcus Bischoff (zpěv) a jeho parta se nám letos představí během jednoho z největších českých metalových festivalů Masters of Rock, na kterém by nikdo neměl chybět. Album, které zde recenzuji, vyšlo minulý rok v únoru. Tato práce je pouze první částí ze dvou vydaných věcí – „Iconoclast (Pt. 1: The Final Resistance)“ je klasické studiové album. Minulý měsíc, v květnu tohoto roku, vyšla druhá část, která nese název „Bildersturm – Iconoclast II (The Visual Resistance)“. „Bildersturm“ je DVD, které obsahuje záběry jak z koncertů, tak i ze zákulisí. Záběry pochází z Vídně v Rakousku a z německého festivalu ...

  • Killswitch Engage – Killswitch Engage

    2.7.2009

    Maggot

    Killswitch Engage - Killswitch Engage

    Co přiměje kapelu, aby pojmenovala svou desku stejně jako v minulosti? Těžko říct, co k tomu vedlo takové Killswitch Engage s jejich novou stejnojmennou fošnou, která se snaží razit cestu skrze metalcorové pole. Jenže ne vždycky se vše vyvede, jak má, a Killswtich Engage spíš dělají své první desce ostudu. Kam se vytratil duch starých Killswitch Engage, kteří hráli nekompromisní hudbu? Nebojte se, nové album je po technické stránce naprosto výborné, ale pokud čekáte ten pravý metalcorový nářez, díky němuž se budou vaše uši zmítat v orgasmických křečích, čekáte na špatné adrese, ačkoli je deska typicky stavěná na řadové posluchače. Škoda promarněné příležitosti, která mohla vyústit v přeci jen lehce přesvědčivější výsledek, než je další, s nadhledem řečeno, obyčejná nahrávka, jichž je v poslední době jako rozježděných slimáků po dešti. ...

  • Suicide Silence – No Time to Bleed

    29.6.2009

    Maggot

    Suicide Silence – No Time to Bleed

    V dnešní době se nevyplatí zastavovat. Pokud jen trošku zaváháte, budete nemilosrdně smeteni vlnou pokroku, kterou si prošel i celý hudební průmysl za posledních několik let. Suicide Silence tvrdí to samé: „Není čas krvácet!“ Zástupci moderní vlny deathcoru se vyšvihli z ničeho a vypracovali se na samotný vrchol potravního řetězce z prachu, špíny a hniloby. První deska „The Cleansing“ byla a v podstatě stále je precizně nahraná, její následovník, čerstvě narozené album „No Time to Bleed“, se vrací spolu s celou kapelou daleko silnější, nacpaný steroidy, ovšem stejně tak daleko smyslnější. Při poslechu si uvědomíte, kdo je tu vlastně král deathcoru. Pokud se vám tedy líbila předchozí deska, nebudete na tom jinak ani s „No Time to Bleed“. V dnešní době je velice obtížné nahrát takový počin, který se bude líbit všem. ...

  • 1349 – Revelations of the Black Flame

    3.6.2009

    H.

    1349 - Revelations of the Black Flame

    Když se Norové 1349 vyřítili před pár lety na scénu a vydali v krátkém sledu tři alba, vyvolali docela solidní rozruch, protože „Liberation“, „Beyond the Apocalypse“ i „Hellfire“ byly ukázky našláplého true norwegian black metalu. Po čtyřleté díře v diskografii se teď vracejí se svojí novinkou. Takový stylový kotrmelec ale nemohl čekat vůbec nikdo… Některá hodnocení čerstvě vydaného „Revelations of the Black Flame“ už teď hovoří o průseru roku. Je to vážně tak hrozné? Jak se to vezme. 1349 totiž black metal zpomalili, jak jen to jde, přidali trochu dronu a špetku sludge a celé to mírně zalili ambientem. Se stylovým přerodem osobně problém nemám, jen se to kapele moc nepovedlo. Deska má hodně tváří, ale ani jednu pořádně. Celé je to roztříštěné a kvalitou hodně nevyrovnané. I proto ...

  • Marilyn Manson – The High End of Low

    2.6.2009

    Seda

    Marilyn Manson - The High End of Low

    Exhibicionista Marilyn Manson se vrací na hudební scénu se svým novým kouskem “The High End of Low”. V této desce se skupina snaží pokračovat ve stylu své minulé práce “Eat Me, Drink Me”, které je mnohdy kritizováno, že už to není starý dobrý Manson, uvidíme, jakých reakcí se dočká i tohle album. Navázalo se na pomalejší a roztáhlejší písně zaměřené spíše na lyrickou část, nežli hudební, celkově texty v tomto albu patří ke špici, co kdy Manson sepsal a nazpíval, texty ale bývaly vždy silnou stránkou tohoto pána. Při začátku poslechu jsem moc nadšený nebyl, očekával jsem něco ve stylu “mOBSCENE” či “The Fight Song”, místo toho jsem dostal pomalou odrhovačku s názvem “Devour”, asi poslední minutu, kdy jsem skoro usnul, jsem radši přetočil a doufal, že druhá píseň přinese zlepšení. Další ...

  • Heaven & Hell – The Devil You Know

    11.5.2009

    H.

    Heaven & Hell - The Devil You Know

    Pokud byste náhodou posledních pár měsíců spali a vůbec tedy netušili, co jsou Heaven & Hell zač (a to stačilo jen navštěvovat Sicmaggot, kde se toho o nich objevilo už dost), dáme si malé opáčko. Heaven & Hell jsou totiž v podstatě legendární Black Sabbath z období kolem alb “Dehumanizer” nebo “Mob Rules” (čili s Ronniem J. Diem za mikrofonem a Vinnym Appicem za bicí soupravou), jen pod jiným jménem. To je překvápko, co? A i když Heaven & Hell vznikli původně jen jako koncertní kapela, rozhodli se nakonec využít svojí formu k vytvoření nového studiového alba. A udělali jedině dobře. Nemá cenu chodit kolem horké (studené, bramborové, připálené anebo jakékoliv jiné) kaše nebo to dále protahovat. Řeknu hned ze začátku a na rovinu – “The Devil ...

  • Candlemass – Death Magic Doom

    6.4.2009

    H.

    Candlemass - Death Magic Doom

    Je to celkem náhoda, že dvě z nejznámějších doommetalových kapel vydávají svá nová alba v tak krátké době po sobě. Po My Dying Bride, jakožto představitelích té trošku extrémnější odnože, teď s novinkou přicházejí i samotní zakladatelé čistého doomu – Candlemass (to, že z dnešního pohledu dělení metalových žánrů měli ve své tvorbě některé doomové prvky už Black Sabbath, teď ponechme stranou). Než se člověk vůbec pustí do poslechu „Death Magic Doom“, musí si ujasnit jednu věc – co vůbec od této desky čeká. Pokud to bude něco přesně ve stylu Candlemass, je to jenom dobře. Což o to, není to nic neobvyklého, že legendy svého žánru, který ještě hrají více jak 20 let, nemění své výrazivo. Důvod, proč s tím teda tady zaplácávám místo je ten, že se s tím ...

  • My Dying Bride – For Lies I Sire

    25.3.2009

    H.

    My Dying Bride - For Lies I Sire

    Dobrých skupin běhají po světě spousty, ale těch opravdu výjimečných, ne-li dokonalých, je pomálu. Pro každého z nás to jsou jiné kapely, někdo jich má trochu víc, někdo trochu míň, ale je jisté, že rozhodně nejsou na každém rohu. A pro mě jsou jednou z těchto skupin, na jejichž tvorbu se nedokážu dívat jinak než naprosto nekriticky, My Dying Bride. „For Lies I Sire“ byla pro mě jedna nejočekávanějších desek posledních měsíců. My Dying Bride jsou už několik let v neuvěřitelné formě, předcházející alba neměla chybu, takže nebyl důvod předpokládat, že se něco změní. K tomu příslib návratu houslí do jejich tvorby a navíc ta nádherná obálka… Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by “For Lies I Sire” mohlo být horší než naprosto skvělé. A jestli jste už zavadili o hodnocení pod ...

  • The Berzerker – The Reawakening

    14.2.2009

    Maggot

    The Berzerker – The Reawakening

    Austrálie, kontinent klokanů, širých plání a největším počtem úmrtí způsobeného kousnutím žraloka. Ač se možná nemusí na první pohled zdát, na tomto místě se narodilo mnoho skupin s podivnou minulostí, jejichž historie předběhla je samotné. Dneska je čas na špetku extrémních rytmů, po kterých se vaše tělo rozvlní do extrémních kreací. Na scénu přicházejí The Berzerker se svou zatím poslední deskou „The Reawakening“, která vás pošle do márnice s rozkopaným tělem, proraženou lebkou a lehce rozmlácenými ušními bubínky. Každý, kdo někdy slyšel jedno z předchozích děl této bandy australských kojotů, vám jistě potvrdí, že to byla jedna z nejrychlejších sraček, kterou kdy slyšel. Nezbývá, než lehce kývnout hlavou, pokud znáte; pokud ne, neváhejte a začněte poslouchat. Píše se rok 1995 a Luke Kenny, zakládající člen kapely a povoláním vokalista, se úspěšně pokouší ...

  • Gloomy Grim – Under the Spell of the Unlight

    29.10.2008

    H.

    Gloomy Grim - Under the Spell of the Unlight

    O Gloomy Grim bylo poprvé pořádně slyšet přesně před deseti lety s vydáním jejich debutového alba „Blood, Monsters, Darkness“. Od té doby vydávali desky s menšími či trochu většími přestávkami až do roku 2004. Jenže s vydáním čtvrtého záseku „The Grand Hammering“ právě z tohoto roku se po těchto Finech slehla zem. Jedno napůl oficiální DVD a jedno na vlastní náklady vydané a stěží sehnatelné EP. Tomu se rozhodně nedá říkat přehnaná aktivita. Už jsem si začínal myslet, že jsou nadobro mrtví, o to více překvapující však byla zpráva, která proběhla internetem na začátku roku, že se chystá nové album. Přibývající potrvzené koncerty dodávaly zprávě na pravdivosti. A na konci jara pak „Under the Spell of the Unlight“ doopravdy vyšlo. Jako první mě do uší kopnul opravdu našláplý zvuk. V tomto ohledu si Gloomy ...

  • Seether – Finding Beauty in Negative Spaces

    18.3.2008

    FieldyX

    Seether - Finding Beauty in Negative Spaces

    Tuto kapelu, která je původem z Jihoafrické republiky, nejspíše netřeba představovat, ale i přesto si krátce přiblížíme jejich historii. Dříve, než se Seether vydali do Spojených statů amerických, jmenovali se Saron Gas a vydali debut nazvaný „Fragile“ pod Musketeer Records. V tomto roce (2000) kapelu opustil kytarista Thomas Morris, jehož místo zaujal Dale Stewart. V USA kapela přešla pod křídla Wind-Up Records a změnila si název na Seether podle singlu kapely Veruca Salt. V roce 2002 vyšla deska „Disclaimer“, z této byly vydány tři singly: „Fine Again“, „Driven Under“ a „Gasoline“, přičemž jediná „Fine Again“ dokázala uspět v hitparádách, ale největším hitem byla rozhodně skladba „Broken“, která kolovala v rádiích s velkým úspěchem, ovšem Seether ji nikdy nevydali jako plnohodnotný singl. Poté přišla deska „Disclaimer II“, která byla ...

  • Five Finger Death Punch – The Way of the Fist

    8.3.2008

    FieldyX

    Five Finger Death Punch - The Way of the Fist

    Pro začínájící kapely je období před a po vydání debutového alba vždy jedním z těch nejhorších. Samozřejmě to neplatí u všech kapel, ale u většiny ano. Neustálé koncertování, diváci volající po dalším albu a další starosti. Pro kapely bez zkušeností to může být hodně tvrdé a složité, ale to není případ Five Finger Death Punch, ti mají zkušeností na rozdávání. Zpěvák Ivan Moody působil v nu-metalové bandě Motograter a stále zpívá v Ghost Machine. Kytarista Darrell Roberts působil v kapele W.A.S.P. a k Five Finger Death Punch se připojil v roce 2006. Zakladatel a kytarista Zoltan Bathory působil v post-grungeových U.P.O.. Basista Matt Snell působil v kapelách Anubis Rising a Deadsett. Jediný, kdo nemá zkušeností na rozdávání, je bubeník Jeremy Spencer. Album kapele pomohli nahrát Stevo „Shotgun“ Bruno z kapel Mötley Crüe a Prong ...

  • The Agony Scene – Get Damned

    15.2.2008

    FieldyX

    The Agony Scene - Get Damned

    Co si člověk představí pod pojmem „metalcore“? Dnes už spíše tisíce kapel skakajících do vlaku bez lokomotivy. Během těch několika let, kdy prožívala celosvětový „boom“, na nás metalcorová scéna – v tomto případě se nebojím použít slovo – „vyblila“, strašná kvanta nic neříkajících kapel, samozřejmě i kvalitních, ale těch rozhodně není mnoho. Dnes se situace již stabilizuje a na povrch vyplouvá kvalitní materiál, kterého jsem si nemohl nevšimnout. Řeč je o kapele The Agony Scene, která fanoušky tohoto žánru potěšila ke konci loňského roku svou třetí řadovkou nazvanou „Get Damned“. Sám jsem byl zvědav, jak si s tím pánové poradí. Poté, co opustili Roadrunner Records a dali sbohem bubeníkovi Brentovi Mastersovi, to s novou deskou vypadalo na déle, ale kapela našla za bicí Ryana Foldena a podepsala se Century Media, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy