Emyn Muil – Túrin Turambar Dagnir Glaurunga 14.3.2013 Ellrohir  Odpusťte mi prosím tento rozmáchlý knižní úvod, ale nic menšího než vpravdě biblickou citaci si tato “nejdelší z beleriandských pověstí” nezaslouží. Neboť pro mě, a to mi praktikující věřící budou muset odpustit, je Tolkienův “Silmarillion” jakousi obdobou Písma svatého, byť ve smyšlené zemi. Konkrétně tento rozšířený úryvek tedy nepochází přímo z originálu “Silmarillion”, nýbrž z českého překladu knihy “Húrinovy děti” (2007, Argo). Tragickým a epicky rozmáchlým příběhem Túrina Turambara jsem však nebyl zdaleka pohlcen já, ale též italský hudebník Saverio Giove, který se jej jal rovnou zhudebnit. Zvolené jméno projektu Emyn Muil sice přímo s Túrinem nekoresponduje (jde o pohoří z “Pána prstenů”), zato však ihned evokuje nijak nezastíranou inspiraci Tolkienem. Žánrová škatulka epic black metal zase neomylně nazačuje, že jedním z muzikálních předobrazů jsou ... Akustik Card – Zrozen k zániku 13.3.2013 Ježura  Když jsem rozmýšlel, jak uvést tuto recenzi, došlo mi, že není vůbec snadné říct, co to vlastně Akustik Card je. Kapela rozhodně ne. Když ne kapela, tak tedy projekt? Možná, ale ani tento pojem se mi nechce používat, když sám autor svoji prvotinu, která pod hlavičkou Akustik Card vyšla, označuje za malou koláž vydanou z popudu přátel. Faktem ale zůstává, že za čtvrthodinkou muziky, která se na nosič pojmenovaný “Zrozen k zániku” vměstnala, je zodpovědný skladatel a kytarista Martin “Brďa” Kratina a na mě není ani tak určení, do jaké umělecké kategorie Martin, respektive Akustik Card spadá, ale spíše zhodnocení materiálu, kterým se prezentuje. Jak už napovídá jméno Akustik Card, jedná se muziku prakticky výhradně akustickou. Martinovým ústředním nástrojem je elektroakustická kytara a s tou si vystačil ... Todtgelichter – Apnoe 12.3.2013 H.  Němci Todtgelichter patří přesně k tomu typu kapel, které jsou sice na první pohled možná malinko nenápadné a které ani zdaleka nepatří k těm, o jejichž existenci by byla spravena celá široká obec fanoušků metalu, přesto dokážou nabízet velice kvalitní, zajímavou a do jisté míry možná vlastně i originální hudbu, jež potěší všechny milovníky chytrých produkcí. Přestože Todtgelichter bývají označováni škatulkou avantgardního black metalu a obecně jsou stále řazeni mezi black metalové skupiny (já sám to tak automaticky také beru), je to poněkud diskutabilní, jestli stále ještě opravdu black metal, protože do jisté míry je tento žánr spíše záležitostí, již si Todtgelichter s sebou táhnou z dob své minulosti. Podobně jako na předchozím “Angst” z roku 2010, i na “Apnoe” se black metal nachází spíše v podobě stopového prvku, který ... Suffocation – Pinnacle of Bedlam 11.3.2013 Stick  Kapela, která měla nesporný vliv na většinu současných brutálně i technicky laděných death metalových spolků, přichází s novým albem, na něž se čekalo dlouhé čtyři roky. Řeč je o NY veteránech Suffocation, kteří s “Pinnacle of Bedlam” ukazují, jak by měl současný death metal vypadat. V první řadě už obal z dílny Raymond Swanlanda slibuje kvalitní jízdu. Když se Suffocation v roce 2004 přihlásili s albem “Souls to Deny”, což byla první dlouhohrající nahrávka po devítileté pauze od alba “Pierced from Within”, v řadách fanoušků zavládlo enormní nadšení, které ale posléze poněkud ochladlo s následujícími zářezy “Suffocation” a “Blood Oath”, jež přece jen tak úplně do všech uší nezapadly tak, jak by měly. Myslím, že s letošním počinem se netřeba bát. Kapelu velmi nakopl příchod (návrat?) tlučmistra Davea Culrosse, který s kapelou natloukl patnáct let ... Stratovarius – Nemesis 10.3.2013 Kaša  Třetí album finských Stratovarius po odchodu dlouholetého lídra Tima Tolkkiho se sice stále nese ve znamení power/speed metalu, jako tomu bylo daleko před odchodem zmíněného kytaristy, ale jako důkaz vývoje kapela do své tvorby zahrnuje prvky nové. Kytary jsou tvrdší a přibylo progresivních momentů při nutném zachování veškerých poznávacích znamení. Zatímco Tolkki se po svém odchodu snaží již po několikáté vzkřísit svou kariéru a vydělat nějaké ty chechtáky (aktuálně v připravované metalové opeře Avalon), čímž se začíná měnit v karikaturu sebe sama, tak jeho bývalí kumpáni nelení a pravidelně sázejí solidní desky, které se klasickým žánrovým albům stěží vyrovnají, ale pořád je to poslouchatelné cvičení na téma severské melodiky, jež má své stálé fanoušky. Asi největším problém současné tvorby Stratovarius je pro mě až přílišná podobnost posledních tří alb. Je ... Vreid – Welcome Farewell 9.3.2013 Ježura  Norští Vreid vždycky patřili k tomu druhu kapel, jejichž hudba okolo mě kroužila, ale nikdy se nepřiblížila natolik, abych se na ni mohl podívat zblízka a důkladně. Když tedy nepočítám jedno živé dostaveníčko, aktuální novinka “Welcome Farewell” se dá považovat za první vzájemné zkřížení mečů a její recenze pak příležitost, jak porovnat názor prakticky úplného nováčka s pohledem redaktorů s hudbou Vreid mnohem obeznámenějších. Tak tedy do toho, duel začíná. Když jsem poprvé kliknul na tlačítko PLAY, čekal jsem necelou tři čtvrtě hodinu ponuré black’n’rollové jízdy, na které si Vreid v uplynulých letech udělali jméno a v jehož duchu se nesla i s předstihem uvolněná klipovka “The Reap”. Stavět na těchto dojmech očekávání byl však asi nejzásadnější omyl, kterého jsem se v případě “Welcome Farewell” dopustil, protože jak se velmi záhy ukázalo, ve skutečnosti si Vreid ... Wednesday 13 – The Dixie Dead 8.3.2013 nK_!  Pana Wednesdaye třináctku znám hlavně coby frontmana horror punkové superformace Muderdolls a zatím jsem se s jeho sólovou dráhou do křížku nedostal. Očekával jsem něco podobného stylu zmíněných Murderdolls a nemýlil jsem se. Dopředu tedy říkám, že mi “The Dixie Dead” zní téměř jako další řadovka panenek, jenom možná o něco málo temnější a složitější k uchopení a poslechu. Wednesday 13 (krásný pseudonym, který mimochodem pochází ze slavného filmu “Addamsova rodina”) se nezapře, a tak máme opět co do činění s pěknou porcí horror punkové nálože. Celé “The Dixie Dead” mi připomíná soundtrack k nějakému béčkovému hororovému filmu a mám pocit, že přesně o to se kapela snažila. Wednesdayův hlasový projev je do puntíku totožný s tím, na co jsou jeho fanoušci zvyklí, takže nechybí drsňácký chraplák stejně jako vysoké ... Alaverdi – Egle 7.3.2013 Kaša  Alaverdi jsou ve všech směrech poměrně pozoruhodná a zajímavá kapela. Ať už ve smyslu hudebním, či v oblasti grafické a fyzické podoby svých nosičů nejsou v žádném případě tuctoví. Minimálně v posledním ohledu bych se nebál tuto trojici označit na české scéně za průkopnickou. Důvod? Dosavadní alba tak trochu boří zajeté standardy ohledně formátu desky a vyšla například s obalem z recyklovaného papíru, či s názvem raženým do dřevěných loubků. Opravdu zajímavý způsob, jak podat svým příznivcům výslednou podobu alba. Pozadu nezůstávají ani v souvislosti s novinkou, která vyšla na USB nosiči zabudovaném do běleného dřeva. Pokud tohle není krok, který přiměje nejednoho posluchače ke koupi originálu, tak už nevím. Ale hlavní je samozřejmě hudba, která už možná není natolik originální a pozornost přitahující, ale pořád představuje nadstandard ve větvi chytrého metalu. Přestože Alaverdi geograficky ... Saxon – Sacrifice 6.3.2013 Ježura  Víte, hodnotit desky jako “Sacrifice” je docela svérázná záležitost. Recenzent dopředu ví, jak to asi bude znít, a vědí to i posluchači, na které nahrávka míří. A ví to vlastně celý metalový svět, protože hudba, jakou produkují Saxon a další jim podobní, je zde déle než třicet let a po celou tu dobu si udržela v zasadě neměnný charakter. Právě proto je to ale vždycky tak trochu loterie, protože si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli se zrovna tentokrát podařilo nahrát NWOBHM desku, která má i v 21. století co říct. V případě Saxon je to maličko jinačí. I když bych s odstupem roka a půl jejich předchozí desce “Call to Arms” určitě nedal 9/10, jak jsem učinil v tehdejším vydání Na co se nedostalo, pořád platí, že mě ... Grayceon – Pearl and the End of Days 5.3.2013 Zajus  Grayceon nepatří mezi přední metalové kapely, přesto je o nich však čím dál více slyšet, a to z dobrého důvodu. Tato trojice pocházející z americké Kalifornie již osm let tvoří velmi zajímavou a vskutku originální metalovou hudbu, a proto by ji bylo škoda ignorovat. Než se však zakousneme do samotného počinu “Pearl and the End of Days”, pojďme si Grayceon krátce představit. Již sestava této kapely je totiž netradiční. V ní totiž klíčovou roli sehrává slečna jménem Jackie Perez Gratz, hrající na cello. Komu by její jméno bylo povědomé, tomu prozradím, že tak rozhodně není náhodou. Jackie se totiž stihla objevit v množství kapel, mezi nimiž vystupují například slavní Neurosis. Hostovačku si pak střihla například u Agalloch, pro než napsala a nahrála intro pro album “Marrow of ... The Levitation Hex – The Levitation Hex 4.3.2013 Kaša  Při prvním seznámí se s kapelou, a následném poslechu, pro mě byli The Levitation Hex pouze další no-name kapelou, o které jsem do té doby neměl páru. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem se začal pročítat biografií a zjistil, že hlavním tahounem této australské party je Adam Agius, který stál dlouhá léta v čele progresivních death metalistů Alchemist. Ti se sice nedokázali prosadit v absolutní modly žánru, ale orientálními motivy načichlá tvorba, kterou produkovali, mi nebyla úplně cizí. Zejména jejich labutí píseň v podobě alba “Tripsis” z roku 2007 mě svého času dost bavila. O rozpadu kapely jsem neměl vůbec ponětí, takže nové jméno, které vzniklo do jisté míry jako pohrobek této party, pro mě bylo docela překvapení. Agius se v nové kapele obklopil bývalými členy Alarum a Aeon of Horus, přesněji ... Crest of Darkness – In the Presence of Death 3.3.2013 H.  Norsko, black metal – víc asi netřeba říkat, aby měl úplně každý více či méně představu, oč zde běží. Crest of Darkness jsou opravdu další black metalovou formací z této skandinávské země, kolikátou už, to je nad lidské síly spočítat, až by se občas mohlo zdát, že těch žánrových kapel je tu tolik, že v tom Norsku snad nikdo jiný než black metaloví hudebníci být nemůže. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že ačkoliv Crest of Darkness nejsou nějakým vyloženě zavedeným jménem v tom smyslu, že by o jejich existenci věděl snad úplně každý, jak tomu je u nejlegendárnějších místních jmen, žádní cucáci to také nejsou. Ve skutečnosti se jejich zrod datuje do roku 1993, čili do nejslavnějšího období black metalu (i když… nejslavnější z dnešního poněkud zidealizovaného pohledu, ... Kaviar Kavalier – Musik aus Ordinationen 2.3.2013 H.  Tomáš Kohout, známý spíše pod gangsterskou přezdívkou Necrocock, bezesporu patří mezi nejvíce svérázné postavy domácí metalové scény… i když, jestli stále ještě metalové, to by mohlo být poněkud diskutabilní. Samozřejmě, jde o člověka, jenž tvoří jednu část klasické sestavy mocných Master’s Hammer, kteří jsou dle mého skromného názoru jednou z nejdůležitějších extrémně metalových skupin v celé historii české tvrdé hudby (fakt, že se zároveň jedná o jednu z mých největších srdcovek, s tímto tvrzením má co do činění jen minimálně, možná vůbec), mimo Master’s Hammer se však Necrocock téměř vždy prezentoval poměrně odlišnou muzikou… Pokud nepočítáme stařičký demáč “Praktiky pohřebních ústavů”, který vznikl ještě v éře aktivních Master’s Hammer a který byl posléze o mnoho let později exhumován i na CD, plula Necrocockova tvorba, ať už sólová nebo pod hlavičkou kapely Kaviar ... Panikk – Unbearable Conditions 1.3.2013 Kaša  Thrash metal ze Slovinska? Nedělejte si ze mě srandu, říkal jsem si. Kdybyste mě mučili, tak bych z této země nedokázal určit jedinou kapelu, která by se nějak blízce dotýkala rockové, potažmo metalové hudby. Mé hudební znalosti z této oblasti končí u elektronických Laibach, kteří jsou ale stylově mimo. Nyní můžu říct, že jsem zase o něco chytřejší a můžu si na evropské mapě zařadit talentované mladíky Panikk, což je čtveřice, která vznikla teprve nedávno, přesněji řečeno v roce 2008. Má za sebou jedno demo z následujícího roku a teprve letos, předpokládám, že po ustálení sestavy, protože ¾ kapely jsou jejími stálými členy necelé dva roky, se odhodlali k řadovému albu, jež dostalo do vínku titul “Unbearable Conditions”. Teď ještě zbývá dodat, kam Panikk vlastně zařadit, do jaké škatulky? Thrash metal. ... En Nihil – The Approaching Dark 28.2.2013 H.  Muziku samozřejmě běžně dělíme na žánry, což je asi nejpřehlednější a nejsnáze představitelné. Kdyby na to ovšem přišlo, klidně bychom mohli hudbu dělit i trochu abstraktněji, dejme tomu třeba standardní a nestandardní produkci. Na Sicmaggot se v drtivé většině případů setkáváme s tím prvním případem – ačkoliv jde nezřídka o bezesporu extrémní a nepříliš lehce stravitelné věci, přesto bych – měřeno čistě mou osobní optikou – označil 99% metalové hudby za standardní produkci, tvořenou konvenčními prostředky, mohli bychom říct. Pak tu jsou ovšem záležitosti na samém okraji hudebního spektra, vymykající se běžnému pohledu na to, jak by muzika měla vypadat a znít, až by se vlastně v nejednom případě dalo vcelku úspěšně polemizovat o tom, zdali se ještě vážně jedná o hudbu. Kdysi dávno jsem pro osobní potřeby vymyslel pojem “umělecká performance”, což ... Ov Hollowness – The World Ends 27.2.2013 Stick  S kanadským one-man projektem Ov Hollowness jsem se seznámil nedávno díky albu “Drawn to Descend” z roku 2011. Byla docela příjemná náhoda, když jsem dostal nabídku zrecenzovat zbrusu nový počin “The World Ends”, jelikož nadšení z předchozí tvorby je u mě celkem enormní. S letošním počinem moje víra v kvality tohoto projektu rozhodně vzrostla, už jen při pohledu na obálku jsem byl skutečně natěšený. Do poslechu jsem se ale pouštěl s mírnými obavami, jelikož album při deseti skladbách obsahuje více jak sedmdesát minut muziky, což jak známo, i u největších mistrů bývá daleko za hranicí poslouchatelnosti. Libuju si v takzvaných atmosférických black metalových vodách, za což by mě asi kdejaký pravověrný satan mohl ukřižovat, ale už je to tak. Black metalová muzika totiž pokrývá celé spektrum hudebního vyjadřování, a z každého jejího zákoutí ... Steven Wilson – The Raven That Refused to Sing (and Other Stories) 25.2.2013 Kaša  Na prstech jedné ruky bych spočítal hudebníky, jejichž tvorbu považuji za geniální. Správně tušíte, že bych takhle nezačínal recenzi třetího sólového alba Stevena Wilsona, kdyby britský mág nebyl jedním z těch, kteří si mě podmanili a jejichž studiová tvorba je pro mne vždy událostí roku. “The Raven That Refused to Sing (and Other Stories)” je třetím sólovým zářezem na jeho pažbě a po klasičtějším “Insurgentes”, o něco víc experimentálnějším “Grace for Drowning”, byla očekávání opravdu nemalá, protože v obou případech se jedná o skvělé desky, které na straně jedné citují klasické progrockové postupy a na straně druhé Wilson přidal něco ze své vlastní vize, která je stavěna na melancholických, náladotvorných rozmáchlých plochách, z nichž (zvláště pak při spojení s jeho charakteristickým zpěvem) můžete cítit atmosféru, kterou se snažil vyjádřit, jak vám takřka ... Appalachian Winter – Ghosts of the Mountains 24.2.2013 Ellrohir  Než z vrcholků Apalačského pohoří slezl sníh, než se stráně hor znovu zbarvily zářivou paletou podzimních barev a než se pensylvánské hory znovu zahalily do bílého hávu, stihl D.G. Klyne připravit, nahrát a namixovat nové album svého projektu Appalachian Winter. Téměř přesně na den před rokem tu byla má recenze na předchozí počin pojmenovaný “Appalachian Winter”, dnes se podíváme na zoubek novince nazvané “Ghosts of the Mountains”. Fyzicky sice album vyjde až 9. března, nicméně je to v historii projektu poprvé, kdy se objeví CD, čtyři předchozí alba existovala pouze v elektronické podobě, které jsou k dispozici k naprosto legálnímu stažení, protože autor si na volné dostupnosti své tvorby skutečně velmi zakládá (a neopomíná to stále dokola opakovat). Ani nejnovější album není výjimkou, vyjde sice CD, ale v online verzi novinka existuje ... Bullet for My Valentine – Temper Temper 22.2.2013 Stick  Nejsem vyloženě hater Bullet for My Valentine. Spíš mi zní jako prostý produkt své doby. V době vydání debutového alba “The Poison” se vezli na vlně populárního metalcoru s teplými emařskými melodiemi, který tehdy ovládal tvrdou hudební scénu. Tento trend ovšem pominul a s tím bylo nutno změnit i hudební škatulku Bullet for My Valentine. Nyní hrajou takový neurčitý styl, který se tváří rádoby drsně (i stylizace image tomu nahrává), ale přesto je to naprosto neškodná cukrová vata. Vezměte si nejklišovitější texty, které může moderní kapela zpívat; vezměte si kýčovité riffy a provařené melodie do jednoho rendlíku. Pěkně to provařte a vypadne na vás nová deska “Temper Temper”. Samozřejmě, deska se tváří na úrovni (no, i když ten obal…), křišťálová produkce, propagace a podobně. Instrumentálně to taky nikdy ... Hatriot – Heroes of Origin 21.2.2013 Kaša  Jmenují se Hatriot, ale klidně by si mohli říkat The Souzas. Důvod? Těm, kteří se v thrash metalu alespoň trochu orientují, nemusím jméno Steve “Zetro” Souza nijak dlouze představovat. Legendární zpěvák, který si svůj status vydobyl v řadách Exodus, se kterými zažil jejich nejklasičtější období. A proč The Souzas? No protože krom něj působí v této kapele i jeho synové Nick, který hraje na bicí, a Cody, jenž má na starosti baskytaru. Do plného počtu pěti členů nám tak schází dvojice kytaristů Kosta V. a Miguel Esparza, jejichž výčtem jsme se dostali k sestavě, která má album “Heroes of Origin” na starosti. Zetro se tentokrát rozhodl obklopit mládím a elánem a na výsledné podobě je to znát, protože zní, jako by nikdy Exodus neopustil a předvádí se v neskutečné formě. Po dvou albech ...
|
