Recenze

  • Battle Dagorath – I – Dark Dragons of the Cosmos

    21.1.2017

    H.

    Battle Dagorath - I - Dark Dragons of the Cosmos

    Myslím, že kdo se zajímá a jen trochu chtěl, se jménem Battle Dagorath už se nejspíš setkal. Cest, po nichž šlo k objevení tohoto projektu dojít, je hned několik. Alba skupiny například svého času byla běžně k sehnání v domácích distribučních kanálech, tudíž si jich našinec mohl lehce všimnout. Nebo jste Battle Dagorath mohli zaznamenat díky tomu, že se do sestavy přidal Christoph Ziegler z Vinterriket. A kdyby vám ani jedno z toho nestačilo, tak minimálně ve stáji Avantgarde Music jste Battle Dagorath zaznamenat mohli; připojili se sem v relativně nedávné době. Loňské „I – Dark Dragons of the Cosmos“ je ve skutečnosti prvním albem Battle Dagorath, jež pod značkou jmenovaného elitního labelu z Itálie vychází. To je samo o sobě jistou známkou kvality, nicméně zasvěcení věděli již předem, co od nahrávky čekat ...

  • Arkhaeon – Beyond

    20.1.2017

    H.

    Arkhaeon - Beyond

    Arkhaeon je dalším z řady okultně blackmetalových projektů, jichž se v posledních letech vyrojilo jak hub po dešti nebo jak zlatokopek kolem náhlého výherce jackpotu ve Sportce. Je pravda, že už je takových věcí zbytečně moc a o trendovosti jejich počínání nejde moc pochybovat, nelze však ignorovat ani skutečnost, že v téhle větvi černého kovu se také nacházejí mimořádné kvalitní věci, jejichž úroveň dokáže uspokojit i náročného posluchače. A dnes jsme se tu sešli, abychom si pověděli, zdali do téhle sorty patří švýcarské uskupení Arkhaeon, anebo jestli se jedná o jednu z těch zbytečných formací. Debutové album „Deathprayer Evangelium“ vyšlo v srpnu 2014, a ač jsem jej neslyšel, dovolím si říct, že na první pohled se tváří jako zcela standardní zástupce svého subžánru. Obalem počínaje, sanskrtovými a dalšími klikyháky v některých písních tracklistu ...

  • Havnatt – Heimferd

    19.1.2017

    H.

    Havnatt - Heimferd

    S norským duem Havnatt jsem se poprvé setkal v roce 2012, když vyšlo debutové EP „Havdøgn“. To jsem sice neslyšel už pěkně dlouho, v paměti mi ovšem zůstalo. Vzpomínám si na něj jako na dost příjemnou záležitost holdující jemnému a minimalistickému neofolku postavenému na akustické kytaře a ženském vokálu. V jeho útrobách však šlo nalézt kus poutavé atmosféry. Navzdory původu nešlo o žádné zpodobnění drsného severu a jeho hlubokých lesů, fjordů či zamlžených hor. Havnatt holdovali spíše melancholii. Mimochodem, tři přítomné skladby byly ve skutečnosti zhudebněnými básněmi a v té době již měly šest let na křížku, jen zbylé dvě byly čerstvé. Jenže i navzdory tomu, že jsem si Havnatt díky „Havdøgn“ zapamatoval a uložil si je v paměti jako formaci, již se vyplatí poslouchat, postupem času se mi dočista ztratili ...

  • Siculicidium – Land Beyond the Forest

    18.1.2017

    H.

    Siculicidium - Land Beyond the Forest

    Mohlo by se zdát, že lidové pověry, povídačky a mýty by měly být výbornými tématy pro metalové texty. Jejich povaha k tomu přímo vybízí. Nejsou to žádné pohádky, naopak se mnohdy jedná o temné záležitosti opředené mystikou. A přesto se z této oblasti ani zdaleka nečerpá natolik, aby to odpovídalo obrovskému potenciálu různých středověkých či starověkých báchorek a pověr. Pár takových případů, které se do zmiňovaných vod nebojí ponořit, však naštěstí existuje. Rumunští Siculicidium samozřejmě nejsou první a doufám, že ani poslední, přesto je vhodné zmínit, že právě okolo takových témat se točí jejich nejnovější minialbum „Land Beyond the Forest“. A s vědomím toho, co Siculicidium hudebně předváděli na svých starších počinech, se to rýsuje jako vysoce lákavá kombinace. A čert vem, že přebal „Land Beyond the Forest“, namísto ...

  • Injury Reserve – Floss

    17.1.2017

    Zajus

    Injury Reserve - Floss

    Není nic příjemného trávit hodiny a hodiny v zubní ordinaci. Jde o záležitost časově i finančně náročnou a většinou také bolestivou. Proto se rada, s níž Injury Reserve přišli v názvu své druhé desky, zdá jednoznačně dobrá. Kdo by však čekal album plné hodnotných medicínských doporučení, bude asi těžce zklamán. Zubařská tematika není Injury Reserve cizí, ovšem ne z důvodu, že by o své zlaté zuby nějak přehnaně pečovali. Trio Steppa J. Groggs, Ritchie with a T a Parkey Corey svůj debut „Live from a Dentist Office“ natočili právě v zubní ordinaci (jak název ostatně dost průzračně napovídá) a stejně jako v případě „Floss“ zde šlo spíše o symbolické spojení než o jakékoli výrazné ovlivnění hudby, jež v tomto depresivním místě vznikla.

  • Nebrus – Exta malorvm

    16.1.2017

    H.

    Nebrus - Exta malorvm

    Překvapení se mnohdy může skrývat i tam, kde by jej člověk vůbec nečekal. Třeba v nahrávkách, které na první pohled nevypadají jako nic zvláštního, co by mělo stát za pozornost, jen jako další zaměnitelný počin nijak nevybočující z nekonečné řady nepříliš známých nebo dokonce úplně neznámých skupin. A přesto i na místě, kde očekáváte obyčejný průměr, můžete najít důstojné sonické zpracování Pekelného odkazu. Nemohu si pomoct, ale italská dvojice Nebrus skutečně na první pohled nedisponuje ničím, co by mě mělo nalákat. Do poslechu „Exta malorvm“ jsem se pustil… no, vlastně ani nevím proč. Ale o to víc mě potěšilo, že Italové kutají černý kov dostatečně zábavným, přiměřeně agresivním a v neposlední řadě autentickým způsobem. A to v takové míře, že „Exta malorvm“ navzdory několika muškám vydrží na pěkných pár poslechů.

  • Drwiwy – Cyrk biezzahanny

    15.1.2017

    H.

    Drwiwy - Cyrk biezzahanny

    Občas nezaškodí napsat si pořádnou hejtovací recenzi, kde příslušné album mocně pojebete, dáte mu sodu, nenecháte na něm nit suchou, jednoduše ho strháte až nadoraz. Nestydím se přiznat, že jsem takové cynické hovado, že mě tohle docela baví. Občas si to užívám – co jiného má také člověk dělat, když to nadávání je mnohdy výrazně zábavnější než samotný poslech. Ale taková strhávací recenze by měla být spíš jakási třešnička na dortu, na níž si recenzent výjimečně smlsne, přehánět by se to nemělo. Ono co si budeme povídat, obecně vzato je příjemnější poslouchat kvalitní muziku a chválit. A obzvlášť to platí tehdy, když člověk v článku představuje nějakou nepříliš známou chuťovčičku. Jako třeba dnes… „Cyrk biezzahanny“ je určeno těm z vás, kdo máte ...

  • Soulemission – Tales of Inevitable Death

    14.1.2017

    H.

    Soulemission - Tales of Inevitable Death

    Hádám, že lze říct, že jednou z tužeb hudebního fanouška je vedle požitkářského vychutnávání již známých formací také vyhledávání nových jmen, která by byla hodna zařazení k oné již známé množině, k níž stojí za to se vracet. Snad právě z tohoto důvodu posloucháme ty neustále vznikající neznámé skupiny a doufáme, že se při tom strefíme do něčeho, co se nám strefí do vkusu. Jenže takových případů je bohužel minimum a nenaráží se na ně na každém rohu. Naopak, taková objevitelská činnost s sebou nutně přináší i mnohá šlápnutí do hovna, když člověk něco vyzkouší, aby následně odcházel neuspokojen či dokonce zhnusen a s pocitem ztráty času. Některé perly, k nimž se mi podařilo se v loňském roce dopracovat, jsem tu již představil. Dnes na to ovšem půjdeme z druhé strany a představíme si něco, co za představení nestojí – jedno ...

  • Adrian T. Bell – Night and Day

    13.1.2017

    Zajus

    Adrian T. Bell - Night and Day

    Je to už něco přes rok od chvíle, kdy mi kamarád s nadšením doporučil debutové sólové album Adriana T. Bella, „Different World“. O jeho závěrečné skladbě dokonce prohlásil, že jde o záležitost, za niž by se nemusel stydět ani David Gilmour ve své nejlepší formě, a to je jedno z těch tvrzení, které si člověk prostě musí ověřit. Svým způsobem jsem mu nakonec dal za pravdu, protože ona píseň, a nejen ona, byla tak dobrá, že mě bavila o dost více než třeba právě Gilmourovo poslední sólové album. Musím ovšem dodat, že Adrian T. Bell se legendu z Pink Floyd určitě nesnaží napodobovat a společné rysy jejich hudby lze označit za zdravou inspiraci, jež byla navíc doplněna množstvím zcela osobitých prvků. Vraťme se však k osobě hlavního protagonisty. Adrian T. ...

  • The Ruins of Beverast – Takitum Tootem!

    12.1.2017

    H.

    The Ruins of Beverast - Takitum Tootem!

    Už jsou tomu víc jak tři roky, co německá formace The Ruins of Beverast vedená Alexanderem von Meilenwaldem vydala svůj poslední opus „Blood Vaults – The Blazing Gospel of Heinrich Kramer“. Jak je u toho projektu zvykem, šlo o monumentální black/doommetalovou atmosféru s několika vpravdě dokonalými momenty. Jednoduše řečeno, nebylo pochyb o tom, že The Ruins of Beverast stále jsou (je) ve formě. To se ovšem bavíme o minulosti, od té doby již něco doby uplynulo a bylo na čase se ptát, kdy bude nějaké pokračování. Zvlášť když hlad po něm už je po takové době veliký (alespoň tedy z mé strany), poněvadž se jedná o ohromně působivou záležitost a takových není nikdy dost. Po třech letech jsme se konečně dočkali, byť je to počin, jehož délka je tentokrát o poznání kratší, než ...

  • Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent

    11.1.2017

    H.

    Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent

    Gnaw Their Tongues už dnes asi není skupina, která by ještě dokázala překvapit. Po víc jak dekádě fungování, deseti deskách a bezpočtu neřadových počinů to je snad i pochopitelné. Ale to nemusí nutně znamenat degradaci kvalitativní úrovně. Poprvé to sice vždycky bývá nejsilnější, v tomto případě snad i nejhnusnější, ale to neznamená, že by snad hudba tohoto nizozemského projektu s postupem let ztrácela na síle či své odpornosti. Moriesovi lze možná vyčítat nadprodukci – s Gnaw Their Tongues sype spoustu počinů a vedle toho má ještě kotel dalších projektů, mezi nimiž jsou nejznámější asi Cloak of Altering, De magia veterum (první album po pěti letech vyjde příští měsíc!) a v poslední době třeba Pyriphlegethon – ale rozhodně mu nelze vyčítat, že by snad postupem času ...

  • BadBadNotGood – IV

    10.1.2017

    Zajus

    BadBadNotGood - IV

    Když jsem před čtyřmi lety objevil druhé album kanadských BadBadNotGood, rozhodně jsem netušil, do jakých výšin tito „hoši“ záhy vystoupají. Je klidně možné, že je neznáte, ale v zámoří si podle všeho budují solidní fanouškovskou základnu, a to v rámci žánru, který lze (nebo alespoň před několika lety šlo) jen stěží označit za „cool“. Jejich přístup však chtě nechtě musíme označit za novátorský a navíc tak trochu opačný, než je běžné. Při míchání jazzu s hip-hopem bývalo již od raných 90. let zvykem, že prim hraje hip-hop, nasávající do sebe prvky (a často rovnou celé výstřižky) žánru mnohem staršího. Jenže BadBadNotGood to vzali z druhé strany a v (pseudo)tradiční jazzové sestavě bicí-basa-klávesy si začali pohrávat s hip-hopovými skladbami. Netřeba tajit, že výsledek byl nadmíru zábavný a nápaditý. S vydobytým renomé se před dvěma ...

  • Horn – Turm am Hang

    9.1.2017

    H.

    Horn - Turm am Hang

    Niklas, jindy též zvaný Nerrath, patří k těm muzikantům, jejichž portfolio čítá poměrně velké množství projektů. Nebudu vám věšet žádné bulíky na nos – ani zdaleka nemám celou jeho tvorbu prozkoumanou. A abych byl zcela upřímný, ani po něčem takovém dvakrát netoužím, protože tuším (říkejte tomu klidně intuice – nikoliv ženská, nýbrž posluchačova), že by zde na mne žádná audio-extáze nečekala. Přesto jsem si jednu z jeho skupin velmi oblíbil. Jedná se o Licht erlischt…, kde Niklas předvedl svůj náhled na depressive black metal, kterýžto mě dost bavil, a obě vydaná alba jsem si do své sbírky s chutí pořídil. Nicméně tento projekt už byl ukončen, byť je pravda, že se dočkal přímého pokračovatele v podobě skupiny Latitude Egress, s níž Niklas doposud vydal jednu desku „To Take ...

  • Aesop Rock – The Impossible Kid

    8.1.2017

    Zajus

    Aesop Rock - The Impossible Kid

    Nejsem žádným velkým znalcem hip-hopu (čti: nemám o tom vůbec šajnu) a i to málo, co o něm vím, je určitě špatně. Přesto jsem už leccos naposlouchal a mohu vám povědět, že Aesop Rock je v mnohém unikátní. A když se řekne „unikátní“, nemyslím tím ani trochu „divný“, jak se občas stává, protože na jeho tvorbě není divného nic. Je jedno, jaké album si pustíte, vždy dostanete solidní hip-hop, který se příjemně poslouchám a přitom není tuctové (jak ve vztahu k ostatním albům interpreta, tak i vzhledem k ostatním interpretům). A tak se nabízí otázka, zda to prostě může fungovat i na sedmé desce. Aesop v posledních letech získává stále větší pozornost mainstreamových médií, a proto je prvním potěšením, že to jeho tvorbu nijak neovlivnilo. „The Impossible Kid“ je dokonce o něco ...

  • Necrocock – Houbařské album

    7.1.2017

    H.

    Necrocock - Houbařské album

    Uběhl jen rok a půl od „Hudby z psychiatrických pavilonů“ a už je tu Necrocock zase – a opět pod svým (skoro) vlastním jménem, což znamená, že po dlouhé době byla přerušena šňůra, kdy se pravidelně střídala alba pod značkou Kaviar Kavalier s alby onálepkovanými pouze jako Necrocock. Ale to je pouze detail, protože je jasné, kdo je v obou projektech skladatelským králem, tudíž k sobě mají stejně blízko. Hlavní je ovšem jiná věc. Když si člověk letošní „Houbařské album“ poslechne, jen těžko si lze pomyslet cokoliv jiného, než že Necrocock s tím svým zcela specifickým a nezaměnitelným podáním rockové hudby nepřestane bavit snad nikdy. Třeba kolega František Štorm, jenž už z Master’s Hammer udělal spíš svůj sólový projekt, začíná díky nadprodukci trochu ztrácet ...

  • Pervy Perkin – ToTeM

    6.1.2017

    Skvrn

    Pervy Perkin - ToTeM

    „ToTeM“ vyšlo v dubnu roku 2016. K recenzi jsem svolil zhruba ve stejnou dobu. Jaro vystřídalo léto, léto podzim, podzim zimu. Vyměnili jsme kalendáře, píše se leden nového roku. A já konečně nacházím odvahu (a náladu) vám „ToTeM“ představit. Asi není třeba sdělovat, čím je takové zpoždění dáno, ale víte co, raději vaše myšlenky trochu usměrním. Kdyby se tak nestalo, je ze mě líné prase, které prostě není schopné sednout za tu mašinu a nabušit do ní pár písmenek. Coby, prase určitě jsem a v kombinaci s leností se v zrcadle už zřetelně poznávám, ale byl by tu ještě jeden aspekt, však si „ToTeM“ poslechněte, no a hodnoťte. O tom, že jsou Pervy Perkin do velké míry rozporuplnou kapelou, jsem se přesvědčil už na debutu „Ink“ (2014). Španělé vysekli poctu letům, ...

  • Reveal – Flystrips

    5.1.2017

    Metacyclosynchrotron

    Reveal – Flystrips

    Jak jinak vykročit do nového roku než recenzí přehlížené perly? Reveal ze švédské Upsally nemohu vystavovat jako černý poklad nejhlubšího undergroundu, protože už první album „Nocturne of Eyes and Teeth“ nevyšlo na ultra-limitované DIY pásce, ale u renomovaných Invictus Productions a Higher Roller Records. O debutové desce se ve své době mluvilo, i když si nevybavuji, že by snad chytla nějakou výraznější vlnu „hypu“. Ale to bude možná tím, že jsem ji sám moc neposlouchal a tudíž situaci kolem kapely tolik nesledoval, což teď považuji za chybu. Reveal totiž prohnilý pitevně-morbidní sound oživili výlety do 70. a 80. let metalové historie a nyní s novou nahrávkou „Flystrips“ naložili s dary průkopníků zase trošku jinak. Možná neuctivě, podivně, ale rozhodně po svém. Co hrají, to neví ani Reveal sami, ale jako ...

  • Bölzer – Hero

    4.1.2017

    H.

    Bölzer - Hero

    Skoro mi přijde, že „Hero“ je albem, na nějž se čekalo jako na smilování. Bölzer bezesporu patřili mezi jednu z největších nadějí black metalu posledních let. I navzdory absenci dlouhohrající desky jejich jméno vyletělo strmě vzhůru a jejich neřadová tvorba se začala těšit vysoké oblibě. Nutno však dodat, že o oprávněnosti takového stavu lze spekulovat jen těžko, poněvadž ípíčka „Aura“ a „Soma“ i demosnímek „Roman Acupuncture“ byly hodně povedené věci. A „Hero“ je mělo všechny překonat a definitivně stvrdit status Bölzer jako vycházející hvězdy podzemního black metalu… Na druhou stranu se mi občas zdá, že tyto neřadové počiny Bölzer byly občas až zbytečně nadhodnocovány. Jsou bezpochyby skvělé, nikoliv však geniální. Skladatelsky se nacházejí na vysoké úrovni a sound Bölzer je sám o sobě zajímavý, což do jisté míry plyne ...

  • Törr – Black ‘n’ Roll

    3.1.2017

    Cnuk

    Törr - Black 'n' Roll

    Po pěti letech tu máme nové album skupiny Törr. Co od takové zprávy čekat? Předně nelze očekávat neočekávané. Současná pozice Törru je pevně daná jejich nesporným historickým otiskem ve vývoji české metalové hudby, kdy v určité době byli vlajkonoši celé scény. Ambice na obnovení této pozice či výraznou změnu stylu již kapela zřejmě nemá, ostatně s experimenty si Törr také užili své. Z mého pohledu lze tedy očekávat především lepší album než to minulé, „Tempus fugit“, jímž trojice Hereš–Sladký–Bartoš rozhodně neoslnila, a má tak co napravovat. Prvně bych chtěl ocenit docela chytrý název. Už bylo vedeno spousty a spousty diskuzí na téma zaškatulkování Törru, který se ortodoxním blackmetalistům nezdál řádně black a tak dále. S názvem „Black ‘n’ Roll“ jako by skupina dávala jasný vzkaz, ...

  • Recitations – The First of the Listeners

    2.1.2017

    H.

    Recitations - The First of the Listeners

    Nikdy není dost zajímavých podzemních uskupení, která produkují uhrančivou audio-temnotu a zároveň jsou skryta očím středního proudu metalové scény. Nikdy není dost působivých záležitostí, jejichž magie je určena pouze uším zasvěcených fajnšmekrů, kteří jsou natolik bojácní, aby se prohrabávali zákoutími, kam běžný posluchač (ideálně ten, jenž je přesvědčen o svém elitářství – vždyť poslouchá Sabaton!) nedohlédne. Dnes si jednu takovou magickou formaci představíme. O Recitations není známo takřka nic s výjimkou původu, jímž je Norsko. Nechme tedy nejprve promluvit jiná fakta, která by sama o sobě mohla napovědět, že půjde o něco kvalitního. První demosnímek „The First of the Listeners“ vyšel digitálně letos v březnu bez větší pozornosti. Okolo však velmi rychle začaly kroužit kvalitní labely větřící vysoký potenciál – mezi nimi třeba ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy