Recenze

  • Metallica – Hardwired… to Self-Destruct

    30.11.2016

    Kaša

    Metallica - Hardwired… to Self-Destruct

    „Hardwired… to Self-Destruct“. Událost, na kterou se čekalo dlouhých osm let. Přestože Metallica již dlouhé roky není v pozici, z jaké by udávala směr tvrdě kytarové hudbě, jako tomu bylo v 80. letech a na začátku 90. let, tak je každé její album považováno za jednu z největších události daného roku. Sice už to vypadalo, že se z dlouho oddalovaného počinu stane takové druhé „Chinese Democracy“, ale nakonec se fanoušci dočkali a 18. listopadu tak vyšlo jubilejní desáté album největší metalové kapely všech dob. Metallica sice během těch osmi let nijak nezahálela, nedá se ovšem říct, že by její aktivity od dob vydání „Death Magnetic“ v roce 2008 byly přijaty s nadšením. Kolaborace s Lou Reedem jménem „Lulu“ bylo vším jen ne přísunem dobré hudby a dodnes na něj nahlížím jako na přešlap, jehož jediné opodstatnění ...

  • Okkultokrati – Raspberry Dawn

    29.11.2016

    Atreides

    Okkultokrati - Raspberry Dawn

    Pro málokterou muziku mám v živém podání takovou slabost jako pro black’n’rollové vypalovačky všeho druhu. Přímočará rytmika, svižné tempo a zlé kytary dávají parádní příležitost pro zvrácený candrbál, z něhož člověk sice sem tam vyleze s nějakou tou modřinou a totálně vyčerpaný, zato šťastný a spokojený. Asi proto nemusím dodávat, že když jsem pár let nazpět prosral na Brutal Assaultu Okkultokrati, byl jsem z toho přinejmenším mrzutý, protože možnosti protančit střevíčky na kvalitní kapelu (jakkoliv Norové tento v podstatě nedefinovaný slepenec žánrů dalece přesahují) nerostou volně na stromech. Naštěstí není všem dnům konec a tihle psychedeličtí paviáni se v Praze ukáží začátkem prosince – do té doby ovšem nezbývá než vzít za vděk novou deskou „Raspberry Dawn“, s níž skupina navazuje na dva roky starou záležitost „Night Jerks“. Tady by bylo ...

  • Korn – The Serenity of Suffering

    28.11.2016

    Kaša

    Korn - The Serenity of Suffering

    Nu-metaloví pionýři Korn za sebou nemají příliš povedenou desetiletku. Ne snad, že by jejich alba upadala v zapomnění a nový materiál vydávali jen pro hrstku nejvěrnějších, jenže v porovnání s obdobím na přelomu tisíciletí se z jejich hudby vytratila lehkost a samozřejmost. Právě tu jsem na předchozích albech postrádal. Pokud budu považovat období vymezené deskou „See You on the Other Side“ z roku 2005 a poslední řadovkou „The Paradigm Shift“ z roku 2013 za úsek, na němž se Korn začali sami sobě tak nějak vzdalovat a hledat nový ksicht po personálních změnách, tak s novinkou „The Serenity of Suffering“ se rozhodli vrátit zpět v čase o dobrých 15 let a servírují své nejsilnější album za hodně dlouhou dobu. A je krok bezesporu logický. Bezejmenný počin z roku 2007, dubstepový experiment „The Path of Totality“ a vlastně ...

  • Wardruna – Runaljod – Ragnarok

    27.11.2016

    H.

    Wardruna - Runaljod - Ragnarok

    Lidé se zjevně mění. Třeba takový Einar Selvik alias Kvitrafn se za poslední roky změnil docela dost. Klidně bych se vsadil, že málokterý kovaný paganista uctívající Wardrunu by dnešního vousatého zadumaného pána poznal před dvanácti lety, když s metalovou mařenou a s naplácaným corpsepaintem mlátil do škopků na nechvalně proslulém koncertu Gorgoroth v Krakově v Polsku. Kdo z jeho dnešních fandů si ještě vzpomene na projekty jako Jotunspor nebo snad dokonce polozapomenutou formaci Bak de syv fjell, jež po sobě v 90. letech zanechala jedno demo a EP „From Haavardstun“? Skoro to až vypadá, jako by se Kvitrafn od své blackmetalové minulosti odstřihl. Ani vedlejšák Skuggsjá, jemuž letos na jaře vyšel debut a na němž se Selvik podílel s Ivarem Bjørnsonem z Enslaved, lze jen těžko považovat za pojítko s black metalem. Ostatně už i ten Gaahl řady Wardruny nadobro opustil. ...

  • Aenaon – Hypnosophy

    26.11.2016

    Skvrn

    Aenaon - Hypnosophy

    Aeanon v roce 2014 uskutečnili druhé dlouhohrající povstání a do éteru vypustili přímočarý progresivně blackový materiál s neskutečným spádem a tunami energie na rozdávání. Vyšel pod jménem „Extance“ a superlativy se kolem něj jen hemžily. Ani já neskrýval nadšení a tenhle zjev co možná nejhlasitěji doporučoval k poslechu. Následné měsíce sice s deskou udělaly své a třeba nyní bych již blažeností nevzdychal, ale i tak jde o silně nadprůměrnou libůstku, k níž se stojí za to vracet. Následník „Hypnosophy“ přichází brzy, po dvou letech od vydání alba, které se v kontextu dalšího počínání kapely stane pravděpodobně přelomové. Aenaon se totiž na novince výrazně neposouvají, žijí si v duchu představeném minule a zároveň drží kvalitu příjemně vysoko. Svět přesto nebývává černobílý. Jak dění na „Hypnosophy“ nejlépe popsat bez odkazů k minulému albu a bez následného srovnávání? Stěží. Tyhle světy ...

  • Frigoris – Nur ein Moment…

    25.11.2016

    Skvrn

    Německé kvarteto Frigoris nepatří k nikterak nápadným formacím a minimálně na první pohled se řadí jen k dalším z mnoha. Kapela razící cestu atmosférického black metalu s přírodním zabarvením nevybočuje a hraje si to své, bez výrazné posluchačské odezvy a tisíců prodaných nahrávek. Šest let starý dlouhohrající debut zůstal bez povšimnutí a bylo to až „Wind“ z před tří let, které dokázalo jméno kapely z podpodzemí vytáhnout alespoň o patro výš. Téhle desce jsme se věnovali také my a Frigoris mohli být spokojeni, ne každá začínající formace od nás odejde s výrazně nadprůměrným hodnocením. Názor tehdy recenzujících kolegů nebudu ani podepisovat, ani vyvracet, deskou jsem se proposlouchal jen letmo, a to až za účelem, jak k novince přistupovat. Tři roky jsou přece dlouhá doba a stát se mohlo cokoli. Ta největší změna se ale nakonec ...

  • Forma – Physicalist

    24.11.2016

    H.

    Forma - Physicalist

    Podívejte se na obal „Physicalist“ a povězte mi upřímně – co byste od toho očekávali za žánr? Věřím, že nejsem sám, koho okamžitě napadne rocková psychedelie. Je samozřejmě otázkou, jestli půjde o klasický psychedelic rock nebo spíš space rock nebo dokonce vytripovaný krautrock, ale to už je vedlejší. Stěžejní je, že z obalu na člověka okamžitě dýchne takový ten duch hudby, jež způsobuje pohnutí mysli, přenášení do cizích světů a supluje drogy. Zkušeným okem odborníka (vtip) bych si vsadil na klasickou formu psychedelického rocku vycházejícího z dávno vymyšlených a daných postupů – však retro nádech obálky k tomu svádí. A přece všechny takové odhady nejsou stoprocentně pravdivé… zároveň ale nejsou ani nesprávné. Přijde vám to nějak složité? Naopak, rozuzlení je nanejvýš jednoduché! Všechny pocitové požadavky na to, ...

  • Panphage – Drengskapr

    23.11.2016

    H.

    Panphage - Drengskapr

    Panphage je projekt, u nějž se při pohledu na fotky možná škodolibě rozesmějete a hudbu si snad ani nepustíte. A když si ji pustíte, tak se možná rozesmějete podruhé. To je v pořádku, protože fotky v kukle a teplákové soupravě Adidas úsměv budit klidně mohou (a jistě i budou), stejně tak jako muzika s prudce undergroundovou produkcí. Jednoduše řečeno, na první pohled se Panphage netváří jako něco, co byste měli chtít poslouchat, spíš jako další ze zástupu poněkud trapných amatérských projektů, které blackmetalový žánr svou přítomností akorát tak zasírají. A přesto všechno u Panphage není úsměv na místě. Jakkoliv se tento projekt pod taktovkou jistého Fjällbrandta tváří všelijak, ve skutečnosti se na „Drengskapr“ nachází excelentní pravověrný black metal těch nejvyšších kvalit. Nezasvěcení si možná poklepou na čelo, jestli si náhodou trochu neprotiřečím, ale znalce ...

  • Cadaveria / Necrodeath – Mondoscuro

    22.11.2016

    H.

    Cadaveria / Necrodeath - Mondoscuro

    Cadaveria a Necrodeath toho hudebně nemají zas tolik společného, přesto jejich spojení na jednom nosiči z jistého úhlu pohledu smysl dává. Obě formace jsou totiž propojeny po personální stránce. Oním pojítkem je především Alberto Gaggiotti alias Marçelo Santos alias Flegias, v Cadaveria působící jako bubeník, v Necrodeath jako zpěvák. V loňském roce navíc řady Cadaveria rozšířil i další člen Necrodeath, baskytarista GL (nebo také Peter Dayton, vlastním jménem Gianluca Fontana). Obě kapely spolu daly dohromady EP „Mondoscuro“, které (bohužel) ukazuje, že personální spřízněnost není důležitější než hudební rozdílnost. I navzdory tomu, že obě skupiny sdílejí polovinu sestavy, je totiž „Mondoscuro“ počinem docela rozhádaným. Jednoduše to nedrží pohromadě, a to tím spíš, že splitko ani není pojato stylem nejdřív jedni a potom druzí. Cadaveria ...

  • VRTRA – My Bones Hold a Stillness

    21.11.2016

    H.

    VRTRA - My Bones Hold a Stillness

    Label Sentient Ruin Laboratories sice nefunguje nijak zvlášť dlouho, ale i během toho nízkého počtu let se stačil vyprofilovat v dosti zajímavou agilní firmičku. Její největší nevýhodou je pro našince domovina ve Spojených státech amerických, což se rovná nechutným pálkám za dopravu, ale z hlediska muziky si není na co stěžovat. Sentient Ruin Laboratories se zaměřují na extrémní špínu a v jejich portfoliu se to jen hemží parádně hnusnými bandami z žánrů jako black, death nebo crust, ale najdou se tu i sludge, doom nebo noise věci. Stylové zaměření tedy není zrovna úzké a společným jmenovatelem budiž spíše ohavná atmosféra. Což se mi líbí – stejně jako vysoce sympatická skutečnost, že se vydavatelství nebojí objevitelské činnosti a tahá na světlo i slibné debutující formace. A do takové dobré společnosti krásně zapadá i čtyřčlenná smečka VRTRA ze Sacramenta v Kalifornii. ...

  • Green Day – Revolution Radio

    20.11.2016

    Kaša

    Green Day - Revolution Radio

    Zámořští rockeři Green Day jsou jednou z mnoha kapel, které se v minulosti přesvědčily o tom, jak je hudební průmysl nevyzpytatelný a do jisté míry i nevděčný. Jedná se o prostředí, kde se každý úspěch cení zlatem, ale jakékoli klopýtnutí či jen odklon od toho, co zrovna trh žádá, se trestá velmi tvrdě. Green Day se po vydání svého přelomového počinu „Dookie“ přesvědčili o tom, co je to úspěch. Prodejní čísla byla skvělá a poháněni tehdejším chtíčem po neo-punkové hudbě si to trojice kolem Billieho Joea Armstronga směřovala do ranku těch největších kapel. Bohužel pro něj a jeho kumpány následující alba nebyla nic moc a koncem tisíciletí už spíš jen tak paběrkovali pro své věrné fanoušky a nadšence žánru. V roce 2004 však přišel hluboký nádech a Green Day se dostali do situace, jaká se nepodaří zrovna každému. ...

  • Abysmal Grief – Reveal Nothing…

    19.11.2016

    H.

    Abysmal Grief - Reveal Nothing

    Italští okultisté Abysmal Grief v letošním roce dovršili druhou dekádu své činnosti, což je už poměrně hezká meta. Něco takového samozřejmě není jen tak, pročež se to funebrácká čtveřice ve spolupráci s firmou Terror from Hell Records rozhodla oslavit vydáním speciálního počinu „Reveal Nothing“. Nejen vzhledem k formátu nahrávky, ale i s ohledem na její formu je nutno ztratit pár slov o tom, jak samotné vydání vypadá. Nejedná se totiž o jen tak ledasjakou kompilačku, s níž si člověk může vytřít prdel, protože se k ničemu lepšímu nehodí. Vedle standardní CD edice vyšla i sběratelská specialitka určená těm nejvěrnějším fanatikům Abysmal Grief, kteří touží mít ve své sbírce to nejlepší. Jedná se o luxusní, na pouhých sto kusů limitovaný dřevěný box, jehož součástí byly kromě CD „Reveal Nothing“ následující věci: exkluzivní tričko, exkluzivní plakát, ...

  • Kingdom – Sepulchral Psalms from the Abyss of Torment

    18.11.2016

    H.

    Kingdom - Sepulchral Psalms from the Abyss of Torment

    Člověk by čekal, že metalových kapel s tak neoriginálním názvem jako Kingdom bude asi tak milión, jenže jistá nejmenovaná internetová bible každého správného metalisty ukazuje pouhých pět skupin s tímto jménem, přičemž minimálně tři z toho už dávno nefungují. Ale to nic nemění na skutečnosti, že název Kingdom je pořád obyčejný a že si polské trio s jeho vymýšlením asi v roce 2003 nedalo moc velkou práci. Na druhou stranu, z jistého úhlu pohledu je to vlastně docela trefné, protože Kingdom neprodukují nic výlučného ani co do hudební stránky. Čímž jejich produkci zatím nijak nehodnotím, jen říkám, jak to je – skoro bych si totiž dovolil říct, že právě řečená teze o neoriginalitě Kingdom je docela objektivním faktem. Poláci drhnou hnusný špinavý death metal a ...

  • The Dillinger Escape Plan – Dissociation

    17.11.2016

    Kaša

    The Dillinger Escape Plan - Dissociation

    The Dillinger Escape Plan před vydáním svého aktuálního počinu „Dissociation“ vypustili do světa znepokojující zprávu, že právě novinka bude jejich posledním počinem a že po nadcházejícím turné svoji činnost zcela ukončí. Když budu vycházet z jejich prohlášení, tak ze své pozice údajně dosáhli všeho, čeho mohli, a není tak důvod táhnout tuhle káru dál. Jakkoli je mi tato myšlenka vlastně sympatická a cením si jejich odvahy zabalit to ve chvíli, kdy můžou sami o sobě tvrdit, že jsou na vrcholu, tak je na druhou stranu škoda, že k tomuto poznání dospěla právě tato parta, z jejíž tvorby je náznak vyčpělosti a ohranosti cítit jen minimálně. The Dillinger Escape Plan jsou již léta považováni za přední představitele mathcoru a jejich vizionářství v náhledu na tvrdou hudbu jim už nikdo neodpáře. ...

  • Riti Occulti – Tetragrammaton

    16.11.2016

    H.

    Riti Occulti - Tetragrammaton

    O jméno Riti Occulti asi většina z nás zakopla již v roce 2012. Tehdy totiž těmto italským okultistům vyšlo eponymní debutové album, na čemž by za normálních okolností nebylo zvláštního. Pro našince je tu ovšem jedna zvláštnost, a sice že tato deska vyšla pod značkou českého labelu Epidemie Records, který se o rok později postaral i o druhou řadovku „Secta“. Doba mírně pokročila a situace se změnila. Své třetí album „Tetragrammaton“ již Riti Occulti nevydávají pod českou firmou, protože obrazně řečeno přesídlili do Portugalska k Nordavind Records, pod nimiž ostatně loni vydali i reedici debutu a digitální singl s předělávkou „Eleanor Rigby“ od The Beatles. Ale to jen tak pro zajímavost, protože jako správným cynickým kurvám je nám samozřejmě u análu, jaká firma je pod tím podepsaná, hlavní je muzika. Tak se na ni ...

  • Cara Neir – Perpetual Despair Is the Human Condition

    15.11.2016

    Onotius

    Jakkoliv může být v očích nezkušeného posluchače black metal žánrem až konzervativně vymezeným – plným oněch stereotypů, které asi netřeba podrobněji rozebírat – ve skutečnosti se jedná o styl velmi různorodý. Když se řekne black metal dnes, můžeme se bavit stejně tak o klasické norské temnotě, jako o progresivní, psychedelické, atmosferické, folkové, instrumentální a bůhví jaké další odnoži. A jednou z nich je i v poslední době také rozmáhající se kombinace post-black metalu s hardcorem/sludgem. Pokud bych měl jmenovat jediného reprezentativního zástupce, pak bych nemusel chodit daleko – mrkl bych na jeden z nejočekávanějších koncertů tohoto měsíce a vyskočilo by na mě jméno francouzských Celeste. Kapela Cara Neir, potažmo jejich nová deska, do tohoto žánru též spadá. Náladou je ovšem trochu jinde než tajemná temnota Francouzů. Stačí pohlédnout na obal jejich aktuální nahrávky, ...

  • Malignant Tumour – The Metallist

    14.11.2016

    Kaša

    Malignant Tumour - The Metallist

    Není to zas tak dávno, kdy patřili ostravští Malignant Tumour spíše do českého metalového undergroundu a jejich alba byla směřována na užší okruh stylových nadšenců. Svou tvrdou prací a kvalitní hudební produkcí se však časem vypracovali mezi kapely, jejichž novinkové počiny jsou právem považovány za jednu z hlavních událostí tuzemské scény daného roku, a nejinak tomu je i v případě šesté řadovky „The Metallist“, která navazuje na povedené „Overdose & Overdrive“ z roku 2011. Tahle čtveřice, jež už právem patří mezi veličiny českého metalu a mezi skupiny, které si prostě a jednoduše nelze s nikým jiným splést, letos slaví 25 let od svého založení a pro tuto příležitost se pořádně vytáhli. Jak jinak oslavit takové skoro-kulatiny než tím dost možná nejlepším albem, jaké během své burácivé jízdy stvořili? ...

  • Kosmokrator – First Step Towards Supremacy

    13.11.2016

    H.

    Kosmokrator - First Step Towards Supremacy

    V metalovém podzemí se pohybují tisíce labelů. Některé z nich jsou velmi agilní, jiné svou aktivitou spíš šetří a vydávají svátečně třeba jednu, dvě desky za rok. Nicméně obecně vzato je těch firem hodně. V takovém obrovském množství je ovšem jen hrstka vyvolených, jejichž produkce je natolik zajímavá, aby se vyplatilo pravidelně sledovat jejich počínání a poslouchat téměř všechny nahrávky vycházející pod jejich hlavičkou. Takové labely by člověk spočítal… no, na prstech jedné ruky možná ne, ale na prstech obou rukou jistě ano. Pro mě osobně mezi tyto nejzajímavější vydavatelské subjekty patří i němečtí Ván Records. V jejich portfoliu lze nalézt množství skvělých skupin, jejichž tvorba je vpravdě magická, a navíc to neplatí pouze o metalu, poněvadž zrovna Ván Records se nebojí zabrousit i do jiných žánrů, byť je ...

  • Lady Gaga – Joanne

    12.11.2016

    H.

    Lady Gaga - Joanne

    Dovolil bych si říct, že existoval moment, kdy byla Lady Gaga největší hudebním interpretem na světě. Její hity kralovaly hitparádám, prestižní časopis Forbes ji označil jako nejmocnější ženu planety a její kariéra byla na vrcholu. Ale jak známo, z vrcholu existuje cesta už jen jedním směrem – dolů – a právě po ní Lady Gaga dle všeho nyní jede. Výrazný pokles prodejů byl vidět již na minulém albu „Artpop“, jehož úspěch byl optikou undergroundových kapel stále astronomický, ale oproti „The Fame“ a „Born This Way“ vykazoval řádově menší počet udaných kopií. V tomto neblahém trendu pak pokračuje i novinka „Joanne“, jejíž prodeje jsou opět citelně slabší. Ale všechno je relativní – stále to stačilo na první místo v žebříčku Billboard, díky čemuž se Lady Gaga ...

  • Prosternatur – Abyssus abyssum invocat

    11.11.2016

    H.

    Prosternatur - Abyssus abyssum invocat

    Jméno Prosternatur se zjevilo zničehonic, nicméně jeho debut „Abyssus abyssum invocat“ budí jistý ohlas, který není úplně zanedbatelný. A je pravda, že v tomto případě to není neprávem. Asi bych se zdráhal označovat produkci Prosternatur jako nestandardní či snad dokonce výjimečnou, taková z formálního hlediska věci jistě není, ale i přesto má „Abyssus abyssum invocat“ svojí auru, jakou nelze přehlížet. A jen ona sama je nakonec natolik silná, aby deska za pozornost stála. Vraťme se ovšem na začátek – chtělo by se dodat: abychom vůbec tušili, s kým máme tu čest. V případě Prosternatur by však takový požadavek byl docela bláhový. Sestava formace je totiž zcela anonymní. Ví se pouze to, že ji tvoří čtyři lidé pocházející z různých koutů Evropy. Existují jisté náznaky, dle nichž by se dalo soudit, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy