Khors – Мудрiсть столiть 13.9.2012 Ellrohir  Ačkoliv jsem byl nabádán, abych nezačínal recenzi ve stylu “kapelu Khors jsem vůbec neznal”, nemohu si pomoct. Kapelu Khors jsem vůbec neznal do chvíle, než jsem se přihlásil k jejímu recenzování. Jsem však rád, že tato má neznalost přestala v průběhu minulých dnů a týdnů platit. Máme tu totiž zase jednou materiál, který stojí za to, a má interní databáze kapel, o kterých mám povědomí, se rozšířila o další zajímavé jméno. Pokud bych měl Khors nějak stručně charakterizovat, tak bych použil následující zařazení – ukrajinský folkově laděný black metal. To je na jednu stranu relativně široký pojem, ale když to člověk prožene jakýmsi středně-hrubým filtrem, tak zjistí, že si je přinejmenším velká většina kapel z tohoto koutu metalové scény v základních rysech docela podobná. A to jak ... Dublin Death Patrol – Death Sentence 12.9.2012 Kaša  Již při pohledu na sestavu, kterou se Dublin Death Patrol pyšní, musí být všem jasné, že se nejedná o žádnou bezcennou kapelu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Považte sami. U mikrofonu se navzájem doplňují charismatický Chuck Billy z Testament a Steve “Zetro” Souza, bývalý to křikloun další thrashové legendy Exodus. Na kytaru to drhnou Andy Billy, Greg Bustamante, John Hartsinck a Steve Robello, což jsou vlastně neznámí týpci, kteří žádnou díru do metalového světa neudělali. Aby toho nebylo málo, v oficiální soupisce se nachází hned tři baskytaristé – Willy Lange z Lääz Rockit, Eddie Billy z Vio-Lence a John Souza. Zpoza bicí artilerie je jistí Danny Cunningham a Troy Luccketta z Tesla. Že vám to přijde na jednu kapelu až moc? Nejste sami, ale nebojte, naživo Dublin Death Patrol zpravidla ... Ensiferum – Unsung Heroes 11.9.2012 Ježura  Finové Ensiferum patří bezesporu k těm nejpopulárnějším zástupcům viking metalu (jakkoli je to v tomhle případě dost zcestné, ale většinový názor bohužel mluví jasně) a jako takoví se pochopitelně jednoho krásného dne dostali i do mého zorného pole. A já, toho času mladý a naivní metalista, jsem tělem i duší propadl jejich melodice, heroické atmosféře a cool pohanskému odéru, který z jejich hudby dýchal. Jenže to bylo nějaké tři roky zpátky a od té doby se mnohé změnilo. Tak třeba si již opravdu nemyslím, že poslední tvorba (představovaná především deskou “From Afar”) představuje jakkoli hodnotný materiál (odmyslím-li si skladbu “Smoking Ruins”, ke které nemám výhrad ani nyní). I po tomto prozření jsem si však přes veškeré objektivní a opodstatněné výhrady k tvorbě Ensiferum uchoval jakousi slabost, která mi ... Khonsu – Anomalia 10.9.2012 H.  U Khonsu se snad ani nedá začít jinak než nějakou tou obecnou úvodní otázkou, neboť – jak se později ukáže – v tomto případě bude hrát znalost mimohudebních souvislostí vcelku zásadní roli v tom, jak vnímat i debutové album “Anomalia”. Khonsu je tedy zcela nový projekt, který vzniknul v letošním roce, jistě vás ale napadne, že v jeho pozadí nebude stát jen tak někdo, když bez jediného předchozího dema či proma po kapele ihned lačně skočil label jako Season of Mist – a je to úvaha opravdu správná. Khonsu má totiž na svědomí jistý S. Grønbech. Kdo to je? Na hudební scéně vlastně docela nováček, ale tento S. Grønbech je bratrem jistého Arnt O. Grønbecha. Pořád nic? A co takhle když prozradíme, že onen druhý jmenovaný je ... Lynyrd Skynyrd – Last of a Dyin’ Breed 9.9.2012 H.  Snad s žádnou kapelou si nepřízeň osudu nepohrála jako právě s Lynyrd Skynyrd. Nasnadě by se nabízelo klišé, že každé úmrtí, které je s historií rockové legendy spojeno, ji srazí na kolena, aby se následně vrátila ještě silnější, lepší a odhodlanější. Není to tak úplně pravda, osud sice jižanské rockery nejednou postavil na konec slepé uličky, oni se však vrátili, aby mohli ve své cestě pokračovat dál. Zda silnější či ne, je čistě subjektivní dojem. Já jsem toho názoru, že se s personálními eskapádami dokázali vždy statečně vyrovnat a nadále vydávají dobrá alba, která je radost poslouchat. Pokud zavzpomínáme na události nedávné, tak můžeme říct, že když se před třemi lety parta z amerického Jacksonville upsala Roadrunner Records, spousta fandů toto nesla s nelibostí a zvěstovala její brzký konec. Ten se nedostavil a ... Threshold – March of Progress 8.9.2012 Onotius  S britskou skupinou Threshold, jež se řadí ke stylu progresivního power metalu, jsem se poprvé setkal prostřednictvím desky “Critical Mass” z roku 2002, která mě byla spolehlivě schopna zaujmout příjemným melodicky progresivním materiálem. Vzhledem k tehdejší náladové těkavosti a vůli objevovat i jiné věci, která mě tou dobou hodně motivovala k neustálému nacházení nových a nových umělců (tou dobou jsem mimochodem narazil i na stylově spřízněné Vanden Plas), ovšem u mě časem kapela nevědomky upadla v zapomnění a vynořila se až v době, kdy jsem při pročítání vycházejících desek nalezl dílo zvané “March of Progress”, jehož vydání bylo datováno na 8. srpen letošního roku. Až v tuto chvíli jsem začal o skupině zjišťovat další informace a shánět další desky, mezi nimiž se objevila i čerstvá novinka, kterou jsem se rozhodl slovně ohodnotit v recenzi, již nyní držíte ... Devilish Impressions – Simulacra 8.9.2012 H.  Jistě zná každý z nás alespoň jednu kapelu, jejíž muzika je opravdu fantastická, přesto se jí ani zdaleka nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužila. Pro mne osobně jsou jednou z těchto kapel taktéž avantgardní black/death metalisté Devilish Impressions z polského města Opole. Na jejich jméno jsem svého času narazil na debutu “Plurima mortis imago” z roku 2005, kde mě jejich hudba opravdu hodně zaujala. Jednalo se o velice zajímavý black metal, v němž byl cítit obrovský potenciál do budoucna, díky čemuž jsem kroky Devilish Impressions od té doby sledoval vcelku obezřetně. Že ale onen zmiňovaný potenciál využijí tak brzy, to jsem věru nečekal. Pokračování “Diabolicanos – Act III: Armageddon” z roku 2008 byl totiž opravdu famózní opus; kapela se posunula do trochu avantgardnějších vod, zároveň přibylo trochu death metalu (ačkoliv ... Emilie Autumn – Fight Like a Girl 7.9.2012 Ježura  Emilie Autumn je opravdu zvláštní persóna, a to ze všech myslitelných úhlů pohledu, kolik jich jen může být. A jak už to tak v podobných případech bývá, pokud se ke všem těm neortodoxním jednotlivinám přidá tvůrčí zápal, dříve nebo později se příslušná osobnost dostane do povědomí těch, kterým nestačí šedivá realita všedního dne a hledají něco, čím si ten všední den trochu zpestřit. Emilie Autumn svůj tvůrčí zápal již dlouho uplatňuje na poli hudebním a za ty roky zvládla uzmout duši spoustě fanoušků po celém světě, protože její hudbě vedle nesporné originality nelze upřít ani tolik potřebná dávka kvality. S pomocí svých houslí, neuvěřitelně variabilního hlasu a vizáže, kterou zástupy slečen a žen uvádí v snění a kterou snad ještě větší zástupy chlapců a mužů nutí ... Iron Army – Silent Hunter 6.9.2012 Kaša  Pětičlenná parta Iron Army funguje na scéně relativně krátkou dobu. Kapelu založili v roce 2010 bratři Petr a Jarek Kučerovi, kteří se ujali baskytary a kytary. Zanedlouho je doplnili druhý kytarista Lukáš Petřek, za maskou se skrývající bubeník Jimmi a zpěvák Jiří Vinklárek. Na svém kontě mají doposud jedno řadové album “Wheels on the Fire”, jež vzniklo v proslulém bzeneckém studiu Shaark v říjnu roku 2011, a nyní nové promo CD “Silent Hunter”, které se zrodilo ve stejném studiu pod dohledem manažera kapely, Patrika “Daffyho” Nejedlého, a zvukaře Pavla Hlavicy v horkých letních dnech letošního července. Shaark je zárukou kvalitního zvuku a “Silent Hunter” zní na undergroundové poměry dobře, je fakt, že bych si dokázal představit trošku výraznější bicí a ostřejší kytary, ale to je otázka vkusu. ... Korpiklaani – Manala 5.9.2012 Ellrohir  Rok se nám s rokem sešel a už tu opět máme nové album Korpiklaani. Nevyšlo jim to za rok 2010, ale jinak v poslední době nemine rok, aby nás neoblažili novou plackou. Finská partička veselých alkoholiků se tím stala v metalovém světě proslulá, přestože frekvence jejich tvorby ani zdaleka nedosahuje takových borců, jako jsou třeba Amíci Njiqahhda, kteří byli schopni vyvplivnout tři novinky do měsíce. Zároveň však jejich tvorba obvykle nedosahuje ani dostatečné kvality. Protože zatímco od atmospheric-blackmetalového dua Njiqahhda jsem slyšel několik alb a každé z nich bylo něčím jiné a svým způsobem výjimečné, Korpiklaani, to je v podstatě pořád to samé. Ano, je to chytlavé a poměrně dobře se to poslouchá, ale kolikrát to člověka může bavit? Navíc skladby nebývají zdaleka tolik osobité a ... Sklepmaster – The Great Apocalypse 4.9.2012 H.  Vydávání různých všemožných DVDček a živáků již v dnešní době není nějak velká zvláštnost ani u undergroundových kapel, nicméně většinou bývá zvykem, že se tak děje až v době, kdy má skupina za sebou nějakých těch pár desek. V tomto ohledu jsou Sklepmaster výjimka, jelikož jejich DVD “The Great Apocalypse” vychází v době, kdy mají na kontě pouze jeden demáč “A Taste of Demonology” a EP “The Unforgiven Sin”. Samozřejmě, občas se to stává, že skupiny jako první začínají vydávat živáky, ale abych se přiznal, povětšinou jsem se s tím setkával spíše v případě hodně podzemního black metalu, nikoliv u melodického death metalu. Asi nemá cenu řešit, jestli to byl nebo nebyl od Sklepmaster dobrý tah, protože na jednu stranu – proč nakonec ne… Sklepmaster se podle svých slov snažili na “The Great ... Katatonia – Dead End Kings 3.9.2012 Onotius  Ač jakožto externí redaktor mohu redakční eintopf pouze číst a tiše přemýšlet nad deskami očekávanými zdejšími plnohodnotnými hudebními publicisty, je nutno říci, že i má očekávání ohledně měsíce srpna se soustředila primárně na desku švédských hudebníků zvaných Katatonia. Od posledního počinu zvaného “Night Is the New Day”, který v kontextu jejich tvorby považuji spíše za slabší, uběhly již tři roky a zvědavost ohledně jeho následníka rostla. Na ochutnávku skupina zveřejnila ukázku “Dead Letters”, která, ač příjemně překvapila svým zvukem (který ve mně mírně evokoval americké alternativce Tool spojené s prog rockovější tváří Opeth) a vcelku zajímavou melodií, ve mně zanechávala zrnka pochybností, zda nová Katatonia nebude výhrou formy nad obsahem a zda vypracovaný hudební kabát nebude ve skutečnosti zakrývat obsahovou prázdnotu. V tomto ohledu byly mé obavy naštěstí ... V/A – A Tribute to Emperor: In Honour of Icon E 2.9.2012 Ježura  Když se řekne Emperor, reakce přítomných lidí by se daly omezit na dvě možnosti – první, kteří o kapele nikdy neslyšeli, to přejdou bez většího zájmu a možná si někde v hlavě uloží informaci, že taková kapela existuje. Zbytek pak s trochou nadsázky sejme pokrývku hlavy a pomyslně vzdá hold kapele, která zanechala na hudebním poli nesmazatelnou stopu, ovlivnila desítky až stovky žánrově spřízněných kapel a pro ohromné množství lidí představuje jednu z nejlegendárnějších a vůbec nejlepších formací, jaké kdy měly a mají s metalem co dočinění. Já se řadím do té druhé skupiny a nestydím se přiznat, že fanaticky obdivuji takřka všechno, pod co se Emperor kdy podepsali. Vědomí, že se moje kapela no.1 dočká tributu, mě tak naplňovalo smíšenými pocity – na jednu stranu jsem byl rád, že se našla vůle ... Black Light Burns – The Moment You Realize You’re Going to Fall 1.9.2012 Kaša  Wes Borland to má těžké. Už nikdy od svého jména neodpáře nálepku kytaristy Limp Bizkit. Bohužel se v důsledku jisté předpojatosti a krátkozrakosti zapomíná, že je to skvělý kytarista, jehož neotřelá kytarová hra a působivá pódiová prezentace je to jediné, co ohledně party kolem Freda Dursta stojí za zmínku. Když už nic, tak pro jeho důležitosti pro tuhle nu-metalovou legendu (ať si kdo chce, říká, co chce, ale je to tak) stačí porovnat kvalitu “Results May Vary” coby jediného alba, na kterém se Wes nepodílel, se zbytkem diskografie. O Limp Bizkit tady samozřejmě nejde, takže je načase si představit nové album jeho vlastní party Black Light Burns. Ta začala fungovat někdy v roce 2005 a aktuální “The Moment You Realize You’re Going to Fall” je jejím ... In This Moment – Blood 31.8.2012 H.  Když tak o tom přemýšlím, vlastně nevidím důvod, proč to otevřeně nepřiznat hned na začátek, aby v tom bylo jasno – recenzi na In This Moment jsem si vzal s tím vědomím, že to bude špatné a že jejich novou nahrávku “Blood” nepochválím. Důvody, které mne k tomu vedly, jsou v rámci naší recenze samozřejmě naprosto bezpředmětné, pročež se jimi zabývat nebudu, neboť nám zcela postačí fakt, že minimálně v tomto ohledu kapela očekávání naplnila naprosto dokonale. Co se ale dá čekat od skupiny, o níž se i samotní žánroví fanoušci s oblibou vyjadřují jako o póvlu, což? Pokud bych měl pro ty z vás, kteří nemají představu o tom, jaký druh hudby In This Moment produkují, popsat, co od téhle kapely očekávat, byl by to úkol veskrze lehoučký – metalcore. To je vše. Představte ... Testament – Dark Roots of Earth 30.8.2012 Kaša  Letošní rok měl být – alespoň na thrashové scéně – rokem druhého návratového alba Testament. Ti si dali opět načas a novinka tak vychází dlouhé čtyři roky od posledního studiového zářezu “The Formation of Damnation”. I když jej považuji za celkem dobrou desku, boom, který kolem ní nastal, jsem zas tak moc nechápal a spíše jsem jej přisuzoval velkému hladu fanoušků, kteří na tehdejší album museli čekat nekonečných devět let. Tím nechci desku nějak zpětně kritizovat, jen si myslím, že Testament tehdy nevyužili situace, která se jim naskytla, a “The Formation of Damnation” bylo klasickým či spíše na klasické postupy sázejícím, ale pouze nadprůměrným albem. V mých očích tehdy Testament se svým zpátečnickým přístupem propadli. Velké naděje jsem vkládal do návratu kytaristy Alexe Skolnicka, jehož hra ... Zonaria – Arrival of the Red Sun 29.8.2012 Ježura  Švédové Zonaria patří k té ohromné mase takřka bezejmenných kapel, které sice nejsou žádnými nováčky, ale nikdy se jim nepodařilo pořádně prorazit. Takové kapely v drtivé většině případů tvoří nikterak pozoruhodnou, ale na druhou stranu ani vyloženě odsouzeníhodnou muziku, takže posluchač, který má už trochu přehled, takovou hudbu jednou poslechne a záhy zapomene, že tak vůbec učinil. Vymanit se z téhle šedé zóny však jde jen jediným způsobem – kapela by musela nahrát album, které ji nějakým jasným způsobem definuje, vyslouží si dobré kritiky, a tím se oddělit od ostatních. A právě Zonaria se ocitli v bodě, kdy mají pro zisk ostruh ideální podmínky – zkušenosti a instrumentální zručnost jim nechybí, objeli Evropu po boku velkých jmen a nyní vydávají třetí řadovou desku, u které se většinou láme chleba. ... Nachtmystium – Silencing Machine 28.8.2012 H.  Američtí Nachtmystium mají něco, co už dnes příliš běžné není, až by se dalo říct, že už se to vlastně ani moc nenosí – jsou sví a jasně rozpoznatelní. Nenazýval bych je přímo originální, ani bych netvrdil, že jsou naprosto a zcela unikátní a nevídaní, přece jenom v jejich tvorbě vždy byly cítit vlivy jiných, starších uskupení, přesto je myslím dost nezpochybnitelné, že jsou svým způsobem velice pozoruhodní a nezvyklí. Když posloucháte jejich muziku, tak slyšíte kapelu, jež je do jisté míry opravdu nezaměnitelná, byť ne přímo originální, přesto však značně inteligentní – jakkoliv tento přívlastek třeba někomu může znít u drogami pohaněného black metalu divně – a zcela jistě i něco vyjadřující, na hony vzdálenou čemukoliv povrchnímu a konzumnímu. Právě díky ... A Forest of Stars – A Shadowplay for Yesterdays 27.8.2012 H.  Tuším, že jsem to tu už nejednou prohlásil, snad v nějakém eintopfu či v reportu na letošní ročník Ragnarök Festivalu, kde kapela hrála, ale klidně to zopakuji znovu a ještě vícekrát – A Forest of Stars ve vší vážnosti a naprosto upřímně považuji za jednu z nejvýjimečnějších hudebních formací, s nimiž jsem kdy přišel do styku. Dávno jsem v nich přestal vidět jen oblíbenou kapelu, již je to několik let, co přerostli do uskupení, jehož hudební produkci bych se nebál označit za srdcovou záležitost, zařadili se po bok mých nejoblíbenějších skupin vůbec, do nepříliš početné společnosti kapel, od nichž jsem ochoten si koupit naprosto vše a za jakoukoliv cenu, které poslouchám takřka denně a které považuji za naprosto unikátní. A můžete si být opravdu jistí, že já jsem – co se muziky týče – velice ... Waylander – Kindred Spirits 26.8.2012 Ježura  Čím déle se pohybuji v metalových vodách, tím více si všímám jedné zajímavosti. Irsko, tedy relativně izolovaný kus pevniny, je totiž rodištěm metalových kapel, které sice nepřepisují tabulky popularity, ale většinou fungují několikanásobně déle a hrají řádově lepší hudbu než vysoké procento tolik populárních hopsa hejsa ptákovin dobrých akorát tak jako podložka pod pivo, na kterých největší vydavatelství vydělávají závratné cifry, neboť takzvaný folk metal je zrovna v kurzu. A přitom právě irská scéna raných 90. let a kapely jako Cruachan, Primordial nebo Waylander měly na vytváření tohoto stylu dost zásadní vliv. A právě posledně jmenovaní Waylander před nedávnem vydali novinku s názvem “Kindred Spirits” a nyní je na čase zjistit, jestli tihle pionýři mají co říct i 20 let poté, co pomohli položit základy ...
|
