Agalloch – Faustian Echoes 25.8.2012 Ježura  Tato slova otevírají skladbu “Faustian Echoes”, která je jedinou položkou tracklistu stejnojmenného EP, jímž portlandští náladotvůrci Agalloch uťali dvouleté ticho, které panovalo od vydání jejich poslední řadové desky “Marrow of the Spirit”. Není žádné tajemství, že si Agalloch vždy libovali v rozsáhlejších kompozicích a mnohé z takových jejich skladeb jsou posluchači velebeny snad nejvíce. Proto se k “Faustian Echoes” až do vydání upíraly nejedny zraky v naději, že Agalloch na více než dvacetiminutovém prostoru předvedou něco vskutku působivého. A že se tyto tužby více než naplnily, mi došlo už po prvním z mnoha poslechů, kterým jsem minialbum podrobil… “Faustian Echoes” zaujme okamžitě. A je to zvuk a celkové vyznění, ke kterému se posluchačova pozornost obrátí asi nejdříve. Ve srovnání především s posledními dvěma řadovými počiny je jasně zřetelný příklon k minimalismu, ... Baroness – Yellow & Green 23.8.2012 Kaša  Baroness svým debutovým albem “Red Album” způsobili v roce 2007 na scéně menší senzaci. Neskromná označení jako “nová Metallica” spolu s oceněními za album roku v renomovaných magazínech na sebe nenechala dlouho čekat. Nic samozřejmě nebylo tak horké, jak se původně zdálo, ale i s odstupem let uznávám, že “Red Album” je dobrá deska pohybující se na pomezí stoner metalu se sludge vlivy a progresivního rocku. Leckdo v jejich výrazivu vidí kopii slavnějších kolegů Mastodon, ale to by bylo ke čtveřici z Georgie celkem kruté. Baroness prostě jen nedosáhli takové slávy jakou by si zasloužili, a proto jsou obecně považováni za “ty druhé”. Na svém druhém albu svou slibně rozjíždějící se kariéru utvrdili skvělým “Blue Record”. Trošku se pročistil zvuk a vlastně i písně jako takové, které najednou byly přímočařejší, a Baroness se pustili do písníčkovější formy ... Vintersorg – Orkan 22.8.2012 Ježura  Kdo se alespoň okrajově zajímá o skandinávskou post-black metalovou a progresivní scénu, ten určitě se jménem Vintersorg minimálně přišel do styku. Pro ty ostatní – za tímto pseudonymem se skrývá multiinstrumentalista Andreas Hedlund, který patří k těm muzikantům, kteří mají co do činění s většinou žánrových kapel, co jich tato scéna jen nabízí. Jméno Vintersorg se však skloňuje také ve spojitosti s projektem, pod jehož hlavičkou s Hedlundem již dlouhých třináct let spolupracuje kytarista Mattias Marklund. A jako už v minulosti pětkrát, tihle dva pánové dali hlavy dohromady a výsledkem je album “Orkan”, které po pouhém roce navazuje na svého předchůdce “Jordpuls”. A ještě než se pustím do samotné novinky, pokusím se trochu nastínit, z jaké pozice vlastně hodnotím, protože mám dojem, že to bude mít na závěrečný verdikt podstatný vliv. Tak předně – Vintersorgovy hudby jsem ... King of Asgard – …to North 21.8.2012 H.  Osobně sám sebe z nějakého těžko vysvětlitelného důvodu považuji za dosti otevřeného člověka, minimálně co se hudby týče, nicméně zcela bezesporu existují i žánry, u nichž jsem poměrně striktní ve způsobu, jak k nim přistupovat. Mezi takové patří i viking metal, folk metal a pagan metal, popřípadě jejich kombinace. Nemohu si pomoct, ale k té hudební formě, jaká je dnes v očích většiny lidí považována za tyto styly, cítím opravdu až averzi. Jsem si vědom toho, že to rozhodně není poprvé, co tu něco takového prohlašuji, naopak už s tím možná začínám být poněkud otravný, nemohu si však pomoct, prostě je to tak. Ne, že bych tyto žánry neměl rád obecně, naopak je mám velice rád, ale řekněme, že v té původní podobě (která ovšem nemusí znamenat absenci ... Hellyeah – Band of Brothers 20.8.2012 Kaša  Hellyeah byli původně zamýšleni jakožto vedlejší projekt členů Mudvayne a Nothingface, konkrétně zpěváka Chada Graye a kytaristy Toma Maxwella, kteří při společném turné v roce 2000 začali uvažovat o hudební budoucnosti. Tedy klasická bokovka, ve které by se zúčastnění trošku vyblbli. Na dlouhou dobu byl tento projekt, tehdy spíš ještě myšlenka, uložen k ledu a vše začalo získávat konkrétní tvar až v roce 2006. Ústřední dvojice do svých řad zrekrutovala kytaristu Mudvayne, Grega Tribbeta, baskytaristu Jerryho Montanu, kterého zanedlouho vystřídal Bob Zilla z Damageplan, a konečně bývalého bubeníka Pantery a Damageplan, Vinnieho Paula, který byl v té době na hudebním odpočinku po vraždě svého bratra, kytaristy Dimebaga Darrella. Někdy v tuto chvíli se kapela dostala do širšího povědomí metalové obce, a přestože byla od svých začátků považována spíše za nositele odkazu Pantery než za svébytné ... Hell United – Aura Damage 19.8.2012 Ježura  Divíte se, že vám jméno Hell United nic neříká? Není se za co stydět, protože polská čtveřice, jejíž zbrusu nové dílo je předmětem recenze, pod tímto jménem vystupuje teprve od roku 2007. To však neznamená, že by šlo o nějaké holobrádky, neboť kapela pod jménem Eclypse fungovala až do přejmenování celých deset let a album “Aura Damage” je již třetím počinem těchto muzikantů. Když nic jiného, od novinky tedy šla předem očekávat minimálně jistá tvůrčí vyzrálost a naděje, že i tentokrát dostojí polský death/black metal své pověsti. Koneckonců, underground občas umí pořádně překvapit… A světe div se, ono to opravdu není k zahození, ale nejdřív by se slušelo ujasnit si, s čím že vlastně máme tu čest. Tak tedy – Hell United hrají hodně zlý ... Serj Tankian – Harakiri 18.8.2012 Zajus  Jméno Serje Tankiana bude jistě známé většině z vás. Bývalý (a zdá se, že snad i současný) frontman System of a Down se po rozpadu své domovské kapely z hudební scény ani zdaleka nestáhl. Jeho první sólové album “Elect the Dead” se ještě drželo tvrdě rockových vod a možná i díky tomu šlo o počin fanoušky velmi dobře přijatý. Dva roky staré “Imperfect Harmonies”, stavící na alternativně-symfonickém rocku již sklidilo spíše kritiku, ovšem to Tankianovi nezabránilo v přípravě opravdu velkolepého projektu. “Harakiri”, jež je předmětem dnešní recenze, je totiž pouze první ze čtyř alb, která by měla následovat v blízké budoucnosti. Jen stručně zmiňme, že půjde o jazzové album “Jazz-In-Christ”, orchestrální “Orca” a elektronické “Fuktronic”. Co nás však zajímá, je “Harakiri”. Jak dopadlo na dlouhou dobu poslední kytarové album ... Chaosweaver – Enter the Realm of the Doppelgänger 16.8.2012 H.  Osobně jsem se o Chaosweaver prvně dozvěděl v souvislosti s předělávkou kultovního disco válu “Crucified”, který je mnohem slavnější než jeho původní autoři Army of Lovers, na něž si dnes – zvláště co se mladších ročníků týče – asi málokdo vzpomene, snad s výjimkou zarputilých vymetačů popových archivů. Dovolím si však tvrdit, že samotný song zná úplně každý (možná s výjimkou nějakých křováků v Africe), dokonce i vám, milí kolegové metalisti, bude jistě onen slavný refrén povědomý, až si to ze zvědavosti dáte vyhledat na YouTube a vyběhne na vás příslušný ultra-gay videoklip. Chaosweaver tedy tento kousek předělali, a jak už tomu tak u podobných coverů popových písniček do metalu bývá, byla to vcelku povedená sranda. Až o něco později jsem ovšem zjistil, že ani samotná vlastní tvorba těchto Finů není ... Nile – At the Gate of Sethu 15.8.2012 Ježura  Ke starým Egyptem postiženým Američanům Nile chovám zvláštní vztah. Jsou první a doposud snad i jedinou kapelou, která spadá do škatulky brutálního technického death metalu a která mi přirostla k srdci, ale přesto jejich muziku nedovedu poslouchat za všech okolností. Když se ale hvězdy sejdou ve správném postavení, venku se setmí mračna a z dálky je slyšet nějaká masivní bouřka, v takových chvílích bych byl schopen přísahat, že právě Nile jsou to jedinou kapelou na světě, která zaslouží pozornost. A i když takové situace nenastávají každý den, od čerstvé novinky “At the Gate of Sethu” jsem si sliboval opravdu hodně. A abych hned v prvním odstavci neházel spoilery, desku v následujících řádcích rozpitvám pěkně postupně, aby to bylo taky trochu napínavé… Prvním, co mě praštilo do uší a co předpokládám ... Borgne – Royaume des ombres 14.8.2012 H.  Z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem měl vždy rád obskurní jednočlenné projekty hrající hudbu, která je pro většinu populace neposlouchatelný bordel. Možná, že tomu tak i doopravdy je, přesto mne na podobných záležitostech vždy něco fascinovalo, nejspíš taková ta tajemná atmosféra mimo rámec toho, co je považováno za běžné, což se projevuje i v samotné hudbě. Právě z tohoto samého důvodu jsem se před nějakými lety – už ani nevím kolika – dostal ke švýcarskému projektu Borgne a z úplně stejného důvodu jsem si jeho muziku i oblíbil. Kapelu má na svědomí člověk známý pod mnoha jmény, aktuálně by si měl podle všeho říkat Ormenos, ale pokud byste narazili na někoho se jmény jako Bornyhake, Sergio da Silva, Sergio Moplat nebo dokonce Sergio Moplat Rifis Bornyhake, vždy jde o toho samého hudebníka, nutno ... Luca Turilli’s Rhapsody – Ascending to Infinity 12.8.2012 Ellrohir  Italská kapela Rhapsody nás provedla dvěma epickými fantasy “ságami”, získala si mohutnou popularitu v metalovém světě, přestála právní spory o své jméno (byť s nutností trošku si ho upravit) i střet s DeMaiovým Magic Circle… a potom se rozpadla na dvě půlky, stalo se to téměř na den přesně před rokem. Luca Turilli’s Rhapsody je – kupodivu – ta část, kterou kolem sebe buduje kytarista a do značné míry autorský mozek původní sestavy, Luca Turilli. Ve výsledku se nakonec zdá, soudě například podle databází metalových serverů, že je to jakási odnož, která vypučela z těla původních Rhapsody of Fire, v jejichž odkazu naopak pokračuje lineup sdružený kolem zpěváka Fabia Lioneho a klávesisty Alexe Staropoliho. Tomu ale naopak neodpovídá jednání labelu Nuclear Blast, který pod svými křídily ponechal Turilliovské křídlo. Ať tak ... Merrimack – The Acausal Mass 11.8.2012 H.  Jsou to tuším tři dny zpátky, co jsem zde jednu jinou recenzi – nešálí-li mne má chatrná paměť, šlo o Blacklodge – uvozoval trochu obecnějším povídáním o francouzské black metalové scéně. Snad náhoda tomu chtěla, že dnes máme opět co dočinění s black metalem z této země, byť se jedná o jeho poněkud odlišnou formu. Předmětem našeho dnešního povídání jsou tentokrát Merrimack z Paříže. Nebudeme si nic nalhávat, většina lidí si Merrimack asi do konce života bude pamatovat jako “tu kapelu, co natočila tamto nechutný video, kde zpěvák sedí na hajzlu a taky tam je nahatá ženská s kozlí hlavou a párkem mezi nohama”. Nicméně jak si na následujících řádcích povíme, poněkud svojské filmové zpracování dnes již tři roky staré skladby “In the Halls of White ... Ereb Altor – Gastrike 10.8.2012 H.  Ereb Altor jsou svým způsobem docela zajímavé uskupení. Ve skutečnosti jde o vedlejší projekt Cristera “Matse” Olssona a Daniela “Ragnara” Bryntseho ze švédské doom metalové kapely Isole (oba se jen tak mimochodem kdysi dávno podíleli i na dnes již v podstatě zapomenutém folk rockovém projektu Februari 93 – moc zajímavá muzika, vřele doporučuji), který vznikl se zcela s jasným cílem, jímž se oba protagonisté nikdy příliš netajili (a ono vzhledem k muzice na prvních dvou deskách by to ani nemělo cenu tajit) – jakožto pocta nesmrtelné legendě Bathory. Není sebemenších pochyb o tom, že Quorthon, hlavní a jediná postava Bathory, byl hudební génius, který naprosto zřetelně ovlivnil celou jednu generaci hudebníků, změnil vnímání metalové hudby a sám jediný v podstatě položil základy hned dvěma hudebním žánrům – black metalu ... Misogynist – Koukej mazat 9.8.2012 H.  Hned na začátek musím upozornit, že právě v této chvíli začínáte číst dost dobře možná tu nejhorší a nejméně informativní recenzi, jakou jsem kdy napsal, což je svým způsobem docela výkon, neb je to opus vedle opusu, avšak snaha o posunutí kvalitativní laťky článků směrem do podzemí zrovna není účelem naší dnešní seance – bohužel, protože kdyby tomu tak bylo, splnil bych úkol na 120%, milí soudruzi. S napsáním nějaké té smysluplnější recenze, z níž by čtenář neměl náladu vyklopit právě zkonzumovanou večeři, ale bude poněkud větší svízel. Nicméně jednou už mi tahle věcička spadla do klína, tak se na ten porod pojďme (vy)vrhnout… Ani bych se nedivil, kdyby vás napadla otázka, z čeho výše řečené usuzuji a proč to tedy vlastně recenzuji. A byla by to sakra ... Blacklodge – MachinatioN [4th Level Initiation = Chamber of Control] 8.8.2012 H.  Je obecně zažitým dogmatem, že pokud má nějaká země patent na black metal, pak je to zcela jistě Norsko. Do jisté míry je to samozřejmě pravda, už jen z onoho historického hlediska – byť jsou prvotní krůčky na black metalovém poli připisovány kapelám z jiných zemí, nic to nemění na tom, že to byli právě Norové, kdo na přelomu 80. a 90. let definoval to, co dnes považujeme za základní podobu žánru. Nicméně časy se mění. Pokud by se mě někdo zeptal, jaká země podle mého názoru v dnešní době určuje směr vývoje black metalu a posouvá jeho hranice, Norsko by má odpověď nebyla – nejspíše bych totiž jmenoval Francii, neboť právě zde se v současnosti nachází nejvíce skupin a projektů, v nichž spatřuji budoucnost black metalu. Asi nikomu z vás – ... I Am I – Event Horizon 7.8.2012 H.  Nevím, jak to máte vy ostatní, ale nebýt přidělení této recenze, tak se o existenci kapely s podivným jménem I Am I asi ani nedozvím. Očividně nejsem tak velký fanoušek ZP Thearta, abych jeho další osudy po odchodu z mnou vcelku oblíbených Dragonforce nějak bedlivě sledoval. Každopádně tohle je tedy jeho nový hudební projekt, pokud jste to nevěděli. Na samotném debutovém albu “Event Horizon” bude zřejmě vůbec nejzajímavější fakt, že vyšlo na USB flash disku, namísto některého z klasických formátů. Minimálně na poli metalové hudby by to měl být vpravdě historický průlom. Prý se už nějaké takové pokusy vyskytly, ale tipoval bych to na nepříliš známé lokální kapely a kdoví jakých žánrů. Takže tu máme dějiný milník metalové historie. Ovšem zatímco třeba takového Cameronův “Avatar” si coby průlomový ... Liveevil – 3 Altering 6.8.2012 Zajus  Moravští Liveevil na svých předchozích deskách koketovali s propojováním elektroniky a hutného metalového podkladu, což jim zaslouženě přineslo mnoho fanoušků. Ti nedočkavě vyhlíželi novou desku, která nakonec vyšla u renomovaných MetalGate Records v květnu letošního roku pod názvem “3 Altering”. “3 Altering” rozhodně není v rámci katalogu kapely nijak revoluční, v podstatě pokračuje v dobře vyšlapané cestičce, ovšem bylo by nespravedlivé tvrdit, že se Liveevil nikam neposunuli. Naopak, pokrok je zde znát velký a skutečnost, že se směr vývoje nijak nezměnil, nakonec vůbec nevadí. Kdo by se snad s touto kapelou dosud nesetkal, zaslouží si vědět několik základních informací. Že Liveevil míchají elektroniku s metalem, jsem již prozradil, jejich zvuk je však poměrně osobitý, díky čemuž jsou od dalších kapel, dělajících žánrově podobnou hudbu, snadno odlišitelní. Základem jsou ... Distorted Harmony – Utopia 5.8.2012 Zajus  Progresivní rock (potažmo metal) nabírá v posledních letech neskutečné obrátky. Žánru, který svůj vrchol (alespoň v té původní formě) zažil již někdy v 70. letech, se dnes začíná věnovat čím dál tím více mladých kapel. Díky svým rozdílným původům, hudebním vkusům a cílům do něj vnášejí nové a nové vlivy a dále ho obohacují. Ačkoliv se mi tento směr velice líbí, dnes bych chtěl napsat pár řádků o debutovém albu kapely, která naopak dosavadní vývoj progresivního metalu skvěle reflektuje a shrnuje. Distorted Harmony jsou hudebníci pocházející z Izraele (ze země, která v poslední době doslova chrlí skvělé kapely – kromě zaběhnutých Orphaned Land či Melechesh zmiňme třeba nadějné nováčky Winterhorde a Arafel), ovšem tuto skutečnost byste z jejich hudby v podstatě nemohli poznat. Distorted Harmony totiž ve své tvorbě spojují ... Bonded by Blood – The Aftermath 4.8.2012 Kaša  Thrashový uragán Bonded by Blood by klidně mohl aspirovat na titul největší kopírky v rámci nové vlny amerických kapel, které těží, ať už v míře přiměřené či nikoli, z odkazu legendárních spolků, které v 80. letech udávaly směr vývoje metalové hudby. Na smysl existence Bonded by Blood a podobných spolků můžeme nahlížet z několika různých úhlů, ať už je to kopie osvědčených postupů, vzdávání úcty svým vzorům, nebo snaha o to, aby oldschool thrash metal nevymizel z povrchu zemského, odpovězte si každý sám. Já sám bych v tom viděl od každého něco, takže si myslím, že jejich existence má svůj důvod. Tahle kalifornská čtveřice působí na scéně už sedm let, během kterých vydala tři řadová alba (přičtěme jedno EP ve vlastní režii a demo) u labelu Earache Records, což je chlebodárce, ... Chaos Inception – The Abrogation 3.8.2012 H.  Chaos Inception nejsou žádní velcí veteráni, vznik téhle zámořské smečky z Alabamy se datuje do roku 2008, přičemž první deska “Collision with Oblivion” vyšla v roce následujícím. Aktuální “The Abrogation”, vycházející pod českým labelem Lavadome Productions, je pak druhým dlouhohrajícím zářezem na pažbě Chaos Inception. Se zmiňovaným debutem jsem tu čest neměl, ale soudě čistě dle novinky, ne moc dlouhá historie kapele nikterak nebrání v tom, aby neměla jasno ohledně toho, co chce hrát a jakým způsobem to chce hrát, což se na konečném výsledku vždy projeví. Hájemstvím Chaos Inception je death metal. To sice není zrovna nejdelší definice, nicméně je plně dostačující. Když do přehrávače budete vkládat tuhle placku, neměli byste čekat apokalypsu jen na povedené obálce, nýbrž i apokalypsu hudební. Pokud je tohle přístup, jaký ...
|
