Euthanasia – IV 6.12.2011 Madeleine Ailyn  Dlouho jsem hledala vhodná slova pro začátek, ale upřímně, čím začít, když vám domů přijde něco, o čem jste sice někdy vzdáleně slyšeli, ale rozhodně jste se o to nezajímali tak, jak by se možná hodilo? Na přímo řečeno v českých záležitostech mám díry ne jak v ementálu, ale jak v pletivu, a myslím si, že kdyby ta deska měla nožičky, asi by ode mne, zarytého zahraničím nakaženého symfonicky založeného “hitomilce”, snad i utekla. Ale nemá a jsem odhodlaná hrdě tvrdit, že je to dobře pro všechny strany, protože po tvrdě zasažené lekci nelze psát nic jiného než chvalozpěvy. Marně jsem se svým nechutenstvím k zeměpisu lovila v hlavě, jak dlouhou cestu deska z Havířova urazila a ještě marněji jsem se snažila své mamince osvětlit, že mě to nemůže zabít, i když je ... XIV Dark Centuries – Gizit dar faida 5.12.2011 Ježura  Dobře vím, že jsem se o současné zdatně bující německé pagan scéně vyjadřoval už několikrát a snad pokaždé to bylo ve značně nelichotivém duchu. Ve světle těchto skutečností jsem recenzi novinky XIV Dark Centuries přijal jedině po ujištění, že to není až takový odpad, jaký by se dal oprávněně očekávat. Musím uznat, že tahle informace docela zjitřila moji zvědavost a donutila mě podrobit album poctivé lustraci, jejíž výstup se rozprostírá v následujících řádcích… Předně by bylo dobré si ujasnit, co to XIV Dark Centuries na “Gizit Dar Faida”, jak se album jmenuje, vlastně předvádějí. Většina tematicky spřízněných kapel hudebně staví na blacku, nebo to o sobě alespoň tvrdí, i když by je za to kdejaký ortodoxní blackař nejradši ukřižoval hlavou dolů a pro dokonalé zadostiučinění ještě podpálil. Netuším, co XIV ... Smashing Dumplings – Gastrogrind 2.12.2011 Beztak  Milovníci knedlíků na tisíc způsobů, nechť si připraví příbor. Nastal čas oběda. Ne, nemám tu pro vás report z nějakého gurmánského festivalu. Mám tu pouze recenzi jedné podivné kapely, která si na svou debutovou desku vymyslela originální koncept. Tzv. knedlíkový koncept. Zvláštní, říkáte si? Souhlasil bych, za předpokladu, že by dotyčná kapela hrála heavy metal. Jenže tihle týpci hrají grindcore, ve kterém nějaké hranice, co se textů týče nebo i hudby, prakticky neexistují. Takže Smashing Dumplings nám na svou desku naservírovali českou přílohu num. 1, hned na čtrnáct způsobů. Zdali uvařili dobře, je na osobním posouzení. Mně však jejich pokrm zachutnal. Jak určitě všichni víme, grindcore je hlavně o zábavě. A přesně o tom jsou i Smashing Dumplings. Pobavil mne už název kapely, který evokuje slavné americké alternativně rockové Smashing ... Root – Heritage of Satan 30.11.2011 H.  “Heritage of Satan”, devátá deska brněnských veteránů Root, budí hned od počátku velice rozporuplné reakce – stejně jako rozporuplné reakce vždy budil samotný ikonický frontman BigBoss, který je pro jedny kultovní persónou domácí scény, pro druhé nic menšího než šašek. Co se mě týče, mnohem více než hovadiny typu sexuální či jakákoliv jiná orientace členů kapely a podobné blbosti mě zajímá muzika – tím spíš, že “Heritage of Satan” přichází po velice nepovedeném “Daemon viam invenient” z roku 2007 (jednoznačně ten největší a vlastně jediný opravdový klystýr, který kdy Root vydali), že se jedná teprve o druhou nahrávku po odchodu jednoho z klíčových členů v roce 2004 a že kapela už dlouho dopředu avizovala návrat k černěkovovým kořenům. Uff, to tedy vypadá na pořádný kolotoč… “Daemon viam invenient” mělo ... Cynic – Carbon-Based Anatomy 28.11.2011 Kaša  Když v roce 2008 techničtí death metalisté Cynic vydali po 15 letech své druhé album “Traced in Air”, upletli si na sebe pořádný bič. Parta okolo lídra Paula Masvidala dokázala nečekaně navázat na svůj dnes již legendární debut “Focus” (1993) a ukázala, že jejich návrat měl smysl a nejednalo se o další reunion, za kterým jsou cítit prachy. Očekávání na třetí album, které by mělo vyjít v průběhu příštího roku, jsou obrovská. Aby Cynic fanouškům zkrátili čekání, servírují své další EP v rozmezí jednoho a půl roku. Loňské “Re-Traced” obsahovalo jednu novou skladbu a několik přepracovaných písní z předchozího alba. Přineslo čistší zvuk, který byl podobný vedlejšímu projektu členů Cynic, další zajímavé kapele Æon Spoke. V obdobném trendu pokračuje skupina i na novém EP “Carbon-Based Anatomy”, z jehož ohlášení jsem ... Secret of Darkness – (In)Humanity 26.11.2011 H.  Secret of Darkness už mám v hledáčku docela dlouho a na jejich koncertech jsem se objevoval již v době, kdy ještě neměli venku ani jeden nosič. A už tehdy jsem si říkal, že potenciál rozhodně mají a že v budoucnu by od nich mohla vzejít velice kvalitní muzika. A hle, ono to ani tak dlouho netrvalo. Ačkoliv pilotní kraťas “…and the Dark Begins” byl spíše zklamáním, první dlouhohrající zásek “(In)Humanity” představuje kapelu v zcela jiném světle. A co budeme povídat – proč to neříct hned na začátku -, mnohem lepším a posluchačsky vděčnějším světle… Kdo měl tu čest s tři roky starým EP “…and the Dark Begins”, určitě se zeptá, v čem tedy vidím tak razantní rozdíl, co se změnilo a co se, jak říkám, zlepšilo. Upřímně ... Metsatöll – Ulg 25.11.2011 Ellrohir  Dnes se podíváme do Estonska za kapelou Metsatöll. Estonsko, to je vlastně takové Finsko v malém. Nepochází odsud ale ani zdaleka tolik kvalitních (nebo přijmenším proslulých) metalových band. Metsatöll patří k tomu nejlepšímu a nejznámnějšímu, co tento malý pobaltský stát nabízí. Už jsem se s jejich tvorbou setkal, ale popravdě zase tak moc mi v paměti neutkvěli, i když to nemusí nutně nic znamenat – občas mají některá jinak veskrze dobrá alba tu smůlu, že je neposlouchám v tom správném rozpoložení, načež zapadnou a v záplavě stovek položek mé soukromé médiatéky je pak velmi těžké je znovu objevit… Hoši z Metsatöll začínali před dvanácti lety coby jakýsi heavy metal, ovšem velmi brzy v jejich tvorbě převládl folk, který je už dávno naprosto stěžejní. Jejich jméno v estonštině značí v přeneseném významu ... Throne of Katarsis – Ved graven 24.11.2011 H.  “Ved graven” je třetí dlouhohrající deska Norů Throne of Katarsis… a nutno hned na začátek přiznat barvu, že ani novince, ani předchozím dvěma kouskům “An Eternal Dark Horizon” (2007) a “Helvete – Det iskalde mørket” (2009) se většinou moc dobrých kritik nedostává. A buďme upřímní, ono není zrovna moc těžké zjistit proč. O něčem jako originalita Throne of Katarsis totiž nejspíš nikdy neslyšeli, hudební projev vcelku primitivní a hodně monotónní (což bylo na novince lehounce odbouráno, ale o tom až za chviličku), zvuk – kanální. Jejich black metal se tedy zdá být na první pohled vlastně standardní a nikterak vybočující záležitostí… a ono tomu tak vlastně i doopravdy je. Je to taková klasická “bzučící” true norwegian black metal vichřice, která hltavě chlemtá ze studny odkazu ... Krisiun – The Great Execution 23.11.2011 Ježura  Mám v živé paměti, jak jsem si v různých reportech, recenzích a dokonce i ústně stěžoval, že té které death metalové kapele něco chybí. Jednou to byly silné riffy, jindy obstojné bicí party a takových dílčích nedostatků by se našlo ještě hodně. Při každé takové příležitosti jsem si představoval, jak by to asi znělo, kdyby se všechny ty moje tužby staly realitou. A pak zčistajasna dostanu na recenzi novinku brazilských Krisiun, o kterých jsem si udělal rámcovou představu na Metalfestu 2011 a od kterých jsem čekal minimálně obstojný materiál. Dámy a pánové, na svoji čest přísahám, že mě zatím jen málo alb na první poslech sejmulo takovým způsobem jako “The Great Execution”… Skutečně, když jsem se pustil do prvního poslechu, ne a ne vyjít z úžasu, protože se mi v tomhle albu ... Oranssi Pazuzu – Kosmonument 21.11.2011 H.  Na začátek bych si dovolil vhodit do placu jednu kvízovou otázku za dva bludišťáky – kolikrát tu na Sicmaggot starý dobrák Monsterfuck udělil nejvyšší hodnocení? Nebudu kruťas, nenechám vás žhavit své paměťové závity na hranici přehřátí, ani po vás nebudu chtít projíždět celý archiv stovek recenzí (to přece jenom nebylo účelem této otázky), já vám to řeknu. Z cca 220 recenzí jsem tu 10/10 nadělil celkem sedmkrát, přičemž jednou, uznávám, jsem to přestřelil. Nehodlám tu však tahat staré kostlivce ze skříně a opravovat prachem zašlé verdikty, které již dnes nikoho nepálí (ani tohle totiž nebylo účelem oné otázky), chci tím říct jen to, že když už jednou za uherský rok nejvyšší počet bodů někomu dávám, myslím to setsakramentsky vážně (říct tohle už bylo ... Et moriemur – Cupio dissolvi 19.11.2011 H.  Pamatuji si docela živě, jak se Et moriemur nějaké dva roky zpátky vynořili vlastně odnikud a rozjeli svou propagaci na serveru Bandzone. Zpočátku se to tvářilo spíše jako jeden z těch nechvalně proslulých Bandzonových projektů, které si někdo dělá doma na koleně (nezřídka – vlastně i ve většině případů – pouze pomocí počítače) a které nemají moc dlouhou životnost (a ve skutečnosti asi i málokdy nějakou hudební hodnotu) – jen s tím rozdílem, že těch pár songů od Et moriemur, které tam už tehdy visely, byly opravdu dobré věci. A ejhle, dva roky uběhly jako velká voda – a během nich Et moriemur vyrostli ve standardní kapelu, která vydává nosiče a hraje živě, ba co víc, povedlo se jim za tak krátkou dobu na domácí doom metalové scéně i vcelku slušně ... Agrypnie – Asche 18.11.2011 Beztak  Kapela Agrypnie, se mi vždy zdála být zajímavou bandou, která nejede v již zajetých black metalových kolejích, ale snaží se vytvářet vlastní, aniž by ztratily tvář, děsivost a atmosféru black metalu. Mozkem a zároveň jediným studiovým členem je Torsten Hirsch, který se ve studiu ujímá jak vokálu, tak všech nástrojů. Jen s bicími mu pomáhá René Schott. Přestože se Agrypnie zdá být prakticky sólovým projektem, tak hojně vyjíždějí na koncerty. Samozřejmě ve větším počtu lidí. Slovo Agrypnie označuje výraz pro nespavost či potíže s usínáním. Tím dle mého názoru kapela skvěle definovala svůj zvuk, atmosféru a nějaké to poselství, které se snaží předat posluchači. A nemusíme tak používat taková ta prapodivná slovíčka jako avantgardní nebo progresivní black metal. Člověk se díky jejich hudbě octne ve zvláštním melancholickém světě, který jako ... Ария – Феникc 16.11.2011 Ellrohir  Rusko coby metalovou zemi, mám poměrně pevně spjatu se slavickým folk a pagan blackem, ať už to je z první skupiny Аркона a její spíše méně známé klony jako Алконост nebo Калевала anebo z druhé škatulky třeba “zakázaný” Темнозорь. Heavy metal pocházející ze země, kde zítra znamená včera, to pro mě byla naprostá novinka. Výhodou je, že díky tomu jsem neměl žádné předsudky, ani jsem se nemusel bát nenaplněných očekávání, na druhou stranu jsem se neměl při psaní recenze od čeho odrazit. Ale nakonec se dílo urodilo. V prvních vteřinách člověka napadne, že si omylem pustil “Knight Ridera”, přesně jeho znělku totiž úvodní krátké elektronické intro “Чёрный квадрат” připomíná. Pak začíná hudba, která podle v prvním songu docela tíhne k power metalu, a to hlavně ve zpěvu. Riffům bych i chvílemi ... Darkestrah – Каган 14.11.2011 H.  Darkestrah jsou pro mne jedna z mých nejoblíbenějších kapel, ba přímo bych je řadil do té nepočetné, ale o to exkluzivnější sorty kapel srdcových, na jejichž muziku nedám za žádnou cenu a za žádných okolností dopustit; jimž sežeru úplně všechno, co nahrají; od nichž si koupím bez výhrad vše, co vydají. Říkám to hned na začátku, abyste nedivili níže se nacházejícímu vodopádu superlativů a kulometné kadenci všech možných variací na slovíčko “geniální”. Jsem zcela přesvědčen, že každý z vás nějakou podobnou srdcovku má, proto jistě budete mít pochopení pro mé zaujetí Darkestrah, stejně tak vám jistě nebude cizí onen pocit čekání na cokoliv nového, co má vaše oblíbená skupina vydat – zvláště v případě, že to čekání trvá celé tři roky a jedná se o vůbec nejdelší přestávku mezi jednotlivými počiny (demo éru ... Megadeth – Th1rt3en 13.11.2011 Beztak  Dave Mustaine udělal za posledních pár let několik dle mého názoru správných rozhodnutí. Přijal do svých řad skvělého kytaristu Chrise Brodericka, s nímž připravil po delší době desku, která se řadí v diskografii Megadeth k těm lepším (“Endgame”). A taky se vrátil ztracený syn, baskytarista David Ellefson, který se s tahounem Megadeth usmířil po soudních procesech a vzájemném osočování. Jak jim to spolu šlape, jsme se mohli přesvědčit na jaře v Praze, kde hráli společně se Slayer. A musím říct, že Megadeth na mě působili velice sympaticky. I věčně nabubřelý zrzek Mustaine vypadal v dobrém rozpoložení. To vše mě pomalu připravovalo na další desku Megadeth, na kterou jsem byl opravdu zvědavý. Megadeth čekal těžký úkol – překonat skvělou desku “Endgame” z roku 2009. Jako první singl vypustili do světa song “Public Enemy No. 1” a to mou ... Lou Reed / Metallica – Lulu 8.11.2011 Zajus  Když se před dvěma lety na pódiu v newyorském Madison Square Garden setkaly dvě hudební legendy, Lou Reed a Metallica, málokdo asi tušil, kam až jejich spolupráce dospěje. Dva roky poté o albu, jež dostalo název “Lulu”, poprvé promluvil kytarista Metallicy, Kirk Hammett. Rozhodnutí thrash metalových titánů o spolupráci s umělcem, jenž je nejčastěji spojován s žánry jako experimentální rock či art rock, bylo pro mnohé překvapením. Po tři roky starém “Death Magnetic” totiž leckdo očekával poslušný návrat ke kořenům i na dalších albech. Již od počátku však kapela tvrdila že nepůjde o hudbu Metallicy s hlasem Lou Reeda, ale o zcela originální projekt. Jak to tedy dopadlo? “Lulu” je vskutku originální a nepodobá se ničemu, co jsme za téměř třicetiletou historii kapely mohli slyšet (výjimkou jsou snad jen ozvěny nenáviděné desky “St. Anger” v některých ... Van Canto – Break the Silence 7.11.2011 Madeleine Ailyn  Jeden ze členů Van Canto, Stefan, v rozhovoru pro francouzský rockový magazín prohlásil asi toto: “Kdybychom se dříve zeptali sta lidí na jejich názor na projekt, který jsme chtěli zkusit, sto jedna by odpovědělo, že to nebude fungovat.” Teď už to není jen projekt, nýbrž rovnoprávná kapela, která v září vydala svoje čtvrté album s názvem “Break the Silence” a prolomila tak nejen ticho, ale zrodila i novou vlnu diskuse, která je technicky o ničem a o všem zároveň. Jako by šlo o samotné základy a myšlenky metalu a zároveň nekráčelo o nic míň než bandu zpívajících “šašků”. A tak se nám vynořuje jedna otázka: že by přeci jen ten “hloupý” a capella metal mohl žít? Už předchozí “Tribe of Force” bylo znakem toho, že tahle šestice nám má ... Svarttjern – Towards the Ultimate 6.11.2011 H.  Říká se, že třetí deska s konečnou platností rozhoduje o kvalitách či nekvalitách té dané skupiny. Ale upřímně řečeno, ne vždy to platí (z čehož je nadmíru vidno, že je to vlastně kec, který si vymysleli recenzenti jako takovou pěknou frázičku). Například takoví Svarttjern, kteří nedávno vydali druhou desku s názvem “Towards the Ultimate”, by své kvality měli podle této kouzelné formulky stvrdit až s následujícím počinem, ale abych to řekl na rovinu, pro mě osobně jsou jasní už teď… Debut “Misanthropic Path of Madness” způsobil svého času na black metalové scéně takovou menší seznaci, takřka ihned se začalo mluvit nové naději čistokrevného norského černého kovu, což se není co divit, když si člověk “Misanthropic Path of Madness” poslechne i s odstupem času. Zběsilé násilné tempo, nekompromisní vyznění, ... Shining – Live Blackjazz 5.11.2011 H.  Možná si někteří z vás vzpomenou, že tu kdysi dávno (konkrétně v únoru loňského roku) proběhla recenze na desku s názvem “Blackjazz” od experimentálně-jazz-metalových Norů Shining. Šlo o opravdu výtečnou nahrávku (tehdy udělené hodnocení 9/10 hovoří samo za sebe) plnou netradiční a originální muziky, která posluchače nenechá v klidu; dosti psychózní záležitost, co si budeme povídat, ale příznivci alternativních experimentů chrochtali blahy – zcela právem. S nadsázkou by se dalo říct, že Shining jsou odpovědí na to, na co se asi většina z vás bála zeptat – jak by asi tak mohla znít kombinace extrémního metalu a jazzu? To samozřejmě nebyl případ jenom a pouze “Blackjazz”, nýbrž i několika předchozích alb Shining (ne ovšem všech, nejstarší počiny jsou čistě jazzové záležitosti). Není ovšem moc velký problém položit i druhou otázku – ... Cradle of Filth – Evermore Darkly… 2.11.2011 H.  V případě minialba “Evermore Darkly…” je naprosto stěžejní otázkou to, jaký má tento počin smysl, zdali vůbec nějaký. Uznávám, je pravda, že já osobně obecně zcela jednoznačně upřednostňuji dlouhohrající desky před jakýmikoliv neřadovými nosiči, ale když je kapela (stále se ještě bavíme obecně) schopna i v rámci EP (dema, singlu, proma,…) nabídnout i na malé ploše něco opravdu zajímavého, rozhodně si dám říct, ne že ne, rozhodně existují i minialba, na která budu přísahat, dokud nechcípnu. Co však týče nejnovějšího počinu Cradle of Filth (rač si všimnout, milý čtenáři, že nyní už opouštíme obecnou rovinu a začínáme se věnovat pouze problematice našeho dnešního konkrétního subjektu), mám nutkání na rovinu napsat, že zde je ten smysl když ne žádný, tak přinejmenším alespoň hodně malý, ba přímo ...
|
