Wolves in the Throne Room – Celestial Lineage 15.9.2011 H.  Desky Wolves in the Throne Room se přikradou vždy nenápadně, prosty jakéhokoliv většího proma či reklamy, přesto se – alespoň v některých kruzích – jedná vždy o počin, na nějž se netrpělivě čeká a od něhož se i hodně očekává. Zajímavé, že se do tohoto stavu dostali hned po dvou albech a při tom aktuálním, čtvrtém, už pomalu platí za ikony současného inteligentního black metalu pro intelektuály. Jenže když tu muziku člověk slyší… ono se ani není co divit. Wolves in the Throne Room je totiž kapela do jisté míry opravdu výjimečná. Americkou odnož metalové hudby (obecně, ne konkrétního žánru) mnozí chápou jako synonymum pro povrchní hudbu, s čímž bych osobně do jisté míry i souhlasil – až na absolutní výjimky! A právě tito záhadní ekologové z amerického severozápadu, kteří jsou svými názory a svou ideologií vzdálení klasickému pojetí ... Gorath – Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not to Come 12.9.2011 H.  Belgičtí Gorath patří do té sorty kapel, které nejsou celosvětově proslulé, neobjevují se na obálkách metalových časopisů, ani pravidelně nehrají na velkých festivalech, přesto by si svým způsobem zasloužily mnohem více pozornosti než ty skupiny, jež tohle všechno splňují. A pro důvod, proč tomu tak je, nemusíme chodit příliš daleko – je jím totiž to, co by u hudebních kapel mělo být to hlavní: hudba. Gorath se nedá upřít jedna věc, a sice že jsou velice pracovití a od roku 2005, kdy vyšel debut “Elite” přicházejí už s pátou dlouhohrající nahrávkou, a co víc, je tomu pouze rok a půl, co se ven dostala předchozí, výborná deska “MXCII”. Zatímco tento minulý počin zaujal hodně krátkým názvem, u novinky “Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not ... Virrasztók – Memento mori! 8.9.2011 H.  Dnes si v recenzi představíme opět jedno ne moc profláklé jméno: Virrasztók. Když ne už podle jména kapely, tak minimálně při pohledu na tracklist níže jste asi odhadli, že tato formace má svou domovinu v Maďarsku, což není zrovna typická metalová země. Při jmenování maďarských kapel by asi každý z vás dal z fleku Sear Bliss, znalci staré školy okamžitě vypálí kultovní Tormentor, v nichž svého času brousil hlasivky samotný Attila Csihar z Mayhem, poslední dobou je docela slyšet o I Divine, ale tím už pomalu končíme, což? Přesto je zde mnohem více zajímavých uskupení, s jejichž jmenováním se tu teď nebudu zdržovat, mohu vás však hned na začátku ujistit, že zrovna Virrasztók mezi ty opravdu zajímavé patří. Pokud jste se na onen tracklist níže před chvíli opravdu podívali, jistě jste si ... Аркона – Словo 6.9.2011 H.  Pěkně se na téhle kapele s kolegou Ježurou střídáme. Já jsem si vzal svého času na paškál předchozí album “Гой, Роде, Гой!”, on měl na starost minulé EP “Стенка на стенку”, takže na mě je opět to nejnovější, s čím ruská Аркона přichází – album “Слово” (i když není bez zajímavosti, že to takhle původně být nemělo, ale to vás stejně nezajímá, takže se tím nebudeme zdržovat). Snad do příštího alba kapela nebude vydávat žádné minialbum, aby na mě nevycházely jen velké desky a na něj jen EPčka (smích). Ale ne, teď už vážně… Abych se přiznal, na “Слово” jsem se díval ještě před poslechem poněkud skepticky. Obal už neřeším, protože ty mi u téhle formace nikdy zrovna nelezly pod čumák (nejlepší obal má jednoznačně druhá deska “Лепта”, od té doby je to na můj ... Ghost Brigade – Until Fear No Longer Defines Us 5.9.2011 Ježura  Ghost Brigade jsou zvláštní případ. Historie skupiny nesahá dále než do roku 2005, první album jim vyšlo o dva roky později a hodnocená novinka “Until Fear No Longer Defines Us” je jejich teprve třetím zásekem. Přesto její vydání předcházela nadšená očekávání nemalého množství lidí. Já jsem se s Ghost Brigade setkal poprvé ani ne před rokem, a jak už jsem zmiňoval v reportu z onoho koncertu, tahle pětice z finského Jyväskylä na mě udělala dojem, což se první kapele večera povede jen velmi zřídka. Následující pokusy přijít na chuť vychvalovanému albu “Isolation Songs” se sice setkaly jen s dílčím úspěchem, ale to moje opatrné sympatie ke Ghost Brigade nikterak nezkalilo. A nyní se mi dostala do ruky příležitost vyřknout ortel na albem, které, jak už je u třetí desky v pořadí zvykem, může kapelu ... Vader – Welcome to the Morbid Reich 3.9.2011 Ježura  Každé další album polského fenoménu Vader je očekáváno s nemalými nároky, jak už se na legendu sluší. V případě “Welcome to the Morbid Reich” do ohně přilila benzín prohlášení o částečném návratu ke kořenům, ke kterým se vztahuje jak název, jasně odkazující na 21 let staré demo “Morbid Reich”, tak použité logo, které se naposled skvělo na přebalu EP “The Art of War”. Veškeré té nostalgii, v čele s nestárnoucím frontmanem Piotrem Wiwczarkem, významně kontrastuje opět zgruntu obměněná sestava. Potenciál ohromný, možnost průseru rovnocenná, směle do toho… Začnu tím, na co padnou oči nakupujícího jako první, tedy obalem. Musím říct, že proti obalu předchozího alba “Necropolis”, jehož gordický uzel z hadů a čepelí mi evokoval spíše indickou mytologii, trochu šmrncnutou díly H. R. Gigera, působí motiv “Welcome to the Morbid Reich” o poznání ... Decapitated – Carnival Is Forever 29.8.2011 Ježura  To jsem si zas jednou nadrobil. Veden představou, že proniknu do technického death metalu skrze zástupce mnou velebené polské školy, jsem vzal tuhle příležitost a pustil se do odpovědného náslechu. Uplynul měsíc a nejsem o moc chytřejší než dřív, takže následující řádky berte s rezervou a notnou dávkou shovívavosti. Bude to totiž potřeba… Stěžejním kamenem celé téhle prekérní situace je fakt, že snad s výjimkou Nile si technický death doma nepustím, protože i přesto, že vím nebo snad nějak vnitřně cítím, že jde o dobrý materiál, tohle odvětví mi prostě nic neříká a jeho poslech mě ani za mák nebaví. Zrovna od Decapitated jsem si sliboval, že když mě jejich loňské vystoupení na plzeňském Metalfestu dost bavilo, bude jejich novinka vhodnou vstupní branou k dalšímu rozšíření obzorů. ... ICS Vortex – Storm Seeker 28.8.2011 H.  Když pan Simen Hestnæs, norský hudebník, jehož většina z nás bude znát spíše pod uměleckým pseudonymem ICS Vortex, odešel ne zrovna v dobrém od symfonických black metalistů Dimmu Borgir, asi málokdo si myslel, že tím jeho hudební pouť skončí. Většina lidí nejspíš sázela na to, že se Simen stane hlavním motorem, jenž znovu nakopne do chodu kultovní vizionáře Arcturus, v nichž sice působil pouhé tři roky před koncem jejich činnosti, přesto zde zanechal výraznou stopu. K oficiální obnově Arcturus sice došlo (a nejen k ní, viz Simenův opětovný vstup i do řad Borknagar), přesto to (alespoň prozatím) na nějakou přehnanou aktivitu nevypadá. Možná i z toho důvodu se ICS Vortex pustil do přípravy své první sólové desky, jež nakonec dostala název “Storm Seeker”. Povětšinou jsme Vortexe všichni znali jako součást nějaké kapely, ... Děti pohřebního kvítí – Under the Reign of Madness 27.8.2011 Ježura  Není tomu ani čtrnáct dní, co jsem zde pěkně od podlahy ztrhal dílo pražských pohanů Odraedir, a do nelítostných pařátů mi padl další počin nikterak známé české kapely. Tentokrát padnul los na litvínovské řezníky, kteří sami sobě říkají Děti pohřebního kvítí, a věřte mi, když vám říkám, abyste si nachystali blicí pytlíky. Z druhého záseku téhle kapely totiž odtéká krev po litrech…
Děti pohřebního kvítí na své novince “Under the Reign of Madness” představují sedm skladeb, nesoucích se na houpavých vlnách neotesaného a veskrze brutálního death metalu, který svým charakterem nemůže nepřipomenout Cannibal Corpse (a osobně bych si přisadil, že právě tyhle legendy posloužily jako zdroj inspirace). I s mou velmi povrchní znalostí tvorby Cannibal Corpse si ale troufnu tvrdit, že se nejedná o žádní laciné vykrádání. Brutalitu ... Trivium – In Waves 24.8.2011 Earthworm  Asi neznám kapelu, která by byla hodnocena rozporuplněji než Trivium. Skupina má na jedné straně legii fanoušků, ochotných za ni položit život, ale na druhé straně zase ohromnou grupu tzv. “haterů”, šířících nenávist ke kapele všude po světě. Já osobně se řadím k milovníkům těchto velikánů a poslední album “Shogun” je jedno z mých nejoblíbenějších vůbec. Trivium na desce předvedli velmi silné kompozice, dokonalé instrumentální i vokální výkony a atmosféru závanějící epičností. Ano, i předchozí alba byla výtečná, ale “Shogun” bylo dílo, jež nám ukázalo, že kapela opravdu dospěla. No, a nyní, po třech letech, kapela všechnu dospělost zahodila. Zní to dost dramaticky, ale ve finále to tak děsivé zase není. Trivium stvořili dobré metalové album, bohužel absolutně rezignovali na skládání těch zajímavých kousků s atmosférou jako posledně a místo toho ... Fleshgod Apocalypse – Agony 22.8.2011 H.  Abych se přiznal, já osobně nemám technický death metal zrovna v lásce, nikdy jsem neměl a nejspíše už asi nikdy mít nebudu. Asi vás ihned trkne, že když podobnou větou začínám recenzi na kapelu, která hraje technical death metal, tak tu hned vzápětí také vytasím takové to provařené rčení o výjimkách, jež potvrzují pravidlo, blablabla. Asi budete překvapeni, ale… no, vlastně spíš nebudete, protože ono se sem toto klišovité pořekadlo totiž vážně nebývale hodí. Tuším, že už jsem to psal svého času v příslušném eintopfu, kam jsem novinku Fleshgod Apocalypse nominoval na post nejočekávanější album měsíce srpna z pohledu mých uší, ale tihle Italové mě z nějakého neznámého důvodu dosti zaujali už svým debutem “Oracles”, jenž vyšel přibližně dva a půl roku zpátky. Ještě ... Svartsot – Maledictus eris 20.8.2011 H.  Dánové Svartsot jsou jedna z těch skupin, které jsou produktem dlouhodobě trvajícího trendu folk a pagan muziky. Ale neupírám jim fakt, že zrovna oni jsou ze všech těch pohani-až-za-roh-a-ještě-dál kapel ještě jedni z těch snesitelnějších a rozhodně méně žhavých kandidátů na vyhození obsahu žaludku vůkol. Debut “Ravnenes saga” byl sice kýč jak cyp, ale vcelku se to dalo poslouchat i bez přítomnosti střevních potíží (což, jak se mi poslední dobou zdá, znamená u podobných formací velkou pochvalu), netvrdil bych však, že šlo o album, jež v člověku zaseje nějakou hlubší vzpomínku. Pokračování “Mulmets viser” bylo už o poznání horší a asi bych po něm už Svartsot nadobro zazdil, kdyby před vydáním třetího a právě aktuálního (rozuměj právě recenzovaného) počinu “Maledictus eris” kapela nepřišla s prohlášeními o výrazném přitvrzení a hlavně (obzvláště ... Powerwolf – Blood of the Saints 17.8.2011 H.  Pokud by probíhalo hlasování o největší power metalovou raketu současnosti, Powerwolf by myslím vcelku s přehledem vyhráli. Před čtyřmi nebo pěti lety je ještě znal málokdo, ale jejich věhlas od té doby nepřetržitě kyne a fanouškovská základna neustále roste takřka geometrickou řadou, díky čemuž už by se jejich čtvrtá řadová deska “Blood of the Saints”, která aktuálně vyšla, dala bez problému označit jako očekávaná. Výjimkou není ani naše malá republika… ještě tak před dvěma lety byli u nás Powerwolf záležitostí spíše pro pár znalců, kteří scénu bedlivě sledují, kapela si však u nás udělala obrovskou reklamu koncerty na festivalech Metalfest v roce 2010 a Masters of Rock v roce letošním – takhle nějak vypadá nábor nových příznivců v doslovném významu. A to už se dostáváme do bodu, kdy lze naprosto krásně ... Odraedir – Pagan Forest 16.8.2011 Ježura  Jak jsem za svou redaktorskou pseudokariéru několikrát zmiňoval, žánrem pohanského metalu v posledních letech zmítá kvalitativní krize, způsobená raketovým nárůstem popularity čehokoli, o co se Odin nebo Perun jenom otřeli. Krom těch nemnoha opravdu kvalitních spolků tu máme kapely velmi slušné až obstojné (Eluveitie), snesitelné (Equilibrium) a skutečně špatné (Varg – ovšem i tomu humusu, který produkují, se nedá upřít jistá dávka řemeslné zručnosti) plus možná něco nad nebo mezi tím. V posledních týdnech se mi ale do ruky dostala nahrávka, která vytváří zcela novou kategorii. Dámy a pánové, prosím potlesk pro mladé a nadšené pražské pohany Odraedir! Jen na upřesněnou, dovedu shovívavě přimhouřit oko nad všemožnými kolovrátky a vykrádačkami, pokud neaspirují na umění a nabízejí alespoň trochu zajímavých melodií nebo v horším případě hudební podklad pro neřízené pití. ... Pain – You Only Live Twice 11.8.2011 nK_!  Osobně elektronickou (nebo s příměsí elektroniky) a techno hudbu skoro neposlouchám a k tvorbě švédských Pain jsem se dostal prakticky náhodou. Nejprve jsem byl k žánrovému zasazení kapely velice skeptický. Elektronika, techno a metal? To přece nemůže společně fungovat. A hle, jeden by neřekl, ale při poslechu již sedmé řadové nahrávky se opět utvrzuji v tom, že jsem se kdysi dávno zase jednou mýlil. Peter Tägtren je stejně blázen. Hlavní (a vlastně jediná) tvůrčí mysl kapely Pain si všechny nástroje, které jsou na albu ke slyšení, nahrává zcela sama. I ve vlastním studiu. A taky si vše sama produkuje. No, kdo by nechtěl takového zaměstnance? Musí být robot, aby vše stihl nahrát, nazpívat, zmixovat a vydat. Každopádně před takovým talentem klobouk dolů. Naštěstí se posluchači nedostává pocitu, že by ... Chthonic – Takasago Army 9.8.2011 H.  Bezesporu nejznámější taiwanská metalová skupina Chthonic tentokrát své příznivce nenechala na novou desku čekat dlouhé čtyři roky, jako tomu bylo v případě poslední “Mirror of Retribution”, tentokrát těmto vyslancům exotické metalu stačila jen polovina této doby, aby dali dohromady nový materiál pod souhrnným názvem “Takasago Army”. Co nás teď nás nejvíce zajímá, je samozřejmě to, jak se kapele ta jejich novinka vyvedla. Úvod obstarává klidné a velice povedené intro “The Island” s patřičně asijskou náladou, což je, myslím si, jenom dobře, protože právě v exotice (z našeho pohledu) spatřuji jeden z hlavních důvodů, proč Chthonic věnovat svou pozornost. Hned poté se rozjede první klasický song “Legacy of the Seediq”. Zasvěcené ihned kopne podobnost názvu s šest let starou deskou “Seediq Baale”, což samozřejmě není ... Queensrÿche – Dedicated to Chaos 8.8.2011 Ježura  Zasloužilí veteráni progresivně heavy metalové scény, Američané Queensrÿche si k třicátému výročí založení kapely nadělili v pořadí dvanácté album. Jakmile ale deska, nesoucí jméno “Dedicated to Chaos”, spatřila světlo světa, mezi příznivci kapely se strhla hotová bouře nevole a znechucení, nikoli nepodobná humbuku, který způsobil poslední zářez krajanů Morbid Angel. Bez zbytečného protahování přiznám, že ač mysl otevřená, taky se mi nahrávka zprvu nelíbila. Ovšem jak šel čas, věci nabraly poněkud jiný kurz, než jak to zpočátku vypadalo… Hned zkraje bych chtěl rozklíčovat onu kontroverzi, kterou album spustilo. Popravdě, není se čemu divit, neboť pro posluchače, odkojeného obdobím 1986 až 1994, kdy Queensrÿche vydali svá nejznámější a nejoceňovanější alba, musí být “Dedicated to Chaos” skutečným šokem a podpásovkou. Kapela totiž nahrála materiál, ... Septicflesh – The Great Symphonic Mass 6.8.2011 H.  Protože deska “The Great Mass”, vydaná v polovině letošního dubna, je opravdu masivní veledílo a na rozdíl od většiny těch obskurností, jimž tu obyčejně dáváme nejvyšší hodnocení, jsou Septicflesh pojem, rozhodl jsem se k nahrávce ještě jednou vrátit skrze nějaký větší článek. Pokud by vás zajímalo, proč se zrovna Septicflesh dostává téhle výsady… no, řekněme, že je to protekce (smích). Mám tuhle kapelu prostě rád. Samozřejmě by ale byla blbost recenzovat podruhé to stejné album, tudíž se dnes nebudeme věnovat samotné klasické desce “The Great Mass”, ale bonusovému CD “The Great Symphonic Mass”, které se objevilo u limitované edice a které, jak již jeho název napovídá, nabízí čistě orchestrální verze jednotlivých skladeb. Pokud vynecháme zpocený download (upřímně řečeno nechápu, jak vůbec někdo může legálních ... The Konsortium – The Konsortium 4.8.2011 H.  Je to velice zvláštní, kolik výborných – nebo alespoň přinejmenším zajímavých – skupin se vyskytuje v pouze čtyřapůlmiliónovém Norsku. Dalším adeptem na rozšíření řad těch velice zajímavých kapel je poněkud obskurní formace The Konsortium, která koncem června vydala svůj stejnojmenný dlouhohrající debut. Pánové se sice ukrývají za anonymitou jakýchsi škrabošek nebo, chcete-li, masek a sami sebe neoznačují jmény, ale čísly (členové 001-004), ale ví se, že za projektem stojí mimo jiné Teloch, člověk, který působí například v Nidingr nebo Umoral, ale mihnul se třeba i v Gorgoroth, Ov Hell či 1349, nově dokonce nastoupil jako koncertní kytarista k samotným legendárním Mayhem. Už jen z toho výčtu je patrné přinejmenším to, že The Konsortium budou mít dozajista cosi společného s black metalem. Což sice mají, ale přece jenom je to ... Suicide Silence – The Black Crown 3.8.2011 Maggot  Držet se na špici čehokoliv, třímat v rukách pomyslnou korunu a být titulován jako “neporazitelný” není věc pro každého. Být nejlepší je zkrátka náročná věc, jelikož od vás všichni očekávají to nejlepší. Proto je mnohdy těžké se přenést přes očekávání ostatních, a tak to mají Suicide Silence, jakožto králové aktuální deathcorové scény, zatraceně těžké. Může za jejich úspěch hudba, nebo postoj připomínající pterodaktyla – mnozí mohou namítnout, že jde o nutné martýrium k paralýze publika – kterým Mitch Lucker, frontman skupiny, častuje své posluchače? Suicide Silence představují desku “The Black Crown” a dále si upevňují pozici alfa samce na scéně brutální fúze death metalu a -core žánrů. Nalezení sebe sama a koherence nahrávky. To jsou největší a nejráznější změny oproti předešlé tvorbě, které Suicide Silence ...
|
