Recenze

  • Liveevil – Blacktracks

    6.5.2016

    H.

    Liveevil - Blacktracks

    Liveevil nikdy nebyli nějakou extrémně chytrou a hlubokou kapelou. Jakkoliv se to třeba Petrovi Staňkovi nemusí líbit a v rozhovorech bude vykládat, že si polepšil, po hudební stránce se po svém (pravda, nedobrovolném) odchodu ze Silent Stream of Godless Elegy vydal v rámci Liveevil k větší jednoduchosti a, řekněme, do méně intelektuálně náročnějších vod. Tak to je. Nicméně ačkoliv jsem tvrdil, že Liveevil nejsou a nikdy nebyli žádní velcí filozofové, rozhodně tím neříkám, že to je nutně špatná kapela. Naopak, mě jejich electro metal s proklatě chytlavými refrény vždycky docela bavil a i minulé album „3 Altering“ jsem si navzdory některým výhradám vlastně užil. Ale tím spíš nepochopitelné mi přijde to, jakým způsobem zní „Blacktracks“… Nebudu to nijak prodlužovat ani chodit kolem horké kaše – „Blacktracks“ ...

  • Hakka Muggies – MDCCXLVI

    5.5.2016

    Atreides

    Hakka Muggies - MDCCXLVI

    Nedá se říct, že by česká celticrocková scéna v posledních letech překypovala aktivitou. Spíš naopak, když se nějaká z domácích kapel zpracovávajících irské, skotské či bretaňské lidovky rozhoupe k vydání alba, je to skoro zázrak. V případě Hakka Muggies se na pokračovatele druhé desky „Feed the Fairies“ čekalo šest let – z části i proto, že se věnovala sbírce povídek „Svatba v městě Glasgow“, které doplnila minialbem, či spolupráci na audioknize „Stín Černého hvozdu“. Pražská smečka si zkrátka žije vlastním životem, takže nezbývalo než čekat, následně vydržet dva roky nahrávání novinky, a ejhle: „MDCCXLVI“ je na světě. Prve je třeba se zastavit u formátu, jenž je nejen na naší kotlinu poměrně netradiční. Nemluvím (o jinak velice fešném) gatefoldu, v němž je uložený disk a ilustrovaný booklet s texty, jako spíš o flashdisku, na němž je nejen aktuální deska, ale ...

  • Sacrilegium – Anima Lucifera

    4.5.2016

    H.

    Sacrilegium - Anima Lucifera

    Návraty starých a dávno nefungujících kapel zpátky na scénu jsou vždycky zvláštní. Nemluvím teď o tom, když nějací píčuskové ohlásí rozpad a za rok jakože comeback… to je jen pozéřina na přitáhnutí pozornosti. Mám tím na mysli formace, jež hluboko v minulosti něco dokázaly, pak se různými kličkami osudu rozpadly, a teď se (třeba) po dvaceti letech dávají dohromady. Mnohdy to bývá zpočátku jen koncertní návrat a k natáčení nového materiálu dojde až posléze, jindy se s albem počítá už od počátku, ale vždycky je zajímavé sledovat, jak si ta která formace poradí se svým vlastním odkazem a zdali na něj dokáže navázat se ctí. Mnohdy se to povede a lze nalézt nejeden případ, kdy se nějaká skupina vrátila ve velké formě a svůj reunion si ospravedlnila; dokonce existují i ojedinělé případy, kdy se povedlo starou ...

  • Dream Theater – The Astonishing

    3.5.2016

    Kaša

    Dream Theater - The Astonishing

    Třinácté studiové album zámořským progových velikánů Dream Theater, „The Astonishing“, je počin, jemuž se nelze nevěnovat. Nedokážu si totiž představit, že by člověk, jenž sleduje metalovou scénu, o něj v prvním čtvrtletí letošního roku alespoň letmo nezavadil. Ani ne tak kvůli masivní marketingové kampani nebo nadšeným reakcím pasujícím tohle ambiciózní dílo již s předstihem na trůn pro nejlepší album roku, ale kvůli rozporuplnému přijetí a bouřlivým diskuzím, jež s vydáním začaly zaplavovat internet. „The Astonishing“ je totiž bez přehánění albem, které lze buď milovat, nebo nenávidět. Nic mezi tím si nedokážu dost dobře představit, a jestli bych měl jmenovat nejkontroverznější desku letošního roku, tak v současné době mě nenapadá žádný výrazný konkurent. A čím si „The Astonishing“ zasluhuje ono rozporuplné přijetí? Nejedná se o klasické album ...

  • Mamiffer – The World Unseen

    2.5.2016

    Skvrn

    Mamiffer - The World Unseen

    Faith Coloccia, Aaron Turner – dvě jména, dvě hvězdy dnešní recenze, manželé. Je-li vám povědomé jméno první zmíněné, pravděpodobně znáte i americké Mamiffer. Pakliže znáte Aarona Turnera, dost možná neznáte hudbu Mamiffer, ale už jste o něčem takovém slyšeli, jen pořádně nevíte kde. A jestli jsem doposud zapomněl na vás, ty, kterým nic neříká ani jedno ze jmen, nezoufejte. Zřejmě postačí zmínit Isis. Snad ani ne ty tisícovky blbečků hrajících si v poušti z dlouhé chvíle na vojáky, ale samozřejmě onen ikonický post-metal, jenž zřejmě nadobro dohrál v roce 2010. Aaron Turner, ústřední postava Isis, se po rozpadu kapely uhnízdil hned na několika hudebních frontách, případně v již tehdy rozjetých mimoisisovských aktivitách dále pokračoval. Takovýchto projektů je dodnes celá řada. Za zmínku rozhodně stojí třeba Old Man Gloom ...

  • Blood Ceremony – Lord of Misrule

    1.5.2016

    H.

    Blood Ceremony - Lord of Misrule

    Jsou kapely, které mají skutečně originální sound – a takové obdivujete a klaníte se jim. Pak jsou kapely, které naopak znějí tuctově a zaměnitelné – a takové nesnášíte a dissujete to na každém kroku. Nicméně, role se mohou také obrátit. Jsou i kapely, které znějí originálně, ale v honbě za vlastním ksichtem došly do stádia, kdy forma a násilná snaha najít něco, co tu ještě nebylo, vítězí nad obsahem, jenž tam být musí stůj co stůj, ať už hrajete cokoliv. Jsou ovšem i kapely, které znějí neoriginálně a vlastně si jen berou již dávno vymyšlené – a přesto je to strašně moc super, žerete jim to a ten poslech si užíváte tak moc, až tomu skoro sami nevěříte, že vás to tak baví. ...

  • Torc – Tóny Annwnu

    30.4.2016

    H.

    Torc - Tóny Annwnu

    Torc je poměrně nová, leč agilní formace na domácí blackmetalové scéně. Z počínání spousty začínajících blackmetalových kapel je cítit jakési tápání a neschopnost se odpoutat od běžného žánrového klišé, což plodí všechny ty směšnosti jako Degoryen, Katarze a jim podobné. Torc jsou ovšem od začátku jiní než právě jmenované „perly“ a je u nich cítit, že mají schopnosti, ambice, nějakou hudební vizi a zjevně dokonce i chuť si najít „díru na trhu“ a přijít s oním pověstným vlastním ksichtem. K té „vlastnoksichtnosti“ se ještě za chvíli vrátíme, protože nejprve je nutno se zastavit u jiné věci. Ony ty schopnosti a jakási vyhranost Torc totiž nespadly jen tak z nebe. Vedle faktu, že než se skupina dopracovala ke svému debutu „Tóny Annwnu“, tak o ní bylo slyšet v rámci koncertních aktivit, je tu ještě skutečnost, ...

  • Stellar Descent – Fading

    29.4.2016

    H.

    Stellar Descent - Fading

    Stellar Descent je dalším z mnoha a mnoha jednočlenných blackmetalových projektů. Tento konkrétní pochází z Oregonu ve Spojených státech amerických (byť na Facebooku skupiny je jako místo původu uvedeno – „Earth“) a stojí za ním chlapík, jenž si říká jednoduše A. O co kratší je však jeho přezdívka (hádám, že půjde o zkratku jména Anthony, což by měl údajně mít v občance v kolonce křestního jména), o to delší jsou jeho skladby. A zrovna ta, o níž si nyní budeme povídat, je bez přehánění kolosální… Nicméně nepředbíhejme – nejprve něco málo stručných faktografických údajů. Náš milý A. už dle všeho v minulosti měl nějaké ty jednočlenné projekty, z nichž žádný ale díru do světa moc neudělal. Vše nasvědčuje tomu, že všechny tyto projekty patří minulosti a že A. veškerý svůj ...

  • Dälek – Asphalt for Eden

    28.4.2016

    Metacyclosynchrotron

    Asi neexistuje ustálený hudební styl, jenž by postrádal interprety, co s jeho kořeny nakládají poněkud svébytně. Magoři a géniové, kteří si s radostí vypůjčují ze žánrů zdánlivě nesouvisejících, posouvají hranice a oslovují posluchače napříč všemi druhy muziky. Američtí Dälek se takto profilují už někdy od konce 90. let se svým unikátním hip-hopem prolnutým vlivy industriální, hlukové či alternativní rockové hudby. A pokud bych měl vybrat nějakou známější extrémně metalovou kapelu, která má co se týče přístupu ke svému mateřskému stylu k Dälek blízko, byli by to Francouzi Blut Aus Nord. Není divu, že obě kapely spolu chtějí někdy společně tvořit, hehe. Nové album Dälek bylo očekáváno s docela velkým napětím. Po vydání slušného alba „Gutter Tactics“ si kapela dala na pár let pauzu, během které Dälek opustil dlouholetý spolutvůrce ...

  • Spiritual Beggars – Sunrise to Sundown

    27.4.2016

    Kaša

    Spiritual Beggars – Sunrise to Sundown

    Ačkoli budou Spiritual Beggars nejspíš už navždy stát tak trochu ve stínu slavnějšího působiště jejich stěžejní opory Michaela Amotta, jímž jsou již léta melodicky deathmetaloví Arch Enemy, tak to neznamená, že by jeho bokovka produkovala hudbu méně kvalitní. Aniž bych chtěl tvorbu obou jeho skupin nějak srovnávat, protože už jen hudebním zaměřením to není tak úplně možné, tak jsem toho názoru, že to hodnotnější poslední roky vychází právě z alb hardrockových klasiků. Ti si v uplynulých dvou dekádách museli zvyknout na to, že hrají spíše druhé housle, ovšem o to působivěji jejich poslední desky znějí. Spiritual Beggars se již od své prvotiny vezou na vlně hard rocku ze 70. let, a ačkoli v období svých prvních alb byli tlačení spíše do stonerrockové škatule, tak si vytvořili specifický ...

  • Arkaik Excruciation – Cursed Blood of Doom

    26.4.2016

    H.

    Arkaik Excruciation - Cursed Blood of Doom

    Před časem jsme tu vyhrožovali, že nás čeká cosi jako třídílný miniseriál, jehož náplní budou recenze tří debutujících skupin ze Španělska hrajících ošklivý death metal. O Altarage a Suspiral již řeč byla, takže je načase triumvirát pyrenejského zla dovršit posledním povídáním – tentokráte o formaci, která se nechává nazývat Arkaik Excruciation. Jako perličku by se jistě slušelo zmínit, že Arkaik Excruciation a Suspiral spolu sdílejí i jednoho člena, zpěváka a kytaristu známého jako M. S. A kdo ví, třeba sdílejí i členy s Altarage, jejichž sestava dosud zůstává anonymní, haha! Nespekulujme však a pojďme se radši podívat na to, co se urodilo na debutové fošně „Cursed Blood of Doom“, s níž Arkaik Excruciation navazují na doposud jediný demosnímek „Among the Vortex of Chaos“ z roku 2014. Přímo se nabízí srovnání s oběma ...

  • ExSxMx – E.S.M.

    25.4.2016

    H.

    ExSxMx - E.S.M.

    Jeden z největších šílenců české hudební (?) scény opět útočí. Jistě, je tu i pár dalších hlukařů, ale asi jen těžko najdete někoho, kdo by v přístupu dokázal trumfnout Radka Kopela, krále domácího noisu, jenž terorizuje posluchače a v neposlední řadě i nebohé recenzenty (není problém si pomocí mistra Googla dohledat nejednu opravdu vtipnou recenzi, kde je vidět, že autor vůbec netušil, která bije) pravidelnou dávkou antihudebního überpekla již od 90. let. Nicméně, král je mrtev, ať žije král. V momentě skonu Napalmed, suverénně nejkultovnějšího jména, jaké kdy Česká republika dala hlukovému světu, se zrodil a odkaz převzal nový projekt, jehož smyslem života je opět skřípění, lomození, pískání, hluk a nezřízená improvizace. Zprzněním jmen Einstürzende Neubauten a Merzbow tak vznikli – Eine Stunde Merzbauten. ...

  • Walls of Jericho – No One Can Save You from Yourself

    24.4.2016

    Kaša

    Walls of Jericho – No One Can Save You from Yourself

    Když se Walls of Jericho letos po osmileté pauze přihlásili prostřednictvím své páté studiové desky „No One Can Save You From Yourself“ o mou pozornost, byl jsem zvědavý, jestli se během těch osmi let, jež uplynuly od vydání „The American Dream“, někam posunuli. Přeci jen, doba se za tu necelou dekádu trochu změnila. Nemyslím tím jen sociálně a politicky, což jsou témata, jimž se Walls of Jericho věnují ve svých textech pravidelně, ale při pohledu na metalovou scénu je nutno v souvislosti s nimi říct, že metalcore už nemá tak výsostné postavení, jako v polovině minulé desetiletky, a aniž bych čekal, že kapela otočí a začne hrát něco zcela jiného, tak se obecně čekalo, jestli se naváže tam, kde se minule skončilo, nebo se Walls of Jericho pohnuli směrem k aktuálním trendům. Tak schválně, ...

  • Spektr – The Art to Disappear

    23.4.2016

    H.

    Spektr - The Art to Disappear

    Ošklivá a temná muzika bývá spojena s temnými barvami – tou černočernou především, ale dá se pochopit i agresivní rudá nebo jiná nepříjemně jedovatá barva. Avšak sněhobílá, ta většinou neevokuje vyloženě negativní pocity. Tím spíše ale může deska jako „The Art to Disappear“ na první pohled trochu klamat, nemá-li člověk povědomí o tom, co jsou Spektr zač… Bílá nebílá, tohle francouzské duo jsou ve skutečnosti pěkní hnusáci – přinejmenším tedy hudebně. V jejich podání black metalu není ani kapka naděje, ani náznak lepších zítřků. Cíl je jasný – zdeptat. Poznávacím znamení Spektr je extrémně negativní atmosféra a misantropický black metal namíchaný s toxickým industrialem, aneb záležitost pro každého milovníka audio zla. Zejména první dvě desky „Et fugit intera fugit irreparabile tempus“ (2004) a „Near ...

  • Siculicidium – Lélekösvény

    22.4.2016

    H.

    Siculicidium - Lélekösvény

    Siculicidium je parádní kapela – vážně. Soudě tedy na základě toho, co jsem doposud měl tu čest slyšet, což jsou obě dvě řadová alba, která tito Rumuni doposud mají na kontě. První deska „Utolsó vágta az univerzumban“ vyšla začátkem roku 2009 a nabídla výtečný syrový black metal s hodně dobrou atmosférou. Ačkoliv by tu nahrávku jistě mnozí laikové na poli černého kovu odsoudili jako další obyčejné blackmetalové bzučení, ve skutečnosti se jedná o skvělou záležitost, která mě baví i po letech (a to není kec – v souvislosti s touto recenzí jsem si „Utolsó vágta az univerzumban“ s radostí připomenul a pořád je to paráda). Vzpomínám si ovšem, že druhé dlouhohrající album „Hosszú út az örökkévalóságba“, jež vyšlo na podzim roku 2013, svého času mnohé příznivce debutu poněkud ...

  • Voivod – Post Society

    21.4.2016

    Kaša

    Voivod – Post Society

    Nevím jak vy, ale já bez ostychu přiznám, že jsem čekal, že smrt Denise „Piggyho“ D’Amoura v roce 2005 položí Voivod na lopatky a že se tato kanadská smečka z této pozice již nezvedne. Aniž bych nějak chtěl pochybovat o výjimečnosti této skupiny, kterou považuji za jednu z nejosobitějších thrashmetalových kapel vůbec, tak jsem se v období kolem vydání alba „Katorz“ obával, že dalšího počinu se již nedočkám. A vidíte, uplynulo více než 10 let, Voivod jsou stále tady a dokazují, že i bez svého kytarového tahouna můžou nadále zásobovat fanoušky sci-fi thrashem té nejvyšší kvality. Vezmu to trochu retrospektivně a zeširoka, abych si mohl připravit půdu pro přiblížení aktuální pozice, v níž se kanadští vizionáři nacházejí. Dvojice alb „Katorz“ a „Infini“ byla ještě „handicapována“ omezenými možnostmi, kdy se kapela rozhodla dokončit ...

  • Wolvserpent – Aporia:Kāla:Ananta

    20.4.2016

    H.

    Wolvserpent - Aporia:Kāla:Ananta

    „Perigaea Antahkarana“, poslední deska zámořského dua Wolvserpent, vyšla již před třemi lety. Člověk by skoro očekával, že už by bylo na čase, aby Blake Green (zpěv, kytara) a Brittany McConnell (bicí, housle) navázali se třetím řadovým počinem, ale zatím to nevypadá, že by byl další dlouhohrající monument na obzoru. Namísto toho si Wolvserpent připravili „pouhé“ EP – a „pouhé“ je v hodně velkých uvozovkách, které mají hned dvojitý význam. Jednak jsem tímhle pejorativněji zabarveným pojmenováním nechtěl snižovat význam ípek obecně, druhak „Aporia:Kāla:Ananta“ není žádným drobečkem. Ačkoliv se zde nachází jen jedna skladba a ačkoliv se formálně jedná o minialbum, v reálu tento počin co do stopáže o chlup (ve skutečnosti je to cca půl minuty, ale nevadí) poráží i debutovou desku „Blood Seed“. Z právě řečeného je asi zde ...

  • Raventale – Dark Substance of Dharma

    19.4.2016

    H.

    Raventale - Dark Substance of Dharma

    Všude po světě jsou v různých lokálních scénách poschovávaní muzikanti, kteří jsou hodně aktivní, mají na kontě množství desek a angažují se ve větším množství projektů. Ukrajinský kořen, jenž si v příslušných kruzích nechává říkat Astaroth Merc, mezi takové evidentně patří. Jeho stěžejním a osobním projektem je Raventale, kde je jediným členem a pouze na živá vystoupení přibírá další muzikanty. S touto formací již vydal sedm dlouhohrajících desek, z nichž na tu poslední, „Dark Substance of Dharma“, si dnes posvítíme. Než se tak ale stane, pro pořádek ještě zmíním další aktivity hlavního protagonisty – alespoň tedy ty, které z mého pohledu za zmínku stojí. Astaroth se totiž dále angažuje třebas v kapele Chapter V:F10, jejíž loňské debutové album „Syndrome“ jsem tu svého času v recenzi hodně dost pochválil (a stále si myslím, ...

  • Brazen Serpent – Perditions Call to Prayer

    18.4.2016

    H.

    Brazen Serpent - Perditions Call to Prayer

    V dnešní recenzi se podíváme na jednu záležitost už trochu staršího data, ale věřte tomu, že v tomhle případě to za pozornost stojí. Můžu hned na začátek prozradit, že prahnete-li po silné sugestivní atmosféře, jste u Brazen Serpent na správné adrese. Způsob, jakým jsem se k tomuhle albu dostal, je však vlastně docela zábavný. Nebudu vám věšet bulíky na nos – není to tak, že bych toto kdesi ve svém doupěti schraňoval jako zapadlou lahůdku, o níž moc lidí neví, a nyní jsem se rozhodl se s vámi milostivě o jeden z klenotů svých archívů podělit. Vůbec ne. Popravdě řečeno, CD „Perditions Call to Prayer“ jsem dostal, aniž bych o tom vůbec tušil a aniž bych o to vlastně stál. To se tak člověk domluví s někým, že přijme jedno album na recenzi, a oni mu toho bez ptaní ...

  • Darkestrah – Turan

    17.4.2016

    H.

    Darkestrah - Turan

    Skoro každá skupina má nějaké stěžejní členy, bez nichž by to prostě nešlo. Muzikanty, kteří jsou zde od úplných začátků a bez nichž si sestavu nedokážete představit. Takové to tvrdé jádro, jež udržuje při životě samotnou esenci té které skupiny. V případě Darkestrah pro mě tohle tvrdé jádro vždy tvořili bubeník Asbath a zpěvačka Kriegtalith. Tihle dva prostě byli Darkestrah a přes to vlak nejede. A stejně bylo jádro rozbito. V polovině roku 2014, přibližně rok po vydání páté desky „Манас“, se na Facebooku Darkestrah objevila krátká zprávička, že Kriegtalith, jejíž hlas se do té doby nacházel na všech nahrávkách kapely již od prvního demosnímku „Pagan Black Act“, odchází. Žádné velké vysvětlení, jen že rozchod proběhl bez rozepří a po vzájemné dohodě. V sestavě tedy jako jediná stálice od samého počátku zůstal Asbath ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy