Recenze

  • Raw – From the First Glass to the Grave

    21.8.2016

    H.

    Raw - From the First Glass to the Grave

    Formací s názvem Raw běhá či běhala po celém světě celá řádka. Jedna z nich je ostatně i česká a nyní působí v Praze. Dle Metal-Archives jsou ovšem nejagilnější němečtí Raw, kteří mají na kontě několik alb, z nichž to aktuální „Battalion of Demons“ vyšlo letos. Dnes se ovšem budeme bavit o docela jiných Raw, jaké na zmiňované metalové encyklopedii (aspoň v současné době) nenajdete, a to i navzdory skutečnosti, že jejich produkce dýchá blackmetalovými vlivy. Tihle Raw pocházejí z Kanady a prezentují se něčím, co musí potěšit každého příznivce neobvyklých hudebních forem – netradiční žánrovou kombinací. Ta základní myšlenka je ve své podstatě jednoduchá, jelikož se – hodně vágně řečeno – jedná o skloubení dvou v základě temnějších žánrů, jejichž míchání se však vidí jen zřídka. Možná vám napoví, když prohlásím, že s jistou dávkou ...

  • Morguenstern – Рай закрыт

    20.8.2016

    H.

    Morguenstern - Рай закрыт

    Znáte ten pocit, kdy objevíte nějakou debutující skupinu, která se vám zalíbí a jejíž produkce vás baví, přestože se jedná o první nahrávku? A znáte ten pocit, kdy tato skupina vydá druhé album, na nějž se po kladné zkušenosti s debutem těšíte, ale jeho výsledná podoba vás zklame? Určitě znáte, něco podobného zažil snad každý z nás. A dnes si o jednom takovém případu povíme. Debut ruské formace Morguenstern mě upřímně bavil. Možná trochu iracionálně, protože objektivně to zas až tak kulervoucí asi není, ale mně se to jednoduše líbilo a poslech „Тяжесть могильная“ jsem si užíval – navzdory příšernému obalu (věřte tomu, že kolega Skvrn, který je u nás v redakci grafický nacista, by se z toho regulérně poblil, kdyby to viděl) i vizuální podobě celkově. Co víc, pár ...

  • Korgonthurus – Vuohen siunaus

    19.8.2016

    Onotius

    Korgonthurus - Vuohen siunaus

    Na první pohled může znít jméno Korgonthurus neznámě – pravda, jedná se o uskupení, jež sice funguje již od začátku nového tisíciletí, ale na kontě má pouze dvě dlouhohrající desky. Stačí si však dohledat, co jsou členové téhle finské black metalové kapely zač, aby bylo jasné, že rozhodně nejde o nějaké bezvýznamné amatéry. Hned tři jména jsou totiž spjata s celkem uznávanými depressive blackovými Totalselfhatred, jejichž především debutová deska svého času v daných okruzích rezonovala. Jenomže zatímco ti o sobě od roku 2011 nedali vědět žádným albem – Saturnus, Corvus a Necron se neflákali a po boku svých starých spoluhráčů (Totalselfhared jsou koneckonců novější skupina, ti byli založeni až o pět let později, než Korgonthurus) spáchali desku „Vuohen siunaus“, jež vyšla letos v květnu. Co se týče hrubého zařazení, ...

  • House of Rabbits – Songs of Charivari

    18.8.2016

    H.

    House of Rabbits - Songs of Charivari

    Když se na nějakou nahrávku strašně moc těšíte, očekáváte od ní to nejlepší a ona je pak skutečně tak dobrá, jak jste doufali, a splnila veškeré naděje, jaké jste do ní vkládali, tak… je to prostě radost. Nevím jak vy, ale já tu radost prostě mívám, že je to vážně tak moc super, jak si to člověk představoval. Vedle toho je tu ovšem ještě jiná situace, kdy člověka nějaké album může upřímně potěšit. Mám tím na mysli moment, kdy od toho naopak nečekáte vůbec nic, nevíte, o čem to bude, prostě jen zkoušíte naslepo. Pustíte si to a hned s prvním poslechem vám spadne brada na zem, čelist pod stůl a ucítíte, že před sebou máte – nefalšovanou lahůdku. A přesně tohle je případ House ...

  • Perturbator – The Uncanny Valley

    17.8.2016

    H.

    Perturbator - The Uncanny Valley

    James Kent a.k.a. Perturbator je jméno, které v posledních měsících začalo na metalové scéně – a obzvláště na té v České republice – docela rezonovat, ačkoliv samotná muzika tohoto projektu neviděla metal ani z rychlíku. Na vině jsou hned dvě skutečnosti. Tou první je koncertní činnost, protože Perturbator se objevil dvakrát po sobě na slovutném festivalu Brutal Assault – nejprve loni na menším třetím pódiu a pak i letos na právě skončivším ročníku, kde už roztancoval plochu před hlavním pódiem. Ani nemluvě o tom, že se v mezičase mezi oběma Brutal Assaulty objevil i v pražském Rock Café, kde mu koncert uspořádali Obscure Promotion, tedy promotér spojený výhradě s tvrdě-kytarovou muzikou. Druhou skutečností pak je Kentův vydavatel, jehož jméno pomohlo k propagaci projektu zase v zahraničí. Perturbatora se totiž ujali finští Blood Music, kteří se sice již od svých ...

  • Morte incandescente – …o mundo morreu!

    16.8.2016

    H.

    Morte incandescente - …o mundo morreu!

    Budeme-li se bavit o metalové scéně v Portugalsku, mnoho lidí určitě zvládne tu jednu nejznámější kapelu, ale nic moc navíc. Nicméně ti, jejichž rozhled nekončí na soupisce Masters of Rock, jistě vědí, že i na západním pobřeží Pyrenejského poloostrova se najdou vysoce zajímavé smečky. Dnes si jedno jméno z místního undergroundu představíme. Morte incandescente možná nepatří mezi známé formace, ale o nějaké mlíčňáky se v žádném případě nejedná. Tato dvojčlenná cháska funguje už skoro 15 let a svůj debut „…Your Funeral“ vydala v roce 2003. Oba členové navíc mají na kontě působení v mnoha dalších kapelách – a v tomto výčtu mimo jiné najdeme třeba i jméno formátu Corpus Christii, jejichž ústřední postava se angažuje právě i v Morte incandescente. Snad díky množství aktivit v mnoha kapelách Morte incandescente přehnanou aktivitou nehýří. Letošní deska „…o ...

  • Kissin’ Dynamite – Generation Goodbye

    15.8.2016

    H.

    Kissin' Dynamite - Generation Goodbye

    Heavy metal je muzika, na níž jsem vyrostl, ale v posledních letech mě vesměs přestala bavit. Mám nějaké své oblíbence, takové ty staré známé, které poslouchám už dlouho (a jsem si vědom toho, že mnohé z nich z nostalgie), ale hledat nová jména mě neláká a nedělám to. Snad i proto, že kdykoliv jsem to zkusil, odcházel jsem zklamán, neboť současný heavy metal dle mé empirické zkušenosti zoufale postrádá jakoukoliv invenci a vesměs se jedná jen o recyklování již vymyšleného. Aniž bych si chtěl odporovat, tak i navzdory tomu, co jsem právě řekl, přece jen existuje několik málo mladších heavymetalových kapel, u jejichž muziky se v klidu pobavím, takové ty výjimky potvrzující železné pravidlo. A mezi takovéto výjimky se svého času zařadili i Kissin’ Dynamite. Neptejte se mě proč, ...

  • The Howling Void – The Triumph of Ruin

    14.8.2016

    H.

    The Howling Void - The Triumph of Ruin

    Říkává se, že když přijdete na pracovní pohovor, tak se personalista rozhodne během prvních 30 vteřin, jestli vám práci dá, nebo ne. Jinými slovy: první dojem je prostě důležitý. A platí to i v hudbě. Když má kapela obecně kvalitní tvorbu a mezi ní jednu nepovedenou nahrávku a vy se jako první dostanete právě k téhle jedné, může vás to znechutit a od dalšího průzkumu odradit. Naopak když je první setkání s hudbou té které skupiny pozitivní, je mnohem větší pravděpodobnost, že nejenže budete její tvorbu sledovat i dále, ale že si k ní vytvoříte i nějaké sympatie. Se zámořským projektem The Howling Void jsem se prvně seznámil prostřednictím EP „Runa“. Anebo ještě přesněji řečeno prostřednictvím jeho o rok mladší reedice, jež oproti původnímu vydání přinesla jednu skladbu navíc. ...

  • Enoid – Exilé aux confins des tourments

    13.8.2016

    H.

    Enoid - Exilé aux confins des tourments

    Ormenos, někdy též vystupují pod jménem Bornyhake, je docela činorodý chlapík. Budeme-li se bavit o jeho nejznámějších působištích, tak jste určitě mohli zaznamenat, že několik let tloukl do bicích v Kawir, působí v koncertní sestavě Deathrow (rovněž jako bubeník) a v pozici hosta se mihnul i u Manii (což je, jak známo, blackmetalová inkarnace Manes). Vedle toho má nebo měl i řádků dalších projektů a kapel, z nichž drtivá většina se pohybovala ve vodách black metal nebo grindcoru. Z těchto osobních projektů pak vystupují nad ostatní zejména dva – Enoid a Borgne. V posledních letech se k nim do nejaktivnější trojky přidalo ještě novější jméno Pure. Všechny tyto tři kapely spojují dvě věci – jsou jednočlenné a jsou blackmetalové. Ve všech třech se však Ormenos na tento žánr dívá z trošku odlišného úhlu. Ve všech případech ovšem platí, ...

  • Brüx Colony – Aperitiv

    12.8.2016

    H.

    Brüx Colony - Aperitiv

    Hip-hop je žánr, jemuž naprosto zoufale schází větší nadhled a pokora. Samozřejmě, zrovna tyhle vlastnosti by slušely i některým dalším stylům, ale u hip-hopu je to vážně extrémní situace, když se každý noname píčus snaží rapovat (což neznamená, že skutečně rapuje) o tom, jak je největší king, jak má největší péro a jak všichni ostatní okolo jsou sračky, co umí akorát tak hovno. A kdo má takovou drzost, že se mu takováhle produkce nepozdává, tak je to jen hejtr bez života, který celé dny sedí u klávesnice a píše komentáře. Uff… Asi je jasné, že bych o tom nemluvil, kdyby se přesně tohle v nějaké míře netýkalo i skupiny, o níž si dnes budeme povídat. S veškerou úctou, Brüx Colony z Mostu toho prozatím moc nedokázali. Loni vydali desku ...

  • Glorior Belli – Sundown (The Flock That Welcomes)

    11.8.2016

    H.

    Glorior Belli - Sundown

    Glorior Belli rozhodně nelze upírat vývoj. I když nebudeme počítat experimentálnější mezihru v rámci vedlejšího projektu 11 as in Adversaries (jehož jediná deska původně měla být normální řadovkou Glorior Belli), tak i v rámci samotné hlavní skupiny proběhl citelný progres. Po syrových počátcích se do hudby pomalu začaly vkrádat vlivy southern metalu a Billy Bayou a.k.a. Infestvvs si to se svou družinou namířil k docela ojedinělému zvuku. Avšak letošní deska „Sundown (The Flock That Welcomes)“ jako by tento vývoj popírala. V jejím případě je totiž na místě ponechat v příslušné žánrové škatulce pouze – black metal. Jižanské riffy a feeling, které se prvně objevily na „Meet Us at the Southern Sign“ a jejichž význam postupně narostl na „The Great Southern Darkness“ a „Gators Rumble, Chaos Unfurls“, tentokrát ustoupily do pozadí. „Sundown ...

  • D.Å.R.F.D.H.S. – Förensligandet

    10.8.2016

    Skvrn

    D.Å.R.F.D.H.S. - Förensligandet

    Zkratky se čas od času vážně hodí. Právě díky nim si není třeba lámat jazyk a Dard Å Ranj Från Det Hebbershålska Samfundet to ví – počátečním písmenům D.Å.R.F.D.H.S. se tento hudební projekt nepostavil zády a často je prezentován právě pod tímto shlukem liter. Co mimo jednotlivých slov písmena skrývají? Především dvojici švédských hudebníků, kteří se ve svých volných chvílích vydávají po obskurních stezkách v čele s tou ambientní. A nečiní tak jen v rámci D.Å.R.F.D.H.S. První z dvojice hudebníků, Michel Isorinne, má na kontě pár dalších počinů, ale celkově nejde o nic velkého. Zato sólový projekt kolegy Varga nelze považovat za neznámý, navíc nutno dodat, že zcela po právu – mnou doposud slyšené nahrávky byly víc než fajn.

  • Throane – Derrière-nous, la lumière

    9.8.2016

    Sicmaggot

    Throane - Derrière​-​nous, la lumière

    Již mnohokráte se mluvilo o tom, že Francouzi patří v současné době v rámci black metalu ke světové špičce. Je to klišé tím začínat recenzi, bezesporu ano, ale když člověk poslouchá nahrávky jako „Derrière-nous, la lumière“, jen těžko se lze takovým velkohubým prohlášením ubránit. Ačkoliv se totiž jedná o debutovou desku a vůbec první nahrávku projektu Throane, buďte si jistí tím, že se rozhodně jedná o záležitost, jíž se vyplatí věnovat velkou dávku pozornosti. A nebuďme tak skromní, nedržme se tak při zemi – serte na Dark Funeral a podobné vyčichlé moče, protože to nejzajímavější, co black metal v letošním roce nabízí (a snad i obecně současný black metal, nejen ten letošní), najdete právě ve formacích typu Throane. Při představování Throane ovšem nelze vynechat jednu důležitou věc. Již padlo, že „Derrière-nous, la lumière“ ...

  • The Browning – Isolation

    8.8.2016

    H.

    The Browning - Isolation

    The Browning je kapela, o níž si klidně můžete myslet, že je blbá. To vám nikdo nemůže zakázat a vlastně k tomu ani není důvod, protože na první pohled to tak skutečně vypadá. Tahle zámořská parta totiž spojuje žánry, které jsou vlastně docela prvoplánové – metalcore / deathcore a taneční hudbu. Nejde o žádné velké přemýšlení, The Browning nic moc neřeší a útočí na první signální. Když se na to tedy člověk podívá zdálky, kapela by měla cílit spíš na nenáročné posluchače, kteří se spokojí s tím, že to je chytlavé, a nějaký hlubší prožitek od hudby prostě nevyžadují. Ale i kdyby to tak bylo, v pořádku, však i takové skupiny přece mají právo na existenci. Ačkoliv formálně vše nasvědčuje tomu, že já bych měl být jeden z těch, kdo nad ...

  • Eximperitus… – Prajecyrujučy sinhuliarnaje wypramieńwańnie…

    7.8.2016

    H.

    Eximperitus... - Prajecyrujucy sinhuliarnaje wypramienwannie...

    Já osobně jsem měl vždy v oblibě pořádek, organizovanost a také formálnost. Spousta lidí takové věci, zejména poslední jmenovanou, vnímá negativně, ale já na formálnosti nevidím zhola nic špatného. To je mimochodem také důvod, proč se zde ve všech recenzích objevují celá jména kapel, nikoliv jen zkratky, protože mi přijde jako lenost zkracovat tříslovný název do tří písemek – jen ať je to formálně, jak se ta kapela skutečně jmenuje! Takováto zkratkovitost má smysl jedině v případě, kdy je z ní skutečně užitek a název zkomprimuje velmi výrazně. Formace z dnešní recenze však k takovým, kde to smysl dává, bezesporu patří. Tato běloruská smečka se už asi navždy bude potýkat s tím, že si jí lidé budou všímat spíš kvůli šílenému názvu skládajícího se z 51 písmen než kvůli ...

  • Haiku Funeral – Hallucinations

    6.8.2016

    H.

    Haiku Funeral - Hallucinations

    Některá muzika je taková… jednoznačná. Nemám tím na mysli, že by měla být nutně jednoduše stravitelná, ale prostě víte, co od ní očekávat. Pak jsou tu ovšem interpreti, jejichž produkce je přesným opakem – je divná. Někdy je to plus, jindy je to negativum, ale takřka vždy je to přinejmenším zajímavé, když se to aspoň nějak vymyká tomu, co je standardní. Haiku Funeral divní bezesporu jsou. A to dost hodně. Popravdě řečeno si nevzpomínám, kdy naposledy jsem se setkal s nahrávkou, jež by byla žánrově tak těžce zařaditelná a neurčitá, nějakou chvilku už to bude. Tahle formace, jejíž domovinou je Francie, ale z ústředního dua jeden člen pochází z Bulharska a druhý z USA, nepatří k začínajícím jménům a už má několik počinů na kontě. ...

  • Flotsam and Jetsam – Flotsam and Jetsam

    5.8.2016

    Kaša

    Flotsam and Jetsam – Flotsam and Jetsam

    Když skupina, která má na krku již 30 let existence vydává eponymní album, značí to zpravidla jednu jedinou věc. Posluchači se můžou těšit na sázku na jistotu a s tím ruku v ruce na příslib jakési formy bilancování dosavadní kariéry a jejích stěžejních milníků. A arizonští Flotsam and Jetsam nejsou žádnou výjimkou, protože novinka „Flotsam and Jetsam“ je albem, které si fanoušci této kapely jistě přáli již několik let. Abych pravdu řekl, neměl jsem původně v plánu se této placce jakkoli věnovat, takže když tito power/thrasheři oznámili její vydání, nechávalo mě to v naprostém klidu. Ne, že bych byl vůči Flotsam and Jetsam nějakým způsobem zaujatý nebo na jejich tvorbu alergický, ale vycházel jsem z toho, čím své posluchače metaloví klasici zásobovali v letech nedávných. Pokud totiž přehlédnu ...

  • Ashbringer – Yūgen

    4.8.2016

    Skvrn

    Ashbringer - Yūgen

    Atmosférický black metal – žánr, jenž poslední roky trpí opravdovou nadprodukcí a současně absencí většího počtu opravdu geniálních jmen. Samozřejmě v tom není sám, jen u žánru, který mám rád, vnímám vše okatěji. Atmosféricky blackové kapely – nejčastěji ty přírodně laděné – rezignují na sebemenší náznak invence, a touha po jménech, které by snad na tomto faktu mohla změnit, je hned větší. Stále nejosvědčenější způsob hledání nabízí přebaly, tudíž máte-li chuť na alespoň jakous takous invenci, na přírodní výjevy s logem z větví zřejmě bude třeba zapomenout. Jinak byste jehlu namísto atmosféricky blackových kupek uschlé trávy hledali marně. Američtí Ashbringer sice lesy nezavrhli, ale stejně jako na loňském debutu přírodní motiv pojali (na žánrové poměry) netradičně. Letošní putování za invencí přesto skončilo kdesi v půli cesty, možná ještě ...

  • Dawn of Ashes – Theophany

    3.8.2016

    H.

    Dawn of Ashes - Theophany

    Dawn of Ashes je skupina, jejíž hudební historie je poměrně zvláštní a v posledních pár letech nejen ta hudební, protože události okolo téhle formace byly mírně nepřehledné. Pro nezasvěcené to ovšem vezměme od začátku, které se nesly v ostrém aggrotechovém rytmu. Tehdy se rozhodně nejednalo o záležitost pro průměrného metalistu, jelikož Dawn of Ashes vzešli z industriální scény. Tento stav věcí se ovšem posléze změnil, jelikož na třetím albu parta okolo Kristofa Bathoryho strhla kormidlo a přišla s nudným moderním death metalem, a to dokonce pod typicky metalovou firmou Metal Blade. Ani krvavý videoklip „Transformation Within Fictional Mutation“, ani stále jedovatý vokál hlavního předáka Kristofa Bathoryho však nedokázaly zakrýt, že nový směr stál za hovno. Průser ostatně věštil již obal „Genocide Chapters“, který byl poplatný tehdejšímu deathcorovému trendu.

  • Stian Westerhus – Amputation

    2.8.2016

    Skvrn

    Stian Westerhus - Amputation

    House of Mythology je zbrusu nové vydavatelství, které se objevilo takřka zničehonic. I tak hned počalo vydávat nahrávky, za něž by se nestyděl kdejaký dekády fungující label. Za tím vším zřejmě stojí kdosi (undergroundově) vlivný, osoba s kontakty, jež daly zelenou například spolupráci s Ulver. A není to vše – v dohledné době tu má vyjít třeba debut Hypnopazūzu, tedy projektu Davida Tibeta z Current 93 a Youtha z Killing Joke. Třebaže další jména nejsou tak věhlasná, je z čeho vybírat. Například novinka Kitchie Kitchie Ki Me O byla parádní art rocková jízda, ke které se nadále s potěšeními vracím. Neuniklo mi ani jméno Stiana Westerhuse, který z experimentálně laděné filozofie vydavatelství nikterak neslevuje. Ba naopak, jedná se o to nejpodivnější, s čím jsem měl pod značkou House of Mythology tu čest. Stian Westerhus ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy