Recenze

  • Terra Tenebrosa – The Reverses

    23.6.2016

    H.

    Terra Tenebrosa - The Reverses

    Terra Tenebrosa, řekl bych, patří k tomu druhu kapel, jež v době vydání první nahrávky zaznamenali jen takoví ti hledači, kteří si libují v dolování obskurních undergroundových skvostů z hlubin internetu. O pár let později už však jejich jméno rezonuje alternativním odvětvím extrémní hudby, nicméně nutno uznat, že zrovna v tomto případě ne neprávem. Ačkoliv s odstupem času se radši vracím k mocnému debutu „The Tunnels“, i druhá deska „The Purging“ má vysoké kvality a nejeden skutečně silný moment; nehledě na fakt, že talent těchto maskovaných Švédů následně stvrdilo i EP „V.I.T.R.I.O.L. – Purging the Tunnels“, na němž Terra Tenebrosa nabídla svou doposud nejdelší kompozici.Bylo jen otázkou, kdy po takhle zajímavém jméně s takto extrémně vysokým potenciálem sáhne nějaký label s velkým renomé. Naštěstí Terra Tenebrosa neskončila pod žádnou komerční velkomrdkou, ...

  • Master’s Hammer – Formulæ

    22.6.2016

    H.

    Master's Hammer - Formulæ

    Master’s Hammer bezesporu patří k nejvýraznějším blackmetalovým kapelám české kotliny. První dvě desky jsou – a zcela právem! – zapsány zlatým písmem v domácí žánrové kronice. Návrat na scénu s albem „Mantras“ ovšem nebyl nijak bombastický, jakkoliv by si to taková legenda snad i mohla dovolit, ale spíš takový nenápadný (což není špatně, možná právě naopak). Kultovní jméno však zafungovalo samo o sobě a pozornost si nahrávka získala. A byť byli mnozí trochu rozčarováni, já osobně jsem byl nadšen. Nadšení trvalo i okolo vydání druhého ponávratového alba „Vracejte konve na místo“…­ a vlastně víc než nadšení ze samotné muziky (jakkoliv ani to mi nechybělo) tím mám na mysli radost z toho, že skupina, jejíž tvorby si cením ohromně vysoko a řadím ji ke svým neoblíbenějším, opět funguje ...

  • Rïcïnn – Lïan

    21.6.2016

    H.

    Rïcïnn - Lïan

    Položme si jednoduchou otázku – je lepší poslouchat průměrné skupiny, kterých je všude hromada a jejichž tvorba se nijak zásadně neliší od bezpočtu jim podobných, anebo je lepší věnovat svůj čas interpretům, jejichž produkce je něčím zvláštní a vybočuje z dávno okoukaných standardů? Věřím tomu, že jsme si v duchu odpověděli všichni stejně a že ta odpověď je natolik zřejmá, že snad ani není nutné ji vyslovovat. Mohu vám však říct, že pokud jste si odpověděli stejně jako já, pak Rïcïnn je projektem, na nějž byste svou pozornost měli zaměřit. Jak už tomu tak bývá u věcí, které znějí trochu po svém, není zde záruka, že se vám to bude líbit. To je riziko, s nímž je asi nutno počítat. Ale ten pokus za to ...

  • Death Angel – The Evil Divide

    20.6.2016

    Kaša

    Death Angel – The Evil Divide

    Tuším, že už jsem to tady někde v minulosti řekl, ale nevidím důvod, proč bych to nemohl na úvod recenze nového alba Death Angel s klidným srdcem zopakovat. Přestože Death Angel nikdy nepatřili mezi nejprofláklejší a největší thrashové party, tak jsem k nim vždy choval jakousi formu úcty a měl jsem pro jejich placky malou slabost, protože ta jejich verze thrashe měla něco do sebe. Agresivní, nespoutaná, ale přesto chytrá, melodická a hodně dobře zahraná. Byla tak obrovská škoda, když se pětice, která na počátku 80. let vzešla spolu s daleko slavnějšími a uctívanějšími kolegy z oblasti Bay Area, začátkem 90. let rozpadla. A jestli se na poli thrash metalu dá říct, že měl něčí návrat opravdu smysl, tak jsou to právě Death Angel, protože tato parta s filipínskými kořeny ...

  • Destruction – Under Attack

    19.6.2016

    Kaša

    Destruction - Under Attack

    Kdyby se mě před vydáním nejnovějšího počinu Destruction někdo zeptal, jestli se na Schmierovu rubanici těším, tak vlastně ani nevím, jak bych odpověděl. Někde v hloubi mám tuhle kapelu pořád rád a její starší počiny jsou skvělou odpovědí na úspěch amerického thrash metalu, ovšem v novém tisíciletí jako by Destruction nedokázali pořádně chytit svou dávnou kondici a převtělit ji alespoň vzdáleně do aktuální době odpovídající formy. Což o to, je to pořád ten jejich neurvalý thrash metal, který zarputile předvádí již tři dekády, je ale „Under Attack“ hodno takového jména, které na evropské metalové mapě pro spoustu lidí znamená pořád hodně? To je ta hlavní otázka, kterou jsem si v souvislosti s novinkou pokládal stále dokola… Abych pravdu řekl, tak k posledním albům „Day of Reckoning“ a „Spiritual Genocide“ ...

  • Sig:Ar:Tyr – Northen

    18.6.2016

    Skvrn

    Sig:Ar:Tyr - Northen

    Kanadské Sig:Ar:Tyr na scéně registruji již nějaký ten pátek. Sice pouze zpovzdálí, ale registruji. Jen z těchto vět zřejmě nepřímo vyplývá, že k samotné poslechové zkušenosti nikdy nedošlo, byť jakési povědomí, oč v případě Kanaďanů hudebně jde, jsem měl. Změna přišla až spolu s letošní řadovkou, kdy jsem prvně uvolil k poslechu. „Northen“ mělo úkol velmi náročný – přesvědčit mě o tom, že roky bez poslechů SIG:AR:TYR byly chudší než s nimi. Těm, kteří SIG:AR:TYR dlouhodobě zanedbávali tak jako já, ba dokonce ani netuší, co by mohli čekat, ještě věnuji několik seznamovacích řádků. Přestože v kapele momentálně působí hned čtyři členové, na hlavní persónu kolem kapely lze ukázat velmi spolehlivě. Byl to jistý Daemonskald, kdo SIG:AR:TYR v roce 2003 sám zakládal a dlouhodobě jej koncipoval jako jednočlenný ...

  • Above Aurora – Onwards Desolation

    17.6.2016

    H.

    Above Aurora - Onwards Desolation

    Za poslední rok, dva jsme si tu v recenzích představili již poměrně slušnou řádku debutujících blackmetalových formací. Dnes tento výčet rozšíříme o jedno další nové jméno na scéně, které se aktuálně hlásí o pozornost se svou první dlouhohrající nahrávkou. Pro někoho by mohlo být zajímavé již místo původu, neboť Above Aurora pocházejí ze sousedního Polska. To se, jak známo, v posledních letech stalo doslova líhní zajímavých blackmetalových smeček a postupem času se – snad to nebude příliš přehnané tvrzení – vypracovalo na jednu z nejvýraznějších žánrových velmocí. Staří známí stále dokážou přicházet s kvalitními počiny a navíc nastupuje nová generace, jejíž mnozí představitelé vydávají tak dobrá debutová alba, že si o tom třeba u nás můžeme nechat leda tak zdát. Nicméně „dobrý“ původ ještě kvalitní muziku nezaručuje, tak pojďme dále. ...

  • Moonsorrow – Jumalten aika

    16.6.2016

    Atreides

    Moonsorrow - Jumaltein aika

    Nebudu na úvod nijak zastírat, že Moonsorrow jsou pro mě srdcovka jako prase a láska na první poslech. Ostatně, když vám taková hudba svými epickými příběhy a masivními kompozicemi uhrane v blahých šestnácti a vy jste podobnou hudbou doposud nepolíbeni, zkrátka to ve vás něco zanechá. Ani objektivně však finským veteránům pohanského metalu lze těžko něco vyčítat; jejich svojský přístup k žánru a neustálá chuť se rozvíjet dala vzniknout dílům, o jaké běžně nezakopnete, a atmosféra jejich dlouhých kompozic je svého druhu unikát. Proto nepřekvapí, že po pěti letech mlčení byla letošní deska „Jumalten aika“ nanejvýš očekávaná. I přes prvotní nadšení jsem se ale snažil přistupovat střízlivě, protože jak praví staré přísloví, nahajpovaný průser je dvakrát takový průser. Ne, že by kolem alba vznikl nějaký kolosální ...

  • Alkerdeel – Lede

    15.6.2016

    H.

    Alkerdeel - Lede

    Člověku, který si libuje v ošklivé a nevlídné extrémní hudbě, může být kapela jako Alkerdeel jen těžko nesympatická. Tahle belgická smečka totiž páchá neurvalé bláto s patřičně zvířecí aurou, a aby toho nebylo málo, doplňuje to zvláštně poťouchlou vizuální stránkou i zdravým mítvpičismem, v jehož rámci si s přehledem dělá prdel z mnoha věcí a z metalových kapel obzvlášť (viz třeba letošní svojský remake jedné fotky Satyricon jako jeden příklad za všechny). Nicméně pozor, Alkerdeel stále nejsou žádnou sranda kapelou, a když dojde na vlastní hudební stránku, pak není radno očekávat byť i jen ždibíček humoru. Spíše se připravte na slušnou dávku hnusné muziky, která rozhodně nemá zapotřebí vám zlepšit den. Poslední deska „Morinde“ byl mocně vyjebaný nihilismus, ale v tom dobrém slova smyslu, protože kdo podobné věci ...

  • Kvelertak – Nattesferd

    14.6.2016

    Atreides

    Kvelertak - Nattesferd

    Kvelertak ej kej ej “norský Kabáty” snad netřeba našim čtenářům obšírně představovat – severský sextet si za necelých deset let existence stihl vybudovat slušné renomé nejen ve světě, ale i v naší kotlině. Aby ne, nebezpečně nadupaný crossover rokenrolu a hardcoru, navrch řízlý blackovým bzukotem na eponymním debutu katapultoval kapelu z nuly na výsluní scény, což vyneslo i pár hezkých hudebních cen. Druhá řadovka „Meir“ pak o tři roky později jen potvrdila sílu, kterou je tahle smečka schopná do svých skladeb vložit, aniž by, snad s výjimkou „Bruanne brenn“, zaváněla lacinou hitovostí. U mě se však Kvelertak zapsali především jako výborná koncertní kapela, jejíž desky, jakkoliv výborné, jsou oproti živým vystoupením, jež kypí takovým přebytkem energie, lehkosti a hravosti, že jim lze ve faktoru pařby jen těžko konkurovat, pořád ...

  • Kikagaku Moyo – House in the Tall Grass

    13.6.2016

    H.

    Kikagaku Moyo - House in the Tall Grass

    Vágně by šlo říct, že jsou takové dva základní druhy čistokrevného psychedelického rocku. Jedním jsou takové ty echt krautové drogy s výraznou monotónní rytmikou, která člověka pomalu opíjí, tlačí ho do kouta a táhne jej do stavů pohnutí mysli. Oproti tomu druhé podání nemá takový „tah na bránu“, je spíše usedlejší a ona psychedelie je taková řekněme umírněnější. A takové má také mnohem blíže původní podobě stylu ze zlatého věku psychedelie v 60. a 70. letech. No, a přesně té druhé jmenované formě se věnuje i formace, o níž dnes ztratíme kus řeči. Kikagaku Moyo, nebo ještě lépe 幾何学模様, mají pro našince možná trochu krkolomný název, ale to se dá vzhledem k původu tak trochu očekávat. Podle oněch klikyháků vypadajících jak rozsypaný čaj vám již nejspíš došlo, že tato ...

  • XIII. století – Intacto

    12.6.2016

    Atreides

    XIII. století - Intacto

    Pro jedny kapela s nesmyslnými texty, tuctovými riffy a angličtinou tak prkennou, že to tříská dveřmi; pro druhé geniální duo hudebníků, kteří se nejen na domácí scéně mohou oprávněně pyšnit kultovním statusem. Tak ať či onak, XIII. století se nedá upřít skutečnost, že jejich příchod na začátku devadesátek výrazně pomáhal formovat domácí gothic rock i gotickou scénu vůbec, a stejně tak nelze opomenout skutečnost, že v zahraničí (přinejmenším v sousedním Polsku) si vydobyli snad ještě o něco víc věhlasu než v našich luzích a hájích. Jihlavská dvojice v bratrském složení Petr a Pavel Štěpánovi si za 25 let prošla zajímavým vývojem, kdy se od goth rocku ve stylu The Sisters of Mercy z debutu „Amulet“ dostala k atmosférickým, temnějším deskám na „Nosferatu“, na přelomu tisíciletí zavítala na pole elektroniky v podobě vizionářské „Metropolis“, aby se později zase vrátila ke kovanému ...

  • Mesarthim – Isolate

    11.6.2016

    H.

    Mesarthim - Isolate

    Už jen obálka „Isolate“ zcela jasně křičí, že tato deska bude svou atmosférou mířit mimo náš svět. Odhad je to samozřejmě správný, jelikož kroky Mesarthim skutečně směřují do kosmických dálav a mezi hvězdné mlhoviny. Nicméně, v tomto případě by bylo docela liché očekávat zdrogovanou psychedelickou jízdu a pohnutí mysli. Mesarthim volí spíše atmosféricky blackmetalové rozjímání a ve velké míře i melancholii. Jejich podání stylu je ovšem – to si můžeme na rovinu říct hned teď – relativně zajímavé. Na úvod by se asi slušelo nepříliš známou formaci představit. Jenže zde jaksi není co představovat, jelikož není známo, kdo za touhle kapelou – nebo možná ještě lépe řečeno studiovým projektem – stojí. Ví se jen to, že se jedná o duo pocházející z Austrálie. První známkou života bylo ...

  • God Destruction – Redentor

    10.6.2016

    H.

    God Destruction - Redentor

    Není žádným velkým tajemstvím, že Mexiko patří k líhním tvrdé taneční elektroniky. Jako první asi každého napadnou Hocico, případně s nimi spřízněné projekty jako Dulce Liquido či Rabia Sorda, ale ti, kdož mají trochu slušnější přehled, si jistě vzpomenou i na jména jako Cenobita, Amduscia nebo C-Lekktor. Z těch mladších však bylo možno zaznamenat i jisté God Destruction, na jejichž zoubek se v dnešní recenzi podíváme. Aktuálně tříčlenná parta má totiž na kontě novou fošnu s názvem „Redentor“, jež dle mého skromného názoru za nějakou pozornost stojí. Jak již padlo, God Destruction nejsou žádnými veterány. Svůj první demáč tihle satanáši vydali v roce 2010, ale od té doby se nijak neflákají a každý sudý rok naservírují novou placku. „Redentor“ je tedy již třetím oficiálním nosičem. Já osobně jsem měl tohle jméno ...

  • Blut aus Nord / Ævangelist – Codex obscura nomina

    9.6.2016

    Metacyclosynchrotron

    O tom, co může vést dvě kapely k společnému splitku, jsme se bavili už v minirecenzi Aosoth / Order of Orias. Nepochybuju, že v dnes recenzovaném splitu měl prsty label Debemur Morti, ale přeci jen je na zdejším spárování něco víc, co je oběma kapelám velice vlastní a blízké. Inspirace je nepostradatelný aspekt tvůrčího procesu a onen pocit, kdy z vás samovolně tryskají slova, vize nebo tóny, je úžasný. Ten se ale nedostavuje pokaždé a ruku na srdce, není ho potřeba vždy, své nezastupitelné místo má samozřejmě i tvrdá, vůlí poháněná práce a nezbytný um. Některé kapely mají ono propojení na vyšší sféry inspirace poněkud silnější a mezi takové bych zařadil právě Blut aus Nord a Ævangelist. U Blut aus Nord o tom netřeba polemizovat. Vindsval sám ...

  • Pačess – Trapista – Oratorium vokálně instrumentální

    8.6.2016

    H.

    Pačess - Trapista - Oratorium vokálně instrumentální

    Zdeněk Vlček řečený Pačess je pro mnohé asi známý spíš jako současný kytarista brněnských veteránů Asgard. Není ovšem žádným tajemstvím, že má v portfoliu i další formace a mezi nimi i svůj sólový projekt. S tímto vydal první placku v roce 2011 pod názvem „Monte liliorum“, která byla vcelku povedená. Od té doby bylo co do sólové tvorby ticho po pěšině a Pačess svou energii věnoval především Asgard, jimž roku 2013 vyšlo CD „Eleonora: Odhalení jinotaje“ (které bylo naopak vcelku nepovedené), ale nyní, po pěti letech od prvotiny, přišel čas na druhou sólovku… „Trapista – Oratorium vokálně instrumentální“, jak se ona druhá sólovka jmenuje, působí hned na první pohled poměrně ambiciózním dojmem… svým způsobem. Je pravda, že hned několik hostujících zpěváků bylo již na „Monte liliorum“ a že s koncepčně pojatými ...

  • Sixth Dimension – Trauma

    7.6.2016

    Kaša

    Sixth Dimension - Trauma

    Dovolte mi začít recenzi letošního krátkohrajícího počinu Sixth Dimension prostými fakty. Tito pánové fungují na severočeské scéně již takřka patnáct let a „Trauma“ je jejich čtvrtý výtvor. Pokud tedy budu počítat jedno demo z roku 2006. Na něj skupina navázala plnohodnotným debutem „Nikdy nevíš kdy…“ a následovalo EP „Přežít!“ z roku 2013. Novinka „Trauma“ je tak druhým EP této pětice, jejíž vznik se datuje k roku 2002, ale protože je složena ze samých ostřílených mazáků, kteří již v době formování Sixth Dimension měli nějaké ty zkušenosti, tak bych vcelku logicky čekal, že to na jejich tvorbě bude patrné ze všech jejich aspektů, nemyslíte? Záměrně jsem uvedl, že by tomu tak být mělo, protože „Trauma“ je dle mého prostého názoru naprosto zbytečný počin, bez jehož poslechu bych se s velkým ...

  • Obasquiat and Dancing Deadlips in Free Sonic Explorations – The Mindness

    6.6.2016

    H.

    Obasquiat and Dancing Deadlips in Free Sonic Explorations - The Mindness

    Před nějakou dobou jsem na internetu narazil na takový pěkný vtip, který popisoval sociální zařazení lidí dle hudebních žánrů, jaké poslouchají. Z celkem šesti úrovní byla ta první, „nejnormálnější“ vyhrazena „normálnímu plebsu“ poslouchajícímu věci jako pop nebo rock. Naopak v páté úrovni se nacházeli „outcast“ lidé s experimentální muzikou, noisem či free jazzem, zatímco šestá byla vyhrazena individuím „disattached from the social dogma“ s žánry jako harsh noise, drone nebo dark ambient. Album, o němž si dnes budeme povídat, by na tomto obrázku patřilo někam na pomezí pětky a šestky… Nejprve si ovšem musíme říct, co a kdo se vlastně skrývá pod prapodivným názvem Obasquiat and Dancing Deadlips in Free Sonic Explorations, byť do jisté míry je sám o sobě výmluvný. Nejedná se totiž o standardní kapelu, nýbrž o kolaboraci dvou rozdílných ...

  • Pogavranjen – Jedva čekam da nikad ne umrem

    5.6.2016

    H.

    Pogavranjen - Jedva čekam da nikad ne umrem

    V zemích bývalé Jugoslávie sice blackmetalové podhoubí také kvete, ale jen málokteré skupině se podaří dosáhnout nějakého mezinárodního ohlasu. O skutečném proniknutí do povědomí průměrného metalového fanouška ani nemluvě, to se nepovedlo takřka nikomu… s přivřenýma očima leda tak The Stone ze Srbska, ale i těm jen v nějakém omezenějším měřítku. Naše kroky však dnes nebudou mířit do Srbska, nýbrž do sousedního Chorvatska, oblíbené to destinace českých turistů. Zrovinka o Chorvatsku by šlo říct, že zde není asi žádná blackmetalová kapela, jež by udělala díru do světa. Pár zajímavých jmen se ovšem najde, o tom žádná. Já osobně mám třeba hodně v oblibě avantgardní Johann Wolfgang Pozoj, které si pod sebe ne náhodou stáhla firma formátu Code666. V loňském roce šlo zaznamenat vydání debutu Durthang, což byl takový pokus o atmo black ...

  • Hatebreed – The Concrete Confessional

    4.6.2016

    Kaša

    Hatebreed - The Concrete Confessional

    „This dream can’t be what it used to be“ vyřvává Jamey Jasta v úvodu kvapíku „A.D.“, jenž otvírá sedmé studiové album „The Concrete Confessional“ a jakoby si byl vědom, že doba se od dob největší slávy Hatebreed změnila a metalcore již není v takovém popředí zájmu, jako byl v době vydání svých vrcholných děl „The Rise of Brutality“ a „Supremacy“. To znamená, že novinka nebudí takový rozruch, jako kdyby vycházela v minulé dekádě, ovšem na druhou stranu tím neříkám, že by zněla znatelně hůř než právě zmíněná dvojice, která spolu s „Perseverance“ zůstane asi už navždy esencí toho nejlepšího, s čím Hatebreed během své kariéry vyrukovali. Jamey Jasta ví, co si jeho fanoušci žádají a právě tak k albům Hatebreed od přešlapu v podobě eponymní placky přistupuje. Jako ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy