Recenze

  • Rorcal – Κρέων

    23.3.2016

    Skvrn

    Rorcal - Creon

    Oslavit výročí kapely lze všelijak. Někteří vydávají jubilejní DVD, často nic neříkající kompilace a s povděkem přijímají každičký halíř od svých nejvěrnějších. Jede se výroční turné, setlisty vzpomínají na uplynulé časy a slzy tečou proudem. Jiní ale oslavují poctivěji a ve finále mají mnohem větší šanci zaujmout než skrze sfoukávání svíček. Jako zdárný příklad mohou posloužit švýcarští Rorcal, kteří scénu brázdí teď již jedenáctým rokem. Vzpomínky na loňskou oslavu kulatin ale zůstávají dodnes živé. Desátý rok ve službě totiž patřil minialbu „La femme sans tête“, jež bylo jako stylový dárek věnováno (digitálně za libovolnou cenu) příznivcům kapely. Fandové ovšem nezůstali v pouhé roli přihlížejících, vždyť podoba obalu závisela právě na jejich návrzích. A co především, dopadlo to skvěle – vizuál potěšil, hudba neméně. Materiál, napsaný ...

  • Naðra – Allir vegir til glötunar

    22.3.2016

    H.

    Naðra - Allir vegir til glötunar

    O tom, jak šla islandská blackmetalová scéna v posledních jednotkách let strašně nahoru, už byly popsány stohy – přestože těch kapel, které tato ostrovní země vysílá do světa, zas tak moc není, spíše jsou „jen“ po čertech kvalitní. Samozřejmě je to klišé jako prase tu tohle furt vytahovat a začínat tím recenzi, ale jen těžko se tomu lze ubránit, když má člověk recenzovat kapelu jako Naðra. I přesto se toho zkusme pro dnešek vyvarovat a omezme se jen na základní informace v následujícím odstavci: Těmi základními informacemi mám na mysli především to, kdo za touto formací stojí, jelikož v Naðra se angažují poměrně zajímavá jména a zrovna tohle je něco, co by dle mého určitě zaznít mělo. Tak tedy – předně se tu nachází kompletní sestava Misþyrming, z níž část hraje ...

  • V.A.R. – Není se kam skrýt

    21.3.2016

    Kaša

    V.A.R. – No Place to Hide

    Nebudu lhát, s čistým svědomím přiznávám, že k hudbě liberecké thrashové kultovky V.A.R. jsem se dostal teprve prostřednictvím její poslední řadové desky „Level 6“ z roku 2014. Přestože jsem už tenkrát věděl, že má tahle sebranka za sebou pěknou řádku let usilovného fungování a v podstatě jako jedni z prvních stáli spolu s několika dalšími u zrodu českého thrash metalu, tak mě to k jejich starším počinům nikterak netáhlo. Myslím, že právě pro ignoranty mého typu se rozhodl časopis Pařát oprášit jejich dnes již legendární demo „Není se kam skrýt“ a koncem loňského roku jej znovu vydat a pamětníkům tak dát možnost si nostalgicky zavzpomínat, kdežto mladším ročníkům ukázat, jak vypadaly začátky thrashmetalového hnutí v našich končinách. Čeho jsem se před prvním poslechem bál ze všeho nejvíc, bylo technické zpracování. Nikdy jsem ...

  • Costin Chioreanu – The Quest for a Morning Star

    20.3.2016

    H.

    Costin Chioreanu - The Quest for a Morning Star

    Vždycky jsem byl přesvědčen, že nějaká úvodní omáčka k recenzím prostě patří. Vím, že to mnozí považují za zbytečné zdržování, ale podle mého názoru nějaké usazení do kontextu prostě není na škodu, naopak mi skoro i přijde, že vletět na to zhurta a vyzvracet se na dvou odstavcích je snad až kontraproduktivní. Nicméně je samozřejmě jasné, že všeho má být s mírou a ona takzvaná omáčka by neměla přesahovat únosnou mez. Obecně. Jsou ovšem specifické případy, kdy je u té nahrávky tolik „vedlejších“ okolností, že se tomu člověk prostě chtě nechtě musí věnovat. „The Quest for a Morning Star“ mezi takové jistě patří, proto prosím omluvte, že dnes poměrně dost prostoru věnuji nehudebním záležitostem. Je to však nutné, abychom měli přesnou představu, oč tu běží. První ...

  • Alien Syndrome 777 – Outer

    19.3.2016

    H.

    Alien Syndrome 777 - Outer

    Dnes si tu zase jednou představíme velice zajímavou debutovou nahrávku, na níž se to hraje na úrovni, jíž ani mnohé zavedenější formace nedosahují. Jenže ačkoliv je tahle italská smečka s poměrně zvláštním názvem Alien Syndrome 777 novým pojmem na scéně, v pozadí se skrývají docela zkušení muzikanti, kteří se v tom undergroundovém metalu už nějakou dobu pohybují. Na druhou stranu, „hraju dlouho“ v žádném případě automaticky neznamená, že „hraju dobře“, což si mnozí kritici i fanoušci bohužel občas myslí, takže přítomné zkušenosti ještě nejsou zárukou, že to album hned bude šleha. Obecně vzato. V případě „Outer“ se to ovšem naštěstí povedlo a rozhodně se jedná o počin, jemuž stojí za to věnovat nějakou tu pozornost. Co bude nyní následovat, je vám asi zřejmé, je to ostatně takové recenzentské klišé. Samozřejmě se pokusíme si ...

  • Rigna Folk – Nova Void

    18.3.2016

    H.

    Rigna Folk - Nova Void

    Nebudu vám to nijak zatajovat – „Nova Void“ je albem, s nímž mám docela problém a které se pro mě stalo poměrně slušným oříškem. Ne snad proto, že by šlo o nahrávku natolik složitou nebo neuchopitelnou, jako spíš kvůli tomu, že mě to dost festovně nudí a že jsem se tomu masochisticky pokoušel dát férově velkou dávku času a prostoru (alias časoprostoru, ha!), aby to mohlo vyrůst. Jenže ani hnojení a zalévání za pomoci poctivého poslechu nijak nepomohlo a deska mi nikam nevyrostla, spíš zvadla a chcípla… A přitom zdálky nevypadají Němci Rigna Folk nezajímavě. Přelouská-li třeba člověk jejich (pouze německy psanou – hlavně, že zpívají anglicky) biografii a vezme-li samozřejmě s rezervou sebeoslavné kecy o tvorbě paralelních světů, neřkuli rovnou přirovnávání sebe ...

  • Todtgelichter – Rooms

    17.3.2016

    H.

    Todtgelichter - Rooms

    Němečtí Todtgelichter jsou dozajista skupinou, jíž nejde vyčítat, že by stála na místě a nedokázala se své tvorbě pohnout. Ve skutečnosti totiž formace prodělala slušný vývoj a srovná-li člověk debut „Was bleibt…“ s novinkou „Rooms“, pak nelze neslyšet, že jsou si navzájem na hony vzdálené. Řekl bych, že takovým stěžejním momentem, kdy se muzika Todtgelichter začala lámat ze vcelku klasického pojetí blackmetalového žánru do jeho otevřenější formy, byl příchod zpěvačky Marty (jen tak mimochodem provdané za bubeníka Tentakela, jednoho ze dvou stále aktivních zakládajících členů Todtgelichter). Onou zlomovou nahrávkou se pak stala celkově třetí deska „Angst“ z roku 2010, na níž se Němci začali vzdalovat původní extrémní podobě metalu, zapracovali na progresivnějším nádechu a přidali i vlivy post-metalu. Nicméně – to jen aby nám tu nevznikla mýlka – by se slušelo dodat, ...

  • Oranssi Pazuzu – Värähtelijä

    16.3.2016

    H.

    Oranssi Pazuzu - Värähtelijä

    Oranssi Pazuzu jsou vysoce zajímavou kapelou již od svých úplných počátků. Vzpomínám si, jak jsem v roce 2009, kdy o nich vědělo ještě minimum lidí, prvně slyšel jejich tehdy čerstvý debut „Muukalainen puhuu“ a hned mě to regulérně složilo. Jenže i navzdory tomu, že jsem se do té desky vcelku rychle zamiloval, ani zdaleka jsem neměl a samozřejmě ani nemohl mít tušení, co ještě bude následovat. Jak to tak u podobně povedených debutů bývá, člověka prostě za chvíli napadne… nebyla to jen náhoda? Dokážou tohle vůbec někdy byť i jen vyrovnat? Jak se v průběhu dalších let ukázalo, Oranssi Pazuzu rozhodně nepatří k těm případů, kdy by výborná první deska byla jen náhoda, a se svou následnou tvorbou ukázali, že se v Zemi tisíců jezer zrodila opravdu nevšední kapela, jaká ...

  • The Mute Gods – Do Nothing Till You Hear from Me

    15.3.2016

    Kaša

    The Mute Gods - Do Nothing Till You Hear from Me

    Protože se vznik The Mute Gods datuje teprve k loňskému roku a „Do Nothing Till You Hear from Me“ je jejich debutovým počinem, tak se přímo nabízí asociace s nějakou začínající partou. Skupinou, která toho za sebou moc nemá a jíž tak bude automaticky přisuzována role teprve hledající se kapely, od níž nelze čekat žádné zázraky. V tomto případě je tomu ale přesně naopak, protože od spojení trojice takových jmen, o nichž ještě bude řeč, se nedá čekat nic menšího než velmi kvalitní porce muziky s vyzrálým skladatelským a instrumentálním vkladem. On totiž za vznikem The Mute Gods stojí Nick Beggs, který vede britské Kajagoogoo a jenž se do mého povědomí dostal teprve s nástupem do doprovodné kapely Stevea Hacketta a zejména Stevena Wilsona. Nick Beggs s druhým jmenovaným spolupracuje již od druhého sólového ...

  • Old Forest – Dagian

    14.3.2016

    H.

    Old Forest - Dagian

    V tomhle „Starém lese“ operují pěkní uličníci. Lídrem téhle formace totiž není nikdo než Kobold. Kdože to je? Dobrá, zkusíme to ještě jednou – Kobold a.k.a Mr. Fog a.k.a. Grand Master Jaldaboath a.k.a. James Fogarty. Britský muzikant, pro nějž je činorodost a workoholismus na denním pořádku. Tenhle týpek má vedle Old Forest na kontě množství různých projektů, přičemž mezi ty nejznámější patří Ewigkeit a středověce humorná sebranka Jaldaboath. Nesmíme ovšem zapomenout ani na to, že několik let působil i v kultovní experimentálně blackmetalové smečce The Meads of Asphodel. Ještě vám to nestačí? Oukej, pokračujme. Fogarty je dále členem nového norského projektu Svartelder, kde dále působí třeba Tjalve z Pantheon I a Den saakaldte nebo Kobro z In the Woods… a Carpathian Forest – na ípko ...

  • The Moth Gatherer – The Earth Is the Sky

    13.3.2016

    Atreides

    The Moth Gatherer - The Earth Is the Sky

    Nedávno jsem tu kritizoval post-metalové Finy Burweed za nedostatek vlastní invence a víceméně jen opakování žánrových klišé, což je přece jen poněkud nuda. Trochu jsem se obával, že v případě výletu do vedlejšího Švédska za The Moth Gatherer to dopadne nemlich stejně, protože považte sami: mladá kapela, druhá řadovka, post-metal, post-rock, doom, sludge. Pro fanoušky Cult of Luna, Neurosis, Terra Tenebrosa, pár jmen, co ani neznám, etc., skví se poutač pod (vpravdě docela povedeným) přebalem alba. Tak uvidíme. Na úvod mohu potvrdit, že poutač nelhal. Novinka nazvaná „The Earth Is the Sky“ v zásadě nijak zvlášť nevybočuje z hudby, kterou výše zmíněné kapely pomáhaly před lety definovat. Pravda, spíš než Neurosis bych řekl, že se The Moth Gatherer inspirovali třeba Isis nebo Pelican, nicméně jde opravdu jen ...

  • Heathen Beast – Trident

    12.3.2016

    H.

    Heathen Beast - Trident

    Je to už nějakých pár let, co na metalové scéně vrcholil trend pohanského metalu. Metalová obec tehdy letěla po čemkoliv folkovém či vikinském jako slepice po flusu a vydavatelství a promotéři s vidinou výdělku podobné bandy posluchačům s radostí servírovaly ve velkém. Tak nějak mi připadá, že celá tahle vlna vykrystalizovala do stavu, kdy se metalové pohanství pojilo především se severskou mytologií (mnohdy znásilněnou romantikou a pohádkovým přístupem, ale to už je zase jiná věc), protože právě do Skandinávie ve své tvorbě mířila podstatná část podobně laděných kapel, a to i když z téhle oblasti třeba nepocházely. Nicméně ve skutečnosti taková rovnice neplatí a dnešní formace toho bude důkazem, jelikož se už jen podle názvu jedná o hrdé neznabohy, ale nějakému severu se nevěnují ani náznakem, dokonce ani Slovanům, Keltům nebo čemukoliv jinému ...

  • Brokencyde – All Grown Up

    11.3.2016

    H.

    Brokencyde - All Grown Up

    Nebudeme chodit kolem horké kaše a řekneme si to hned a na rovinu – Brokencyde je ultimátně příšerná kapela. Dokonce tak moc, že i na YouTube najdete pod každým jejich videoklipem kopu komentářů o tom, jaký je to nehorázný sranec. A to už je skutečně výkon, protože komentáře na YouTube jsou jinak svět sám pro sebe, kde se chválí i věci, které jsou ve skutečností píčovina jak mraky. Kritika z téhle skupiny regulérně zvrací a každé album Brokencyde potápí do horoucích pekel – a vlastně úplně právem. Jestli totiž hledáte nechtěně smešnou trendovou demenci, věřte, že právě u téhle party z Nového Mexika jste na správné adrese. Všude možně se dočtete, že Brokencyde hrají crunkcore. Když se proklikáte skrz x hesel na Wikipedii, nakonec si postupně dáte dohromady nějakou formální definici, že ...

  • Prong – X – No Absolutes

    10.3.2016

    Kaša

    Prong - X - No Absolutes

    Nevím, jak to vidíte vy, ale já mám v hlavě zažitou takovou představu, že zaběhnuté kapely, které už mají na krku několik křížků a jsou považovány za pionýry svého stylu, se s přibývajícími odslouženými lety stávají čím dál víc závislé na svém klasickém materiálu a nové desky vydávají s čím dál většími rozestupy. Příkladů můžu jmenovat hned několik, ale asi nejznámějším budiž Metallica, o jejímž novém albu se mluví již roky. Samozřejmě neplatí totéž obecně na všechny skupiny a najdou se výjimky, které i přes vysoký počet odkroucených let na cestách vydávají alba jako na běžícím páse a mám takový dojem, že se do této sorty pomalu a jistě začínají řadit i Prong. Aniž bych chtěl nějak přirovnávat americké industriální thrashery k legendám typu Motörhead, kteří si stejné nasazení udrželi až do úplného konce, ...

  • Death Like Mass – Kręte drogi

    9.3.2016

    Metacyclosynchrotron

    Článek by se dal otevřít již stokrát slyšenou ódou na kvality polské scény, neboť z ní už víc jak 20 let stabilně vychází perla za perlou, bez ohledu na to zda se díváme na povrch či hluboko pod něj. Pokud jste náhodou natrefili na kapelu Death Like Mass a její debutový titul „Kręte drogi“, který v listopadu vyšel u polského labelu Under the Sign of Garazel, jistě jste měli veškeré důvody ji považovat za polskou. Název polský, firma polská, členové neznámí. Navíc již s prvním poslechem si lze snadno zesumírovat, že za krásnou přezdívkou Left Hand Trip se neschovává nikdo jiný než Mark of the Devil z Cultes des ghoules jehož hrdelní dávení je zkrátka nezaměnitelné. Pozornějšímu posluchači nejspíš neunikne ani povědomá ultra-zběsilá rytmika, protože jinde než v Nightbringer, Lvcifyre či zde podobnou salvu ...

  • Forndom – Dauðra dura

    8.3.2016

    H.

    Forndom - Dauðra dura

    Švédský jednočlenný projekt Forndom výrazně zaujal již svou krátkohrající prvotinou „Flykt“ z loňského roku. 25minutové EP vcelku jasně řeklo, že se v tomhle případě jedná o skupinu, jejíž tvorbu nebude radno ignorovat a míjet. H. L. H. Swärd, ústřední a jediná postava Forndom, hned se svým prvním počinem prokázal, že mu nechybí jasná hudební vize a ani schopnosti, jak tuhle vizi uvěřitelně přenést i do akustické kulisy a takříkajíc ji „zhmotnit“. Prvotní nástřel se tedy Forndom povedl na výtečnou – vlastně až takovým způsobem, že jsem příliš nevěřil tomu, že by to byla jen náhoda, a nepochyboval jsem o tom, že i na svých budoucích počinech Swärd dokáže laťku nastavenou pomocí „Flykt“ udržet. A bez zbytečných průtahů a dramat můžeme hned zkraje říct, že první dlouhohrající deska „Dauðra ...

  • Krasseville – Nous sommes faux

    7.3.2016

    H.

    Krasseville - Nous sommes faux

    Na rovinu – tohle je fakt skvělá záležitost. Francouzští Krasseville jsou dle všeho pořádní výtečníci, a jestli něco nemají rádi, tak je to klišé, průměrnost a obyčejnost. Alespoň tedy soudě na základě jejich debutové desky „Nous sommes faux“. Tady jde legrace stranou, přátelé. Věřte mi, že tahle muzika je bez jakékoliv nadsázky či přehánění prostě fantastická. Skutečně ano – a to i navzdory tomu, že název nahrávky v překladu znamená „Jsme falešní“. Popravdě řečeno, já sám toho o Krasseville příliš nevím. Přiznávám se, že jsem docela záměrně ani nepátral jinak než jen povrchně, protože v některých případech těm skupinám prostě sluší, když o nich příliš nevíte a máte před sebou jen tu samotnou muziku bez jakýchkoliv předsudků. Jednotliví členové Krasseville se prý nějak motali nebo snad ...

  • A.H.P. – Against Human Plague

    6.3.2016

    H.

    A.H.P. - Against Human Plague

    A.H.P., což předpokládám bude zkratka Against Human Plague, je poměrně nový projekt. Dle všeho byl sice založen již roku 2011, to jest před celými pěti lety, ale až doposud o něm nebylo vůbec slyšet a ty první roky vlastně byly při pohledu zvenčí úplně neviditelné. Důležitější informací však pro nás bude to, kdo za touhle kapelou stojí. Hlavním hybatelem A.H.P. je totiž jistý Gulnar, původem polský muzikant, který aktuálně bydlí v Norsku. Jeho stěžejním působištěm a také suverénně nejznámější kapelou jsou Illness, s nimiž už tím podzemním blackmetalovým rybníčkem brázdí pěkných pár roků a pod jejichž hlavičkou (samozřejmě i za pomoci ostatních kolegů z kapely) vydal čtyři dlouhohrající desky. Další členové A.H.P. jsou tak nějak na úrovni záskoků nebo krátkodobého působení, ale asi se sluší zmínit, že ...

  • Anthrax – For All Kings

    5.3.2016

    Kaša

    Anthrax - For All Kings

    Nechci nijak snižovat zásluhy Anthrax z let 80. a hanit jejich přispění k vývoji thrashmetalové hudby nebo si proti sobě poštvat jejich fanoušky, kteří to neslyší rádi, ale jsem toho názoru, že tato pětice z New Yorku vždycky platila za největšího outsidera tzv. „Velké čtyřky“. Anthrax prostě a jednoduše nikdy nebyli v popředí zájmu jako Metallica, Slayer nebo Megadeth. A mám to už od dob, kdy jsem jejich hudbu začal poslouchat, tedy zhruba v období vydání alba „We’ve Come for You All“, kdy jsem je měl zafixované jako skupinu, jíž se nepodařilo dosáhnout věhlasu a uznání výše uvedené trojice. Ačkoli je pravda, že tahle parta kolem Scotta Iana si za to může tak trochu sama. Po zlatých 80. letech přišel útlum v zájmu o thrash metal jako takový a Anthrax ...

  • Tafrob & Opia – Katakomby

    4.3.2016

    H.

    Tafrob & Opia - Katakomby

    Tafrob bezesporu patří k těm výraznějším českým rapperům, přinejmenším tedy co do zvučnosti jména. Když se řekne Tafrob, tak myslím, že i nemalá část lidí, kteří se na poli hip-hopu nepohybují, má nějakou hrubou představu, oč jde, což se nedá zrovna tvrdit úplně o každém. Mě osobně však jeho tvorba nikdy nebavila… je pravda, že jsem to nikdy nezkoušel nějak extrémně podrobně, ale cokoliv jsem slyšel, tak mě to diplomaticky řečeno nezaujalo; v tomhle žánru, v němž si přece jenom hodně vybírám, mám jednoduše jiné oblíbence. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo změnit – fakt, že Tafrob vydává nové album, jsem sice zaregistroval, nechávalo mě to však úplně chladným. A stejně se situace nakonec vyvrbila takovým způsobem, že mě „Katakomby“ baví… Cesta vedla skrze videoklip ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy