Recenze

  • Walls of Jericho – No One Can Save You from Yourself

    24.4.2016

    Kaša

    Walls of Jericho – No One Can Save You from Yourself

    Když se Walls of Jericho letos po osmileté pauze přihlásili prostřednictvím své páté studiové desky „No One Can Save You From Yourself“ o mou pozornost, byl jsem zvědavý, jestli se během těch osmi let, jež uplynuly od vydání „The American Dream“, někam posunuli. Přeci jen, doba se za tu necelou dekádu trochu změnila. Nemyslím tím jen sociálně a politicky, což jsou témata, jimž se Walls of Jericho věnují ve svých textech pravidelně, ale při pohledu na metalovou scénu je nutno v souvislosti s nimi říct, že metalcore už nemá tak výsostné postavení, jako v polovině minulé desetiletky, a aniž bych čekal, že kapela otočí a začne hrát něco zcela jiného, tak se obecně čekalo, jestli se naváže tam, kde se minule skončilo, nebo se Walls of Jericho pohnuli směrem k aktuálním trendům. Tak schválně, ...

  • Spektr – The Art to Disappear

    23.4.2016

    H.

    Spektr - The Art to Disappear

    Ošklivá a temná muzika bývá spojena s temnými barvami – tou černočernou především, ale dá se pochopit i agresivní rudá nebo jiná nepříjemně jedovatá barva. Avšak sněhobílá, ta většinou neevokuje vyloženě negativní pocity. Tím spíše ale může deska jako „The Art to Disappear“ na první pohled trochu klamat, nemá-li člověk povědomí o tom, co jsou Spektr zač… Bílá nebílá, tohle francouzské duo jsou ve skutečnosti pěkní hnusáci – přinejmenším tedy hudebně. V jejich podání black metalu není ani kapka naděje, ani náznak lepších zítřků. Cíl je jasný – zdeptat. Poznávacím znamení Spektr je extrémně negativní atmosféra a misantropický black metal namíchaný s toxickým industrialem, aneb záležitost pro každého milovníka audio zla. Zejména první dvě desky „Et fugit intera fugit irreparabile tempus“ (2004) a „Near ...

  • Siculicidium – Lélekösvény

    22.4.2016

    H.

    Siculicidium - Lélekösvény

    Siculicidium je parádní kapela – vážně. Soudě tedy na základě toho, co jsem doposud měl tu čest slyšet, což jsou obě dvě řadová alba, která tito Rumuni doposud mají na kontě. První deska „Utolsó vágta az univerzumban“ vyšla začátkem roku 2009 a nabídla výtečný syrový black metal s hodně dobrou atmosférou. Ačkoliv by tu nahrávku jistě mnozí laikové na poli černého kovu odsoudili jako další obyčejné blackmetalové bzučení, ve skutečnosti se jedná o skvělou záležitost, která mě baví i po letech (a to není kec – v souvislosti s touto recenzí jsem si „Utolsó vágta az univerzumban“ s radostí připomenul a pořád je to paráda). Vzpomínám si ovšem, že druhé dlouhohrající album „Hosszú út az örökkévalóságba“, jež vyšlo na podzim roku 2013, svého času mnohé příznivce debutu poněkud ...

  • Voivod – Post Society

    21.4.2016

    Kaša

    Voivod – Post Society

    Nevím jak vy, ale já bez ostychu přiznám, že jsem čekal, že smrt Denise „Piggyho“ D’Amoura v roce 2005 položí Voivod na lopatky a že se tato kanadská smečka z této pozice již nezvedne. Aniž bych nějak chtěl pochybovat o výjimečnosti této skupiny, kterou považuji za jednu z nejosobitějších thrashmetalových kapel vůbec, tak jsem se v období kolem vydání alba „Katorz“ obával, že dalšího počinu se již nedočkám. A vidíte, uplynulo více než 10 let, Voivod jsou stále tady a dokazují, že i bez svého kytarového tahouna můžou nadále zásobovat fanoušky sci-fi thrashem té nejvyšší kvality. Vezmu to trochu retrospektivně a zeširoka, abych si mohl připravit půdu pro přiblížení aktuální pozice, v níž se kanadští vizionáři nacházejí. Dvojice alb „Katorz“ a „Infini“ byla ještě „handicapována“ omezenými možnostmi, kdy se kapela rozhodla dokončit ...

  • Wolvserpent – Aporia:Kāla:Ananta

    20.4.2016

    H.

    Wolvserpent - Aporia:Kāla:Ananta

    „Perigaea Antahkarana“, poslední deska zámořského dua Wolvserpent, vyšla již před třemi lety. Člověk by skoro očekával, že už by bylo na čase, aby Blake Green (zpěv, kytara) a Brittany McConnell (bicí, housle) navázali se třetím řadovým počinem, ale zatím to nevypadá, že by byl další dlouhohrající monument na obzoru. Namísto toho si Wolvserpent připravili „pouhé“ EP – a „pouhé“ je v hodně velkých uvozovkách, které mají hned dvojitý význam. Jednak jsem tímhle pejorativněji zabarveným pojmenováním nechtěl snižovat význam ípek obecně, druhak „Aporia:Kāla:Ananta“ není žádným drobečkem. Ačkoliv se zde nachází jen jedna skladba a ačkoliv se formálně jedná o minialbum, v reálu tento počin co do stopáže o chlup (ve skutečnosti je to cca půl minuty, ale nevadí) poráží i debutovou desku „Blood Seed“. Z právě řečeného je asi zde ...

  • Raventale – Dark Substance of Dharma

    19.4.2016

    H.

    Raventale - Dark Substance of Dharma

    Všude po světě jsou v různých lokálních scénách poschovávaní muzikanti, kteří jsou hodně aktivní, mají na kontě množství desek a angažují se ve větším množství projektů. Ukrajinský kořen, jenž si v příslušných kruzích nechává říkat Astaroth Merc, mezi takové evidentně patří. Jeho stěžejním a osobním projektem je Raventale, kde je jediným členem a pouze na živá vystoupení přibírá další muzikanty. S touto formací již vydal sedm dlouhohrajících desek, z nichž na tu poslední, „Dark Substance of Dharma“, si dnes posvítíme. Než se tak ale stane, pro pořádek ještě zmíním další aktivity hlavního protagonisty – alespoň tedy ty, které z mého pohledu za zmínku stojí. Astaroth se totiž dále angažuje třebas v kapele Chapter V:F10, jejíž loňské debutové album „Syndrome“ jsem tu svého času v recenzi hodně dost pochválil (a stále si myslím, ...

  • Brazen Serpent – Perditions Call to Prayer

    18.4.2016

    H.

    Brazen Serpent - Perditions Call to Prayer

    V dnešní recenzi se podíváme na jednu záležitost už trochu staršího data, ale věřte tomu, že v tomhle případě to za pozornost stojí. Můžu hned na začátek prozradit, že prahnete-li po silné sugestivní atmosféře, jste u Brazen Serpent na správné adrese. Způsob, jakým jsem se k tomuhle albu dostal, je však vlastně docela zábavný. Nebudu vám věšet bulíky na nos – není to tak, že bych toto kdesi ve svém doupěti schraňoval jako zapadlou lahůdku, o níž moc lidí neví, a nyní jsem se rozhodl se s vámi milostivě o jeden z klenotů svých archívů podělit. Vůbec ne. Popravdě řečeno, CD „Perditions Call to Prayer“ jsem dostal, aniž bych o tom vůbec tušil a aniž bych o to vlastně stál. To se tak člověk domluví s někým, že přijme jedno album na recenzi, a oni mu toho bez ptaní ...

  • Darkestrah – Turan

    17.4.2016

    H.

    Darkestrah - Turan

    Skoro každá skupina má nějaké stěžejní členy, bez nichž by to prostě nešlo. Muzikanty, kteří jsou zde od úplných začátků a bez nichž si sestavu nedokážete představit. Takové to tvrdé jádro, jež udržuje při životě samotnou esenci té které skupiny. V případě Darkestrah pro mě tohle tvrdé jádro vždy tvořili bubeník Asbath a zpěvačka Kriegtalith. Tihle dva prostě byli Darkestrah a přes to vlak nejede. A stejně bylo jádro rozbito. V polovině roku 2014, přibližně rok po vydání páté desky „Манас“, se na Facebooku Darkestrah objevila krátká zprávička, že Kriegtalith, jejíž hlas se do té doby nacházel na všech nahrávkách kapely již od prvního demosnímku „Pagan Black Act“, odchází. Žádné velké vysvětlení, jen že rozchod proběhl bez rozepří a po vzájemné dohodě. V sestavě tedy jako jediná stálice od samého počátku zůstal Asbath ...

  • Suspiral – Delve into the Mysteries of Transcendence

    16.4.2016

    Metacyclosynchrotron

    Suspiral - Delve into the Mysteries of Transcendence

    Duo Suspiral pochází ze Španělska a oba pánové dále hrají v Arkaik Excruciation a Sheidim, což většině čtenářů asi zatím nic neřekne. Není divu, tahle země nikdy neplatila za metalovou velmoc s kdovíjak bujným podhoubím. To se ale podle všeho mění/změnilo. Už dávno tamější scéna nestojí jen na Machetazo, Haemorrhage, Primigenium a Avulsed (nebo Baron Rojo, hehe). Největší bouři zájmu rozpoutaly po novém miléniu bestiality jako Morbid Yell, Proclamation a především Teitanblood. A ten, kdo underground sleduje ještě pozorněji, tak zná i další kvalitní kapely, které vznikly ve stejnou dobu či o něco později, jako Domains, Körgull the Exterminator, Of Darkness, Banished from Inferno, Graveyard. No, a poslední vlnu si, zde na Sicmaggot představíme podrobněji, neb Altarage už znáte a možná jednou přijde čas na Orthodoxy, 13th Moon, ...

  • Ancestors Blood – Hyperborea

    15.4.2016

    Onotius

    Ancestors Blood - Hyperborea

    Existuje nespočet způsobů, kterými lze nacházet novou hudbu. A je také hromada způsobů, jimiž vás může nějaká kapela či sólový hudebník zaujmout ještě dříve, než od nich vůbec zaslechnete první notu. Často to může být například nějaká personální spojitost s vašimi oblíbenci, jindy hraje roli například důvěryhodný label, občas vás zase k poslechu může postrčit doporučení kamaráda s podobným vkusem. Při namátkovém brouzdání a probírání se nahrávkami však u mě často hraje roli i vizuální stránka alba – tedy obal. Jistě, artwork je u desek ošemetná věc, jež by se do hodnocení samotné muziky asi neměla moc montovat, na druhou stranu ale často reprezentuje první dojem, který může takový hudební počin na člověka udělat. Pokud vás nezaujme, často můžete přehlédnout jinak geniální album, naopak se občas stane, že vás osloví ...

  • Entropia – Ufonaut

    14.4.2016

    Atreides

    Entropia - Ufonaut

    Před nějakými dva a půl roky polští sludgeři Entropia vydali samonákladem svůj dlouhohrající debut „Vesper“. Vůbec to nebyl marný počin, a když pominu pár much, můžu bez nadsázky říct, že se mi líbí dodnes. Nejasně ohraničené bahno mísící se s černým kovem a poštovními prvky bylo na debut solidně opracované, ačkoliv propojení jednotlivých vlivů nebylo někdy zcela ideální. Na letošním pokračování, které nese název „Ufonaut“, se Entropia od pohledu na playlist stále drží vesmírné tématiky, nicméně namísto vědců nabízí pohled na hvězdnou prázdnotu z trochu jiné strany barikády než posledně. A změnilo se toho mnohem víc. Pokud bych se měl podívat na „Ufonaut“ jako na celek, mohu tvrdit, že „Vesper“ bylo coby odrazový můstek, na němž může kapela vystavět další desku a posunout své hudební vyjádření směrem kupředu, využito do mrtě. Dalo ...

  • Ego Depths – Dýrtangle

    13.4.2016

    H.

    Ego Depths - Dýrtangle

    Není to zas až tak dlouho, co jsem si říkal, že jsem už nějakou dobu nenarazil na opravdu parádní extrémní doom metal, jaký bych do té doby neznal. Nyní ale mohu s klidem začít počítat zase od nuly, jelikož deska s prapodivným názvem „Dýrtangle“ je rozhodně povedená, a hned na začátek si dovolím prozradit, že za slyšení stojí. Nejprve ale několik málo slov k samotnému projektu, jenž je pod touhle nahrávkou podepsaný. Ego Depths, někdy též roztomile stylizováno jako OᎮƎDepths, je jednočlenná formace pod palcem jistého Stigmatheista (pro pořádek ale zmiňme, že „Dýrtangle“ prvním počinem, na němž se podíleli i nějací hosté, například bubeník). Ten, podle všeho, pochází z Ukrajiny, avšak aktuálně sídlí v Kanadě, což je pěkný kus cesty. A pěkný kus cesty je to také do Tibetu a ...

  • Altarage – Nihl

    12.4.2016

    H.

    Altarage - Nihl

    Španělští Altarage se v loňském roce vyloupli takřka odnikud. Žádné velké promo, žádné fotky, žádné informace (s výjimkou toho, že zemí původu je Španělsko) – pouze jeden desetiminutový demosnímek o dvou bestiálních skladbách. Nicméně, těch deset minut deathmetalového zla bylo natolik intenzivních, že mnozí podzemní hledači začali větřit, že se na Pyrenejském poloostrově začíná rýsovat další pekelná temnota. Netrvalo dlouho a kolem Altarage začaly kroužit tuze zajímavé undergroundové firmy – uběhl sotva půlrok a „MMXV“, jak se demo jmenovalo, vyšlo na kazetě u Sentient Ruin Laboratories / Sol y nieve a na sedmipalci u samotných Iron Bonehead Productions. Altarage však nezaháleli a už v téhle době musel být v přípravě i dlouhohrající debut, jenž byl ze zlovolného doupěte vyvržen na světlo světa na sklonku února opět pod názvem „Nihl“ a opět pod ...

  • Nokturnal Mortum / Graveland – The Spirit Never Dies

    11.4.2016

    H.

    Nokturnal Mortum / Graveland - The Spirit Never Dies

    Recenzi na pomalu každé druhé splitko začínám tím, že split alba vlastně moc neposlouchám a že tento druh nahrávek nepatří mezi stěžejní předměty mého zájmu. Nicméně, stále existují i splity, které si pustím sám od sebe a zcela dobrovolně a u nichž jsem zvědavý na to, jak budou vypadat (resp. znít). Počin s názvem „The Spirit Never Dies“ mezi takové bezesporu patří. A kdože tedy na „The Spirit Never Dies“ spojil své síly, že jsem na to byl tak zvědavý? Inu, dvě východoevropské veličiny něčeho, co bychom pro tuto chvíli mohli velice vágně pojmenovat pohanským black metalem, doslova dva titáni takto laděné muziky. Jsou jimi Rob Darken a Knjaz Varggoth – pokud netušíte, za jakými formacemi tihle dva stojí, asi byste měli uvažovat, jestli se můžete ...

  • Deströyer 666 – Wildfire

    10.4.2016

    H.

    Deströyer 666 - Wildfire

    Black / thrash metal je pro mě osobně dost vyčpělý styl, a abych řekl pravdu, v tomhle specifickém hoblovacím subžánru mě už dost dlouho žádná nová smečka nezaujala a plně si vystačím s několika už známými oblíbenci typu Nifelheim, Desaster, Aura Noir nebo právě Deströyer 666, kteří budou hlavní hvězdou naší dnešní recenze. Jednoduše mi přijde, že nové kapely, které se do tohohle stylu pustí, prostě jen kopírují výše jmenované staré páky, nevymýšlejí nic nového a vesměs jen nudně drhnou kytary v kvapíkovém tempu. Což je o to víc paradoxní, že oni velikáni black / thrash metalu vždy dokázali do své muziky dostat jakýsi přesah – ostatně možná právě proto jejich nahrávky přežily zkoušku časem. Třeba Deströyer 666 vždycky vedle citu pro kulervoucí riffy ...

  • Pensées nocturnes – À boire et à manger

    9.4.2016

    H.

    Pensées nocturnes - À boire et à manger

    Francouzský jednočlenný projekt Pensées nocturnes, v jehož čele stojí Vaerohn (dále Way to End), zcela zjevně nikdy nepatřil k velkým jménům a nikdy si nevydobyl velkou popularitu na blackmetalové scéně. Přesto si první dvě desky „Vacuum“ a „Grotesque“ v jistých kruzích uznání jistě vydobyly. Mě osobně však i přes jejich kvality zas tak až tak moc k srdci nepřirostly – jsou prostě jen v pohodě, nic proti nim nemám, ale nemám moc ani potřebu se k nim zpětně vracet. Co mě ovšem hodně bavilo, to bylo minulá nahrávka „Nom d’une pipe!“, jež přišla po menší přestávce (vyplněné takovým albem nealbem „Ceci est de la musique“ vydaným v podstatě jen soukromě pro pár přátel – já osobně jsem jej třeba nikdy neslyšel). Vzpomínám si však, že ten počin ...

  • Drowning Pool – Hellelujah

    8.4.2016

    nK_!

    Drowning Pool - Hellelujah

    Skoro přesně tři roky jsou tomu, kdy jsem o předchozí desce Drowning Pool (pro zapomnětlivé se jmenovala „Resilience“) napsal, že tihle hoši mají ve své kariéře poprvé konečně našlápnuto opravdu dobře. Trochu jsem doufal, že „Hellelujah“ (mimochodem, zkuste si to na klávesnici napsat desetkrát rychle za sebou), bude pokračovat ve stejném duchu jako „Resilience“ (no, tohle zkuste taky). Z větší části se mu to povedlo. V první řadě – angažmá Jasena Morena stále považuji za dobré rozhodnutí, protože i na „Hellelujah“ jeho vokál bezchybně funguje a do muziky Drowning Pool se skvěle hodí. Ve skutečnosti jde technicky o nejlepšího frontmana v řadách kapely. To je bezva. Na druhou stranu mi ale přijde, že některé songy (jmenovitě třeba „Push“ nebo „Another Name“) kapela postavila jen na jeho hlasu a hudba se tak stala pouze jakýmsi doplňkem. Takový ...

  • Mortiis – The Great Deceiver

    7.4.2016

    H.

    Mortiis - The Great Deceiver

    Mortiis rozhodně patří k té sortě muzikantů, u nichž si nejde stěžovat na to, že by po celou svou kariéru drhnuli to samé dokola, že by vymysleli jen jednu písničku a zbytek už byl její kopírka, jako to kolikrát dělají jiní střelci. Naopak, tenhle norský troll (a tím myslím tohohle trolla, nikoliv tohohle trolla) si v průběhu let prošel hned několika razantními změnami stylu. 90. léta, zpětně označovaná jako první éra, se nesla v ambientním duchu a přesně tohle období je v Mortiisově tvorbě moje nejoblíbenější. Je fakt, že s výjimkou „The Stargate“, které přišlo s bohatším nástrojovým obsazením a opustilo dvouskladbový koncept, jsou si ta alba podobná jak vejce vejci, ale ta atmosféra je dodnes parádní, a když jsem si ony nahrávky nedávno kvůli téhle ...

  • Fredag Den 13:e – Domedagar

    6.4.2016

    Kaša

    Fredag Den 13e – Domedagar

    Švédská extrémní sebranka Fredag Den 13:e není v žádném případě nějaká parta zelenáčů, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vznik této pětičlenné party se datuje k roku 2006, a pokud budu počítat i loňskou placku „Domedagar“, tak mají pánové na své pažbě již tři plnohodnotné studiové desky, které doplňuje několik splitek s pro mě neznámými kapelami (Dobermann Kult a Trubbel). K historii Fredag Den 13:e se příliš podrobných faktů najít nedá, ale na tom nezáleží. Účelem tohoto článku je představit jejich třetí album, jež navazuje na debut „Under iskalla fanor“ z roku 2010 a o tři roky mladšího následníka „Tjugohundratretton“, takže pojďme na to. Přestože nemůžu kvalitu předchozích alb nijak posoudit, protože seznámení se starší tvorbou, abych si “Domedagar” dokázal alespoň rámcově zasadit do kontextu, proběhlo pouze skrze několik málo písní, ...

  • Fifth to Infinity – Omnipotent Transdimensional Soulfire

    5.4.2016

    H.

    Fifth to Infinity - Omnipotent Transdimensional Soulfire

    Fifth to Infinity je skupina, která vznikla již na konci 90. let, ale vcelku záhy zanikla, aniž by za sebou nechala jediný počin. Na přelomu tisíciletí sice bylo v plánu album, ale k jeho uskutečnění nakonec nedošlo. Obnově činnosti přišla v roce 2007, ale bylo to až na sklonku loňska, kdy na sebe Švédové upozornili výrazněji – vydáním debutové desky „Omnipotent Transdimensional Soulfire“. Zajímavé bude se podívat na sestavu, v níž za bicími sedí Martin Lopez – ano, přesně ten Martin Lopez, jenž hrával mnoho let v Opeth, mihnul se v Amon Amarth a v současné době je znám především díky Soen. Nehledě na fakt, že druhým zakládajícím členem Fifth to Infinity je Martín Méndez, baskytarista Opeth, nicméně ten už se na aktivitách formace po obnově činnosti nepodílí. Klíčovou osobou Fifth to Infinity je ovšem někdo ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy