Recenze

  • Witchcraft – Nucleus

    27.1.2016

    Kaša

    Witchcraft - Nucleus

    Švédští Witchcraft patří do té sorty kapel, které v posledních letech začaly oprašovat to největší retro ze 70. let. Vybraly si záměrně dobu, kdy se teprve rodil heavy metal na prvních albech Black Sabbath a velký vliv měly progrockové, potažmo psychedelicky rockové skupiny, které si naopak libovaly v atmosféricky dotažených a rozmáchlých kompozicích a tvořily tak jakýsi opak k zrovna vznikajícímu tvrdě kytarovému hnutí. A právě švédští Witchcraft jsou jednou ze skupin, které si na kombinaci rockové psychedelie s původním sabbathovským heavy metalem v doomovějším podání přímo libují a postavily na tom svojí kariéru. Witchcraft, kteří aktuálně vystupují jako trojice, jsou jednou z prvních mladších kapel, které se k tomuto kroku odhodlaly, a nelze je tak obviňovat z cíleného vezení se na módní vlně, ačkoli to, že měli obdobný nápad o něco dřív, z nich nedělá ...

  • Dalkhu – Descend… into Nothingness

    26.1.2016

    H.

    Dalkhu - Descend… into Nothingness

    Dalkhu na první pohled působí jako docela nová akvizice na scéně, což je poměrně logické, protože nějakou bohatou studiovou tvorbu za sebou tahle slovinská sebranka nemá. Přesto však má toto aktuálně duo na křížku více jak dekádu, protože vznik Dalkhu se datuje do roku 2003. První nástřel toho, co by mohlo následovat, přišel o tři léta později, když vyšel demosnímek „Ars Goetia“. Na ten pak v roce 2010 navázal dlouhohrající debut s názvem „Imperator“, díky němuž už někteří pilní hledači podzemních špeků mohli na Dalkhu narazit, nicméně mně tento počin minul. Já sám jsem se k poslechu těchto Slovinců dostal až v loňském roce, kdy se objevila druhá studiová deska s názvem „Descend… into Nothingness“, o níž si nyní v rychlosti popovídáme. A o tom, že jistě bude o čem povídat, svědčí už jen fakt, ...

  • Burweed – Hide

    25.1.2016

    Atreides

    Burweed - Hide

    Hudebních kapel je jako hub po dešti, nicméně stále nové objevy snažící se prosadit na (mezi)národní scéně ukazují, že místo se očividně ještě najde. Tím spíš, když nahrát a vydat desku alespoň digitálně dneska v zásadě není žádný problém. Při takové kvantitě tak jediným měřítkem zůstává pochopitelně kvalita, která je ovšem v rámci hudby až na několik výjimek (produkce, post-produkce, technická zručnost) poměrně subjektivně vnímanou záležitostí. A vzhledem k tomu, že ty objektivně vnímané není problém (zejména ze strany zvuku) vypilovat, musí ke slovu přijít logicky subjektivní měřítka. Burweed, čistě mužské trio z finské Karhuly, se hrdě hlásí k toliko oblíbené kombinaci post-metalových stěn a slugdového bahna, přičemž výsledkem budiž atmosférický počin, který na posluchači nenechá nit suchou. Alespoň na papíře. A právě mimo ten papír začíná být hodnocení jejich debutu ...

  • Helllight – Journey Through Endless Storms

    24.1.2016

    H.

    Helllight - Journey Through Endless Storms

    Nabízí se otázka, proč by měl člověk z té bezejmenné hordy (funeral) doom / death metalových kapel věnovat pozornost právě Helllight. Abych ale pravdu řekl, já vám na to neodpovím. Já sám jsem totiž ten důvod na jejich aktuálním albu „Journey Through Endless Storms“ prostě nenašel… Jak asi správně tušíte, vlastně jsem tím hned na začátku trochu eufemisticky prozradil, že produkce Helllight bude poměrně tuctové cvičení na doom / death metalové téma – přesně takhle to totiž ve skutečnosti je. Je pravda, že muzika téhle party se táhle tak pomalu a pohřebně, až bych se nestyděl k tomu přidat i přídomek funeral, ale to je ve finále spíš jen takový kosmetický a formální fakt, protože v reálu to dojem z „Journey Through Endless Storms“ stejně nikam neposouvá. A přitom ...

  • Viranesir – Children’s Suicide Music ((Ritual of (Love) Is the Key))

    23.1.2016

    H.

    Viranesir - Childrens Suicide Music

    Možná si vzpomenete na jednu nedávnou recenzi, která se točila okolo nahrávky s velice roztomilým názvem „You Jewish Bastards“, jejž ještě korunoval hákový kříž na přebalu. Jednalo se o desku původem tureckého projektu Viranesir, za nímž stojí jistý Emir Toğrul (v současné době žijící ve Velké Británii), což je velice činorodý chlapík. Točí filmy, angažuje se v několika hudebních projektech (vedle Viranesir ještě Blliigghhtted a Yayla) a také řídí label Merdümgiriz, přičemž všechny nosiče, jež pod tímhle nakladatelstvím vyjdou, vyrábí ručně. Samotná muzika Viranesir je především o hodně perverzním black metalu, který se pohybuje někde na hranici mezi chtěným amatérismem a řízeným chaosem, výsledkem čehož je patřičně šáhlá atmosféra. Tu navíc korunuje hodně specifický smysl pro humor, jenž si s politickou korektností suverénně vytírá prdel (ostatně, co čekat od kapely, která si ...

  • Baroness – Purple

    22.1.2016

    Kaša

    Baroness - Purple

    Jen málo mainstreamových metalových (pokud se tak dá o Baroness vůbec hovořit, ale myslím si, že do undergroundu už mají daleko) kapel si toho v posledních letech – v jejich případě od vydání poslední dvojplacky „Yellow & Green“ z roku 2012 – zažilo tolik co Baroness. Chvíli poté, co vydali zmíněné třetí album, jež se od prvních chvil tvářilo jako to největší a nejzásadnější, s čím tito sympaťáci z Georgie přišli, bylo jejich turné přerušeno děsivě vzhlížející autonehodou ještě dřív, než pořádně začalo. Zraněno byli hned tři členové tehdejší sestavy kapely, přičemž oba členové rytmické sekce, Allen Blickle a Matt Maggoni, utrpěli zlomeninu v oblasti páteře. Psychická a fyzická kondice se u obou ukázala natolik pošramocená, že oba kapelu v roce 2013 museli opustit a pro Baroness tak začala nová kapitola. ...

  • Hanormale – Amaterasu omikami

    21.1.2016

    H.

    Hanormale - Amaterasu omikami

    Vždycky jsme se tu s obrovskou radostí a škodolibostí posmívali takovým těm obskurním záležitostem typu viking metal z Brazílie, protože je to už ze své podstaty trochu nonsens. V dnešní recenzi to však bude trochu obrácené, protože se nebudeme bavit o neevropské skupině, která se zhlédla v typicky evropské stylizaci, nýbrž o evropské skupině, jejíž inspirace míří mimo Starý kontinent do úplně jiného kulturního prostředí. Dámy a pánové, seznamte se s „japonským“ projektem z Itálie… Na jednu stranu nějak nevidím, proč by se k Hanormale mělo přistupovat jiným způsobem než k vikingům z Jižní Ameriky, protože je to zdánlivě úplně stejný nonsens. Na druhou stranu, i přesto si tahle záležitost nějaké opovržení nebo výsměch nezaslouží, přičemž ten důvod je vcelku prostý – ta hudba je opravdu dobrá. Hanormale je projektem italského muzikanta, jenž si říká Arcanus ...

  • Crowned in Earth – Metempsychosis

    20.1.2016

    Atreides

    Crowned in Earth - Metempsychosis

    Tu a tam narazíte na album, kde vám je podle jeho obálky, fotek členů kapely a dalších propriet nejspíš naprosto jasné, jakou hudbu můžete na jeho nosiči očekávat. V případě třetí desky britských Crowned in Earth by se vše mohlo zdát jasné – vyjetý obal, květinový ohoz Kevina Lawryho, mozku i srdce kapely, který jako by se teleportoval ze sedmdesátek do dalšího tisíciletí, nemluvě o všeříkajícím názvu desky. Nu, a tu a tam narazíte na album, které se může tvářit, jak chce, ale ve výsledku dostanete něco jiného, než jste na základě prvního dojmu očekávali. A přesně to je případ „Metempsychosis“. Mě osobně se na první pohled vybavily květinové děti, psychedelický rock a pousta rozličných drog. Ještě aby ne, když už jen jméno desky mi evokuje psýchu z nadbytku metamfetaminu. Zkrátka ...

  • Nahum – And the Chaos Has Begun

    19.1.2016

    Kaša

    Nahum - And the Chaos Has Begun

    Chaos právě začal… Takhle jednoduše, jen volným překladem svého názvu, by se druhá studiová nahrávka ostravské naděje jménem Nahum dala shrnout a představit. Jakmile totiž spustí hitovka „Raging Chaos“, jež „And the Chaos Has Begun“ otevírá, tak je jasné, že tohle není procházka pro žádné padavky, nýbrž pořádná nálož pro milovníky toho nejostřejšího thrash metalu s death metalovými prvky, po kterých Nahum sahají velmi často a hlasitě. A nutno dodat, že tak činí zatraceně dobře. Ještě před samotným textem, v jehož rámci se pokusím „And the Chaos Has Begun“ představit, si řekneme něco málo o kapele samotné. Vznik Nahum se datuje k roku 2004 a jejich novinková placka vychází tři roky po debutovém albu „The Gates Are Open“. Tou hlavní informací však jistě bude, že pánové na něm ...

  • Movimento d’avanguardia ermetico – Torri del silenzio

    18.1.2016

    H.

    Movimento d'avanguardia ermetico - Torri del silenzio

    Vždycky jsem to měl vnitřně nastavené tak, že mě více oslovuje „plynulá“ hudba. Mám tím na mysli to, že jsem nikdy nebyl fanatický fanoušek takových těch krkolomných technických vylomenin, breakdownů nebo prudkých změn tempa. Občasné výjimky se jistě najdou, ale obecně dávám přednost muzice, která si pomalu plyne v dlouhých plochách a vyvíjí se spíše pozvolna. A nejspíš právě tohle je ten důvod, proč jsem měl vždy v takové oblibě monotónní black metal, jenž v rámci předlouhých skladeb čaruje hypnotickou atmosféru. Jakkoliv mě ovšem podobná hudba z pohledu posluchače strašně baví, z pohledu recenzenta má jednu velkou nevýhodu – píše se o ní poměrně těžko, zvlášť když už má člověk takových recenzí na kontě víc. Už jsem tu tenhle druh black metalu rozebíral docela hodněkrát a ...

  • Def Leppard – Def Leppard

    17.1.2016

    Kaša

    Def Leppard - Def Leppard

    Britští melodici Def Leppard nikdy nepatřili ke zrovna produktivním formacím. Dokonce i v letech své největší slávy, jež je obecně spatřována v konci 80. let, kdy ležely Def Leppard u nohou celé stadióny, nesázeli svá novinková alba jako na běžícím páse a dávali si pravidelně na čas. Upřímně nevím, co všechno stálo za současnou mezerou, která se natáhla až na sedm let, ale řekl bych, že svůj podíl na tom má určitě zdravotní stav Viviana Campbella. Tomu byl před lety diagnostikován nádor na mozku, a musel se tak podrobit dlouhé léčbě, a protože s kapelou zdatně vystupuje a v jejich řadách nahrál aktuální eponymní album, tak doufejme, že je vše na nejlepší cestě k plnému uzdravení. Def Leppard patří ke kapelám, které si své aktuální pozice musely vydobývat mnohem obtížněji než jiné party, jež v blyštivě ...

  • Ferosity – Blasphemous Verses

    16.1.2016

    Kaša

    Ferosity – Blasphemous Verses

    Přestože by se při pohledu na domovinu Ferosity ve spojení s hudebním žánrem, kterým se tito Polácí zabývají, mohlo zdát, že je všechno jasné jako sklo, tak vezměte na vědomí, že tomu tak úplně není. Ferosity nejdou slepě v kolejích, které jim vyjeli jejich známějších kolegové Behemoth, Hate nebo Vader, tahle pětice se se svou tvorbou orientuje spíše na západ. Jejich death metal je totiž svým vyzněním hodně blízký americkému brutálnímu pojetí, které zprofanovaly kapely jako Deicide, Suffocation nebo velikáni Cannibal Corpse. Ferosity si neberou žádné servítky a můžu říct, že kdyby mi nikdo nevyzradil, že se jedná o polskou partu, tak je automaticky považuji za mladší žáky a krajany výše zmíněných amerických seskupení. Nakolik je podobnost se slavnějšími spolky výhodou a nakolik nevýhodou, to by byla otázka na delší diskuzi, ...

  • The Corona Lantern – Consuming the Tempest

    15.1.2016

    H.

    The Corona Lantern - Consuming the Tempest

    Pražská formace The Corona Lantern na sebe prvně upozornila na jaře letošního roku, kdy byla na světlo světa (resp. spíš světlo internetu) vypuštěna prvotní ukázka tvorby v podobě dvouskladbového EP se vcelku jednoduchým názvem „MMXV“. A ačkoliv se jednalo jen o nějakých 11 minut muziky, ten materiál byl poměrně silný a dost mě bavil, takže na další porci v podobě regulérní řadové desky jsem byl rozhodně zvědavý a vlastně bych se nebál říct, že jsem se i těšil. The Corona Lantern naštěstí příliš dlouho neváhali a dlouhohrající pokračování s názvem „Consuming the Tempest“ stihli naservírovat ještě v témže roce jako svou minialbovou prvotinu. Nicméně, ona velice dobrá úroveň „MMXV“ svým způsobem vlastně není zas až tak překvapující, když se člověk podívá na sestavu, protože v té se nacházejí lidé, kteří již za sebou mají ...

  • Little Big – Funeral Rave

    14.1.2016

    H.

    Little Big - Funeral Rave

    „With Russia from Love“ (to není překlep), předchozí album ruské rave formace Little Big, mě dost bavilo. Samozřejmě, nejednalo se o žádnou inteligentní nebo intelektuální produkci, ale to snad člověk u takového žánru, který už ze své podstaty nemá vyšších ambicí než jen roztančit parket pod pódiem, ani nemůže očekávat a chtít. „With Russia from Love“ ovšem fungovalo díky jiné zbrani, jíž byla vysoká koncentrace prudce neodbytných hitovek, které měly potenciál na to, aby se takřka okamžitě vryly do hlavy a už se odsud nehnuly. Jistě, několik málo slabších a zbytečných věcí se tu našlo, ale těch bylo naštěstí minimum a obecně vzato to bylo album natřískané skoro až nechutně hitovými peckami, které mě baví i s takovýmhle odstupem… Když tedy Little Big vydali svojí druhou ...

  • Expenzer – Kill the Conductor

    13.1.2016

    Kaša

    Expenzer - Kill the Conductor

    Když jsem se začetl do propagačního letáku švýcarské akvizice Expenzer, tak jsem byl překvapený, jak hrdě se chlubí tím, že čtveřice undergroundových muzikantů, kteří spolu hrají již 18 let, našli svého pátého člena – zpěváka – a zkompletovali tím nové thrashové monstrum. Nešlo mi na mysl, co borci předchozí takřka dvě dekády prováděli, když si zpěváka našli až nedávno před vydáním svého debutu. Ještě před tím, než je začnu obviňovat z lelkování a zahálky, tak je nutné si říct, že v určitém smyslu ti Expenzer za sebou už oněch 18 let fungování opravdu mají, ačkoli se tomu tak dělo ještě pod původním jménem Pigskin. Pod tímto jménem vydali chlapci tři dlouhohrající alba, z nichž to poslední, „The Never Ending Black“, vyšlo v roce 2010. Čtyři roky poté se po Pigsking ...

  • Otargos – Xeno Kaos

    12.1.2016

    H.

    Otargos - Xeno Kaos

    Dalo by se říct, že minulá deska „Apex Terror“ byla pro francouzské Otargos svým způsobem přelomová. Ani ne tak v tom, že by se snad jednalo o vrchol jejich tvorby, jelikož pozice na trůně zatím pořád neochvějně náleží misantropickému opusu „No God, No Satan“ z roku 2010. Spíš „Apex Terror“ nasměrovalo tuhle smečku okolo holohlavého Dagotha do lehce odlišných vod a v neposlední řadě se také jednalo o první počin bez dlouholetého kytaristy Astarotha, jehož osmistrunka do zvuku Otargos svého času dost promluvila. S nástupem „Apex Terror“ Francouzi jednak shodili black metalovou image (nechce se mi říkat, že typicky black metalovou, protože painty Otargos měly daleko do takového toho „panda stylu“) a přesedlali na poněkud civilnější vzhled, hlavně ale do svého soundu nechali výrazněji promluvit i death metal. Nicméně, v mezičase mezi „Apex Terror“ a ...

  • David Gilmour – Rattle That Lock

    11.1.2016

    Kaša

    David Gilmour – Rattle That Lock

    Hlas a kytara Pink Floyd. Nálepka, která pravidelně zdobí alba Davida Gilmoura, je natolik výmluvná, že i člověk, který jeho nepravidelně se objevující studiové desky vůbec nesleduje, by měl být schopný určit, o co zhruba se jedná. Pink Floyd byli totiž natolik velká skupina, že jejich hudba ovlivnila mnoho lidí a nejednu z jejich desek je možno považovat za klasický počin rockové historie. A přestože „Rattle That Lock“ nelze přisoudit takový ten historický status nesmrtelnosti, jímž se alba bývalé domovské kapely toho britského zpěváka a kytaristy pyšní, tak je jeho čtvrtá studiová nahrávka tím nejlepším možným dárkem nejen pro fanoušky Pink Floyd. Přeci jen, na tohle album se čekalo několik let. Od dob úspěšného „On an Island“ uteklo dlouhých devět roků a místo toho, aby se předloni ...

  • DeSade – Here I Cum

    10.1.2016

    H.

    DeSade - Here I Cum

    Už to skoro začínalo vypadat, že se letošek obejde bez jakéhokoliv alba od hlavních zvrhlíků okolo značky ZNK a zároveň členů Sodomy Gomory (pomineme-li tedy „Necrotica“ od Mortal Cabinet, což lze asi jen těžko považovat za čistě Řezníkovu práci). V poslední možný měsíc však situaci zachránil DeSade se svým třetím (kdybychom ale počítali i dřívější tvorbu v rámci osobního projektu SWD, tak vlastně už pátým) čistě sólovým počinem „Here I Cum“… Celou tvorbou DeSada se samozřejmě prolíná několik daných témat, nicméně předchozí dvě alba „2000DeSade“ a „Sádismus“ nebyla nějak pevně tématicky uzavřená. Ačkoliv novinka „Here I Cum“ není žádným regulérně koncepčním počinem, na rozdíl od svých předchůdců stojí jen na jednom nosném motivu, který je vlastně vcelku zřejmé už jen z názvu – „Here I Cum“ je totiž o souložení na všechny způsoby. A ...

  • Kylesa – Exhausting Fire

    9.1.2016

    Atreides

    Kylesa - Exhausting Fire

    Za vlahé noci za mnou přišla žena. Vysoká, vzhledu urozeného, jazyka vznešeného. A pravila: „Jeď za velikou vodu. Jeď tam, a uzříš města veliká, a v nich dávné kulty, jejichž sláva bahnem se po kolena brodí, a mazlavý hnus, co pleťovou masku užívá.“ Tedy, zrovna takhle to kněžna Libuše neřekla, ale určitě by bývala byla, kdyby žila tady a teď a ujížděla si na psychedelických žánrech kytarové hudby. Kdyby po mně někdo chtěl zmínit jen jeden z kultů, nevybral bych, a stejně tak kdybych měl hovořit o aspirantech na tento status, neb jejich zástup až k obzoru sahá. Doufám tedy, že se dnes nebudu cítit příliš provinile, když tak v dnešní recenzi učiním. Kylesa sice (alespoň v mých očích) není kultem, jakkoliv k němu mnohdy nemá daleko. Že kvalitou parta ...

  • Al-namrood – Diaji al joor

    8.1.2016

    H.

    Al-namrood - Diaji al joor

    Vzpomínám si na to, jak se svého času Al-namrood objevili na scéně a všichni na to čuměli jak na zjevení – ty vole, black metal ze Saúdské Arábie! Orientální black metal, chápeš? A není to vlastně zas až tak dlouho. Teď mi to pocitově skoro připadá, jako kdyby tu Al-namrood byli už strašně dlouho, a přitom jejich debut „Astfhl al tha’r“ vyšel teprve v roce 2009 a jejich přelomové album „Estorat taghoot“, s nímž se dostali do relativně širšího povědomí, v roce 2010. Během těch několika málo let se ovšem situace docela změnila a spíš než jako exotickou raritku a špek pro fajnšmekry lze dnes Al-namrood považovat už za solidní stálici. Arabové totiž nijak zvlášť neotálejí a vydávají desky v poměrně rychlém tempu a ve víceméně pravidelném intervalu. Ze těch sedm let ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy