Recenze

  • Nachtmahr – Kampfbereit

    12.5.2016

    H.

    Nachtmahr - Kampfbereit

    Thomas Rainer zjevně patří k té sortě muzikantů, kteří se neradi nudí a radši neustále makají na nové muzice. Zatímco nějací frajeři dokážou kutit jednu placku deset let, jiní to do lidí hrnou pravidelně a co dva roky pustí ven nové CDčko. Jmenovaný Rakušan patří jednoznačně do druhé jmenované množiny. A aby toho náhodou neměl málo, tak působí hned ve dvou zavedených, aktivních a pravidelně koncertujících kapelách. Hlavní působištěm jsou asi stále L’âme immortelle fungující od půlky 90. let. Ti jsou na gotické scéně už dávno profláklým pojmem… čímž neříkám, že jsou dobří. Pro mě je ta kapela neposlouchatelná, protože je to úplně kýčovitá vyjebanost. Před nějakými deseti lety se ovšem Rainer pustil do vedlejšího, na tanečnější elektroniku orientovaného projektu Nachtmahr, jenž brzy přerostl v druhou regulérní skupinu. O tom svědčí ...

  • Nocturnal Pestilence – I, Eternity

    11.5.2016

    H.

    Nocturnal Pestilence - I, Eternity

    Pražští Nocturnal Pestilence se na domácí scéně stihli etablovat za vcelku solidní dobu, především v oblasti hlavního města a především díky relativně hojné koncertní činnosti. Pokud někdo není vyložený salámista, co se o nic nezajímá, anebo to není vidlák, jehož rozhled začíná na hlavním pódiu Masters of Rock a končí na vedlejším pódiu Masters of Rock, tak jistě logo Nocturnal Pestilence na nějakých těch plakátech již zaznamenal. Nicméně to, že jsem trochu vidět, obecně pranic neříká o kvalitách mé hudby… Svůj debut „Evangelium aeternum“ si Nocturnal Pestilence vydali v roce 2012. V paměti to mám zapsané jako nijak zázračné, leč poslouchatelné album, jako takový lepší průměr s ambicí a s možným potenciálem do budoucna. Nicméně vás nebudu lakovat – od doby, co jsem napsal recenzi, jsem na tu placku ani nesáhnul a ...

  • Skuggsjá – Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror

    10.5.2016

    H.

    Skuggsjá - Skuggsjá

    Skuggsjá je projekt, o němž se v posledních měsících v jistých kruzích dost mluvilo a od nějž se toho hodně čekalo. Respektive tedy od jeho debutové desky „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ se hodně čekalo. Důvod je nasnadě a nepochybuji o tom, že to všichni víte, kdo za Skuggsjá stojí, ale z jistých formálních důvodů asi nejde napsat recenzi na takovouhle záležitost, aniž by padlo, kdo zde hraje. Důvod oněch vysokých očekávání pak z takového spojení vyplývají přímo automaticky. Skuggsjá je norské duo, jehož jednu polovinu tvoří Einar Selvik alias Kvitrafn, což je člověk, jenž má za sebou poměrně pestrou (black)metalovou minulost. V jeho portfoliu najdeme formace jako Gorgoroth, Jotunspor, Dead to This World či Sahg. V jednu chvíli se ovšem od black metalu poněkud odstřihl a s trochu jinou vizáží začal tvořit ...

  • Conjuro nuclear – ♄

    9.5.2016

    H.

    Conjuro nuclear - h

    Čím víc člověk stárne a čím víc toho slyšel, tím větší bývá nechuť vyhledávat nové kapely nebo je dokonce zařazovat mezi své největší oblíbence. Třeba si i něco nového poslechne, ale v momentě, když už slyšel tisíce desek a máloco jej překvapí, se nakonec stejně vrátí k tomu, že si vystačí se svou už dávno definovanou enklávou takzvaných srdcovek a dalších oblíbenců. Vkus zatuhne jak beton, stane se neprostupným monolitem a uzavřenou elitní společností, jež do svých řad nechce pouštět žádné novice. To není nutně špatně, spíš je to přirozený proces, a i když já sám ještě nejsem nějaká stařešina a takové to objevování má pro mě stále jisté kouzlo, už to také začínám pociťovat. Důkazem budiž třeba to, že jen málokterý objev je ...

  • Zakk Wylde – Book of Shadows II

    8.5.2016

    Kaša

    Zakk Wylde - Book of Shadows II

    Zakk Wylde si sice již léta buduje image zarostlého a drsného dřevorubce, s nímž byste si nechtěli nic začít, ale zkušenějšího posluchače by nemělo překvapit, že se rozhodl vydat sólové album „Book of Shadows II“, jež obsahuje výhradně akustický materiál plný baladický kousků bez kytarového hřmění. Přestože chápu, že ne každý má na paměti dvacet let starou prvotinu „Book of Shadows“, jíž si tehdy Zakk vyplnil období mezi Ozzyho „Ozzmosis“ a prvním albem své domoviny Black Label Society, tak právě na albech své vlastní kapely, v níž je samozřejmě on tím hlavním tahounem, se občas dostane na nějakou tu tesknou baladu, které mají posluchačům odlehčit od hromady kytarových riffů, sól a kvílení, jež ze svého Les Paula s motivem černobílého terče pravidelně trousí. Což o to, takhle ...

  • Entombed A. D. – Dead Dawn

    7.5.2016

    Kaša

    Entombed A. D. - Dead Dawn

    O problémech, jimiž si prošla severská veličina Entombed a které vedly ke vzniku dvou odnoží této kapely, toho již bylo napsáno dost. Nebudu tedy příliš zdržovat a vezmu to spíš jen cvičně, aby se i neznalí dostali do obrazu prostřednictvím těch hlavních událostí. Před vydáním předchozího alba „Back to the Front“ se v táboře Entombed rozešly dvě hlavní persóny, zpěvák Lars-Göran Petrov a kytarista Alex Hellid, kteří měli každý jinou představu o směřování svého dítka. To je samo o sobě událost nijak příznivá pro fanoušky dané kapely, nicméně výsledkem je to, že L-G Petrov si založil svoji vlastní verzi této stálice a ta se nápadně podobá tomu, co Entombed do té doby tvořili ještě pod svým původním jménem. To Alex Hellid sliboval svou verzi Entombed takřka ihned ...

  • Liveevil – Blacktracks

    6.5.2016

    H.

    Liveevil - Blacktracks

    Liveevil nikdy nebyli nějakou extrémně chytrou a hlubokou kapelou. Jakkoliv se to třeba Petrovi Staňkovi nemusí líbit a v rozhovorech bude vykládat, že si polepšil, po hudební stránce se po svém (pravda, nedobrovolném) odchodu ze Silent Stream of Godless Elegy vydal v rámci Liveevil k větší jednoduchosti a, řekněme, do méně intelektuálně náročnějších vod. Tak to je. Nicméně ačkoliv jsem tvrdil, že Liveevil nejsou a nikdy nebyli žádní velcí filozofové, rozhodně tím neříkám, že to je nutně špatná kapela. Naopak, mě jejich electro metal s proklatě chytlavými refrény vždycky docela bavil a i minulé album „3 Altering“ jsem si navzdory některým výhradám vlastně užil. Ale tím spíš nepochopitelné mi přijde to, jakým způsobem zní „Blacktracks“… Nebudu to nijak prodlužovat ani chodit kolem horké kaše – „Blacktracks“ ...

  • Hakka Muggies – MDCCXLVI

    5.5.2016

    Atreides

    Hakka Muggies - MDCCXLVI

    Nedá se říct, že by česká celticrocková scéna v posledních letech překypovala aktivitou. Spíš naopak, když se nějaká z domácích kapel zpracovávajících irské, skotské či bretaňské lidovky rozhoupe k vydání alba, je to skoro zázrak. V případě Hakka Muggies se na pokračovatele druhé desky „Feed the Fairies“ čekalo šest let – z části i proto, že se věnovala sbírce povídek „Svatba v městě Glasgow“, které doplnila minialbem, či spolupráci na audioknize „Stín Černého hvozdu“. Pražská smečka si zkrátka žije vlastním životem, takže nezbývalo než čekat, následně vydržet dva roky nahrávání novinky, a ejhle: „MDCCXLVI“ je na světě. Prve je třeba se zastavit u formátu, jenž je nejen na naší kotlinu poměrně netradiční. Nemluvím (o jinak velice fešném) gatefoldu, v němž je uložený disk a ilustrovaný booklet s texty, jako spíš o flashdisku, na němž je nejen aktuální deska, ale ...

  • Sacrilegium – Anima Lucifera

    4.5.2016

    H.

    Sacrilegium - Anima Lucifera

    Návraty starých a dávno nefungujících kapel zpátky na scénu jsou vždycky zvláštní. Nemluvím teď o tom, když nějací píčuskové ohlásí rozpad a za rok jakože comeback… to je jen pozéřina na přitáhnutí pozornosti. Mám tím na mysli formace, jež hluboko v minulosti něco dokázaly, pak se různými kličkami osudu rozpadly, a teď se (třeba) po dvaceti letech dávají dohromady. Mnohdy to bývá zpočátku jen koncertní návrat a k natáčení nového materiálu dojde až posléze, jindy se s albem počítá už od počátku, ale vždycky je zajímavé sledovat, jak si ta která formace poradí se svým vlastním odkazem a zdali na něj dokáže navázat se ctí. Mnohdy se to povede a lze nalézt nejeden případ, kdy se nějaká skupina vrátila ve velké formě a svůj reunion si ospravedlnila; dokonce existují i ojedinělé případy, kdy se povedlo starou ...

  • Dream Theater – The Astonishing

    3.5.2016

    Kaša

    Dream Theater - The Astonishing

    Třinácté studiové album zámořským progových velikánů Dream Theater, „The Astonishing“, je počin, jemuž se nelze nevěnovat. Nedokážu si totiž představit, že by člověk, jenž sleduje metalovou scénu, o něj v prvním čtvrtletí letošního roku alespoň letmo nezavadil. Ani ne tak kvůli masivní marketingové kampani nebo nadšeným reakcím pasujícím tohle ambiciózní dílo již s předstihem na trůn pro nejlepší album roku, ale kvůli rozporuplnému přijetí a bouřlivým diskuzím, jež s vydáním začaly zaplavovat internet. „The Astonishing“ je totiž bez přehánění albem, které lze buď milovat, nebo nenávidět. Nic mezi tím si nedokážu dost dobře představit, a jestli bych měl jmenovat nejkontroverznější desku letošního roku, tak v současné době mě nenapadá žádný výrazný konkurent. A čím si „The Astonishing“ zasluhuje ono rozporuplné přijetí? Nejedná se o klasické album ...

  • Mamiffer – The World Unseen

    2.5.2016

    Skvrn

    Mamiffer - The World Unseen

    Faith Coloccia, Aaron Turner – dvě jména, dvě hvězdy dnešní recenze, manželé. Je-li vám povědomé jméno první zmíněné, pravděpodobně znáte i americké Mamiffer. Pakliže znáte Aarona Turnera, dost možná neznáte hudbu Mamiffer, ale už jste o něčem takovém slyšeli, jen pořádně nevíte kde. A jestli jsem doposud zapomněl na vás, ty, kterým nic neříká ani jedno ze jmen, nezoufejte. Zřejmě postačí zmínit Isis. Snad ani ne ty tisícovky blbečků hrajících si v poušti z dlouhé chvíle na vojáky, ale samozřejmě onen ikonický post-metal, jenž zřejmě nadobro dohrál v roce 2010. Aaron Turner, ústřední postava Isis, se po rozpadu kapely uhnízdil hned na několika hudebních frontách, případně v již tehdy rozjetých mimoisisovských aktivitách dále pokračoval. Takovýchto projektů je dodnes celá řada. Za zmínku rozhodně stojí třeba Old Man Gloom ...

  • Blood Ceremony – Lord of Misrule

    1.5.2016

    H.

    Blood Ceremony - Lord of Misrule

    Jsou kapely, které mají skutečně originální sound – a takové obdivujete a klaníte se jim. Pak jsou kapely, které naopak znějí tuctově a zaměnitelné – a takové nesnášíte a dissujete to na každém kroku. Nicméně, role se mohou také obrátit. Jsou i kapely, které znějí originálně, ale v honbě za vlastním ksichtem došly do stádia, kdy forma a násilná snaha najít něco, co tu ještě nebylo, vítězí nad obsahem, jenž tam být musí stůj co stůj, ať už hrajete cokoliv. Jsou ovšem i kapely, které znějí neoriginálně a vlastně si jen berou již dávno vymyšlené – a přesto je to strašně moc super, žerete jim to a ten poslech si užíváte tak moc, až tomu skoro sami nevěříte, že vás to tak baví. ...

  • Torc – Tóny Annwnu

    30.4.2016

    H.

    Torc - Tóny Annwnu

    Torc je poměrně nová, leč agilní formace na domácí blackmetalové scéně. Z počínání spousty začínajících blackmetalových kapel je cítit jakési tápání a neschopnost se odpoutat od běžného žánrového klišé, což plodí všechny ty směšnosti jako Degoryen, Katarze a jim podobné. Torc jsou ovšem od začátku jiní než právě jmenované „perly“ a je u nich cítit, že mají schopnosti, ambice, nějakou hudební vizi a zjevně dokonce i chuť si najít „díru na trhu“ a přijít s oním pověstným vlastním ksichtem. K té „vlastnoksichtnosti“ se ještě za chvíli vrátíme, protože nejprve je nutno se zastavit u jiné věci. Ony ty schopnosti a jakási vyhranost Torc totiž nespadly jen tak z nebe. Vedle faktu, že než se skupina dopracovala ke svému debutu „Tóny Annwnu“, tak o ní bylo slyšet v rámci koncertních aktivit, je tu ještě skutečnost, ...

  • Stellar Descent – Fading

    29.4.2016

    H.

    Stellar Descent - Fading

    Stellar Descent je dalším z mnoha a mnoha jednočlenných blackmetalových projektů. Tento konkrétní pochází z Oregonu ve Spojených státech amerických (byť na Facebooku skupiny je jako místo původu uvedeno – „Earth“) a stojí za ním chlapík, jenž si říká jednoduše A. O co kratší je však jeho přezdívka (hádám, že půjde o zkratku jména Anthony, což by měl údajně mít v občance v kolonce křestního jména), o to delší jsou jeho skladby. A zrovna ta, o níž si nyní budeme povídat, je bez přehánění kolosální… Nicméně nepředbíhejme – nejprve něco málo stručných faktografických údajů. Náš milý A. už dle všeho v minulosti měl nějaké ty jednočlenné projekty, z nichž žádný ale díru do světa moc neudělal. Vše nasvědčuje tomu, že všechny tyto projekty patří minulosti a že A. veškerý svůj ...

  • Dälek – Asphalt for Eden

    28.4.2016

    Metacyclosynchrotron

    Asi neexistuje ustálený hudební styl, jenž by postrádal interprety, co s jeho kořeny nakládají poněkud svébytně. Magoři a géniové, kteří si s radostí vypůjčují ze žánrů zdánlivě nesouvisejících, posouvají hranice a oslovují posluchače napříč všemi druhy muziky. Američtí Dälek se takto profilují už někdy od konce 90. let se svým unikátním hip-hopem prolnutým vlivy industriální, hlukové či alternativní rockové hudby. A pokud bych měl vybrat nějakou známější extrémně metalovou kapelu, která má co se týče přístupu ke svému mateřskému stylu k Dälek blízko, byli by to Francouzi Blut Aus Nord. Není divu, že obě kapely spolu chtějí někdy společně tvořit, hehe. Nové album Dälek bylo očekáváno s docela velkým napětím. Po vydání slušného alba „Gutter Tactics“ si kapela dala na pár let pauzu, během které Dälek opustil dlouholetý spolutvůrce ...

  • Spiritual Beggars – Sunrise to Sundown

    27.4.2016

    Kaša

    Spiritual Beggars – Sunrise to Sundown

    Ačkoli budou Spiritual Beggars nejspíš už navždy stát tak trochu ve stínu slavnějšího působiště jejich stěžejní opory Michaela Amotta, jímž jsou již léta melodicky deathmetaloví Arch Enemy, tak to neznamená, že by jeho bokovka produkovala hudbu méně kvalitní. Aniž bych chtěl tvorbu obou jeho skupin nějak srovnávat, protože už jen hudebním zaměřením to není tak úplně možné, tak jsem toho názoru, že to hodnotnější poslední roky vychází právě z alb hardrockových klasiků. Ti si v uplynulých dvou dekádách museli zvyknout na to, že hrají spíše druhé housle, ovšem o to působivěji jejich poslední desky znějí. Spiritual Beggars se již od své prvotiny vezou na vlně hard rocku ze 70. let, a ačkoli v období svých prvních alb byli tlačení spíše do stonerrockové škatule, tak si vytvořili specifický ...

  • Arkaik Excruciation – Cursed Blood of Doom

    26.4.2016

    H.

    Arkaik Excruciation - Cursed Blood of Doom

    Před časem jsme tu vyhrožovali, že nás čeká cosi jako třídílný miniseriál, jehož náplní budou recenze tří debutujících skupin ze Španělska hrajících ošklivý death metal. O Altarage a Suspiral již řeč byla, takže je načase triumvirát pyrenejského zla dovršit posledním povídáním – tentokráte o formaci, která se nechává nazývat Arkaik Excruciation. Jako perličku by se jistě slušelo zmínit, že Arkaik Excruciation a Suspiral spolu sdílejí i jednoho člena, zpěváka a kytaristu známého jako M. S. A kdo ví, třeba sdílejí i členy s Altarage, jejichž sestava dosud zůstává anonymní, haha! Nespekulujme však a pojďme se radši podívat na to, co se urodilo na debutové fošně „Cursed Blood of Doom“, s níž Arkaik Excruciation navazují na doposud jediný demosnímek „Among the Vortex of Chaos“ z roku 2014. Přímo se nabízí srovnání s oběma ...

  • ExSxMx – E.S.M.

    25.4.2016

    H.

    ExSxMx - E.S.M.

    Jeden z největších šílenců české hudební (?) scény opět útočí. Jistě, je tu i pár dalších hlukařů, ale asi jen těžko najdete někoho, kdo by v přístupu dokázal trumfnout Radka Kopela, krále domácího noisu, jenž terorizuje posluchače a v neposlední řadě i nebohé recenzenty (není problém si pomocí mistra Googla dohledat nejednu opravdu vtipnou recenzi, kde je vidět, že autor vůbec netušil, která bije) pravidelnou dávkou antihudebního überpekla již od 90. let. Nicméně, král je mrtev, ať žije král. V momentě skonu Napalmed, suverénně nejkultovnějšího jména, jaké kdy Česká republika dala hlukovému světu, se zrodil a odkaz převzal nový projekt, jehož smyslem života je opět skřípění, lomození, pískání, hluk a nezřízená improvizace. Zprzněním jmen Einstürzende Neubauten a Merzbow tak vznikli – Eine Stunde Merzbauten. ...

  • Walls of Jericho – No One Can Save You from Yourself

    24.4.2016

    Kaša

    Walls of Jericho – No One Can Save You from Yourself

    Když se Walls of Jericho letos po osmileté pauze přihlásili prostřednictvím své páté studiové desky „No One Can Save You From Yourself“ o mou pozornost, byl jsem zvědavý, jestli se během těch osmi let, jež uplynuly od vydání „The American Dream“, někam posunuli. Přeci jen, doba se za tu necelou dekádu trochu změnila. Nemyslím tím jen sociálně a politicky, což jsou témata, jimž se Walls of Jericho věnují ve svých textech pravidelně, ale při pohledu na metalovou scénu je nutno v souvislosti s nimi říct, že metalcore už nemá tak výsostné postavení, jako v polovině minulé desetiletky, a aniž bych čekal, že kapela otočí a začne hrát něco zcela jiného, tak se obecně čekalo, jestli se naváže tam, kde se minule skončilo, nebo se Walls of Jericho pohnuli směrem k aktuálním trendům. Tak schválně, ...

  • Spektr – The Art to Disappear

    23.4.2016

    H.

    Spektr - The Art to Disappear

    Ošklivá a temná muzika bývá spojena s temnými barvami – tou černočernou především, ale dá se pochopit i agresivní rudá nebo jiná nepříjemně jedovatá barva. Avšak sněhobílá, ta většinou neevokuje vyloženě negativní pocity. Tím spíše ale může deska jako „The Art to Disappear“ na první pohled trochu klamat, nemá-li člověk povědomí o tom, co jsou Spektr zač… Bílá nebílá, tohle francouzské duo jsou ve skutečnosti pěkní hnusáci – přinejmenším tedy hudebně. V jejich podání black metalu není ani kapka naděje, ani náznak lepších zítřků. Cíl je jasný – zdeptat. Poznávacím znamení Spektr je extrémně negativní atmosféra a misantropický black metal namíchaný s toxickým industrialem, aneb záležitost pro každého milovníka audio zla. Zejména první dvě desky „Et fugit intera fugit irreparabile tempus“ (2004) a „Near ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy