Recenze

  • The Mute Gods – Do Nothing Till You Hear from Me

    15.3.2016

    Kaša

    The Mute Gods - Do Nothing Till You Hear from Me

    Protože se vznik The Mute Gods datuje teprve k loňskému roku a „Do Nothing Till You Hear from Me“ je jejich debutovým počinem, tak se přímo nabízí asociace s nějakou začínající partou. Skupinou, která toho za sebou moc nemá a jíž tak bude automaticky přisuzována role teprve hledající se kapely, od níž nelze čekat žádné zázraky. V tomto případě je tomu ale přesně naopak, protože od spojení trojice takových jmen, o nichž ještě bude řeč, se nedá čekat nic menšího než velmi kvalitní porce muziky s vyzrálým skladatelským a instrumentálním vkladem. On totiž za vznikem The Mute Gods stojí Nick Beggs, který vede britské Kajagoogoo a jenž se do mého povědomí dostal teprve s nástupem do doprovodné kapely Stevea Hacketta a zejména Stevena Wilsona. Nick Beggs s druhým jmenovaným spolupracuje již od druhého sólového ...

  • Old Forest – Dagian

    14.3.2016

    H.

    Old Forest - Dagian

    V tomhle „Starém lese“ operují pěkní uličníci. Lídrem téhle formace totiž není nikdo než Kobold. Kdože to je? Dobrá, zkusíme to ještě jednou – Kobold a.k.a Mr. Fog a.k.a. Grand Master Jaldaboath a.k.a. James Fogarty. Britský muzikant, pro nějž je činorodost a workoholismus na denním pořádku. Tenhle týpek má vedle Old Forest na kontě množství různých projektů, přičemž mezi ty nejznámější patří Ewigkeit a středověce humorná sebranka Jaldaboath. Nesmíme ovšem zapomenout ani na to, že několik let působil i v kultovní experimentálně blackmetalové smečce The Meads of Asphodel. Ještě vám to nestačí? Oukej, pokračujme. Fogarty je dále členem nového norského projektu Svartelder, kde dále působí třeba Tjalve z Pantheon I a Den saakaldte nebo Kobro z In the Woods… a Carpathian Forest – na ípko ...

  • The Moth Gatherer – The Earth Is the Sky

    13.3.2016

    Atreides

    The Moth Gatherer - The Earth Is the Sky

    Nedávno jsem tu kritizoval post-metalové Finy Burweed za nedostatek vlastní invence a víceméně jen opakování žánrových klišé, což je přece jen poněkud nuda. Trochu jsem se obával, že v případě výletu do vedlejšího Švédska za The Moth Gatherer to dopadne nemlich stejně, protože považte sami: mladá kapela, druhá řadovka, post-metal, post-rock, doom, sludge. Pro fanoušky Cult of Luna, Neurosis, Terra Tenebrosa, pár jmen, co ani neznám, etc., skví se poutač pod (vpravdě docela povedeným) přebalem alba. Tak uvidíme. Na úvod mohu potvrdit, že poutač nelhal. Novinka nazvaná „The Earth Is the Sky“ v zásadě nijak zvlášť nevybočuje z hudby, kterou výše zmíněné kapely pomáhaly před lety definovat. Pravda, spíš než Neurosis bych řekl, že se The Moth Gatherer inspirovali třeba Isis nebo Pelican, nicméně jde opravdu jen ...

  • Heathen Beast – Trident

    12.3.2016

    H.

    Heathen Beast - Trident

    Je to už nějakých pár let, co na metalové scéně vrcholil trend pohanského metalu. Metalová obec tehdy letěla po čemkoliv folkovém či vikinském jako slepice po flusu a vydavatelství a promotéři s vidinou výdělku podobné bandy posluchačům s radostí servírovaly ve velkém. Tak nějak mi připadá, že celá tahle vlna vykrystalizovala do stavu, kdy se metalové pohanství pojilo především se severskou mytologií (mnohdy znásilněnou romantikou a pohádkovým přístupem, ale to už je zase jiná věc), protože právě do Skandinávie ve své tvorbě mířila podstatná část podobně laděných kapel, a to i když z téhle oblasti třeba nepocházely. Nicméně ve skutečnosti taková rovnice neplatí a dnešní formace toho bude důkazem, jelikož se už jen podle názvu jedná o hrdé neznabohy, ale nějakému severu se nevěnují ani náznakem, dokonce ani Slovanům, Keltům nebo čemukoliv jinému ...

  • Brokencyde – All Grown Up

    11.3.2016

    H.

    Brokencyde - All Grown Up

    Nebudeme chodit kolem horké kaše a řekneme si to hned a na rovinu – Brokencyde je ultimátně příšerná kapela. Dokonce tak moc, že i na YouTube najdete pod každým jejich videoklipem kopu komentářů o tom, jaký je to nehorázný sranec. A to už je skutečně výkon, protože komentáře na YouTube jsou jinak svět sám pro sebe, kde se chválí i věci, které jsou ve skutečností píčovina jak mraky. Kritika z téhle skupiny regulérně zvrací a každé album Brokencyde potápí do horoucích pekel – a vlastně úplně právem. Jestli totiž hledáte nechtěně smešnou trendovou demenci, věřte, že právě u téhle party z Nového Mexika jste na správné adrese. Všude možně se dočtete, že Brokencyde hrají crunkcore. Když se proklikáte skrz x hesel na Wikipedii, nakonec si postupně dáte dohromady nějakou formální definici, že ...

  • Prong – X – No Absolutes

    10.3.2016

    Kaša

    Prong - X - No Absolutes

    Nevím, jak to vidíte vy, ale já mám v hlavě zažitou takovou představu, že zaběhnuté kapely, které už mají na krku několik křížků a jsou považovány za pionýry svého stylu, se s přibývajícími odslouženými lety stávají čím dál víc závislé na svém klasickém materiálu a nové desky vydávají s čím dál většími rozestupy. Příkladů můžu jmenovat hned několik, ale asi nejznámějším budiž Metallica, o jejímž novém albu se mluví již roky. Samozřejmě neplatí totéž obecně na všechny skupiny a najdou se výjimky, které i přes vysoký počet odkroucených let na cestách vydávají alba jako na běžícím páse a mám takový dojem, že se do této sorty pomalu a jistě začínají řadit i Prong. Aniž bych chtěl nějak přirovnávat americké industriální thrashery k legendám typu Motörhead, kteří si stejné nasazení udrželi až do úplného konce, ...

  • Death Like Mass – Kręte drogi

    9.3.2016

    Metacyclosynchrotron

    Článek by se dal otevřít již stokrát slyšenou ódou na kvality polské scény, neboť z ní už víc jak 20 let stabilně vychází perla za perlou, bez ohledu na to zda se díváme na povrch či hluboko pod něj. Pokud jste náhodou natrefili na kapelu Death Like Mass a její debutový titul „Kręte drogi“, který v listopadu vyšel u polského labelu Under the Sign of Garazel, jistě jste měli veškeré důvody ji považovat za polskou. Název polský, firma polská, členové neznámí. Navíc již s prvním poslechem si lze snadno zesumírovat, že za krásnou přezdívkou Left Hand Trip se neschovává nikdo jiný než Mark of the Devil z Cultes des ghoules jehož hrdelní dávení je zkrátka nezaměnitelné. Pozornějšímu posluchači nejspíš neunikne ani povědomá ultra-zběsilá rytmika, protože jinde než v Nightbringer, Lvcifyre či zde podobnou salvu ...

  • Forndom – Dauðra dura

    8.3.2016

    H.

    Forndom - Dauðra dura

    Švédský jednočlenný projekt Forndom výrazně zaujal již svou krátkohrající prvotinou „Flykt“ z loňského roku. 25minutové EP vcelku jasně řeklo, že se v tomhle případě jedná o skupinu, jejíž tvorbu nebude radno ignorovat a míjet. H. L. H. Swärd, ústřední a jediná postava Forndom, hned se svým prvním počinem prokázal, že mu nechybí jasná hudební vize a ani schopnosti, jak tuhle vizi uvěřitelně přenést i do akustické kulisy a takříkajíc ji „zhmotnit“. Prvotní nástřel se tedy Forndom povedl na výtečnou – vlastně až takovým způsobem, že jsem příliš nevěřil tomu, že by to byla jen náhoda, a nepochyboval jsem o tom, že i na svých budoucích počinech Swärd dokáže laťku nastavenou pomocí „Flykt“ udržet. A bez zbytečných průtahů a dramat můžeme hned zkraje říct, že první dlouhohrající deska „Dauðra ...

  • Krasseville – Nous sommes faux

    7.3.2016

    H.

    Krasseville - Nous sommes faux

    Na rovinu – tohle je fakt skvělá záležitost. Francouzští Krasseville jsou dle všeho pořádní výtečníci, a jestli něco nemají rádi, tak je to klišé, průměrnost a obyčejnost. Alespoň tedy soudě na základě jejich debutové desky „Nous sommes faux“. Tady jde legrace stranou, přátelé. Věřte mi, že tahle muzika je bez jakékoliv nadsázky či přehánění prostě fantastická. Skutečně ano – a to i navzdory tomu, že název nahrávky v překladu znamená „Jsme falešní“. Popravdě řečeno, já sám toho o Krasseville příliš nevím. Přiznávám se, že jsem docela záměrně ani nepátral jinak než jen povrchně, protože v některých případech těm skupinám prostě sluší, když o nich příliš nevíte a máte před sebou jen tu samotnou muziku bez jakýchkoliv předsudků. Jednotliví členové Krasseville se prý nějak motali nebo snad ...

  • A.H.P. – Against Human Plague

    6.3.2016

    H.

    A.H.P. - Against Human Plague

    A.H.P., což předpokládám bude zkratka Against Human Plague, je poměrně nový projekt. Dle všeho byl sice založen již roku 2011, to jest před celými pěti lety, ale až doposud o něm nebylo vůbec slyšet a ty první roky vlastně byly při pohledu zvenčí úplně neviditelné. Důležitější informací však pro nás bude to, kdo za touhle kapelou stojí. Hlavním hybatelem A.H.P. je totiž jistý Gulnar, původem polský muzikant, který aktuálně bydlí v Norsku. Jeho stěžejním působištěm a také suverénně nejznámější kapelou jsou Illness, s nimiž už tím podzemním blackmetalovým rybníčkem brázdí pěkných pár roků a pod jejichž hlavičkou (samozřejmě i za pomoci ostatních kolegů z kapely) vydal čtyři dlouhohrající desky. Další členové A.H.P. jsou tak nějak na úrovni záskoků nebo krátkodobého působení, ale asi se sluší zmínit, že ...

  • Anthrax – For All Kings

    5.3.2016

    Kaša

    Anthrax - For All Kings

    Nechci nijak snižovat zásluhy Anthrax z let 80. a hanit jejich přispění k vývoji thrashmetalové hudby nebo si proti sobě poštvat jejich fanoušky, kteří to neslyší rádi, ale jsem toho názoru, že tato pětice z New Yorku vždycky platila za největšího outsidera tzv. „Velké čtyřky“. Anthrax prostě a jednoduše nikdy nebyli v popředí zájmu jako Metallica, Slayer nebo Megadeth. A mám to už od dob, kdy jsem jejich hudbu začal poslouchat, tedy zhruba v období vydání alba „We’ve Come for You All“, kdy jsem je měl zafixované jako skupinu, jíž se nepodařilo dosáhnout věhlasu a uznání výše uvedené trojice. Ačkoli je pravda, že tahle parta kolem Scotta Iana si za to může tak trochu sama. Po zlatých 80. letech přišel útlum v zájmu o thrash metal jako takový a Anthrax ...

  • Tafrob & Opia – Katakomby

    4.3.2016

    H.

    Tafrob & Opia - Katakomby

    Tafrob bezesporu patří k těm výraznějším českým rapperům, přinejmenším tedy co do zvučnosti jména. Když se řekne Tafrob, tak myslím, že i nemalá část lidí, kteří se na poli hip-hopu nepohybují, má nějakou hrubou představu, oč jde, což se nedá zrovna tvrdit úplně o každém. Mě osobně však jeho tvorba nikdy nebavila… je pravda, že jsem to nikdy nezkoušel nějak extrémně podrobně, ale cokoliv jsem slyšel, tak mě to diplomaticky řečeno nezaujalo; v tomhle žánru, v němž si přece jenom hodně vybírám, mám jednoduše jiné oblíbence. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo změnit – fakt, že Tafrob vydává nové album, jsem sice zaregistroval, nechávalo mě to však úplně chladným. A stejně se situace nakonec vyvrbila takovým způsobem, že mě „Katakomby“ baví… Cesta vedla skrze videoklip ...

  • Laid to Waste – Counterattack

    3.3.2016

    Kaša

    Laid to Waste - Counterattack

    Recenzi debutového alba plzeňských Laid to Waste snad ani nejde začít jinak než krátkým souhrnem faktů z jejich biografie. Ačkoli se totiž vznik této party datuje teprve k roku 2014, tak několik let již mají odkrouceno pod původním jménem Kill! Kill! Kill!, pod nímž byli známi zhruba čtyři roky, než došlo ke změně názvu na jeho aktuální podobu. Debutové album Kill! Kill! Kill! ještě nestihli, nicméně v roce 2015 se už Laid to Waste dočkali a světlo světa spatřilo „Counterattack“, které vyšlo v červenci ve vlastním nákladu, nicméně vzhledem k jeho nedostupnosti se znovuvydání ujalo nakladatelství Support Underground. Zajímavostí, kterou při pohledu na sestavu Laid to Waste nelze přehlédnout, je, že kapelu tvoří svorně zástupci Spojených států, jež zastupují bubeník Ryan Madbutcher a kytarista Sky Scullcrusher, a tuzemské ...

  • Stíny plamenů – Šum v pološerech

    2.3.2016

    Atreides

    Stíny plamenů - Šum v pološerech

    Po delší pauze, kterou Stíny plamenů porušily předloni deskou „Propadlé vody“, se plzeňští žháři a kanálníci fungující pod taktovkou Lorda Morbivoda vydali na další výpravu do stok západočeské metropole. Poeticky nazvaná novinka „Šum v pološerech“ na první vyslovení evokuje spíš černobílou fotografii, nicméně pekelný black metal vypuštěný na svět během loňského prosince na sebe nenechává dlouho čekat a jeho burácivá podstata složená ze směsi odpadních vod a krve se hlásí ke slovu od první vteřiny. Kanální výlet za účelem lovu zašuměného pološera to tentokrát bere trochu hopem a svojí délkou se takřka blíží hranici toho, co už bych byl rozměrově ochoten akceptovat za delší ípko. 31 minut je na Morbivodovu tvorbu plochou snad až nezvykle krátkou, nicméně nutno říct, že v porovnání s předchozím počinem o to intenzivnější. Na rozdíl od „Propadlých vod“ je „Šum ...

  • Avantasia – Ghostlights

    1.3.2016

    Kaša

    Avantasia - Ghostlights

    Bez velkých okolků přiznávám, že když Tobias Sammet ohlásil vydání již sedmého alba svého projektu Avantasia, tak to ve mně nevzbuzovalo vůbec žádné emoce. A když už by se o nějakých pocitech dalo mluvit, tak byly veskrze záporné. Důvodů to má hned několik, ovšem ten nejdůležitější je, že to, co se na prvních dvou albech tvářilo jako opravdu skvělý nápad, který byl navíc podpořen parádním materiálem, se postupem času zvrhlo v takovou malou továrnu na peníze, která začala alba chrlit v mnohem rychlejším sledu, než by si Avantasia při čím dál slabších skladatelských schopnostech páně Sammeta měla dovolit. Ještě třetí deska „The Scarecrow“ byla v pohodě a obsahovala spoustu dobrých písní. Ačkoli jsem v době vydání mluvil trochu jinak, tak s odstupem času jsem ji začal považovat za poslední opravdu ...

  • Sator Marte – Engulfed by Firestorm

    29.2.2016

    H.

    Sator Marte - Engulfed by Firestorm

    O moravských blackmetalistech Sator Marte nebylo v posledních letech příliš slyšet. Po kapele se po vydání povedené druhé desky „Za zdmi“ z roku 2010 tak trochu slehla zem a přílišnou aktivitu formace nevyvíjela. Jen v roce 2012 se jejich jméno objevilo na splitku s Triumph, Genus a Vindorn, ale tam Sator Marte přispěli starým a již známým materiálem, takže z jejich strany to pro posluchače nebyl žádný velký trhák. Už jsem si pomalu začínal myslet, že se Sator Marte odmlčeli nadobro a nic nového od nich neuslyšíme, když v tom zčistajasna vyšlo třetí album „Engulfed by Firestorm“. Popravdě jsem ani netušil, že Sator Marte něco nového chystají, takže mě trochu překvapilo, když se jako blesk z čistého nebe novinka objevila. Ale to nakonec samozřejmě nijak nevadí. „Za zdmi“ bylo svého času ...

  • Black Sabbath – The End

    28.2.2016

    Kaša

    Black Sabbath - The End

    Když před třemi lety britská legenda Black Sabbath vydala své devatenácté studiové album „13“, označil jsem jej v dobové recenzi za zklamání. A obdobně na něj nahlížím i nyní, ačkoli dnes už si říkám, že Black Sabbath svým fanouškům přinesli přesně to, co všichni čekali. Přeci jen, věřit po těch dekádách čekání na plnohodnotný albový reunion té nejslavnější sestavy v něco víc než jen v sázku na jistotu, jež sice připomíná legendární opusy, ovšem dívá se na ně z hodně bezpečné dálky, byla bláhovost. Black Sabbath tehdy nahráli kolekci songů, která měla své mouchy, ale která se dala poslouchat a držela si poznávací znamení, díky nimž se pánové dostali do pozice, jež z nich činí nejvlivnější kapelu v dějinách tvrdé hudby. Úspěch „13“ byl zjevný, kapela vyrazila na dlouhé turné, a přestože už nikdo ...

  • Zā Lä Thü – Zā Lä Thü

    27.2.2016

    H.

    Zā Lä Thü - Zā Lä Thü

    Dnes, milé děti, si na začátek povíme jeden z postulátů, jak poznat zajímavou muziku. Dobře si to zapamatujte, nebudu to víckrát opakovat: normální kapely jsou nudné. Nesmějte se, vy holomci, já jsem to jako vtip nemyslel. Normální kapely jsou prostě obyčejné, běžné, člověka ničím nepřekvapí… však jistě sami znáte ty kecy, že všechno už tu bylo, všechno už jsme slyšeli, nic nového vymyslet nejde. Jasně, kdo se pohybuje na vykolíkovaném hřišti normálních a obyčejných interpretů, tomu to tak jistě bude připadat. Jenže za vymezenou hranicí normálnosti se nachází další množina skupin, které jsou divné, zvláštní a nějakým způsobem vybočují z nastavených norem – a právě až zde, mimo běžná klišé a standardní přístup, to teprve začíná být skutečně zajímavé. Netvrdím, že každá ...

  • Felisha – Homo Latex Latexus

    26.2.2016

    H.

    Felisha - Homo Latex Latexus

    Česká republika dozajista patří ke grindovým velmocem, o tom snad není moc sporu. Jestli na světové mapě nějakého extrémního kytarového žánru naše země opravdu svítí, pak je to právě tenhle. Ani nemusíme zmiňovat obligátní trutnovský festival, jímž se tohle tvrzení obvykle podporuje (neříkám, že neprávem), ono se stačí podívat čistě jen na hudební produkci, protože těch grindových kapel je tu skutečně hodně a nemalou část z nich lze v rámci daného stylu považovat za kvalitní. Nicméně, toto samozřejmě neznamená, že vše české grindové je také dobré… V případě Felisha se vše na první pohled tváří lákavě. A tím teď ani nemám moc na mysli stylizaci skupiny, byť na ni pětice zcela zjevně klade nemalý důraz. Spíše jsem to směřoval směrem k sestavě, v níž je naskládaných hned několik ostřílených borců, kteří ...

  • Batushka – Litourgiya

    25.2.2016

    Skvrn

    Batushka - Litourgiya

    Čas od času jsme svědky náhlých vzestupů. Ten či onen projekt okamžitě vylétne, aniž byste se nadáli a mnohdy aniž byste věděli proč. Děje se tak každým rokem a ten loňský nebyl výjimkou. Jelikož dnes přijde řeč na black metal, setrvejme právě zde – takřka z ničeho vylétnuvších kapel je k nalezení celá řada. Asi úplně první mě napadne hype jménem Ghost Bath. Tihle vykukové se k úspěchu dostali diplomaticky řečeno rozporuplnou cestou. Ačkoliv se původně prezentovali jako čínská kapela, teprve během loňského roku na sebe práskli americký původ, konkrétně ten vymezený hranicemi Severní Dakoty. Ale což, lidé si je už pamatovat budou. Ostře vzhůru vylétla taktéž hvězda islandských Misþyrming, argentinského projektu Downfall of Nur nebo něžné tváře Myrkur, jež svou cestu za black metalovou slávou (v tomto ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy