Recenze

  • Sol – The Storm Bells Chime

    4.2.2016

    H.

    Sol - The Storm Bells Chime

    Občas v recenzích dává smysl nevyzradit verdikt hned zpočátku a nejdřív se věnovat nějaké omáčce, objektivnímu popisu hudby a až následně to takříkajíc rozseknout finálním subjektivním povídáním o vlastních kvalitách alba, které tu nahrávku odsoudí do horoucích pekel, anebo pošle na hudební Olymp (anebo cokoliv mezi tím). Jindy ale zase dává smysl jít na to z druhé strany a naopak vybalit hned na začátku, jestli je ta daná deska dobrá, špatná, průměrná nebo cokoliv jiného. V případě „The Storm Bells Chime“ mi cosi říká, že bych měl zvolit ten druhý přístup a že bych měl už teď v prvním odstavci na plnou hubu zakřičet, že tahle nahrávka je bez přehánění excelentní a rozhodně stojí za slyšení. Nicméně, zas tak jednoduché, aby šlo „The Storm Bells Chime“ doporučit každému ...

  • Fractal Generator – Apotheosynthesis

    3.2.2016

    H.

    Fractal Generator - Apotheosynthesis

    Formální definice fraktálu zní na první pohled vcelku stručně jednoduše: jedná se o útvar, jehož fraktální dimenze je ostře větší než jeho topologická dimenze. Definice oněch dimenzí je již poněkud složitější – obecně sice ne nějak zvlášť, avšak pro naše účely je vcelku zbytečné tu zavádět fraktální dimenzi skrze soběpodobnostní dimenzi. Mnohem více se nám bude hodit taková ta, řekněme, laičtější definice fraktálu, jež říká, že se jedná o útvar, který je takzvaně soběpodobný. To v překladu znamená, že ať už se na tento útvar koukáme v jakémkoliv měřítku, stále se jedná o tentýž motiv. Mezi nejznámější fraktální množiny patří kupříkladu Kochova vločka (což je jen tak mimochodem jeden z prvních popsaných fraktálů), Sierpińského trojúhelník, Sierpińského koberec nebo obzvláště profláknutá Mandelbrotova množina. Fraktální útvary se ovšem přirozeně vyskytují i v přírodě – ...

  • The Morganatics – We Come from the Stars

    2.2.2016

    Atreides

    The Morganatics - We Come From the Stars

    S francouzskou smečkou The Morganatics jsme tu už jednou měli co do činění. Dva roky a kousek starý debut „Never Be Part of Your World“ si tehdy neodnesl zrovna nejhorší ohodnocení a vlastně se mi i docela líbil, takže otázka, jak bude znít jeho následovník, byla v případě „We Come from the Stars“ v podstatě samozřejmá. Ne, že bych od novinky nějaká přehnaná očekávání, spíš jsem byl zkrátka a dobře jenom zvědavý. No, možná jsem zvědavý být neměl. To nezní zrovna pozitivně, že? Nu, není se co divit, protože dvakrát pozitivní nejsou ani moje dojmy z alba. Pokud mě uskupení shromážděné kolem ústředního tria Nico–Chris–Sebastien docela bavilo, tentokrát je to docela jiný šálek kávy. Nebo čaje, zkrátka jedu dle chuti. Důležitá je skutečnost, ...

  • Secrets of the Moon – Sun

    1.2.2016

    H.

    Secrets of the Moon - Sun

    Němcům Secrets of the Moon se od svých syrovějších a nebojím se říct, že do jisté míry i konvenčnějších počátků, které reprezentuje zejména hodně podzemně znějící debut „Stronghold of the Inviolables“ a zčásti i druhá deska „Carved in Stigmata Wounds“, v posledních letech vypracovali na pozici obecně uznávané formace v oblasti jakousi alternativou a mírnou progresí líznutého black metalu. Zejména po vydání posledních dvou nahrávek „Privilegivm“ (2009) a „Seven Bells“ (2012) jejich kredit na scéně značně stoupl a nutno dodat, že ne neprávem, jelikož se v obou případech jedná o výtečné počiny. A vzhledem k tomu, jak vysokou laťku si Secrets of the Moon doposud drželi (ony ani ty staré počiny nejsou špatné, a i když jsem jim svého času nějak nepřišel na chuť, zpětně mě začaly bavit i ty), nebylo sebemenšího důvodu ...

  • Yuri Gagarin – At the Center of All Infinity

    31.1.2016

    H.

    Yuri Gagarin - At the Center of All Infinity

    Není to zas tak dávno, co jsme se zde poprvé setkali se švédskou skupinou, jež se pojmenovala dle jednoho z nejslavnějších kosmonautů naší historie, Jurije Gagarina, který je znám jakožto první člověk, jenž vzlétl do vesmíru. Yuri Gagarin, jak si ona kapela říká, totiž v září vydali dvouskladbové sedmipalcové EP „Sea of Dust“, na nějž jsme si svého času posvítili v minirecenzích. „Sea of Dust“ by však šlo svým způsobem brát jen jako takovou upoutávku na druhou dlouhohrající desku Yuri Gagan, která vyšla o pouhé tři měsíce později, byť ani jedna skladba z EP, tedy titulní „Sea of Dust“ a „Psychological Discontinuity“, se na novince nenacházejí. Yuri Gagarin vydali svůj bezejmenný debut v říjnu 2013 a představili se na něm jakožto instrumentální a vlastně typicky space rocková kapela. Čtyři délemetrážní skladby, ...

  • Blues for the Redsun – Waiting for Enlightenment

    30.1.2016

    H.

    Blues for the Redsun - Waiting for Enlightenment

    Je to zvláštní, jak se člověku občas povede si nějakou hudbu spojit s nějakou další, úplně nesouvisející věcí. Já osobně třeba poslouchám muziku i při hraní počítačových her a tímhle způsobem už se mi podařilo si vytvořit pár takových spojení, kdy si už asi do konce života při poslechu alba / songu vždycky vzpomenu na tu hru a při hraní té hry si zase vzpomenu na to album / song. Klidně se smějte, ale takhle mám třeba už napořád spojené „Temple of Depression“ od Celtic Frost s jedním levelem staré králičí skákačky Jazz Jackrabbit 2. A něco mi říká, že podobně nepochopitelné spojení jsem si vytvořil i u demosnímku od Blues for the Redsun, navíc docela paradoxní, jelikož ta muzika je ultra-pomalé bahno a já u toho hrál zběsile akční autíčka… No, ...

  • Amiensus – Ascension

    29.1.2016

    Skvrn

    Amiensus - Ascension

    Činnost amerického progresivně blackového tělesa Amiensus jsem registroval již před třemi lety. Právě v oné době kapela vydávala svůj dlouhohrající debut „Restoration“ a za sebou měla rovněž vypuštění jednoho (už tehdy) postaršího minialba. K samotnému poslechu však ani v jednom případě nedošlo a Američany jsem pouze zařadil do pomyslného seznamu na šanci čekajících šťastlivců. Ani podruhé, to když se Amiensus na splitu potkali s kolegy Oak Pantheon, se nezadařilo a opět jsem poslech odložil na dobu neurčitou. Její trvání bylo nakonec úspěšně ukončeno až při příležitosti vydání druhé řadovky „Ascension“, které se dnes budeme věnovat. Jak padlo výše, loňské „Ascension“ se dostalo do s kapelou se seznamující role, nicméně aniž bych od Amiensus musel slyšet jediný tón, mohu prozradit, že sestava Američanů se od vydání debutu poměrně zásadně proměnila. Kolonek vyhrazených plnohodnotným členům je nyní vyplněných ...

  • Psy – Chiljip Psy-da

    28.1.2016

    H.

    Psy - Chiljip Psy-da

    Pokud se vás někdo zeptá, jestli znáte nějakého kořena, co si říká Psy, tak samozřejmě všichni budete vědět, o koho se jedná. Hvězda tohohle jihokorejského zpěváka na mezinárodním poli vyletěla takřka přes noc díky celosvětovému megahitu „Gangnam Style“, jenž vyšel v červenci 2012 a od listopadu téhož roku drží titul nejsledovanějšího videa na serveru YouTube vůbec. Nicméně, Psyho hudební historie se táhne mnohem dále do minulosti (svůj debut „Psy from the Psycho World!“ vydal už v roce 2001) a v Jižní Koreji se dokázal etablovat a slavit solidní úspěch dávno předtím, než přišel raketový start ke hvězdám po vydání „Gangam Style“. Na druhou stranu, jak se dnes ukazuje, „Gangam Style“ byl typickým sezónním rychlokvašným hitem – možná v monstróznějším měřítku, než je běžné, ale ve své podstatě byla sláva tohoto singlu relativně pomíjivou ...

  • Witchcraft – Nucleus

    27.1.2016

    Kaša

    Witchcraft - Nucleus

    Švédští Witchcraft patří do té sorty kapel, které v posledních letech začaly oprašovat to největší retro ze 70. let. Vybraly si záměrně dobu, kdy se teprve rodil heavy metal na prvních albech Black Sabbath a velký vliv měly progrockové, potažmo psychedelicky rockové skupiny, které si naopak libovaly v atmosféricky dotažených a rozmáchlých kompozicích a tvořily tak jakýsi opak k zrovna vznikajícímu tvrdě kytarovému hnutí. A právě švédští Witchcraft jsou jednou ze skupin, které si na kombinaci rockové psychedelie s původním sabbathovským heavy metalem v doomovějším podání přímo libují a postavily na tom svojí kariéru. Witchcraft, kteří aktuálně vystupují jako trojice, jsou jednou z prvních mladších kapel, které se k tomuto kroku odhodlaly, a nelze je tak obviňovat z cíleného vezení se na módní vlně, ačkoli to, že měli obdobný nápad o něco dřív, z nich nedělá ...

  • Dalkhu – Descend… into Nothingness

    26.1.2016

    H.

    Dalkhu - Descend… into Nothingness

    Dalkhu na první pohled působí jako docela nová akvizice na scéně, což je poměrně logické, protože nějakou bohatou studiovou tvorbu za sebou tahle slovinská sebranka nemá. Přesto však má toto aktuálně duo na křížku více jak dekádu, protože vznik Dalkhu se datuje do roku 2003. První nástřel toho, co by mohlo následovat, přišel o tři léta později, když vyšel demosnímek „Ars Goetia“. Na ten pak v roce 2010 navázal dlouhohrající debut s názvem „Imperator“, díky němuž už někteří pilní hledači podzemních špeků mohli na Dalkhu narazit, nicméně mně tento počin minul. Já sám jsem se k poslechu těchto Slovinců dostal až v loňském roce, kdy se objevila druhá studiová deska s názvem „Descend… into Nothingness“, o níž si nyní v rychlosti popovídáme. A o tom, že jistě bude o čem povídat, svědčí už jen fakt, ...

  • Burweed – Hide

    25.1.2016

    Atreides

    Burweed - Hide

    Hudebních kapel je jako hub po dešti, nicméně stále nové objevy snažící se prosadit na (mezi)národní scéně ukazují, že místo se očividně ještě najde. Tím spíš, když nahrát a vydat desku alespoň digitálně dneska v zásadě není žádný problém. Při takové kvantitě tak jediným měřítkem zůstává pochopitelně kvalita, která je ovšem v rámci hudby až na několik výjimek (produkce, post-produkce, technická zručnost) poměrně subjektivně vnímanou záležitostí. A vzhledem k tomu, že ty objektivně vnímané není problém (zejména ze strany zvuku) vypilovat, musí ke slovu přijít logicky subjektivní měřítka. Burweed, čistě mužské trio z finské Karhuly, se hrdě hlásí k toliko oblíbené kombinaci post-metalových stěn a slugdového bahna, přičemž výsledkem budiž atmosférický počin, který na posluchači nenechá nit suchou. Alespoň na papíře. A právě mimo ten papír začíná být hodnocení jejich debutu ...

  • Helllight – Journey Through Endless Storms

    24.1.2016

    H.

    Helllight - Journey Through Endless Storms

    Nabízí se otázka, proč by měl člověk z té bezejmenné hordy (funeral) doom / death metalových kapel věnovat pozornost právě Helllight. Abych ale pravdu řekl, já vám na to neodpovím. Já sám jsem totiž ten důvod na jejich aktuálním albu „Journey Through Endless Storms“ prostě nenašel… Jak asi správně tušíte, vlastně jsem tím hned na začátku trochu eufemisticky prozradil, že produkce Helllight bude poměrně tuctové cvičení na doom / death metalové téma – přesně takhle to totiž ve skutečnosti je. Je pravda, že muzika téhle party se táhle tak pomalu a pohřebně, až bych se nestyděl k tomu přidat i přídomek funeral, ale to je ve finále spíš jen takový kosmetický a formální fakt, protože v reálu to dojem z „Journey Through Endless Storms“ stejně nikam neposouvá. A přitom ...

  • Viranesir – Children’s Suicide Music ((Ritual of (Love) Is the Key))

    23.1.2016

    H.

    Viranesir - Childrens Suicide Music

    Možná si vzpomenete na jednu nedávnou recenzi, která se točila okolo nahrávky s velice roztomilým názvem „You Jewish Bastards“, jejž ještě korunoval hákový kříž na přebalu. Jednalo se o desku původem tureckého projektu Viranesir, za nímž stojí jistý Emir Toğrul (v současné době žijící ve Velké Británii), což je velice činorodý chlapík. Točí filmy, angažuje se v několika hudebních projektech (vedle Viranesir ještě Blliigghhtted a Yayla) a také řídí label Merdümgiriz, přičemž všechny nosiče, jež pod tímhle nakladatelstvím vyjdou, vyrábí ručně. Samotná muzika Viranesir je především o hodně perverzním black metalu, který se pohybuje někde na hranici mezi chtěným amatérismem a řízeným chaosem, výsledkem čehož je patřičně šáhlá atmosféra. Tu navíc korunuje hodně specifický smysl pro humor, jenž si s politickou korektností suverénně vytírá prdel (ostatně, co čekat od kapely, která si ...

  • Baroness – Purple

    22.1.2016

    Kaša

    Baroness - Purple

    Jen málo mainstreamových metalových (pokud se tak dá o Baroness vůbec hovořit, ale myslím si, že do undergroundu už mají daleko) kapel si toho v posledních letech – v jejich případě od vydání poslední dvojplacky „Yellow & Green“ z roku 2012 – zažilo tolik co Baroness. Chvíli poté, co vydali zmíněné třetí album, jež se od prvních chvil tvářilo jako to největší a nejzásadnější, s čím tito sympaťáci z Georgie přišli, bylo jejich turné přerušeno děsivě vzhlížející autonehodou ještě dřív, než pořádně začalo. Zraněno byli hned tři členové tehdejší sestavy kapely, přičemž oba členové rytmické sekce, Allen Blickle a Matt Maggoni, utrpěli zlomeninu v oblasti páteře. Psychická a fyzická kondice se u obou ukázala natolik pošramocená, že oba kapelu v roce 2013 museli opustit a pro Baroness tak začala nová kapitola. ...

  • Hanormale – Amaterasu omikami

    21.1.2016

    H.

    Hanormale - Amaterasu omikami

    Vždycky jsme se tu s obrovskou radostí a škodolibostí posmívali takovým těm obskurním záležitostem typu viking metal z Brazílie, protože je to už ze své podstaty trochu nonsens. V dnešní recenzi to však bude trochu obrácené, protože se nebudeme bavit o neevropské skupině, která se zhlédla v typicky evropské stylizaci, nýbrž o evropské skupině, jejíž inspirace míří mimo Starý kontinent do úplně jiného kulturního prostředí. Dámy a pánové, seznamte se s „japonským“ projektem z Itálie… Na jednu stranu nějak nevidím, proč by se k Hanormale mělo přistupovat jiným způsobem než k vikingům z Jižní Ameriky, protože je to zdánlivě úplně stejný nonsens. Na druhou stranu, i přesto si tahle záležitost nějaké opovržení nebo výsměch nezaslouží, přičemž ten důvod je vcelku prostý – ta hudba je opravdu dobrá. Hanormale je projektem italského muzikanta, jenž si říká Arcanus ...

  • Crowned in Earth – Metempsychosis

    20.1.2016

    Atreides

    Crowned in Earth - Metempsychosis

    Tu a tam narazíte na album, kde vám je podle jeho obálky, fotek členů kapely a dalších propriet nejspíš naprosto jasné, jakou hudbu můžete na jeho nosiči očekávat. V případě třetí desky britských Crowned in Earth by se vše mohlo zdát jasné – vyjetý obal, květinový ohoz Kevina Lawryho, mozku i srdce kapely, který jako by se teleportoval ze sedmdesátek do dalšího tisíciletí, nemluvě o všeříkajícím názvu desky. Nu, a tu a tam narazíte na album, které se může tvářit, jak chce, ale ve výsledku dostanete něco jiného, než jste na základě prvního dojmu očekávali. A přesně to je případ „Metempsychosis“. Mě osobně se na první pohled vybavily květinové děti, psychedelický rock a pousta rozličných drog. Ještě aby ne, když už jen jméno desky mi evokuje psýchu z nadbytku metamfetaminu. Zkrátka ...

  • Nahum – And the Chaos Has Begun

    19.1.2016

    Kaša

    Nahum - And the Chaos Has Begun

    Chaos právě začal… Takhle jednoduše, jen volným překladem svého názvu, by se druhá studiová nahrávka ostravské naděje jménem Nahum dala shrnout a představit. Jakmile totiž spustí hitovka „Raging Chaos“, jež „And the Chaos Has Begun“ otevírá, tak je jasné, že tohle není procházka pro žádné padavky, nýbrž pořádná nálož pro milovníky toho nejostřejšího thrash metalu s death metalovými prvky, po kterých Nahum sahají velmi často a hlasitě. A nutno dodat, že tak činí zatraceně dobře. Ještě před samotným textem, v jehož rámci se pokusím „And the Chaos Has Begun“ představit, si řekneme něco málo o kapele samotné. Vznik Nahum se datuje k roku 2004 a jejich novinková placka vychází tři roky po debutovém albu „The Gates Are Open“. Tou hlavní informací však jistě bude, že pánové na něm ...

  • Movimento d’avanguardia ermetico – Torri del silenzio

    18.1.2016

    H.

    Movimento d'avanguardia ermetico - Torri del silenzio

    Vždycky jsem to měl vnitřně nastavené tak, že mě více oslovuje „plynulá“ hudba. Mám tím na mysli to, že jsem nikdy nebyl fanatický fanoušek takových těch krkolomných technických vylomenin, breakdownů nebo prudkých změn tempa. Občasné výjimky se jistě najdou, ale obecně dávám přednost muzice, která si pomalu plyne v dlouhých plochách a vyvíjí se spíše pozvolna. A nejspíš právě tohle je ten důvod, proč jsem měl vždy v takové oblibě monotónní black metal, jenž v rámci předlouhých skladeb čaruje hypnotickou atmosféru. Jakkoliv mě ovšem podobná hudba z pohledu posluchače strašně baví, z pohledu recenzenta má jednu velkou nevýhodu – píše se o ní poměrně těžko, zvlášť když už má člověk takových recenzí na kontě víc. Už jsem tu tenhle druh black metalu rozebíral docela hodněkrát a ...

  • Def Leppard – Def Leppard

    17.1.2016

    Kaša

    Def Leppard - Def Leppard

    Britští melodici Def Leppard nikdy nepatřili ke zrovna produktivním formacím. Dokonce i v letech své největší slávy, jež je obecně spatřována v konci 80. let, kdy ležely Def Leppard u nohou celé stadióny, nesázeli svá novinková alba jako na běžícím páse a dávali si pravidelně na čas. Upřímně nevím, co všechno stálo za současnou mezerou, která se natáhla až na sedm let, ale řekl bych, že svůj podíl na tom má určitě zdravotní stav Viviana Campbella. Tomu byl před lety diagnostikován nádor na mozku, a musel se tak podrobit dlouhé léčbě, a protože s kapelou zdatně vystupuje a v jejich řadách nahrál aktuální eponymní album, tak doufejme, že je vše na nejlepší cestě k plnému uzdravení. Def Leppard patří ke kapelám, které si své aktuální pozice musely vydobývat mnohem obtížněji než jiné party, jež v blyštivě ...

  • Ferosity – Blasphemous Verses

    16.1.2016

    Kaša

    Ferosity – Blasphemous Verses

    Přestože by se při pohledu na domovinu Ferosity ve spojení s hudebním žánrem, kterým se tito Polácí zabývají, mohlo zdát, že je všechno jasné jako sklo, tak vezměte na vědomí, že tomu tak úplně není. Ferosity nejdou slepě v kolejích, které jim vyjeli jejich známějších kolegové Behemoth, Hate nebo Vader, tahle pětice se se svou tvorbou orientuje spíše na západ. Jejich death metal je totiž svým vyzněním hodně blízký americkému brutálnímu pojetí, které zprofanovaly kapely jako Deicide, Suffocation nebo velikáni Cannibal Corpse. Ferosity si neberou žádné servítky a můžu říct, že kdyby mi nikdo nevyzradil, že se jedná o polskou partu, tak je automaticky považuji za mladší žáky a krajany výše zmíněných amerických seskupení. Nakolik je podobnost se slavnějšími spolky výhodou a nakolik nevýhodou, to by byla otázka na delší diskuzi, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy