Recenze

  • VI – De praestigiis angelorum

    18.12.2015

    H.

    VI - De praestigiis angelorum

    Francouzská formace s docela úsporným názvem VI patří k těm skupinám, které mají pozornost zaručenou již předem jenom díky svojí sestavě. A když někdo recenzi začne tímhle, asi je zřejmé, že hned vzápětí naváže tím, kdo že za oním spolkem stojí. Nebudu se nějak násilně snažit být originální a skutečně tak navážu – už jen z toho důvodu, že zrovna v případě VI to rozhodně stojí za to něco takového nevynechat, protože portfolia zúčastněných muzikantů čítají vysoce zajímavá jména. Tak hurá na věc… Vokálů a kytary se ujal INRVI, jenž hraje v Aosoth a dále se mihl kupříkladu v Antaeus. Baskytaru má na starosti BST, který rovněž hraje v Aosoth a mihl se u Antaeus a navrch k tomu přidává angažmá u formací jako The Order of Apollyon nebo (v minulosti) Aborted či Maleficentia. A ...

  • Metal Allegiance – Metal Allegiance

    17.12.2015

    Kaša

    Metal Allegiance - Metal Allegiance

    Při pohledu na sestavu Metal Allegiance by mělo být všem nad slunce jasné, že tohle není obyčejná skupina. Metal Allegiance nejsou dokonce ani obyčejná superskupina, v jejichž řadách by se spojilo pár kámošů, kteří mají dostatečně provařené ksichty a platí za velká jména. Tento projekt by se svým zaměřením a velikášstvím mohl s přehledem rovnat snaze vydavatelství Roadrunner Records, které v roce 2005 slavilo své narozeniny a největší hvězdy jeho dosavadní historie se podílely na jednom albu „Roadrunner United“ pod taktovkou několika týmových kapitánů. Něco podobného o pár let později vyzkoušeli i Nuclear Blast Records prostřednictvím dvojice alb „Into the Light“ a „Out of the Dark“, které vyšly pod hlavičkou Nuclera Blast Allstars. Ani v jednom z obou uvedených příkladů se však nejednalo o přirozeně vzniklé těleso, nýbrž o „objednávku“ vydavatelství, ...

  • Avatarium – The Girl with the Raven Mask

    16.12.2015

    H.

    Avatarium - The Girl with the Raven Mask

    Avatarium se už asi napořád budou muset potýkat s jednou věci – i kdyby hráli ještě třeba dvacet, třicet let, tak i za tu dobu budou nejspíš všechny recenze na jejich alba začínat pohádkou o tom, jak se tahle formace zrodila. Ono to ale asi jen těžko jde udělat jinak, když hlavním hrdinou téhle pohádky není nikdo jiný než Leif Edling, lídr severské doom metalové veličiny Candlemass. Pokusím se s tím dnes už tolik nezdržovat, přece jenom jsem se o tom už pořádněji rozpovídal v dobových recenzích na debut „Avatarium“ a následné EP „All I Want“, ale ze slušnosti by asi bylo vhodné alespoň ve zkratce zmínit, oč se jedná. Cesta Candlemass nikdy nebyla přímočaře jednoduchá. Jejich kariéru lemují rozpady a reuniony, slabší období (přiznejme si to na rovinu, že ta jejich 90. léta nejsou ...

  • De profundis – Kingdom of the Blind

    15.12.2015

    Kaša

    De Profundis – Kingdom of the Blind

    Když se mě před nějakou dobou náš redakční kápo zeptal, jestli znám kapelu De profundis, která k nám do redakce vyslala svou novinku „Kingdom of the Blind“, odvětil jsem, že název ano, ale obsah ne. De profundis jsou totiž jednou z těch mnoha kapel, jejichž jméno mi není úplně cizí, na scéně je registruji, nicméně nikdy jsem neměl touhu prozkoumat jejich tvorbu a zjistit, co že se za tímto jménem skrývá. Z ukázek, které jsem jen tak letmo na internetu vyslechl, mi však „Kingdom of the Blind“ přišlo jako slušná death metalová nahrávka, takže jsem se toho nezalekl a do odtajnění dosud neprozkoumaného se tak uvolil. Zprvu jsem si však musel zjistit potřebné informace a při seznamování se s historii těchto Britů jsem byl překvapen, že během své kariéry prodělali nemalý ...

  • Hades Almighty – Pyre Era, Black!

    14.12.2015

    H.

    Hades Almighty - Pyre Era, Black!

    Dnešní povídání bych si dovolil pojmout možná trochu netradičně a rozhodně osobněji, než mívám ve zvyku, a to především díky té kapele, okolo níž se tato recenze bude točit. Za celých devět a půl roku, co Sicmaggot funguje, se tu totiž o Hades Almighty ještě nikdy pořádně nepsalo (s výjimkou několika krátkých novinek, které jsem stvořil já osobně), tudíž jsem ještě neměl pořádnou příležitost tu pohovořit o svém vztahu k téhle kapele. Zároveň si budeme moct i trošku probrat historii a takovéhle ty věci – ono se to ostatně i hodí, jelikož nahrávka „Pyre Era, Black!“, na jejíž počest tento text vznikl, je pouhým ípkem, tudíž se s tím nebudeme muset zas tak obšírně zdržovat, až za nějakou dobu Hades Almighty vydají dlouho slibovanou desku… Asi je nasnadě, že jen ...

  • Bear Bone Company – Bear Bone Company

    13.12.2015

    Kaša

    Bear Bone Company - Bear Bone Company

    Švédská trojice Bear Bone Company byla založena v roce 2012 ve švédském Örebru a letos vydává své eponymní debutové album. Takhle jednoduše by se dala shrnout historie této nepříliš letité sebranky, jíž byste ovšem ten nízký věk a z toho plynoucí potencionální nezkušenost hádali jen velmi obtížně, protože jestli je na albu něco ke slyšení, tak je to (mimo jiné) pořádná dávka sebejistoty a zkušeností. Zároveň je to nahrávka, díky níž byste severský původ kapely poznali taktéž velmi stěží, protože „Bear Bone Company“ je od prvních momentů prezentováno jako nálož ostrého rock / metalu pro americké tvrďáky. Tedy alespoň tak na mě hudba těchto borců působí. Oni sami Bear Bone Company se popisují jako kombinace hudby Pantery a Kiss s lehkým dotekem Black Label Society, Garyho ...

  • Selena Gomez – Revival

    12.12.2015

    H.

    Selena Gomez - Revival

    Hádám, že na naši stránku přece jenom asi z většiny chodí lidé, kteří se zajímají spíše o okrajovější žánry a mainstream mnohdy okázale ignorují, takže paradoxně nemusejí mít moc velké ponětí o interpretech, kteří jsou jinak vlastně slavní. Anebo třeba v případě Seleny Gomez znají jen to jméno a veškeré ponětí začíná a končí s tím, že si to tam dole dřív nechávala hoblovat od Justina Biebera. Právě proto si nejdříve nejsme takový ten obligátní seznamovací odstaveček… Selena Gomez se dostala do většího povědomí především díky účinkování v jakýchsi seriálech od Disneyho, kde začal hrát, když jí bylo 15 let. Jen o chvilku později také začala vystupovat se skupinou Selena Gomez & the Scene, s níž vydala celkem tři desky, které měly poměrně slušné prodejní úspěchy. Oba tyto projekty skončily ...

  • Void of Sleep – New World Order

    11.12.2015

    Kaša

    Void Of Sleep - New World Order

    Když jsem před nějakými třemi lety sepisoval recenzi na debutové album italských Void of Sleep, byl jsem z výsledku velmi nadšený. „Tales Between Reality and Madness“ pro mě dodnes představuje jedno z nejlepších promo alb, k nimž jsem se prostřednictvím redakčního křesla v Sicmaggotu dostal, a neříkám to jen tak na základě tehdejšího nadšení, které jsem si po třech letech oprášil v souvislosti s druhým albem „New World Order“. Debutovou placku si totiž i po těch třech letech čas od času rád poslechnu a nemám s ní žádný problém. Právě proto jsem k jejich druhému albu logicky přistupoval jinak, než jak tomu bylo kdysi, kdy jsem o kapele slyšel prvně, a do novinky jsem tak vkládal nemalé naděje. A jestli se pánům podařilo splnit moje očekávání a minimálně vyrovnat laťku debutu, o tom si nyní něco ...

  • Mephorash – 1557 – Rites of Nullification

    10.12.2015

    H.

    Mephorash - 1557 - Rites of Nullification

    O tom, že okultní black metal zažívá v posledních letech regulérní boom, snad není moc sporu, a tak není divu, že se z podzemních vod noří stále nové a nové smečky. Ačkoliv, Švédové Mephorash vlastně zas až tak noví nejsou – ne snad, že by se jednalo o nějaké veterány, to se také říct nedá, ale nějakých pár let již fungují a na kontě mají jedno ípko, jedno splitko a dvě řadová alba, která v letošním roce doplnili o třetí zářez do dlouhohrající diskografie. A právě na ten – jehož název zní „1557 – Rites of Nullification“ – se nyní zaměříme. Upřímně se přiznám, že starší tvorbu Mephorash neznám. Tahle okultní smečka se ale na první pohled netváří jako banda cucáků, a i když Švédové zcela zjevně nepřicházejí s ničím, co by ...

  • Congiura – iBlood

    9.12.2015

    Kaša

    Congiura - iBlood

    Další z mnoha. Italská skupina Congiura na mě prostě a jednoduše jiný dojem nedělá. Nejsou nijak zajetí, jejich existence započala v roce 2012 a za sebou mají jeden singl „Reject“ z roku 2013, na nějž letos navázali svým dlouhohrajícím debutem „iBlood“. Toliko nezbytných biografických údajů, abyste vůbec věděli, o kom bude řeč. Co je však hlavní a díky čemu považuji Congiuru za šedivý průměr, je samozřejmě jejich hudba, kterou se veřejně prezentují. Přestože zní debut po zvukové stránce s ohledem na žánrové požadavky zcela adekvátně a je vidět, že borci své nástroje ovládat umí, tak samotná hudba je naprosto neškodný a nezajímavý odvar, u kterého bych s tím death metalem, jímž se kapela ohání, byl hodně opatrný. Ačkoli se Congiura vidí někde ve vodách melodického death metalu, tak já to chápu tak, ...

  • Mgła – Exercises in Futility

    8.12.2015

    H.

    Mgła - Exercises in Futility

    Poláci Mgła se na black metalové scéně pohybují již nějaký ten pátek (ačkoliv o regulérní veterány se stále ještě nejedná), a to nejen v rámci téhle kapely, ale i třeba prostřednictvím spřízněných Kriegsmaschine. Nicméně dříve, ještě v období po vydání dlouhohrajícího debutu „Groza“ v roce 2008, byli takoví skrytí a patřili k záležitostem pro fajnšmekry, kteří ten black metal sledují skutečně do hloubky a s radostí vymetají i ty nejzapadlejší kouty žánru – nebo alespoň takový jsem z toho měl vždy pocit, protože v téhle době se o nich ani zdaleka nemluvilo tak jako nyní. Nejpozději s vydáním druhé řadové nahrávky „With Hearts Toward None“ v roce 2012 už však jméno Mgła začalo podzemní scénou skutečně rezonovat, a to dokonce i u lidí, kteří jinak black metalový underground poslouchají jen svátečně. Tomu do jisté míry určitě napomohlo i to, ...

  • My Dying Bride – Feel the Misery

    7.12.2015

    H.

    My Dying Bride - Feel the Misery

    My Dying Bride je skupina, která pro mě byla po mnoho let takřka nedotknutelná. Její tvorbu jsem doslova hltal a cokoliv tihle britští doomoví veteráni vydali, to se mi líbilo. Upřímně mě bavila i alba, která jsou mnohými považována za slabší, dokonce i to svého času nepříliš pochopené „34.788%… Complete“ mám rád. A přesto se stav změnil – navzdory tomu, že My Dying Bride stále pokračují v tomtéž duchu, i navzdory tomu, že se nijak nepohnula ani má obliba doom metalu. První trhlinou v do té doby pevném vztahu byla nahrávka „Evinta“ z roku 2011. Na ní My Dying Bride zaexperimentovali, útržky a úryvky své starší tvorby přetvořili do jakési orchestrálně-minimalistické podoby a tyto kousky následně poslepovali do zcela nových kompozic. Nápad možná zajímavý, ale jeho zpracování bylo k uzoufání nudné a ...

  • Wheelfall – Glasrew Point

    6.12.2015

    H.

    Wheelfall - Glasrew Point

    Wheelfall je francouzská skupina, jejíž vznik se datuje do roku 2009. Tehdy se tahle parta začala prezentovat prašným stoner metalem, přičemž přesně v tomto duchu se nesla jejich debutová nahrávka „Interzone“, jež vyšla v listopadu 2012. Letos se Wheelfall opět přihlásili o slovo se svou druhou desku, která se ovšem nese v docela odlišeném duchu oproti svému předchůdci… Na letošní novince „Glasrew Point“ znějí Wheelfall s nadsázkou řečeno jako docela jiná kapela. Sice jim je stále vlastní hutnost, zatěžkanost a jakási nečistota, ale neočekávejte vyprahlý stoner metal. Wheelfall model 2015 se totiž vrhli na pole poměrně netradičně pojatého sludge metalu, v němž nechybí ani sem tam nějaký vliv post-metalu. Mnohde se ještě hovoří i o industriálu, jenž se na „Glasrew Point“ v malé míře jistě objevuje, nicméně dle mého názoru to je pouze jemný poprašek, takové s mírou ...

  • Soilwork – The Ride Majestic

    5.12.2015

    nK_!

    Soilwork - The Ride Majestic

    Švédská melo-deathová stálice Soilwork přichází s novou deskou pravidelně každé dva až tři roky. Naposledy v roce 2013 s rozsáhlým dvojalbem „The Living Infinite“. Po nadšení, jaké jsem zažíval u předchozího „The Panic Broadcast“, mě však tento skoro hodinu a půl dlouhý opus téměř minul a nakonec jsem jej slyšel asi jen třikrát. A moc jsem se nebavil. Vadily mi rozvleklé aranže a obrovský důraz na čistý vokál. Po „The Ride Majestic“ jsem tak sáhl spíše ze zvědavosti a doufal, že mě i přes poloviční stopáž neunudí k smrti. Nakonec jsem poměrně spokojen, i když staré dobré časy, které skončily s deskou „Figure Number Five“ v roce 2003, už se nikdy nevrátí. Soilwork nyní hrají řemeslně zručně odvedený melodický death metal a od „The Living Infinite“ s ním neuhnuli ani o píď. „The ...

  • Misþyrming – Söngvar elds og óreiðu

    4.12.2015

    H.

    Misþyrming - Söngvar elds og óreiðu

    O tom, že islandská black metalová šla v posledních letech co do věhlasu hodně nahoru, se se mnou snad nikdo moc přít nebude. Ne, že by snad black metal z tohoto odlehlého ostrova nebyl zajímavý i dříve, protože to dle mého názoru dozajista byl, nicméně se mi zdá, že kredit Islanďanů začal hodně stoupat poté, co se rozmohla taková ta moderního chaotického black metalu. Jak se totiž ukazuje, tuhle žánrovou formu na Islandu umějí skutečně výborně, takže není divu, že země sopek a gejzírů brzy začala chrlit nové a vysoce kvalitní smečky jak na běžícím páse. I když… „jak na běžícím páse“ je možná trochu nadsazené, protože technicky vzato těch kapel zas tolik není, protože ta islandská scéna je pořád poměrně malá a uzavřená, nicméně i v tom tkví její ...

  • Nachtterror / Altars of Grief – Of Ash and Dying Light

    3.12.2015

    Skvrn

    Nachtterror / Altars of Grief – Of Ash and Dying Light

    Úplně na rovinu, kapel jako Altars of Grief nebo Nachtterror bych si za normálních okolností nevšiml. Oba spolky se netváří nijak výjimečně, slova chvály na jejich účet adresovaná jsem nezaznamenal a nebýt kanadského vydavatelství Hypnotic Dirge Records, o jejich existenci bych jednoduše nevěděl. Jenže už v minulosti se prokázalo, že ignorovat nahrávky tohoto sympatického lejblíku se nevyplácí, a když z Kanady přišla i žádost na recenzi splitka výše zúčastněných, rád jsem vyhověl. Altars of Grief a Nachtterror kromě kanadského původu a jednoho personálního propojení spojuje ještě fakt, že zde větší zkušenosti hledat nelze. Služebně starší kapela, Nachtterror, sice na scéně působí již od roku 2006, ale diskografie spíš ukazuje na nárazové paběrkování. Dvě minialba, žádná řadovka, za deset let žádná hitparáda. Naopak o sedm let mladší Altars of Grief už mají ...

  • Mortal Cabinet – Necrotica

    2.12.2015

    H.

    Mortal Cabinet - Necrotica

    Asi jen těžko lze povídání o formaci jako Mortal Cabinet začít něčím jiným než sestavou – ostatně, i sama kapela ta jména, která se zde angažují, všude cpala horem dolem. Ačkoliv hádám, že jste o tomhle projektu už všichni slyšeli a máte ponětí, oč se jedná, z formálních důvodů zaznít musí, že Mortal Cabinet je spojením tří undergroundových žánrů, z nichž každý je zosobňován jednou jeho významnou osobností. EBM je reprezentováno Samirem Hauserem z Vanessy, black metal zastupuje František Štorm z Master’s Hammer a explicitní formou hip-hopu (též zvanou horrorcore, ale mně se tenhle termín nikdy moc nelíbil) zase přispěl Řezník známý díky sólové tvorbě a ze skupiny Sodoma Gomora. Více než žánrově se mně osobně tohle spojení zdá zajímavé právě díky těm osobnostem. Všechny jmenované styly jsou ...

  • Ordinul negru – Sorcery of Darkness

    1.12.2015

    H.

    Ordinul negru - Sorcery of Darkness

    Musí se nechat, že rumunští black metalisté Ordinul negru se rozhodně neflákají. Datum jejich vzniku se datuje k roku 2004 a od té doby docela šlápli do pedálů (i když… spíš „šlápnul“, ale k tomu se ještě dostaneme), protože již stačili vydat sedm dlouhohrajících desek, což samo o sobě není zrovna málo, a vedle nich ještě početnou řádku splitek. Zejména v prvních letech ty počiny stříleli jak utržení ze řetězu, ale za poslední roky už se trochu zklidnili. Minulé album „Nostalgia of the Fullmoon Nights“ bylo prvním v jejich historii, na nějž se čekalo déle jak rok (konkrétně dva), a na aktuální desku „Sorcery of Darkness“, okolo níž v následujících řádcích zapředeme řeč, se čekalo už celé čtyři roky. Podobně jako Ordinul negru začali svou kariéru, možná i já jsem recenzi začal trochu zhurta, tak se na chvíli ...

  • Author & Punisher – Melk En Honing

    30.11.2015

    H.

    Author and Punisher - Melk En Honing

    Author & Punisher je hodně zajímavá skupina už jen díky těm věcem okolo… i když, skupina nejspíš není to nejlepší pojmenování, spíš by se asi hodilo říct projekt, když sestava čítá pouze jediného člověka, Tristana Shonea, jenž si vystačí úplně sám i na živých vystoupeních. Tenhle chlapík vůbec nepoužívá tradiční nástroje, jaké si můžete koupit v hudebninách. Naopak, Tristan si všechny své nástroje vlastnoručně vyrábí a navíc je i vymýšlí, takže se nejedná o nějaké napodobeniny již známých instrumentů, ale o zcela nové věcičky. Abyste si dokázali lépe představit, jaký druh nástrojů to může být (abyste si náhodou nepředstavovali vyřezávání nějakých flétniček nebo tak něco), asi by se slušelo zmínit, že Author & Punisher je synonymem pro neuvěřitelně těžký industrial / drone. Výsledek Tristanova snažení jsou ...

  • Haate – Breed: The Forlorn Majesty

    29.11.2015

    H.

    Haate - Breed: The Forlorn Majesty

    I když se nebudeme bavit o jakýchkoliv stylech či žánrových škatulkách, stále existuje hned několik způsobů, jimiž lze hudbu rozlišit a rozřadit do jakýchsi pomyslných šuplíčků. Například bychom jako metriku mohli zvolit jakousi složitost (ačkoliv tohle není úplně nejpřesnější výraz) nebo proměnlivost muziky. Nasekáme-li to hodně nahrubo, pak v takovém rozdělení máme dva opačné extrémy. Jedním z nich je ohromně krkolomná hudba plná zvratů a změn tempa pomalu po každé vteřině – jednoduše něco na způsob těch nelidsky technických death metalů, nejchaotičtějších black metalů anebo třeba šílených avantgard. Druhým extrémem je pak samozřejmě naprostý opak – muzika plynulá, takřka až „nehybná“, monotónní a veskrze minimalistická. Dnes si povíme právě o jednom z těchto dvou extrémů a bude to ten druhý jmenovaný…­ Haate (anebo také stylizováno ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy