Recenze

  • Les chants du hasard – Les chants du hasard

    9.8.2017

    H.

    Les chants du hasard - Les chants du hasard

    Na recenzování mě mimo jiné baví to, že jde o skvělou záminku / omluvu / důvod pro zkoušení nových a nových věcí. A přesně to byla i motivace, proč jsem se pustil do bezejmenného debutu francouzského projektu Les chants du hasard, kterýžto pro mě představoval vstup do velmi nejistých vod. Samozřejmě jsem nebyl až takový diletant, abych si předem nezjistil, že půjde o orchestrální záležitost, to jsem věděl, tudíž mě použitá žánrová mozaika nijak nepřekvapila. Nicméně u podobných záležitostí jsem vždy trochu na vážkách – některá taková alba mě dokážou naprosto pohltit a pak je poslouchám strašně dlouho a intenzivně, zatímco jiná mi navzdory své nepochybné zajímavosti nedokážou předat nic hlubšího.

  • Mrtvi – Negative Atonal Dissonance

    8.8.2017

    Metacyclosynchrotron

    Mrtvi - Negative Atonal Dissonance

    Mrtvi. Jak jednoduchý a efektivní název. Však mě taky loni přitáhl k Bandcampu kapely, abych si bez jakýchkoliv předchozích doporučení jejich hudbu pustil. Disharmonický black metal à la Deathspell Omega nebo Aosoth jsem už tehdy vyhledával podstatně méně aktivněji než dříve, ale debut „Perpetual Consciousness Nightmare“ jsem si prostě pustit musel. A taky jsem poslech po několika skladbách utnul, protože ta hudba zas tak dobrá nebyla, haha. Nejednalo se sice o totální průser, ale nahrávka mi přišla až příliš amatérská. Když k tomu připočtu strašné vokály, tak dá rozum, že jsem desce kvůli pár zajímavým riffům nevěnoval více času. Ani jsem si neudělal mentální poznámečku, že bych měl mít do budoucna Mrtvi v merku, ale o nové album jsem díky intenzivní promo-masáži labelu zakopnul a ...

  • Переплут – В стародавние года…

    7.8.2017

    H.

    Переплут - В стародавние года…

    Není žádným tajemstvím, že východní Evropa a folk metal patří k sobě. Především Rusko a zčásti i Ukrajina produkují hromady žánrových kapel, nicméně jen zlomku z nich se podaří proniknout za hranice své země a vzbudit alespoň nějaký ohlas i v kontinentální Evropě jako třeba Грай, Алконост či СатанаКозёл. Skutečně prorazit pak dokázal snad jedině Аркона. Folkmetalová scéna je zde ovšem výrazně větší a mnohdy za pozornost stojí. Týká se to i jistých Переплут? Když říkám, že mnohé ruské folkmetalové skupiny stojí za pozornost, možná to tvrdím trochu z nostalgie. Ruské pojetí folk metalu se mi totiž v posledních letech subjektivně vzdálilo a myslím, že i kapely, jaké jsem kdysi občas poslouchal, by se mi dnes už nelíbily (a v některých případech tomu tak skutečně je – jmenovaní СатанаКозёл nebo Алконост budiž důkazem), ...

  • Cult of Erinyes – Tiberivs

    6.8.2017

    H.

    Cult of Erinyes - Tiberivs

    Někomu, kdo dění v blackmetalovém světě sleduje alespoň trochu hlouběji než povrchně, by pojem Cult of Erinyes neměl být neznámý. Belgická formace sice nefunguje nějak zásadně dlouho (ještě tomu není ani deset let) a nevydala zas tolik alb (nyní recenzované „Tiberivs“ je třetí dlouhohrající), přesto určité zaujetí způsobila a její předchozí počiny „A Place to Call My Unknown“ a „Blessed Extinction“ neprošuměly bez povšimnutí. Však ještě aby ne, když různé nosiče kapele pouštěly do světa firmy jako Les acteurs de l’ombre Productions, Caverna Abismal Records nebo Code666 Records, jejichž vydavatelská činnost má své publikum. Ostatně, poslední jmenovaní jsou podepsáni i pod CD verzí „Tiberivs“ a druzí jmenovaní zase obstarali audiokazetu. Jak už název napovídá, „Tiberivs“ patří k nahrávkám, jimiž se prolíná ...

  • Zu – Jhator

    5.8.2017

    Skvrn

    Zu - Jhator

    Pamatujete si na Zu? Tři Italové, zapeklitý rock s přívlastky math a noise, občas trochu jazz a hlavně hodně dobré desky. Hravé, energické, nápadité, instrumentálně vybroušené, přesto neexhibující a jdoucí po emocích. Vzpomínáte, poslouchali jste, posloucháte? Jestli ano, od letošního přírůstku „Jhator“ nechtějte to samé, z typického světa Zu totiž nenabízí prakticky nic. Novinka Italy zachycuje ve velmi odlišné podobě, charakteristické rysy povětšinou beze zbytku mizí a vzpomínky na tóny dříve složené se objevují jen ve formě nepatrných záchvěvů. Čím vůbec novinková deska je? Na položenou otázku lze odpovědět všelijak, ze všeho nejvíce je ale „Jhator“ výzvou. Zu proměnili svou hudební tvář opravdu radikálně. Pryč jsou spletité polyrytmy a saxofonová volnost, naproti nim je třeba přivítat dvě táhlé skladby s meditativními parametry, skladby svou náladou a hudebním ...

  • Blood Tyrant / Warden – Duvonde skerfe

    4.8.2017

    H.

    Blood Tyrant / Warden - Duvonde skerfe

    Nizozemské duo Baron Yrch Malachi – The Wampyric Specter souhrnně známé jako Blood Tyrant jsme si zde již představili prostřednictvím recenze na debutovou desku „Aristocracy of Twilight“. Ta vyšla v prosinci loňského roku u Iron Bonehead Productions, ale ani letos se Blood Tyrant neflákají. V roce 2017 se zatím soustředí na split alba a my si nyní představíme to první z nich, na němž se kapela podílela s krajanským projektem Warden. Počin vyšel pod názvem „Duvonde skerfe“ u malého nizozemského labelu The Shadow Kingdom na audiokazetě limitované pouhými 66 kusy (zámořskou edici vydali kanadští Tour de Garde v nespecifikované limitaci). Nejprve se podívejme na stranu Blood Tyrant. Na první poslech se samozřejmě dá říct, že se skupina prezentuje tím, co předvedla o něco dříve na „Aristocracy of Twilight“. Rozdíly zde přesto jsou. Do určité míry má příspěvek ...

  • Dødsengel – Interequinox

    3.8.2017

    Metacyclosynchrotron

    Dødsengel - Interequinox

    Dødsengel patří k mým srdcovkám a jejich druhé album „Mirium occultum“ (2010) klíďo píďo označím za jednu z nejlepších blackmetalových desek, které kdy v Norsky vznikly. Dvou a půl hodinový opus „Imperator“ (2012) je rovněž výživná porce prvotřídního blackmetalového umění a to nemluvím o různých splitech a EPs, kde duo Kark a Malach Adonai předvedlo excentričtější přístup k žánru. Zvláště na prvních dvou jmenovaných titulech byla kapela schopná stvořit jednoduché a velice silné motivy, ze kterých mi běhal mráz po zádech a není vzácností, že i po letech si je vybavuji a nemám od nich pokoj, dokud důkladně nezasvětím alespoň jeden večer hudbě „Anděla Smrti“. Po zmíněném „Imperátorovi“ a split-albech sdílených s Nightbringer (2012) a Hetroertzen (2014) bylo okolo Dødsengel ticho, které rozčísl občasný koncert.

  • BVDK – Architecture of Future Tribes

    2.8.2017

    H.

    BVDK - Architecture of Future Tribes

    Dnes si v recenzi představíme skupinu, jejíž hudba by měla zajímat ty z vás, kdo si potrpíte na zvláštní a neotřelé věci. Přesně takoví BVDK jsou, respektive přesně takový je jejich debutový dlouhohrající počin „Architecture of Future Tribes“. Podobné věci jsou mi strašně sympatické – na první pohled nenápadná záležitost, ale když to člověk zkusí a trochu se do toho ponoří, objeví album, které se nebojí experimentu a není svázané tradičními metalovými vzorci. Zní to zajímavě? Možná vás trochu zchladí, až vám prozradím, co znamená ona zkratka BVDK. Jsou to totiž iniciály jména Bree van de Kamp. Také jsem neměl ánung, co nebo kdo to je, tak jsem požádal o pomoc všemocného pana Googla, jenž mi sdělil, že jde o jednu z hlavních postav seriálu ...

  • Опричь – Поветерь

    1.8.2017

    Mythago

    Kdykoliv příliš blízko u sebe vidím slova folk metal a Rusko, naskočí mi husí kůže po celém těle, začnu odvracet zrak, do uší si zarazím hřebíky a vidám se hledat nejbližší útes. Ruský folk metal je pro mne totiž synonymem nevkusem přetékajícího přebujelého klávesového kýče, kterému není rovno. A přece – v okamžiku chvilkového pomatení nebo snad pod vedením jakési masochistické choutky jsem se rozhodl, že zrecenzuji Опричь, kapelu, kterou jsem jaktěživ neslyšel, a tak jsem riskoval, že narazím na právě výše zmíněnou torturu. Опричь mi však připravil jedno milé a nečekané překvapení. Žádné. Klávesy. Sláva! To ale neznamená, že bych tak s celým albem byl automaticky spokojený.

  • Lvx Hæresis – Descensŭs Spīrĭtŭs

    31.7.2017

    H.

    Lvx Hæresis - Descensŭs Spīrĭtŭs

    Lvx Hæresis ze Švýcarska jsou novým přírůstkem do rozsáhlé rodiny začínajících blackmetalových formací, jejichž produkce se na první pohled tváří zajímavě. Jak ovšem známo, první pohled nemusí být a zpravidla také nebývá tím nejdůležitějším. Vizuální stránka, atypické znaky v názvu kapely i desky, římsky očíslované skladby a dokonce i letmý poslech ukázek mohou sice leccos napovědět, ale jen těžko dokážou suplovat informaci, jak na tom ta která skupině hudebně opravdu je a jestli je skutečně zajímavá. Dnes jsme se zde sešli, abychom se pokusili přijít na to, do jaké sorty Lvx Hæresis patří a zdali jejich hudba stojí za hlubší pozornost, anebo se pod zdánlivě atraktivní slupkou skrývá jen nafouknutá bublina. Abychom učinili zadost informativní části recenze, zmiňme alespoň to, že se vznik Lvx Hæresis datuje k roku 2013, kdy kapela ...

  • Julie’s Haircut – Invocation and Ritual Dance of My Demon Twin

    30.7.2017

    H.

    Julie’s Haircut - Invocation and Ritual Dance of My Demon Twin

    Italská formace Julie’s Haircut už hraje delší dobu – má za sebou cca dvě a půl dekády fungování, což není úplně málo. A navíc má svoje heslo na Wikipedii, což je samozřejmě základní měřítko toho, jestli kapela něco dokázala. Nicméně i navzdory tomu, že dle tohoto důležitého měřítka Italové nejsou žádní nazdárci, osobně mi jejich existence byla až donedávna skryta. Standardní pohádku o aktuálním albu, které prolamuje ledy, si tentokrát nechám pro sebe a radši zkusím říct něco zajímavějšího. Tahle náhodná známost totiž neskončila u jedné promiskuitní noci – z původně nezávazného povyražení se totiž vyklubala láska na první pohled (poslech). Obyčejné Bandcampové ochutnávání záhy přerostlo ve vztah nejtrvalejší možný – zařazení vinylu do osobní sbírky.

  • Hexis – Tando Ashanti

    29.7.2017

    H.

    Hexis - Tando Ashanti

    Dánská skupina Hexis zaujala již v roce 2014 se svým debutem „Abalam“. Ačkoliv se na jeho přebalu nacházel křížek, nejednalo se o muziku, jakou byste mohli pouštět na srazech křesťanské mládeže. Nebo respektive – klidně byste to zkusit mohli, ale asi by se to u místního osazenstva nesetkalo s přílišným pochopením. Netvrdím, že Hexis na své prvotině hráli úplně špičkovou kombinaci black metalu a hardcoru, určitě bych našel kapely, jejichž tvorbu si cením ještě o něco výš, ale svou kvalitu Dánové určitě předvedli a do dlouhohrajícího světa vykročili pravou novou. Rok po vydání „Abalam“ si ovšem formace prožila klinickou smrt. Tehdy čtyřčlenná sestava se rozpadla a nezůstal z ní kámen na kameni – odešli totiž hned tři muzikanti, díky čemuž v kapele osiřel vokalista Filip. Dle prvotního prohlášení to tehdy vypadalo na konec Hexis, ...

  • White Ward – Futility Report

    28.7.2017

    H.

    White Ward - Futility Report

    Na první pohled se zdá, že White Ward jsou dalšími vysoce nadějnými debutanty na metalové scéně. I když tohle tvrzení může evokovat dojem, jako kdyby se tahle ukrajinská formace sotva dala dohromady. Ve skutečnosti však za sebou White Ward mají už půl dekády fungování, v jejímž průběhu nastřádali slušnou řádku neřadových počinů – klasická sbírka demosnímků, minialb a split alb, vždyť už to jistě sami znáte. Zlomový je tak až letošní rok, když si White Ward vytáhla francouzská firma Debemur Morti Productions, jejíž jméno v kolonce vydavatele dost často bývá zárukou kvality, a právě pod jejími křídly se do světa dostala debutová dlouhohrající deska „Futility Report“. Nejen vydavatelství, ale i dobrá obálka a příslib avantgardního black metalu mě nalákaly, tudíž jsem se nemusel dlouho rozmýšlet, jestli po albu ...

  • A Victim of Society – Freaktown

    27.7.2017

    H.

    A Victim of Society - Freaktown

    Pekelně růžovoučký přebal „Freaktown“ by mohl leckterého drsňáka vyděsit natolik, aby si pomyslel cosi o homosexualitě a šel si pustit nějakou další z miliardy píčovin s pentagramem na obalu. Zdání však může klamat a druhé album řecké formace A Victim of Society k takovým případům patří. Pod růžovou barvou na vás totiž čeká poctivá rocková muzika – mnohem lepší, než se na první pohled může zdát. Předpokládám, že zevrubné povídání o historii A Victim of Society by vás spíš nudilo a že v případě zájmu si takové informace dokážete prostým googlením dohledat sami, tudíž to nebudu nijak sáhodlouze rozmazávat a v rámci povinného zasazení do nějakého kontextu zmíním pouze to, že kapela pochází z Athén a že svůj debut „Distractions“ vydala v roce 2014. Od té doby do sestavy přibyl nový ...

  • Woest – La fin de l’ère sauvage

    26.7.2017

    H.

    Woest - La fin de l'ère sauvage

    Uvedeným citátem od Roberta Ervina Howarda, jejž tento americký spisovatel známý především jako stvořitel postavy Barbara Conana napsal ve své povídce „Beyond the Black River“ (v českém vydání „Za černou řekou“), uvozuje svou debutovou desku „La fin de l’ère sauvage“ francouzská smečka Woest. Jeho obsah napovídá, že Francouzi nehodlají hrát nějaký kinder pseudo-metal pro pozéry, ale spíš budou chtít navázat na tradici kapel, jejichž tvorba se stala synonymem pro násilný a agresivní audio teror. V základě by se dalo říct, že tomu tak do jisté míry skutečně je, poněvadž Woest vážně nehrají muzikou vhodnou do odpoledního programu lokálního agro-rockového fesťáčku. Na druhou stranu by bylo příliš hysterické tu rozhlašovat, jakýpak to není extrém. Na rovinu si řekněme, že existují mnohem ostřejší kapely než Woest, ať už si pod ...

  • King Gizzard and the Lizard Wizard – Murder of the Universe

    25.7.2017

    Zajus

    King Gizzard and the Lizard Wizard - Murder of the Universe

    „Pryč s mikrotonálním laděním“, zvolal Stu Mackenzie a zahodil zurnu na druhý konec místnosti. „Pryč s krautrockovou podmanivostí“, dodal a svou na zakázku vyrobenou kytaru zlomil o kovovou pelest postele. „Je třeba zničit vesmír!“, zařval z plných plic do prázdného prostoru a rozběhl se proti zdi. Bezvládné tělo se tiše sesulo na podlahu, zavládlo nezvyklé ticho. Když se po třech hodinách probudil v čisté, dokonale bílé peřině, s hlavou těsně omotanou obvazem, začal se hystericky smát. Věděl, jaké album nahraje příště. „Murder of the Universe“ bylo na světě. King Gizzard and the Lizard Wizard jsou zpět, a to pouhé tři měsíce poté, co se předvedli v nejlepší formě na albu „Flying Microtonal Banana“. Pokud vás úvod poněkud zmátl (nebo pokud nevíte, co je to zurna), budu vás muset odkázat na svůj čtvrt roku starý text, ...

  • The Ruins of Beverast – Exuvia

    24.7.2017

    H.

    The Ruins of Beverast - Exuvia

    The Ruins of Beverast pro mě osobně patří do té sorty kapel, které si napříč všemi svými alby udržují nadstandardně vysokou kvalitu a ještě ani jednou nešláply vedle. Hudební aura mě oslovuje a v patřičném rozpoložení mi dokáže poskytnout něco víc než pouhou zábavu či ukrácení dlouhé chvíle. Už nejednou jsem s The Ruins of Beverast zažil onu magickou chvilku, kdy všechno zapadne na své místo a soukolí se rozjede směrem k bodu, v němž vstřebávání hudby přestává být obyčejným poslechem a stává se zážitkem. Od předcházejícího opusu „Blood Vaults – The Blazing Gospel of Heinrich Kramer“ uběhly již čtyři roky, ale nijak jsem nepochyboval o tom, že Alexander von Meilenwald během nich složí další hodinu strhujícího atmosférického black metalu. Již na sklonku loňského roku Ván Records pustili ...

  • Nidingr – The High Heat Licks Against Heaven

    23.7.2017

    H.

    Nidingr - The High Heat Licks Against Heaven

    Přijde mi, že na to, jaká jména se v sestavě Nidingr nacházejí či v minulosti nacházela, se téhle skupině nedostává zas tolik pozornosti. Různě se zde totiž objevovala mnohá esa norského black metalu. V čele Nidingr nestojí nikdo jiný než Teloch, tedy současný kytarista legendárních Mayhem, kromě nichž má v portfoliu i řádku dalších zajímavých projektů. Na baskytaru zase aktuálně hraje borec, jenž působil třeba v Trelldom nebo God Seed. Ještě větší bouráky najdeme v seznamu bývalých členů, kde jsou zapsaná jména jako Tjalve, Seidemann nebo Hellhammer. Určitá „zapadlost“ Nidingr asi pramení z toho, že kapela nekoncertuje nijak intenzivně, a to samé by se dalo říct o vydávání nových desek. Mezi první „Sorrow Infinite and Darkness“ a druhou „Wolf-Father“ uběhlo celých pět let. Třetí album „Greatest of Deceivers“ vyšlo na poměry Nidingr nebývale ...

  • Sólstafir – Berdreyminn

    22.7.2017

    Zajus

    Sólstafir - Berdreyminn

    Island je v kontrastu ke své nepočetné populaci a izolovanosti nesmírně produktivní co do počtu celosvětově úspěšných umělců. Zatímco jiné mnohomilionové země nepřispěly do Světového fondu úspěšné hudby ™ nijak či téměř minimálně, třísettisícový Island zplodil hned několik velkých jmen. Mnohá z nich pak mají společný prvek v podobě hutné a mnohdy netradiční atmosféry. Stačí si vzpomenout na produkci Sigur Rós, mimozemšťanky Björk či na dnes recenzovaných Sólstafir. Jenže zjednodušovat si život tvrzením, že to vše je zásluhou krásné a unikátní islandské přírody, by nebylo fér. Ólafur Arnalds, islandský multiinstrumentalista, jehož na pianu založené kompozice svou jemností překonají i tvorbu výše zmíněných umělců, byl při jedné příležitosti tázán, na jaký překrásný div islandské přírody myslel, když skládal jednu ze svých skladeb. Odvětil, že skladba měla být původně použita v reklamě na sprchové ...

  • Mudbath – Brine Pool

    21.7.2017

    H.

    Mudbath - Brine Pool

    Mudbath jsou jedním z těch případů, které si člověk zkusí poslechnout úplně naslepo. Kapela je relativně mladá a funguje teprve pár let, ale letošní „Brine Pool“ debutem není – vstup do dlouhohrajícího světa si tihle Francouzi odškrtli již před dvěma lety prostřednictvím počinu „Corrado Zeller“ a ještě z dřívějška mají v portfoliu i jedno minialbum „Red Desert Orgy“. Já osobně jsem však o této pětici z Avignonu doposud neslyšel a „Brine Pool“ je tím pádem mým prvním setkáním s tvorbou Mudbath. V sestavě také žádné známé ksichty nevidím, vydavatelství je sice oukej, ale rovněž žádný vyslovený trhák, na jehož vkus bych mohl pravidelně sázet, obálka mě taky nijak zásadně nerozrajcovala. Jednoduše po všech směrech – náhodná hudební známost. Ale když nic jiného, název kapely alespoň slibuje, že ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy