Recenze

  • Řezník – Strangulační rýha

    29.11.2017

    H.

    Řezník - Strangulační rýha

    Již několikrát jsem se zde při různých příležitostech vyjadřoval v tom smyslu, že poslední počiny hlavních koní značky ZNK zrovna dvakrát nepřesvědčily. Řezník vloni vydal nehorázně nudnou desku „Říše za zrcadlem“, která oproti předchozímu dvojalbu „Bateman / Muzeum mentálních kuriozit“ zaznamenala bolestivě hluboký propad. Kolega DeSade své poslední sólo „Here I Cum“ vydal na sklonku roku 2015 a byla to snad ještě větší nuda než „Říše za zrcadlem“. Dohromady jako Sodoma Gomora pak zkusili uhnout trochu jinam, a i když příklon k tvrdé elektronice a grimu smysl dával, výsledná placka „Multikill“ bez výhrad rozhodně nebyla. Popravdě řečeno, Řezníkovu novinku jsem především z těchto důvodů nijak zásadně nevyhlížel, ale nakonec o ní mohu hned zkraje říct, že je rozhodně lepší než „Říše za zrcadlem“. Nicméně kdybych chtěl být hodně ...

  • Psudoku – Deep Space Psudokument

    28.11.2017

    H.

    Psudoku - Deep Space Psudokument

    Norskou šílenost Psudoku jsem až do nedávné doby vůbec neznal. Už jen název kapely mě ovšem zaujal, protože to zní jak nějaké psychedelické sudoku. Což je mi dost blízké, poněvadž sudoku dost často luštím na hajzlu během sraní, a díky prdelně-fekálním výparům to občas bývá hutně psychedelické. To je prostě jasné, že jde o kapelu přímo pro mě! Předpokládám ovšem, že moje toaletní historky vás i navzdory jejich nepochybné napínavosti nezajímají, dokonce vás podezřívám, že si myslíte, že jsou pěkně o hovně. Budiž tedy, nebudu vás s tímhle dál srát, vraťme se k Psudoku. Kromě roztomilého názvu mě totiž zaujaly i ukázku tvorby, z nichž jsem vycítil, že by se mohlo jednat o solidní vyšinutost. A jsem rád, že jsem se nemýlil (opět a jako vždy – člověk se musí ...

  • Tchornobog – Tchornobog

    27.11.2017

    H.

    Tchornobog - Tchornobog

    Tchornobog je docela nová akvizice na blackmetalové scéně, a už se kolem ní začínají slétat superlativy, její jméno se rozeznívá žánrovými informačními kanály a poutá nezanedbatelný díl pozornosti. Ani nemluvě o skutečnosti, že červencový eponymní debut vydaly labely jako Fallen Empire Records (gramofonová deska, audiokazeta) a I, Voidhanger Records (kompaktní disk). Nejvyšší čas, abychom se na ten zázrak podívali i my, zdali je taková pozornost zasloužená. Tchornobog má na triku mladý ukrajinský muzikant Markov Soroka, jemuž je sice aktuálně jen 22 let, ale rozhodně nejde o jeho první hudební počin. Kdo se jen trochu rozhlíží, mohl již zachytit jeho další projekt Aureole, jenž má na kontě dvě dlouhohrající desky, pod jejichž vydáním jsou podepsáni Avantgarde Music (debut) a také Fallen Empire (oba počiny).

  • Flutwacht – Puls

    26.11.2017

    H.

    Flutwacht - Puls

    Flutwacht je myslím jméno, které bude velké části příznivců akustického teroru již známo. Tenhle německý projekt totiž fanoušky industriálního rachotu svými nahrávkami zásobuje již téměř patnáct let. A nutno, že za tuto dobu už Daniel Simon – jak se lídr Flutwacht jmenuje – stačil nastřádat hromady počinů. Což ovšem na téhle scéně není nic zvláštního nebo výjimečného, poněvadž mnohé žánrově spřízněné projekty ty placky serou ve stejné nebo dokonce ještě vyšší kadenci. Samozřejmě ani v letošním roce tomu není jinak, protože se pod hlavičkou Flutwacht objevila další řádka splitek, ípíček a podobných srandiček. My se dnes podíváme na album „Puls“, které vyšlo začátek července v kooperaci Mask of the Slave (což je sublabel Sun & Moon Records specializující se na power electronics a noise) a The ...

  • Converge – The Dusk in Us

    24.11.2017

    Zajus

    Converge – The Dusk in Us

    Zoufalství. Nadvláda emocí, neschopnost usměrnit myšlenky do souvislého toku, kanonáda protichůdných pocitů. Obava, že budoucnost nic dobrého nepřinese, a pokud ano, bez vás bude lepší, alespoň pro ostatní. Láska, pocit vděčnosti, hanby za věci minulé i budoucí, vina, vnímání vlastní malosti. Pomalá, sžíravá nenávist k těm, kteří se tváří dobrotivě, a přitom se přetvařují. Není cesty pryč, nebo alespoň ne takové, po níž by se dalo vrátit. Converge jsou jednou z těch kapel, které existují proto, aby své posluchače zahltili řadou často zcela protichůdných emocí. „Jane Doe“ byla výstavní skříní utrpení, pod nánosem agrese skrývala bezradnost. Jen málokdy hudba dovede tak živě a uvěřitelně zprostředkovat pocity někoho, na kom by vám v jiných situacích vůbec nezáleželo. Utekla téměř dvě desetiletí a Converge jsou dnes v podstatě jinou kapelou, přestože ...

  • Trivium – The Sin and the Sentence

    23.11.2017

    Zajus

    Trivium - The Sin and the Sentence

    Každý rok si poslechnu stovky nových alb a jsem vcelku přesvědčen, že mezi hudebními fanoušky, kteří novou muziku aktivně vyhledávají, bude mé číslo patřit spíše k podprůměrným. Během několika posledních let jsem si hned několikrát položil otázku, proč něco takového vlastně dělám, a odpověď vždy byla stejná: abych našel dokonalé album. Hledat dokonalost je však úkol sisyfovský, a tak není nikdy u konce. Jistě, párkrát do roka se mi poštěstí najít desku, kterou za dokonalou označím, jenže to ještě neznamená, že mi taková bude připadat i za půl roku. I alba, která prošla zkouškou časem, ukazují, jak vrtkavé mohou být pocity vyvolané hudbou, neboť co vám v pondělí přijde jako dílo hodné géniů, vás ve středu nemusí vůbec bavit, přestože o pár dní později to budete ...

  • Jupiterian – Terraforming

    22.11.2017

    H.

    Jupiterian - Terraforming

    Neřekl bych, že zrovna Brazílie je země metalu zaslíbená, ale tvrdit, že je místní scéna nezajímavá nebo dokonce téměř žádná, by bylo čistokrevným ignorantstvím. A to vůbec nemusíme končit u legendárních kapel jako Sepultura, Ratos de porão, Vulcano anebo Sarcófago. Jestli je však Brazílie spojena s nějakou metalovou odnoží, je to právě vzteklý extrémní metal ve stylu Sarcófago případně rané Sepultury. Možná by mi někdo mohl oponovat i rozsáhlým powermetalovým podhoubím, ale tyhle teploušské mrdky podle mého za pořádný metal považovat nelze. I kdybyste ale patřili k měkkým sráčům a tyhle melodické píčoviny uznávali či dokonce poslouchali, pořád platí, že Brazílie asi není místem, kam byste se vydávali hledat atmosférickou metalovou hudbu.

  • Almyrkvi – Umbra

    21.11.2017

    H.

    Almyrkvi - Umbra

    Hovořit o tom, jak islandská blackmetalová scéna nabrala v posledních několika letech na síle, významu i popularitě, by tuším bylo zbytečné. Kdo zrovna nevylezl z pralesa, jistě už vzestup severského ostrova na černěkovovém kolbišti zaznamenal a s největší pravděpodobností i sám pocítil na vlastní kůži a uši. Almyrkvi do této vlny zapadají s naprostou samozřejmostí, ačkoliv je jejich přístup k black metalu malinko jiný než třeba u stylových souputníků jako Svartidauði, Misþyrming, Naðra nebo Wormlust. Což samozřejmě vůbec není na škodu. Vcelku běžné je, že jeden člověk působí ve vícero islandských kapelách, z nichž mnohé jsou personálně zhusta propojené. Zřejmě malý svět, v němž se všichni navzájem znají a v němž každý se s každým už v nějaké skupině potkal. Ani Almyrkvi v tomto ohledu nejsou výjimkou. Hlavní postavou je Garðar S. Jónsson známý z formace Sinmara, k němuž se připojil ...

  • Aran Epochal & Tahle hudba – Konec srpna

    20.11.2017

    H.

    Aran Epochal & Tahle hudba - Konec srpna

    Aran Epochal svého času odmítal vydávat desky. Vyznával pouze živé hraní a split počiny jakožto prostředek neustálé spolupráce a kooperace se spřízněnými. Filozofii zdánlivě narušil rok 2015, kdy vyšel první dlouhohrající monument. Ale zdání může klamat. „Doba bronzová“ ve skutečnosti není deska, nýbrž „matka všech splitů“. Aran Epochal zde svou filozofii studiové hudby jakožto konstantní spolupráce naopak ještě posílil. Ne náhodou totiž nahrávka vyšla pod hlavičkou Aran Epochal & Tahle hudba. V každé písni se tu objevil někdo ze známých, přátel, stájových kolegů, příbuzných kapel a hudebníků. Výsledek byl silný, zvláštní svým přístupem, zvláštní svým střetem různých hudebních přístupů a stylů, které všechny zastřešoval sám Aran Epochal hlubokým hlasem a ještě hlouběji naladěnou akustickou baskytarou a které všechny pracovaly pro vyšší ...

  • Hentai Corporation – Intracellular Pets

    19.11.2017

    Cnuk

    Hentai Corporation - Intracellular Pets

    Kapelu Hentai Corporation asi netřeba nějak blíže představovat. V našem českém rybníčku se jedná o zavedené jméno, které platí za to nejlepší z tuzemské klubové scény. Jejich kouzlo spočívá především v tom, že na onom rybníčku tvoří v podstatě monopol a nelze je moc k ničemu jinému přirovnat. Nezaměnitelný styl organizovaného šílenství, hráčské nápaditosti a sympatického nadhledu nad tím vším, vyniká ještě lépe v živém provedení. S prvotinou „The Spectre of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels From Planet Breadcrumbs Are Attacking a Giant Tree Monster Who Has a Vagina and Holds Hitler Hostage“ však ukázali, že jejich hudba má smysl i ve studiové podobě. S novou deskou „Intracellular Pets“ si dali trochu na čas, na druhou stranu asi není kam spěchat. Nedá se říci, že by zájem nějak upadal, spíše naopak. Příspěvek na album ...

  • Blut aus Nord – Deus salutis meæ

    18.11.2017

    Sicmaggot

    Blut aus Nord - Deus salutis meæ

    Blut aus Nord jsou jedna z nejprogresivnějších kapel v historii extrémně metalové hudby (zkuste mi to vyvrátit), a jelikož mám o čtenářích Sicmaggot dobré mínění, tak předpokládám, že se nemusím zdržovat s jejich představením. Pojďme si raději popřemítat nad něčím jiným. Vindsval je velice produktivní skladatel, který dle svých slov musí komponovat každý den, avšak zásadní je pro něj inspirace „shůry“. Což vysvětluje, proč bývá kvalitativní laťka hudby tak vysoko, ale zároveň to znamená, že z povrchu zemského zmizelo už mnoho potenciálních nahrávek Blut aus Nord. Když jsem o této strategii četl (například zde), nevěděl jsem, zda Vindsvala obdivovat ještě více, anebo raději mlátit hlavou o stůl. Vzpomněl jsem si totiž na cca dvouminutový, výborný (!!!) teaser „Odinist“, který se svého času na chvíli objevil na MySpace. Ten ...

  • Hewitt – The Chainsaw Massacre

    17.11.2017

    H.

    Hewitt - The Chainsaw Massacre

    Úspěch Řezníka a Sodomy Gomory s sebou nepřekvapivě strhl vlnu následovníků, z nichž jedním je nesporně i Hewitt. Ten sice své nahrávky veřejně prezentuje už nějakou chvilku, ale až v loňském roce jeho tvorba konečně začala stát za pozornost, když vydal skvělé ípko „Plnej zlosti“, jehož prostřednictvím ukázal, že inspirace není ostuda. Když se to dělá s patřičným nadšením a dostatečně agresivně, tak to leckdy stačí. Hewitt na „Plnej zlosti“ zcela jistě neusedl na trůn – takové tvrzení by bylo extrémně nadnesené, protože na něco takového je třeba dlouhodobější formy, nikoliv jen jedno povedené miníčko – ale přinejmenším ukázal, že Řezníkova (jenž ten samý rok vydal slaboučkou „Říši za zrcadlem“) pozice českého horrorcorového krále nemusí být zas tak neotřesitelná. Od Hewittovy letošní řadovky „The Chainsaw Massacre“ jsem ...

  • Marilyn Manson – Heaven Upside Down

    15.11.2017

    Zajus

    Marilyn Manson - Heaven Upside Down

    Brian Hugh Warner alias Marilyn Manson je dost možná nejmetalovější popová superstar posledních dvou desetiletí. Slovíčkem popová nenarážím na skutečnost, že by byla Mansonova hudba jakkoli měkká, o to tu vůbec nejde. Jde mi spíše o to, že Manson samotný (tedy Brian Warner, nikoli entita složená z více hudebníků známá jako Marilyn Manson) se vždy staral spíše o prezentaci a hudbu nechával na ostatních. Těžko mu to však zazlívat, dovedl prorazit s ostrým rockem a provokativními myšlenkami v oblastech, kde obvykle vládne šeď a konformita. Po nabitých devadesátých a raně nultých letech se však, jak je známo, k Mansonovi štěstí otočilo zády, výsledkem čehož byla řada naprosto nepovedených nahrávek a snad jen díky své všudypřítomnosti tak Manson neupadl do úplného zapomnění. O to překvapivější pak byla předloňská deska „The ...

  • Throane – Plus une main à mordre

    14.11.2017

    H.

    Throane - Plus une main à mordre

    Je otázkou, zdali je Vincent Petitjean alias DehnSora v hudebním světě známější jako muzikant, či jako grafik. Talentovaný Francouz stojí rozkročen nad oběma obory a v obou dokázal stvořit díla, která lze označit za přinejmenším zajímavá. Podíváme-li se na vizuální stránku věci, najdeme ve Vincentově portfoliu záležitosti jako Blut aus Nord, Ephel Duath, Ad hominem, Code, Otargos nebo Merrimack. Mimo jiné, samozřejmě. Nicméně není žádným tajemstvím, že se neváhá angažovat i v hudební rovině. Objevil se v živé sestavě blackmetalového projektu Glaciation nabitém známými jmény, v kolaboraci Church of Ra, o níž se dá říct to samé, na triku má i další projekty jako Ovtrenoir nebo experimentálnější Sembler Deah a Treha Sektori. A v neposlední řadě – poměrně čerstvě i Throane.

  • Fireburn – Don’t Stop the Youth

    13.11.2017

    Cnuk

    Fireburn - Don't Stop the Youth

    Tématem dnešní recenze je EP s názvem „Don’t Stop the Youth“ od skupiny Fireburn. Samotné jméno Fireburn zřejmě moc pozornosti nevzbudí. I já sám jsem o tuhle partu zkušených harcovníků zavadil vlastně náhodou. Nejjednodušší způsobem, jak ji blíže představit, je nejspíš vyjmenováním několika kapel, ve kterých jednotlivý členové působili či stále působí. Takže, mimo jiné – Knife Fight, Murphy’s Law, Nails a především pak Bad Brains. Ano, právě Bad Brains jsou tím, čemu se v této recenzi nelze vyhnout. „Don’t Stop the Youth“ obsahuje čtyři skladby s celkovou metráží bezmála devíti minut, přičemž by se dalo rozdělit na dvě části. A to na první ryze hardcorovou a druhou v rytmu reggae. Bad Brains? Jo! Není divu. Oním hlavním pojítkem jest zpěvák Israel Joseph I, který si u nich pár ...

  • Sorath – Matache Chavala

    12.11.2017

    H.

    Sorath - Matache Chavala

    Plzeňští Sorath jsou kapelou, která se na scéně pohybuje už strašně dlouho, zdánlivě pomalu odjakživa. Sice už to jsou roky, kdy vydali nějaký nový nosič, ale pořád tu někde jsou, někdy o nich není moc ke slyšení, jindy je to lepší. Člověk je občas vidí někde na koncertě, relativně pravidelně si jich může všímat na plakátech různých akcí, s nadsázkou řečeno jejich existenci pomalu bere jako samozřejmost. Od posledního alba Sorath již uběhlo tolik roků, že by kapele nejspíš prospělo, kdyby se konečně nadechla k vydání něčeho čerstvého, ale dnes to ten případ ještě není. Nyní jsme se zde totiž sešli k příležitosti znovuvydání jednoho starého počinu. Nahrávka „Matache Chavala“ původně vyšla v roce 1996 na audiokazetě u kultovního labelu Pussy God Records, v jehož čele stál Barbarud Hrom z Maniac Butcher. ...

  • Prophets of Rage – Prophets of Rage

    11.11.2017

    Zajus

    Prophets of Rage - Prophets of Rage

    Začnu svou recenzi doufám samozřejmým tvrzením, že bychom se ke své (dosud jediné) planetě měli chovat pokud možná co nejšetrněji. Použiji-li řeč politických ekologů, naše planeta by pro další generaci měla být přinejhorším ve stejné kondici, v jaké byla, když jsme ji od svých předků přebírali. Jedním z dílčích a jednoduchých způsobů, jakým k tomu lze přispět, je recyklace. Tom Morello je zřejmě velký ekolog a tak se nesmířil s tím, že vedle plastů, papíru a nápojových kartonů má u svého domu i popelnici na plechovky. Rozhodl se, že recyklovat bude i hudbu. Jinak si totiž existenci Prophets of Rage nedovedu vysvětlit. Rage Against the Machine, poslední luddité dvacátého století, byli bezpochyby přelomovou kapelou, jejíž debut z roku 1992 patří mezi mé nejoblíbenější nahrávky. I s odstupem mnoha let o něm mohu prohlásit, ...

  • Teleplasmiste – Frequency Is the New Ecstasy

    10.11.2017

    H.

    Teleplasmiste - Frequency Is the New Ecstasy

    Brouzdat v útrobách House of Mythology se rozhodně vyplatí. Tento britský label možná nefunguje nějak zásadně dlouho, nicméně s tím, co pod jeho hlavičkou vychází, si asi mnozí z nás rychle zvykli na to, že se jeho aktivitám vyplatí věnovat pozornost. Netvrdím, že jsem slyšel úplně vše, co se pod jejich křídly objevilo, ale když si vzpomenu na to, s čím jsem tu čest měl, musím říct, že jsem se až doposud ani jednou nespálil a vždy jsem odcházel spokojen. A to platí i po poslechu „Frequency Is the New Ecstasy“. S dlouhým, úmorným, únavným, nudným, nezáživným, nezajímavým, mdlým, otravným, fádním, suchopárným, vyčerpávajícím, bezbarvým, malátným a zbytečně, nepochopitelně, nesmyslně, nadbytečně, přebytečně a hloupě natahovaným úvodem vás pro dnešek nehodlám zdržovat.

  • Arckanum – Den förstfödde

    9.11.2017

    H.

    Arckanum - Den förstfödde

    Může se zdát, že rekapitulace celé tvorby kapely je v recenzi zbytečné plýtvání místem a že by bylo vhodnější daný prostor věnovat spíše rozboru aktuálního alba případně recenzi zkrátit, je-li rozbor postačující i tak. Jsou ovšem případy, kdy se něco takového hodí a vůbec to není na škodu. Zrovna u „Den förstfödde“ je na místě trochu bilancovat. Jde totiž o poslední dlouhohrající desku Arckanum. Vím, že to tu rozhodně nepíšu poprvé, ale Arckanum je pro mě kult jak čuně. Možná nejde o legendu áčkové velikosti, ale snad není sporu o tom, že Shamaatae, jediný člen projektu, do kroniky black metalu nějakým způsobem promluvil. Tvorbu Arckanum lze vcelku jednoduše rozdělit na dvě období. To první spadá do 90. let, kdy dal Shamaatae světu trojici alba, která lze jistě považovat za klasiku. „Fran ...

  • Cities of Mars – Temporal Rifts

    8.11.2017

    Mythago

    Začalo to v létě roku 2015, kdy o sobě tohle švédské trio dalo poprvé vědět singlem „Cyclopean Ritual / The Third Eye“. Vlastně jinak… začalo to v roce 1971, kdy vesmírná agentka KGB Nadia přistála na Marsu, na němž objevila starodávnou pohřbenou civilizaci v posvátné hoře Bahb-Elon a nechtěně z dlouhého spánku probrala pána věků. Tehdy nám byl také odkryt malý kousek mýtu sahajícího mnoho tisíc let před Krista. Další kousky mýtu i příběhu Nadi nám byly poodhaleny dalšího roku na EP „Celestial Mistress“, kde sledujeme, jak se agentka KGB noří stále hlouběji a hlouběji do starých tunelů protkávajících zemi pod povrchem Marsu a blíží se k nehynoucímu pánovi věků očekávajícího dlouho ztracenou lásku, jež má podle proroctví přijít z hvězd. Také se dozvídáme o válce mezi Marsorozenými a Starými pány Země, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy