Recenze

  • War for War – In Situ

    11.4.2018

    H.

    War for War - In Situ

    Kdysi dávno byl War for War projektem, jenž produkoval nijak zvlášť zajímavý agresivní black metal s válečnou tematikou. Po tomhle prvotním období se jeho tvorba začala stáčet mnohem zábavnějším směrem, hudebně i tematicky, až v jednom momentě – konkrétně v období alba „Věž smrti“ – War for War aspiroval na pomalu nejzajímavější kapelu, na níž se Lord Morbivod podílí či podílel. Tím spíš zamrzelo, když se následně Morbivod rozhodl pustit War for War k ledu. V jednom momentě se sice vrátil koncertně, ale k plnohodnotnému návratu došlo až mnohem později. A jak jsem si kdysi myslel, jaká to není škoda, že War for War končí, nyní musím razit zásadně opačný názor – věčná škoda, že se tohle jméno na českou metalovou (?) mapu vůbec vracelo a radši nezůstalo pohřbené v minulosti.

  • Gorgonea Prima – Brownfields

    9.4.2018

    H.

    Gorgonea Prima - Brownfields

    Dovolím si tvrdit, že když kladenské duo Gorgonea Prima vydalo v roce 2010 svou dlouhohrající prvotinu „Black Coal Depression“, tak šlo o nahrávku, která na domácí metalové zarezonovala poměrně silně. Zčásti určitě už jen z toho titulu, že industriální black metal se v českých zemích příliš neprovozuje, ale zčásti nepochybně i díky svým kvalitám, které byly dost vysoko. Asi nemá smysl si nalhávat, že „Black Coal Depression“ patří ke stěžejním dílům domácího black metalu, ale jistý otisk myslím zanechalo a i s odstupem času je to dost povedená záležitost. Přinejmenším skladba „Corroded Landscape“ je dodnes působivá a v hlavě ji mám stále. Mohlo se zdát, že na Gorgonea Prima čeká zajímavá hudební budoucnost, k níž vykročili takříkajíc pravou nohou. Následující roky však byly všelijaké. Kapelu opustil Tyrael, na jehož místo ...

  • Howls of Ebb / Khthoniik Cerviiks – With Gangrene Edges / Voiidwarp

    8.4.2018

    H.

    Howls of Ebb / Khthoniik Cerviiks - With Gangrene Edges / Voiidwarp

    V dnešní recenzi splatím jeden z velkých dluhů loňskému roku. To znamená, že konečně napíšu o nahrávce, o níž jsem sem měl napsat už dávno, a zároveň s tím zde budu poprvé recenzovat muziku dvou skupin, jejichž jména se v našich recenzích taktéž měla objevit už dávno. Nicméně jak se říká – lepší pozdě nežli vůbec, tak si pojďme připomenout, zač je toho kvalitní metalový extrém. Že zde doposud nebyla recenze na Howls of Ebb, to by se dalo považovat ze naši (moji) velkou ostudu. Jméno téhle zámořské formace v určitých kruzích po vydání druhé desky „Cursus Impasse: The Pendlomic Vows“ (2016) právem dost rezonovalo; tenhle počin tehdy za recenzi určitě stál a nejspíš jsem se na to neměl vysrat. Špatnou zprávou pro příznivce kapely je, že v mezičase od vydání dnes recenzovaného ...

  • Angantyr – Ulykke

    7.4.2018

    H.

    Angantyr - Ulykke

    Ynleborgaz mlčel poměrně dlouho – za posledních šest let nevydal jedinou nahrávku. Tím pádem mě docela potěšilo, když začátkem letošního roku delší ticho prolomil a vysypal hned několik počinů, protože mám jeho tvorbu obecně vzato docela rád. Samozřejmě, že i v jeho diskografii se najdou slabší kousky, ale to je myslím normální stav a asi se s tím dá počítat. Existuje jen minimum kapel, jejichž kariéru lemují samé fantastické desky, a když už, většinou jejich diskografie nečítá nějak zásadně velké množství položek… Každopádně, „návrat“ Ynleborgaze proběhl velmi pozitivně. Nejprve vyšlo čtvrté album „IV“ od depressive blackmetalového projektu Make a Change… Kill Yourself, které bylo dobré a líbilo se mi. Krátce na to se objevilo nové minialbum „Foragt“ od Angantyr, které nabídlo dvě skladby o souhrnné délce bezmála ...

  • White Hills / Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Desire

    5.4.2018

    H.

    White Hills / Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - Desire

    Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand je název dlouhý jak týden před výplatou, ale pro vydání s názvem „Desire“ stále není kompletní. Na tomhle minialbu se totiž rakouská multi-žánrová kultovka spojila s newyorskými psychedeliky White Hills a až obě kapely dohromady stvořili tohle fialové EP o pěti skladbách. I když může být trochu otázka, nakolik se skutečně jedná o spojení dvou kapel. Mám totiž takový dojem, že Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand v tomto případě zastupuje pouze Albin Julius. Ten je samozřejmě hlavní postavou a tahounem formace a rozhodně je legitimní říct, že ta skupina je jeho, ale i tak tahle domněnka nejspíš stojí za zmínku. Nepřijde mi totiž, že bych na „Desire“ slyšel cokoliv, co by nasvědčovalo, že zde ...

  • Cultus profano – Sacramentum obscurus

    4.4.2018

    H.

    Cultus profano - Sacramentum obscurus

    Slovíčko „cult“, včetně všech jeho ostatních myslitelných podob a variací, poslední roky patří k těm nejzprofanovanějším v black metalu, což se odráží i v názvech nově vznikajících kapel. Jistě si vzpomenete na spoustu novějších formací, které se jmenuje „Cult of “, případně jejich název obsahuje nějakou jinou formu kultu. Nevyhnulo se to ani zámořskému seskupení Cultus profano. Dvojice z Kalifornie se dala dohromady v roce 2016, kdy také Advorsus a Strzyga vydali první společný demosnímek „Sacramentum obscurus“. Stejný titul nese i letošní debutový dlouhohrající nosič, což napovídá, že tyto dva počiny spolu nejspíš budou nějak souviset.

  • Coffin Haze – Rehearsal Ritual II

    3.4.2018

    H.

    Coffin Haze - Rehearsal Ritual II

    Vždycky mám velkou radost, když v recenzích mohu představit nějakou obskurní kapelu. Ne takovou, která to o sobě jen tvrdí na Facebooku. Ani ne takovou, která se jen umí obléknout do kapucí a zahalit držku, z čehož bychom se všichni asi měli posrat až za roh. Mám na mysli skupiny, které jsou divné, zvláštní a leckdy až ojedinělé a – ano, klidně to řekněme – obskurní po hudební stránce. Dovolím si tvrdit, že Britové Coffin Haze k takovým rozhodně patří! Myslím, že mi bude stačit, abych jen trochu vysvětlil, co přesně že to Coffin Haze hrají za muziku, a budete se mnou souhlasit, že se nejedná o věc, na jakou narazíte na každém rohu. Pak si to pustíte, a jestli byste předtím měli nějaké pochybnosti, tak nejpozději při poslechu se rozplynou a konečně pochopíte, ...

  • Ignis haereticum – Autocognition of Light

    2.4.2018

    H.

    Ignis haereticum - Autocognition of Light

    Kolumbijského dua Ignis haereticum jsem si poprvé všimnul – nejspíš stejně jako většina ostatních – v roce 2014, kdy se mi dostal do ruky jejich dlouhohrající debut „Luciferian Gnosis“. Vzpomínám, že jsem tehdy poslouchal víc jihoamerických blackmetalových formací, mezi nimi namátkou Horncrowned, a právě Ignis haereticum z nich byly výrazně nejlepší a nejzajímavější. Nejspíš vám neuniklo, že koncem loňského roku Ignis haereticum vypustili do světa svou druhou řadovou desku s názvem „Autocognition of Light“. Asi netřeba dodávat, že právě ona dnes bude naším hlavním zájmem. A bez větších průtahů mohu předeslat, že i v jejím případě se jedná o povedenou záležitost. Úplně pohodlně by se dalo prohlásit, že „Autocognition of Light“ prostě pokračuje v cestě nastolené prostřednictvím „Luciferian Gnosis“.

  • Judas Priest – Firepower

    31.3.2018

    Cnuk

    Judas Priest - Firepower

    Už jsou to čtyři roky, co britská heavymetalová legenda Judas Priest vydala album „Redeemer of Souls“. Když se po letech ohlédneme zpět, lze konstatovat, že ačkoliv to nebyl žádný propadák, o kdovíjak povedený materiál se také nejednalo. Po ambiciózním a rozpačitě přijatém „Nostradamovi“ sice šlo o krok k větší jistotě a klasickému zvuku, avšak v mých očích také o sestup z té nejvyšší heavymetalové ligy. Co víc, kapelu opustil zakládající člen, kytarista K. K. Downing, kterého sice nahradil schopný Richie Faulkner, ale na tu změnu po pravici Glenna Tiptona se muselo nějaký čas zvykat. Zkrátka, ze všech těchto důvodů jsem událostem oznamujícím vydání nové desky „Firepower“ nevěnoval příliš pozornosti. To se ale začalo postupně měnit se zveřejňováním prvních singlů. Nejprve titulka, poté „Lightning Strike“. Už začínalo být jasné, že „Firepower“ bude ...

  • Master’s Hammer – Fascinator

    28.3.2018

    Sicmaggot

    Master's Hammer - Fascinator

    Už v recenzi na minulou desku „Formulæ“ jsem se nechal slyšet, že domácí blackmetalová legenda Master’s Hammer se po svém znovuzrození pustila do díla s možná až přílišnou vervou. Z jejich počínání se vytratil nádech čehosi výjimečného, protože nová hudba Master’s Hammer jednoduše přestala být výjimečnou událostí, když se objevuje tak často. To je prostě nutný důsledek toho, že František Štorm se svou družinou začali hýřit aktivitou a nové album posílají do světa co dva roky. Jednou z těchto aktivit se stal i návrat na koncertní pódia, což byla další věc, z níž jsem dvakrát neskákal nadšením. Tím spíš, že jen o několik málo roků nazpět Štorm v rozhovorech hlásal, že Master’s Hammer živě nikdy nevystoupí a že by na pódiu vypadali směšně, na webu kapely navíc visel vtipný rozpis koncertů na příštích (tuším, že) 72 let ...

  • Suicidal Tendencies – Get Your Fight On!

    26.3.2018

    Cnuk

    Suicidal Tendencies - Get Your Fight On!

    Ještě předtím než nám Suicidal Tendencies představí v létě novou řadovou desku „Styl Cyco Punk After All These Years“, přichystali si předkrm v podobě EP s názvem „Get Your Fight On!“. To navazuje na poslední studiovou práci „World Gone Mad“ z roku 2016. Trošku kuriózním faktem je skutečnost, že je to teprve podruhé, co vydali dvě nahrávky ve stejné sestavě. Ano, takhle konstantní Suicidal Tendenceis za 37 let fungování jsou. Nové EPčko nejenže chronologicky navazuje na svého studiového předchůdce, ale svým názvem k němu přímo odkazuje. Znalí vědí, že „Get Your Fight On!“ je čtvrtou skladbou „World Gone Mad“. Tato píseň se na novince nachází hned ve čtyřech různých verzích, vždy pod trochu jiným jménem. Mezi zbývajícími šesti kusy najdeme tři předělávky, takže bavíme-li se o skutečně nové hudbě, ...

  • The Atlas Moth – Coma Noir

    23.3.2018

    Onotius

    The Atlas Moth - Coma Noir

    Originalita má různé podoby – některá je ryzí už od samotných prvočinitelů, jiná tkví v neobvyklé kombinaci ingrediencí. Nová deska The Atlas Moth, jež vychází tentokrát pod křídly Prosthetic Records, vskutku originální je, a to tím druhým jmenovaným způsobem. Pokud čtyři roky starý „The Old Believer“ byl poměrně žánrově ucelený zasmušilý atmosferický post/sludge metal s lehkým doomovým feelingem, pak aktuální „Coma Noir“ v sobě mísí pestrou paletu různých střípků, které jednotné žánrové označní komplikují. Ač sludgový fundament zůstává zachován, nová deska je oproti původní charakteristice nesrovnatelně pestřejší – tu slyšíme progresivní melodický death metal, za nějž by se nestyděli In Vain, jindy klávesové rejstříky tahající si svébytnou náladu posledního archaicky futuristického alba Cult of Luna, jinde zaslechneme až nu-metalovou, grungovou či rockovou ...

  • 900piesek – IV.II.VII

    20.3.2018

    H.

    900piesek - IV.II.VII

    900piesek je docela činorodý jednočlenný projekt na slovenské experimentální/hlukové scéně. Přesto jsme si jej zde v recenzích doposud nepředstavili, ačkoliv má Matúš Mikula na kontě několik zajímavých nahrávek, vlastních i kolaboračních. Na druhou stranu, je docela příhodné si první recenzi 900piesek na našich stránkách odbýt prostřednictvím tak zvláštního počinu jako „IV.II.VII“. Ona zvláštnost „IV.II.VII“ spočívá především v jeho formě, která je diplomaticky řečeno značně netradiční. Slovenský label Nomad Sky Diaries totiž nahrávku pustil do světa v limitaci pouhých třinácti kopií, které jsou k dispozici na průhledném čtyřpalcovém vinylu manuálně vyřezaném (takzvaný „lathe cut“) slovenskou firmičkou Archipelag Vinyl. Čtyřpalec je ukrytý v kartonové kapse o něco menší než formát A4 (o pár čísel menší na každé straně) společně s kartou z tvrdého papíru obsahující jen to nejzákladnější info – tracklist, odkazy a limitaci ...

  • Deathcult – Cult of the Goat

    19.3.2018

    H.

    Deathcult - Cult of the Goat

    Není tomu nijak dlouho, co jsme si zde v recenzích povídali o „Kong vinter“, nové desce norské blackmetalové stálice Taake. Na její adresu mohu připomenout, že se mi líbila, a dodat, že prozatím nemám důvod na tomto názoru cokoliv měnit. Přesto si dovolím tvrdit, že se nejedná o to nejzajímavější album, na němž se Hoest, lídr Taake, v loňském roce podílel. Hoest je sice spjat především s Taake, ale není žádným tajemstvím, že mu nedělá problém si zahrát i v jiných kapelách nebo dát někomu hostovačku. Z těch nejvýraznějších můžeme připomenout třeba jeho několikaleté působení v Ragnarok anebo jeho současné vřískání do mikrofonu v koncertní sestavě Gorgoroth. Jednou z dalších kapel, kde aktuálně působí, jsou i Deathcult, u nichž hraje na baskytaru.

  • Saxon – Thunderbolt

    15.3.2018

    Cnuk

    Saxon - Thunderbolt

    Britskou kapelu Saxon asi není třeba dlouze představovat. 41 let existence, 22 studiových alb, miliony prodaných nosičů – myslím, že tento rychlý výčet hovoří za vše. Pomohli formovat heavymetalový žánr a patří bezesporu k jeho legendám. Svůj vrchol si logicky odbyli v osmdesátkách, avšak ani později nestagnovali, ba naopak stále pravidelně přicházejí s novými kvalitními nahrávkami. Současná sestava spolu hraje už více jak deset let a ani novinka „Thunderbolt“ na tom nic nemění. Asi nemusím dělat žádné cavyky a zbytečné divadýlko okolo a rovnou napíšu, že „Thunderbolt“ jsou samozřejmě klasičtí Saxon, tak jak je všichni dobře známe. Jak už jsem řekl, sestava se nijak nezměnila a nezměnil se ani tým okolo. Producentem je opět Andy Sneap, obálku opět namaloval Paul Raymond Gregory, ...

  • Caïnan Dawn – F.O.H.A.T.

    14.3.2018

    H.

    Cainan Dawn - Fohat

    Loni na podzim vyšla poněkud nenápadně třetí deska Caïnan Dawn. Přestože je tahle francouzská formace upsána labelu Osmose Productions, nepřišlo mi, že by se o „F.O.H.A.T.“ nějak víc mluvilo nebo že by si tahle nahrávka získala nějakou větší pozornost. Ale tím spíš dává smysl, abychom se na ni podívali alespoň zde, poněvadž jde o výbornou záležitost, která si svůj prostor na našich skromných stránkách rozhodně zaslouží. To by ale nemělo překvapovat nikoho, kdo zná předcházející věci Caïnan Dawn. Už debutový počin „Nibiru“ z roku 2011 byl velmi dobrý a jeho pokračování „thAVMIAL“ z roku 2014 bylo dokonce skvělé. „F.O.H.A.T.“ tedy udržuje dříve nastolenou laťku kvality, což je hodně fajn, když tato byla u Caïnan Dawn v minulosti položena dost vysoko. Samozřejmě, že by znělo ještě úderněji, ...

  • Mammoth Grinder – Cosmic Crypt

    13.3.2018

    Cnuk

    Mammoth Grinder - Cosmic Crypt

    Mammoth Grinder jsou další z několika dobrých kapel pocházejících ze státu Texas. Jejím zakladatelem je kytarista a zpěvák Chris Ulsh, který ale minulý rok přesedlal k baskytaře a mimochodem hraje také na buben u kolegů Power Trip, takže zde vlastně mluvíme o multiinstrumentalistovi. Právě kvůli aktivitám Power Trip v roce 2014 Mammoth Grinder přerušili svojí činnost a vrátili se až nyní, respektive minulý rok, kdy začali pracovat na albu nesoucí jméno posledního vydaného dema před pauzou – „Cosmic Crypt“. Obměnou prošla celá sestava, kterou nyní tvoří ta, jež byla tou poslední koncertní. Ulshe doplnili kamarádi z Iron Reagan, bubeník Ryan Parrish a kytarista Mark Bronzino, což je vzhledem k žánrovým zájmům kapel celkem pochopitelné spojení.

  • Аркона – Храм

    12.3.2018

    H.

    Аркона - Храм

    Když před několika lety vrcholila popularita takzvaného folk metalu a pagan metalu, dostala se na výsluní i ruská Аркона, která podpisem smlouvy u západního vydavatelství a pravidelným koncertováním po celé Evropě ukázala východoevropské scéně, že i skupina z bývalého Sovětského bloku se může v metalovém rybníku prosadit. Tvrdit ovšem, že je formace okolo zpěvačky Mashy a jejího manžela a kytaristy Lazara produktem módní vlny, by bylo dost příkré. Vždyť Аркона začínala v době, kdy do velké folkmetalové vlny ještě nějaký ten pátek chyběl, a před jejím vyvrcholením měli Rusové na kontě již několik let fungování. V průběhu popularity svého žánru sice Аркона tu a tam uletěla a vytvořila skladbu poplatnou trendu (viz třeba zhovadilost „Стенка на стенку“), ale obecně vzato si Rusové drželi vcelku důstojnou úroveň a nějaké vyloženě špatné ...

  • Howling Sycamore – Howling Sycamore

    7.3.2018

    Zajus

    Howling Sycamore - Howling Sycamore

    David Tiso a Hannes Grossmann. To je spojení, které jistě v každém příznivci tvrdší hudby vyvolá nadšení. Jelikož jsem si však v první chvíli neuvědomil, kdo vlastně David Tiso je, existence Howling Sycamore mě nijak zvlášť nenadchla. Jméno Hannese Grossmanna je možná zárukou technicky dokonalé hry, zároveň však symbolizuje určitou šeď moderního hyperprecizního death metalu, který mě snad s výjimkou několika málo alb nijak zvlášť nebaví. Přesně to jsem tudíž od Howling Sycamore očekával. Naštěstí jsem se velice mýlil. Stačilo vyslechnout první minutu úvodní skladby abych se uvědomil, že se zde děje něco pozoruhodného. Jistě vám velmi napovím, když prozradím, že David Tiso stál za legendárními avantgardisty Ephel Duath a jediný zbývající člen Howling Sycamore, vokalista Jason McMaster, zpíval mimo jiné v kapelách hrající ...

  • Dessa – Chime

    6.3.2018

    Zajus

    Dessa - Chime

    Někdy je třeba oddělit hudbu od osobnosti jejího autora, abyste si ji mohli náležitě užít. Rob Flynn je blbec, Phil Anselmo rasista a Varg Vikernes vrah, ale byla by škoda si kvůli tomu kazit řadu skvělých alb, která Machine Head, Pantera či Burzum stvořili. Jindy je naopak osobnost autora pozitivem a v takovém případě je naopak dobré si ji s hudbou spojit. Dessa je přesně tím případem, neboť její hudba nebyla nikdy bezchybná, ale vždy byla stejně jako její autorka nesmírně sympatická. Kombinací hudby a autorky se tak snadno stalo, že mám její předchozí počiny radši, než jak by si čistě objektivně zasloužily. Dessa je americká rapperka a zpěvačka, jejíž debut „A Badly Broken Code“ přinesl před osmi lety příjemné zpestření ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy