Recenze

  • Expenzer – Kill the Conductor

    13.1.2016

    Kaša

    Expenzer - Kill the Conductor

    Když jsem se začetl do propagačního letáku švýcarské akvizice Expenzer, tak jsem byl překvapený, jak hrdě se chlubí tím, že čtveřice undergroundových muzikantů, kteří spolu hrají již 18 let, našli svého pátého člena – zpěváka – a zkompletovali tím nové thrashové monstrum. Nešlo mi na mysl, co borci předchozí takřka dvě dekády prováděli, když si zpěváka našli až nedávno před vydáním svého debutu. Ještě před tím, než je začnu obviňovat z lelkování a zahálky, tak je nutné si říct, že v určitém smyslu ti Expenzer za sebou už oněch 18 let fungování opravdu mají, ačkoli se tomu tak dělo ještě pod původním jménem Pigskin. Pod tímto jménem vydali chlapci tři dlouhohrající alba, z nichž to poslední, „The Never Ending Black“, vyšlo v roce 2010. Čtyři roky poté se po Pigsking ...

  • Otargos – Xeno Kaos

    12.1.2016

    H.

    Otargos - Xeno Kaos

    Dalo by se říct, že minulá deska „Apex Terror“ byla pro francouzské Otargos svým způsobem přelomová. Ani ne tak v tom, že by se snad jednalo o vrchol jejich tvorby, jelikož pozice na trůně zatím pořád neochvějně náleží misantropickému opusu „No God, No Satan“ z roku 2010. Spíš „Apex Terror“ nasměrovalo tuhle smečku okolo holohlavého Dagotha do lehce odlišných vod a v neposlední řadě se také jednalo o první počin bez dlouholetého kytaristy Astarotha, jehož osmistrunka do zvuku Otargos svého času dost promluvila. S nástupem „Apex Terror“ Francouzi jednak shodili black metalovou image (nechce se mi říkat, že typicky black metalovou, protože painty Otargos měly daleko do takového toho „panda stylu“) a přesedlali na poněkud civilnější vzhled, hlavně ale do svého soundu nechali výrazněji promluvit i death metal. Nicméně, v mezičase mezi „Apex Terror“ a ...

  • David Gilmour – Rattle That Lock

    11.1.2016

    Kaša

    David Gilmour – Rattle That Lock

    Hlas a kytara Pink Floyd. Nálepka, která pravidelně zdobí alba Davida Gilmoura, je natolik výmluvná, že i člověk, který jeho nepravidelně se objevující studiové desky vůbec nesleduje, by měl být schopný určit, o co zhruba se jedná. Pink Floyd byli totiž natolik velká skupina, že jejich hudba ovlivnila mnoho lidí a nejednu z jejich desek je možno považovat za klasický počin rockové historie. A přestože „Rattle That Lock“ nelze přisoudit takový ten historický status nesmrtelnosti, jímž se alba bývalé domovské kapely toho britského zpěváka a kytaristy pyšní, tak je jeho čtvrtá studiová nahrávka tím nejlepším možným dárkem nejen pro fanoušky Pink Floyd. Přeci jen, na tohle album se čekalo několik let. Od dob úspěšného „On an Island“ uteklo dlouhých devět roků a místo toho, aby se předloni ...

  • DeSade – Here I Cum

    10.1.2016

    H.

    DeSade - Here I Cum

    Už to skoro začínalo vypadat, že se letošek obejde bez jakéhokoliv alba od hlavních zvrhlíků okolo značky ZNK a zároveň členů Sodomy Gomory (pomineme-li tedy „Necrotica“ od Mortal Cabinet, což lze asi jen těžko považovat za čistě Řezníkovu práci). V poslední možný měsíc však situaci zachránil DeSade se svým třetím (kdybychom ale počítali i dřívější tvorbu v rámci osobního projektu SWD, tak vlastně už pátým) čistě sólovým počinem „Here I Cum“… Celou tvorbou DeSada se samozřejmě prolíná několik daných témat, nicméně předchozí dvě alba „2000DeSade“ a „Sádismus“ nebyla nějak pevně tématicky uzavřená. Ačkoliv novinka „Here I Cum“ není žádným regulérně koncepčním počinem, na rozdíl od svých předchůdců stojí jen na jednom nosném motivu, který je vlastně vcelku zřejmé už jen z názvu – „Here I Cum“ je totiž o souložení na všechny způsoby. A ...

  • Kylesa – Exhausting Fire

    9.1.2016

    Atreides

    Kylesa - Exhausting Fire

    Za vlahé noci za mnou přišla žena. Vysoká, vzhledu urozeného, jazyka vznešeného. A pravila: „Jeď za velikou vodu. Jeď tam, a uzříš města veliká, a v nich dávné kulty, jejichž sláva bahnem se po kolena brodí, a mazlavý hnus, co pleťovou masku užívá.“ Tedy, zrovna takhle to kněžna Libuše neřekla, ale určitě by bývala byla, kdyby žila tady a teď a ujížděla si na psychedelických žánrech kytarové hudby. Kdyby po mně někdo chtěl zmínit jen jeden z kultů, nevybral bych, a stejně tak kdybych měl hovořit o aspirantech na tento status, neb jejich zástup až k obzoru sahá. Doufám tedy, že se dnes nebudu cítit příliš provinile, když tak v dnešní recenzi učiním. Kylesa sice (alespoň v mých očích) není kultem, jakkoliv k němu mnohdy nemá daleko. Že kvalitou parta ...

  • Al-namrood – Diaji al joor

    8.1.2016

    H.

    Al-namrood - Diaji al joor

    Vzpomínám si na to, jak se svého času Al-namrood objevili na scéně a všichni na to čuměli jak na zjevení – ty vole, black metal ze Saúdské Arábie! Orientální black metal, chápeš? A není to vlastně zas až tak dlouho. Teď mi to pocitově skoro připadá, jako kdyby tu Al-namrood byli už strašně dlouho, a přitom jejich debut „Astfhl al tha’r“ vyšel teprve v roce 2009 a jejich přelomové album „Estorat taghoot“, s nímž se dostali do relativně širšího povědomí, v roce 2010. Během těch několika málo let se ovšem situace docela změnila a spíš než jako exotickou raritku a špek pro fajnšmekry lze dnes Al-namrood považovat už za solidní stálici. Arabové totiž nijak zvlášť neotálejí a vydávají desky v poměrně rychlém tempu a ve víceméně pravidelném intervalu. Ze těch sedm let ...

  • Krallice – Ygg huur

    7.1.2016

    Skvrn

    Krallice - Ygg huur

    Ačkoliv Krallice, čtyřhlavé těleso ze Spojených států, za sebou nemá ani deset let existence, rozhodně ho lze pokládat za etablovaný a stabilní článek tamější black metalové scény. Vlastně bych se ani nebál jít do tvrzení, že Krallice jsou jednou z nejzásadnějších black metalových kapel ze zámoří. Samozřejmě, že věhlasu Wolves in the Throne Room, Agalloch neřkuli Deafheaven, tahle čtveřice nedosáhla a patrně ani nedosáhne, nicméně svým originálním black metalovým pojetím přesáhla americký rybníček a vytvořila jistý chaotický protipól k francouzské scéně. Kapela eponymně debutovala v roce 2008 a dá se říct, že právě tato nahrávka zůstává dodnes tou nejzásadnější. Zde Američané představili svou unikátní black metalovou vizi založenou na technicky náročném kytarovém chaosu, jenž se jen hemžil změnami temp a ostrými zvraty. Už to samo o sobě vyžadovalo ...

  • Adele – 25

    6.1.2016

    H.

    Adele - 25

    Od minulého „21“ sice uběhly jen čtyři roky, než anglické zpěvačce Adele vyšla novinka „25“, ale pocitově se zdálo, jako kdyby to bylo déle. Když totiž veleúspěšné „21“ přestalo být horkou novinkou, na album dosedla první vrstvička prachu a místo na výsluní zájmu dočasně přebrali jiní interpreti, nastalo docela regulérní ticho, během něhož se Adele stáhla do ústraní. Nějakou dobu o ní nebylo příliš slyšet a hladinu rozčeřila pouze skladba „Skyfall“, již zpěvačka napsala a natočila pro 23. filmovou bondovku téhož názvu. Mohlo se zdát, že byla ona přestávka způsobena mateřstvím, protože v roce 2012 Adele porodila své první dítě, nicméně jak se později ukázalo, velkou roli v oné prodlevě před vydáním „25“ hrál i tvůrčí blok. Nakonec ale vše dopadlo dobře a Adele novinku přece jen dala dohromady… ...

  • Devilgroth – Landschaft

    5.1.2016

    H.

    Devilgroth - Landschaft

    Na ruskou podzemní smečku Devilgroth jsem poprvé narazil v loňském roce, když tato vydala album „Altar“. A upřímně říkám, že jediný důvod, proč jsem tomu věnoval vůbec nějakou pozornost, je extrémně směšná fotka kapely na Metal-Archives. Sem tam mám prostě náladu si pustit nějaký failový black metal, přičemž právě tu failovost lze dost dobře odhadnout právě podle fotek. Možná vás napadne, proč by někdo něco takového dělal, což je dobrá poznámka, a sám vlastně nevím proč… možná trochu sport, možná škodolibost, možná prachobyčejné záchvaty masochismu… Každopádně, tohle přece jenom nejsou věci, na něž bych se vyloženě třásl a nemohl se dočkat, až si to pustím, takže se kolikrát stane, že si to jen stáhnu a nakonec se na to jaksi vydlabu, což se přesně ...

  • Resurrecturis – Nazienda

    4.1.2016

    H.

    Resurrecturis - Nazienda

    Popravdě řečeno, o existenci italské formace s názvem Resurrecturis jsem až donedávna neměl ani tušení. To samozřejmě nemusí znamenat nic o kvalitách nebo nekvalitách téhle kapely, člověk jednoduše nemůže znát všechno… třeba mají v rodné Itálii solidní jméno, co já vím. Mně se tahle pětice dostala do přehrávače až teď na podzim, kdy vydala své nové album „Nazienda“… Důvod, proč to ale říkám, je ten, že Resurrecturis nejsou žádní mladí párci. Kdyby totiž vydávali debut, tak by jejich neznalost asi každý pochopil, nicméně tihle Italové se na scéně pohybují již od roku 1990 a nějakou tu sbírku nahrávek na kontě mají. Z výše řečeného je však asi zřejmé, že nemám žádnou představu o tom, jak muzika Resurrecturis vypadala v minulosti, takže tím v recenzi neposloužím. Na druhou stranu ale mohu posloužit ...

  • Seventh Genocide – Breeze of Memories

    3.1.2016

    Skvrn

    Seventh Genocide - Breeze of Memories

    Italští Seventh Genocide mají hned několik pádných důvodů k oslavám. Kapela na scéně působí od roku 2006, což znamená jediné – letošní desetileté výročí. Ovšem mnohem důležitější je fakt, že kapela po raných letech bez vydané nahrávky konečně funguje. Prvotní skomírání vystřídala solidní aktivita korunovaná dvěma dlouhohrajícími deskami z let 2012 a 2015, přičemž novějšímu záseku nazvanému „Breeze of Memories“ budou patřit následující odstavce. Mohou Italové zapít krom výročí a aktivity také své hudební kvality? Výše už padlo, odkud Seventh Genocide pochází, jak dlouho a jak potentně hrají, avšak zcela zásadní informaci, co že to vůbec Italové produkují, jste se ještě nedozvěděli. Nuže, pojďme to napravit. Debutovou desku zřejmě jako většina čtenářů neznám, nicméně nevadí, Seventh Genocide nám ušetřili tu práci a ...

  • Hocico – Ofensor

    2.1.2016

    H.

    Hocico ‎- Ofensor

    Mexičtí aggrotechoví řezníci Hocico tentokrát studiově mlčeli tři roky. Prodlevu od předchozího „El último minuto antes de que tu mundo caiga“ z roku 2012 ovšem vyplnili klasickou dávkou neřadových věcí, mezi nimiž nechyběla kompilačka „Los días caminando en el fuego (20 Years Keeping the Blood Boiling)“ (2013), živák „Die Hölle über Berlin“ (2014) nebo singl „Forgotten Tears“ s předělanou verzí jednoho z nejkultovnějších válů, jaké Hocico mají na kontě. Z mého ohledu se ovšem jednalo o poměrně zbytečné nahrávky, protože prostě nevidím důvod, proč je nutné vydávat nějakou novou verzi „Forgotten Tears“, když má ta původní pořád říz, a třeba živých alb mají Mexičané ve své diskografii jak najebáno, takže jedno další do sbírky není ničím, po čem bych se musel utlouct. Tím spíš, když živáky moc ...

  • Serpents Lair – Circumambulating the Stillborn

    1.1.2016

    H.

    Serpents Lair - Circumambulating the Stillborn

    Na anonymní dánskou smečku Serpents Lair jsem prvně narazil v loňském roce, kdy kapele vyšel její první demosnímek s jednoduchým názvem „Demo MMXIV“, na němž se objevily celkem dvě skladby o souhrnné hrací době čtvrt hodiny. Nicméně i to bylo dost na to, aby bylo zřejmé, že v téhle sebrance rozhodně dřímá potenciál na tvorbu vysoce kvalitního okultního black metalu. A evidentně jsem nebyl jediný, kdo tuhle skutečnost zaznamenal, protože jen krátce po prvotním nezávislém vydání v digitální formě následovaly reedice dema na audiokazetě i vinylu. Na sklonku letošního roku se Serpents Lair opětovně hlásí o slovo, aby potvrdili, že výtečná úroveň „Demo MMXIV“ nebyla pouhou náhodou. Tentokrát už se ale jedná o regulérní dlouhohrající zářez, jehož název zní „Circumambulating the Stillborn“. Opět se nejprve objevila digitální verze, což bylo v listopadu, prosinec se nese ve znamení ...

  • Écorché – Necrotic Minds

    31.12.2015

    H.

    Écorché - Necrotic Minds

    Nechoďme tentokrát kolem horké kaše ani kolem jakéhokoliv jiného teplem prohnaného pokrmu a řekněme si to hned na rovinu. Écorché je záležitost určená těm z vás, kdo si libujete v pořádných hudebních zvrácenostech. V případě, že jste teď hned nedostali chuť si to poslechnout a pokud vám pojmenování „hudební zvrácenost“ obecně nezní příliš lákavě, pak máte oficiální povolení zavřít okno prohlížeče i bez dočtení recenze do konce. Écorché je duo (alespoň tedy v současné době duo) ze Spojených států amerických, konkrétně z Philadelphie. Nejedná se o nijak starou formaci – její první počiny se začaly objevovat teprve v loňském roce, přičemž ten úplně první sama kapela nazývá „accidental release“. Od té doby však Écorché nezahálejí a mají už na kontě tři řadovky, dvě EP a jeden singl. Počin, o němž si dnes ...

  • Selvans – Lupercalia

    30.12.2015

    H.

    Selvans - Lupercalia

    Musím říct, že Italové Selvans mě vlastně zaujali hned na prvním rande. Úvodní setkání proběhlo prostřednictvím skladby „O Clitumne!“, která se mi strašně zalíbila a okamžitě jsem se na v té době ještě nadcházející debutovou desku „Lupercalia“ začal těšit. Na základě oné ukázky jsem totiž doufal, že by mohlo jít o působivý atmospheric black metalový opus, a takové věci mám hodně rád. Nicméně, aniž by výsledná podoba „Lupercalia“ byla špatná, mám z toho takový pocit, že jsem přece jenom očekával víc. Vezměme to ovšem popořadě… Selvans jako takoví vlastně nefungují nijak dlouho. Oficiální vznik formace se datuje teprve do loňského roku, kdy ji dali dohromady dva stěžejní protagonisté, Selvans Haruspex (zpěv, klávesy, folkové nástroje) a Sethlans Fulguriator (vedlejší zpěv, kytara, baskytara), oba také bývalí členové ...

  • Thy Catafalque – Sgùrr

    29.12.2015

    H.

    Thy Catafalque - Sgurr

    V podstatě čtyři roky bylo ticho po pěšině a snad s výjimkou luxusních vinylových reedic desek „Tűnő idő tárlat“ (2004), „Róka hasa rádió“ (2009) a „Rengeteg“ (2011) pod firmou Blood Music na jaře 2013 se okolo této skupiny takřka nic nedělo. Projekt Thy Catafalque nekoncertuje, není o něm slyšet pořád a na každém rohu… Thy Catafalque prostě jen existuje, aby čas od času jako by mimochodem vydal další hodinu fenomenální hudby a zase se stáhl. A je to právě letošní rok, kdy se Tamás Kátai, zdánlivě nenápadný hudebník maďarského původu, jehož je Thy Catafalque osobním projektem, opětovně zjevil s další deskou „Sgùrr“… Thy Catafalque je pro mě osobně o trochu víc než jen další kapela v řadě. Poslední tři desky (právě ty výše zmiňované) jsou čistá esence dokonalosti ...

  • Forndom – Flykt

    28.12.2015

    Skvrn

    Forndom - Flykt

    Není to tak dávno, kdy jsem v recenzi na album kanadských Musk Ox poukázal na letošní neofolkovou bídu. Od té doby sice nějaký ten měsíc uplynul, ale situace nedoznala výraznějších změn. V prvé řadě nevyšla žádná deska žánrových klasiků. Na nové Tenhi, Empyrium, Wardruna či na :Of the Wand & the Moon:, na ty všechny se musí nadále čekat. A doufám, že ne dlouho, protože méně známý závěs toho letos příliš nepředvedl. Za jakous takous zmínku stojí třeba finští Nest. Ačkoliv se kapela vrací s novou desku po dlouhých osmi letech, „Mietteitä“, jak se novinka jmenuje, příliš pozornosti nezískala, a abych byl upřímný, ani mě to nepálí. První poslech mi dal totiž jasně najevo, že zde se mi do hlubšího objevování nechce. Mnohem zajímavěji na mě zapůsobilo rakouské těleso Jännerwein, ovšem i tady to ...

  • Mortis Mutilati – Mélopée funèbre

    27.12.2015

    H.

    Mortis Mutilati - Mélopée funèbre

    Sice nepředpokládám, že by si to někdo nějak podrobněji pamatoval a živě si to po těch x měsících vybavoval, ale se jménem Mortis Mutilati jsme tu již na naší stránce tu čest měli. Stalo se tak prostřednictvím loňské recenze na předloňské album „Nameless Here for Evermore“. Na něm tento francouzský jednočlenný projekt vlastně nepředváděl vůbec nic zvláštního nebo snad originálního, což jsme tehdy fištrónsky pojmenoval jako „prostě black metal“. Jenže i navzdory všem předpokladům a očekáváním a všem formálním výtkám, jaké vůči „Nameless Here for Evermore“ rozhodně šlo mít, mě to nějakým způsobem prostě bavilo a líbilo se mi to. A to dokonce do té míry, že jsem si jméno Mortis Mutilati skutečně zapamatoval, a když letos Macabre – jak se onen jediný člen formace ...

  • The Magik Way – Curve sternum

    26.12.2015

    H.

    The Magik Way - Curve sternum

    Co si budeme povídat, recenze by měly stavět především na aktuálnosti – a ty vycházející na online médiích obzvláště. Je ovšem pravda, že s tímhle tu míváme trochu problémy, protože pořádná disciplína zrovna nepatří mezi naše největší přednosti. Nicméně, jsou případy, kdy rozhodně stojí za to se trochu zastavit a ohlédnout se i několik měsíců dozadu za nahrávkou, která je již vlastně neaktuální. A „Curve sternum“ patří k albům, o nichž se vyplatí si popovídat i v prosinci, přestože vyšla třeba v květnu… Italové The Magik Way jsou vůbec docela zajímavá formace. Jejich kořeny sahají až hluboko do půli 90. let, a když dojde na řeč o motivaci k založení skupiny, začne se to hemžit slovy jako alchymie, hermetismus a obecně esoterika. Dobře, dejme tomu. Jedná věc je ovšem jistá – The Magik Way v dalším ...

  • Grave – Out of Respect for the Dead

    25.12.2015

    Kaša

    Grave - Out of Respect for the Dead

    Asi netřeba polemizovat nad tím, že kdyby se měla vést diskuze o zásadních pionýrech chrastivého death metalu, tak švédští Grave budou jedním z jmen, které by mělo napadnou snad opravdu každého, kdo se kdy alespoň okrajově zajímal o death metalovou odnož tvrdé hudby. Tahle extrémní sebranka položila spolu s Entombed, Unleashed a Dismember základy stylu a dodnes patří k jeho předním představitelům. A nutno říct, že se tak neděje jen z nějaké laciné nostalgie ke starším albům s kultovním statusem, ale zcela zaslouženě si tuto pozici udržují až do dnešních dnů, protože minimálně v aktuálním tisíciletí pánové nevydali vyloženě špatné album a spolu s Unleashed patří k žánrovým matadorům, na které je spolehnutí. Kdo ví, možná ze mě mluví všeobecná láska k tomuto hudebnímu stylu, protože chrastivý death miluji, možná je to způsobeno ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy