Recenze

  • The Dead Goats – Don’t Go in the Tomb

    16.11.2015

    Kaša

    The Dead Goats - Dont Go In the Tomb

    Tak schválně, co byste čekali od kapely, která se pojmenuje The Dead Goats? Nějaký špinavý black metal, že ano? Já to vidím podobně, protože když se kapela takto pojmenuje, tak automaticky očekávám tu nejodpornější podobu černého kovu s norským původem, jakou si umím představit. Ovšem tato polská trojice, která od svého vzniku v roce 2011 nezahálí a sype jeden neřadový počin za druhým, klame tělem, protože ačkoli se pánové stočili se svými inspiracemi na sever, tak to vzali trochu jiným směrem a skončili ve Švédsku. Když k prvnímu odstavci dodám, že The Dead Goats nehrají žádný obscénní black metal, nýbrž se zhlédli v death metalové řezničině, tak v kombinaci s tím Švédskem už by se leckomu mohlo rozsvítit. Jasně, tohle je totiž jedna z mnoha dalších ukázek severského death metalu staré školy. A ...

  • Maserati – Rehumanizer

    15.11.2015

    H.

    Maserati - Rehumanizer

    Já vím, že je to pěkně fousatý vtip začínat recenzi zrovna na tuhle skupinu zrovna tímhle vtipem, ale – když se řekne Maserati, většině lidí se asi jako první vybaví symbol trojzubce a s ním spojená značka luxusních italských aut. Nicméně, není třeba se obávat, jelikož se skutečně nehodláme přetransformovat do motoristického magazínu. Maserati totiž není jen značka aut, ale i rocková kapela z amerického státu Georgia. A samozřejmě právě ona bude hlavní hvězdou naší dnešní recenze… Vzhledem k tomu, že „rocková kapela“ jen o chlup méně vágní pojem než „hudební skupina“ (ale ve výsledku obojí neřekne skoro nic), pojďme to případného laika nejprve trochu zpřesnit. I laikovo dá totiž mnohem lepší představu o tom, oč v hudbě Maserati běží, prohlášení, že tenhle zámořský kvartet pohybuje kdesi na ose mezi space ...

  • Diabolicum – Ia Pazuzu (The Abyss of the Shadows)

    14.11.2015

    H.

    Diabolicum - Ia Pazuzu (The Abyss of the Shadows)

    Zdá se, že se staří pardálové vracejí, aby všem ukázali, jak že by se to mělo dělat – přinejmenším tedy co se industriálního black metalu týká. Není to zas tak dávno, co se na scénu vrátila norská podzemní legenda Mysticum, aby svůj návrat konečně definitivně stvrdila v loňském roce vydáním nové desky „Planet Satan“. Letos se pak s novým albem opětovně hlásí o slovo další pionýři kovově chladného black metalu, tentokráte ze sousedního Švédska – Diabolicum. Na rozdíl od svých norských kolegů se ovšem Diabolicum vlastně nikdy nerozpadli a po celou dobu formálně vzato fungovali – pouze mlčeli. Až letos, po dlouhých 14 letech od předcházejícího studiového počinu, konečně došlo k vydání třetího dlouhohrajícího zářezu, jehož název zní „Ia Pazuzu (The Abyss of the Shadows)“ (zasvěcenci si okamžitě povšimli dodržení tradice ohledně ...

  • The Arisen – Rising Times

    13.11.2015

    Kaša

    The Arisen - Rising Times

    Když se člověk podívá do biografie drtičů The Arisen, tak zjistí, že jejich debutové EP „Rising Time“ je vůbec první prezentací této francouzské čtveřice, protože tomuto albu nepředcházela žádná dema ani splitka. Hned zkraje své kariéry se rozhodli nastoupit do studia a dali tak vzniknout EP, jehož hrací doba a forma by mnohým vystačila na regulérní studiové album, protože sedm skladeb při půl hodinové hrací době není zrovna malá porce muziky. Tato čtveřice sice pod hlavičkou The Arisen funguje sotva jeden rok, ovšem jak už je zvykem, mají za sebou pánové nějaké to účinkování v jiných skupinách, z nichž žádná mi nepřijde ničím zajímavá, aby stála za zmínku. Nicméně, hlavní je, že The Arisen v řadách svých bývalých působišť sbírali cenné zkušenosti, které se jim nyní na prvotině ...

  • Peste noire – La Chaise-Dyable

    12.11.2015

    H.

    Peste noire - La Chaise-Dyable

    Otázka číslo jedna – mohou Peste noire v roce 2015 něčím vyloženě překvapit v tom smyslu, že by snad vydali desku, která zní jinak, než člověk předpokládá? Otázka číslo dvě – chceme to vůbec? Po poslechu aktuálního alba „La Chaise-Dyable“ se chce říct, že odpověď na obě otázky je: ne. Peste noire jsou bezesporu extrémně zajímavou kapelou s unikátním zvukem a naprosto nezaměnitelnou aurou, která se kolem celého jejího snažení prostírá. Tuhle svou unikátnost dovedlo komando v čele s Faminem k dokonalosti na své čtvrté a dovolím si tvrdit, že snad i bezmála geniální desce „L’ordure à l’état pur“, jež vyšla na jaře roku 2011. Právě zde Peste noire dopilovali ten svůj sound, k němuž, viděno zpětně, postupně směřovali již od svých syrových počátků, a navíc se to potkalo s dechberoucí skladatelskou ...

  • Sautrus – Reed: Chapter One

    11.11.2015

    Kaša

    SautruS - Reed: Chapter One

    O historii kvarteta našich sousedů z Polska, stoner metalistech Sautrus, se toho z běžně dostupných zdrojů příliš najít nedá, takže po několika pokusech to vzdávám s tím, že se musím spokojit s minimem informací, a sice že jejich vznik se datuje k roku 2010 a jejich řady tvoří vokalista Weno Winter, Michał Nowak s kytarou, baskytarista Michał Młyniec a konečně bubeník Piotr Ochociński. Ono je ve výsledku vcelku jedno, kdo ty nástroje obsluhuje, ovšem mám rád, když můžu nahlédnout do historie skupiny a mrknout se, jak dlouhou a jak strastiplnou cestu ušli až ke své současné podobě. Sautrus se očividně zhlédli v psychedelii 60. let, již kombinují s původní podobou heavy metalu tak, jak jej předváděli staří dobří Black Sabbath. Výsledná podoba hudby této polské čtveřice tak ve výsledku zní jako trochu horší ...

  • King Parrot – Dead Set

    10.11.2015

    Kaša

    King Parrot - Dead Set

    Australští King Parrot letos oslavují pět let své existence a při této příležitosti vydali v květnu svou druhou řadovou desku „Dead Set“. Ačkoli jsem o existenci této party neměl až do nedávna nejmenší páru a první seznámení proběhlo až s ohlášením hostovačky zpěváka Matta Younga na poslední placce Soulfly, tak úplní zelenáči to nejsou, protože když už jsem si začal dělat rešerše o této kapele, jež ve své tvorbě kombinuje thrashovou intenzitu s brutálním grindem, tak jsem zjistil, že hned jejich debutová placka „Bite Your Head Off“ z roku 2012 nebyla přijata vůbec špatně, takže tím ve mně vzrostly očekávání od letošního zářezu, na nějž se teď spolu podíváme. Od dob vydávání debutu se toho u King Parrot zas tak moc neudálo a pokud nepočítám výměnu za bicími, do nichž teď mládí Todd Hansen. ...

  • The Silverblack – The Grand Turmoil

    9.11.2015

    H.

    The Silverblack - The Grand Turmoil

    Abych řekl pravdu, na „The Grand Turmoil“ jsem byl poměrně zvědavý a vlastně jsem se těšil, až si to pustím. Když tak o tom uvažuju, tak v obou případech vlastně víc, než by si to album mělo zasloužit, jelikož žádný racionální důvod jsem k tomu neměl. Z minulosti jsem o kapele The Silverblack nevěděl (což se dá pochopit – „The Grand Turmoil“ je debut), domovská působiště některých zúčastněných muzikantů (The Stranded, Disarmonia Mundi, 5 Star Grave) vůbec neposlouchám a žádná předem vypuštěná ukázka mě taky nějak extrémně na prdel neposadila. Na druhou stranu, už nějakou dobu jsem měl chuť najít nějaký nový nařachaný industriální metal a tak nějak jsem si dovolil být tak drzý a naivní, že jsem doufal, že právě v tomhle ohledu by tihle ...

  • Either Way – Behind the Light

    8.11.2015

    Kaša

    Either Way - Behind the Light

    Přestože se francouzští Either Way tváří jako regulérní kapela, tak když člověk nahlédne za roušku, která je na první pohled halí, tak zjistí, že to není tak úplně pravda. Za vznikem této dnes čtyřčlenné party stojí Ludovic Ciszewski, který několik posledních let sbíral zkušenosti v řadách lokálních skupin, z nichž jako ta nejdůležitější mi přijde power / thrashová Monolith, u nichž Ludovic drtí baskytaru. Jednoho dne se však rozhodl, že si postaví domácí studio, a protože schopně ovládá rovněž kytaru a bicí, tak nebylo daleko k vzniku Either Way. Správně chápete, že debutové album „Behind the Light“ vznikalo takřka výhradně pod taktovkou Ludovice, jenž se kromě baskytary chopil i ostatních nástrojů, které čítají kytaru, klávesy a samozřejmě i bicí. Jeho vokál není taky úplně špatný, takže se postavil ...

  • Istapp – Frostbiten

    7.11.2015

    H.

    Istapp - Frostbiten

    Přestože se historie (olemována demosnímky a jednou kompilací) téhle smečky táhne ještě o něco dále do minulosti, výrazněji o sobě Švédové Istapp dali prvně vědět v roce 2010, kdy vyšel jejich dlouhohrající debut „Blekinge“, a to hned u jednoho z největších hráčů na metalovém kolbišti, Metal Blade Records. Šlo tenkrát o poměrně zajímavou nahrávku – prudce melodický, výborně poslouchatelný a lehce stravitelný black metal s atraktivním ledovým konceptem a také citem pro jistou nevtíravou hitovost. Ne nadarmo už to vypadalo, že se ve Švédsku začíná rýsovat kapela, jež by mohla výrazněji promluvit do dění na scéně melodického black metalu. Nicméně, přinejmenším v mém případě nadšení z „Blekinge“ zanedlouho opadlo. Sice ani s odstupem tenhle počin nepovažuji za špatný, ale nemůžu popřít fakt, že zpětně už jsem neměl sebemenšího důvodu se k němu vracet. Když něco, tak ...

  • The Oath – Consequences

    6.11.2015

    H.

    The Oath - Consequences

    The Oath patří do početné množiny takových těch kapel, které už mají něco za sebou, hrají relativně dlouho, vydali třeba i pěkných pár desek, ale nikdy se jim nepodařilo se výrazněji prosadit a prorazit do širšího povědomí scény. Konkrétně tahle francouzská parta to táhne již od konce 90. let a vydala už čtyři dlouhohrající desky – počítáno včetně té aktuální, jež vyšla v letošním roce pod názvem „Consequences“. Já osobně jsem ovšem o existenci kapely až doposud neměl tušení. Nedokážu tak úplně přesně odhadnout, zdali je to dáno mým ignorantstvím, anebo The Oath skutečně spadají do takové té sorty skupin, jak jsem naznačil v první větě článku, ale kdybych si měl vsadit, asi bych si vybral tu druhou možnost. Nicméně, proslulost či neproslulost na žánrové scéně ještě nic neříká ...

  • Project VIII – Чистилище

    5.11.2015

    H.

    Project VIII - Чистилище

    Ruská metalová scéna je sice hodně rozsáhlá, ale také poměrně uzavřená a drtivá většina kapel nikdy nepřekročí hranice své rozlehlé domoviny, díky čemuž Rusové vyvážejí ven jen minimum metalových skupin. Nicméně, po rozmachu internetu se v tomto ohledu situace poněkud zlepšila, takže už není zas až takový problém, aby se ruské kapely dostaly i do našich přehrávačů. Konkrétně do toho mého přehrávače se takovýmhle způsobem v nedávné době dostali jistí Project VIII, jejichž domovským městem je dálný Vladivostok na samém východě Ruské federace. Project VIII je šestičlenná formace, jejíž členové sice ve svých portfoliích již nějaká dřívější působiště mají, nicméně se ve všech případech jedná pouze o lokální kapely, o nichž nikdo z nás beztak nikdy neslyšel. Tak či onak, Project VIII je nový projekt (jak příznačné pojmenování vzhledem k názvu), jenž má ...

  • Cœur de pirate – Roses

    4.11.2015

    H.

    Cœur de pirate - Roses

    Cœur de pirate je pseudonym, pod nímž se skrývá jistá Béatrice Martin, což je zpěvačka, která se pohybuje ve vodách indie popu nebo také – pokud se vám takové označení líbí více – french popu. Druhý, poměrně specifický druh hudby ovšem není nijak v rozporu s tím, že Cœur de pirate nepochází z Francie. Jak vás asi nejspíš napadlo, domovinou Béatrice je frankofonní část Kanady, což je s nadsázkou řečeno taková „Francie číslo 2“. Snad i proto neměla Cœur de pirate nikdy problém, aby její hudba dýchala takovým tím charakteristickým francouzským šarmem nebo vlivy šansonu. Přesně tahle francouzská elegance na poli jemného indie popu je jedním z hlavních důvodů, proč jsem si hudbu Cœur de pirate nepokrytě oblíbil a proč mě její první dva počiny – ...

  • Amorphis – Under the Red Cloud

    3.11.2015

    Onotius

    Amorphis - Under the Red Cloud

    Bavíme-li se o tvorbě finských melodiků Amorphis v horizontu posledních let, asi těžko se vyhneme v lepším případě sousloví „charakteristický rukopis“, v tom horším pak „konvenční rutina“. Není žádným tajemstvím, a to vám musí odsouhlasit i skalní fanoušek, že minimálně od šest let starého zářezu „Skyforger“ (spíše však už od prvního alba s Tomim Joutsenem, „Eclipse“) je tvorba kapely značně determinovaná vybudovaným stylem, který byl poslední dobou proměňován jen naprosto kosmeticky. Jejich zvuk by se dal popsat jako severský melodický metal využívající střídání hymnických čistých vokálů a growlingů v celkem přehledně strukturovaných kompozicích. Nápady jsou většinou založeny na kytarovo-klávesové melodice a zvuk dokreslují občasné folklórní odbočky evokující jednou chladný sever, jindy orient. Nechápejte mě špatně, proti tomu, že má kapela svůj jasně rozpoznatelný zvuk a rukopis, nic nemám, ...

  • Predatory Light / Vorde – split

    2.11.2015

    H.

    Predatory Light / Vorde - split

    Já osobně jsem nikdy nebyl zrovna příznivcem split alb. Jedním z těch důvodů bude jistě i to, že mnohdy jsou tyhle počiny takové… nechci říkat přímo odfláknuté, ale mám prostě takový pocit, že spousta splitek vychází jen proto, aby se něco vydalo, aby ty kapely mohly říct, že mají společný nosič, aby nějaké známější jméno pomohlo se zviditelněním méně proslulým kolegům. A také, co si budeme nalhávat, není žádnou výjimkou, že na takovýchto nosičích končí takový trochu béčkový materiál, jenž se na standardní tvorbu skupiny v rámci dlouhohrající desek jednoduše nechytá. Takových případů už jsem bohužel slyšel nepočítaně. Na druhou stranu, nemůžu tvrdit, že by neexistovala i kvalitní a velice zajímavá split alba. Má dlouholetá pozorování a naposlouchávání mě sice nutí prohlásit, že takovéhle splity ...

  • Wolfheart – Shadow World

    1.11.2015

    Kaša

    Wolfheart - Shadow World

    Jsou tomu zhruba dva roky, co finský všeuměl a workoholik Tuomas Saukkonen ukončil všechny své dosavadní kapely a rozhodl se soustředit na své nové působiště Wolfheart. To bylo v průběhu prvního alba přesně tím, co mohl posluchač od tohoto multiinstrumentalisty očekávat v případě, že by se chtěl vyjádřit sólově, protože jako už několikrát v minulosti se i na debutu „Winterborn“ rozhodl, že si všechny nástroje nahraje sám, a Wolfheart tak byli ve svých počátcích vedeni vlastně jako one-man projekt, který v sobě skloubil více poloh z předchozích projektů hlavní persóny. To však nijak nebránilo všeobecně kladnému přijetí, a poněvadž Suakkonen neumí jen tak sedět se založenýma rukama, tak netrvalo dlouho a máme tady druhé album „Shadow World“. Oproti debutu je na „Shadow World“ ke slyšení hned několik změn. Tak předně se již ...

  • Chelsea Wolfe – Abyss

    31.10.2015

    H.

    Chelsea Wolfe - Abyss

    Zámořská „písničkářka“ Chelsea Wolfe patří k tomu nejzajímavějšímu, co se dle mého skromného názoru za poslední roky objevilo na alternativní (či experimentálně rockové, chcete-li) scéně. Její jen velice těžce zařaditelná, až neuchopitelná směsice mnoha různých vlivů v kombinaci s nádherným hlasem vytvořila jakousi prazvláštní masu zvuku, díky níž je Chelsea Wolfe už nyní – v době, kdy čerstvě vydala svou čtvrtou (nepočítáme-li tedy akustické „Unknown Rooms: A Collection of Acoustic Songs“) desku „Abyss“ – v podstatě nezaměnitelná. A to do takové míry, že ji poznáte i navzdory tomu, že na každém svém albu zní vlastně docela jinak, což je myslím obdivuhodné. A tento trend rozpoznatelnosti, jinakosti i nezařaditelnosti si Chelsea Wolfe drží i na svém nejnovějším albu. Doposud největším vrcholem tvorby Chelsea Wolfe se pro mě stala předcházející deska „Pain Is Beauty“, ...

  • Dalla nebbia – Felix culpa

    30.10.2015

    Skvrn

    Dalla Nebbia - Felix Culpa

    Americké kvarteto s pro změnu italským názvem Dalla nebbia registruji již od vydání debutové řadovky „The Cusp of the Void“ z roku 2013. Uši jsem tehdy nechal zkrátka, zajímavých věcí na poslech bylo až až, každopádně na další příležitost se nemuselo čekat dlouho. Právě letos totiž vychází „Felix culpa“, druhý dlouhohrající zásek, a jakmile se k nám do redakce zatoulala žádost na jeho zrecenzování, neváhal jsem. Ne, že bych od Američanů čekal nějaké zázraky, to by bylo trochu troufalé, ale jistá zvědavost tu z mé strany rozhodně existovala. Neupoutaly mě ani tak ohlasy či další angažmá jednotlivých členů. Zajímavě zapůsobila především samotná prezentace kapely, tedy taková ta potřebná omajda okolo, v níž se moc rád koupu – artwork, logo, přezdívky. Přesto však není přebal „Felix culpa“ žádná sláva. Mystická fotka z parkového ...

  • Abyssal – Antikatastaseis

    29.10.2015

    H.

    Abyssal - Antikatastaseis

    Britové Abyssal mě svým avantgardním chaotickým death metalem svého času hodně zaujali již na svém debutu „Denouement“ z roku 2012, k němuž jsem se sice dostal až zpětně, rok po původním vydání prostřednictvím jeho reedice, nicméně jsem okamžitě vytušil, že se tu začíná rýsovat další tuze zajímavé jméno na scéně náročného extrémního metalu. Hned rok po své první dlouhohrající desce, tedy v roce 2013, Abyssal navázali s druhým počinem „Novit enim Dominus qui sunt eius“, na němž dokázali naprosto hravě potvrdit, že „Denouement“ zjevně nebylo jen náhodné vzepětí tvůrčích, ale že v téhle smečce skutečně dřímá talent a že s jejím jménem bude záhodno do budoucna počítat. Existuje ovšem takové trochu klišovité pořekadlo, které tvrdí, že je to až třetí řadové album, jež životaschopnost té které skupiny potvrzuje. Se svou ...

  • Annihilator – Suicide Society

    28.10.2015

    Kaša

    Annihilator - Suicide Society

    Když v letošním roce vyšla z tábora kanadských thrasherů novinka, že součástí kapely již není pěvec Dave Padden a že hlavní mozek Jeff Waters jen tak mimochodem připravuje vydání nového alba, které už je vlastně hotové, tak jsem si říkal, že pánové asi rádi překvapují. No dobře, to nové album by ještě takový šok nebylo, protože Jeff si napříč svou dlouholetou kariérou udržuje jisté pracovní tempo a dva roky od poslední placky „Feast“ se dalo ve větru něco tušit, protože by to nebyl on, aby nás neobšťastnil další várkou klasických kytarových riffů nesoucí jeho nezaměnitelný rukopis. Ovšem s tím odchodem Davea Paddena už to tolik očekávané nebylo, protože tenhle chlápek, jenž se v táboře Annihilator usadil na dlouhých 11 let a díky působení hned ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy