Recenze

  • Hate Eternal – Infernus

    27.10.2015

    Kaša

    Hate Eternal - Infernus

    Musím říct, že jakmile se začaly objevovat zvěsti o novém studiovém albu amerických death metalistů Hate Eternal, tak mě to nechávalo naprosto klidným. Tahle kapela nikdy nepatřila mezi ty hlavní pilíře žánru, jež byly neustále na očích. Nemůžu soudit, jestli je to kvalitou samotné hudby, protože krom jednoho alba mám ve znalosti jejich tvorby nemalé mezery, ale mám takový dojem, že to je spíš tím, že do jedoucího vlaku naskočili až v roce 1997, tedy v době, kdy devadesátkový boom kolem floridského death metalu začal pomalu a jistě utichat. Mé jediné setkání s touto tříčlennou bestií tak nastalo, když jsem si poslechl „Fury & Flames“ z roku 2008, z nějž jsem byl dost zklamán, a Hate Eternal jsem odsunul až někam za hranice svého zorného pole. ...

  • Narbeleth – Through Blackness and Remote Places

    26.10.2015

    H.

    Narbeleth - Through Blackness and Remote Places

    Se jménem Narbeleth jsme se již na našich stránkách jednou setkali, a to prostřednictvím recenze na předcházející album „A Hatred Manifesto“, které vyšlo vloni. Nicméně vzhledem k tomu, že nejsem natolik naivní, abych žil v přesvědčení, že všichni nosíte všechny místní recenze uložené v paměti, dáme si pro začátek lehké opakování… ostatně už jen z toho důvodu, že jedna věc je na tomhle projektu skutečně zajímavá. Ve výsledku bohužel mnohem zajímavější než vlastní hudební produkce… Touhle zajímavou věcí je původ Narbeleth – domovinou téhle skupiny (resp. tedy jejího jediného stálého člena Dakkara) je totiž karibský ostrov Kuba, což rozhodně není místo pekelnému black metalu zaslíbené. Nebo ještě lépe – jakémukoliv metalu zaslíbené. Sami si pro sebe řekněte, kolik kubánských metalových kapel dokážete z fleku vyjmenovat. Já sám ...

  • Children of Bodom – I Worship Chaos

    25.10.2015

    nK_!

    Children of Bodom - I Worship Chaos

    Před dvěma lety vzbudili finští Children of Bodom nemalý rozruch svou tenkrát horkou novinkou „Halo of Blood“. Poprvé od dob „Hate Crew Deathroll“ a „Are You Dead Yet?“ kapela nezněla unaveně a album samotné oplývalo mnoha svěžími a zábavnými nápady. Přiznám se, že po nepříliš blahých zkušenostech s „Blooddrunk“ a „Relentless Reckless Forever“ jsem se o „Halo of Blood“ jen lehce otřel a slyšel je nakonec snad jen dvakrát, což se v kontextu s novou deskou pokusím co nejdříve napravit. „I Worship Chaos“ je totiž překvapivě solidní počin uskupení, které se postupně snaží vydrat zpět na vrchol, z něhož před několika lety vlastním přičiněním spadlo. Vše ale popořádku. „I Worship Chaos“, stejně jako předchozí nahrávku, produkoval Peter Tägtgren a i on je jedním z několika důvodů, proč je muzika ...

  • Cruadalach – Rebel Against Me

    24.10.2015

    Atreides

    Cruadalach - Rebel Against Me

    Co si budeme povídat, nějaké zásadní numero folk metalových kapel se na domácí scéně nepohybuje a ty, které stojí za řeč, bych spočítal asi tak na prstech jedné ruky, které chybí pár prstů. Z těch aktivních mě vlastně napadají jen dvě jména — Silent Stream of Godless Elegy a, tušíte správně, pražská úderka Cruadalach. Osmičlenné komando vydalo před čtyřmi roky plnohodnotný debut „Lead – Not Follow“ a v poslední době je o něm opět slyšet. Jestli je to spíš díky názorové přestřelce s nejmenovaným zinem nebo v poslední době nijak neskrývanému aktivismu členů kapely mi je upřímně volné, protože pro mě je stěžejní především jejich druhá dlouhohrající deska nazvaná „Rebel Against Me“, která vznikla díky crowdfundingové kampani na portálu Startovač. Nakolik je takový přístup košer / fér ...

  • Chapter V:F10 – Syndrome

    23.10.2015

    H.

    Chapter V:F10 - Syndrome

    Já vím, že to není úplně nejstrategičtější postup si verdikt své kritiky vyzradit hnedle v prvním odstavci, ale když tak o tom přemýšlím, ono je to vlastně úplně jedno, protože tak jako tak vám nikdo nemůže zabránit v tom, abyste přeskočili všechen ten balast, jemuž se trochu nadneseně říká recenze, a přečetli si až ten úplně poslední odstavec. Každopádně, hned na začátek tedy prozradím, že tahle deska – jmenuje se „Syndrome“, jen tak mimochodem – je hodně velké a nečekané překvapení. Jedná se totiž o mnohem lepší nahrávku, než jsem v předstihu předpokládal. Nicméně vzhledem k tomu, že „Syndrome“ je debutem (a zároveň úplně prvním vydaným nosičem) nepříliš známé skupiny, začněme takovým tím obligátním představováním. Formace s trochu prapodivným názvem Chapter V:F10 pochází z Ukrajiny a jejím ...

  • Voltumna – Disciplina Etrusca

    22.10.2015

    H.

    Voltumna - Disciplina Etrusca

    V dnešní recenzi se zase jednou vydáme na poloostrov, jenž svým tvarem nápadně připomíná vysokou botu. Tím jsem vlastně rovnou prozradil i stát, z něhož dnes recenzovaná skupina pochází, jelikož až na dvě malé zemičky, v nichž toho metalu moc nenajdete, celý tento poloostrov zabírá země, kde se ve velkém žerou těstoviny a kde se namísto „kurva“ říká „puttana“. Ano, předpokládáte správně – Voltumna pocházejí z Itálie. Začneme obligátní představovanou pro ty, kdo nemají tušení, co jsou tihle Taliáni zač. Voltumna začali hrát v roce 2009 a poprvé na sebe upozornili o dvě léta později vydáním prvního minialba „Chimera“. Minialbum je sice pěkná věc, ale co si budeme povídat, deska to prostě není – ta je větší a důležitější. A první takovou „větší a důležitější“ Voltumna pustili do světa na jaře ...

  • Lana Del Rey – Honeymoon

    21.10.2015

    H.

    Lana Del Rey - Honeymoon

    Netuším, zdali to tak mám nastavené jenom já, anebo to někdo z vás cítí podobně, ale k takovým těm vysoce komerčně úspěšným mainstreamovým interpretům chovám jakousi averzi a už dopředu tak trochu očekávám, že půjde o konzumní, nekonfliktní a stravitelnou záležitost bez jakékoliv hloubky. Samozřejmě, do jisté míry to asi je předsudek, toho jsem si vědom, nicméně ani ty předsudky nevznikají jen tak ze vzduchoprázdna. Jinými slovy, mnohaletá empirická pozorování mě k takovému názoru přivedla. A to vše i navzdory tomu, že i v této sféře mám několik interpretů, kteří mě poměrně baví, a že si podobnou muziku relativně často a dobrovolně pouštím, byť mnohdy pouze jako takové „guilty pleasure“… Podobně skrz prsty jsem se svého času díval i na Lanu Del Rey po vydání její druhé (pod major ...

  • God Is an Astronaut – Helios | Erebus

    20.10.2015

    Atreides

    God Is an Astronaut - Helios | Erebus

    Irská post-rocková formace God Is an Astronaut si udělala jméno nejen díky chytlavému, poměrně přístupnému post-rocku nasáklém lehkou elektronikou, ale taky díky neúnavné práci, kterou její členové své hudební kariéře věnují. Neúnavná studiová činnost přináší album víceméně co dva roky a nejinak je tomu i tentokrát – poslední „Origins“ vyšlo takřka přesně dva roky nazpět. Mnohem zajímavější je ovšem otázka, jestli i novinka nazvaná „Helios | Erebus“ dostojí kvalitám svých předchůdců. Na úvod netřeba nijak zastírat, že kdo dlouhodobě sleduje počínání „Astronautů“, překvapen nebude a ostatně ani nemůže být. Zvuk ani výrazivo se z krátkodobého ani dlouhodobého hlediska nijak razantně nemění a irská čtveřice zůstává věrná svému rukopisu. Ostatně, osobně mám už nějakou dobu dojem, že kapela vydává nové desky ...

  • Kryštof – Srdcebeat

    19.10.2015

    Kaša

    Kryštof - Srdcebeat

    Barvitě a světově. Heslo, s nímž Richard Krajčo nastupoval v čele své sedmičlenné kapely Kryštof do studia, aby zvěčnili své sedmé studiové album „Srdcebeat“, jehož úkolem není nic jiného, než předčit skvěle přijatý „Inzerát“, je z výsledku znát. O předchozím albu by se dalo říct, že svým způsobem završilo éru, kterou na dosavadních albech utvářel typický Krajčův pop rockový rukopis. „Srdcebeat“ je totiž pro Kryštof z určitého pohledu novým začátkem, respektive krokem do ne úplně probádaných území a jejich snaha otevřít se širšímu publiku (pokud je to v rámci našich končin vůbec možné) je z nového alba znatelná daleko víc, než tomu bylo na dosavadních počinech. Kdo by to byl řekl, že kapela, která začala svou kariéru v 90. letech v Havířově a která prorazila před takřka 15 lety prostřednictvím otřesné „Lolity“, se postupem ...

  • Entheos – Ototeman

    18.10.2015

    Skvrn

    Entheos - Ototeman

    Uzavřený kruh na zastřeném zeleném pozadí, snad i kovová matka či co. Dokonalý minimalismus, ideální kombinace barev, musím smeknout. Důvod mého poslechu debutujících Entheos hledejme právě zde, na obalu „Ototeman“. Možné poslechové příčiny však nejsou vyčerpány, ačkoliv zrovna já se chytl na tajemný přebal. Tak například, Entheos hrají black metal, jsou z Kanady a mluví francouzsky. Signalizován je tak nejen pravděpodobný quebecký původ -– mimochodem mohu potvrdit –, ale taktéž možné pletky s místní prazvláštní blackovou scénou kolem Miserere luminis, Sombres forêts a Gris. I tady člověk není na omylu, jelikož jisté propojení skrze jednu osobu, k níž se ještě dostaneme, existuje. „Ototeman“ se tedy zdálo být rovněž ideálním předkrmem pro, pevně věřím, brzy příchozí novinky výše jmenovaných. Hlavně ti Gris, už aby tu byli. Ale raději zpět, ...

  • Five Finger Death Punch – Got Your Six

    17.10.2015

    nK_!

    Five Finger Death Punch - Got Your Six

    Před dvěma lety jsem byl z dvojice „The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 1 & 2“ nadšen. Tehdy ještě za starého číselného hodnocení jsem se nebál sáhnout po opravdu vysokých známkách a stojím si za nimi i dnes. Pro zbytek redakčního osazenstava nepochopitelná numera stále obhajuji názorem, že ačkoliv nikdy nešlo o kdovíjak umělecké opusy, stále se jednalo o slušné a pro mne zábavné desky. Na rozdíl od jiných alb, potažmo interpretů daného žánru, po některé z nich rád sáhnu i v současné době. Mnoha kolegům na Five Finger Death Punch vadí především „buranský“ styl, kterým se kapela prezentuje veřejnosti. Dále fakt, že Američané na svých deskách prakticky nikdy nepřinášejí nic zvláštního a i přesto svou tvorbu neprávem považují za vrchol současné moderní metalové produkce. A nejhorší ze všeho – z neznámých důvodů ...

  • Pavillon Rouge – Legio Axis Ka

    16.10.2015

    H.

    Pavillon Rouge - Legio Axis Ka

    Čtete-li náš skromný plátek víckrát jak jednou, dvakrát do roka (když ne rovnou uherského roka), nejspíš jste si již všimli, že elektronická muzika mi vůbec není cizí. Úplný a nezřízený všežravec sice nejsem, avšak jedná-li se o industrial, EBM, aggrotech, dark electro a cokoliv dalšího podobného, tak to si dám s náramnou chutí. Smíchání podobné muziky s metalem je pak vysloveně super nápad, a když se to umí dát správně dohromady, tak jsou z toho parádní divočiny… kombinace kytary a beatů jednoduše funguje. Asi ne náhodou se spousta elektronických kapel nebojí využívat elektrickou kytaru. Moje empirická zkušenost však říká, že když se o to pokoušejí lidé z „protistrany“ – tedy když metaloví hudebníci zkoušejí přidávat elektroniku do metalu – dopadá to o poznání hůře. Jistě, výjimky se najdou a ...

  • Hrafnblóð – Fall to Ruins

    15.10.2015

    H.

    Hrafnblóð - Fall to Ruins

    Začátek dnešní recenze nebude nijak zvlášť objevný, vlastně se bude nést v přesně opačném duchu. Jak už tomu tak u nepříliš známých skupin a projektů bývá, sluší se na úvod probořit ledy a navodit rodinnou atmosféru trochou toho představování. Inu milý čtenáři, seznam se s Hrafnblóð… Ačkoliv by to podle názvu a zejména podle speciálních znaků v něm mohlo vypadat na nějaký sever, asi Island nebo Faerské ostrovy, ve skutečnosti Hrafnblóð pochází odjinud – i když ostrov je to také. Domovinou projektu je totiž Spojené království, konkrétněji Velká Británie, ještě konkrétněji hrabství Shropshire ve střední Anglii, které se nachází při hranici s Walesem. Možná jste zaregistrovali, že o Hrafnblóð hovořím jako o projektu, nikoliv skupině, což je zcela záměrné, jelikož má tato formace jediného stálého člena. Je jím jistý Monslyht, což není ...

  • Grünt Grünt vs [P.U.T] – split

    14.10.2015

    H.

    Grünt Grünt vs [P.U.T] - split

    Na první pohled tohle vypadá jako další obyčejný grindový split (snad jen trochu nezvyklý přebal pro takový druh nahrávek by něco mohl napovědět), ale realita je nakonec trochu jinde. Neříkám, že je to tím pádem automaticky skutečně dobré, ani neříkám, že to je snad chyba… jen říkám, že je to trochu jinde, než jak se to zdálky může jevit… První stranu tohoto splitu mají na starosti Grünt Grünt, což je francouzská grindcorová zběsilost. Právě i díky tomu začátku, který posluchače uvítá, to zpočátku vypadá prostě na další normální a neviditelné grindcorové splitko. Prvních pět tracků Grünt Grünt drtí neředěnou a bohužel také poměrně bezhlavou grind / powerviolence agresi. Nejdelší z těchto pěti songů má 50 vteřin a hned tři se vejdou do 30 ...

  • Ashtar – Ilmasaari

    13.10.2015

    H.

    Ashtar - Ilmasaari

    Ashtar je švýcarské „dvoupohlavní“ duo (čímž jsem vlastně trochu kostrbatě řekl, že ono duo tvoří muž a žena… a zní-li vám to jako dvojsmysl naznačující cosi o manželství, je to záměr, jelikož ti dva manželé skutečně jsou), jehož vznik se datuje k roku 2012. Až doposud však Švýcaři co do vydávání jakýchkoliv počinů drželi něco jako půst. Je to tedy až letos, kdy s odstupem (natáčení proběhlo na přelomu let 2013 a 2014) vychází debutová dlouhohrající deska, jež je zároveň tou první nahrávkou, jakou kdy Ashtar vydali. Ta nese název „Ilmasaari“ a nyní si o ní v krátkosti pohovoříme. Přestože Ashtar bývají mnohde prezentováni jakožto black / doom metal, já osobně bych asi v tomto případě na první místo dosadil jinou žánrovou škatulku – ...

  • Disturbed – Immortalized

    12.10.2015

    nK_!

    Disturbed - Immortalized

    Pět let je hodně dlouhá doba, za kterou se může změnit spousta věcí. V osobním životě například přítelkyně, zdravotní stav nebo velikost temenního letiště. V případě hudebních uskupení může někdy pětiletá pauza pozitivně přispět k tvůrčímu procesu. Oblíbení Američané Disturbed, jejichž předchozí dvě desky nebyly zrovna vzorem dokonalosti, využili pětiletou odmlku bezezbytku. „Immortalized“ působí tak trochu jako blesk z čistého nebe. „Indestructible“ z roku 2008 navázalo na megaúspěch o tři roky staršího počinu „Ten Thousand Fists“ (pro nějž má autor textu též slabost), samo o sobě ale moc dobrý materiál až na několik výjimek nepřineslo. Dva roky poté vyšlo „Asylum“, velmi rozporuplně přijatá a nejslabší deska do té doby téměř nedotknutelných Disturbed. Ani se nedivím, že se potom kluci rozhodli dát tak dlouhého šlofíka, protože jestli se něčím „Asylum“ skutečně vyznačovalo, ...

  • Plage – Den kristne stank

    11.10.2015

    H.

    Plage - Den kristne stank

    Plage je další z mnoha black metalových formací, které v letošním roce vydaly svou debutovou desku. Za touto mezinárodní skupinou, jež je tvořena muzikanty z Německa a Dánska, ovšem nestojí úplní zelenáči. Základní stavební kameny Plage byly položeny v roce 2011, kdy kapelu založili dva Němci – kytarista Exord ze Suicidal Vortex a bubeník Blizzard z o něco málo známějších Blackshore. Později k sobě přibrali i další hudebníky, mezi nimiž nechybí například Dán Vrede z kapely Myrd, který se však mihl i v kultovních Nocturnal Depression a figuruje v živých sestavách Angantyr a Make a Change… Kill Yourself (inu, asi ne náhodou na debutu Plage hostuje mj. Ynleborgaz, lídr obou právě jmenovaných). Plage o sobě dali prvně vědět na jaře roku 2013, …

  • Florence + the Machine – How Big, How Blue, How Beautiful

    10.10.2015

    Atreides

    Florence + the Machine - How Big, How Blue, How Beautiful

    Další loď k sešrotování. Námořní metafora na úvod však nemá s mořem společného, co by se za nehet, a víc než co jiného má co do činění s niterností a konzistencí lidské duše, potažmo jejím směřování v proudu času. Loď zkrátka není tak docela lodí a na vrakáč se nehodí (všímáte si toho rýmu, hm?) ani trochu, nicméně přesně v takovém duchu se posluchači otevírá letošní deska z dílny Florence + the Machine. Jak by se řeklo na Ostravsku, prostě život, pyčo. „How Big, How Blue, How Beautiful“ je třetím dlouhohrajícím počinem, který má britská diva Florence Welch a její občas neprávem přehlížená suita na svědomí, a přesně o něm se chci dnes bavit. Abych se vrátil k úvodu – když pominu jasně čitelnou vodní paralelu v podobě úvodní písně „Ship to Wreck“, Florence dostála svým ...

  • Bloody Lair – Behind the Gates of Terror

    9.10.2015

    H.

    Bloody Lair - Behind the Gates of Terror

    Bloody Lair brázdí českým black metalovým podzemím už nějaký ten pátek. Občas jsou vidět trochu víc (vzpomínám si, že jeden čas bylo jejich logo na plakátu pomalu každé druhé black metalové akce), občas třeba na pár měsíců zmizí z očí (dost často třeba kvůli rotující sestavě, jejíž jedinou stálicí od úplných začátků je kytarista Lord Obst), nicméně obecně vzato stále fungují a tu a tam své fungování stvrdí i vydáním řadové placky… Až do letošního roku měli Bloody Lair ony řadové počiny na kontě dva. Debut „Vzestup zla“ spatřil světlo světa v roce 2009 ve velmi omezeném nákladu (tuším, že nějakých sto kousků, jestli si dobře vzpomínám) a o rok později na něj navázala druhá fošna s názvem „Total Mayhem“. Poté se Bloody Lair co do studiové tvorby odmlčeli ...

  • Aion – Verses of Perdition

    8.10.2015

    H.

    Aion - Verses of Perdition

    Skupin se jménem Aion se jen v metalovém světě nachází hned několik. Těmi asi nejznámějšími jsou japonští power metalisté (kteří jsou také asi nejdéle fungující ze všech kapel nosících tento název) nebo dnes již nefunguje gothic metalová formace z Polska. Nicméně ti Aion, o nichž si dnes budeme povídat, jsou dočista jinou kapelou. Tihle Aion jsou vlastně docela novým jménem na scéně (vznik se datuje do roku 2013) a pocházejí z jižního Švýcarska. A v porovnání s výše zmiňovanými jmenovci také produkují o poznání ostřejší muziku – Švýcaři se totiž našli ve zlém a chorobném black metalu. Přinejmenším tedy jejich letošní debutová deska „Verses of Perdition“, jež je zároveň tím prvním počinem, jaký kdy Aion vydali, se v tomto duchu nese.


Od hudebních fandů pro hudební fandy