Recenze

  • Isvind – Gud

    1.8.2015

    H.

    Isvind - Gud

    Přestože se v tomto případě nejde o příliš proslulou smečku, nejedná se o žádné zelenáče. Isvind svou dráhu totiž započali již hluboko v 90. letech v Norsku, tedy v čase a v místě, které jsou pro black metalový žánr považovány za zásadní. Kapela však žádnou velkou díru do světa neudělala a po vydání jednoho EP („Muspellz sònir“ – 1995) a jedné desky („Dark Waters Stir“ – 1996) se nad ní zavřela voda. Obnova činnosti nastala až v novém tisíciletí, nicméně to, co Isvind nestihli říct v první éře svojí činnosti, bohatě dohánějí právě nyní. Od roku 2011, kdy vyšlo návratové „Intet lever“, totiž smečka dodržuje pravidelný dvouletý interval – nejprve navázala v roce 2013 s počinem „Daumyra“ a nyní sérii prodlužuje s novinkou, jejíž název zní „Gud“ (norsky „Bůh“).

  • E-Force – Demonikhol

    31.7.2015

    Kaša

    E-Force - Demonikhol

    Vypadá to, že Eric Forrest je aktuálně při chuti, protože čtvrté album své domovské kapely E-Force, které se jmenuje „Demonikhol“, vypustil do světa zhruba rok od vydání poslední placky „The Curse…“. Jasně, oproti vyhlášeným workoholikům to není žádné terno, ale když se podíváte na diskografii blíž, tak pětiletá pauza, která dělila debut „Evil Forces“ s nástupcem „Modified Poison“, nebo dokonce šest let mezi druhým a třetím albem, je oproti aktuálnímu pracovnímu nasazení této party rozhodně někde jinde. Když si vzpomenu na loňské „The Curse…“, tak se mi vybaví neskutečné množství energie a poctivá porce natlakovaného thrash metalu. Jednalo se o první album E-Force, které jsem měl možnost slyšet, a líbilo se mi tak hodně, že jsem si řekl, že do příště už budu mít nastudované i předchozí dva počiny, ...

  • Lindemann – Skills in Pills

    30.7.2015

    H.

    Lindemann - Skills in Pills

    Rozjezd tohohle projektu byl svým způsobem vlastně až podezřele nenápadný – nejprve jen krátká noticka, že existuje, a pak nějakou dobu ticho po pěšině. A i když se postupem času nějaká ta reklamní masáž samozřejmě naplno rozjela (tak měsíc před vydáním jsem o zprávy o kapele zakopával na každém rohu), už od začátku bylo jasné, že bude velkou pozornost poutat, i kdyby se nikdo s nějakou velkou propagací neobtěžoval. A onen důvod, proč si tohle myslím, je nad slunce jasný – jména muzikantů, kteří se v Lindemann angažují. Člověk nemusí být zrovna génius, aby se dovtípil, že za projektem s názvem Lindemann bude stát Till Lindemann, vokalista slovutných Rammstein. Už samozřejmě jen to by bylo dost k tomu, aby se „Skills in Pills“ – jak se debutové album skupiny jmenuje – dostalo nemalé pozornosti, ...

  • Au-dessus – Au-dessus

    29.7.2015

    Skvrn

    Au Dessus - Au Dessus

    Hledat black metalové Au-dessus ve Francii, Belgii či dalších frankofonních zemích je vzhledem k názvu kapely logické, leč zcela mylné. Do tajů francouzského jazyka nebo alespoň do předložky „nad“ se totiž zahleděla čtveřice muzikantů pocházející z litevského Vilniusu. S přihlédnutím k povaze hudby to pro naše povídání ovšem nebude nikterak zásadní. Ostatně spíš než Litvu, kterou mám stejně jako celé Pobaltí spjatou s folk metalovou scénou, v tom slyším právě zmiňovanou Francii. Kapela se dala dohromady teprve vloni a s vydáním prvního počinu si nedávala na čas. Výsledek dosavadního snažení přichází již letos v podobě eponymního minialba. A to hned na labelu Witching Hour Productions, což mezi vydavatelstvím rozhodně není žádný noname. Trocha zbystření tak nebude na škodu. Začít musím vizuálem, který mě okamžitě upoutal. Au-dessus

  • Decapitated – Blood Mantra

    28.7.2015

    Kaša

    Decapitated - Blood Mantra

    Abych pravdu řekl, tak Decapitated nepatřili v minulosti k mým oblíbencům a jejich tvorbu jsem dlouhá léta vcelku úspěšně ignoroval. Pravda, nepatří mezi ně ani nyní, nicméně menší změna nastala s vydáním předposlední placky „Carnival Is Forever“, k níž mě zlákalo pozitivní přijetí hudební kritikou, takže jsem jí dal šanci a k mému vlastnímu překvapení se mi album časem zalíbilo natolik, že následující placku „Blood Mantra“ už jsem vynechat nemohl, protože kombinace hrubého death metalu s groove skočnými prvky se ukázala jako perfektní energická záležitost, což se mi potvrdilo i při doposud jediném živém setkání na Zimním Masters of Rock před dvěma lety. Přestože „Blood Mantra“, jemuž patří v diskografii kapely pořadové číslo pět, vyšlo už v loňském roce, tak Decapitated jsou na evropské death metalové mapě natolik výrazným jménem, že ...

  • Groteskh – Code: End

    27.7.2015

    Onotius

    Groteskh - Code: End

    Nebudu si hrát na nějakého žánrového všeználka a rovnou přiznám, že na rakouské black metalové Groteskh jsem narazil až prostřednictvím novinky „Code: End“. Jedná se však teprve o druhou desku, tudíž by to nemělo být shledáváno jako nějaká významná ostuda. Počátek existence této kapely se datuje do roku 2010 a debut „Unconsciousness“ vyšel o tři roky později, přičemž se dočkal relativně kladného, nikoliv ovšem nějak nadšeného přijetí. Bez znalosti debutu přede mnou tedy leží deska zdobena solidním artworkem s nikterak objevnou, přesto však velice příjemnou hudební složkou. V rámci black metalu Groteskh vskutku nejsou žádnými inovátory, avšak na druhou stranu s šedým průměrem tak úplně také nesplývají. Z hudebního hlediska bych je mohl představit jako jakési střednětempé Mayhem s lehkými záchvěvy atmosféry a mírné progrese. Co se týče nápadů, deska je ...

  • Whispering Woods – Perditus et dea

    26.7.2015

    H.

    Whispering Woods - Perditus et dea

    Když nebudu počítat takové ty velké státy jako USA, Německo či Velká Británie a zaměřím se čistě na ty „hudebně menší“, pak mám vlastně takřka každou zemi vnitřně spojenou s nějakým konkrétním žánrem. Ačkoliv jsem si třeba vědom toho, že se tam hraje spousta jiných věcí (a některé z nich mám klidně i ve velké oblibě), je to většinou právě tenhle jeden styl, který se mi vybaví jako první, když na tu zem přijde řeč. Kupříkladu Rumunsko mám tímhle způsobem zafixované s black metalem, folk metalem a případně s kombinací obého. Avšak skupina, o jejímž albu si dnes budeme povídat, ani do jedné z těchto škatulek zdánlivě nespadá – Whispering Woods totiž sami sebe na svém Facebookovém profilu označují jako symphonic / gothic / doom metal. Ve skutečnosti mi však toto označení ...

  • Aran Epochal & Tahle hudba – Doba bronzová

    25.7.2015

    H.

    Aran Epochal & Tahle hudba - Doba bronzová

    Nikdo učený z nebe nespadl, dokonce ani ten Google nebyl ze všech nejchytřejší odjakživa, a i když toho člověk bude znát spousty, pořád bude mnohem větší spousta věcí, o nichž ještě ponětí nemá – což naprosto do puntíku platí nejen v obecné rovině, ale i v hudební podmnožině vědomostí. Jedním z nejlepších způsobů, jak nevědomost přeměnit ve vědomost, je se někoho zasvěceného zcela prostě zeptat: co to je, kdo to je? Úplně stejně, jako se ten, kdo o něm doposud neslyšel, zeptá: kdo to vlastně je ten Aran Epochal? Aran Epochal je alter ego Adama Nenadála, člena formace Gnu (ostatně, podobnost s názvem doposud poslední desky „Album Epochal“ by mohla leccos napovědět), jenž se také angažuje v chodu vydavatelství Silver Rocket. Jinou definici Arana Epochala by šlo třeba formulovat jako dialog ...

  • Warfaith – Wise Man Is Dead

    24.7.2015

    Kaša

    Warfaith - Wise Man Is Death

    Během těch několika let, co mezi čtenáře našeho webového plátku šířím své názory, jsem psal již tolik recenzí na alba mladých thrashových kapel, jejichž největší invence spočívá v tom, že náhodně proházely 30 let staré riffy z písní velikánů scény a výsledné songy přejmenovaly, že je čím dál těžší psát nějaké zajímavé úvody. Právě proto jsem se rozhodl, že odpich recenze debutového alba Francouzů Warfaith nebudu nijak lámat přes koleno, protože aniž bych chtěl tuhle pětici obviňovat z prachsprosté svatokrádeže, tak jejich hudba je natolik obyčejná, že si vlastně ani nic jiného nezaslouží. Warfaith nelze, stejně jako zástupům jim podobných, odpírat obrovskou porci energie, protože to je asi tak jediné, čím můžou znalého posluchače, jenž už slyšel klenoty thrash metalové ...

  • After Rain – The Sound of War

    23.7.2015

    Ježura

    Pokud mě paměť neklame, o českobudějovických After Rain si dnes alespoň ve formátu recenze povídáme vůbec poprvé, přičemž předmětem tohoto povídání je samozřejmě jejich třetí a zatím poslední deska, které After Rain dali do vínku jméno „The Sound of War“. Jestli si ale pojem After Rain asociujete s něčím na způsob post-rocku a „The Sound of War“ zase pro změnu s nějakou variací na staré Grave Digger, jste vedle úplně stejně, jako jsem byl já, když jsem na tohle album poprvé zaostřil. After Rain totiž produkují muziku, již škatulkují jako doom / black metal, což je sice poměrně obecné zařazení, ale i takhle obecné zařazení začne nabývat poměrně jasných rysů, jakmile je zmíněn jeden detail, který sice není úplně na očích, ale v celkovém důsledku osvětluje mnohé… ...

  • Catastrofy – Zbojnícky tanec

    22.7.2015

    Kaša

    Catastrofy – Zbojnícky tanec

    Je pro mě vždycky milým překvapením, když jakožto posluchač, jenž lokální (teď budu mluvit o české i slovenské metalové scéně dohromady) hudební rybníček nemá zmapovaný ani zdaleka tak důkladně, jak by se slušelo, narazím na vcelku zajímavou nahrávku, která boří můj osobní předsudek o nevyvinutosti metalové hudby v našich končinách, protože krom těch opravdu velkých jmen, jež zná každý, nemám vnitřní potřebu pátrat po skrytých pokladech zakopaných na území Česka a Slovenska. A jedním z takových pokladů se nakonec ukázali slovenští Catastrofy, kteří na sebe letos důrazně upozornili svým prvním dlouhohrajícím albem „Zbojnícky tanec“. Ačkoli jsem upozornil, že „Zbojnícky tanec“ je prvním albem Catastrofy, tak historie kapely se pod jménem Bastards začala psát již v roce 2005, takže je jasné, že o naprosté mlíčňáky se nejedná.

  • Enslaved – In Times

    21.7.2015

    Atreides

    Enslaved - In Times

    Enslaved netřeba nijak dlouze představovat. Za téměř pětadvacet let existence toho tahle vikinská chasa napáchala dost na to, aby se zapsala hluboko do posluchačů metalu, přičemž své postavení si vydobyla především perfektní hudbou a nikoliv mediální tlačenkou vydavatelství, za což ode mě má zakládající dvojice Bjørnson – Kjellson takřka nehynoucí respekt. Tu již více než dekádu doplňuje stabilní sestava v podobě Isdal – Bekkevold – Larsen, za jejíž existence se Enslaved definitivně přiklonili k avantgardě nacucané severskou atmosférou, na čemž nic nemění ani třináctý počin nesoucí název „In Times“. Onu žánrovou proměnu nastartovali Enslaved již dávno na přelomu tisíciletí, přičemž ji dokonali s alby „Isa“, „Ruun“ a „Vertebrae“ a od té doby jakoby snad jen rostli a servírovali fanouškům jeden skvost za druhým. Druhou triádu letos uzavřeli právě albem ...

  • Viranesir – Suffering, Fear, Lucifer | Survival / Viranesir – Unity / Solaris

    20.7.2015

    H.

    Viranesir - Suffering, Fear, Lucifer

    Možná si vzpomenete, že se zde před nějakým časem objevila recenze na debutové album experimentálně black metalového projektu s prapodivným názvem Blliigghhtted, který pocházel z Turecka. Dnes se do této země vrátíme, dokonce i do stejného žánru… a dokonce i k úplně stejným lidem… Jádro veškerého dění tkví ve vydavatelství Merdümgiriz, pod jehož křídly nachází útočiště jen velice omezený počet (v řádu jednotek) skupin a projektů, přičemž takřka všechny jsou vzájemně personálně propojeny skrze tři lidi, jimiž jsou Merdümgiriz (ano, říká si stejně jako onen label), Ruhanathanas (což je jen tak mimochodem dívka, ačkoliv to tak podle pseudonymu nemusí na první pohled vypadat) a nakonec Emir Toğrul, který všechny nosiče vydávané pod onou firmou vyrábí ručně.

  • Cień – Ecce homo

    19.7.2015

    H.

    Cień - Ecce homo

    V poměrně krátké době se tu setkáváme s dalším black metalovým debutem z polského hájemství – a v tomto případě se opětovně jedná o velmi zajímavý kousek. Kořeny formace sahají až někam do roku 2005, nicméně ke skutečnému vzniku Cień jakožto plnohodnotné skupiny došlo až v roce 2009. Hned o rok později se již Poláci přihlásili se svým prvním demosnímkem „Anti Humanity“ a ještě o jednu sezónu později pustili do světa minialbum „Time of Desolation“ (obé vyšlo letos v červnu společně v reedici jako kompilace s názvem „Time of Anti-Humanity“). Tím opravdu důležitým, k čemu se nyní bude upírat naše pozornost, je ovšem první dlouhohrající deska, již Cień vydali na samém sklonku minulého roku, 30. prosince. Nabízejí na ní 45 minut hudby, což na první pohled není nijak závratná délka, avšak tato plocha je rozprostřena jen do sedmi stop, ...

  • Helfir – Still Bleeding

    18.7.2015

    H.

    Helfir - Still Bleeding

    Na poměrně rozsáhlé italské kytarové scéně se v nedávné době, jmenovitě v loňském roce, vylíhla další relativně zajímavá štika, jež od svých rodičů (nebo lépe řečeno od svého jednoho rodiče) dostala jméno Helfir. I když jak tak o tom přemýšlím, tak přirovnání ke štice není v případě Helfir zrovna šťastné, neboť tato rybka není příliš dravá, nemá ostré zuby a ani se nesnaží kohokoliv lovit či snad zadupat svou konkurenci pod zem (resp. pod dno rybníka). Spíše jí dělá radost jen tak mírumilovně plavat v poklidných vodách, rozjímat a nasávat okolní atmosféru… Zanechejme však rybí estetiky a podvodních přirovnání a radši si pojďme povědět, co jsou ti Helfir vlastně zač… tedy lépe řečeno: co je ten Helfir vlastně zač. Jedná se totiž o jednočlenný projekt, jehož ústřední postavou je ...

  • Bestiality – Stuck in Bestial Vision

    17.7.2015

    H.

    Bestiality - Stuck in Bestial Vision

    Již mnohokráte jsme se tu bavili – a s největší pravděpodobností se ještě mnohokráte budeme bavit – o tom, že polská scéna v současnosti patří k tomu nejzajímavějšímu, co black metalový žánr nabízí, a že v tomto případě je radno si počíhat i na debutující formace, jelikož i ony mnohdy přinášejí vysoce zajímavý posluchačský zážitek. Nestranný člověk, jenž žánrové poměry nesleduje nijak zvlášť bedlivě, by si snad už pomalu mohl začít myslet, že samotný polský původ je snad zárukou kvality. V reálu to tak však samozřejmě není a dnes si uvedeme příklad toho, že ne vše, co smrdí black metalem a přichází to z Polska, nutně stojí za poslech… Bestiality je poměrně dost mladá formace, jejíž vznik se datuje do června 2013, takže aktuálně má na křížku rovné dva roky a ...

  • Necrocock – Hudba z psychiatrických pavilonů

    16.7.2015

    H.

    Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů

    Být součástí kultovní kapely, jež v kronice té dané žánrové scény zanechala nesmazatelnou stopu, je samozřejmě něco, co se nepovede hned tak každému, a když už se to člověku povede, určitě má být na co pyšný. Na druhou stranu, když se to povede, je velice těžké ze stínu své kultovní kapely vystoupit, protože už asi navždy bude ten muzikant s tím svým nejznámějším působištěm spojován. Přesně něco takového by šlo vztáhnout i na Master’s Hammer alias jednu z nejvýraznějších black metalových formací, které se kdy v České republice objevily. Nesmrtelné nahrávky z 90. let zajistily Mistrovu kladivu doživotní kultovnost, s níž nedokázala otřást ani mnohaletá pauza, ani s velkou nadsázkou pojaté (rozhodně však stále vysoce kvalitní) fungování po obnově činnosti. Přestože se kolem Master’s Hammer v průběhu let vytvořilo několik velice zajímavých bočních projektů, z nichž ...

  • Gorgoroth – Instinctus bestialis

    15.7.2015

    H.

    Gorgoroth - Instinctus bestialis

    Jak ten čas letí… člověku to přijde jako chvilka, co u norské black metalové stálice Gorgoroth došlo k rozkolu sestavě, který svého času zaměstnával snad všechny na metal zaměřené weby, a ono tomu je už osm roků. Kytarista a poslední zakládající člen Infernus byl tehdy z kapely vyhozen dvojicí King ov Hell (baskytara) a Gaahl (zpěv), přičemž ten první z téhle dvojice si rovněž potají zaregistroval značku Gorgoroth na svoje jméno. Infernus z toho samozřejmě vcelku logicky radost neměl, takže se nakonec vše řešilo soudně. V podstatě dva roky tím pádem fungovaly dvě verze skupiny, dokud norský soud začátkem roku 2009 nerozhodl, že vlastníkem kapely je Infernus. Tehdy se mohlo začít zdát, že se v táboře Gorgoroth blýská na lepší časy. Infernus dal dohromady novou sestavu včetně některých ...

  • Sigihl – Trauermärsche (and a Tango Upon the World’s Grave)

    14.7.2015

    H.

    Sigihl - Trauermärsche

    Já docela chápu, že je to klišé a že je to pro čtenáře asi nudné, když člověk začne recenzi prohlášením ve stylu, že v Polsku se v posledních letech množí kvalitní black metalové nahrávky jak houby po dešti a že tu vzniká jedna nová kapela lepší než druhá. Jenže když se člověku dostane do ruky deska jako „Trauermärsche (and a Tango Upon the World’s Grave)“, tak prostě nemůžu udělat nic jiného než jen uznale pokývat hlavou, uctivě smeknout hučku a říct, že ti Poláci fakt kurva umí. Nicméně, mluvit o Sigihl jako o black metalové kapele je vlastně naprosto zavádějící… popravdě ani nevím, proč jsem takhle začal. Snad proto, že k tomuto stylu mají Poláci blízko pocitově, ačkoliv výrazivem takřka vůbec. Tohle kvarteto skutečně nehraje nic ortodoxního ...

  • Sordide – La France a peur

    13.7.2015

    H.

    Sordide - La France a peur

    Jméno hudební kapely je určitě důležitá věc a v ne úplně zanedbatelné míře ovlivňuje to, jak ji budou posluchači vnímat a jak k ní budou přistupovat. Pozoruji to sám na sobě, protože když mi na stole přistane deska od skupiny, z jejíhož názvu tečou hektolitry klišé a neoriginality, tak se do poslechu příliš neženu a nemám na něj chuť. Samozřejmě, ne vždy platí, že imbecilní název kapely automaticky znamená imbecilní muziku, a jistě každý z nás zná případy, kdy se i pod blbým jménem skrývá kvalitní hudba, a věřím tomu, že jsem se tímhle vnitřním odmítnutím mohl připravit i o záležitosti, jež by mě jinak tuze bavily. Přesto je asi lepší se nespoléhat na to, že posluchač si pustí vše, a namísto klišé jména si vybrat takové, jež nebije do očí svou provařeností ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy