Tomb Mold – Manor of Infinite Forms 13.8.2018 Cnuk  S následujícími řádky by měli zpozornět všichni ti, kteří baží po kvalitní deathmetalové nahrávce, protože právě taková je na pořadu dne. Na svědomí ji má kanadská sebranka Tomb Mold a nazvali ji „Manor of Infinite Forms“. Vyšla u 20 Buck Spin, kteří v posledních letech vydávají zajímavé počiny, a spoluprací s Tomb Mold v tom také pokračují. Přiznám se, že tuto torontskou kapelu jsem zaregistroval právě až s letošní novinkou, přestože už nějaký ten pátek fungují. „Manor of Infinite Forms“ není ani jejich prvotinou, tu si odbyli minulý rok, kdy vyšlo album s názvem „Primordial Malignity“. A jemu ještě přecházeli tři EPčka z nichž už dokonce stihla vyjít i kompilačka.
Moenen of Xezbeth – Ancient Spells of Darkness… 7.8.2018 H.  V loňském roce jste mohli zachytit belgickou blasfemii Perverted Ceremony. Kapela vydala u Nuclear War Now! Productions výborný debut „Sabbat of Behezaël“, jejž o něco později následovalo bezejmenné minialbum. První zmiňovaná nahrávka zde nakonec byla i zrecenzována, takže pro případné podrobnosti vás mohu odkázat na dobový článek kolegy Metacyclosynchrotrona. Důvod, proč o Perverted Ceremony mluvím, je nasnadě. Jeden z jejich členů, Morbid Messiah, má v rukávu i další skupinu, o níž si něco povíme právě nyní. Na debutovou desku Moenen of Xezbeth, „Ancient Spells of Darkness…“, postupně lákalo už několik demosnímků. Z loňského „Dawn of Morbid Sorcery“ se na řadovce vrací jeden song „Obscured by Lunar Rites“ a druhé demo „Album Advance Tape“ z letošního března, jehož prostřednictvím jsem se s Moenen of Xezbeth potkal prvně já osobně, už bylo přímo ochutnávkou ... Sleep – The Sciences 6.8.2018 Cnuk  Nevím, zda jsem byl jediným, kdo nepostřehl žádné zvěsti o nadcházejícím albu Sleep, ale jeho vydání mě příjemně překvapilo. Samozřejmě jsem věděl, že se Sleep vrátili zpátky, tomu už je ale bezmála deset let. Původního bubeníka Chrise Hakiuse chvíli po návratu nahradil Jason Roeder z Neurosis, který tak doplnil starou známou dvojici Matt Pike a Al Cisneros. Členové Sleep v období svého spánku nezaháleli, spolky jako Om a High on Fire jsou asi všem dobře známé, ale jejich domovskou základnu probudili opět k plnohodnotnému studiovému životu až po dlouhých dvaceti letech. Z tvorby Sleep jsem měl vždy nejraději jejich druhou nahrávku „Sleep’s Holy Mountain“. „Jerusalem“ mě nikdy příliš nenadchl, zato poupravený „Dopesmoker“ mám už raději. Přesto mi tam stále něco k absolutnímu blahu chybí.
Nytt Land – Oðal 5.8.2018 H.  Za ty roky, co na Sicmaggot, ze mě stal učiněný odborník na vytváření restů a na pozdní recenzování. Zatímco prakticky všichni okolo se snaží vydávat recenze, dokud je album aktuální, ideálně co nejdříve po vypuštění desky, já na to tak trochu seru. Téměř ve všech případech píšu o tom, co vyšlo před půl rokem, protože před půl rokem jsem psal o tom, co vyšlo před rokem, a za půl roku budu psát o tom, co vychází teď. Jsem prostě o šest měsíců zpomalený. Že něco píšu za půl roku ovšem neznamená, že to začínám poslouchám až po půl roce. Někdy jsem prostě jenom líný kokot a pak z toho vznikají vtipně bizarní trapasy jako třeba v případě Nytt Land, kdy se k albu dostanu už nějaký ten týden před březnovým vydáním, prakticky ihned jej začnu poslouchat, ale recenzi ... Chrch – Light Will Consume Us All 4.8.2018 H.  Název Chrch mě kurva baví. Zní to, jako kdyby si někdo brutálně odchrchal a vychrchnul brutální chrchel. To je prostě bžunda až za roh. Předpokládám ovšem, že v jů es ej mají pro pořádný kemr hezky od srdíčka trochu jiný výraz, takže se jedná spíš o nezamýšlený bonus pro majitele českého a slovenského občanství. Jak to ale vzniklo? Kapela sedřít jmenovala Church, ale od roku 2015, nevím z jakého důvodu, se rozhodla vypustit jedinou samohlásku ve slově a začít… „chrchlat“. Netuším, proč a odkud jsem takový dojem získal, ale zdá se mi, že ačkoliv nejde o žádné veterány a v sestavě také nenajdeme žádná známá jména, docela se o Chrch ví a mluví. Jasně, letošní deska „Light Will Consume Us All“ vyšla pod Neurot Recordings, tedy labelem vlastněným členy Neurosis, což ... Consumed by Vultures – In eterno 3.8.2018 H.  Consumed by Vultures je podle mého skromného názoru tak akorát název pro deathmetalovou sebranku. Nemlich to samé platí i o obálce debutového alba „In eterno“ – jakmile se na něj člověk podívá, prakticky okamžitě jej přes oči flákne deathmetalový feeling (kde „deathmetalový“ znamená jen určitý výsek stylu, ale budiž). Tím jsme ale ještě neskončili, protože totožně působí i logo skupiny. Tohle vidíš a ihned je ti jasné, že tahle švýcarská banda bude hoblovat death metal a né že kurva né. Nyní si ovšem položíme dost zákeřnou otázku – je to tak správně? Vlastně už dopředu prakticky jistojistě víte, čeho se od desky jako „In eterno“ dočkáte. Consumed by Vultures jsou ve těchto všech ohledech death metal jak noha, ale ono to bezezbytku platí i hudebně. ... Eskhaton – Omegalitheos 2.8.2018 Metacyclosynchrotron  Rozepisuji recenzi a přemýšlím, jak jsou australští Eskhaton vlastně známí a jestli si zaslouží být nazváni skrytým pokladem deathmetalového undergroundu. Dalo by se říct, že ano, ale je to složitější. Už první album „Nihilgoety“ (2011) bylo nepochybně zajímavé a svojské. Vydání u Nuclear Winter Records, labelu Anastasise z Dead Congregation, má rovněž svou váhu. Ale osobně bych to se superlativy nepřeháněl, protože debut v mnoha technických ohledech strádal a vůbec mi přijde neohrabaný. S „Worship Death“ (2014) došlo k pokroku na všech frontách a lze jej označit za nedoceněnou, přehlíženou desku. Stalo se tomu nejspíš proto, že když přišlo na chaotický death metal, tak všichni tehdy poslouchali Teitanblood, Impetuous Ritual, popřípadě Lvcifyre. Ale než abych tady naříkal nad nějakou nespravedlností, tak dodám, že „Worship Death“ ani ... Crone – Godspeed 30.7.2018 H.  Německá formace Crone toho po hudební stránce nemá příliš společného s metalem, přesto láká pozornost metalových posluchačů a médií. Prsty v tom má určitá návaznost na scénu, kde hrají prim tvrdé kytarové riffy. V čele Crone totiž stojí Philipp Jonas alias sG, lídr německých blackmetalistů Secrets of the Moon, a Markus Renzenbrink, bubeník deathmetalové kapely Embedded. Jim jsou k ruce další lidé, kteří hrají či hráli v metalových formacích. Jednou je to bývalý parťák ze Secrets of the Moon, jednou další člen Embedded. Ani v jednom případě ale tyto formace nehrají muziku, která by se Crone podobala. Druhou návazností Crone na metal je pak vydavatelská firma. Ne snad, že by zrovna Prophecy Productions patřili ke striktně metalových labelům, ale jejich spojení s metalem je evidentní.
Dark Buddha Rising – II 28.7.2018 H.  Dneska si splatíme jeden z mnoha dluhů, které tu na stránce máme. Ještě nikdy u nás totiž nevyšla žádná recenze na finské Dark Buddha Rising. Což asi není úplně hrdelní zločin vůči vší metalové podstatě, přesto si myslím, že se jedná o skupinu, která si zde pozornost určitě zaslouží. A to nejen díky provázanosti s dalšími zajímavými projekty jako Hexvessel, Atomikylä, Mr. Peter Hayden, Candy Cane či společné kolaboraci Waste of Space Orchestra, na níž se členové Dark Buddha Rising podíleli s Oranssi Pazuzu, nýbrž v první řadě kvůli hudbě samotné. Ačkoliv věřím tomu, že pro spoustu z vás (předpokládám, že asi pro většinu) nebudu říkat nic nového, poněvadž jste s muzikou Dark Buddha Rising jistě obeznámeni… V letošním roce si Finové připsali na konto minialbum „II“, které dle názvu navazuje na jejich debutovou ... Dylan Carlson – Conquistador 25.7.2018 H.  Dylan Carlson je jméno, které by mělo být a nejspíš i bude povědomé většině těch, kdo se o tvrdší kytarovou hudbu zajímá v hlubší než zcela povrchní míře. Pokud by ale přece jenom někdo tápal, přeci jenom nikdo nemůže znát všechno, hodím vám pomocné lano v podobě obligátních formálních informací: Dylan Carlson je lídr kultovní americké formace Earth, v níž jako jediný člen působí nepřetržitě od roku jejího založení (samozřejmě s výjimkou let na přelomu tisíciletí, kdy Earth na nějaký čas nefungovali). Vedle své domovské kapely, jejímž prostřednictvím pomáhal definovat drone metal, se ovšem věnuje i sólové tvorbě, přičemž právě ona nás nyní bude zajímat.
Pestkraft – Litanies of the Plague 24.7.2018 H.  Španělských blackmetalistů Pestkraft jsem si poprvé všimnul před dvěma lety, když vydávali své debutové minialbum „Pest“. Po hudební stránce mě 24minutová nahrávka nijak zásadně nezaujala, ale vcelku se mi líbila „morová“ image Pestkraft. Na což ostatně odkazují i názvy (kapely, nahrávek, songů), o všudypřítomných morových maskách na fotkách, obalu či v rámci koncertní prezentace ani nemluvě.
Nicméně atmosférické promo fotky nedokážou převážit nedostatky v hudební rovině, tudíž jsem Pestkraft odložil, aniž bych někdy plánoval se k jejich tvorbě vracet. Uběhly dva roky, jsme plus mínus v současnosti, a čistě náhodou si všímám, že Pestkraft koncem letošního dubna vydali svůj dlouhohrající debut „Litanies of the Plague“. Ačkoliv mě pilotní kraťas nijak zásadně nebavil, nakonec zvítězila zvědavost a já dal téhle pětičlenné smečce druhou šanci.
Matra – Terra firma 23.7.2018 H.  Matra není formace, která by se v experimentálně-žánrovém rybníčku pohybovala nějak zvlášť dlouho. Vždyť loňská deska s názvem „Terra firma“ je jejím prvním počinem vůbec. Za projektem nicméně stojí borci, kteří Slovenskou republiku na poli hudby, kterou většina lidí radši vůbec nepovažuje za hudbu, reprezentují již nějaký ten pátek. Matra je totiž kolaborací dvou jiných projektů / hudebníků – Matúše Mikuly alias 900piesek a Kragrowargkomna alias G#. Osobně mám víc zmáknutou tvorbu prvního jmenovaného (což asi i dává smysl, protože diskografie 900piesek je o poznání rozsáhlejší; ve druhém případě, zdá se mi, jde primárně o koncertní performance), ale myslím, že v případech jako „Terra firma“ nejde o žádnou velkou překážku. Beztak to bude hučet, skřípět, pískat a huhlat – a na docenění něčeho takového nejspíš nepotřebujete mít podrobně nastudované ... Brahdr’uhz – Land of Darkness 22.7.2018 H.  Dost obvyklou průpovídkou bývá, že se člověk snaží vyhýbat špatné hudbě, ale to není tak úplně přesné. Většina z nás se myslím pokouší vyhýbat nejen špatné, ale i průměrné či dokonce lehce nadprůměrné muzice. Což dává smysl, protože proč by měl někoho zajímat ryzí průměr, když existují mnohem lepší alternativy. V případě Brahdr’uhz – a neptejte se mě proč – jsem ovšem udělal výjimku. Nevěřil jsem, že by „Land of Darkness“ bylo nějak zásadně dobré, spíš naopak. Tenhle švýcarský projekt na mě zdálky působil průměrně, což je jedna z těch oblastí, jimž se snažím vyhýbat, pokud to jde. V leckterých ohledech je totiž průměr ještě horší než vyložená sračka, poněvadž u té se člověk může alespoň rozohnit, kdežto průměr leze jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven, nepotěší, ... Protomartyr – Consolation 20.7.2018 Cnuk  Žánr post-punk zažívá v tomto desetiletí obrození. Svůj vrchol zažil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, avšak v dekádě následující upadl do zapomnění. Zpátky do povědomí se dostal začátkem nového století, a to díky revivalovým indie kapelám, které pronikly do středního proudu. Tento náhlý poprask zplodil několik hitů, ale záhy opět vyprchal. Skutečný návrat post-punku lze však vnímat nyní, v několika posledních letech. A zásluhu na tom mají i Protomartyr. Protomartyr se dali dohromady v Detroitu roku 2008 a fungují ve stále stejné čtyřčlenné sestavě, tedy – Joe Casey (zpěv), Greg Ahee (kytara), Alex Leonard (bicí) a Scott Davidson (basa). Jen těžko je šlo minout minulý rok, kdy vydali výbornou placku „Relatives in Descent“. Už ani nevím, proč na ni nevyšla recenze, ale tak ve zkratce – je super.
Dautha – Brethren of the Black Soil 18.7.2018 H.  Tuším, že už jsem tím relativně nedávno začínal jinou recenzi, ale dnes se mi opět hodí říct, že můj vztah k doom metalu se v posledních několika málo letech proměnil docela radikálně. Zatímco dříve jsem měl tenhle metalový subžánr a prakticky všechny jeho odnože ve veliké oblibě, postupem času můj zájem o doom zásadně opadl, takže se z mého přehrávače až na několik málo čestných výjimek vytratil prakticky nadobro. Dobře, to možná zní trochu nadneseně, jelikož tu a tam si doom metal samozřejmě pustím, ale zpravidla se jedná o již prověřená jména a oblíbená alba, objevování nových mě v téhle oblasti přestalo bavit, o nějakém aktivním vyhledávání nových doomových formací nemůže být moc řeč. A přece jednu takovou dnes hodlám recenzovat. Dautha jsem si pustil čistě jen z toho ... Necroracle – MMXVIII 17.7.2018 H.  V dnešní recenzi po čase zase jednou zavítáme do hlubin španělského podzemí, kde, jak jistě všichni znalci už dávno vědí, lze nalézt množství zajímavých a kvalitních smeček. Netřeba se zdržovat s jejich otrockým vyjmenováváním, nehodlám vás podceňovat a věřím, že většinu jmen byste beztak znali. Radši se přesuňme přímo k Necroracle, které byste naopak znát nemuseli. Na základě čeho si dovolím něco takového usuzovat? Naprosto jednoduše z důvodu, že se jedná o úplně novou smečku. Vznik Necroracle se datuje k loňskému roku, k čemuž lze ještě dodat, že kapelu založili borci z deathmetalové formace Decapitated Christ, která má na kontě už čtyři řadovky, takže nejde o žádné zelenáče. Zatímco zde se prezentují čistokrevným hrubozrnným death metalem (soudím na základě několika málo ukázek, které jsem prohnal ušima), v rámci Necroracle ke kovu smrti přistupují – a ... Augury – Illusive Golden Age 16.7.2018 Onotius  Rok 2009 byl pro technický death metal věru plodný. Vy, kteří máte rádi temnější či syrovější podobu žánru, vězte, že to byl ten rok, kdy spatřilo světlo světa „Everything Is Fire“ od Ulcerate či „Those Whom the Gods Detest“ od Nile. Vy bažící po oné tradičnější a melodičtější poloze si to zase spojte s průlomem Obscury v podobě „Cosmogenesis“. Je tu ale ještě alespoň jedna deska, která v rámci žánru vzbudila pozornost, ačkoliv se o ní možná dnes už tolik nemluví, a to „Fragmentary Evidence“ od montrealských Augury. Tato jejich druhá deska tehdy definitivně rozvinula potenciál, jenž nápadně vystrkoval růžky už na debutu „Concealed“. Ačkoliv ubyla špetka originality upuštěním od čistých ženských vokálů, skupina svůj projev velmi umně konsolidovala a utvořila na jednu stranu velmi pestré, na druhou pak zároveň i celistvé ... Obduktio – Holotna 15.7.2018 Cnuk  Dnešní lekce finštiny se bude týkat odborného ohledání mrtvoly a jejího nachlazení, tedy v originále řečeno Obduktio a jejich desky „Holotna“. Ne, že bych byl nějaký specialista na finštinu, ale výrazem obduktio jsem si vzhledem k podobnosti slova obdukce jistý, avšak holotna je už větší oříšek. Jedná se o nějaký zapomenutější výraz pro nachlazení, přičemž je zřejmě myšleno jako pořádné, až smrtelné, jelikož příkladem je ve slovníku uvedena věta, že v Saariselällä poznali holocaust i Rusové, což má asi odkazovat na Zimní válku. No pojďme se věnovat raději hudbě, jelikož ta je přeci jenom jasnější než překlady finštiny. Obduktio je trojice finských punkerů, která má za sebou včetně „Holotna“ tři nahrávky. Ta první „MAKSA“ z roku 2014 je pouhým EPčkem, avšak eponymní debut, jenž vyšel o rok později, je již ... Ivar Bjørnson & Einar Selvik – Hugsjá 14.7.2018 H.  Jsou tomu cca dva roky, co mnohými žánrovými stránkami zahýbala formace Skuggsjá respektive její debutové album „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“. Společný projekt Einara Selvika (Wardruna) a Ivara Bjørnsona (Enslaved) sice vzniknul již o něco dříve a dokonce vystoupil živě, ale až první deska skupině přinesla širokou pozornost. A ne neprávem, protože šlo o vcelku povedenou záležitost. Jeden by si snad i tipnul, že vzhledem k vytíženosti obou protagonistů v jejich hlavních kapelách (Wardruna i Enslaved od vypuštění „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ vydali nová alba a obě skupiny také koncertovaly) bude Skuggsjá – anebo také Ivar Bjørnson & Einar Selvik’s Skuggsjá – pouze jednorázovou záležitostí, ale zdá se, že oběma veličinám severské atmosférické hudby vzájemná spolupráce zachutnala, ... Ghost – Prequelle 12.7.2018 H.  Ghost je jméno, které v posledních několika málo letech budí na rock/metalovém poli velké vášně. Po skrovných začátcích kapela vyletěla jak raketa a už svou popularitou pomalu vyrostla ve velkou skupinu. A pokud se tenhle trend nezastaví, je dokonce možné, že nám před očima roste opravdový kolos. To s sebou samozřejmě přináší nejen všeobecné nadšení, ale i velkou kritiku a pohrdání. A je nakonec jedno, zdali to druhé plyne čistě z principielních důvodů (nesnáším všechno, co je oblíbené), anebo ze skutečné neobliby toho, co tahle švédská parta – anebo snad jednočlenný projekt Tobiase Forge s najatými muzikanty? – předvádí.
|
