Recenze

  • Embrace of Thorns – Darkness Impenetrable

    23.11.2015

    H.

    Embrace of Thorns - Darkness Impenetrable

    Promo fotky Embrace of Thorns jsou sice trošku vtipné, ale i tak jsem se na poslech nejnovějšího alba téhle řecké smečky relativně těšil – přestože nesoudná vizuální prezentace bývá jednou z věcí, které mě obvykle dokážou od poslechu úspěšně odradit a přestože jsem jméno těchto neznabohů až doposud neznal. Nicméně, helénský black metal mám obecně vzato v docela solidní oblibě a navíc se v Embrace of Thorns angažuje bubeník (zde působící pod nádherným pseudonymem Nuctemeron Bestial Ravisher of the Divine Harmony) z Burial Hordes, jejichž poslední fošna „Incendium“ se mi poměrně líbila, a také ze skvělých Heretic Cult Redeemer. A aby toho nebylo málo, hrají zde i další borci z řeckých formací, jejichž jména mi neznámá nejsou (z toho, co jsme zde už někdy recenzovali, lze zmínit War Possession), ...

  • Shining – International Blackjazz Society

    22.11.2015

    H.

    Shining - International Blackjazz Society

    Norští Shining a jejich historie představují takový typický scénář skupiny, jejíž zvuk je specifický, jasně rozpoznatelný a vlastně by šlo říct, že do jisté míry i originální. První roky se nesou ve znamení prudkého vývoje (ostatně, Shining přece začínali jako čistě jazzový kvartet, takže ti za svou kariéru vlastně stihli kompletně vyměnit žánr), který posléze vyvrcholí v jedné přelomové desce, na níž je styl vypilován k dokonalosti a která mnohdy i znamená proražení do širšího povědomí. A od tohoto alba dál už pak skupina rezignuje na další progres a spíše jen brousí ten svůj daný sound i svou prezentaci a jakékoliv další změny se odehrávají pouze na úrovni kosmetických úprav. Onou přelomovou deskou v případě Shining byla nahrávka „Blackjazz“ z roku 2010. Na ní Norové seskupení okolo zpěváka, kytaristy a saxofonisty Jørgena Munkebyho ...

  • Leere – Bleak

    21.11.2015

    H.

    Leere - Bleak

    Popravdě řečeno, k poslechu desky jako „Bleak“ jsem rozhodně nepřistupoval s tím, že dostanu něco převratného nebo snad nedejbože originálního. Ve skutečnosti tomu bylo přímo naopak… jistě, nabízí se otázka, proč se člověk vůbec žene do poslechu alba, u něhož už předem předpokládá cosi krutě neoriginálního, avšak neoriginalita – přestože ji samozřejmě nelze brát jako nějaké pozitivum – ještě nutně nemusí znamenat, že by ta muzika měla být špatná. Když jsem tak mrknul na přebal „Bleak“ a prezentaci Leere, kteří jsou autory tohohle dílka, nabyl jsem dojmu, že by mohlo o docela solidní syrový black metal burzumovského střihu, což je hudební forma, již mám vcelku v oblibě, tudíž jsem si řekl, že to jednoduše zkusím… Inu, tak jsem tedy zkusil a po absolvování několika poslechů mohu ...

  • Dystopia Nå! – Dweller on the Threshold

    20.11.2015

    H.

    Dystopia Nå! - Dweller on the Threshold

    Pod poměrně zvláštním názvem Dystopia Nå! se skrývá čtyřčlenná formace, jejímž domovem je hlavní města Norska. V tomto případě ovšem není na místě očekávat další syrovou severskou black metalovou vichřici, která ničí vše, co jí přijde do cesty, dřevěné křesťanské kostely obzvláště. I když… něco málo společného s černým kovem Dystopia Nå! mají. Jen to má hodně daleko do právě zmiňované formy – jednoduše řečeno je to ten druh black metalu, jejž ortodoxní příznivci starých pořádků za black metal vůbec nepovažují. Vlastně je ta hudba Dystopia Nå! od oné základní žánrové formy natolik vzdálená, že je rozhodně na místě tomu říkat spíš post-black metal anebo progresivní black metal pro mě za mě. Nicméně, není příliš velkým problémem zde vystopovat i vlivy rocku nebo s přimhouřením oka (respektive spíš ucha) ...

  • Leviathan – Scar Sighted

    19.11.2015

    H.

    Leviathan - Scar Sighted

    Musím se přiznat, že Leviathan byla po dlouhou dobu kapela, které jsem z nějakého důvodu nemohl přijít na chuť… je tedy pravda, že jsem tomu tehdy asi nevěnoval takové úsilí, jaké by si podobná hudba zasloužila, protože o záležitost, která by člověka zaujala na první poslech, se skutečně nejedná, ale to nic nemění na tom, že mi trvalo dost dlouho, než jsem si k Leviathan konečně našel cestu. Ten zlom nastal v roce 2011 s deskou „True Traitor, True Whore“ (po jejímž vstřebání jsem se posléze konečně dostal i do starší tvorby), s níž se tehdy tento projekt vrátil na scénu. V roce 2008 začal totiž mít Wrest, lídr Leviathan (vzhledem k tomu, že kapel tohoto jména běhá po světě asi tak milión, by se asi z formálních důvodů slušelo zmínit, že se samozřejmě bavíme o jednočlenném black metalovém projektu ...

  • V-Anger – In Shovel We Trust

    18.11.2015

    Kaša

    V Anger - In Shovel We Trust

    Nebudu chodit kolem horkých pokrmů a hned v úvodu prohlásím, že tímhle albem mi V-Anger udělali fakt radost. Tahle parta z italského Milána se na scéně pohybuje pouhé tři roky a na svém debutovém albu „In Shovel We Trust“ zní jako ostřílení mazáci, kteří studiové placky sekají jako Baťa cvičky za minulého režimu. A proč mi udělali pánové radost? Ono při pohledu na žánrové zaměření, jímž se V-Anger zabývají, je vcelku jasné, že není vhodné očekávat nějakou osvětu, ale ta deska je tak příjemně vlezlá a chytlavá, že se jsem jí propadl hned na první poslech. „In Shovel We Trust“ je z jistého úhlu pohledu tou nejnaivnější sázkou na jistotu, kterou začínají kapela může nahrát. Jak jinak se dívat na skoro až laciné míchaní osvědčených postupů profláknutých jmen jako Hatebreed, ...

  • Blliigghhtted – No Temple

    17.11.2015

    H.

    Blliigghhtted - No Temple

    Je tomu sotva pár měsíců, co jsme si tu povídali o debutové desce „Zeroes“ experimentálně black metalové smečky Blliigghhtted. Tohle album vyšlo letos v březnu, ale už v červenci se objevilo jeho pokračování v podobě další dlouhohrající placky „No Temple“, na niž se nyní podíváme. To je poměrně malý rozestup, nicméně tihle šílenci okolo labelu Merdümgiriz (dále třeba projekt Viranesir, pod jehož hlavičkou už letos vyšla rovnou čtyři alba a navrch jedno splitko) opětovně potvrzují, že kadence nahrávání nové muziky je v jejich případě vpravdě vražedná. Což ostatně potvrzuje i fakt, že než jsem se stačil dostat k poslechu „No Temple“, dokázali Blliigghhtted vyflusnout další počin v podobě splitu s italskými Red Bible Black, kam přispěli další půlhodinou nového materiálu. Na „No Temple“ jsem byl vlastně docela zvědavý, protože ...

  • The Dead Goats – Don’t Go in the Tomb

    16.11.2015

    Kaša

    The Dead Goats - Dont Go In the Tomb

    Tak schválně, co byste čekali od kapely, která se pojmenuje The Dead Goats? Nějaký špinavý black metal, že ano? Já to vidím podobně, protože když se kapela takto pojmenuje, tak automaticky očekávám tu nejodpornější podobu černého kovu s norským původem, jakou si umím představit. Ovšem tato polská trojice, která od svého vzniku v roce 2011 nezahálí a sype jeden neřadový počin za druhým, klame tělem, protože ačkoli se pánové stočili se svými inspiracemi na sever, tak to vzali trochu jiným směrem a skončili ve Švédsku. Když k prvnímu odstavci dodám, že The Dead Goats nehrají žádný obscénní black metal, nýbrž se zhlédli v death metalové řezničině, tak v kombinaci s tím Švédskem už by se leckomu mohlo rozsvítit. Jasně, tohle je totiž jedna z mnoha dalších ukázek severského death metalu staré školy. A ...

  • Maserati – Rehumanizer

    15.11.2015

    H.

    Maserati - Rehumanizer

    Já vím, že je to pěkně fousatý vtip začínat recenzi zrovna na tuhle skupinu zrovna tímhle vtipem, ale – když se řekne Maserati, většině lidí se asi jako první vybaví symbol trojzubce a s ním spojená značka luxusních italských aut. Nicméně, není třeba se obávat, jelikož se skutečně nehodláme přetransformovat do motoristického magazínu. Maserati totiž není jen značka aut, ale i rocková kapela z amerického státu Georgia. A samozřejmě právě ona bude hlavní hvězdou naší dnešní recenze… Vzhledem k tomu, že „rocková kapela“ jen o chlup méně vágní pojem než „hudební skupina“ (ale ve výsledku obojí neřekne skoro nic), pojďme to případného laika nejprve trochu zpřesnit. I laikovo dá totiž mnohem lepší představu o tom, oč v hudbě Maserati běží, prohlášení, že tenhle zámořský kvartet pohybuje kdesi na ose mezi space ...

  • Diabolicum – Ia Pazuzu (The Abyss of the Shadows)

    14.11.2015

    H.

    Diabolicum - Ia Pazuzu (The Abyss of the Shadows)

    Zdá se, že se staří pardálové vracejí, aby všem ukázali, jak že by se to mělo dělat – přinejmenším tedy co se industriálního black metalu týká. Není to zas tak dávno, co se na scénu vrátila norská podzemní legenda Mysticum, aby svůj návrat konečně definitivně stvrdila v loňském roce vydáním nové desky „Planet Satan“. Letos se pak s novým albem opětovně hlásí o slovo další pionýři kovově chladného black metalu, tentokráte ze sousedního Švédska – Diabolicum. Na rozdíl od svých norských kolegů se ovšem Diabolicum vlastně nikdy nerozpadli a po celou dobu formálně vzato fungovali – pouze mlčeli. Až letos, po dlouhých 14 letech od předcházejícího studiového počinu, konečně došlo k vydání třetího dlouhohrajícího zářezu, jehož název zní „Ia Pazuzu (The Abyss of the Shadows)“ (zasvěcenci si okamžitě povšimli dodržení tradice ohledně ...

  • The Arisen – Rising Times

    13.11.2015

    Kaša

    The Arisen - Rising Times

    Když se člověk podívá do biografie drtičů The Arisen, tak zjistí, že jejich debutové EP „Rising Time“ je vůbec první prezentací této francouzské čtveřice, protože tomuto albu nepředcházela žádná dema ani splitka. Hned zkraje své kariéry se rozhodli nastoupit do studia a dali tak vzniknout EP, jehož hrací doba a forma by mnohým vystačila na regulérní studiové album, protože sedm skladeb při půl hodinové hrací době není zrovna malá porce muziky. Tato čtveřice sice pod hlavičkou The Arisen funguje sotva jeden rok, ovšem jak už je zvykem, mají za sebou pánové nějaké to účinkování v jiných skupinách, z nichž žádná mi nepřijde ničím zajímavá, aby stála za zmínku. Nicméně, hlavní je, že The Arisen v řadách svých bývalých působišť sbírali cenné zkušenosti, které se jim nyní na prvotině ...

  • Peste noire – La Chaise-Dyable

    12.11.2015

    H.

    Peste noire - La Chaise-Dyable

    Otázka číslo jedna – mohou Peste noire v roce 2015 něčím vyloženě překvapit v tom smyslu, že by snad vydali desku, která zní jinak, než člověk předpokládá? Otázka číslo dvě – chceme to vůbec? Po poslechu aktuálního alba „La Chaise-Dyable“ se chce říct, že odpověď na obě otázky je: ne. Peste noire jsou bezesporu extrémně zajímavou kapelou s unikátním zvukem a naprosto nezaměnitelnou aurou, která se kolem celého jejího snažení prostírá. Tuhle svou unikátnost dovedlo komando v čele s Faminem k dokonalosti na své čtvrté a dovolím si tvrdit, že snad i bezmála geniální desce „L’ordure à l’état pur“, jež vyšla na jaře roku 2011. Právě zde Peste noire dopilovali ten svůj sound, k němuž, viděno zpětně, postupně směřovali již od svých syrových počátků, a navíc se to potkalo s dechberoucí skladatelskou ...

  • Sautrus – Reed: Chapter One

    11.11.2015

    Kaša

    SautruS - Reed: Chapter One

    O historii kvarteta našich sousedů z Polska, stoner metalistech Sautrus, se toho z běžně dostupných zdrojů příliš najít nedá, takže po několika pokusech to vzdávám s tím, že se musím spokojit s minimem informací, a sice že jejich vznik se datuje k roku 2010 a jejich řady tvoří vokalista Weno Winter, Michał Nowak s kytarou, baskytarista Michał Młyniec a konečně bubeník Piotr Ochociński. Ono je ve výsledku vcelku jedno, kdo ty nástroje obsluhuje, ovšem mám rád, když můžu nahlédnout do historie skupiny a mrknout se, jak dlouhou a jak strastiplnou cestu ušli až ke své současné podobě. Sautrus se očividně zhlédli v psychedelii 60. let, již kombinují s původní podobou heavy metalu tak, jak jej předváděli staří dobří Black Sabbath. Výsledná podoba hudby této polské čtveřice tak ve výsledku zní jako trochu horší ...

  • King Parrot – Dead Set

    10.11.2015

    Kaša

    King Parrot - Dead Set

    Australští King Parrot letos oslavují pět let své existence a při této příležitosti vydali v květnu svou druhou řadovou desku „Dead Set“. Ačkoli jsem o existenci této party neměl až do nedávna nejmenší páru a první seznámení proběhlo až s ohlášením hostovačky zpěváka Matta Younga na poslední placce Soulfly, tak úplní zelenáči to nejsou, protože když už jsem si začal dělat rešerše o této kapele, jež ve své tvorbě kombinuje thrashovou intenzitu s brutálním grindem, tak jsem zjistil, že hned jejich debutová placka „Bite Your Head Off“ z roku 2012 nebyla přijata vůbec špatně, takže tím ve mně vzrostly očekávání od letošního zářezu, na nějž se teď spolu podíváme. Od dob vydávání debutu se toho u King Parrot zas tak moc neudálo a pokud nepočítám výměnu za bicími, do nichž teď mládí Todd Hansen. ...

  • The Silverblack – The Grand Turmoil

    9.11.2015

    H.

    The Silverblack - The Grand Turmoil

    Abych řekl pravdu, na „The Grand Turmoil“ jsem byl poměrně zvědavý a vlastně jsem se těšil, až si to pustím. Když tak o tom uvažuju, tak v obou případech vlastně víc, než by si to album mělo zasloužit, jelikož žádný racionální důvod jsem k tomu neměl. Z minulosti jsem o kapele The Silverblack nevěděl (což se dá pochopit – „The Grand Turmoil“ je debut), domovská působiště některých zúčastněných muzikantů (The Stranded, Disarmonia Mundi, 5 Star Grave) vůbec neposlouchám a žádná předem vypuštěná ukázka mě taky nějak extrémně na prdel neposadila. Na druhou stranu, už nějakou dobu jsem měl chuť najít nějaký nový nařachaný industriální metal a tak nějak jsem si dovolil být tak drzý a naivní, že jsem doufal, že právě v tomhle ohledu by tihle ...

  • Either Way – Behind the Light

    8.11.2015

    Kaša

    Either Way - Behind the Light

    Přestože se francouzští Either Way tváří jako regulérní kapela, tak když člověk nahlédne za roušku, která je na první pohled halí, tak zjistí, že to není tak úplně pravda. Za vznikem této dnes čtyřčlenné party stojí Ludovic Ciszewski, který několik posledních let sbíral zkušenosti v řadách lokálních skupin, z nichž jako ta nejdůležitější mi přijde power / thrashová Monolith, u nichž Ludovic drtí baskytaru. Jednoho dne se však rozhodl, že si postaví domácí studio, a protože schopně ovládá rovněž kytaru a bicí, tak nebylo daleko k vzniku Either Way. Správně chápete, že debutové album „Behind the Light“ vznikalo takřka výhradně pod taktovkou Ludovice, jenž se kromě baskytary chopil i ostatních nástrojů, které čítají kytaru, klávesy a samozřejmě i bicí. Jeho vokál není taky úplně špatný, takže se postavil ...

  • Istapp – Frostbiten

    7.11.2015

    H.

    Istapp - Frostbiten

    Přestože se historie (olemována demosnímky a jednou kompilací) téhle smečky táhne ještě o něco dále do minulosti, výrazněji o sobě Švédové Istapp dali prvně vědět v roce 2010, kdy vyšel jejich dlouhohrající debut „Blekinge“, a to hned u jednoho z největších hráčů na metalovém kolbišti, Metal Blade Records. Šlo tenkrát o poměrně zajímavou nahrávku – prudce melodický, výborně poslouchatelný a lehce stravitelný black metal s atraktivním ledovým konceptem a také citem pro jistou nevtíravou hitovost. Ne nadarmo už to vypadalo, že se ve Švédsku začíná rýsovat kapela, jež by mohla výrazněji promluvit do dění na scéně melodického black metalu. Nicméně, přinejmenším v mém případě nadšení z „Blekinge“ zanedlouho opadlo. Sice ani s odstupem tenhle počin nepovažuji za špatný, ale nemůžu popřít fakt, že zpětně už jsem neměl sebemenšího důvodu se k němu vracet. Když něco, tak ...

  • The Oath – Consequences

    6.11.2015

    H.

    The Oath - Consequences

    The Oath patří do početné množiny takových těch kapel, které už mají něco za sebou, hrají relativně dlouho, vydali třeba i pěkných pár desek, ale nikdy se jim nepodařilo se výrazněji prosadit a prorazit do širšího povědomí scény. Konkrétně tahle francouzská parta to táhne již od konce 90. let a vydala už čtyři dlouhohrající desky – počítáno včetně té aktuální, jež vyšla v letošním roce pod názvem „Consequences“. Já osobně jsem ovšem o existenci kapely až doposud neměl tušení. Nedokážu tak úplně přesně odhadnout, zdali je to dáno mým ignorantstvím, anebo The Oath skutečně spadají do takové té sorty skupin, jak jsem naznačil v první větě článku, ale kdybych si měl vsadit, asi bych si vybral tu druhou možnost. Nicméně, proslulost či neproslulost na žánrové scéně ještě nic neříká ...

  • Project VIII – Чистилище

    5.11.2015

    H.

    Project VIII - Чистилище

    Ruská metalová scéna je sice hodně rozsáhlá, ale také poměrně uzavřená a drtivá většina kapel nikdy nepřekročí hranice své rozlehlé domoviny, díky čemuž Rusové vyvážejí ven jen minimum metalových skupin. Nicméně, po rozmachu internetu se v tomto ohledu situace poněkud zlepšila, takže už není zas až takový problém, aby se ruské kapely dostaly i do našich přehrávačů. Konkrétně do toho mého přehrávače se takovýmhle způsobem v nedávné době dostali jistí Project VIII, jejichž domovským městem je dálný Vladivostok na samém východě Ruské federace. Project VIII je šestičlenná formace, jejíž členové sice ve svých portfoliích již nějaká dřívější působiště mají, nicméně se ve všech případech jedná pouze o lokální kapely, o nichž nikdo z nás beztak nikdy neslyšel. Tak či onak, Project VIII je nový projekt (jak příznačné pojmenování vzhledem k názvu), jenž má ...

  • Cœur de pirate – Roses

    4.11.2015

    H.

    Cœur de pirate - Roses

    Cœur de pirate je pseudonym, pod nímž se skrývá jistá Béatrice Martin, což je zpěvačka, která se pohybuje ve vodách indie popu nebo také – pokud se vám takové označení líbí více – french popu. Druhý, poměrně specifický druh hudby ovšem není nijak v rozporu s tím, že Cœur de pirate nepochází z Francie. Jak vás asi nejspíš napadlo, domovinou Béatrice je frankofonní část Kanady, což je s nadsázkou řečeno taková „Francie číslo 2“. Snad i proto neměla Cœur de pirate nikdy problém, aby její hudba dýchala takovým tím charakteristickým francouzským šarmem nebo vlivy šansonu. Přesně tahle francouzská elegance na poli jemného indie popu je jedním z hlavních důvodů, proč jsem si hudbu Cœur de pirate nepokrytě oblíbil a proč mě její první dva počiny – ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy