Recenze

  • Zā Lä Thü – Zā Lä Thü

    27.2.2016

    H.

    Zā Lä Thü - Zā Lä Thü

    Dnes, milé děti, si na začátek povíme jeden z postulátů, jak poznat zajímavou muziku. Dobře si to zapamatujte, nebudu to víckrát opakovat: normální kapely jsou nudné. Nesmějte se, vy holomci, já jsem to jako vtip nemyslel. Normální kapely jsou prostě obyčejné, běžné, člověka ničím nepřekvapí… však jistě sami znáte ty kecy, že všechno už tu bylo, všechno už jsme slyšeli, nic nového vymyslet nejde. Jasně, kdo se pohybuje na vykolíkovaném hřišti normálních a obyčejných interpretů, tomu to tak jistě bude připadat. Jenže za vymezenou hranicí normálnosti se nachází další množina skupin, které jsou divné, zvláštní a nějakým způsobem vybočují z nastavených norem – a právě až zde, mimo běžná klišé a standardní přístup, to teprve začíná být skutečně zajímavé. Netvrdím, že každá ...

  • Felisha – Homo Latex Latexus

    26.2.2016

    H.

    Felisha - Homo Latex Latexus

    Česká republika dozajista patří ke grindovým velmocem, o tom snad není moc sporu. Jestli na světové mapě nějakého extrémního kytarového žánru naše země opravdu svítí, pak je to právě tenhle. Ani nemusíme zmiňovat obligátní trutnovský festival, jímž se tohle tvrzení obvykle podporuje (neříkám, že neprávem), ono se stačí podívat čistě jen na hudební produkci, protože těch grindových kapel je tu skutečně hodně a nemalou část z nich lze v rámci daného stylu považovat za kvalitní. Nicméně, toto samozřejmě neznamená, že vše české grindové je také dobré… V případě Felisha se vše na první pohled tváří lákavě. A tím teď ani nemám moc na mysli stylizaci skupiny, byť na ni pětice zcela zjevně klade nemalý důraz. Spíše jsem to směřoval směrem k sestavě, v níž je naskládaných hned několik ostřílených borců, kteří ...

  • Batushka – Litourgiya

    25.2.2016

    Skvrn

    Batushka - Litourgiya

    Čas od času jsme svědky náhlých vzestupů. Ten či onen projekt okamžitě vylétne, aniž byste se nadáli a mnohdy aniž byste věděli proč. Děje se tak každým rokem a ten loňský nebyl výjimkou. Jelikož dnes přijde řeč na black metal, setrvejme právě zde – takřka z ničeho vylétnuvších kapel je k nalezení celá řada. Asi úplně první mě napadne hype jménem Ghost Bath. Tihle vykukové se k úspěchu dostali diplomaticky řečeno rozporuplnou cestou. Ačkoliv se původně prezentovali jako čínská kapela, teprve během loňského roku na sebe práskli americký původ, konkrétně ten vymezený hranicemi Severní Dakoty. Ale což, lidé si je už pamatovat budou. Ostře vzhůru vylétla taktéž hvězda islandských Misþyrming, argentinského projektu Downfall of Nur nebo něžné tváře Myrkur, jež svou cestu za black metalovou slávou (v tomto ...

  • Kult mogił – Anxiety Never Descending

    24.2.2016

    H.

    Kult mogił - Anxiety Never Descending

    Poláci do světa flušou zajímavé formace jak na běžícím páse a tohle je jedna další z nich – seznamte se s „Kultem hrobů“. Tohle trio hned od počátku působí pozornosti-hodným dojmem. Stačí se ostatně podívat na tu jedinou fotku kapely, již Kult mogił prozatím pustili do světa – už jen ta má prostě atmosféru jako čuně a je zajímavá. Je pravda, že třeba obálku debutového alba bych si ve světle oné fotky i v kontextu názvu „Anxiety Never Descending“ dokázal představit i sugestivnější, ale dejme tomu. Ať už je totiž vizuální stránka zajímavá či nezajímavá a byť bezesporu tvoří nedílnou součást celku, klíčovým elementem prezentace hudební skupiny stále zůstává hudba. Tak pojďme na věc… Kult mogił se pustili do death metalu. Říkáte si, že když je na levé straně rovnice stojí Polsko + ...

  • Abbath – Abbath

    23.2.2016

    H.

    Abbath - Abbath

    Immortal se po několika letech nečinnosti vrátili na scénu v roce 2006, aby o tři roky později konečně vydali comebackový počin „All Shall Fall“. Zdálo se, že na mrazivých vrcholcích norských štítů panuje docela idylka – kapela měla v zádech docela povedenou nahrávku, vcelku slušně koncertovala (ačkoliv především na festivalech). Netrvalo dlouho a začalo se mluvit o tom, že Immortal již pomalu začínají kutat následovníka „All Shall Fall“. Jenže uběhly dlouhé měsíce, později už dokonce roky a nová deska stále nikde… Až v půli loňského roku se ukázalo, že zas až taková idylka to nebyla. I Immortal totiž dostihla ne zrovna příjemná situace, kdy ve skupině dojde k rozkolu, a začnou spory o jméno, leckdy nastane i rozštěpení do vícera podobně pojmenovaných formací. V posledních letech takový osud potkal mj. Gorgoroth, Tank, Queensrÿche nebo Entombed ...

  • Écorché – Deep in the Ground

    22.2.2016

    H.

    Écorché - Deep in the Ground

    Neřadíte-li se zrovna mezi sváteční čtenáře našeho plátku (když tedy pominu situaci, že si svátek děláte každý obden) a zavítáte sem častěji než jednou za uherský rok, možná by vám jméno Écorché nemuselo být nepovědomé. Takový předpoklad by byl samozřejmě docela troufalý u undergroundové kapely, již jsme tu recenzovali x roků nazpátek, ale zrovna těmhle dvěma americkým výtečníkům jsme se tu věnovali docela nedávno. Popravdě řečeno – nejsou to ani dva měsíce, jelikož s recenzí na jejich třetí album „Necrotic Minds“ jsme uzavírali loňský rok. To bylo v době, kdy už byl na světě i následovník „Necrotic Minds“ a také jsem v oné recenzi vyhrožoval tím, že to nebude trvat zas tak dlouho, než si tu o Écorché budeme povídat znovu právě v souvislosti s jejich třetím řadovým ...

  • Goatcraft – Όλεθρος

    21.2.2016

    Metacyclosynchrotron

    Goatcraft - Όλεθρος

    Není UG jako UG. Spousta „muzikantů“ (zne)užívá nálepku pravého undergroundu jako zástěrku své neschopnosti či nedostatku soudnosti. Pak své nepodarky nahrané v PC chrlí do světa, aby se po několika lajcích na facebůčku, který měli založený ještě před nahráním prvního rozladěného riffu, mohli cítit jako mistři světa. Případní kritici jsou samozřejmě odbyti jako závistiví nepřátelé lokálního UG (!!!) snažení. A pak tu jsou maniaci, kteří naopak nápady (či alespoň snahou) oplývají a tvrdě, klidně i celé roky, jim vytvářejí co nejhonosnější formu. Kolikrát se i stane, že mnohdy slibné projekty, o kterých ví jen pár zasvěcenců, zůstanou ku naší smůle skryty… Do onoho druhého, poctivého ranku patří například bratislavští Goatcraft, kteří o své existenci dávají nenápadně vědět už nějakých pět let. Například předskakováním dánským horror metalistům Denial of God v Praze ...

  • Legion – Let Them Hate Us…

    20.2.2016

    H.

    Legion - Let Them Hate Us…

    Ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat, tahle smečka s nepříliš originálním názvem Legion z Lysé nad Labem patří ke kapelám, k nimž chovám skoro cosi jako nostalgii. Připadá vám to zvláštní? Inu, to chápu, ale vysvětlím to. Než se pustíme do toho, jak zní jejich nejnovější počin „Let Them Hate Us…“, dovolím si vás na začátek pobavit povídáním o svém metalovém mládí… Bývaly doby, kdy jsem byl ultra krutopřísný metloš, bylo mi tak 15, 16 roků a s nadšením jsem objížděl všechny akce v okolí, které měly co do činění s metalem. Že tam hrály kapely povětšinou lokálního významu (nejsem Pražák, nic jiného tu nebylo k mání), bylo úplně jedno… popravdě mi vlastně bylo úplně volné, co tam hrálo, hlavně že metal pyčo. Vylejt si držku na baru ...

  • Exterminas – Dichotomy

    19.2.2016

    Onotius

    Stačí jedinkrát pohlédnout na profil kapely Exterminas na metalových archivech, aby vám bylo jasné, že se jedná o takový ten black metal konzervativnějšího střihu. Pentagram v logu, satanismus v textech, maximálně tak národnost je o něco jižněji, než bychom čekali. Jinak je však směr, jímž svou muziku tito Italové chtějí směřovat, celkem snadno dešifrovatelný. Tohle pětičlenné uskupení v listopadu loňského roku vydalo novou desku nesoucí název „Dichotomy“ a to se mi před měsícem dostalo tak trochu namátkou do rukou. Co se týče dlouhohrajících desek, jedná se o jejich druhý zářez na pažbě, nicméně pro mě je to první setkání s kapelou. Z obalu na nás kouká poloabstraktní slepenec galaxie, geometrických ornamentů, spodní čelisti lebky a lomeného oblouku nějaké kaple a jako celek působí jako příjemný standard, jenž sice nevyčnívá nějakou přehnanou originalitou a nápaditostí, ...

  • The Devil & the Universe – Benedicere

    18.2.2016

    H.

    The Devil & the Universe - Benedicere

    Rakušan Ashley Dayour zjevně patří k té sortě muzikantů, kteří jsou prostě k nezastavení a nové nahrávky sypou s dosti úctyhodnou kadencí. Nicméně, loňský rok byl hodně plodný i na jeho poměry, a to i navzdory faktu, že tentokrát nevydal žádný počin v rámci svého hlavního a také nejznámějšího působiště, gothic rockové kapely Whispers in the Shadow. Co si ale budeme povídat, na loňské studiové úrodě se velkou měrou podílel i fakt, že si Ashley do svého portfolia připsal zbrusu nový projekt… Inu, dokažme si to řečí čísel. Zatímco v roce 2014 Dayour vydal „jen“ jednu řadovku s Whispers in the Shadow („Beyond the Cycles of Time“), jednu řadovku s The Devil & the Universe („Haunted Summer“) a dvě relativně krátká EPčka s druhými jmenovanými, v roce 2015 stihnul hned tři ...

  • Missa Mortvm – Et lux perpetua luceat eis…

    17.2.2016

    H.

    Missa Mortvm - Et lux perpetua luceat eis…

    Pokud to tady sem tam čtete, asi jste si už všimli, že okultní black metal mám v dost velké oblibě. Dokonce v takové, že je to jeden z těch metalových subžánrů, kdy jsem schopen a ochoten odpouštět i neoriginalitu a klišé (a to si zase nalijme čistého vína – klišé se z toho v poslední několika letech prostě stalo), je-li to vykoupeno působivou aurou, bez níž se tenhle druh muziky neobejde. Není tedy divu, že většinu takových skupin zde hodnotím kladně – jednoduše proto, že mě to subjektivně oslovuje. Dnes si ale povíme o případě, z něhož nejsem tak úplně nadšený ani já, přestože jsem vůči téhle hudbě vybaven slušnou dávkou benevolence… Na první pohled by se mohlo zdát, že Chile je pro okultní black metal poměrně exotickou destinací, ...

  • Deathless Legacy – The Gathering

    16.2.2016

    H.

    Deathless Legacy - The Gathering

    Italská hororově heavy metalová parta Deathless Legacy vznikla už před deseti lety, v roce 2006, nikoliv však jako regulérní skupina. Původní jméno formace znělo jen Deathless, jehož výslovnost by vám mohla připomínat něco jiného italského a heavy metalového. Jasně – Death SS. Deathless totiž původně byli jen tributní kapelou tomuhle metalovému kultu z Apeninského poloostrova, přičemž ono jméno jim prý vymyslel sám Steve Sylvester, hlavní postava Death SS. I navzdory posvěcení od samotného Sylvestera je to ale prozatím nuda. Jasně, dělat revival Death SS je určitě důstojnější než dělat agro revival Michala Davida, ale furt je to podle mě o ničem. To samé si nejspíš nakonec uvědomili i samotní Deathless. Za z mého pohledu opravdu zásadní lze tedy považovat až rok 2013, kdy si ...

  • Master – An Epiphany of Hate

    15.2.2016

    Kaša

    Master - An Epiphany of Hate

    Představovat českému fanouškovi jméno Paul Speckmann je jako nošení dříví do lesa. Tento rodák z amerického Chicaga se již před lety usídlil v našich končinách a v současné době žije v Uherském Hradišti. Není to ovšem jen místo jeho současného bydliště, ale především historické spojení s domácí death metalovou legendou Krabathor, co z něj udělalo osobnost domácím metalovým fanouškům velmi známou. A přestože jeho účinkování v samém závěru albové diskografie Krabathor není nic, k čemu bych se dodnes rád vracel, tak mu nelze upřít fakt, že jeho hlavní kapela si svou současnou pozici získala a stabilně ji udržuje zejména díky jeho zarputilosti. Death metaloví nestoři Master jsou totiž již dlouhá léta natolik zaběhlou institucí, že člověk přesně ví, jak bude jejich nové album znít a že může ...

  • Furze – Baphomet Wade

    14.2.2016

    H.

    Furze - Baphomet Wade

    Woe J. Reaper je taková trošku svérázná postavička norského black metalového undergroundu. Tenhle cápek z Trondheimu je docela pošuk, zhuleným odpovídáním v některých rozhovorech počínaje, vlastní prezentací pokračuje (zfetované fotky k minulému albu „Psych Minus Space Control“, na nichž Reaper s image pedofilního strejčka pózuje v psychedelické mlze, jsou fakt klenot), samotnou muzikou konče. A právě tu muziku Woe J. Reaper pouští do světa skrze svůj osobní projekt Furze. Abychom novinku „Baphomet Wade“ mohli zasadit do nějakého kontextu, pojďme se nejprve podívat na to, jak se hudba Furze v průběhu let vyvíjela, protože je to vcelku zajímavé a především to hodně pomůže ve vnímání čerstvého zářezu na dlouhohrající pažbu. Zpočátku své kariéry (dá-li se vůbec v případě takto podzemních skupin mluvit o kariéře, ale dejme tomu) se Woe J. Reaper pustil do black metalu, ...

  • Ulver – ATGCLVLSSCAP

    13.2.2016

    Skvrn

    Ulver - ATGCLVLSSCAP

    Na nejvyhlíženější nahrávku roku jsem nemusel čekat vpravdě dlouho. 22 dní z přestupných 366 není nejvíc a přesroční trpělivosti tak tentokrát nebude třeba. Vyšel nový Ulver. Takový, jenž s sebou přitáhne pokaždé řadu otazníků. Co bylo, co je a kam to bude směřovat dál. Nikdy se neptám na to, co ještě nebylo, neb Ulver mají na kontě neskutečně pestrou minulost a stále se nevěřícně táži, jak jen dokázali poznat tolik odstínů, aniž by opustili svou domovskou barvu. Čekání na další zabarvení je pak mnohem zajímavější než každoroční vyhlížení změnami nepoznamenaných kontur. Když jsem k tvorbě Ulver před pár lety přičichl a počal objevovat odstíny minulosti, stačilo pár desek, abych kapelu dosadil mezi vybranou společnost těch nejoblíbenějších, dost možná na absolutní vrchol. Kdo Ulver zná, ví. Kdo ...

  • Blaze of Sorrow – Eremita del fuoco

    12.2.2016

    H.

    Blaze of Sorrow - Eremita del fuoco

    Blaze of Sorrow je kapela, jejíž tvorba je pro mě poněkud rozporuplná. Jejich první dvě nahrávky „L’ultimo respiro“ (2008) a „Eterno tramonto“ (2011) sice nepovažuji za nějaké ultimátní majstrštyky a popravdě řečeno jsem je už roky neslyšel, ale mám je v paměti uložené jako hodně příjemné kousky. Se svým třetím albem „Echi“ (2012) však Italové udělali docela obrat, opustili syrovost, vyčistili svůj zvuk a vrhli se to atmosférického black metalu. Ten mi ovšem v jejich podání k srdci nijak zvlášť nepřirostl. Musím sice férově přiznat, že jsem se nikdy neobtěžoval se do toho zkusit opravdu zažrat a věnovat tomu nějaké podstatnější množství času, ale na druhou stranu – už první poslech mě nedokázal zaujmout a ani jsem z něj neměl pocit, že by tomu větší úsilí pomohlo. ...

  • Venomous Concept – Kick Me Silly – VC III

    11.2.2016

    Kaša

    Venomous Concept - Kick Me Silly VC III

    Když padne řeč na americkou sebranku Venomous Concept, tak se člověk jen těžko může ubránit označením typu superkapela, takže si to odbudu hned takhle zkraje. Tato drtička kostí totiž vznikla v podstatě jen jako odpočinkové místo pro realizaci vlastních hudebních nápadů hned několika persón, jejichž domovské kapely lze označit za veličiny a v jednom případě pak dokonce za stále žijící legendu daného žánru. A přesně tak Venomous Concept taky fungují. Jako nárazovka, jež se vždycky jednou za delší dobu zjeví, vypustí mezi fanoušky, kteří už připomínají spíše hladové psy, novou placku a po se chvíli stáhne, protože domovské kapely mají přeci jen přednost. Tím však nechci říct, že by plody jejich vzájemné spolupráce měly být brány jako méněcenní levobočci, kteří si nezaslouží žádnou pozornost, protože Venomous ...

  • Pergamen – Crudus amuera

    10.2.2016

    H.

    Pergamen - Crudus amurea

    Pro dnešek bych si trochu netradičně dovolil začít texty. Právě ty se totiž pro Pergamen v posledních letech staly jedním z jejich poznávacích znamení. Lyrická stránka téhle kapely s nese v příjemně svojském provedení a ukazuje, že i  black metalová témata lze uchopit zajímavým způsobem a s pomocí zajímavých obratů a hezké slovní zásoby; zároveň je super, že tahle smečka okolo Benyho zpívá česky, protože tím spíš si pak člověk ty texty užije. V tomto ohledu „Crudus amuera“ vcelku úspěšně navazuje na své dva předchůdce „Per somnum“ a „Nuber atra“. Stejně tak „Crudus amuera“ na své předchůdce navazuje ještě v jedné věci, díky níž ty tři počiny dohromady tvoří cosi jako volnou trilogii. Tím je zajímavá grafická úprava a zejména balení CD nosiče, který je opětovně ...

  • Steven Wilson – 4 ½

    9.2.2016

    Kaša

    Steven Wilson - 4 1/2

    O tom, že Steven Wilson má za sebou mimořádně úspěšný rok netřeba diskutovat. Vydal velmi dobře přijatou desku „Hand. Cannot. Erase.“, vyrazil na úspěšné turné a na přelomu loňského a letošního roku začal sbírat jedno ocenění za druhým v žebříčcích nejlepších alb sezóny, a to nejen v oblasti progresivního rocku. Od vydání posledního alba Porcupine Tree uběhlo koncem roku 2015 již dlouhých šest let a vzhledem k tomu, v jaké pozici se tento britský umělec aktuálně nachází, nelze očekávat, že by se na hybernujícím stavu, k němuž byla jeho kdysi domovská kapela uložena, mělo něco měnit. Ostatně i on sám v jednom loňském rozhovoru uvedl, že ačkoli není motivován penězi a úspěchem jako takovým, tak jeho sólových desek se prodává víc než kteréhokoli jiného alba Porcupine Tree v minulosti. I když mu v tomhle ...

  • Monolithe – Epsilon Aurigae

    8.2.2016

    Skvrn

    Monolithe - Epsilon Aurigae

    Francouzské těleso Monolithe lze bez větších pochyb řadit ke stálicím pohřebně doom metalové scény. Jistě, že o proslulosti funerálních Skepticism či Esoteric, případně doom / deathových My Dying Bride nemůže být řeč, nicméně o stabilní článek scény rozhodně jde, vždyť Monolithe hrají již od roku 2001. Rozjezd měli tehdy Francouzi takřka ideální. Brzy po založení vyšly první dvě řadovky s jednoduchými názvy „Monolithe I“ (2003) a „Monolithe II“ (2005), přičemž co bylo zajímavé – obě desky obsahovaly jednu jedinou skladbu. Ačkoliv se poté chod kapely mírně zadrhnul, rok 2012 znamenal smělý návrat k potentním začátkům. Od tohoto roku Monolithe vyrukovali hned se třemi dlouhohrajícími deskami a na této vlně se vezou dodnes. Zatímco minulé album („Monolithe IV“, 2013) ještě drželo vytyčené názvosloví a stejně jako všechny předchůdkyně obsahovalo jedinou ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy