Recenze

  • We Are Ghosts – A N D A R T A

    28.5.2015

    Zajus

    We Are Ghosts - A N D A R T A

    Beerševa (jak zní dnes používaný překlad) je i přes svou nešťastnou polohu vzkvétajícím městem. 20 kilometrů od hranic Západního břehu Jordánu a jen dvakrát tolik od Pásma Gazy je to poslední místo na světě, kde byste hledali klid. Na východ od Beerševy se však tyčí památník, na němž se trochu klidu našlo. Památník připomínající oběti první arabsko-izraelské války, kterému místní neřeknou jinak než Andarta. Právě tam byla, před živým publikem a bez přípravy, nahrána „A N D A R T A“. Protože předchozí věta skrývá hned dvě zajímavé skutečnosti, zastavme se na chvíli a podívejme se na ni podrobněji. We Are Ghosts nejsou typickou kapelou, jsou spíše kolektivem, který v případě „A N D A R T Y“ čítá devět členů.

  • Olam Ein Sof – Reino de cramfer

    27.5.2015

    Atreides

    Olam Ein Sof - Reino de Cramfer

    Ačkoliv v poslední době točím v přehrávači folkové hudby relativně dost (jeden tip za všechny – Solanaceae), s objevováním nových interpretů to už není tak slavné. Nicméně jedno jméno se ke mně přece jen dostalo: Olam Ein Sof z Brazílie. A jakkoliv bych mohl předpokládat, že kapela mohla něco pochytit od tamních amazonek, není tomu tak, neboť tahle převážně instrumentální dvojice se nechává unášet na vlnách teritoriálních vod středověkého Portugalska či Španělska. Nakolik se Olam Ein Sof drží dobových písní nebo tradicionálů vzhledem k neznalosti nejsem schopen posoudit, kořeny vycházející z kombinace evropské výpravnosti a arabské smyslnosti jsou však zřetelné. Výsledkem je čtvrté album „Reino de cramfer“ o devíti skladbách a délce něco málo přes 50 minut, což je plocha, kterou zvládli Marcelo Miranda a Fernanda Ferretti pokrýt takřka levou ...

  • Dynfari – Vegferð tímans

    26.5.2015

    H.

    Dynfari - Vegferd timans

    K islandskému metalu jsem měl vždy velice kladný vztah – obzvláště k tomu, který se honosí přídomkem black. Islandských skupin sice není nijak zvlášť hodně, což je vzhledem k velikosti ostrova a počtu jeho obyvatel docela logické, a místní scéna rozhodně nepatří k největším, nicméně vzhledem k tomu, že jsem v muzice vždy upřednostňoval kvalitu nad kvantitou, mi to nijak nevadí. A skutečně – pomineme-li pár vylízaných výjimek typu Skálmöld, dá se obecně říct, že je muzika z této země něčím zvláštní a že jsou místní kapely povětšinou zajímavé. Jinými slovy řečeno, jakmile narazím na novou islandskou kapelu (ne nutně novou v tom smyslu, že by sotva začala hrát, ale spíš v tom smyslu, že jsem ji do té chvíle neznal), jsem automaticky zvědavý a také od těch ...

  • Doga – Detox

    25.5.2015

    nK_!

    Všechen ten hejt ohledně nového alba karvinské Dogy mi není úplně po srsti. Nevím, jestli všichni čekali české album ro(c)ku nebo úplně zapomněli na podstatný fakt, že psí muzika je v první řadě zábavová a přímý poslech z cédéčka není obvykle nic extra. Minimálně poslední dvě desky (jmenovitě „Karikatury“ a „Hoď si to“) strká „Detox“ hravě do kapsy. Celý tento článek jsem nakonec částečně pojal jako takovou úvahu nad současným stavem české rockové produkce. Samozřejmě, každý máme svůj náhled a své důvody. Jen mi přijde, že v případě naší rockové scény je dnes v módě prezentovat se co možná nejvíce negativním názorem. Vše je špatně. Oblíbené skupiny nejsou, co bývaly. Všechny hudebně zakrněly v dobách svých starších alb. Písničky nedávají smysl, jsou jednoduché a ...

  • Nebel über den Urnenfeldern / Eternal Spell / Chiral – Sed Auiis

    24.5.2015

    H.

    Nebel über den Urnenfeldern Eternal Spell Chiral - Sed Auiis

    Trochu se mi zdá, že na to, že vlastně nejsem žádný velký fanda split alb a vždy jsem radši dával přednost klasickým dlouhohrajícím deskám, poslouchám podobných počinů poslední dobou vlastně relativně dost. Aktuálně se mi dostala do ruky placka, která se jmenuje „Sed Auiis“ a ukrývá ve svých útrobách ukázky tvorby hned od tří smeček z různých koutů světa. Všechny tři přítomné formace mají společné dvě věci – jedná se o jednočlenné projekty a ve všech případech je hlavním vyjadřovacím prostředkem black metal. I přesto si však naštěstí při poslechu „Sed Auiis“ nelze stěžovat na jednotvárnost, neboť všechny tři skupiny svůj žánr uchopují trochu odlišným způsobem. Potěšující zprávou je také to, že soudě čistě na základě poslechu „Sed Auiis“, jsou mezi těmi třemi kapelami i jména, jež zřejmě za trochu pozornosti stojí, ...

  • Laster – De verste verte is hier

    23.5.2015

    H.

    Laster - De verste verte is hier

    Mnohdy se říká, že v hudbě už bylo všechno vymyšleno a že současné kapely jsou jen recyklátem toho, co již bylo řečeno dříve. Jistě je pravda, že mnohé skupiny se tak bohužel chovají, že pouze kopírují již vyřčené, ale pokud by toto platilo skutečně v plné míře a doslovně, pak by podle mě nebyl sebemenší důvod nově vznikající muziku poslouchat. A v tom vidím rozpor, protože mně se nezdá, že by už nevznikala hudba, kterou by nestálo za to poslouchat. A dnes si právě povíme o jednom takovém případě, kdy je kapela novým jménem na scéně, přesto stojí za to jí pozornost věnovat. Vzhledem k předcházejícímu úvodu možná trochu paradoxně musím říct, že Nizozemci Laster nejsou nějakým naprostým výkvětem originality, ani nepředvádějí něco, u čeho byste měli ...

  • Dark Angels – Embodiment of Grief

    22.5.2015

    Ježura

    Dark Angels - Embodiment of Grief

    Jestli dovolíte, tentokrát začneme menší řečnickou otázkou – co si tak představíte, když na vás z nadpisu vybafne jméno Dark Angels? Abych byl upřímný, nebýt toho, že předchozí desku téhle kapely mám najetou celkem zodpovědně, tak si rozhodně nepředstavím vůbec nic lichotivého, a tuhle fošnu bych si na recenzi nevzal ani za zlaté prase, protože, co si budeme povídat, klišovitější jméno si tihle Budějovičtí bardi mohli vybrat jen stěží, a na první dobrou to na mě působí mírně řečeno rozporuplně. Jak jsem ale už přiznal, předloňskou desku „Bittersweet Devotion“ znám, onehdá jsem ji dokonce recenzoval, a i když mě v žádném případě na pozadí neusadila a od té doby jsem si na ni ani nevzpomněl (natož abych si ji pouštěl), poslouchat to přeci jen šlo a ...

  • Furor Gallico – Furor Gallico / Songs from the Earth

    21.5.2015

    H.

    Furor Gallico - Songs from the Earth

    Jen málokterý trend posledních let zahýbal metalovou scénou tolik jako fenomén folk metalu a všech dalších podobných škatulí typu viking, pagan atd. Ačkoliv onen největší boom, jenž kulminoval několik let nazpět, již pocitově opadl, jeho dozvuky stále jsou a ještě nějakou chvíli budou cítit i v rámci metalového mainstreamu. Možná, že postupem času se tato odnož stáhne z předních stran magazínů zpátky do většího podzemí, jako tomu bylo dříve někdy v 90. let, ale vzhledem k několika stylovým hvězdám jako (Eluveiteie, Ensiferum, Finntroll, Korpiklaani a tahle sorta) se to nejspíš tak úplně nestane. Tak jako každý správný trend, i na folk metal se nabalila spousta začínajících skupin, jež se s vidinou možnosti prorazit, taktéž pokusily produkovat něco, co zrovna frčí. Nutno říct, že během těchto let vzniklo i několik zajímavých ...

  • Blliigghhtted – Zeroes

    20.5.2015

    H.

    Blliigghhtted - Zeroes

    U dnešní recenze by měli okamžitě zpozornět všichni ti, kdo si libují v opravdu hodně divných kapelách, jejichž muzika nezní jako muzika všech okolo. Ne nutně z toho důvodu, že by šlo o tak originální záležitost, jako spíš opravdu jen proto, že je to tak divné. Tak či onak je však výsledek – tedy že je před vámi něco, co se neslyší hned tak na každém rohu – v podstatě stejný. A právě teď si o jednom takovém případu povíme – ostatně, už jen docela šílené jméno Blliigghhtted, které tak trochu zní, jako kdyby se při jeho vymýšlení někdo poblliil, leccos napovídá… Co jsou ti Blliigghhtted tedy vlastně zač? Kapela je to v podstatě nová – vždyť datum jejího založení se datuje teprve do loňského roku, kdy taktéž vyšel ...

  • Barren Earth – On Lonely Towers

    19.5.2015

    Zajus

    Barren Earth - On Lonely Towers

    Před dvěma roky jsem na stránkách Sicmaggotu vychválil Barren Earth a jejich povedenou směsici death metalu s progresivním rockem na albu „The Devil’s Resolve”. Povídání o novince „On Lonely Towers” bude v mnohém podobné a podobné bude i hodnocení (byť dnes již jen slovní). Barren Earth totiž dodrželi trend vzestupné kvality a nahráli album, které oba předchozí počiny překonává. Vraťme se ale o pár kroků nazpět. V Barren Earth se sešly poměrně výrazné osobnosti a byť budu pro mnohé mlátit prázdnou slámu, alespoň telegrafní zopakování si prostor zaslouží: Marko Tarvonen (Moonsorrow, October Falls), Janne Perttilä (živá sestava Moonsorrow), Sami Yli-Sirniö (Kreator, Waltari), Kasper Mårtenson (ex-Amorphis) a Olli-Pekka Laine (ex-Amorphis). Jednoho člena jsem však záměrně vynechal, neboť je v sestavě nováčkem.

  • Massemord – Devil

    18.5.2015

    H.

    Massemord - Devil

    Navzdory tomu, že polští black metalisté Massemord nefungují vlastně zas až tak dlouho, už se jim povedlo si v rámci svého žánru vybudovat více než solidní renomé, stejně jako jejich sesterská formace Furia s takřka stejnou sestavou. Když se řekne Massemord, drtivé většina lidí se nejspíš vybaví právě tahle polská smečka. Nicméně se nejedná o jedinou black metalovou formaci, jež toto jméno nosí. A ačkoliv je to možná trochu paradoxní, jsou to právě ti druzí Massemord, jejichž věhlas je o poznání menší než u polských jmenovců, kdo se na scéně pohybuje mnohonásobně déle a má na kontě mnohonásobně více alb. Tito „druzí“ Massemord jsou tedy z chronologického hlediska vlastně první. A odkud že pocházejí? Abych pravdu řekl, místo původu téhle sebranky pro mě vždy bylo tak trochu záhadou, jelikož ...

  • Neverworld – Visions of Another World

    17.5.2015

    Skvrn

    Neverworld - Visions of Another World

    Pojmenovat kapelu Neverworld, desku obdařit názvem „Visions of Another World“ a na její přebal nacpat photoshopovou pohádku, to chce řádné power metalové koule. Ano, je možná nefér, že už zkraje začínám, co si budeme, poměrně negativisticky, v případě Neverworld jsem však nemohl jinak. Už jméno kapely i název jsou tedy hodně silná „kafata“, jenže obal, to je teprve něco. Definici kýče jsem vždy pokládal za problematickou, každopádně nyní bych neváhal a člověku toužícím po pojmové osvětě do rukou vrazil právě tuhle nádheru. Stále tu ale byla stará dobrá záchrana slyšící na jméno hudba, která mohla udělat hromadícím se průserům přítrž. Dočkali se Neverworld spasení? Abychom se vyhnuli veškerým nesrovnalostem, za „Visions of Another World“ stojí pětice hudebníků z Velké Británie, která se v roce 2009 sešla

  • Grande Roses – Built on Schemes

    16.5.2015

    Kaša

    Grande Roses - Built on Schemes

    Víte, je vždycky příjemné, když v té záplavě promáčů, které k nám do redakce chodí, člověk narazí na příjemnou rockovou nahrávku, jež vybočuje z řad zástupů průměrných thrashů, deathů a jiných metalových odnoží. A správně hádáte, že bych takhle nezačínal, kdyby Grande Roses nebyli jedním z těch příkladů, kdy se pod nenápadným názvem skrývá skvělá nahrávka, která je svá, kterou si člověk může okamžitě zařadit do sfér takových, s nimiž se nesetkává zrovna na denní bázi a které dokážou udržet hladinu pozornosti na hodně vysoké úrovni. Ale nejdříve pár faktů k samotné kapele, protože nevěřím, že bych byl jediný omezenec mezi spoustou znalých čtenářů, jenž o Grande Roses nikdy neslyšel.

  • Cave of Swimmers – Reflection

    15.5.2015

    Zajus

    Cave of Swimmers - Reflection

    Nestává se často, aby mě nějaké album k poslechu přesvědčilo pouze silou obrázku na obalu. „Reflection” je výjimkou. Zatímco některé obaly v kombinaci s logem kapely a názvem alba doslova křičí „tuctový death metal”, „kýčovitý gothic rock” nebo prostě „naprostá blbost nehledě na žánr”, obal „Reflection” má jakousi tichou důstojnost a pokud bych měl hádat, co kapela, jejíž hudba je pod obalem zaznamenaná hraje, mohl bych leda střílet od boku. Protože jsem však shovívavý a protože už jste si to stejně dávno přečetli v boxíku napravo, mohu vám prozradit, že Cave of Swimmers hrají zajímavou a moderní variaci stoner rocku, byť sami pro sebe používají dalších pět žánrových škatulek, které se ve skutečnosti moc nekonají. Cave of Swimmers je dvojice hudebníků Venezuelanů momentálně sídlících ve floridském Miami. ...

  • Marduk – Frontschwein

    14.5.2015

    H.

    Marduk - Frontschwein

    Marduk již dávno vyrostli ve stálici, spolehlivou jistotu, u níž už předem přesně víte, co dostanete, kdy to dostanete a jak to bude znít. Neříkám, že je to špatně, ani neříkám, že je to dobře, pouze říkám, že to tak je. Co dva, tři roky tahle švédská black metalová úderka okolo kytaristy Morgana vyplivne novou placku, a ačkoliv jsem měl Marduk vždy nějakým způsobem docela rád, musím uznat, že v posledních letech se do jejich tvorby vkradla čistokrevná rutina (navzdory tomu jsem však přesvědčen, že si stále drží svůj ne úplně nízký standard). Na jednu stranu je to vlastně docela logické, protože Marduk jedou nepřetržitě ve vysokém tempu deska-turné-deska-turné už spousty let.

  • Svart1 – Ardat Lili

    13.5.2015

    Atreides

    Svart1 - Ardat Lili

    Hluk. Pro někoho odpudivý a nesnesitelný lomoz, pro jiné fascinující forma očistce, meditativní cesty ke svému nitru či brány do jiných dimenzí. Těžko uchopitelný žánr se častěji setkává s první, odmítavou reakcí, vždy se ale pojil především s reprodukcí průmyslových ruchů a dalšího technického bordelu za hlubším účelem, který mě naprosto uchvátil, což není asi dále třeba nějak zvlášť rozebírat. Co tu však rozebírat chci a co vlastně chci říct – je to pěkně dlouho, co jsme tu naposledy recenzovali nějakou hlukařinu, a je na čase s tím něco udělat. To něco nese název Svart1 a jen dokazuje, že underground kvete všude, nehledě na geografickou polohu. Pod krátkým názvem se totiž skrývá projekt Itala Raimonda Gaviana, jehož počátky sahají na Sardinii kamsi do roku 2009. Bohatá diskografie čítá na devět nahrávek nejrůznějšího ...

  • Hollywood Undead – Day of the Dead

    12.5.2015

    nK_!

    Americkou rap rockovou kapelu Hollywood Undead není snad v našich končinách potřeba nějak více představovat. V červnu budou k vidění na královehradecké mutaci festivalu Rock for People a v rámci turné k nové desce je zahlédnete na skoro každém větším evropském festivalu. „Day of the Dead“ je čtvrté řadové album této omaskované smečky a fanoušci jej očekávali s velkým nadšením. Jak ale nakonec dopadlo? Co si budeme povídat, vzhled a produkce členů Hollywood Undead je od začátku jejich kariéry zcela prvoplánová. Snaží se s minimem úsilí a vlastní invence nabrat co možná nejširší zástupy přívrženců prostým smícháním rockové muziky s rapem, a to ještě ke všemu ne moc originálním způsobem. K tomu si jednotliví členové opatřili mnohdy rozverně navržené masky ve stylu slavnějších Slipknot nebo Mushroomhead.

  • Dionisyan – The Mystery of Faith

    11.5.2015

    H.

    Dionisyan - The Mystery of Faith

    Tregor Russo… říká vám tohle jméno něco? Že ne? V klidu, já jsem na tom byl až donedávna stejně. Přesto je tenhle človíček v oblasti muziky docela aktivní – pomineme činnosti jako hudební učitel, zvukový technik nebo producent, jelikož nás bude nejvíce zajímat jeho vlastní tvorba. Tenhle týpek má na triku už pěkných pár kapel, nicméně je pravda, že žádná z nich nedisponuje nějak bohatou diskografií a vlastně málokterá to vůbec dotáhla ke studiové desce… že se žádné z nich nedostalo mezinárodního uznání, to snad ani není třeba zmiňovat. I z tohoto důvodu působí Dionisyan jako jeho doposud nejseriózněji míněný projekt. Nicméně ani v rámci Dionisyan toho zatím nestihl tolik, jelikož historie tohoto projektu se teprve začíná psát. Po prvotním nástřelu v podobě tři roky starého demosnímku se na začátku letošního ...

  • Exhumation – Opus Death

    10.5.2015

    Kaša

    Exhumation - Opus Death

    Indonéská čtveřice s ne zrovna originálním jménem Exhumation mě se svým druhým řadovým albem sfoukla jako svíčku. Nemám důvod to neprozradit hned takhle zkraje recenze, protože “Opus Death”, nástupce tři roky starého “Hymn to Your God”, se s tím vůbec nemaže a vletí na posluchače s takovou razancí a elánem, že prostě nemůžu jinak. Tahle parta z exotické dálky sice svým jménem a vlastně i hudebním zaměřením svádí k tomu, že pochází z chladného severu, ale jedná se jen o klasickou mýlku, které jsem byl při prvních posleších, kdy jsem o původu této skupiny neměl nejmenší potuchy, vystaven. “Opus Death” je ve všech směrech undergroundově a oldschoolově pojatá nahrávka. Skvělý obal vypadá, jako by vypadl z 90. let minulého století.

  • Moonspell – Extinct

    9.5.2015

    H.

    Moonspell - Extinct

    Moonspell, kteří jsou bez nějakých větších sporů suverénně největším vývozcem tvrdé kytarové hudby ze svého rodného Portugalska, se do zlaté kroniky metalu zapsali hned na začátku své kariéry se svými prvními dvěma deskami „Wolfheart“ a „Irreligious“. Zejména debutové „Wolfheart“ je podle mě dodnes fantastická záležitost, již si s obrovskou chutí kdykoliv pustím. Naštěstí však Moonspell později ukázali, že s prvními počiny zajímavost jejich kariéry nekončí a po trochu slabším a obecně chladněji přijatém konci 90. let se po roce 2000 zvedli do působivé formy, která sice kulminovala s krvavě rudým monumentem „Memorial“ z roku 2006, ale i ostatní počiny z této éry jsou přinejmenším důstojné. Jenže… nic nemůže trvat navždy. Slyšel jsem mnoho názorů, které zatracovaly již „Night Eternal“ (2008), ale mně se i tohle album velmi líbí a myslím si, že je na něm ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy