Recenze

  • Atten Ash – The Hourglass

    8.5.2015

    Skvrn

    Atten Ash - The Hourglass

    Jméno amerických Atten Ash zřejmě mnohým nic moc neřekne. Pakliže ano, vznáším komplimenty a odesílám omluvy za podcenění. Pokud vám je ovšem tento název cizí, z čímž jsem počítal, neměli byste minout následující řádky, ve kterých se vám Atten Ash pokusím představit. Tak tedy hurá na věc. Znáte-li death/doomové veterány Daylight Dies, k Atten Ash je to už coby šutrem dohodil. Citelnou oporou Atten Ash je totiž kytarista Barre Gambling, jenž v Daylight Dies hraje od úplných začátků, a to jak osobních, tak i kapelních. V sestavě působí mimo Gamblinga ještě dva další muzikanti, kteří se s tak bohatou kariérou pochlubit nemohou. Nezkušenost ovšem z hudby Atten Ash nesálá, což automaticky vyvolává otázku, jak velkým vlivem působí na kapelu výše zmíněný Gambling. Veškerému pídění po této informaci však

  • Ramchat – Karpaty

    7.5.2015

    H.

    Ramchat - Karpaty

    Sice předpokládám, že všichni (anebo přinejmenším většina z vás) víte, odkud a jak se Ramchat vzali a kdo za nimi stojí, přesto si na začátek dejme menší opáčko. Hlavní postavou této formace je kytarista Pavel Baričák, jinak znám též jako Hirax, což samozřejmě není nikdo jiný než někdejší lídr slovenské avantgardně metalové formace Lunatic Gods, jejíž tvorbu jsem měl vždy v obrovské oblibě. Nicméně v roce 2013, nedlouho po vydání desky „Vlnobytie“, se Hirax – z pohledu zvenčí hodně nečekaně – rozhodl své dítko opustit a pokračovat v jiné skupině a v odlišném žánrovém i textovém pojetí. A právě to jsou Ramchat. Rozdíly mezi oběma kapelami jsou na první pohled zřejmé – zatímco na posledních deskách Lunatic Gods to byla excelentní avantgardní jízda natřískaná množstvím nápadů a skvělých momentů, ...

  • Morgoth – Ungod

    6.5.2015

    Kaša

    Morgoth - Ungod

    Morgoth si během své historie docela zažili, takže přiblížení jejich dosavadní cesty v úvodu recenze jejich novinkového alba s titulem “Ungod” se nemůžu jen tak prachsprostě vyhnout a dělat, že nic nebylo. Morgoth vznikli oficiálně v roce 1987, a protože začátek 90. let death metalu vyloženě přál, tak debutové album “Cursed” bylo bombou. Dnes již legendární debut se řadí ke zlatému fondu evropského death metalu, a kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen díky “Cursed” si Morgoth v rodném Německu můžou navždy říkat legendy death metalu. Následující experimentálněji laděné “Odium” bylo stále ještě dost kvalitním počinem, ovšem na strhující debut navázat nedokázalo a s blížícím se koncem vrcholu death metalového šílenství fanoušků se Morgoth odhodlali k umělecké sebevraždě prostřednictvím třetí placky “Feel Sorry for the Fanatic”. Němci odvrátili zraky ...

  • Aegrum – De Arrival

    5.5.2015

    H.

    Aegrum - De Arrival

    Bývaly doby, kdy byla metalová muzika takřka výhradně doménou západního světa, Evropy a Severní Ameriky. To už je ovšem dávno pryč a k tomu, aby se hrál metal úplně všude na zeměkouli, už chybí jen to, aby tučňáci na Antarktidě uměli držet trsátka v ploutvích. Narazit na extrémní muziku z oblastí, jako je kupříkladu jihovýchodní Asie, už dnes asi zas tolik lidí nepřekvapí, přesto to pro nás Evropany není věc úplně běžná, tudíž jistě stojí za zmínku, že kapela Aegrum, o jejímž počinu si nyní v krátkosti popovídáme, pochází z Indonésie, konkrétně z jednoho z jejích největších měst Bandungu. Aegrum není nijak zvlášť stará či zkušená kapela, na křížku má jen nějaké tři roky… on ostatně ani Adanz, který je vůdčí osobností za touhle smečkou, nevypadá nijak staře a popravdě řečeno bych ...

  • Morost – Solace in Solitude

    4.5.2015

    Skvrn

    Morost - Solace in Solitude

    První pohled stačil ke zjištění, že debutové album slovinských Morost nebude žádnou sluníčkovou selankou. Ostatně pohleďte na závažně působící obal a posuďte sami. Také název novinky evidentně nepřetéká společností definovaným optimismem. Jak si už možná říkáte, „Solace in Solitude“ (do mateřštiny překládáno jako útěcha v samotě) zřejmě bude další porcí zádumčivé doomařiny. Jenže nenechte se zmást, deska samotná sice náznaky doomu předkládá, nicméně stylově se budeme pohybovat ve vodách progresivního death metalu. Proč ne, pakliže se to nepřežene s instrumentální ekvilibristikou, i progresivní death dokáže navodit sebezvláštnější stavy. Historie šestičlenného uskupení Morost nesahá příliš daleko, a unavovat vás holými fakty tak nebudu příliš dlouho. Kapela vznikla v roce 2010, světe div se, na základech zaniklého death/doom metalového uskupení Cold Dew. Doomové nálady tedy

  • Agnostic Front – The American Dream Died

    3.5.2015

    Kaša

    Agnostic Front - The American Dream Died

    Když se řekne hardcore, tak většině fanoušků tohoto stylu se vybaví okamžitě New York. Mekka hardcoru a město, s nímž je tato hudební odnož již od počátku 80. let nesmrtelně spjata. A když se řekne NYHC, tak jedním z prvních, neřkuli úplně prvním jménem, které člověka napadne, by měli být legendární Agnostic Front. Ne snad, že by Agnostic Front byli první kapelou, která do New Yorku tento styl zavlekla, toto mají na svědomí Bad Brains, ovšem v průběhu své dlouhé kariéry, která byla narušena v 90. letech krátkým obdobím nečinnosti, se tahle kapela stala synonymem tohoto hudebního stylu, který byl a v určitých kruzích stále je považován za styl života, který Agnostic Front symbolizují snad ze všech nejlíp. Agnostic Front jsou děti ulice a na jejich albech je to znát.

  • Avatarium – All I Want

    2.5.2015

    H.

    Avatarium - All I Want

    Studiová činnost kultovních doom metalistů Candlemass sice byla s nyní již tři roky starým opusem „Psalms for the Dead“ bohužel ukončena, avšak hlavní skladatelský tahoun kapely, baskytarista Leif Edling, evidentně umělecky strádat nehodlá a okamžitě se pustil do nového projektu Avatarium. V jeho rámci sice pokračuje v +/- stejném duchu jako ve své domovské skupině, vyměnil však zpěváka (zrovna na tomhle postu měli Candlemass vždycky malinko problémy, co si budeme povídat) za fantastickou zpěvačku Jennie-Ann Smith, pozval pár starých známých, s nimiž se znal z dob dalších kapel jako Abstrakt Algebra nebo svého sólového projektu, a výsledkem byla skvělá debutová deska „Avatarium“, s níž Leif dokázal důstojně navázat na svou vysokou formu v rámci samotných Candlemass. A jak to tak vypadá, právě tady nejspíš bude jeho další stálé působiště, ...

  • Midhaven – Spellbound

    1.5.2015

    Kaša

    Midhaven - Spellbound

    Při pohledu na přebal “Spellbound” formace jménem Midhaven se prostě nejde vyhnout asociaci se skandinávskými metalovými formacemi. Obal, znázorňující postavu, která víc než co jiné připomíná Vikinga dřímajícího sekeru vzhlížejícího na fantaskní scenérii, je prostě jako dělaný pro severské folk/pagan/viking a já nevím co ještě skupiny, které se shlédly v této lyrické tématice, ovšem Midhaven klamou tělem. Tato čtveřice pochází z Indické Mumbaie, takže se věnuje hindskému bohovi Šivovi, ovšem hudebně je jejich novinka “Spellbound” koncepčně nespoutaná, protože jejich tvorba by se dala nejlépe představit jako moderní atmosférický metal bez všech těch folkových nástrojů a různých kejklí kolem. Sami Midhaven vznikli v roce 2011 a do dnešního dne vydali dvě alba (pokud budu za debut počítat EP “Tales from the Tide”), z nichž to nejnovější “Spellbound” si našlo cestu k posluchačům ...

  • A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See

    30.4.2015

    H.

    A Forest of Stars - Beware the Sword You Cannot See

    Recenzi na A Forest of Stars snad ani nejde začít jinak než vyznáním lásky – bez jakékoliv ironie, vy cyničtí pacholci! Tahle kapela pro mě osobně totiž přes počáteční zvědavost před seznámením a prvotní zaujetí při prvním seznámení vyrostla v jednu z nejvíc srdcových skupin. Je jen málo kapel, od nichž se snažím sbírat naprosto vše, co vydají, a skupina, od níž bych měl doma skutečně vše, na čem se kdy její logo objevilo, je jen jedna a jsou jí právě A Forest of Stars (dobrá, pomineme-li případy, které zatím vydaly jen jednu placku a v jednom formátu). Je mi naprosto jasné, co vás asi napadlo – že na vás čeká naprosto nekritická recenze od člověka, jenž bude tuhle formaci vynášet do nebes stůj co stůj bez ohledu na skutečnou kvalitu novinkového alba. ...

  • N.K.V.D. – Hakmarrja

    29.4.2015

    H.

    NKVD - Hakmarrja

    NKVD je zkratkou Народный комиссариат внутренних дел, v přepisu z azbuky do latinky taktéž Narodnyj komissariat vnutrennich děl, v překladu Lidový komisariát vnitřních záležitostí. Šlo o státní orgán v Sovětském svazu, který existoval v letech 1934–1946 a jehož činnost byla poměrně široká a obsáhlá, nicméně obecně NKVD proslula především v roli státní policie v éře J.V. Stalina a především jako organizace, jež spravovala tzv. gulagy, což byl systém koncentračních a pracovních táborů v tehdejším Sovětském svazu, jimiž prošlo několik miliónů lidí, přičemž mnoho z nich (odhady se pohybují od jednoho milionu až nad 10 miliónů) nepřežilo. A právě tuto zkratku, kvůli níž vznikl onen první odstavec, tedy NKVD, si do svého názvu před nějakými deseti lety vetkl projekt z Francie, v jehož čele stojí jistý L.F, který od této doby pouští do světa industriálně black ...

  • Vyre – The Initial Frontier Pt. 2

    28.4.2015

    H.

    Vyre - The Initial Frontier Pt 2

    Před nějakou dobou u nás vyšla recenze na počin „The Initial Frontier Pt. 1“ od německé kapely Vyre… ačkoliv, ono to není zas tak nedávno, vlastně to za chvíli bude už rok a půl. Jak již onen název alba – „The Initial Frontier Pt. 1“ – napovídá, šlo pouze o první část vícedílného, vzájemně provázaného celku, na jejíž pokračování v podobě „The Initial Frontier Pt. 2“, s nímž Vyre vyrukovali v prosinci loňského roku, se podíváme nyní. Než tak ale uděláme, dovolím si v krátkosti připomenout, kdo to ti Vyre vlastně jsou a také o čem v kostce pojednávala ona první recenze, jelikož vzájemné srovnání takto propojených počinů je takřka nutností a jelikož nejsem tak naivní, abych žil v přesvědčení, že máte archiv Sicmaggot nastudovaný tak podrobným způsobem, ...

  • The Neal Morse Band – The Grand Experiment

    27.4.2015

    Zajus

    The Neal Morse Band - The Grand Experiment

    Na úvod dnešní recenze si krátce procvičíme matematiku, ale nemusíte se ničeho bát. Počty jsou to opravdu neškodné. Neal Morse je nesmírně plodný autor. Jeho prvním výrazným počinem byl debut Spock’s Beard v roce 1995 a od té doby je k nezastavení. Za posledních 20 let sám napsal těžko uvěřitelných 24 alb. A myslím opravdu napsal, jeho kapely Transatlantic a Flying Colors, v nichž na psaní podílejí (alespoň papírově) všichni členové, vůbec nepočítám. Jeho alba nejsou krátká, v průměru mají lehce přes hodinu. I bez kalkulačky je tak jasné, že Morse produkuje od roku 1995 ročně okolo 75 minut hudby. A to je sakra hodně. Jistě, značnou měrou se na výsledku podílí jeho série křesťanské rockové hudby, kterou zkušený mazák určitě sází z rukávu bez námahy a o které navíc beztak ...

  • Negură Bunget – Tău

    26.4.2015

    Onotius

    Negura Bunget - Tau

    Musím se přiznat, že napsat něco kloudného na úvod recenze o rumunské Neguře Bunget začíná být čím dál tím těžší. Koneckonců stačí se podívat na začátek libovolného slohového útvaru na našich stránkách, který o této atmosféricky black metalové kapele pojednává, a hned vám musí být jasné, že jakkoliv mohu prahnout po originalitě, pro kontext je nezbytné zmínit jednu podstatnou faktografickou informaci. Po roce 2009 zbyl z původní sestavy, jež vydržela beze změn více jak deset let, jediný člen a zatímco zbylé dvě třetiny založily kapelu Dordeduh, bubeník Negru se zkrátka rozhodl pokračovat pod původním jménem. I přestože samozřejmě nelze považovat personální změny za něco nepřijatelného, ve chvíli, kdy se v krátkém časovém horizontu vystřídá většina hudebníků a navíc takto podivným způsobem, člověk se těžko zbavuje pocitu jisté ztráty identity uskupení. Stín těchto událostí ...

  • Deivos – Theodicy

    25.4.2015

    Kaša

    Deivos - Theodicy

    Psát úvody na polské death metalové kapely už bude za chvilku skoro stejné klišé jako v případě italské power metalové scény, takže si tentokrát odpustím citaci velkých jmen polské death metalové scény z její historie, protože stejně všichni víte, koho bych zmiňoval. Rovnou skočíme na novinku “Theodicy” z pera Deivos, respektive na kapelu samotnou, protože navzdory mým očekáváním, že se jedná o mladou skupinu, která se teprve hledá, toho Deivos za sebou mají již dost. Vznik této pětice se datuje k roku 1997, ačkoli v té době se jednalo o trojici, z jejíchž řad zůstal do dnešních dní v sestavě Deivos pouze kytarista Tomasz Kołcoń, k němuž se v následujících letech nabalovala sestava, až se v roce 2010 ustálila do současné podoby příchodem vokalisty Angelfuckera.

  • Zaria – Po poti življenja

    24.4.2015

    H.

    Zaria - Po poti življenja

    Občas se stane, že člověk udělá nějakou věc, které později lituje, a kdyby bylo možné vrátit čas, klidně by ho vrátil, aby ji podruhé neudělal. Třeba si vylejete držku na festivalu a pak ve škarpě prochrápete nějakou kapelu, na niž jste se těšili. To se stává poměrně běžně a já sám mám ve svém portfoliu hned několik takových srandiček. To byl však jen jeden příklad z mnoha – a jistě by se našly i mnohem horší věci. Třeba když kývnete na recenzi alba jako “Po poti življenja”. Ono to asi není fér to vyhlásit hned takhle ze začátku recenze a už vůbec není fér to vyhlásit takhle zkraje bez jakýchkoliv argumentů, ale nemůžu si pomoct – tohle album je totální píčovina. Jestli recenze čtete kvůli tomu, že hledáte tipy ...

  • Motor Sister – Ride

    23.4.2015

    Kaša

    Motor Sister - Ride

    No vidíte, začalo to jako nevinný nápad Scotta Iana a jeho manželky Pearl v souvislosti s oslavou životního jubilea kytaristy legendárních thrash metalistů Anthrax a na světě máme novou superskupinu čítající samá velká jména. Vraťme se ale o nějaký ten rok zpět. Scott Ian o sobě tvrdí, že byl vždy velkým fandou americké kapely Mother Superior. Tria z Kalifornie, které má svém kontě desítku řadových alb a které během své kariéry spolupracovalo třeba jako instrumentální doprovod Henryho Rollinse. A dostal tak nápad pozvat dnes již nefunkční partu, jež ukončila svou činnost v roce 2011, na oslavu svých narozenin a společně si zajamovat a zahrát jeho oblíbené písně z repertoáru Mother Superior. Slovo dalo slovo a voilà, výsledkem je nová kapela jménem Motor Sister. Je třeba ...

  • The Agonist – Eye of Providence

    22.4.2015

    nK_!

    The Agonist - Eye of Providence

    O kanadské melodeathové kapele The Agonist se v poslední době mluvilo opravdu hodně. Nejen v souvislosti s novou deskou jménem “Eye of Providence”, ale hlavně kvůli loňskému odchodu dosavadní zpěvačky Alissy White-Gluz. Alissa se rozhodla kapelu opustit a zaplnit uvolnivší se post frontwoman u žánrových kolegů Arch Enemy. Nejsem si jist, zda udělala dobře. Opustit skupinu, která kolem sebe tvoří stále početnější zástupy fanoušků a má svou hudbou solidně našlápnuto, na úkor sice legendárních, ale už tak trochu vyčpělých Arch Enemy? Nebudu soudit, každopádně na její místo nastoupila Vicky Psarakis. Zvolit náhradu za Alissu určitě nebylo lehké, protože její projev je jistě docela těžké substituovat. Přeci jen krom svěžích hudebních nápadů táhl poslední dvě alba kupředu právě její hlas. Zvládá bezproblémově čisté i growlové party. Vicky ...

  • Graveyard After Graveyard – Hellhound on My Trail

    21.4.2015

    Kaša

    Graveyard after Graveyard - Hellhound on My Trail

    Ten Rogga Johansson je vážně nezmar, protože když už si člověk myslí, že má těch svých kapel, bočních projektů a různých vedlejšáků dostatek, tak on si vždycky najde něco nového. Netvrdím, že sleduji každou notu, kterou kdy napsal, ovšem minimálně Paganizer a Revolting mám naposlouchané celkem obstojně, takže jsem celkem zíral, když se zpoza jména Graveyard After Graveyard vyklubalo další působiště prostřednictvím kterého plive mezi fanoušky ty svoje jedy. Graveyard After Graveyard jej prezentuje v trošku thrashovějším hávu, což však neznamená, že by zanevřel na svůj oblíbený death metal, takže výsledek je značně agresivní kombinace obou stylů. Samotní Graveyard After Graveyard se narodili relativně nedávno a svým novým EP “Hellhound on My Trail” navazují na loňský debut “Bagged and Dragged ...

  • In Other Climes – Left Over

    20.4.2015

    Kaša

    In Other Climes - Left Over

    Ačkoli k tomu zdařilý obal svádí, tak pod pokličkou “Left Over” francouzských In Other Climes se neskrývá brutální death metalová náplň plná krve, vnitřností a jiných neveselých témat, ovšem zbystřit by měli okamžitě všichni fanoušci metalického hardcoru, protože tahle pětice si pro hladové fanoušky nachystala své třetí album a hned na úvod vyzradím, že to je zatraceně zdařilá žánrová placka, která si svou trošku pozornosti zaslouží. In Other Climes jsou celkem ostřílení týpci, protože loni oslavili deset let existence a na letošní rok si nachystali třetí studiovou nahrávku, která navazuje na debut “The Final Threat” z roku 2008 a o čtyři roky mladšího nástupce “Empty Bottles & Wasted Nights”. Kapela se navíc chlubí, má za sebou koncertní zkušenosti po boku takových jmen jako Hatebreed, Entombed či Walls ...

  • The Prodigy – The Day Is My Enemy

    19.4.2015

    Zajus

    The Prodigy - The Day is My Enemy

    V roce 1999 vyšel americký film “Matrix”, který nás bude dnes zajímat zejména kvůli svému soundtracku. “The Matrix: Music from the Motion Picture” bylo bezpochyby jedním z nejúspěšnějších alb s filmovou hudbou vůbec. Není ostatně divu, spíše než soundtrack bychom ho mohli nazvat našlapaným výběrem rockové a elektronické hudby. Díky němu jsem poznal více zajímavých hudebníků a kapel než ze všech ostatních soundtracků dohromady. Jak asi tušíte, The Prodigy byli jedněmi z nich. Nevybral jsem však hudební doprovod “Matrixu” jen ze sentimentálních důvodů. Jeho vydání se totiž datuje nedlouho po zrodu “The Fat of the Land”, jednoznačně nejúspěšnějšího alba The Prodigy. Není divu, s hity jako “Smack My Bitch Up”, “Breath” či “Firestarter” přinesli The Prodigy v roce 1997 nefalšovaně agresivní elektroniku do mainstreamu.


Od hudebních fandů pro hudební fandy