Recenze

  • Saltas – Currents

    1.3.2018

    Metacyclosynchrotron

    Saltas - Currents

    Mám rád labely jako Nuclear War Now!, Iron Bonehead, Invictus, které jsou zárukou kvality nejen proto, že pod nimi vychází kultovní kapely. Pod Season of Mist (například) také vychází metalová špička, ale to spíše z důvodu, že Season of Mist a jim podobní dokáží nabídnout zaběhnutým spolkům lepší podmínky, primárně co se týče financí, neboť od nich se odvíjí spousta důležitých prvků okolo kapelního fungování, což platí i pro trve ug spolky z horní dolní. Ovšem vypiplat si kapelu od úplných demo počátků, věnovat jí čas, prostředky a tedy i důvěru bez jistoty, že se to vše vrátí, to je jiná. A mezi takové patří právě firmy uvedené v první větě (a samozřejmě mnohé další). O švédských Saltas se běžný posluchač mohl oficiálně dozvědět teprve v lednu, neboť tehdy byla spuštěna ...

  • Taake – Kong vinter

    27.2.2018

    H.

    Taake - Kong vinter

    Pro určitou část blackmetalového hnutí – samozřejmě pro tu, která je věrná kořenům žánru a vyznává staré časy a staré pořádky – bylo vždy důležité být true. Ačkoliv názory na to, co přesně to znamená a jak přesně to vypadá, se mohou lišit a nejspíš i liší od každého jednotlivce. Být true je ovšem mantra neměnná provázejíc konání naše životem naším povšechným. Za cosi jako mekku black metalu je, dnes už do určité míry spíše z historických důvodů, považováno Norsko. Což je na jednu stranu docela paradoxní, jelikož kapely, jež stály na samotném počátku u zrodu black metalu, tedy Venom, Bathory a Hellhammer, pocházely z Velké Británie, Švédska a Švýcarska. Nicméně asi všichni si tenhle paradox umíme vysvětlit, poněvadž je myslím evidentní, kvůli jaké éře se Norsko pro black ...

  • Jarun – Sporysz

    26.2.2018

    H.

    Jarun - Sporysz

    Polským Jarun se na našich stránkách věnujeme již od vydání jejich debutového alba „Wziemiozstąpienie“, které se objevilo na podzim roku 2012. Sice mělo své mouchy, ale našly se na něm i silné momenty a celkově vzato se jednalo o dost příjemné překvapení, které navíc věštilo potenciál do budoucna. Což je svým způsobem u debutového počinu kolikrát důležitější, než aby se kapele podařilo hned napoprvé stvořit nějaké dech beroucí veledílo. Mnohdy se ovšem stává, že ke skutečnému naplnění načrtnutého potenciálu nedojde. Svou roli v tom může hrát i všeobecná tendence metalového obecenstva stavět se vůči jakékoliv kritice, byť mnohdy konstruktivní a dobře míněné, odmítavě, lepší je všechny plácat po zádech a tvářit se, jak je všechno úžasné a každé album zážitek až za roh a ještě dál.

  • Alghazanth – Eight Coffin Nails

    25.2.2018

    H.

    Alghazanth - Eight Coffin Nails

    Finští Alghazanth patří ke skupinám, jaké lze bez obav zařadit ke stálicím. Dle mého názoru do puntíku splňují vše, co si pod tímhle vágním pojmem představím – na scéně (další vágní pojem) se pohybují již dlouho, jsou poměrně aktivní, za dobu svého působení nastřádali slušnou řádku alb (letošní „Eight Coffin Nails“ je osmým dlouhohrajícím počinem), většina z nás na jejich jméno už někdy narazila, většina z nás také nějakou tu jejich placku nejspíš slyšela. Prostě taková jistota. Nic víc ovšem v sobě pojem „stálice“ neobsahuje. Nijak neimplikuje legendárnost či kultovnost, byť si to mnozí mylně myslí. Vždyť existuje mnoho kapel považovaných za legendární, ačkoliv hudební kvalitou na takový status prostě nemají a jedinou jejich skutečnou „zásluhou“ je houževnatost a dlouhověkost (což v některých případech také mohou být chvályhodné vlastnosti, ale ...

  • Fu Manchu – Clone of the Universe

    24.2.2018

    Cnuk

    Fu Manchu - Clone of the Universe

    S Američany Fu Manchu mám takový zvláštní vztah, kdy nedokážu nějak zjednodušeně popsat jejich dosavadní dráhu. Tím myslím takový základ, jakým třeba bývá označení nejsilnějšího období, nejslabšího období či významný mezník, který například znamená změnu v jejich směřování. Pravda, z hlediska sestavy byl zřejmě klíčový rok 1996, kde došlo k výrazné obměně, ale na stylu kapely se to tak zásadním způsobem neprojevilo. Za období klasické, tedy chcete-li nejsilnější, lze označit právě to počínaje zmíněným rokem a konče začátkem dvacátého prvního století. Mně osobně však nepřijde o nic horší ani lepší než předešlá, ani následující tvorba, „Clone of the Universe“ nevyjímaje. Kvalita počinů těchto rockerů je konstantní po celou dobu jejich fungování, což je poměrně ojedinělá záležitost. Jasně, jsou alba, která se někomu líbí více či méně, ...

  • Morbosidad – Corona de epidemia

    23.2.2018

    Metacyclosynchrotron

    Morbosidad - Corona de epidemia

    Jaké kapely lze vlastně označit za kultovní? V případě mexických/amerických Morbosidad by se o tom dalo polemizovat, jelikož ve své subžánru vždy patřili k těm béčkovým. Ale jejich houževnatost, se kterou v průběhu 25 let své existence vydávali alba, splitka a přikládali pod kotle v mnoha klubech takřka po celém světě, je podle mě obdivuhodná, a nejen proto chovám ke kapele jistý respekt. Nové, v pořadí již páté album „Corona de epidemia“ vychází jako obvykle u Nuclear War Now! Productions a případní šťastlivci jej mohli sehnat už loni na americkém Mass Destruction Metal Festu jako vinylovou limitku s alternativním, na koleně spíchnutým obalem. Regulérní edice společně s CD vychází v březnu a tradičně ji zdobí malba kultovního francouzského malíře Chrise Moyena (a ano, Kristus na ní opět dostává sadu). Nové album představuje Morboso metal ...

  • Make a Change… Kill Yourself – IV

    22.2.2018

    H.

    Make a Change… Kill Yourself - IV

    Zdá se, že Ynleborgaz, jehož já osobně řadím k čelním představitelům dánského black metalu, byl poslední dobou skladatelsky při chuti. Nezvykle dlouho mlčel v rámci obou svých hlavních projektů, ale začátek roku 2018 pro jeho příznivce vše vynahrazuje. Co se Angantyr týče, koncem ledna vyšla po šesti letech první nová muzika v podobě minialba „Foragt“, na nějž koncem března naváže šestá řadovka „Ulykke“. Pokud ale někdo preferuje pomalejší a sebevraždenější část Ynleborgazovy tvorby, bude jej spíš zajímat čtvrtá deska „IV“ projektu Make a Change… Kill Yourself (což je jen tak mimochodem kurevsky skvělý název pro kapelu), shodou okolností taktéž šest let po předchozím počinu „Fri“. Make a Change… Kill Yourself (vlastně stejně jako Angantyr) nepatří k formacím, které mají (a chtějí) předvádět nějakou hudební invenci. Myslím, ...

  • Thantifaxath – Void Masquerading as Matter

    21.2.2018

    Metacyclosynchrotron

    Thantifaxath - Void Masquerading as Matter

    Kanadští Thantifaxath se v průběhu současné dekády sice nestali největšími miláčky blackmetalového obecenstva, ale myslím, že debut „Sacred White Noise“ nezanedbatelný dopad měl. Minimálně na ty co preferují žánr v experimentálnější podobě, která místo horoucích pekel a násilí spíše evokuje nihilistický chlad kosmických dálav. Thantifaxath podle mého mají celkem blízko ke „kaskádské“ scéně a progresivnímu/avantgardnímu blacku po vzoru kapel, které nemusím zmiňovat. Důležité ovšem je, že jejich výrazivo je ještě dostatečně blackmetalové a vývoj hudby se ubírá směrem, který je i pro můj poměrně přísný pohled na žánr stále akceptovatelný. Navíc zde byla vždy přítomná kvalita, důvtip, stejně jako příslib, že z následovníků budou vůdci. Jak jsou na tom Thantifaxath s novým pětatřicetiminutovým EP „Void Masquerading as Matter“? Vzhledem k tomu, že několik uhrančivých pasáží z debutu stále chovám v živé ...

  • Sklo – Sound Quadrature

    20.2.2018

    H.

    Sklo - Sound Quadrature

    Experimentální muziku mám dost rád a čas od času nepohrdnu možností vyresetovat si mozek nějakou sonickou nenormálností, která jde ve své netradičnosti až do míst, kde hranice mezi hudbou a kakofonií bývá nejasná. Nejsem však tolik domýšlivý, abych tvrdil, že jsem v tomto oboru odborníkem, jemuž není rovno, ale něco takového stejně nepotřebuji. Člověku ke štěstí stačí subjektivní pocit, že mu to něco předává, a právě ten v experimentálních žánrech nacházím dost často. Leckdy se ovšem stává, že nedojde ke správné konstelaci hvězd (případně k čemukoliv jinému se stejným významem – nechám na vás, jak to nazvete) a hudba (?) vysílá na úplně jiných frekvencích než na těch, na nichž jsem schopen a ochoten přijímat signál, jakkoliv jsem anténu naladil do experimentální polohy.

  • Mortis Mutilati – The Stench of Death

    19.2.2018

    H.

    Mortis Mutilati - The Stench of Death

    Když jsem si před nějakými čtyřmi lety poprvé pouštěl desku „Nameless Here for Evermore“, francouzská formace Mortis Mutilati pro mě byla velkou neznámou. K albu jsem se dostal jednoduše z toho důvodu, že nám ji tehdy vydavatelství Naturmacht Productions poslalo k recenzi, a vzhledem k tomu, že jsme ještě tenkrát došlé věci příliš netřídili a prakticky zrecenzovali vše, co nám dorazilo, pustil jsem se i do poslechu a následně psaní o „Nameless Here for Evermore“, ačkoliv již tehdy šlo o rok starou záležitost. Počin s ponurým šedivým hřbitovem na obálce mě ovšem příjemně překvapil. Macabre – jenž je mozkem kapely a v její studiové podobě vlastně i jediným členem, který k sobě další lidi přibírá pouze na živá vystoupení – sice nenabízel nijak originální pojetí černého kovu, ale byl to dobře odvedený a ...

  • Abigor – Höllenzwang (Chronicles of Perdition)

    18.2.2018

    Sicmaggot

    Abigor - Höllenzwang (Chronicles of Perdition)

    Abigor patří ke kapelám, jejichž tvorby jsem si vždy cenil. Ať už jde o starší věci z devadesátých let anebo pozdější experimentování, vždy mi jejich přístup v jistých ohledech imponoval. Ačkoliv mám mezi jejich alby některé oblíbenější kusy a jiné méně (což nejspíš ani nemůže být jinak), snad u žádného předchozího dlouhohrajícího počinu jsem nemohl tvrdit, že bych v něm neviděl a neslyšel vysoké kvality. A o to víc mě mrzí, že u „Höllenzwang (Chronicles of Perdition)“ mám pochyby… Největší hodnotu na „Höllenzwang (Chronicles of Perdition)“ má pro mne obálka, kterou – společně s „Nachthymnen (From the Twilight Kingdom)“, „Supreme Immortal Art“, „Leytmotif Luzifer (The 7 Temptations of Man)“ a EP „Orkblut – The Retaliation“ – považuji za jednu z nejlepší, jaká se kdy na nahrávce Abigor objevila.

  • Electric Wizard – Wizard Bloody Wizard

    15.2.2018

    Cnuk

    Electric Wizard - Wizard Bloody Wizard

    Britové Electric Wizard představují už takřka tři dekády stěžejní jméno doommetalového, potažmo stonermetalového žánru. Svou pozici si vybojovaly osmi řadovými alby, především pak těmi z devadesátých let a přelomu tisíciletí. S novějšími počiny se už nedá mluvit v superlativech, avšak stále se jedná o hodnotná díla splňující všechny normy. Oni sami si nejspíš uvědomili, že další „Dopethrone“ už nenatočí, a tak se ho v posledních letech už ani nesnaží napodobit a dali se na trochu jinou trať. Už z názvu nové placky je vidět, odkud pramení hlavní inspirace. Asi nemusím říkat, jakou desku „Wizard Bloody Wizard“ parafrázuje. Právě od zlomového alba z roku 2007, „Witchcult Today“, se kroky Electric Wizard ubírají směrem k sedmdesátkovému rocku. Přidalo se více psychedelie a takové té rockové přímočarosti, takže kapela místy působí jako klasická okultní ...

  • Mike Shinoda – Post Traumatic

    14.2.2018

    Zajus

    Mike Shinoda - Post Traumatic

    Skladba, kterou Mike Shinoda složil krátce po smrti zpěváka Chestera Benningtona, byla přesně taková, jakou byste v dané situaci očekávali. Z tichého, pianem doprovázaného zpěvu byla znát bezradnost, s jakou se Shinoda po smrti svého dobrého kamaráda potýkal. Bohužel však nešlo jen o bezradnost emocionální, nýbrž i o bezradnost skladatelskou. „Looking for an Answer“ zněla přesně tak, jak jsem doufal, že nová hudba od mozku Linkin Park znít nebude. Nezůstalo však u jediné kompozice, Shinoda skládal dál a výsledkem je nečekané EP „Post Traumatic“. Dobrou zprávou je, že se hudebně pohybujeme v úplně jiné sféře, než jakou byla zmíněná „Looking for an Answer“. Pokud bylo z mnoha let působení Linkin Park něco jasné, pak to, že Shinodova láska směřuje hlavně k hip-hopu. Ne snad, že by se k jeho čisté formě při skládání ...

  • I I / Lihhamon – Miasmal Coronation

    13.2.2018

    H.

    I I / Lihhamon - Miasmal Coronation

    Německou smečku I I – což je ve skutečnosti zkratka pro Infernal Invocation – mnozí (a asi nejen) domácí posluchači zaznamenali díky její účasti na loňském turné Astral Maledictions, v jehož rámci formace loni brázdila Evropu po boku Sortilegia, Sinmara a Almyrkvi. Pražský koncert se odehrál 1. prosince, kdy měli I I na kontě čerstvé splitko „Miasmal Coronation“. Právě na něj se nyní ve stručnosti podíváme. Vzhledem k tomu, že jde o split album, asi je zřejmé, že na něm I I nenacházejí sami. Nosič sdílejí společně s Lihhamon, kteří stejně jako I I pocházejí z Lipska. Lihhamon však mají na rozdíl od svých kolegů na kontě už jednu dlouhohrající desku – placka s názvem „Doctrine“ vyšla na jaře 2016.

  • In Vain – Currents

    12.2.2018

    Zajus

    In Vain - Currents

    Pět let není krátká doba a leccos se během ní může změnit. Tak například názory na hudbu, nejen obecně, ale i na konkrétní alba. To je poněkud nepraktické pro nešťastného hudebního recenzenta, který jeden den nějaké album vynese do nebes a po pár dnech a pěti letech se za svou neprozřetelnost musí téměř stydět. V mém případě je to v menší míře právě tak. Když totiž projdu své staré recenze, mám dojem, že jsem hudbu v nich zachycenou ohodnotil buď správně, nebo jsem ji přinejmenším lehce přecenil. S In Vain je to však naopak. Přestože jsem jejich dnes již pětiletý počin „Ænigma“ v dobové recenzi chválil, již o pár měsíců později jsem měl dojem, jako by si nahrávka zasloužila hodnocení ještě vyšší. Dalších několik let na tomto pocitu nic nezměnilo, neboť ...

  • Heir – Au peuple de l’abîme

    11.2.2018

    H.

    Heir - Au peuple de l'abîme

    Heir jsou jednou z těch kapel, na jejichž poslech jsem se nechal nalákat z trochu „iracionálních“ důvodů. Nepřitáhly mě ukázky, ani znalost starších nahrávek, ani nějaké zajímavé jméno v sestavě. Na jejich debutové desce „Au peuple de l’abîme“ mě prostě zaujal obal a v kombinaci se skutečností, že počin do světa na CD i LP vypustili Les acteurs de l’ombre Productions, mi to prostě stačilo na to, abych počinu věnoval trochu svého sluchu. Nejprve ovšem několik formálních slov k samotné skupině. Pětičlenná formace pochází z francouzského Toulouse a z minulosti má na kontě minialbum „Asservi“ (jehož obálka se mi jen tak mimochodem také velmi líbí) a splitko s krajany In Cauda Venenum a Spectrale. Což samozřejmě není mnoho, ale to ještě nemusí nic znamenat, protože v dnešní době už jsou hranice mezi kvalitou demo ...

  • Archaic Tomb – Congregations for Ancient Rituals

    10.2.2018

    H.

    Archaic Tomb - Congregations for Ancient RitualsArchaic Tomb - Congregations for Ancient Rituals

    V dnešní recenzi budeme zabrušovat do podzemních hlubin a hned na začátek mohu prozradit, že nepůjde o nějakou píčovinu, abychom z toho pak zase museli takticky vybrušovat. Sice nemohu tvrdit, že se vám v případě „Congregations for Ancient Rituals“ chystám naservírovat nějakou skrytou undergroundovou perlu, z jejíž muziky si sednete na prdel, zadek, ánus, řiť, řitní věnec, zadnici, konečník nebo hýždě, ale pokud máte v oblibě kus deathmetalové špíny, pak by vás Archaic Tomb mohli bavit. Archaic Tomb je portugalská smečka, v jejíž sestavě nenajdeme žádná známá jména, ale stačí projet line-up na metalových archivech, aby člověku bylo jasné, že tihle borci už mají něco nahráno a nejsou to žádní začátečníci.

  • Angantyr – Foragt

    9.2.2018

    H.

    Angantyr - Foragt

    Dánský projekt Angantyr jsem měl vždy docela v oblibě. V některých fázích své posluchačské „kariéry“ dokonce asi víc, než by si kapela možná zasloužila. Sice vím a vždy jsem věděl, že Ynleborgaz zde skutečně nevytváří nic nového nebo objevného, ale jeho muzika má ohromnou porci atmosféry, čehož si dokážu cenit. Stěžejními díly Angantyr pro mě stále zůstává první trojice desek „Kampen fortsætter“ (2000), „Sejr“ (2004) a „Hævn“ (2007), plus mám rád i demosnímky „Endeløs“ (1998) a „Nordens stolte krigere“ (2001). Následující dvě alba „Svig“ (2010) a „Forvist“ (2012) už mě ovšem tolik nesebrala, ačkoliv Ynleborgaz ze své cesty syrového atmosférického black metalu neuhnul ani o píď. Ještě „Svig“ mělo některé opravdu dobré skladby, ale „Forvist“ jsem už neměl moc potřebu poslouchat ...

  • Big|Brave – Ardor

    8.2.2018

    H.

    Big|Brave - Ardor

    Mám radost vždy, když mohu v recenzích představit nějakou zajímavou formaci, a dnes to bude právě takový případ. Ale kdoví, třeba jdu s křížkem po funuse a všichni už kanadské Big|Brave dávno znáte. Vždyť také loňský počin „Ardor“ je už jejich třetí řadovou nahrávkou. Já osobně jsem však kapelu donedávna vůbec neznal, ačkoliv její předchozí album „Au De La“ z roku 2015 vyšlo u Southern Lord, což je jeden z těch labelů, jejichž činnost dost cením. Nakonec, i aktuální placka „Ardor“ má na sobě jejich logo, čímž se jen potvrzuje, že se na jejich značce objevují kvalitní záležitosti. Jedním z prvních dojmů z poslechu „Ardor“ je, že se celá deska nese v pomalém duchu. Big|Brave nikam nepospíchají a trpělivě splétají své dlouhé zatěžkané kompozice v doom/dronově táhlých riffech. Pod jedenáct ...

  • Magadan – Perm-36

    6.2.2018

    H.

    Magadan - Perm-36

    Magadan je město na ruském Dálném východě a zároveň centrem Magadanské oblasti, kde bylo za éry Sovětského svazu vybudováno množství pracovních táborů, takzvaných gulagů. Těch zde vzniklo několik desítek a zemřelo v nich mnoho tisíců lidí. Ostatně i samotné město bylo vybudováno v rámci nucených prací a svého času sloužilo jako hlavní tranzitní centrum, přes nějž byli vězni posíláni do okolních pracovních táborů, a dále zde sídlila organizace Dalstroj, která se starala o těžbu nerostných surovin v Kolymské oblasti (což je historická oblast zčásti se rozkládající na území dnešní Magadanské oblasti), k čemuž využívala právě vězně z pracovních táborů. Logo Dalstroj (zkombinované se strážní věží gulagu) lze vidět na zadní straně desky „Perm-36“ i přední stránce jejího bookletu. Perm-36 byl také tábor nucených prací, který se nacházel v Permském kraji na východě evropské části ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy