Recenze

  • Затемно – В петле

    30.6.2019

    H.

    Затемно - В петле

    Затемно je ruský projekt, za nímž stojí Vasily Suzdalsky nebo také St. Pastor, P. anebo Ограда, přičemž je to právě ten poslední pseudonym, pod nímž je Vasily uveden v bookletu „В петле“. Dle dostupných informací je chlapec aktuálně v sestavě Затемно sám, ale nebývalo tomu tak vždy. Na „В петле“ mu baskytarou a doprovodnými vokály vypomohl Japetus neboli Плита a v minulosti zde působil i VVurd. To sice nejsou jména, která by většině z nás něco řekla, ale za zmínku možná stojí, že se všichni tři různě potkávali už v jiných kapelách. Ani u kapel nejde o nějaké zajeté záležitosti, o nichž byste museli nutně slyšet, ale všechny ty formace jako Rotting Heaven, Cage of Creation nebo VTTA mají na kontě i dlouhohrající desky.

  • Molasses – Mourning Haze / Drops of Sunlight

    29.6.2019

    Cnuk

    Molasses - Mourning Haze / Drops of Sunlight

    Čas letí neúprosně. Je tomu už šest let od rozpadu nizozemské okultní kapely The Devil’s Blood. Po ohlášení konce ještě stihli téhož roku vydat finální třetí studiovou desku „III: Tabula Rasa or Death and the Seven Pillars“, již tvoří nedokončené demo nahrávky pořízené v domácím studiu kytaristy a hlavního principála celého spolku Selima Lemouchiho. Ten spáchal následujícího roku sebevraždu, což definitivně zmařilo veškeré naděje na znovuobnovení činnosti formace. Významnou, až definující součástí The Devil’s Blood byla také Selimova sestra Farida. Právě její nezaměnitelný zpěv, ve kterém mísí krásu s temnou podmanivostí (ostatně přezdívku „The Mouth of Satan“ asi nedostala pro nic za nic), tvořil nedílnou součást kapely. Byla by tedy veliká škoda tento jedinečný hlas neslyšet i nadále.

  • Earth – Full Upon Her Burning Lips

    27.6.2019

    Dantez

    Od poslední desky Earth uplynulo pět let. Na „Primitive and Deadly“ se kapela představila v lehce poupraveném kabátě. Zvuk trochu přitvrdil a repertoár obohatily hostující vokály. Jednou ze zásadních otázek tedy může být, zda se i na „Full Upon Her Burning Lips“ pokračuje v mírném hudebním odklonu. Hned spatra je nutné poznamenat, že nejsem kdovíjak velký znalec Earth. Nemám zdaleka najeto vše, co kapela za ty léta vytvořila. Jsem si nicméně vědom jejich relevance na poli hudební avantgardy, konkrétně pak v žánru drone. Uvědomuju si, že by bez desky „Earth 2: Special Low Frequency Version“ asi nikdy nebylo okolo hutných, rozvleklých a obecně opresivních kytarových ploch takové halo.

  • Vouna – Vouna

    25.6.2019

    H.

    Vouna - Vouna

    Metal jako celek je spíš maskulinní záležitost. Nikoliv výhradně, přesto je myslím docela evidentní, že se v něm uplatňuje víc mužské pohlaví nežli to ženské. Asi bude zbytečné tu nyní spekulovat o důvodech, proč tomu tak je. Ať je to dáno historicky nebo prostě tím, že základní podstaty žánru ladí spíš s archetypální povahou muže (anebo jde ta implikace opačně?), asi nám to už dnes může být víceméně jedno. Takový je prostě stav věcí, a i kdyby se někomu nelíbil, asi těžko s ním něco udělá. Fakt jednoduše zůstává, že i dnes se v metalu stále uplatňuje výrazně méně žen než můžu, i přestože jsou dávno pryč doby, kdy byla ženská v metalové kapele naprostým zjevením. Já si navíc dovolím tvrdit ještě jednu věc – na metalové hudbě, ...

  • Rammstein – Rammstein

    24.6.2019

    H.

    Rammstein - Rammstein

    Němečtí titáni Rammstein jsou jedni z mála těch skutečně velkých kapel, k nimž chovám respekt a jejichž hudba se mi pořád líbí. Bylo hodně skupin, které jsem poslouchal kdysi a poté se mi vzdálily. Jen hrstka jich zůstala a dodnes mě jejich muzika nějakým způsobem oslovuje. Právě Rammstein k nim patří, byť musím jedním dechem dodat, že zdaleka ne všechno, co kdy vypustili ven, vnímám jako skvělé počiny. Nemluvím ani tak o albech, jako spíš o jednotlivých skladbách, protože na všech jejich dlouhohrajících počinech se najdou skvělé songy, ale s výjimkou těch prvních jsou tu i vyloženě slabé věci, které mě regulérně nebaví. Tak či onak, na novou desku jsem se samozřejmě těšil. Přece jenom jsou to kurva Rammstein, že jo. Obzvlášť když si pánové tentokrát dali opravdu načas ...

  • Deathspell Omega – The Furnaces of Palingenesia

    22.6.2019

    H.

    Deathspell Omega - The Furnaces of Palingenesia

    Deathspell Omega patří mezi stěžejní formace metalového extrému. A jestli si myslíš něco jiného, tak si to myslíš špatně. Jejich kořeny sice nesahají tak hluboko jako u metalových titánů, kteří kdysi formovali žánry a subžánry, přesto je vliv téhle francouzské smečky na větev avantgardního black metalu a nejen jeho nepopiratelný a nepřehlédnutelný. Dovolím si tvrdit, že Deathspell Omega hráli zásadní roli ve formování všech disharmonických a chaotických odnoží. Možná, že kdyby neexistovali, byl by na jejich místě někdo jiný a třeba by se tyto metalové obory vyvinuly obdobně, ale na kdyby se nehraje. Unikum Deathspell Omega je neoddiskutovatelné. Výlučnost s sebou nicméně nezřídka přináší i zástup napodobitelů, což Deathspell Omega neminulo. O trendu chaotického black metalu i death metalu už ostatně řeč byla.

  • Rotting Christ – The Heretics

    21.6.2019

    H.

    Rotting Christ - The Heretics

    Řekl bych, že Rotting Christ jsou nyní svým způsobem v záviděníhodné i nezáviděníhodné pozici zároveň. Myslím si, že co do ohlasu aktuálně prožívají nejlepší období své kariéry. Samozřejmě, mezi jistou částí posluchačů měli respekt vždy, vždyť hráli zásadní roli ve vývoji řeckého black metalu a jejich debut „Thy Mighty Contract“ společně s „His Majesty at the Swamp“ od Varathron ve velké míře stanovil pravidla, podle nichž se tenhle žánr v jejich rodné zemi dodnes hraje. Přijde mi ale, že až s posledními alby Rotting Christ prorazili do metalového středního proudu. Právě proto říkám, že jejich aktuální éra je co se ohlasu týče snad nejvýše. Formace vedená bratry Tolisovými pravidelně jezdí headline turné po Evropě, hraje na velkých festivalech, vydává desky u prestižní firmy…

  • Shibalba – Stars Al-Med Hum

    19.6.2019

    H.

    Shibalba - Stars Al-Med Hum

    Přestože Shibalba nemá po hudební stránce s metalem zhola nic společného, jistě jde o jméno, které bude mnohým příznivcům tvrdé muziky známé. Může za to samozřejmě sestava, která se v současné době skládá ze dvou členů řeckých Acherontas, jmenovitě Acherontase V.Priesta a Saevuse Helcatha (zde jako Aldra-Al-Melekh), a člena dnes již nefunkčních Švédů Nåstrond, Karla NE nebo také Nachzehrera. Borci produkují cosi jako atmo tribal ambient, což mi by znělo dost zajímavě, i kdybych Shibalba už neznal. A vlastní hudba zajímavá, atmosférická a nebojím se říct, že do určité míry i podmanivá je. Dokonce bych se nebál hned zkraje prohlásit, že aktuální, loňský počin „Stars Al-Med Hum“ se mi líbí víc než předešlá deska „Psychostasis – Death of Khat“, ačkoliv ani ta nebyla vůbec špatná. Přesto je tu ...

  • Ophidian Forest – VotIVe

    18.6.2019

    H.

    Ophidian Forest - votIVe

    Příjemná náhodná setkání mám moc rád. Člověk nic zvláštního nečeká, jen si to tak pustí na zkoušku a jeb ho – má před sebou skvělé album. I to v takových případech stačí ke spokojenosti, zase není třeba být nenažraný a prahnout po nějakém výjimečném či výlučném díle. Za takové bych „VotIVe“ určitě nepovažoval, to by zase bylo přehnané. I tak se nicméně jedná o hodně sympatické překvapení a desku, která mě velmi potěšila a s níž jsem strávil o poznání víc času, než bych si v předstihu vsadil… Jak z předešlého odstavce asi nepřímo plyne, s Ophidian Forest jsem se doposud nesetkal. V případě „VotIVe“ se však nebavíme o prvotině. Ve skutečnosti se jedná již o čtvrté album téhle mezinárodní formace. Debut „Redbad“ vyšel v roce 2007 a mezi druhou a třetí deskou proběhlo několik let nečinnosti.

  • Darkthrone – Old Star

    17.6.2019

    Cnuk

    Darkthrone - Old Star

    Darkthrone by klidně mohli být ve slovnících uváděni jako praktický příklad u hesla kultovní. Bylo by nošením dříví do lesa na takto zaměřeném webu nějak rekapitulovat jejich dosavadní dráhu. Darkthrone jsou bezesporu jednou z nejzásadnějších kapel metalového žánru, kdy pro black metal stvořili naprosté skvosty, a nyní si tak pánové Fenriz a Nocturno Culto mohou dělat, co chtějí, a přesně to také dělají. O to lepší a svým způsobem i neuvěřitelnější je, že to, co dělají, je tak zábavné a odkaz Darkthrone díky tomu žije naplno dále. Letošní nahrávka „Old Star“ pokračuje v tom, co se ozývalo už na minulé, tři roky staré „Arctic Thunder“, ale vlastně i předchozí „The Underground Resistance“. Tím se pravděpodobně v diskografii Darkthrone utvořila další trilogie spřízněných alb.

  • Noisem – Cease to Exist

    15.6.2019

    Cnuk

    Noisem - Cease to Exist

    Baltimorskou partičku Noisem jsem začal registrovat v období vydání jejich druhého počinu „Blossoming Decay“, tedy roku 2015. Ne, že by tahle deska způsobila nějakou vichřici, ale jejich fúze death metalu a thrash metalu se mi zdála docela zábavnou. Poté jsem o nich nějaký čas neslyšel. Až nyní, o čtyři roky později, tu máme novinku „Cease to Exist“, a já jsem se tak opět dostal k oživení vzpomínek na předešlou tvorbu a se zájmem sledoval, kam povedou další kroky této trojice. Na minulých albech byli Noisem ještě pěticí, ale jak jsem již zmínil, nyní jsou v jejich řadách pouze tři borci. Zůstali Harley Phillips a Sebastian Phillips, kteří to spolu táhnou už od dob Necropsy, původní reinkarnace Noisem. K nim se přidal starý známý Ben Anft, jenž byl rovněž ...

  • Apatheia – Konstelacja dziur

    13.6.2019

    H.

    Apatheia - Konstelacja dziur

    Pro ty z vás, koho ještě neomrzel polský black metal, tu na dnešek máme další tip na novou chásku, jejíž produkce by vám teoreticky mohla zachutnat. Opět se potvrzuje, že studnice polského black metalu je prakticky bezedná, poněvadž každý rok se objevují nové a nové debutující formace, jejichž prvotiny s přehledem bijou většinu black metalu, který vychází třeba u nás. Apatheia sice nepředložili až tak dobré album, aby bylo možné je okamžitě zařadit až k žánrovým elitám své země, ale pořád se jedná o solidní záležitost, jež by příznivce polštiny v černém kovu mohla zaujmout a na nějakou chvíli i zabavit. S nějakou historií nemá smysl se příliš zdržovat, protože není moc o čem povídat. Trojice z města Mielec v jihovýchodním Polsku za sebou dle dostupných informací nemá mnoho zkušeností.

  • The Mon – Doppelleben

    12.6.2019

    H.

    The Mon - Doppelleben

    Začít recenzi na formaci jako The Mon je velice jednoduché. Jen těžko to totiž lze uvést něčím jiným sdělením, že se jedná o sólový projekt Urla z Ufommamut, kde zpívá a hraje na baskytaru a klávesy. Ufomammut si během let vybudovali dost slušnou pozici na poli alternativního metalového extrému. Jejich (řečeno dost ve zkratce) psychedelický sludge zachutnal velkému množství lidí a zdá se mi, že od dvojalba „Oro: Opus Primum“ / „Oro: Opus Alter“ (obě 2012) je po jejich muzice docela hlad. Což asi nebude náhoda, když právě s těmito deskami Ufommamut poprvé vydávali na silné a zavedené značce Neurot Recordings, pod jejímiž křídly ostatně zůstali i pro další počiny „Ecate“ (2015) a „8“ (2017). Věřím, že už jen tahle spojitost s Ufommamut bude mnohým stačit, aby se o The Mon začali ...

  • Iskandr – Euprosopon

    11.6.2019

    H.

    Iskandr - Euprosopon

    Nizozemský borec Omar K., dost často vystupující spíše jen pod jménem O (osobně mám pro tyhle jedno-písmenkové zkratky fakt pochopení), se tu v našich recenzích v relativně nedávné době objevil již dvakrát. Jedná se totiž o jednoho z těch činorodých muzikantů, kteří mají na triku větší množství různých projektů. Konkrétně jsme se tu bavili o debutu „Fertile Descent“ projektu Solar Temple a také o splitku „De oord“ mezi kapelami Turia a Fluisteraars, z nichž O hraje v té první jmenované. Vedle toho má v portfoliu i další kapely jako Galg, Lubbert Das (první řadovka „De plagen“ vyšla loni v zimě), Nusquama (debut „Horizon ontheemt“ je venku od března – minimálně ten plánuji také ještě napsat) anebo Iskandr.

  • Vltimas – Something Wicked Marches In

    10.6.2019

    Cnuk

    Vltimas - Something Wicked Marches In

    Když se dá dohromady tzv. superskupina, zákonitě roste pozornost. Je to vlastně propagace zadarmo. Logicky. Děje se tak poměrně často a někdy se to povede, namátkou případy Cream, Fantômas, Mad Season…, ale vzpomeňme třeba na takový Voodocult. Chuck Schuldiner, Millie Petrozza, Dave Lombardo nebo Jim Martin v jedné kapele? A co z toho bylo? Velký hovno. Takže jména samozřejmě nejsou zárukou kvality, ale to je snad všem jasné. Zůstaneme v extrémním metalu, protože dnešní povídání se týká seskupení Vltimas, v jehož řadách působí David Vincent, Flo Mounier a Rune Eriksen známý jako Blasphemer. Tedy vtipně podobné složení jako v případě projektu Nader Sadek. Vltimas neponechali nic náhodě. Nahrávka „Something Wicked Marches In“ vyšla u známé stáje Season of Mist a o obal desky se postaral současný král této disciplíny ...

  • Misþyrming – Algleymi

    7.6.2019

    Dantez

    Misþyrming – Algleymi

    Ne mnoho blackmetalových kapel současnosti se může pyšnit absolutně unikátním zvukem. Éterem prolétávají deriváty a kultivary, které jsou sice často kvalitní, ale nic signifikantního je z jednolité masy nevyzdvihává. Misþyrming, po boku několika ostatních islandských kapel, se z této skupiny jasně vymaňují. Debut „Söngvar elds og óreiðu“ je toho jasným důkazem. Deska, která od začátku do konce zní, jako by byla nahrána v zatuchlé ledovcové jeskyni, paradoxně nenechala téměř nikoho, kdo hoví extrémní muzice, chladným. Není divu. „Söngvar elds og óreiðu“ bere inherentní norský chlad, protahuje ho pro Island známým neortodoxním hudebnictvím a navrch mu ještě záměrně ubírá pár stupňů.

  • Common Eider, King Eider – A Wound of Body

    6.6.2019

    H.

    Common Eider, King Eider - A Wound of Body

    Okolo Common Eider, King Eider jsem svého času kroužil poměrně dlouhou dobu, ale nemohl jsem se nějak donutit k poslechu, přestože jsem tušil, že muzika téhle americké kapely by měla být vysoce kompatibilní s mými posluchačskými choutkami. Tolik potřebnou motivaci k prolomení ledů mi poskytl až rok 2017 respektive tehdy nové album „Shrines for the Unwanted, Respite for the Cast Aside“. Vzpomínám si, že natěšenost tehdy byla veliká, ale výsledný zážitek nebyl zásadně strhující. „Shrines for the Unwanted, Respite for the Cast Aside“ sice nebylo vyložené zklamání, ale určitě jsem čekal víc, takže jsem se do dalšího poslechu Common Eider, King Eider překotně nehrnul.

  • Батюшка – Панихида

    5.6.2019

    H.

    Батюшка - Панихида

    Je docela zajímavé, jak často se stává, že se členové jedné kapely rozhádají a všichni chtějí pokračovat pod tím samým názvem. Dost často se i stává, že simultánně existují dvě inkarnace skupiny se stejným jménem a obě koncertují a/nebo vydávají alba, dokud jejich spory nerozštípne soudní rozhodnutí. Někdy si jedni pacholci musejí založit úplně jiné projekty, jindy z toho vznikají nové verze s příponami jako Inc., A.D., of Fire nebo předponami jako Nějakej Debil‘s bla bla. Většinou se to ale stává u kapel, které už mají něco za sebou a stojí za nimi množství oddaných fanoušků; prostě v případech, kdy se o to jméno vyplatí bojovat, ať už z důvodů finančních či kvůli prestiži (případně obojím). O to víc překvapilo, že Poláci Батюшка se dokázali pohádat už po první desce.

  • Sühnopfer – Hic regnant borbonii manes

    3.6.2019

    H.

    Sühnopfer - Hic regnant borbonii manes

    Sühnopfer je skupina, jejíž zapojení do našich recenzí jsem plánoval už delší dobu, protože mi prostě přišla hodně zajímavá. Proto mi přišlo docela vhod, že čerstvě vyšla nová a celkově třetí řadová deska „Hic regnant borbonii manes“, jelikož se tím pádem jednalo o dost jednoznačnou volbu, co naposlouchat a dát tomu u nás prostor. O to víc ovšem zamrzí, že tentokrát se nebude úplně chválit… Minulé album „Offertoire“ vyšlo ke konci roku 2014 a vlastně docela potichu, přestože se pod album podepsal label Those Opposed Records a navzdory tomu, kdo za projektem stojí. Jednalo se však o velmi dobrou nahrávku, která dokazovala, že i melodický black metal lze zahrát kurva dobře, a šmrnc navíc tomu dodávala ještě medieval atmosféra.

  • Drom / Blues for the Redsun – Fullmoon Alchemy Narcotic Session

    2.6.2019

    H.

    Drom / Blues for the Redsun - Fullmoon Alchemy Narcotic Session

    Od Blues for the Redsun jsme tu recenzovali prakticky každý fyzicky vydaný počin s výjimkou úplně prvního splitka s formací V rukou osudu. Byla by tedy škoda si sbírku článků nerozšířit i o jejich další nahrávku, kteroužto je další split s názvem „Fullmoon Alchemy Narcotic Session“. Jejich souputníky na tomhle releasu jsou liberečtí post-metalisté Drom, jejichž tvorbě jsme se zde možná trochu paradoxně věnovali výrazně méně. Vyjma malé recenze na (shodou náhod také) splitko s Moro Moro Land se tu kapela objevovala spíš v koncertních reportážích. Říkám paradoxně, protože si myslím, že jestli má někdo z těchto dvou formací větší základnu příznivců, jsou to právě Drom. Což asi trochu dává smysl, jelikož za sebou mají víc desek a také hrají výrazně přívětivější hudbu než Blues for the Redsun, kteří ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy