Recenze

  • Lord Wind – The Forest Is My Kingdom

    22.11.2019

    H.

    Lord Wind - The Forest Is My Kingdom

    Představovat Roba Darkena na převážně metalovém webu asi nemá valného smyslu. Klidně si můžete myslet, že to je kokot, ale nemůžete popřít, že Graveland je kultovní kapela, která má na kontě hned několik excelentních desek a další řádku desek, které jsou přinejmenším dobré. Stejně tak asi pro drtivou většinu z vás nebude španělskou vesnicí ani jeho vedlejší projekt Lord Wind, v němž Darken pravidelně opouští kytarové vody a nechává volný průchod svým nemetalovým ambicím. Osobně si myslím, že minimálně první tři desky „Forgotten Songs“ (1996), „Heralds of Fight“ (2000) a „Rites of the Valkyries“ (2001) mají své kouzlo. Vlastně bych se nebál říct, že je mám dost rád, čehož ostatně může být důkazem i to, že si pro čas od času do police sáhnu a ...

  • Profanatica – Rotting Incarnation of God

    20.11.2019

    Metacyclosynchrotron

    Profanatica - Rotting Incarnation of God

    O Profanatica už nemusím psát žádné elaboráty a že se při poslechu jejich desek snižuje IQ až někam k hodnotám uslintané idiocie, víme z recenze desky minulé, na kterou vás tímto odkazuji. Od vydání „The Curling Flames of Blasphemy“ došlo v kapele k zásadním změnám, a to nejen v sestavě, ale dokud bude u kormidla Paul Ledney, tak se posluchač vždycky dočká jen rouhavého, dřevního primitivismu ve stylu Necrovore, který si upřímně zamilují zejména degustátoři metalové hniloby made in 1980’s. Ale vzhledem k tomu, kolik sraček, chcanek, blití a mrdky už bylo nebohému Ježíši v textech Havohej/Profanatica vmeteno do ksichtu, tak se tomu bordelu, co kapela produkuje, obvykle říká black metal. Když jsem teda zmínil ty změny: Profanatica už vícekrát dokázali, že obměny ve strunné sekci mají minimální vliv na znění kapely, takže ...

  • Hell’s Coronation – Ritual Chalice of Hateful Blood

    19.11.2019

    Dantez

    Hell's Coronation - Ritual Chalice of Hateful Blood

    Opravdu kvalitních desek, které by nabízely jen pomalý black metal – pomalý tak, že svou rychlostí nepřekonává ani typické „mid-tempo“ – není zase tolik. Táhlé hymny obvykle spíše obměňují sypačky s tremolo riffy. To platí i pro nejzásadnější desky. Například na „A Blaze in the Northern Sky“ tuto funkci plní „In the Shadow of the Horns“ a na „Drawning Down the Moon“ tempo zpomaluje „The Gate of Nanna“. Polští Hell’s Coronation se právě na tvorbu této pod-odnože soustředí. „Ritual Chalice of Hateful Blood“ obsahuje bezmála 40 minut táhlého, kontemplativního, převážně atmosférického hnusu. Hudba občas připomene pomalé momenty jiných polských uskupení.

  • Abyssal – A Beacon in the Husk

    18.11.2019

    H.

    Abyssal - A Beacon in the Husk

    Britští Abyssal naskočili v roce 2012 prostřednictvím svého debutu „Denouement“ na vlnu kapel vezoucích se na vzrůstající popularitě disonantního death / black metalu. Po cestě vyšlapané australskými Portal se pokoušeli kráčet mnozí, ale právě Abyssal se nakonec vyprofilovali jako jedni z nejzajímavějších následovníků. Také druhá deska „Novit enim Dominus qui sunt eius“ byla výborná a třetí dlouhohrající počin „Antikatastaseis“ snažení Abyssal korunoval. „Antikatastaseis“ nicméně vyšlo už v roce 2015 a od té doby se Abyssal na chvíli naoko odmlčeli. Vynecháme-li kazetový box „Perichoresis“ (2016), větší aktivita přišla až v loňském roce, kdy kapela začala vystupovat živě a také vydala splitko „Apanthropinization“ s krajany Carcinoma.

  • Perverted Ceremony / Witchcraft – Nighermancie / Black Candle Invoker

    17.11.2019

    Metacyclosynchrotron

    Perverted Ceremony / Witchcraft - Nighermancie / Black Candle Invoker

    Splitka jako tohle mám na papíře rád. Perverted Ceremony s Witchcraft vycházejí z podobných kapel a esenci morbidního black metalu interpretují způsobem, který mi je velice sympatický. Na vydání „Nighermancie / Black Candle Invoker“ jsem se těšil i z důvodu, že nabízí přes půl hodiny víceméně exkluzivního materiálu, ale konečný výsledek má značné rezervy. Belgické Perverted Ceremony a také úzce spřízněné Moenen of Xezbeth jsme tu na webu po zásluze vychválili a první jmenovaní až dosud nešlápli vedle: První dvě dema, full-length „Sabbat of Behezaël“ i dvouskladbový, stejnojmenný dodatek, se prostě povedly a nabídly unikátní náhled na sound starých Beherit, Barathrum a Archgoat. Perverted Ceremony hlavně na dřívějších nahrávkách dovedli spíchnout parádní riffy, a to je aspekt, kterým novinka „Nighermancie“ prostě neoplývá.

  • Sunn O))) – Pyroclasts

    15.11.2019

    Dantez

    Sunn O))) - Pyroclasts

    Když Sunn O))) dříve v roce 2019 ohlašovali „Life Metal“, prozradili zároveň, že vyjde „Pyroclasts“ – deska zachycující čtyři bezmála dvanáctiminutové dronové seance, prostřednictvím kterých Greg Anderson, Stepehn O’Malley a hosté T.O.S Nieuwenhuizenem, Tim Midyett a Hildur Guðnadóttir započínali nebo završovali nahrávání. „Pyroclasts“ je tak oproti „Life Metal“ takřka čistě improvizační. Jediným pevnějším záchytným bodem, s nímž deska operuje, jsou individuální tóniny (uvedené v závorce za názvy), na nichž jednotlivé kompozice budují. „Pyroclasts“ tak nabízí čistý, na kost ohlodaný drone. Drtivá většina autorství a experimentace putovaly do zmíněného předchůdce.

  • Knoest – Dag

    14.11.2019

    H.

    Knoest - Dag

    Knoest úplně nehrají hudbu, jakou bych měl v poslední době (kde poslední doba znamená už pár let) potřebu vyhledávat. Čas od času si něco pustím, většinou jde ale o staré známé a objevování nových jmen se příliš nevěnuji. Výjimečně však něco zkusím a touhle výjimkou se aktuálně stali právě nizozemští Knoest, kteří mají na kontě debut s jednoduchým názvem „Dag“. Pojďme na věc! V sestavě Knoest najdeme hned dvě poměrně zajímavá jména. Tím prvním je bubeník Mink Koops, jenž do škopků mlátil i v mnoha dalších kapelách, jimž jsme se zde v posledních měsících věnovali – Fluisteraars, Nusquama, Solar Temple, Iskandr, dále hraje i v Galg. Druhým zajímavým muzikantem je zpěvák Joris van Gelre nebo také Joris Boghtdrincker nebo také Alfschijn, jehož můžete znát z kapel jako :Nodfyr: nebo dříve Wederganger či Heidevolk.

  • Loscil – Equivalents

    13.11.2019

    H.

    Loscil - Equivalents

    Za kanadským projektem Loscil stojí jistý Scott Morgan. Jak jsem si přečetl, tak na rozdíl od nás ostatních běžných smrtelníků má tenhle týpek skutečně hudební vzdělání, titul a příslušný papír, jemuž se obyčejně říká vysokoškolský diplom. Z toho lze usuzovat, že čistě teoreticky by měl tušit, co ve své tvorbě dělá, a také k ní přistupovat s akademickou profesionalitou. Ne snad, že by to takové nekulturní hovado jako já bylo schopné poznat, ale pro zajímavost to tu říct můžu. Když už jsem ale nakousnul onu tvorbu Loscil, můžu zmínit, že ta je poměrně bohatá. Od přelomu tisíciletí už Morgan vydal slušnou řádku alb a mimo jiné jste také jeho hudbu mohli slyšet i v některých filmech, seriálech či videohrách.

  • Lvme – The Blazing Iniquity

    12.11.2019

    Metacyclosynchrotron

    Lvme - The Blazing Iniquity

    O Lvme nejde zjistit takřka nic a jejich debutová deska „The Blazing Iniquity“ je navíc prvním regulérním vydáním From Below Productions, firmy, za kterou stojí bubeník z Teitanblood a Lice. Nebýt téhle pikošky, tak debut asi přehlédnu, protože ani kapela, ani label to s propagací nepřehání. Je mi sice sympatické, když se lidi od hudby necpou do každé řitě, ale jistá proaktivita v prezentaci také neškodí, třeba aby se nestalo, že ten náklad vinylů a CD bude v distrech jen zbytečně sbírat prach. V dnešní záplavě vydání totiž opravdu nevím, zda se vyplatí kupovat naslepo, a ne každému se chce kontrolovat každou slibnou nahrávku hozenou bez fanfár na Bandcamp nebo YouTube. Jinak její osud záleží na velice pomalém „ústním“ šíření, třeba i za pomoci pisálků, co nemají nic lepšího na práci a tu ...

  • (Dolch) – Feuer

    10.11.2019

    Sicmaggot

    (Dolch) – Feuer

    Nevím, jestli má smysl tu nějak podrobněji rozebírat, jak vysoko smýšlím o (Dolch), protože jsem to svého času psal už v recenzích na „III: Songs of Happiness… Words of Praise“ a sedmipalec „An den Mond“. Pokud se vám nechce listovat do minulosti a číst dva roky staré články, tak pro formálnost zmíním, že o (Dolch) smýšlím setsakra vysoko. V hudbě mě příliš nezajímá nějaká techničnost nebo instrumentální výkony, vždycky jsem si výš cenil pocitů a atmosféry. A zrovna (Dolch) dokázali na svých starších počinech vyčarovat magickou a unikátní (!) atmosféru, na jakou jsem nikde jinde nenarazil. A přesně tyhle specifické nálady jsou tím, kvůli čemu se zamilovávám do kapel; prakticky všichni mí nejoblíbenější interpreti nějakou takovou nabízejí, a právě proto mi učarovali také (Dolch). Trochu zajímavé je, že ...

  • Ďyvina – Počva

    8.11.2019

    H.

    Ďyvina - Počva

    Ďyvina je ostravská folková formace, v jejímž čele stojí Vít Přibyla z Pilgrim, další české folkové skupiny, jejíž album „The Roots“ zde kdysi recenzoval jeden z našich bývalých kolegů. Já osobně jsem ale Pilgrim vlastně nikdy pořádně neslyšel; až nyní před touhle recenzí jsem si pustil nějaké dva náhodné songy a příliš mě to nezaujalo, plus mi to na můj vkus připadalo moc veselé a trochu mi vadilo využití angličtiny. Ale možná jsem se jen trefil do špatných písniček. Co se ovšem týče Ďyvina a jejich prvního EP „Počva“, zde je situace docela jiná. Čtyřskladbová nahrávka mě baví víc, než jsem si ze začátku připouštěl. Nakousl jsem jazykovou stránku Pilgrim, takže v ní mohu pokračovat i u „Počvy“, protože tady mi to přijde zajímavé. Ďyvina totiž zpívají ...

  • Abkehr – In Feuer

    7.11.2019

    H.

    Abkehr - In Feuer

    Němečtí Abkehr mě poměrně zaujali už na svém pilotním minialbu „In Asche“. To vyšlo v roce 2017 u Sentient Ruin Laboratories, což zmiňuji, protože to byl také ten důvod, proč jsem si kapely všimnul. Časový odstup byl nekompromisní a jasně ukázal, že „In Asche“ nepatří k nahrávkám, k nimž by bylo nutné se zpětně vracet, ale vzpomínám si, že v době vydání mě to vcelku bavilo a do paměti jsem si to uložil jako solidní záležitost, na jejíž pokračování bych se mohl rád podívat. Když jsem se dozvěděl, že německé duo letos naváže první dlouhohrající deskou „In Feuer“, asi mě to potěšilo víc, než by mělo, když se mi Abkehr v přehrávači po sepsání recenze „In Asche“ neobjevili už ani jednou. Od „In Feuer“ jsem si každopádně sliboval, že by ...

  • Lana Del Rey – Norman Fucking Rockwell!

    5.11.2019

    H.

    Lana Del Rey - Norman Fucking Rockwell

    Kdyby se mě náhodou někdo zeptal (čistě teoreticky, protože reálně by se mě nikdo na takové hovadiny samozřejmě neptal), určitě bych řekl, že Lana Del Rey stále patří mezi mé oblíbené interprety. Respektive tedy interpretky, potrpíte-li si na genderovou korektnost. Přesto jsem se na letošní novinku „Norman Fucking Rockwell!“ netěšil takovým způsobem jako na starší alba… Těch důvodů se sešlo víc. Zatímco dřívější obaly mě i přes svou jednoduchost bavily, ten k „Norman Fucking Rockwell!“ mi moc nesednul, asi i díky jakémusi komiksovému nádechu kvůli užitému fontu. Ani singly mě nezaujaly takovým způsobem jako dříve. Plus také odezněla doba, kdy jsem Lanu poslouchal opravdu intenzivně, což bylo v éře jejích nejsilnějších desek „Ultraviolence“ a „Honeymoon“.

  • Karyn Crisis’ Gospel of the Witches – Covenant

    4.11.2019

    H.

    Karyn Crisis Gospel of the Witches - Covenant

    Hádám, že vykládat v roce 2019, kdo to je Karyn Crisis, bude asi trochu zbytečné, protože o ní většina metalových posluchačů už dávno slyšela. Přesto si dovolím pár slov o její minulosti ztratit, ale ne z toho důvodu, že bych snad podceňoval vaše hudební znalosti – naopak si myslím, že spousta z vás má v tomhle ohledu nastudováno mnohem lépe než já. Prostě a jednoduše jenom potřebuju nahnat znaky, abych tenhle pseudo-literární výlev mohl alespoň zdánlivě vydávat za recenzi! O Karyn Crisis bylo slyšet již od poloviny devadesátých let, kdy vznikla kapela Crisis, s níž si zpěvačka udělala jméno. Osobně jsem tvorbu téhle formace nikdy nevyhledával, což je možná chyba, ale i z takhle laického pohledu mám dojem, že Crisis lze považovat za kultovní záležitost, kterou si lidé ...

  • The Black Sorcery – Wolven Degrade

    3.11.2019

    H.

    The Black Sorcery - Wolven Degrade

    Kanadské The Black Sorcery jsem zde chtěl představit už v loňském roce, když vydali svou debutovou desku „…and the Beast Spake Death from Above“ pod značkou Krucyator Productions (label, jejž vlastní Loïc.F z Autokrator a N.K.V.D., víme). Nakonec mi na to ale v rozvrhu nezbylo místo a nahrávka už příliš zapadla prachem na to, abych se tu k ní v recenzi vracel. Kór když nějaký opravdový zázrak to také nebyl. O čemž nicméně muzika The Black Sorcery beztak není a nemá být, ale k tomu se ještě za chvíli dostaneme. The Black Sorcery mi trochu pomohli, když hned letos vysrali na svět svou druhou fošnu s názvem „Wolven Degrade“. Už ani ta není stoprocentně aktuální, poněvadž vyšla již v březnu, ale když jsem viděl arci-vtipný obal, na němž chlupatý nadržený vlkodlak ...

  • Gruzja – Jeszcze nie mamy na was pomysłu

    31.10.2019

    H.

    Gruzja - Jeszcze nie mamy na was pomysłu

    Debutová deska polské formace Gruzja s názvem „I iść dalej“ vyšla teprve letos v únoru a poměrně nedávno jsme si tu o ní konečně povídali. Krátce po naší recenzi na prvotinu bylo ohlášeno druhé album „Jeszcze nie mamy na was pomysłu“. Nejde nicméně o jedinou zásadní událost, která se v táboře Gruzja udála. Ještě v době, kdy jsme zde uveřejňovali povídání o „I iść dalej“, nebylo o skupině známo mnoho informací. Nyní už jsme ale chytřejší, protože v mezičase se metalové archivy a skrze ně i svět dozvěděly sestavu, která se ukázala být velice zajímavou. Jinými slovy řečeno, kdo na „I iść dalej“ slyšel podobnost s kapelami z kolektivu Let the World Burn a spřízněnými projekty, ten se vůbec nemýlil.

  • Tropical Fuck Storm – Braindrops

    30.10.2019

    Cnuk

    Tropical Fuck Storm - Braindrops

    Dostat se do některých kapel může být problém. Jednou z takových pro mě byli i Australané Tropical Fuck Storm. Když vydali minulý rok prvotinu „A Laughing Death in Meatspace“, nevěděl jsem moc jak k ní přistupovat. Je divná jako její název samotný. Dle kytaristy a zpěváka souboru Garetha Liddiarda odkazuje na poruchu kuru nalezenou kdysi mezi obyvateli Papuy-Nové Guiney, kteří se mezi sebou různě požírali, čímž zdědili Creutzfeldtvou-Jakobovu nemoc, kvůli níž se jim narušila šedá hmota, až ztratili kontrolu nad emocemi a usmáli se k smrti. Když si k tomu přidáte v podobném duchu laděné texty, expresivní hudební projev a grafická ztvárnění obalů a videoklipů, poznáte, jak je to prostě celé zvrácené. V hudbě Tropical Fuck Storm se toho děje tolik a je to tak silné, že je tomu třeba ...

  • The Devil & the Universe – :Endgame 69:

    29.10.2019

    Dantez

    The Devil and the Universe – Endgame 69

    The Devil & the Universe jsou na poli darkwave a ambientu poměrně specifickým tělesem. Žánry, které si v první řadě zakládají zejména na atmosféře a všeobecné serióznosti, bere uskupení v kozlích maskách za opačný konec. Atmosféra je stále přítomna. Projekt ji ale staví na roveň s dalšími, v tomto spektru poněkud neotřelými elementy. Ambientně-darkwavové plochy nejčastěji doprovázejí rituální vybubnovávání, které však tempy, rytmy a hutností evokují namísto spirituálních seancí spíš rozdováděnou diskotéku. Esence okultna a ritualistična je nicméně stále přítomna, a to i přestože přístup k ní připomíná spíše Ghost než například Aghast. Už jen vizuální stylizace kapely napovídá, že The Devil & the Universe se nebudou brát zase až tak moc vážně. Ujetá žánrová koketerie je více přítomna na každém dalším albu. V začátcích se kapela věnovala spíše ...

  • Teitanblood – The Baneful Choir

    28.10.2019

    Sicmaggot

    Teitanblood - The Baneful Choir

    Cože? My tu nemáme žádnou recenzi Teitanblood? Taká ostuda, ty pičo… Tak abych to napravil. Nemá smysl opisovat z archivů, co a kdy Teitanblood vydali, ale s časovým odstupem lze nahrávky zařadit do kontextu metalového historie a možná i zhodnotit jejich dopad alespoň částečným definováním toho, čím oslovují obrovské počty metalistů, kromě toho že to je námrd a zlo až do pekla. Kapela vytryskla s hrozivým smradem a syčením z nejzazších útrob undergroundu, když Norma Evangelium Diaboli v roce 2009 vydali debut „Seven Chalices“. Starší krátké nahrávky se sice těšily úctě metalových fanatiků, ale k nim bylo nutné se trochu prokopat. „Seven Chalices“ bylo album, které proniklo i k širší veřejnosti podobně jako první delší nahrávky Dead Congregation nebo Grave Miasma.

  • Arkhaaik – *dʰg̑ʰm̥tós

    27.10.2019

    H.

    Arkhaaik - *dʰg̑ʰm̥tós

    Švýcarské formace Arkhaaik bych si s největší pravděpodobností ani nevšimnul, pokud by její debutová deska „*dʰg̑ʰm̥tós“ nevyšla pod značkou německých Iron Bonehead Productions. Jejich portfolio sice neposlouchám zodpovědně celé, ale po očku to sleduju a sem tam si z toho vybírám nahrávky, u nichž se mi zdá, že by mohly mít potenciál a mohly by mě bavit. Proč jsem si pustil ukázky zrovna z „*dʰg̑ʰm̥tós“, to asi taky není úplně těžké odhadnout. Ten název desky je prostě divný a neobvyklý. Přiznávám se, že obskurní názvy s divnými znaky mě obvykle zaujmou víc, než by asi měly, ale nemůžu za to, prostě to tak je. Nemyslím si ovšem, že bych si někdy nějaké album či kapelu oblíbil jenom a pouze kvůli tomu, že se zvláštně jmenuje.


Od hudebních fandů pro hudební fandy