Recenze

  • Nerv – Vergentis in Senium

    7.4.2015

    Kaša

    Nerv - Vergentis in Senium

    Francouzská parta Nerv vznikla v roce 1999 a za dobu její existence lze říct, že nepatří zrovna mezi nejplodnější skupiny co se týče kadence zásobování svých fanoušků novou hudbou. Kapela, která vznikla na základech neznámých dřívějších působišť svých členů jako Kruger, Blockheads či Overmars, vydala v roce 2004 své debutové EP “Mech Naturaleza”, na němž představila pět skladeb, přičemž zanedlouho následovalo regulérní album s podivným názvem “H1.618 – Away from Any Human”. Od té doby aktivita Nerv utichla a po devíti letech se tak v podstatě vrací na scénu se svým druhým albem “Vergentis in Senium”. Nerv se nijak netají svými inspiracemi a už v propagačních letácích upozorňují, aby zbystřili všichni fanoušci Converge, The Dillinger Escape Plan či Burst. Myslím si, že tohle je výčet všeříkající, takže je jasné, na jakou cílovou skupinu ...

  • Destroying Divinity – Hollow Dominion

    6.4.2015

    H.

    Destroying Divinity - Hollow Dominion

    Čistě na základě empirického pozorování mi přijde, že death metalu je v našich končinách přehršel, avšak je jen málo skupin, o nichž lze tvrdit, že je jejich hudba opravdu kvalitní a má co nabídnout i lidem, kteří nejsou nekriticky nadšení úplně z každého alba, jemuž vévodí hrubé riffy a hluboký growling. Nicméně tak je to asi v pořádku… vlastně ne asi, určitě je to tak v pořádku. Ona ta mrška statistika se svým provařeným moudrem, že průměru je vždy nejvíce a nadprůměru je stejně jako podprůměru, skutečně funguje a tak to má být. Zároveň to však říká, že tu někde musí být i ony nadprůměrné death metalové formace – jen je objevit! Smečka Destroying Divinity brázdí domácím podzemím již pěkných pár roků a má ...

  • Code – Mut

    5.4.2015

    Skvrn

    Desky v duchu žánrového úkroku poměrně logicky způsobují nemalý rozruch. Touha slyšet doposud neslyšené (avšak stále v režii hudebního oblíbence) byla, je a nadále bude jasně hmatatelná, jisté indiferentnosti dnešního publika navzdory. Album vychází, s čímž přichází i prvotní reakce. První i druhá neskrývá nadšení, třetí nemilosrdně odsuzuje a dává to hlasitě najevo. Přichází hlasy dalších a události se dávají do pohybu. Nesmiřitelnost nevraživých táborů nabývá na intenzitě a zvědavost přihlížejících sílí. Sportovní hantýrkou řečeno napínavý mač do poslední minuty. Finální rozuzlení však přichází později. Zatímco pravdy řvoucí rivalové nezlomně pokračují ve tom, co umí nejlíp, z pozadí vystupují názory těch, kteří inkriminovaný zápas viděli i ze záznamu. Dvakrát, třikrát, desetkrát. Stylové změně se nevyhnuli ani Britové Code. Jak s novinkovou deskou obstáli?

  • Papa Roach – F.E.A.R.

    4.4.2015

    nK_!

    Jsou tomu již téměř tři roky, kdy jsem hodnotil album „The Connection“ a udělil mu průměrných pět bodů. Dnes už si na číselná hodnocení nehrajeme, ale s odstupem času mohu zodpovědně prohlásit, že jsem tehdy byl ještě hodně mírný. Momentálně u mě „The Connection“ na žebříčku oblíbenosti desek Papa Roach trůní až někde dole ve sklepě a považuji jej za absolutní žumpu. Na „F.E.A.R.“ jsem se kdovíjak netěšil. Nějak jsem přestal věřit, že by mi mohli Papa Roach ještě něco předat. Doby, kdy mě tahle muzika oslovovala, odešly společně s vědomím nenávratnosti mládí. K poslechu jsem přistupoval střízlivě a bez jakýchkoliv předsudků. Nečekal jsem nový “Infest” a ani druhé “The Connection”.

  • Mesmur – Mesmur

    3.4.2015

    H.

    Mesmur - Mesmur

    Netuším, jestli to čistě náhodou není jen můj osobní pocit, ale přijde mi, jako kdyby se v (relativně) poslední době vyrojil poměrně velký počet mezinárodních (funeral) doom metalových projektů, jejichž členové pocházejí z různých koutů světa. Možná jsem jen paranoidní, možná mám jen to štěstí, že mi podobné kapely prostě chodí do cesty, kdo ví, ale nic to nemění na faktu, že po formacích jako Aphonic Threnody nebo Culted tu máme další obdobnou záležitost. Jmenuje se Mesmur a na sklonku loňského roku do světa vypustila svůj dlouhohrající bezejmenný (anebo stejnojmenný, chcete-li) debut. Žádné demosnímky nebo jiné neřadové nosiče albu nepředcházely, kapela do světa vypustila rovnou dlouhohrající počin, na nějž se nyní zlehka podíváme. Mesmur jsou sice mezinárodní skupina, dalo by se však říct, že jejich hlavní tábor leží ...

  • Amouth – Awaken

    2.4.2015

    Zajus

    Amouth - Awaken

    Post-hardcore a post-metalová scéna má, alespoň při pohledu zvenčí, trošku nešťastnou pověst veganských hipsterů běhajících po lese s MacBookem v podpaží, nebo v lepším případě citlivých hochů, nemajících na to hrát pořádný metal. Nezdá se mi to úplně fér. Dnes recenzovaní Amouth sice na veganské hipstery běhající po lese s MacBookem v podpaží vypadají, jejich hudba má však pořádně silný náboj. Ve zkratce: pěstěný vous metalovější corpsepaintu. Samozřejmě trošku přeháním, “Awaken” není zbytečně tvrdé, je hlavně upřímně kytarové. Tak kytarové, až vás to možná zpočátku zarazí. Dvojice šestistrunek tu hraje jasný prim, nedočkáte se elektronických změkčovátek ani jiných fidlátek. “Awaken” je překvapivě neotesané, někde na pomezí hrubosti “Panopticon” (Isis) a sofistikovanosti “Sunbather” (Deafheaven)

  • Tongues – Thelésis ignis

    1.4.2015

    H.

    Tongues - Thelesis ignis

    Pod poměrně neurčitým názvem Tongues by se – když na to přijde – vlastně mohlo skrývat takřka cokoliv. Ve skutečnosti však toto jméno nese dánská smečka, která se rozhodně neštítí ve své tvorbě kombinovat hned několik extrémních metalových subžánrů. Nemám sice tušení, proč se duo rozhodlo sama sebe pojmenovat výrazem pro orgán smyslu chuti v plurální formě, podařilo se mi ovšem vypátrat (Columbo se může jít zahrabat!), že Dánové v říjnu loňského roku vydali své debutové EP s názvem „Thelésis ignis“. A právě na něj nyní zaměříme svou pozornost. Ačkoliv je „Thelésis ignis“ pro Tongues debutovým nosičem a ačkoliv za skupinou nestojí žádné známé persóny či alespoň veteráni scény, již při pohledu z dálky je poměrně jasné, že v tomto případě nepůjde o žádnou amatéřinu.

  • Earth and Pillars – Earth I

    30.3.2015

    H.

    Earth and Pillars - Earth I

    Počátky bývají těžké a málokdy se stává, že je raná tvorba hudebních kapel skutečně dobrá. Většina skupin nějak začne na koleně v nevalných podmínkách, skrze demosnímky, ípka nebo splitka pomalu postupuje kupředu až k prvnímu dlouhohrajícímu albu. Když se daří, v albech pokračuje a pomalu si buduje svou pozici; když se nedaří, oním prvním albem (a mnohdy ani tím ne) to končí. Během celého tohoto procesu však skupina neutváří jen to, jakou má pozici na scéně, ale tvaruje i sama sebe zdokonalováním své hudby. Což samozřejmě nutně neplatí jen pro muziku, ale i pro jiná odvětví, když už jsme u toho. Takový je obecný model – postupné zdokonalovaní a obrušování své vlastní tvorby (to, že se to někdy může zvrhnout na opačnou stranu, tedy ve stagnaci, už je jiná věc, kterou ...

  • Kaledon – Antillius: The King of the Light

    29.3.2015

    Ježura

    Kaledon – Antillius

    Pokud Sicmaggot už nějakou dobu čtete, asi pro vás není žádnou novinkou, že to u nás italský power metal nemá vůbec jednoduché. Asi bych ani nespočítal, kolikrát od nás taková muzika dostala pěkně do kožichu, a myslím, že případů, kdy to bylo alespoň poslouchatelné, bylo naopak tak málo, že by mi na jejich spočítání pohodlně vystačily prsty jedné ruky. Kaledon, kteří před dvěma lety nakráčeli do ringu s deskou “Altor: The King’s Blacksmith”, se ale alespoň u mě nějakým zázrakem a navzdory všem příznakům kardinálního průseru podařilo do tohoto vybraného klubu o prsa probojovat, a i když jsem dotyčnou fošnu od té doby neslyšel ani jednou, přeci jen mi jméno Kaledon ulpělo v paměti…

  • Cape noire – Ad nauseam

    28.3.2015

    H.

    Cape noire - Ad nauseam

    Jsou překvapení příjemná a pak jsou překvapení nepříjemná. A ačkoliv jsem v některých ohledech trochu nenormální, zrovna v tomhle na tom jsem asi jako kdokoliv jiný – nepříjemná překvapení nesnáším a ta příjemná mám naopak tuze rád. V hudbě mívají podobná příjemná překvapení na svědomí především málo známé, vlastně až skoro neznámé projekty – to dá docela rozum, protože u těch známých interpretů alespoň rámcově tušíte, co byste měli očekávat, i když třeba nějakou předchozí tvorbu neznáte. Ale u něčeho, o čem jste nikdy dříve neslyšeli a s prvním poslechem jdete do neznáma…

  • Ария – Через все времена

    23.3.2015

    H.

    Arija - Cherez vse vremena

    Rusko není země, Rusko je životní styl, koluje v internetových vtipech. Jenže jak se říká – na každém šprochu pravdy trochu. Rusko je totiž nejen velká země, ale také poměrně specifická, v jistých oblastech snad dokonce uzavřená. A opravdu nyní nemám na mysli to, že Rusové moc nepoužívají Facebook, protože mají své vlastní, ruské sociální sítě, spíše jsem mířil na hudební a v tomto případě konkrétně metalovou scénu. Říkává se, že ruská metalová scéna je silná, a já osobně si myslím, že je to pravda – a nejen silná, ale i poměrně velká. A zároveň podle mě i docela uzavřená. Když si totiž vezmete, kolik ruských metalových skupin si dokázalo vydobýt opravdu mezinárodní úspěch a věhlas …

  • Beautality – Einfallen: A Tale ov Torment & Triumph

    22.3.2015

    Zajus

    Beautality - Einfallen

    V metalu máme obvykle ve zvyku pracovat s pojmem kapela, jako by šlo o neměnnou hudbu produkující jednotku. V jiných žánrech jsou standardem hudebníci, kteří vydávají pod svým jménem skladby napsané a nahrané “doprovodnou kapelou”, ale v metalu je taková záležitost prakticky nemyslitelná. I v tradičních kapelách však není situace tak sluníčkově demokratická a obvykle se najde jedna vůdčí osobnost, která ostatní skladatelsky táhne. Troufám si dokonce říct, že čím větší část zodpovědnosti drží v rukou jediný hudebník, tím odvážnější může výsledná hudba být, protože nepodléhá kompromisům a nutnému zprůměrování požadavků mnoha členů.

  • Jørn Lande & Trond Holter – Dracula: Swing of Death

    21.3.2015

    Kaša

    Jorn Lande and Trond Holter - Dracula Swing of Death

    Příběh o hraběti Drákulovi z pera Brama Stokera asi netřeba nijak obšírně představovat, protože alespoň jakési obecné povědomí o této upírské legendě má každý, koho zasáhla školní docházka. Záměrně bych nezačínal letmým výletem do literární historie, kdyby to nebyl právě známý hrabě s Transylvánie, kdo povstává ze své rakve a ožívá prostřednictvím alba “Dracula: Swing of Death” projektu kytaristy Tronda Holtera a Jørna Landeho. Ačkoliv je jméno prvně uvedeného širšímu posluchačstvu zřejmě nepříliš povědomé, tak vězte, že o úplně neznámého týpka se nejedná. Trond Holter působil třináct let (až do loňského rozpadu) v norské formaci Wig Wam, která sice velkou díru do světa neudělala, ale zkušenosti se počítají. A jak že se spolu s Jørnem dal dohromady? Pánové se znají z nahrávání poslední sólové desky norského pěvce, “Traveller”, takže o tak překvapivé ...

  • Scorpions – Return to Forever

    20.3.2015

    nK_!

    Scorpions - Return to Forever

    Scorpions měli celé to své padesátileté muzicírování dávno pověsit na hřebík a užívat si zaslouženého odpočinku. Ne proto, že by v současnosti hráli tak otřesně a v hudební branži pro ně nebylo místo. Spíše proto, že je tomu již více než pět let od prohlášení, že už nás čeká jen jedna deska, následné několikaleté turné a pak prostě šmitec. A realita? Zatím se očividně nikdo nikam nechystá. Rozumím, že se dědulům ještě nechce opustit koncertní prkna a euforickou přízeň fanoušků, ale dříve nebo později prostě přijde čas skončit. Scorpions tento fakt oddalují co to jde, a důkazem je zbrusu nová deska jménem “Return to Forever”, na kterou logicky navazuje další koncertní turné. Stojí to ještě za to? Musím říci, že stojí. Je tedy potřeba ...

  • Holotropic – Permeate

    19.3.2015

    Atreides

    Holotropic - Permeate

    Pokud mi na československé scéně něco chybělo, byla to progresivní extrémní muzika, která by měla nápad, nezaváněla na sto honů amatérismem a zároveň nebyla jen zbytečnou onanií, progresí pro progresi. Ne, že bych se k takovým žánrům uchyloval nějak zvlášť často, nicméně čas od času mě přepadne chuť na technické ujetosti ražení kanadských Unexpect. Upřímně nevím, jestli můj dojem z domácí scény není způsoben tím, že zrovna tuhle hudební škatuli nesleduji nijak intenzivně, nicméně to nic nemění na tom, že mě debutovka slovenských Holotropic velmi příjemně překvapila. Už během prvních vteřin od pomyslného představení to na vás “Permeate” vybalí se vší parádou.

  • The Howling Void – Runa

    17.3.2015

    H.

    The Howling Void - Runa

    “Runa” je nahrávka, která si svým charakterem přímo říká o to, aby se s ní člověk neobtěžoval na “dlouhohrající” recenzi a na férovku ji napálil mezi minirecenze, kam rádi dáváme právě neřadové počiny. Jenže aby toho náhodou nebylo málo, nebudeme se zde bavit jen o pouhém minialbu, ale rovnou jen o jeho reedici. Přesto mě muzika na této nahrávce zaujala takovým způsobem, že si myslím, že si vlastní článek rozhodně zaslouží. The Howling Void je jednočlenný projekt pocházející ze zámoří, konkrétněji řečeno z amerického státu Texas, nicméně jeho hudební náplň je diametrálně odlišná od toho, co člověk od muziky z Texasu běžně čeká.

  • U.D.O. – Decadent

    16.3.2015

    Kaša

    UDO - Decadent

    Nabízí se to lacině a skoro samo, nicméně věřím, že mi dáte za pravdu, když prohlásím, že recenze nového alba heavy metalových matadorů U.D.O. by se dala shrnout do jedné věty založené na známém tvrzení, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ono totiž v pořadí již patnácté studiové album této stálice německého těžkého kovu nijak nevybočuje z kolejí, jež si kapela kolem legendárního Uda Dirkschneidera položila již na svých prvních albech a následuje tak dlouhou linii předchůdců, které přinášejí osvědčenou formulku šlapavého metalu, kdy se jednotlivé zářezy na časové ose liší jen kvalitativní úrovní, jež se jim dá přisoudit. O tom, že Udo Dirkschneider je jako stroj a nic ho nezastaví, svědčí i změny v sestavě, které jeho U.D.O. v posledních letech sužují.

  • Ecnephias – Ecnephias

    15.3.2015

    Kaša

    Uplynuly takřka dva roky od vydání předchozího alba “Necrogod” italských metalistů Ecnephias a vida, máme v redakci jeho přímého následníka, jímž je eponymní počin “Ecnephias”, který v diskografii kapely získal pořadové číslo pět mezi řadovými alby. Nebudu lhát a přiznám, že ačkoli mě v době svého vydání “Necrogod” docela slušně bavilo, tak od sepsání recenze jsem jej ani jednou neslyšel a na skupinu vlastně celkem úspěšně zapomněl, a protože nečekám, že byste na tom vy, čtenáři našeho blogu, byli jinak, tak mi dovolte osvěžit alespoň základní fakta spojená s historií skupiny. Ecnephias vznikli v roce 1996 v italské Potenze, avšak této pětici kolem zakládajícího člena a zpěváka Mancana trvalo osm let, než se představila studiově prostřednictvím debutového alba “Domíníum noctís”. Od té doby je evidentně při chuti, protože v celkem ...

  • The Dead – Deathsteps to Oblivion

    14.3.2015

    H.

    The Dead - Deathsteps to Oblivion

    Existuje hned několik způsobů, jak se dostat k nějaké nové muzice. Člověk může dát na doporučení nějakého známého, jehož vkus zná a jemuž věří, může si sám něco cíleně vyhledat, například další projekty členů jeho oblíbených skupin, také si lze něco pustit i na základě recenze… Anebo si něco také může pustit úplně náhodně bez žádného většího důvodu. V takových případech člověk většinou nic moc nečeká a také se většinou ničeho zvláštního ani nedočká – věci jako statistika totiž skutečně fungují i v reálném životě, nikoliv jen na školní tabuli, a většina nahrávek, které k vám přijdou náhodně, musí být zákonitě průměrná… většina, ale ne nutně všechny. A tak se občas stává – a skutečně je to spíše výjimka, o tom se nikdo nepře – že od desky, od níž jste nečekali ...

  • Band of Spice – Economic Dancers

    13.3.2015

    Kaša

    Band of Spice - Economic Dancers

    “Economic Dancers” je sice teprve druhé album, které parta jménem Band of Spice vydává, nicméně pokud se prohrabeme historií této švédské čtveřice trochu podrobněji, tak zjistíme, že v letech 2007-2010 fungovala pod jménem Spice and the RJ Band. Proč ta změna? Skupina se k tomuto kroku rozhodla po příchodu druhého kytaristy Anderse Linussona, protože tehdy aktuální jméno, které jasně odkazovalo na sestavu ve složení Spice u mikrofonu s kytarou v ruce a rytmická dvojice Ruben-Johann, což znamenalo právě na ono RJ Band, se stalo s příchodem Anderse neaktuální. Celkově se tedy jedná už o čtvrtý počin, který vzývá 70. léta, kdy byl na výsluní klasický hard rock, který Band of Spice okořeňují stonerově vyprahlými riffy a letmým závanem psychedelie, jenž stojí v opozici k přímočaře líbivým melodiím.


Od hudebních fandů pro hudební fandy