Recenze

  • Memory in Plant – An Epic Triumph

    26.12.2014

    Atreides

    Memory in Plant - An Epic Triumph

    Pokud mě paměť neklame, je to snad poprvé, co se ke mně dostala kapela z Izraele. Ne, že by na tom vyloženě záleželo, ostatně Izrael rozhodně není mezi zeměmi, kde by o kapely byla nouze, spíš to beru jako zajímavost. Důležitější je, co je tahle smečka říkající si Memory in Plant, vlastně zač. Tahle tříčlenná parta funguje od loňského roku a na kontě má zatím jeden singl, který letos vypustila do světa. Nedávno přišla s prvním větším zářezem v podobě EP “An Epic Triumph” – a co něm hraje nebo jestli je v něm skryto něco zajímavého, to se dozvíte z následujících řádků.

  • Saille – Eldritch

    25.12.2014

    H.

    Saille - Eldritch

    Belgičané Saille mě se svojí minulou nahrávkou “Ritu”, která vyšla v lednu loňského roku, docela bavili. Je pravda, že s odstupem času si myslím, že byla známka 8 hodně přestřelená, a stejně tak je pravda, že po napsání recenze jsem si už album snad ani jednou nepustil, avšak i přesto mám tu desku v paměti zapsanou jako docela povedenou záležitost někde na pomezí symfonického a melodického black metalu. Tím pádem nebyl důvod se nějak vyhýbat dalšímu albu, které bylo pojmenováno “Eldritch” a které přichází pouhý rok a půl po svém předchůdci. Jistě se nabízí otázka, co se během toho roku a půl změnilo – jestli vůbec něco. Inu, v kapele došlo k výměnám na postech baskytaristy a bubeníka a zelenou skálu tentokrát na obálce vystřídal šedivý hybrid mezi hradem a ...

  • Morgue Son – Večernice ~ Proplouváš

    24.12.2014

    Zajus

    Morgue Son - Večernice Proplouváš

    Uherskobrodští Morgue Son nám tu před dvěma lety pěkně zamotali hlavy svým druhým albem “Impure Speculum Replete with Eeriness”. Čtyři pánové a jedna dáma přišli takříkajíc odnikud a z recenze si odnesli hned devítku. Nebyli jsme však zdaleka jediní, koho zmíněná deska zaujala, a tak jsou dnes Morgue Son v úplně jiné pozici, než v jaké byli před jejím vydáním. Předně totiž nejde o “kapelu odnikud”, jelikož jim úspěšné album otevřelo kdejaké dveře. V jiné pozici jsou však Morgue Son i hudebně: skok mezi “Impure Speculum Replete with Eeriness” a “Večernice ~ Proplouváš” je ohromný.

  • Shadow of the Torturer – Dronestown

    23.12.2014

    Atreides

    Shadow of the Torturer - Dronestown

    Dnes výjimečně nebude na pořadu dne žhavá novinka, potažmo letošní deska, nýbrž počin loňský. Druhá placka od americké party Shadow of the Torturer, “Dronestown”, spatřila světlo světa loni v květnu, což je vlastně docela veselé období, když vezmu, o jak ponurou nahrávku se jedná. Trio ze Seattlu totiž na novince valí takřka čistokrevný doom, a pokud se v něm občas mihne nějaká příměs, ve většině případů je to bahnitý sludge nebo drone. Už jen to může slibovat porci silně uhrančivé hudby, nicméně vzhledem k tomu, že o téhle bandě jsem slyšel prvně v životě, byl jsem raději střízlivý a čekal, čím mě ohromí. Nu, vyplatilo se. Bohužel, v tomhle případě nenásledují slova chvály, jako spíš oddych, že jsem toho skutečně neočekával příliš mnoho a nejsem tak v závěru zklamaný. Což ...

  • Anaal Nathrakh – Desideratum

    22.12.2014

    Zajus

    Anaal Nathrakh - Desideratum

    Kapelu, o jejímž osmém studiovém albu si dnes budeme povídat, asi vůbec není třeba představovat. Za birminghamské duo mluví hudba samotná, ať už přímo, či prostřednictvím ohromné reputace, kterou si díky ní vybudovali. Anaal Nathrakh mají pověst jedné z nejtvrdších kapel světa. Ačkoli je na tom jistě něco pravdy, takovéto zjednodušování by jim mohlo spíše uškodit. V honu za co nejtvrdší hudbou se mnozí muzikanti dopouštějí smrtelného hříchu zanedbání ostatních stránek kompozice. Z vrstevnaté formy umění se tak stane úzce profilované pachtění za jediným, z mého pohledu trošku hloupým cílem. Pro Anaal Nathrakh to však v žádném případě neplatí, a proto výše uvedené tvrzení o jedné z nejtvrdších kapel světa musím doplnit o další důležitou informaci: totiž že jejich hudba toho nabízí mnohem víc.

  • Ophis – Abhorrence in Opulence

    21.12.2014

    Ježura

    Ophis - Abhorrence in Opulence

    Když o tom tak přemýšlím, vlastně ani nevím, co přesně jsem od desky “Abhorrence in Opulence”, díky níž jsem k tvorbě Ophis konečně přičichl, čekal. Nejdříve asi něco příjemně odporného a náležitě obskurního, později, když jsem si jen tak z hecu pustil pár starších songů na YouTube, zase poutavou a nápaditou věc… Rozhodně ale vím, že jsem doufal v materiál, který by dostál z mé strany spíše tušeného renomé Ophis jakožto mimořádně působivého undergroundového aktu. Ať už ale byla moje očekávání jakákoli a jakkoli podložená, nakonec neodcházím nespokojen. Jak už celkem zřetelně vyznívá z úvodního odstavce, starší počiny Ophis jaksi neznám, takže nemám představu, jak moc se pánově na novince posunuli vpřed případně vzad.

  • Calm Hatchery – Fading Reliefs

    20.12.2014

    Kaša

    Calm Hatchery - Fading Reliefs

    Behemoth, Vader, Decapitated, Hate a Calm Hatchery. Že vám do této společnosti někdo nepatří? No jasně, věhlasem možná posledně jmenovaná sebranka své kolegy v žádném případě nedostihla, nicméně důvod, proč jsem tuto polskou čtveřici zařadil do společnosti takto vybrané, je jiný. Calm Hatchery stejně jako ostatní jmenovaní pocházejí z Polska a hrají death metal. Trošku laciný úvod, ale žádný jiný způsob, jak rychle a efektně tyhle drtiče kostí představit, mě nenapadl. No, to bychom měli o hudebním směřování asi tak vše, protože vězte, že vlastní hudební náplň je obyčejná a ničím nevyčnívající, že nemá cenu se v tom nějak blíže pitvat.

  • Taylor Swift – 1989

    19.12.2014

    Kaša

    Taylor Swift - 1989

    Možná si při pohledu na titulek článku říkáte, jak jen je to možné. Jak je možné, že se na našem blogu, který nese přízvisko “rock and metal blog”, objevuje recenze popového cukrkandlu v podobě novinky zpěvačky, jejíž jediný kontakt s rockovou hudbou proběhl prostřednictvím pořadu CMT Crossroads, kde byla jedna epizoda věnována společné kolaboraci s Def Leppard, s kterými si na pódiu ve zlatých šatičkách střihla jejich klasické kousky jako “Hysteria” či “Pour Some Sugar on Me”. Inu, nemalou roli v tom hrají osobní preference, protože hudbu Taylor Swift poslouchám relativně často a rád a navíc nejsme úzkoprsí a nebojíme se i jiných hudebních zákoutí, takže proč ignorovat událost, která v letošních prodejních žebříčcích boduje na plné čáře (pro rýpaly dodávám, že tím neříkám, že to je známka kvality), i když k tomu se ještě ...

  • Algoma – Reclaimed by the Forest

    18.12.2014

    Atreides

    Algoma - Reclaimed by the Forest

    Znáte sludgem nasáklejší místo, než je Severní Amerika? Já popravdě ne… takže není s podivem, že dnes recenzovaná deska k nám připutovala právě odtamtud. Mohlo by se zdát, že stěžejní téma dnešního povídání jsem poněkud neuváženě vyžvanil v první větě, nicméně stále zbývá řada otázek. Třeba co je Algoma zač. A nemyslím tím otázky, jestli jsou pánové single, jestli je frontman pleška nebo zda má basák piercing nad řitním otvorem. Věřím, že by to většinu z vás určitě zajímalo, nicméně já se klidně přiznám, že mě ne, takže se vám na místo toho pokusím odpovědět třeba na to, jestli má cenu obětovat drahocenný čas a věnovat jej jejich debutovce “Reclaimed by the Forest”. Co vy na to?

  • Ordinance – Relinquishment

    17.12.2014

    H.

    Ordinance - Relinquishment

    V dobách, kdy ještě nebyl Sicmaggot více jak osmiletý chlapák, ale malinké Sicmaggoťáčko jsem si říkal, že by to bylo skvělé, kdyby si nás sem tam všimla nějaká kapela (nebo label) a chtěla nám poslat desku na recenzi. Uběhlo pár roků a dneska toho dostáváme tolik, že už to všechno nemůžeme přijímat, ani kdybychom chtěli, protože to prostě a jednoduše není v lidských silách všechno psát a hlavně poslouchat. Teď na to sice naoko nadáváme, protože občas nám někdo posílá fakt zvěrstva a také jsme poměrně pravidelně zásobováni nadměrným počtem blbého power metalu, který diplomaticky řečeno není tak úplně naším šálkem kávy, nicméně v jádru jsem za to přinejmenším já (nevím jak kolegové) rád, že nám alba na recenze chodí.

  • Lebensnacht – Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen

    16.12.2014

    Skvrn

    Lebensnacht - Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen

    Připouštím, že jednočlenný projekt Lebensnacht nepatří ani v rámci žánru k úplně zavedeným jménům, ale přesto byste si na jeho jedinou stopu v rámci našeho plátku vzpomenout mohli. No dobrá, asi to z vás nedostanu, takže alespoň pro připomenutí. Když tu před nějakým půlrokem profičela recenze na “Syksyn Kuoleminen”, druhou řadovku z minulého roku, nedopadlo to úplně slavně, a já tak nějak tušil, že se redakční závody o uloupení recenze na “Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen” konat nebudou. A jelikož jsem si podvědomě říkal, že úplně zlé to nebude, nakonec jsem se k napsání několika řádků odhodlal sám.

  • Winterfylleth – The Divination of Antiquity

    15.12.2014

    Skvrn

    Winterfylleth - The Divination of Antiquity

    Ať už se vám to líbí nebo ne, podzim je nenávratně zpátky. Období skepse, zármutku, ale taky doba, kdy duše fanouška atmosférického black metalu začíná plesat, tu je opět v plné polní. Jako na zavolanou přichází i další přírodně laděný black metal z Britského souostroví. Tamější blacková scéna rok od roku nabývá na významu a letos se dočkala minimálně čtyř zásadních počinů. Zatímco letošní zásek Falloch nedopadl nejideálněji, počiny Fen a Saor se připojily k zástupu kvalitních vývozních artiklů scény. Čtvrtým do party budiž novinkové “The Divination of Antiquity” od přírodomilů Winterfylleth. A když se britskému atmosférickému blacku daří, Winterfylleth na tom nemohou být jinak. “The Divination of Antiquity” totiž není jediným počinem, kterým Angličané své posluchačstvo letos obšťastňují.

  • Obituary – Inked in Blood

    14.12.2014

    Kaša

    Obituary - Inked in Blood

    “Inked in Blood”, tedy v pořadí deváté album floridských hříšníků Obituary, by se s jistou dávkou nadsázky dalo považovat za ukazatel, v jakém stavu pozornosti se americký death metal nachází. Stačí se podívat o dvacet let zpět, kdy Obituary stáli na vrcholu. Spolu s několika dalšími táhli celou tu death metalovou káru kupředu neúnavným způsobem a těšili se obrovského zájmu jak ze strany fanoušků, kteří podobnou hudbu hltali ve velkém, tak ze strany hudebních vydavatelství, jež se začala o tyto party zajímat, a třeba Roadrunner Records měli pod svými křídly hned několik pionýrů žánru, kterých se později při změně posluchačských preferencí zbavovali. Kam tím ale mířím… Dnes, po 25 letech od vydání legendárního debutu “Slowly We Rot”, je situace jiná.

  • Dying Out Flame – Shiva Rudrastakam

    13.12.2014

    H.

    Dying Out Flame - Shiva Rudrastakam

    Když vám řeknu, že je “Shiva Rudrastakam” debutové album úplně neznámé death metalové kapely z Nepálu, očekávali byste od toho nějaké zázraky? Předpokládám, že asi ne, protože ani já sám jsem je neočekával. Jenže chyba lávky! Navzdory očekáváním je totiž první deska téhle formace z nepálského hlavního města Káthmándú opravdu skvělá. Základním stavebním kamenem hudby Dying Out Flame je silně technický death metal, v němž není nouze o charakteristické krkolomné jízdy po hmatnících, nicméně tu a tam umí Nepálci přijít i s nějakým tím klasičtějším (do jisté míry by šlo říct “jednodušším”, avšak myšleno bez negativního zabarvení) death metalových riffem.

  • Harlej – Na prodej

    12.12.2014

    nK_!

    Harlej - Na prodej

    Vtipná a veselá skupina Harlej patří už několik let mezi stálice naší malé rockové scény. Přeci jen tady neexistuje moc kapel, které hrají přes dvacet let a mají na kontě více než deset řadovek. Pokud tedy nepočítáme Alkehol, Debustrol, Törr a další, se kterými si Harlej pravidelně vyměňují jednotlivé hudebníky. To mi vlastně na těchhle našich klasikách přijde nejlepší – jde vlastně pořád o ty samé lidi, ale dohromady udržují rockový a metalový odkaz více než důstojně. Předem je potřeba uvědomit si, co kapela jako Harlej hraje a komu by se mohla taková muzika líbit. Pro ty, kteří nikdy neměli tu čest (což se divím), pouze ve zkratce: Harlej je čistokrevný zábavový rokec a podle toho je k němu také potřeba přistupovat. Tahle hudba ...

  • Skitliv – Skandinavisk misantropi

    11.12.2014

    H.

    Skitliv - Skandinavisk misantropi

    Když vznikl nápad začít s retro recenzemi, původní idea byla napsat něco hlavně o nahrávkách od kapel, o nichž se tu prozatím psalo jen minimálně nebo vůbec, také napsat cosi o nějakých dnes již klasických a legendárních deskách. O to víc je paradoxní, že dvě ze tří retro recenzí, které jsem prozatím vyplodil, nejsou moc retro a vlastně se tu obě desky již recenzovaly. V případě Scars on Broadway se to možná ještě dalo pochopit, jelikož ona původní recenze vyšla v úplně první éře Sicmaggot, která přístupem, zaměřením, graficky, personálně a i jakkoliv jinak nemá se současnou podobou stránku společného takřka nic. Recenzovat podruhé “Skandinavisk misantropi” od Skitliv se však může jevit jako nelogičnost, protože jsem to byl já sám, kdo tehdy onu recenzi psal. Proč tedy znova?

  • Lyriel – Skin and Bones

    10.12.2014

    Ježura

    Lyriel - Skin and Bones

    Lyriel původem z Gummersbachu (spolková země Severní Porýní-Vestfálsko) nejsou žádní cucáci. Kapela svou muzikantskou káru táhne přes deset let a na kontě má už pět alb, což značí minimálně to, že i když asi nejde o kdovíjak zavedené jméno, nějaké úrovně by se od nich člověk dočkat mohl. Tak se pojďme podívat, jestli se to povedlo u aktuální páté fošny jménem “Skin and Bones”… Internetové zdroje výjimečně nelžou a zcela správně tvrdí, že Lyriel hrají muziku, která by se dala klasifikovat jako jakýsi folk rock se znatelným příklonem k metalovému výrazivu. V praxi to vypadá tak, že se sem tam ozvou housličky a zbytek toho folku se skrývá v melodiích.

  • Schwarzprior – IDDQD

    9.12.2014

    H.

    Schwarzprior - IDDQD

    Schwarzprior jsou divní… divná kapela s divnou muzikou. Pošukaná ostravská elektronika, která si prostě ani nehraje na to, že by snad někdy chtěla být normální. To ovšem nemyslím nijak zle, právě naopak, je to kurva dobře, protože normální kapely jsou nuda. Schwarzprior vznikli v roce 2009 a až doposud vydali jen bezejmenné EP, které se objevilo v loňském roce, a právě na něj nyní ostravské trio navazuje svým debutovým dlouhohrajícím počinem “IDDQD”, který je – alespoň předpokládám – pojmenován podle známého kódu pro nesmrtelnost v legendární FPS hře “Doom”. Já osobně jsem se ke Schwarzprior dostal díky songu “Železem rty”, skrze nějž jsem si velmi brzy našel cestu i k celému zmiňovanému EP, které se mi skutečně zalíbilo.

  • Blut aus Nord / P.H.O.B.O.S. – Triunity

    8.12.2014

    H.

    Blut aus Nord / PHOBOS - Triunity

    Sice bych netvrdil, že “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” je pro mě zklamáním, protože zklamaný se z té desky necítím, ale jak už jste si mohli přečíst o kousek výše v mém hodnocení, nejsem z té desky tak na větvi, jak z u nosičů se jménem Blut aus Nord na obálce obvykle bývám. Vlastně si myslím, že třetí pokračování ságy “Memoria Vetusta”, která začala už v roce 1996 s “Memoria Vetusta I: Fathers of the Icy Age”, patří k tomu slabšímu, co tihle svébytní Francouzi kdy vydali. Ačkoliv… ne přímo slabšímu, protože to je trochu zavádějící pojmenování, ale spíše méně dobrému. Nutno však připomenout, že se bavíme o Blut aus Nord, u nichž je i “méně dobře” z obecného hlediska stále skvělé.

  • Blut aus Nord – Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry

    8.12.2014

    Kaša

    Blut aus Nord - Memoria Vetusta III

    Tak z téhle recenze jsem měl už předem docela velký respekt ze dvou důvodů. Zaprvé: štafetu jsem přebral po našem redakčním bossovi, který si tuto francouzskou black metalovou veličinu vzal opakovaně na paškál v uplynulých letech díky jejich “sedmičkové” trilogii a výplní v podobě neřadových EP. A zadruhé: sám sebe nepovažuji za fanouška black metalu, který prakticky nesleduji, a pokud pominu jen ta opravdu největší jména jako Bathory nebo Emperor, tak takřka všechno, co smrdí zlem černého kovu, je mi víceméně proti srsti. A jednou z těch výjimek, které potvrzují pravidlo, jsou právě Blut aus Nord, kteří mi kdysi učarovali vydáním první části sedmičkové trilogie v podobě “777 – Sect(s)” a od té doby jen s úžasem sleduji, jak nepředvídatelnou a vzrušující cestu tito avantgardní black ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy