Recenze

  • Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators – World on Fire

    29.10.2014

    Kaša

    Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators - World on Fire

    Povídání o Saulu Hudsonovi, známém spíše jako Slash, nelze nezačít u Gun n’ Roses. Je tomu již 27 let, co se tento kudrnatý kytarista stal jedním z poznávacích znamení party s frackovitým Axelem Rosem v čele. Svými melodickými kytarovými kudrlinkami zabrušoval ostré hrany nespoutaného rock’n’rollu, s jakým tato legenda přišla na debutovém albu “Appetite for Destruction”, a okamžitě se stal jednou z největších ikon kytarového řemesla v tvrdé muzice. Následnou historií Guns n’ Roses a samotným odchodem Slashe z řad kapely se zabývat nemusím, protože pro skalní fanoušky je to dodnes propírané téma, o němž už sepsaly celé archy papírů, ovšem z hudebního hlediska je hlavní, že Slash na hudbu nezanevřel a od té doby se postupně vrací k samé podstatě rock’n’rollu. Načal to již s bluesem načichlými Slash’s Snakepit a pokračoval skrze hvězdné Velvet Revolver s dalším ...

  • Stench – Venture

    28.10.2014

    H.

    Stench - Venture

    Tak nějak mi připadá, že jakmile poslední dobou recenzuji death metal ze staré školy, pokaždé kafrám, že je to jenom průměr a že jsem něco podobného slyšel už tolikrát, že to znovu poslouchat nepotřebuji. Což o to, ono toho průměru statisticky opravdu nejvíce je (od toho se tomu ostatně říká průměr), takže by na tom vlastně nemělo být nic divného, nicméně jsem něco podobného za poslední měsíce psal tolikrát, že by leckoho mohla napadnout dotěrná otázka, jestli vůbec existuje nějaký oldschool death metal, který by se mi líbil, a jestli ano, tak sakra jaký. A zcela upřímně říkám, že by to vůbec nebyla špatná otázka. Mám však na ni docela jednoznačnou odpověď – “Venture”.

  • Nuklear Frost – Subjugation

    28.10.2014

    H.

    Nuklear Frost - Subjugation

    Nukleární mráz… víc zlý název už jen těžko vymyslíte. Maximálně tak, že byste tam přidali ještě nějaký holocaust nebo něco na ten způsob (i když, i ten se objeví, byť jen v názvu songu). Nicméně i tak už jen z názvu Nuklear Frost páchne black metalová misantropie na sto honů, ale proč ne, alespoň to není nic se Satanem. Pokud by ovšem i přes název někdo tápal, hodně ponurý obal by jej měl přesvědčit, že očekávat nějakou sluníčkovou produkci rozhodně není na místě. Jakkoliv se však obálka, která je ve své jednoduchosti silná, skoro až nepříjemná, tváří, že by i samotná hudební náplň desky “Subjugation” mohla být jen pro silné nátury, ve skutečnosti Nuklear Frost nehrají až takový extrém

  • Jig-Ai – Rising Sun Carnage

    27.10.2014

    nK_!

    Jig-Ai - Rising Sun Carnage

    Jig-Ai je na české goregrindové scéně již celkem prověřené jméno a není tedy divu, že leckdo očekával, s čím tihle veteráni po dlouhých šesti letech odmlky přijdou. Přišli s fošnou nazvanou “Rising Sun Carnage”, a jestliže si mohu hned v úvodu dovolit srovnání s předchozími dvěma alby (jmenovitě “Jig-Ai” a “Katana Orgy”), jde momentálně o nejprůměrnější (schválně nepoužívám jiný výraz) desku v jejich kariéře. Proč, to si povíme vzápětí. Na Jig-Ai jsem ujížděl už “v mládí”, kdy se mé ušní bubínky teprve seznamovaly s extrémnější muzikou a zároveň nebyly tak vybíravé. Ne, že by na Jig-Ai bylo něco špatného, to vůbec ne.

  • Heretical – Dæmonarchrist – dæmon est devs inversvs

    27.10.2014

    H.

    Heretical - Daemonarchrist

    Itálie je země, jejíž metalová muzika měla vždycky velice blízko k epičnosti a koketovala s orchestrálností. Nádherným důkazem tohoto tvrzení je celá místní power metalová klika, kde se to různými symfonickými kudrlinkami jen hemží. Tato epika ovšem nepromlouvá jen do podobných měkčích subžánrů, ale i do těch extrémnějších. Jedním příkladem z mnoha pak může být třeba sicilská smečka Heretical. Heretical ovšem nejsou žádná zelenáči – jejich vznik se datuje už do roku 1996, ale ve skutečnosti vznikli ještě o něco dříve pod jiným názvem. Své první desky pak vydali okolo přelomu tisíciletí, ale poté se na mnoho let odmlčeli a s výjimkou jednoho EP z roku 2004 nevydali vlastně nic zajímavého.

  • Seneron – Parasites and Poets

    26.10.2014

    Ježura

    Seneron - Parasites and Poets

    Pokud Sicmaggot čtete opravdu poctivě, pak si jistě pamatujete, že v rubrice minirecenzí před časem proběhlo EP “Order Restored” od britské kapely Seneron… Ne, kecám, samozřejmě nečekám, že by si to kdokoli pamatoval, když jsem se musel dlouze rozvzpomínat i já sám, a to jsem to tehdy psal, nicméně faktem zůstává, že tehdejší premiéra Seneron na našich stránkách má nyní pokračování. Kapele totiž vyšlo debutové album “Parasites and Poets” a právě o něm si dnes trochu popovídáme. Ještě než se do toho pustíme, bych se s dovolením na chvíli vrátil ke jmenovanému ípku. Pokud si dobře vzpomínám (dobře, znovu jsem si to po sobě přečetl), Seneron na mě s “Order Restored” žádný velký dojem neudělali, ale přesto z toho nakonec vyšli s relativně čistým štítem, protože čtvrthodinová jednohubka i přes nulovou originalitu nabídla pár ...

  • My Own Ghost – Love Kills

    25.10.2014

    Skvrn

    My Own Ghost - Love Kills

    Není žádným tajemstvím, že oblast Beneluxu je nesmírně bohatá na rock/metalové kapely se zpěvačkou za mikrofonem. Ne, že by se tradičnějším metalovým destinacím v tomto odvětví nedařilo kvalitativně sekundovat, ale co se týče kvantity, tady Benelux v čele s Nizozemím kraluje. A jak už úvod naznačuje, opět se do západní Evropy podíváme, tentokrát do méně provařeného Lucemburska. Mé znalosti v tomto hudebním žánru jsou dosti omezené, ale i tak mi něco dávají tušit, že bandy s dívkou v čele jdou i tady na dračku. Z lucemburského velkovévodství znám už jen jednu další kapelu, význačné neofolk/martial industrialisty Rome. Jenže ti zřejmě ve velkém nejedou.

  • Sedna – Sedna

    24.10.2014

    Stick

    Sedna - Sedna

    Trojčlenná Sedna ze slunné Itálie nepatří zrovna ke známým spolkům. Pravda, oni ani nejspíš neměli zas tolik možností se představit evropskému (potažmo světovému) publiku. Existují od roku 2009 a mimo letošní eponymní debutové desky, kterou před nedávnem přijeli představit do Prahy do dejvické Klubovny, kde vystoupili společně s Abaton, mají na kontě akorát tři roky staré demo. Už to ale slibovalo, že půjde o poměrně zajímavý materiál. A plnohodnotný debut tuto domněnku potvrzuje. Jak vlastně jejich muziku klasifikovat? Tři plnohodnotné skladby, jedna mezihra a máme výsledný čas nahrávky 54 minut, takže to může docela zavánět při prvním pohledu průserem.

  • HammerFall – (r)Evolution

    23.10.2014

    H.

    HammerFall - rEvolution

    Hemrfól, Hammerfail, Kemrfall… těch rádoby vtipných zkomolenin by šla určitě vymyslet ještě tuna, ale ve skutečnosti se ta kapela přece jenom jmenuje HammerFall a před nějakými 15 a více lety patřila k největším nadějím heavy metalu. V době, kdy klasický metal nebyl zrovna na výsluní popularity, začali tihle Švédové kovat ten nejtypičtější heavy/power, jaký si jen člověk dokáže představit, ale ve skutečnosti to vlastně nebyla vůbec špatná muzika a HammerFall s ní také slavili úspěch. Postupem času z naděje vyrostla stálice, která má své místo na heavy metalové mapě už dávno jisté a která svým způsobem přesáhla i hranice svého stylu, čehož je důkazem pravidelné umisťování na předních pozicích v žebříčcích prodejnosti ve své domovské zemi. Nicméně jak se ukázalo, i tato pozice se může lehce zaviklat a není neotřesitelná – důkazem ...

  • Slup – Dramatorgie

    23.10.2014

    H.

    Slup - Dramatorgie

    Ačkoliv slovíčko “slup” vypadá, jako že člověk něco slupnul, ve skutečnosti je Slup malá vesnička v jihomoravském kraji nedaleko Znojma. Osobně jsem tam nikdy v životě nebyl, nicméně podle všemocné Wikipedie zde nežije ani 500 obyvatel a podle mapy se tu nachází jeden kostel, jeden vodní mlýn a jedna autobusová zastávka. No, a kromě toho je Slup ještě taky grindová smečka z Brna… Ačkoliv jsem v prvním odstavci věnoval víc prostoru obci Slup než kapele Slup, nemusíte se bát, že bychom se snad přeorientovávali na zeměpisnou stránku, protože si přece jenom budeme dále povídat spíše o té skupině. Slup brázdí vody undergroundu už nějakých pět let, během nichž odehráli necelé čtyři desítky akcí, vydali dvě vlastní fošny “Mimo mísu” (2012) a aktuální “Dramatorgie”

  • The Unchaining – Ruins at Dusk

    22.10.2014

    H.

    The Unchaining - Ruins at Dusk

    Víte o tom, že nuda čas od času není vůbec špatná věc? Traduje se sice opak, ale ve skutečnosti vůbec není od věci se tu a tam pořádně zanudit. Protože je mi jasné, že jste jistě všichni lidé, kteří mají spoustu kamarádů, umí se bavit, užívat si života a nudu ani nemáte ve slovníku, budu tak hodný, že vás teď chvíli budu nudit já. A jaký může být nudnější začátek recenze než to, že si představíme recenzovanou kapelu? Projekt The Unchaining pochází z Itálie a doposud má na kontě tři alba – z loňského roku dva zářezy “Wandering Through the Landscapes of Mind” a “Ruins at Dusk”, letos pak přibyl do rodiny třetí kousek s názvem “Fornost Erain”. Pokud byste ovšem čekali, že si nyní povíme něco o posledním ...

  • Demonic Resurrection – The Demon King

    21.10.2014

    H.

    Demonic Resurrection - The Demon King

    O indických Demonic Resurrection jsem poprvé slyšel úplně stejně jako asi většina z vás – když se v roce 2010 objevili na soupisce Brutal Assaultu, což tehdy bylo – jestli si správně vzpomínám – jedno z jejich prvních vystoupení v Evropě. Stalo se tak nedlouho po vydání jejich třetího alba s názvem “The Return to Darkness”. Od té doby už nějaký ten pátek uběhl, rok se s rokem sešel… vlastně se spolu sešly čtyři roky, po jejichž uplynutí se Demonic Resurrection opět hlásí o slovo se svou čtvrtou dlouhohrající deskou “The Demon King”… Byly doby, kdy jsem se stavil trochu odmítavě k metalovým skupinám z “nemetalových” zemí, ale to je naštěstí dávno pryč a dnes bych se nebál tvrdit, že se na poslech kapel ze států, které nejsou považovány za typicky metalové a které nám z našeho středoevropského pohledu mohou připadat ...

  • Id – Philosofia

    20.10.2014

    Kaša

    Id - Philosofia

    Id je podle psychologické teorie Sigmunda Freuda základní a nejnižší složkou osobnosti člověka, která je vrozená a zastupuje lidské touhy a přání, které se na člověku domáhají okamžitého uspokojení potřeb. Ne snad, že bych byl študovaný expert na Freudovy teorie psychoanalýzy nebo fungování lidské mysli jako takové, ale nemohl jsem si dovolit za vydatné pomoci Wikipedie nevysvětlit význam tohoto slova, které si za své jméno zvolila jistá zaoceánská čtveřice, jež nyní vydává své debutové album. Na významu názvu kapely samozřejmě její hudba nestojí a nepadá, ale mě osobně zajímalo, co si pod jménem kapely představit, což už nyní vím, takže můžu pokročit k představení Id, ovšem tentokrát už mám na mysli onu metalovou formaci. Id vznikli před dvěma lety v texaském Austinu a doposud za sebou ...

  • Manic Street Preachers – Futurology

    19.10.2014

    Atreides

    Manic Street Preachers - Futurology

    Velšští alt rockoví veteráni Manic Street Preachers patří již dávno (a zaslouženě) mezi tu špetku interpretů, kteří dokážou i přes ne zrovna krátkou dobu existence stále natáčet výborná alba. Jejich takřka legendární status podporuje bohatá, kvalitou vyrovnaná diskografie, svérázným, dospěle nedospělým vystupováním a osobitým přístupem k hudbě. Co vám budu povídat, já si k jejich směsce melancholie, nostalgie a alt/pop rocku našel cestu už dávno. Ne všechno od téhle kapely žeru všema deseti a hlavně poslední, na poměry Manic Street Preachers trochu nijaká deska “Rewind the Film” mi moc nesedla, a i když se poslouchala příjemně, něco z té podstaty, která mě k jejich hudbě tolik táhne, mi v ní chyběla. O to víc jsem byl na rozpacích, když ještě tentýž rok stihli natočit ještě jedno album. ...

  • Pilgrim – The Roots

    19.10.2014

    Atreides

    Pilgrim - The Roots

    Česká scéna je na folkové kapely všeho druhu bohatá až až, a kdybyste po mně chtěli vyjmenovat jen ty, které se nechají inspirovat Bretaní, Irskem nebo středověkem, z fleku vám jich vysázím alespoň pět, přičemž každá z nich má něco do sebe. A protože takových smeček není nikdy dost, jsem popravdě rád, když se z našich luhů a hájů vyklube nějaká další. A ač Pilgrim podle kapely samotné není kdovíjak mladé uskupení a jeho cesta sahá pěkných pár let zpátky, mluvit se o něm začíná až v současnosti ve spojitosti s debutovou deskou “The Roots”, která vyšla letos v červenci. Čtyřčlenné uskupení o své hudbě mluví jako o fairy folku, což je pojmenování nečekaně přesné. Já ani nevím, kam bych Pilgrim šoupl, protože lavírují někde mezi irskými lidovkami, středověkými písněmi, silně ...

  • 7 H.Target – 0.00 Apocalypse

    18.10.2014

    nK_!

    7 H.Target - 000 Apocalypse

    Také jste se při čtení nadpisu trochu opotili? Neumíte si představit, jak byste o takové kapele vyprávěli kamarádům, když vůbec netušíte, jak tuhle šílenost vyslovit? Nebojte, nejste sami. Mám totiž úplně stejné pocity. Naštěstí se pod tímhle prapodivným názvem skrývá solidní nálož kvalitní muziky, takže doufám, že budete mít alespoň nějaký důvod pokračovat ve čtení. A o co že tedy jde? Vězte, že 7 H.Target (ono se to i blbě píše…) jest ruská parta dlouhodobě hoblující technický brutal death metal. A protože se mohu pochlubit minimálně tím, že jsem velkým příznivcem tohoto žánru, ani chvíli jsem neváhal a jal se desku s radostí hodnotit.

  • Preludium – Redemption

    17.10.2014

    Skvrn

    Preludium - Redemption

    Úvod dnešního povídání zasvětím jednomu srovnání. Byť to může leckterým znít až kacířsky, boom Behemoth si dovolím přirovnat k tomu, co se dělo před několika lety kolem Dimmu Borgir. Oba spolky se vypracovaly v komerčně úspěšné kapely a dokázaly tak představit extrémní metal širšímu obecenstvu, přičemž především pozice Behemoth je ve své domovině takřka neohrozitelná. Naši severovýchodní sousedé však měli z několika ohledů cestu mnohem trnitější. Polské silně věřící obyvatelstvo je v otázce náboženství často zcela nekompromisní a minimálně z toho hlediska to měla Nergalova smečka rouhačů složitější. K tomu si přidejme ještě jeden fakt. Norsko bylo od počátku zčernalých věků vedeno za Mekku (v dnešní době získává toto sousloví zcela nový rozměr) black metalu. Do Polska se tato hudba dostala až o pár let později a tehdejší scéna nevykazovala sebemenší ...

  • Black Autumn – Losing the Sun

    17.10.2014

    Skvrn

    Black Autumn - Losing the Sun

    Ačkoliv se black metal vyhřívá na výsluní mého žánrového žebříčku oblíbenosti, rozhodně se nedá říct, že bych bezbřeze vyhledával všechny jeho nové přírůstky, kterými je denodenně obohacován. Jakmile se však ona novinka tváří alespoň trochu zajímavě a nekonvenčně (samozřejmě vzhledem k žánrovým standardům, black metal je sám o sobě nekonveční až až), neváhám a desku s potěšením protočím. Tentokrát jsem měl štěstí a jedna taková věc doputovala i k nám do redakce. Netvrdím, že projekt Black Autumn na své desce výrazně vybočuje ze zajetých kolejí, ale i tak jde o poměrně zajímavou záležitost, která si své poslechy zaslouží. Uskupení Black Autumn spatřilo světlo světa již kolem roku 1995 a od počátku bylo vedeno jako dvoučlenný projekt v čele s protagonisty M. Krallem a TH. První veřejné nahrávky byly vydány na přelomu tisíciletí, přičemž ...

  • Unisonic – Light of Dawn

    16.10.2014

    Ježura

    Unisonic - Light of Dawn

    Když před dvěma lety Unisonic vydali svůj eponymní debut, podařilo se jim přesně to, v co doufali snad všichni fanoušci Michaela Kiskeho dlouhé roky – nahrát povedenou desku, která nejen že zpečetila Kiskeho návrat na metalovou scénu, ale také dokázala, že když se chce, i v 21. století jde podle keeperovského receptu vyrobit zcela současný a svěží materiál. Na obloze melodického metalu tak jasně zazářila další hvězda a bylo jen otázkou času, kdy tenhle all-star team zúročí úspěch debutu dalším řadovým zářezem. Ten čas je tady. “Light of Dawn” pokračuje přesně tam, kde “Unisonic” skončilo, a i přes lehkou obměnu studiového personálu jede dál bez jakýchkoli viditelných změn – poněkud svérázným motivem přebalu počínaje a soundem nahrávky konče.

  • Monolith – Dystopia

    16.10.2014

    Kaša

    Monolith - Dystopia

    Povídání o Monolith nelze začít jinak než u vlny retro kapel, které se svou hudbou snaží vzkřísit 70. léta. Ať už bychom jako přední zástupce tohoto trendu, který nemalým způsobem promlouvá do aktuálního dění na rock/metalové scéně, označili rockové Graveyard, doomovější Witchcraft, heavy metalové The Sword nebo naopak psychedelické mágy Kadavar, tak bychom pokaždé skončili u jednoho jediného jména. Black Sabbath. Některé kapely se k jejich odkazu hlásí více, jiné zase méně, nicméně dopad asi nejvlivnější kapely heavy metalu je dodnes znatelný a u těchto spolků to platí dvojnásob. A právě Monolith jsou jednou z kapel, která do tohoto ranku zapadá snad ještě víc než všechny ostatní, se kterými jsem se doposud setkal, ale k tomu se ještě dostaneme. Nejdříve troška suchých faktů o Monolith. Tahle trojice vznikla v německých Brémách v roce 2010 ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy