Recenze

  • Bethlehem – Bethlehem

    11.2.2017

    H.

    Bethlehem - Bethlehem

    Bethlehem se snad nikdy nemohli pochlubit stálou sestavou, vlastně právě naopak. Jedinou stálicí v kapele byl vždy baskytarista Jürgen Bartsch. Občas se stalo, že na nějaké konkrétní pozici někdo vydržel delší dobu, ale na těch ostatních to stejně rotovalo rychlostí Kaplanovy turbíny. I to byl jeden z důvodů, proč Bethlehem na jaře 2015 ohlásili ukončení činnosti. Tím dalším pak byly zdravotní problémy Jürgena Bartsche, jemuž znemožňoval hrát zánět šlachy na pravé ruce. Už v prohlášení o konci Bethlehem se Bartsch nechal slyšet, že to může i nemusí být definitivní odmlka kapely. Klasika, jednoduše si nechal otevřená vrátka, až ho zase popadne chuť hrát. Rozhodně jsem však nečekal, že onen návrat přijde takhle rychle. Jen rok a půl od ohlášení rozpadu už Bethlehem avizovali novou sestavu a s ní i novou dlouhohrající ...

  • Wiley – Godfather

    10.2.2017

    Zajus

    Wiley - Godfather

    V době, kdy komunikace na druhou stranu zeměkoule je tak jednoduchá jako zavolat z okna na okolo jdoucího souseda a kdy se mnozí seriózně zabývají otázkou zániku místních kultur, mě vždy překvapí, jak jsou některé žánry doslova uvězněné v geografické lokaci svého vzniku. Nemluvím tu o hudbě, která je tak nezvyklá, že je pro uši nezasvěcených posluchačů naprosto nestravitelná, mluvím o hudbě. která se shodou okolností či vlivem historie vyvine v nějakém místě, které pak tvrdošíjně odmítá opustit, přestože se od svých příbuzných populárních na jiných místech planety nijak drasticky neliší. Velká Británie je ideální líhní právě takovýchto žánrů a subžánrů a krátká procházka po březích Wikipedie vás o tom rychle přesvědčí. Ostatně pro to má ideální podmínky, Britové vždy byli dost „sví“, vždy měli odvahu a nápady posouvat hudbu za její dosavadní ...

  • Hobbs’ Angel of Death – Heaven Bled

    9.2.2017

    Cnuk

    Hobbs' Angel of Death - Heaven Bled

    V dnešní recenzi dáme vzpomenout na začátky metalu v Austrálii. Přestože dnes již tento kontinent nabízí několik zvučných jmen, v dobách, kdy se začínal tavit kov, byla tamní scéna velice skromná. Právě parta okolo pekelníka Petera Hobbse představila protinožcům, co že je to ten thrash metal, a to rovnou hezky od podlahy, tvrdě, rychle a patřičně zvráceně. Hobbsovi a jeho andělu smrti nebylo nic svaté a rouhal se, jak jen to šlo. Prostě osmdesátková klasika. Právě tento debut z roku 1988 a prvotinu Mortal Sin, lze označit za první významný mezník v australské metalové historii. Přiznám se, že jsem o dalším počínání této kapely neměl ani potuchy. Každopádně, v polovině 90. let se vrátili, aby vydali další opus „Inheritance“, se kterým zřejmě nezaznamenali větší ohlas, a tak se opět ...

  • Khonsu – The Xun Protectorate

    8.2.2017

    H.

    Khonsu - The Xun Protectorate

    Před pěti lety se zjevili Khonsu a vypadalo to, že na tuto norskou formaci čeká zářná budoucnost. Kapely se okamžitě ujal renomovaný label Season of Mist, pod jehož hlavičkou vyšlo debutové album „Anomalia“. Jak ovšem známo, tahle firma už dávno není v pozici, kdy by si mohla dovolit dělat charitu, takže je asi zřejmé, že v Khonsu čuchala nějaký potenciál na sebe vydělat. Nalijme si čistého vína, velkou, ne-li dokonce stěžejní roli v tom hrálo propojení s Keep of Kalessin. Hlavním mozkem Khonsu je totiž S. Grønbech, což je bratr týpka známého pod gangsterskou přezdívkou Obsidian Claw. Druhý jmenovaný je lídr Keep of Kalessin a svému bráchovi (jenž se jen tak mimochodem mihl i v samotných Keep of Kalessin jakožto skladatel na EP „Reclaim“) v tehdy nově vznikajícím ...

  • Run the Jewels – Run the Jewels 3

    7.2.2017

    Zajus

    Run the Jewels - Run the Jewels 3

    Hip-Hop je mladý žánr. Netuším sice, kolik z vás se po přečtení předchozí věty pozastavilo, ale mě tohle tvrzení rozhodně dává smysl, alespoň tedy intuitivně. Přitom jeho kořeny sahají až kamsi do 70. let a mainstreamovým žánrem je už téměř tři desetiletí. Přesto mám dojem, jako by ona střední léta důstojnosti a rozvážných rozhodnutí dosud nepřicházela. Samí mladíci s rovnými kšilty rapující o pozadí povolných slečen, žádní pánové v košili útočící ostrými rýmy na nedostatečné investice do základního školství. Mluvím zde samozřejmě o těch interpretech, kteří jsou či v určité době byli na vrcholu popularity, neboť těch, kteří jsou částečně v ústraní a tvoří dospělou hudbu, jistě není málo. Od Run the Jewels jsem čekal právě to – že budou i přes svou velkou popularitu dospělí a hlubokomyslní. El-P i Killer Mike, kteří ...

  • Saor – Guardians

    6.2.2017

    Skvrn

    Saor - Guardians

    Když v roce 2013 debutoval Andy Marshall se svým projektem Àrsaidh a do světa vypustil dílko „Roots“, bylo těžké nezaznamenat onu vlnu superlativů, jež se všude kolem okamžitě vyrojila. Pagan blackový žánr si nemohl stěžovat na nedostatek desek, spíš chyběla kvalita a ji konstantně zastiňovala popularita německy mluvících líbivin. Àrsaidh (za pár měsíců již Saor) na scénu vnesl nepatrnou naději, že by to mohl být právě on, který se v budoucnu stane žánrovým tahákem. A naději ještě více přiživila druhá deska, silný příběh „Aura“. Loňské „Guardians“ je pak třetím prckem do rodiny. Přicházelo po jednoroční odmlce s možností potvrdit kvalitu, s možností Saor ještě pevněji zařadit mezi žánrovou špicí. Místo toho se však zjevily neočekávané rozpaky… Hudba Saor fungovala zpravidla záhy, ne snad okamžitě, na první poslech, ale pronikání nebolívalo. ...

  • The Drip – The Haunting Fear of Inevitability

    5.2.2017

    Cnuk

    The Drip - The Haunting Fear of Inevitability

    Ke kapele The Drip jsem se dostal náhodou. Tuším, že to bylo přes jeden z newsletterů od Relapse Records, na jehož základě jsem si poslechl promo singl k chystané novince. Relapse je za všechna ta léta docela spolehlivá stáj pro extrémní kapely, a tak nebyl jediný důvod, proč nedat těmto Američanům šanci. Dalším plusem, alespoň pro mě, je přítomnost Joela Grinda, který se na „The Haunting Fear of Inevitability“ podílel jakožto producent. Grind je podepsán pod nespočtem dalších desek, avšak já si ho oblíbil především pro jeho odvedenou práci v základním táboře Toxic Holocaust, kde se jak známo stará téměř o první a poslední. The Drip s debutem poměrně otáleli, na scéně se pohybují již deset let a na svém kontě mají dosud pouze tři EP, ta se nesetkala s nijak velkou odezvou. Jejich čas ...

  • Ols – Ols

    4.2.2017

    H.

    Ols - Ols

    U hudební formace na prvním místě samozřejmě stojí (neboli erektuje, chcete-li to odborně) hudební stránka věci, to je snad povšechně jasné a není nutno o tom sáhodlouze vést diskuze a zasvěcené dišputace. Přesto potěší, když ten který projekt nabízí i cosi navíc. Takřka ideální kombinací je, když pěknou muziku tvoří pěkná lidská samička, aby i takový zhovadilý dobytek jako já mohl potěšit nikoliv jen ucho, ale i oko. Skuteční labužníci pak mohou potěšit i jiné části těla. Nutno říct, že jednočlenný dámský projekt Ols z Polska onu poutavost co do vizuálu splňuje na jedničku s hvězdičkou. Na fotkách je sice slečna mocně vyleštěná počítačem, přesto není problém poznat, že co příroda ubrala na kráse mně, dostala do vínku tahle holka. Anebo si na ní rodiče prostě dali echt záležet. ...

  • Noise Emission Control – Désordre et mépris

    3.2.2017

    Kaša

    Noise Emission Control - Désordre et mépris

    Francouzská čtveřice Noise Emission Control loni oslavila své desáté výročí a svým příznivcům při příležitosti tohoto významného jubilea naservírovala své první EP „Désordre et mépris“. Nemyslete si, že se jedná o první výsledek studiové seance této energické party. Kdepak. Během své kariéry se borci představili veřejnosti prostřednictvím dvou demosnímků z let 2006 a 2009, na něž navázali v roce 2012 eponymním debutem. Úplní zelenáči to tedy nejsou a nutno říct, že z „Désordre et mépris“ je to znát hned na první dobrou. Čtveřice ve složení Fredd Furious (vokál), Dany Gozet (kytara), Violent Dave (basa) a konečně bubeník Toff Belleverge přinesla na své krátké novince pouhých pět skladeb o celkové hrací době něco málo pod 14 minut. Když k tomu připočtete vcelku svižné tempo, tak „Désordre et mépris“ je ...

  • Black Hate – Through the Darkness

    2.2.2017

    H.

    Black Hate - Through the Darkness

    Pod (dle mého skromného názoru) nepovedeným a tuze neobjevným jménem Black Hate se skrývá nepříliš známá parta z hlavního města Mexika. Nepříliš známá přinejmenším z toho úhlu pohledu, že zde skutečně nemáme co do činění s nějakou první ligou. Přesto již na Black Hate narazit šlo bez větších problémů a jejich znalost bych asi nepovažovat za kdovíjaký důkaz orientace v undergroundových poměrech. Přinejmenším předchozího alba „Los tres mundos“, které vyšlo v červnu 2012 pod hlavičkou Dusktone, se všimnout dalo. Mě ovšem „Los tres mundos“ nijak zvlášť koule netrhalo – navzdory jistým schopnostem Black Hate, navzdory nepochybné snaze, navzdory několika solidním momentům. Na obranu Mexičanů ale musím říct, že jsem té desce příliš pozornosti nevěnoval, protočil jsem ji tak dvakrát, třikrát a šel dál. Je však pozitivní, že ...

  • The.Switch – The.Switch

    1.2.2017

    Zajus

    The.Switch - The.Switch

    Recenze je z podstaty věci vždy subjektivní záležitostí, byť některé dílčí otázky lze zodpovědět téměř nestranně, zejména pokud k recenzovanému nemá autor textu vztah a může si tak dovolit potřebný nadhled. Tentokrát však tuto podmínku zdaleka nesplňuji, a tak je třeba začít upřímným přiznáním: The.Switch pro mě velice dlouhou dobu byli jednou z největších srdcovek a na rozdíl od mnohých jiných vlastně nikdy svou pozici neztratili. Těžko věřit, že je tu pětice (dříve vlastně čtveřice) postavená okolo kytaristy Michala Nováka již dvě desetiletí, neboť mám The.Switch stále zařazené jako mladíky vířící stojatými vodami domácí hudební scény. The.Switch se neokoukali možná i díky tomu, že zejména v posledním desetiletí aktivitou příliš nehýřili. Po dvojici počinů „Beautiful“ a „Svit“ je novinka teprve třetím dlouhým albem v diskografii kapely, ...

  • Eufobia – Eufobia

    31.1.2017

    Kaša

    Eufobia - Eufobia

    Abych pravdu řekl, tak o bulharské metalové scéně toho vím dost málo. Vlastně spíš úplně nic než alespoň to málo. Téhle končině dle mého názoru opravdu výrazný vývozní artikl na poli tvrdě kytarové hudby chybí a možná i díky tomu jsem o tuto zemi nejevil prakticky žádný zájem. A pokud mě paměť nešálí, tak deathmetalová čtveřice Eufobia je vůbec první bulharskou skupinou, kterou jsem kdy cíleně poslouchal. To jen tak na okraj samozřejmě. Vím, že je vám moje zeměpisně-hudební neznalost úplně volná, nicméně tím mířím ke skutečnosti, že Eufobia nemá svou cestu vyšlapanou známějšími kolegy krajánky. Nedá se totiž říct, že by po bulharské metalové scéně byl takový ten automatický zájem jako po blackových kapelách z Norska či melo-deathových ze Švédska. Svoji aktuální pozici si museli dobít ...

  • Sacrificio – Guerra eterna

    30.1.2017

    Metacyclosynchrotron

    Sacrificio - Guerra eterna

    Kdekdo jistě narazil na španělské věrozvěsty nečistého rouhání Proclamation. Kapela nepatřila k těm nejlepším pokračovatelům soundu Blasphemy, ale na jejich zvráceném lomozu přeci jen něco bylo a tetralogie „A.M.E.N.“ se dle mého názoru dočkala zasloužené úcty. Na koncert Španělů navíc s radostí vzpomínám dodnes. Ona série čtyř alb byla již zpočátku plánována jako definitivní a skutečně, po čtvrtém záseku „Nether Tombs of Abaddon“ a několika nezbytných koncertech ku jeho podpoře kapela ukončila činnost, i když zasvěcení tušili, že dotyčná trojice nehodlá pověsit nástroje na hřebík. Posuňme se ale o něco dále. Píše se rok 2014 a z hlubin španělských katakomb se vyplazilo stejnojmenné demo Sacrificio. Někdo propagační texty nových desek záměrně ignoruje a není se čemu divit, když se kolikrát jedná jen o snůšku hyperbol, které hudbu nevystihují, pouze prodávají. Ovšem oficiální ...

  • Belenos – Kornôg

    29.1.2017

    H.

    Belenos - Kornôg

    Belenos je formace, která existuje již dlouho a jisté jméno si vcelku po právu vybudovala. I navzdory tomu, že má tenhle francouzský projekt pod vedením Loïca Celliera již sedm dlouhohrajících nahrávek na kontě, až doposud jsem mu věnoval méně pozornosti, než by si asi zasloužil. Vlastně znám jeho tvorbu spíše povrchně (čti: kdysi jsem nějaká alba slyšel a mám představu, oč se jedná, rozhodně bych si však nedovolil tvrdit, že mám naposloucháno). S vydáním loňského, sedmého řadového počinu „Kornôg“, jenž na svět přišel celých šest let od předchozího „Yen sonn gardis“, jsem si ovšem řekl, že si na Belenos konečně vyhradím trochu více soustředěnějšího času, abych zjistil, jak to s tou kvalitou doopravdy je. Zase se jednou musím veřejně pochválit (co se divíte – nikdo jiný ...

  • Pain of Salvation – In the Passing Light of Day

    27.1.2017

    Onotius

    V době, kdy se ke mně dostala informace, že švédští matadoři Pain of Salvation vydají novou desku, jsem už pomalu nevěřil, že se něco takového ještě stane. Jejich kreativní pauza, již lze počítat v podstatě už od roku 2011, kdy vyšla jejich poslední plnohodnotná deska „Road Salt Two“, totiž způsobila, že jejich jméno postupně začalo z povědomí progresivní scény mizet. Jistě, fakt, že kapela stojí za kultovními milníky „Perfect Element Pt.1“, „Remedy Lane“ či filozofickou rockovou operou „BE“, jim samozřejmě nelze odpárat, nicméně scéna si žije vlastním životem a Pain of Salvation zkrátka přestali komunikovat se světem kolem. Dobrým impulzem sice bylo, když před třemi lety došlo vydání jednohubky „Falling Home“ – desky plné akustických předělávek a jedné nové, bohužel však celkem nudné a přiteplené ...

  • Snowgoons – Goon Bap

    26.1.2017

    H.

    Snowgoons - Goon Bap

    Kdybychom byli hip-hopovou stránkou, asi by bylo zbytečné mluvit o tom, kdo jsou Snowgoons. Tahle nyní čtyřčlenná kumpanie z Německa (jeden člen ovšem pochází z Dánska) se postupem let vypracovala na vrchol v oblasti hip-hopové produkce. Samozřejmě, je to trochu sporné prohlášení, vrchol asi záleží na úhlu pohledu. Pokud bychom to měřili metrikou komerčního úspěchu, pak Snowgoons nejvýš jistě nejsou a jimi produkované skladby zcela jistě nenajdete na stropech hitparád. DJ Illegal, Det Gunner a spol. se zdržují spíše v undergroundovějších vodách, nicméně i přesto je výčet rapperů, s nimiž Snowgoons spolupracovali, docela úctyhodný. Což ostatně dokazuje i seznam hostů na desce, o níž si dnes budeme povídat, protože zde lze nalézt členy formací jako Wu-Tang Clan či Onyx. Jméno Snowgoons má takový zvuk, že jejich tvorba nestojí jen na dodávání beatů ...

  • Uškumgallu – Rotten Limbs and Dreams of Blood

    25.1.2017

    Metacyclosynchrotron

    Uškumgallu – Rotten Limbs and Dreams of Blood

    Američtí Uškumgallu jsou jedna z několika kapel labelu Vrasubatlat, v jehož čele stojí R. F., kterého také podezírám, že je ústředním autorem hudby nejen zde, ale i v dalších spřízněných projektech. Chlap evidentně nemá o nápady nouzi, ale ty na mě prozatím působily dostatečně poutavě, a tudíž má smysl si Uškumgallu, Urzeit, Dagger Lust, Serum Dreg nebo Triumvir Foul někdy pustit. Někoho snad naláká i hudebníkova účast ve známých Ash Borer, ale vězte, že „Rotten Limbs in Dreams of Blood“ a vůbec všechny ostatní kapely Vrasubatlat nabízejí poněkud jiné porce hnusu. Přirovnání ke konkrétním kapelám dokáže práci ulehčit, ale v případě Uškumgallu mám problém. Jistou spřízněnost cítím možná tak s americkými Arizmenda nebo Kuxan Suum, tedy skupinami z okruhu Crepusculo negro / The Black Twilight Circle. Ono ...

  • Grave Digger – Healed by Metal

    24.1.2017

    Cnuk

    Grave Digger - Healed by Metal

    Grave Digger křižují pole heavy metalu již pěknou řádku let a mají na svém kontě několik zásadních alb. Vlastně patří k těm málo kapelám, jež dokázaly stvořit silné desky na začátku kariéry, někde uprostřed, ale i v posledních letech. K těm patří zrovna ta minulá, „Return of the Reaper“. Obměnu v kapele zaznamenala pouze pozice klávesisty, smrťáka, kterou má nyní na starost Marcus Kniep. Nejedná se tedy zrovna o tu nejdůležitější změnu, vzhledem k tomu, že předchozího klávesistu snad nikdo nikdy neviděl bez onoho kostýmu, a především klávesy nepředstavují dominantní prvek skupiny. Němci tak drží jádro kapely stejné už po dobu osmi let a letos představují svůj osmnáctý řadový přírůstek. Album je odpáleno titulní skladbou „Healed by Metal“, což působí jako sázka na jistotu. Pochodový rytmus doplněný o lehce zapamatovatelný ...

  • Terra – Mors Secunda

    23.1.2017

    H.

    Terra - Mors Secunda

    Anglická trojice Terra na sebe poprvé upozornila předloni, když vydala svůj bezejmenný dlouhohrající debut. Na něm se nacházely tři délemetrážní skladby, jejichž souhrnná délka činila 40 minut. O tom, že jejich atmosférický black metal vzbudil nějakou pozornost, jistě svědčí i skutečnost, že se nahrávka dostala až k italskému vydavatelství Code666 Records, které v Terra zjevně ucítilo jistý potenciál. Slovo dalo slovo a ruka byla v rukávě. Druhé album „Mors Secunda“, jež vyšlo na samém sklonku loňského roku, už se objevilo pod hlavičkou jmenovaného labelu, a to rovnou v neskromné edici nejen na CD, ale i na béžovém vinylu. Ani nemluvě o tom, že masteringu „Mors Secunda“ se neujal nikdo menší než Colin Marston (Dysrhythmia, Krallice, Gorguts). Kolem Terra se evidentně začala točit zajímavá jména, tudíž vše vypadá, že po hudební stránce to bude stát ...

  • Csigo – Rite of Sounds

    22.1.2017

    H.

    Csigo - Rite of Sounds

    V dnešní recenzi budeme mít to štěstí, že si můžeme představit další velmi zajímavou záležitost. Na svědomí ji má maďarský muzikant Tamás Csigó, jenž má za sebou roky hraní v experimentálnějších vodách; otřel se například i o kombinace hip-hopu a jazzu. Jeho doposud asi nejznámějším působištěm je formace Beat Dis (kdybyste si jen tak mimochodem chtěli zaposlouchat, tak celou diskografii lze zdarma stahovat na oficiálním webu), ale v portfoliu toho má o poznání víc. Nás ovšem v dnešní recenzi nejvíce zajímá skutečnost, že v loňském roce se Tamás Csigó vydal i na sólovou dráhu a pod jménem Csigo vydal první album s názvem „Rite of Sounds“. Na něm se představuje v docela odlišné poloze než ve zmiňovaných Beat Dis nebo třeba v Dubcity Fanatikz. Jak už jsem ale naznačil hned v první větě, i zde se jedná o zajímavou ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy