Recenze

  • Infernal Awakening – Enlightened by Lucifer’s Flame

    5.10.2014

    H.

    Infernal Awakening - Enlightened by Lucifers Flame

    Infernal Awakening. “Enlightened by Lucifer’s Flame”. Co asi tak můžete čekat od kapely, která si dá takovýhle název a své album pojmenuje takhle? Že ještě tápete? Tak se podívejte na ten obal napravo… Hm, že by black metal? Pěkně ostrý, ortodoxní, bafomety kam se podíváš, pentagramy jakbysmet? Inu, to jsme na tom stejně, já taky očekával něco podobného… akorát pravda je trošku jiná. Ono tedy ne, že by snad Infernal Awakening nehráli black metal – já říkal, že ta pravda je jiná jen trošku. Jde pouze o to, že tahle smečka z Arizony nakonec není zas až tak moc ortodoxní a ve skutečnosti hraje symfonický black metal.

  • The Haunted – Exit Wounds

    4.10.2014

    Kaša

    The Haunted - Exit Wounds

    Vypadá to, že pro fanouška severské metalové scény se přelom letních a podzimních měsíců ponese ve znamení souboje trojice kapel, které spojuje jedno jediné. Göteborg. Velikáni In Flames, At the Gates a konečně The Haunted si na letošek nachystali svá nová alba a protože jsou tyto kapely propojeny ať už stylově (alespoň v minulosti), v horším případě pak personálně, tak se nedá vyhnout jisté formě srovnání a pasování jednoho z těchto jmen na pomyslného krále scény pro letošní rok. Loni měli usnadněnou pozici Soilwork a letos jsou tak možnosti všelijaké. Nicméně, dost bylo úvodních řečí a pojďme se podívat na prvního člena z tohoto trojlístku, a sice posledně jmenované The Haunted. S těmi to ještě před dvěma lety vypadalo všelijak, takže na to, že se v dohledné době dočkáme nového alba, bych si ...

  • Planet of Zeus – Vigilante

    4.10.2014

    Kaša

    Planet of Zeus - Vigilante

    Řecká čtveřice Planet of Zeus se letos pohybuje na scéně již čtrnáctým rokem, takže lze s jistotou říct, že to nejsou žádní zajíčci, kteří by se teprve sehrávali, a na jejich novince je to každopádně znát. O jejich historii se toho příliš neví, takže krom toho, že vznikli v roce 2000 v Aténách, se milovníci biografických údajů musí spokojit s tím, že letošní album “Vigilante” je v pořadí jejich třetím studiovým zářezem a že výsledek je na takto neznámou partu, jejíž význam zřejmě nepřesahuje velikost lokálního spolku, překvapivě dospělý a ucelený. Ale k tomu až později, začnu totiž klasicky ze široka. Jak už jsem nakousl, “Vigilante” je třetím albem Planet of Zeus a navazuje tak na debut “Eleven the Hard Way” z roku 2008, po němž následoval o tři roky mladší sourozenec “Macho Libre”.

  • Fractured Spine – Memoirs of a Shattered Mind

    3.10.2014

    H.

    Fractured Spine - Memoirs of a Shattered Mind

    Fractured Spine je klasický příklad kapely, o jejíž muzice se rozhodně nedá tvrdit, že by snad byla vysloveně špatná nebo rovnou úplně marná… přesto však nefunguje. Mnohdy i takovým způsobem, že není od věci hovořit o promarněném potenciálu, protože jistou myšlenku na albu “Memoirs of a Shattered Mind” cítím, stejně tak bych se nebál tvrdit, že to Fractured Spine chytili ze správného konce a formálně se jedná o poměrně zajímavou záležitost. Přesto všechno to ovšem bohužel není tak úplně ono… Než se ale pustíme do trochu podrobnějšího popisu toho, co na “Memoirs of a Shattered Mind” je nebo není špatně, podívejme se nejprve na trochu té obligátní omáčky okolo. Fractured Spine pocházejí z města Hämeenlinna v jižním Finsku a jedná se o dvoučlennou formaci. Tedy, původně to byl jednočlenný projekt pod vedením Anttiho Kirjavainena, ...

  • Northern Oak – Of Roots and Flesh

    2.10.2014

    Zajus

    Northern Oak - Of Roots and Flesh

    Nemusíte mít zrovna mysl Alberta Einsteina, abyste již z názvu dnes recenzované kapely pochopili, jakým žánrem se jejich tvorba zaobírá. Jméno “Severní dub” by bylo od kapely, která se alespoň trošičku neotírá ve své hudbě o folk, značně klamavá reklama. Vás, kterým poměrně vysoké hodnocení v závěru recenze a žánrová nálepka stačí k tomu, abyste recenzi okamžitě přestali číst a vydali se album shánět (či ho naopak okamžitě zavrhli bez ohledu na známku), však musím varovat. Ano, Northern Oak je folk metalové album, a pokud je to žánr, který nemůžete vystát, asi vám nic nedá. Na druhou stranu je to také album, kde kroje a prapodivné tance nenajdete, protože je jeho implementace folklóru relativně střídmá. Teď, když jsem vás nalákal (a ty, co již nečtou, odradil), si však řekněme ...

  • Earth – Primitive and Deadly

    1.10.2014

    Onotius

    Earth - Primitive and Deadly

    Tvorbu americké kapely Earth, jež ve svých dronových začátcích ovlivnila mnoho budoucích žánrových ikon jako Sunn O))), jsem vždy považoval za takovou hru, na niž posluchač buď přistoupí a bude se královsky bavit, nebo nepřistoupí a pak bude jejich produkci považovat za zaranžované melancholické nic. Pokud se má do hudby skutečně dostat, musí hltat atmosféru a užívat si každičký náladotvorný postup, vdechovat každý decibel a musí se ponořit do dlouhých, často repetetivních či variujících melancholických pasáží. Zatímco u prvních drone/doomových počinů toto platilo nejméně trojnásob (což se dá říci asi o žánru samotném), nové desky balancující mezi post-rockem, doom metalem a country nabízí o poznání lépe lépe poslouchatelnou, přesto však pro netrpělivého posluchače spíše zdlouhavou hudbu, kde prim hraje atmosféra. Za prvního a nejreprezentativnějšího zástupce nového stylu platí asi zejména “Hex; ...

  • Betrayer F.T.M. – Full Blast

    1.10.2014

    Kaša

    Betrayer FTM - Full Blast

    Jestli můžu něco po seznámení s Betrayer F.T.M. říct s klidným srdcem, tak že jsem zase o něco vzdělanější v oblasti heavy metalového zeměpisu, protože pokud mě má paměť nešálí, tak kolumbijský thrash, nebo ještě obšírněji vzato kolumbijskou metalovou kapelu jako takovou, jsem ještě neslyšel. Přeci jen, člověk si tuto zemi spojí s něčím jiným než s metalovou hudbou, ale v dnešní době už je možné naprosto všechno, tak proč by se k nám do redakce nemohla zatoulat metalová nahrávka z těchto jihoamerických končin. A tak se taky stalo. Jmenuje se “Full Blast” a je rychlá. Pekelně rychlá. Betrayer F.T.M. začali psát svou historii v roce 2005, kdy se dala dohromady čtveřice borců, jež spojovala dohromady láska ke starému thrash metalu. A když myslím starému, tak tomu, který se hrál ve Spojených státech počátkem ...

  • In Flames – Siren Charms

    30.9.2014

    Kaša

    In Flames - Siren Charms

    Tak, uběhlo nám několik dní od vydání recenze “Exit Wounds” thrash/deathových seveřanů The Haunted a máme tady druhé pokračování pomyslného trojdílného seriálu, který se věnuje novinkovým albům göteborgských velikánů extrémní metalové scény, z nichž hned dvě jména by se dala úspěšně považovat za pionýry melodického death metalu. Řeč je samozřejmě o At the Gates, na jejichž novinku si ještě musíme nějaký ten týden počkat, a logicky jsou tak na řadě In Flames, kteří už s tím death metalem mnoho společného nemají, ale jejichž novému počinu “Siren Charms” se nyní podíváme na zoubek. Tato pětice si během své dlouhé kariéry prošla nemalým vývojem, kdy se dostala do takového stavu, že její alba jsou v delších časových intervalech prakticky nesrovnatelná.

  • Svengali – Unscathed

    30.9.2014

    Zajus

    Svengali - Unscathed

    Doba adorace metalcoru je již za námi, stejně jako doba vysmívání všemu, co je jím jen mírně líznuté. Proto je vhodný čas podívat se odstupem na to, co nám metalcore přinesl a zda na nás něco zajímavého teprve chystá. Ideální příležitost pro to nastává dnes i díky “Unscathed”, debutovému počinu Svengali. Nejdříve však jednu zajímavost: jakkoli už jsem potkal kapelu z kdejakého konce světa, dnes se v recenzi poprvé seznámíme s hudbou pocházející ze Spojených arabských emirátů. Že jsou Svengali první tamní kapelou, která se nám dostává mezi prsty, však není náhoda. Ačkoli jsou Spojené arabské emiráty rozlohou i počtem obyvatel zhruba srovnatelné s Českou republikou, počet tamních kapel evidovaných na Encyclopaedia Metallum je pouhých 23, zatímco ČR se může pyšnit dvanácti sty kapel.

  • Godsmack – 1000hp

    29.9.2014

    Thy Mirra

    Godsmack - 1000hp

    Na novou regulérní desku Godsmack jsem si musel počkat čtyři roky a nutno podotknout, že vážně šlo o čekání. Tím chci říct, že mi nová placka těchto amerických (Godsmack jsou ze státu Massachuttsets, což je původem indiánsky, a fakt se mi to nechce i přes moje češtinářské studijní zaměření adaptovat do češtiny a skloňovat) metalo-rockerů nebyla úplně ukradená, protože jejich tvorbu sleduji pečlivě od doby, co jsem od basáka z bývalé kapely na počátku našeho působení dostal za úkol se na zkoušku naučit coverovou verzi songu “Straight Out of Line”, což už bude pět nebo šest let. Právě tímhle songem mi Godsmack naprosto učarovali a v zcela heterosexuálním duchu jsem se zamiloval do vokálu Sullyho Erny. Deska “Faceless” mě tenkrát hodně bavila, jejího následovníka “IV” jsem si zase tolik neoblíbil, ...

  • Horned Almighty – World of Tombs

    29.9.2014

    H.

    Horned Almighty - World of Tombs

    Nevím, jestli se jedná jen o můj osobní pocit, ale zdá se mi, že Dánové Horned Almighty jsou na scéně extrémního metalu obecně považováni za kvalitní kapelu. Svým způsobem nic proti tomu, protože se v žádném případě nedá tvrdit, že by jejich tvorba neměla úroveň, jenom si myslím, že jsou až moc přeceňováni. Tedy, abych byl přesnější, nemohu soudit, jak tomu bylo na prvních dvou albech, protože jsem měl tu čest pouze se třetím “Contaminating the Divine” z roku 2009 a čtvrtým “Necro Spirituals”, které je o rok mladší. Ani jedna z těchto dvou desek není špatná, Horned Almighty do toho šlapou docela zodpovědně a nemám žádný problém si to poslechnout, ale je to prostě takový ten druh nahrávek, které si pustíte tak pětkrát, nohy vám budou samy ...

  • Conjuro nuclear – Conjuro nuclear

    28.9.2014

    H.

    Conjuro Nuclear - Conjuro Nuclear

    Poslední dobou to může vypadat, jako kdyby se mi skoro nic nelíbilo a drtivá většina alb pro mě byly blbosti, takže všemu dávám špatné známky. Není tomu tak, opravdu se jedná jen o to, že většina desek, jež v dnešní době vycházejí, jsou průměrné a těch nadprůměrných je zhruba stejný počet jako těch podprůměrných. Stále se však nějaký ten nadprůměr najde a některý je dokonce tak nadprůměrný, až je vlastně skvělý. Že nevěříte? Nevadí, pohodlně se usaďte a poslouchejte, protože dnes si o jedné takové desce povíme… Conjuro Nuclear je jednočlenný projekt ze španělské Barcelony, který v loňském roce vydal svou první desku “Luna llena y radiación” (tu jsem neslyšel) a na ni letos navázal druhým, tentokrát bezejmenným albem (to už jsem logicky slyšel, jinak bych ...

  • Eine Stunde Merzbauten – 7305

    28.9.2014

    Atreides

    Eine Stunde Merzbauten - 7305

    Česká industrialová, potažmo noisová scéna už vyplivla do světa slušnou řádku zajímavých jmen. Mezi její nejvýznamnější členy patřila i dlouholetá stálice Napalmed, ke které jsem si paradoxně našel cestu až poměrně nedávno, pár měsíců před jejím koncem, který nastal letos v červnu, přesně dvacet let po založení tohoto tělesa. Jeho hlavní představitel RadeK.K. však nelení a svoji tvorbu přetavil do projektu, který nazval Eine Stunde Merzbauten. Kdo má alespoň povědomí o zahraniční industriální scéně, je mu jasné, že z názvu to čiší satirou a rozklíčovat konkrétní jména, tedy Einstürzende Neubauten nebo Merzbow, je to nejmenší. Kapela sama se představuje posluchačům jako cover na výše zmíněné interprety, takže jsem byl upřímně vážně zvědavý, co z toho vlastně vyleze, když někdo chce coverovat hluk. V první řadě nutno uznat, že ...

  • Anthology – The Prophecy

    27.9.2014

    Ježura

    Anthology - The Prophecy

    Možná jsem si toho dřív jenom nevšímal a začal jsem to registrovat až relativně nedávno, ale přijde mi, že se v poslední době roztrhl pytel s mladými metalovými kapelami ze Slovenska. To je samozřejmě super, protože těm několika osvědčeným jménům by určitě slušela nějaká společnost, takže jen houšť. A je asi více než zřejmé, že bych takhle nezačínal, kdyby dnes nebyla na řadě deska právě takové kapely, a vskutku – je tomu přesně tak. Tak se pojďme podívat, co si pro nás připravila parta, jejíž většina sídlí v Nižné a která si říká Anthology. Jak už jsem řekl, Anthology jsou mladá kapela, a to v obou významech toho slova. Věkový průměr muzikantů se pohybuje okolo dvacítky a vznik kapely se datuje do roku 2009, přičemž první demo ...

  • In Love Your Mother – The Great Ape Project

    26.9.2014

    Skvrn

    In Love Your Mother - The Great Ape Project

    Ne, opravdu nejsem velkým fandou metalcoru. Jasně, i k nějaké pečlivě pěstované nenávisti mám daleko, ale i tak tenhle žánr jednoduše nemusím. Navíc i ti nejzarytější příznivci žánru musí přiznat jediné – vlna, která se metalcorem před lety prohnala, pošpinila jméno žánru úplně nejvíc. Každý, kdo hledal víc než jen trendy muziku, totiž pomalu ale jistě ztrácel trpělivost s aktivním vyhledáváním nějakých světlých výjimek a díky masivní propagaci vydavatelství se i k takovému posluchači začal dostávat jen komerční brak. Čistě pocitově tahle vlna upadá, ale i tak je toho průměrného na můj vkus moc. In Love Your Mother, jejichž novinka přistála na našem redakčním stole, sice od tradičního metalcoru nedávájí prsty úplně pryč, ale cítím zde minimálně snahu o to znít jinak, čehož si cením. In Love Your Mother svůj ...

  • Wovenhand – Refractory Obdurate

    25.9.2014

    Atreides

    Wovenhand - Refractory Obdurate

    Když jsem se prvně seznámil s Wovenhand díky minulé desce “The Laughing Stalk”, byla to takříkajíc láska na první poslech. Country, rock’n’roll, post-rockové prvky, world music, psychedelie a podmanivá atmosféra v pestrobarevné kombinaci nálad, připomínající podzimní listí. Sice to nebylo to alternativní country, pod kterým mi byli Wovenhand představeni skrze přátele, nicméně pro něj stačí zabrousit do starší tvorby. Vzhledem k tomu, že s železnou pravidelností vydávají alba co dva roky a Edwards se s jeho spoluhráči vždy posune někam jinam – ne nutně přímo dál – docela napjatě jsem očekával, jaká letošní deska bude. Nakonec došlo na scénář, který jsem tak trochu očekával. “Refractory Obdurate” volně navazuje na “The Laughing Stalk”, míchá s poměry jednotlivých vlivů a přitvrzuje. Tam, kde dřív Wovenhand stavěli spíše na pohlcující, místy až ...

  • Vintersorg – Naturbål

    24.9.2014

    Ježura

    Vintersorg - Naturbal

    Když jsem před dvěma lety psal úvod k recenzi na Vintersorgovu desku “Orkan”, měl jsem to poměrně jednoduché. Představit pana Hedlunda jako jednoho z těch skandinávských muzikantů-workoholiků, jejichž jméno na člověka mává zdánlivě z každého druhého projektu, na který ukáže, se vyloženě nabízelo. Tím jsem si ale trochu netakticky vyplácal munici pro tenhle případ, takže mi nezbývá, než to zahrát na to, že se za ty dva roky od vydání “Orkan” Vintersorg na hudebním poli relativně flákal. Ze všech těch kapel, ve kterých funguje, vydali (skvělou) desku akorát Cronian a tím to hasne. Pořád je to ale kadence více než jedné desky za rok, což se při kvalitách všech nahrávek, jichž se to týká, dá považovat za malý zázrak, takže… ale ne, to už by stačilo, pojďme si konečně popovídat o desce. A slibuji, že příštího Vintersorga ...

  • Cardinals Folly – Our Cult Continues!

    23.9.2014

    H.

    Cardinals Folly - Our Cult Continues

    Jsou kapely, které se na první pohled tváří velice zajímavě, ale když se do jejich tvorby naplno pustíte, tak zjistíte, že na nich vlastně není zajímavého zhola nic. Někdy se může stát i to, že tam, kde jste očekávali kvalitní muziku, najdete něco, co vám přijde vysloveně debilní. Finové Cardinals Folly jsou právě tento případ. Říkám to snad v každé recenzi na doom metal, nyní to řeknu znova a navíc je mi jasné, že to ani zdaleka neříkám naposled, ale tenhle žánr je prostě hodně konzervativní záležitost. Nicméně zrovna u něj mi to nějakým způsobem nevadí a mám jej upřímně rád. Jakmile to má tu správnou ponurou atmosféru (o niž tam jde a vždycky šlo především, ani nezkoušejte tvrdit opak!), tak sere pes na to, že to ...

  • Reciprocal – New Order of the Ages

    22.9.2014

    Kaša

    Reciprocal - New Order of the Ages

    Stejně nenápadně jako začíná “New American Century” za zvuků leteckého teroristického útoku, působí na první pohled celá tahle parta skrývající se za jménem Reciprocal. Pro mě osobně to byla jedna z klasických bezejmenných death metalových skupin, kterých člověk pohledá na každém rohu desítky. Neoriginální jméno, ne zrovna působivá historie kapely, o níž ještě bude řeč, a na letmý poslech poměrně nezáživný materiál pod jménem “New Order of the Ages”. Prostě to vypadalo, že vše je v mezích současných žánrových pravidel, kde už se schyluje k takovému tomu přelidnění, jímž v posledních letech trpí thrash metal, jenž je svým počtem mladých kapel na křivce strmého vzestupu. Ovšem v případě Recriprocal je zde jedno velké ALE, které mé původní obavy znegovalo. A jmenuje se “New Order of the Ages”. O albu samotném však ještě ...

  • Evenline – Dear Morpheus

    21.9.2014

    Kaša

    Evenline - Dear Morpheus

    Čtveřice Evenline vznikla v roce 2009 ve Francii a přesto byste na základě jejího debutového počinu “Dear Morpheus” ani v nejmenším neřekli, že tahle tato formace nepochází ze zámoří. Jejich hudba by se totiž ze všeho nejlíp dala charakterizovat jako americký hard rock orientovaný směrem na rádiové étery. Já vím, že to je hodně široký pojem, takže když nad tím přemýšlím, tak bych to zúžil na takovou hybridní směsice tvrdších Nickelback a Alter Bridge, protože tahle jména jsou přesně to, co z většiny jejich písní slyším. Ale k tomu až později. “Dear Morpheus” je vůbec prvním albem této party, která se ve svém životopise chlubí tím, že její největší úspěch bylo předskakování právě zmíněným Alter Bridge na jednom koncertu jejich evropského turné, čemuž se zas tak nedivím.


Od hudebních fandů pro hudební fandy