Recenze

  • Origin – Omnipresent

    4.8.2014

    Onotius

    Origin - Omnipresent

    Dalo by se říct, že mě američtí techničtí drtiči Origin nenechali ve štychu. Se znalostí jejich tvorby především prostřednictvím nekompromisních technických náklepů “Echoes of Decimation” a “Antithesis” jsem se tak trochu obával, že mi v recenzi hodně rychle bude docházet niť, neboť to stěžejní a fundamentální pro tato alba je zkrátka skutečnost, že se jedná o extrémně intenzivní zběsilou hudební smršť podporovanou ekvilibristickými kytarovými výjezdy a technickými bicími. Po poslechu předchůdce “Entity” ovšem bylo jasno, že i divoši se vyvíjejí. Urputnou agresivní nespoutanost vystřídala lehká rozvaha, ba místy snaha o epičnost a koncept, což je jeden s aspektů, jež je na novém albu rozvíjen. Nenechte se ovšem zmýlit, i přes proměnu preferencí se stále jedná o neskutečně tvrdé a technické death metalové album, pokračuje ovšem tam, kde předcházející a střízlivější výpověď “Entity” vystrkovala ...

  • Excruciation – [g]host

    4.8.2014

    H.

    Excruciation - ghost

    Jméno Excruciation sice na metalové scéně není obecně úplně známé, a kdybyste asi dělali anketu na nějakém festivalu, většina lidí by je nejspíš neznala, ale jestli si myslíte, že tu máme co do činění s nějakými amatéry, jimž ještě teče mléko po bradě, rozhodně se mýlíte. Tihle švýcarští borci jsou totiž aktivní už od konce roku 1984, takže se vlastně jedná o nefalšované veterány. V této staré éře ovšem Excruciation dokázali vydat jenom jedno minialbum a poměrně početnou sérii demosnímků, pak se po nich v roce 1991 slehla zem. Zem byla slehlá nějakých 14 let… roku 2005 se totiž Excruciation opět probrali k životu a jali se “doomovat” už v dlouhohrajícím stylu. Po dalších minialbech a živáku nakonec došlo k vydání dlouhohrajícího debutu “Angels to Some, Demons to Others” v roce 2007, načež jej o dvě ...

  • Corrosion of Conformity – IX

    3.8.2014

    Kaša

    Corrosion of Conformity - IX

    Nevím jak vám, ale mně osobně se vývoj Corrosion of Conformity v posledních letech, tedy v těch, které následovaly po vydání skvělého “In the Arms of God”, hrubě nelíbí. Patrné to bude i z následujících řádků, takže to můžu vypálit hned v úvodu, ale odchod (vypadá to, že už opravdu definitivní) Peppera Keenana zlomil téhle kapele pomyslný vaz, protože minulá eponymní deska z roku 2012 stála opravdu za hovno a “IX” jako by si dala předsevzetí, že ji bude v mnohém následovat, takže pokud patříte k příznivcům tvorby těchto nestorů amerického metalu, tak radši odvraťte své zraky. Nerad bych vypadal jako někdo, kdo pouze nepřenesl přes srdce odchod Peppera a automaticky tak odepíše vše, na co aktuální sestava sáhne, ale zatímco alba, která svým charakteristickým způsobem pozdvihl ...

  • Judas Priest – Redeemer of Souls

    2.8.2014

    Kaša

    Judas Priest - Redeemer of Souls

    Dovolím si tvrdit, že novinkový počin Judas Priest, “Redeemer of Souls”, je v letošním roce jedním z nejočekávanějších kousků. Pokud tedy budeme mluvit o metalové hudbě v globálním měřítku, tak tahle záležitost nenechává chladné příznivce tvrdého kovu po celém světě minimálně ze dvou důvodů. Ten první je snad jasný. Ale no tak, jsou to přece Judas Priest. Legenda legend a kapela, která před 40 lety stála u vzniku heavy metalu jako takového, když z této hudby začala odbourávat bluesové vlivy Black Sabbath a zaměřila se hlavně na tvrdé kytary a rychlejší tempa tolik příznačná pro nejednu metalovou odnož. No, a za druhé, jsou to sice Judas Priest, ale vůbec poprvé ve své dlouhé kariéře bez poloviny nesmrtelného kytarové tandemu Tipton/Downing, protože K. K. Downing se před třemi lety rozhodl odejít do rockového důchodu ...

  • April Weeps – Outer Calm, Pain Within

    2.8.2014

    Ježura

    April Weeps - Outer Calm, Pain Within

    Jak známo, dnešní doba a její nezměrné možnosti umožňují kapelám tvořit způsobem, o jakém si ještě před nějakými 20 lety mohli muzikanti nechat jenom zdát. S tím, jak je to jednoduché, ale zákonitě vyvstal fenomén statisíců a miliónů zcela zbytečných rychlokvašek, tedy mladých kapel, které se sotva dají dohromady a už vydávají album. Že to až na vzácné výjimky většinou stojí slušně řečeno za vyližprdel, asi není třeba dodávat… Jestli si ale myslíte, že tohle filosofické povzdechnutí mělo připravit půdu pro sestřelovací recenzi jednoho takového počinu, tak se pletete. Když nic jiného, April Weeps z Dunajské Stredy totiž rozhodně nemohou být považováni za horečný produkt doby – počátek existence kapely se datuje dlouhých deset let nazpět, a ať už je to důsledkem vleklých obtíží se sestavou nebo ...

  • Grand March – One Crowded Hour…

    1.8.2014

    H.

    Grand March - One Crowded Hour

    Grand March by klidně mohl být dost parádní název pro nějakou vykrádačku švédského black metalového komanda Marduk, ve skutečnosti však tato skupina nemá s nějakým metalem společného zhola nic. Tihle Američané totiž… počkat, vážně jsem řekl Američané? Pardon, to bylo nedopatřením. Grand March jsou totiž Francouzi, konkrétně sídlící ve Štrasburku. Kdyby vám ale jejich hudbu někdo pustil jen tak, aniž by vám o ní cokoliv řekl, s velkou pravděpodobností byste si tipnuli, že opravdu pochází ze zámoří. Grand March na své nové desce “One Crowded Hour…” produkují velice lehký a provzdušněný rock, nebo spíše ještě lépe řečeno folk rock (plus nejeden další vliv), jímž opravdu prostupuje takový mírně americký feeling. Tedy alespoň zpočátku během prvních poslechů mi to tak přišlo, později už tolik ...

  • Game Over – Burst into the Quiet

    1.8.2014

    Kaša

    Game Over - Burst into the Quiet

    Jakmile se italská skupina začne poohlížet po hudebních vzorech v okolí San Francisca, přesněji řečeno v oblasti Bay Area, tak je jasné, že bude drhnout ten nejklasičtější thrash metal plný odkazů na legendární spolky jako Metallica nebo Exodus. Ono se stačí podívat na propagační foto a logo kapely a je jasné, že Game Over jsou jedni z mladých dravců, kterým je úplně u zadku, že jejich hudba je těžce neoriginální, a ještě na tom staví kariéru. Hodně se čerpá z výše uvedených kapel, i díky logu mě pak napadli ještě Nuclear Assault, ale v zásadě lze říct, že všichni, kteří jsou na větvi z vlny zastupované jmény jako Evile, Bonded by Blood, Municipal Waste a Suicidal Angels (a vlastně ještě stovky dalších, jejíchž jména mi vyskakují na jazyk), nemůžou s Game Over šlápnout ...

  • Timo Tolkki’s Avalon – Angels of the Apocalypse

    31.7.2014

    Kaša

    Timo Tolkki's Avalon - Angels of the Apocalypse

    Je obrovská spousta alb, u kterých můžete bez vyslechnutí jediné ukázky alespoň obecně popsat, jak budou znít, ale pak je tady skupina alb, která můžete takto dopředu popsat téměř do nejmenšího detailu. Nenechte se zmást tvrzením, že každý umělec se snaží vytvořit si svůj jedinečný zvuk a poznávací skladatelský rukopis, který brousí klidně celý život a pak už jej pouze leští a nemá tak důvod opouštět své těžce získané pozice. Jako jo, je to sice do jisté míry pravdivé, ale ne vždy to výše uvedené omlouvá. Timo Tolkki byl jedním z těch druze jmenovaných. Jeho kytarový power metal ještě v řadách Stratovarius je žánrový pojem a základní jednotka pro měření dobrého, ale pak jako by se v něm něco zlomilo a svými odchody a následnými návraty ...

  • Thanatic Eyes – The Suffering Mechanisms

    31.7.2014

    Kaša

    Thanatic Eyes - The Suffering Mechanisms

    Nechci být k mladé francouzské smečce Thanatic Eyes nějak nespravedlivý a přehnaně kritický hned takhle v úvodu povídání o její debutové desce “The Suffering Mechanisms”, ale tím nejzajímavějším na této kapele je pro mne fakt, že za bicími sedí místo urostlého borce, jehož bych tam dle instrumentální agrese bicích stop tipoval, mladá slečna Clémence. Možná to zní, že si dělám legraci, ale bohužel je to tak. Hudba je totiž v případě této pětice natolik obyčejná, že jsem měl hned po prvním poslechu chuť tomu nasolit čtyři body a dál se s tím nijak nezdržovat. Nakonec jsem “The Suffering Mechanisms” dal ještě chvilku času a nechal jej vyzrát, a přestože se můj názor lehce pozměnil, pocit z průměrné desky, na niž posluchač při troše snaze narazí na každém rohu, nezmizel. Thanatic ...

  • Embrional – Annihilation 2007 + Live

    30.7.2014

    H.

    Embrional - Annihilation 2007 Live

    Embrional je polská death metalová sebranka, která v loňském roce dovršila první dekádu hoblování pořádně nasraného metalu a v letošním roce načíná druhou. Doposud tahle polská skvadra vydala jednu řadovou fošnu s názvem “Absolutely Anti-Human Behaviors” – ta se objevila na jaře roku 2012. Pokud však čekáte, že v letošním roce Embrional vydali druhou velkou fošnu a že se na ní právě teď podíváme, tak přijde jedno obrovské, nečekané a monumentální překvapení, ba dokonce přímo zvrat, vedle něhož jsou pověstné závěrečné twisty kultovní hororové série “Saw” úplné nic… Věřte tomu nebo ne, o druhé řadovce Embrional si vážně povídat nebudeme – čistě z toho důvodu, že kapela ještě žádnou nevydala. Onen tajemný počin, který je hlavním předmětem naší dnešní recenze, se jmenuje “Annihilation 2007 + Live” ...

  • Бастион – Время борьбы

    29.7.2014

    Skvrn

    Bastion - Vremja bordy

    Východoevropská pagan metalová scéna se dá bez větších námitek zařadit k tomu nejzajímavějšímu, co tento žánr celosvětově skýtá. Za poslední dekádu si vybudovala svůj charakteristický zvuk i diskutabilní názorovou pověst. Za tou stojí především kapely z východní Ukrajiny, konkrétněji Doněcka a okolí, které se rády ohánějí svým dokonalým slovanským původem. Kdo ví, kde je tamějším pagan (black) metalistům v tom dnešním neklidu konec, na plnou hubu řečeno na jaké straně barikády tamější občanské války… Teď ale k muzice, kvůli politických komentářů tu nejsme. Jestli jsem mluvil o charakteristickém zvuku východoslovansky mluvící pagan metalové scény, většině lidí se nejspíš vybaví blackovější spolky typu Темнозорь, Крода, Nokturnal Mortum a tak dále. Z těch folkověji znějících by se daly jmenovat kapely, jako dnes již profláknutá Аркона nebo méně známí Alkonost.

  • Crowbar – Symmetry in Black

    28.7.2014

    Atreides

    Crowbar - Symmetry in Black

    První polovina roku byla na bahnitý sludge metal opravdu bohatá. Vedle harcovníků Eyehategod, kteří se po 14 letech vytasili s další řadovkou se, projevila i elitní supergrupa Down s novým ípkem, respektive druhou částí loni načaté desky. Neměl bych opominout ani nováčky Jagged Vision, kteří se na začátku roku vytasili s podařeným debutem. A aby byl tenhle výčet kompletní, zakončím jej u Crowbar, dalšího zástupce sludge metalových fotrů, kteří na začátku devadesátek začali drhnout hutně podladěné riffy a zařadili se po bok takových jmen, jako jsou Neurosis nebo Melvins, jen s tím rozdílem, že do vší té hutnosti přilili kus energie a svižnější rytmiky. Popravdě jsem docela rád, že tahle smečka na přelomu tisíciletí zvolnila a nesype do lidí alba s takovou frekvencí jako během devadesátek. Kromě toho, že jsem líná prdel zpětně ...

  • Hollywood Heads – Hollywood Heads

    28.7.2014

    Kaša

    Hollywood Heads - Hollywood Heads

    Příběh ruských rockerů Hollywood Heads vlastně není ničím zvláštní. Psát se začal v roce 2011, kdy se dali dohromady bubeník Dan Mark a basák Yeti. Tedy, ne, že by se hned zformovala kapela výše uvedeného jména s pevnou sestavou, ale takový ten pomyslný základ nutný pro věci nadcházející byl položen. Dva roky se pánové potýkali s personálními problémy a nestabilní sestavou, ovšem příchod kytaristy Foxe a zpěváka Gine Kinga to změnil a v loňském roce tak vzniklo uskupení pod jménem Hollywood Heads, které nám do redakce poslalo své debutové EP “Hollywood Heads”. Víte, já mám rád rockovou hudbu a je mi jedno, jestli se jedná o kaskádovitě stavěný prog rock, nebo přímočarý stadiónový rock s velkými refrény. No dobře, kecám. Prog rock mám radši, ale když mě to ...

  • Vader – Tibi et igni

    27.7.2014

    Kaša

    Vader - Tibi et igni

    Když se řekne Polsko a metalová hudba, jsem si jist, že vám okamžitě naskočí na jazyk trojice death metalových veličin, jež si na tamní scéně utvořily takový nepřekonatelný triumvirát kapel, které mezi sebe jen stěží pustí další jméno. Mám tím na mysli samozřejmě Behemoth, Hate a Vader. Právě posledně jmenovaní platí za jméno nejslovutnější, protože loni oslavili jubilejních 30 let na scéně, a když se člověk pohlédne za desítkou studiových alb, které “Tibi et Igni” předcházejí, tak vlastně ani nemůže narazit na vyloženě špatný počin a parta kolem základního stavebního kamene Vader, Piotra Wiwczareka, i letos potvrzuje, že je stále při síle. Navázat na minulé “Welcome to the Morbid Reich” nebylo jednoduché, protože i když to byl počin v rámci diskografie relativně klasický a na jistotu sázející, tak to bylo ...

  • Schoolyards – Stubborn

    27.7.2014

    Kaša

    Schoolyards - Stubborn

    Schoolyards nemají na krku ještě ani rok života a už přispěchali na trh se svou kůží v podobě prvního EP jménem “Stubborn”. Francouzská pětice tedy vyložených zkušeností moc nabídnout nemůže, ale jak je tomu zvykem, její členové nabírali zkušenosti ve svých předešlých a současných působištích. V případě Schoolyards je v tomto ohledu nejzajímavější dvojice kytaristů Tony Garcia a B3N (civilně Ben Bedrun). Proč? Není to tak dávno, co jsem zde sepisoval recenzi skvělého alba “Ashes of Joy” francouzských progresivních metalistů Memories of a Dead Man a schválně, jestli uhádnete, která dvojice tam hrála na kytary? Je to tak jednoduché, že odpověď ani nemusím prozrazovat a všichni víte, kam tím mířím, no ne? Co už ale úplně jasné není, je, zda se borci vytáhli se stejně ...

  • Holy Shire – Midgard

    26.7.2014

    H.

    Holy Shire - Midgard

    Existují jisté kombinace států a hudebních žánrů, z nichž člověk už v předstihu chytá výražku i na těch místech těla, o kterých se ve slušné společnosti nemluví (to znamená třeba na prdeli, kulích nebo nehtu malíčku levé nohy). Mezi takové se podle dozajista řadí třeba český agro rock, německé pagan/folk cokoliv anebo třeba italský power metal. A právě ta poslední lahůdka je tím, co na nás čeká v dnešní recenzi. A klidně hned z fleku prozradím, že se dle očekávání nejedná o žádnou genialitu… Co z toho plyne? Jednoduše – já už mám prdel opruzenou, teď je řada na vás! Milánští Holy Shire fungují od podzimu 2009, vydali nějaký ten demáč a pilotní ípko, což je teď pro nás vcelku nezajímavé. Letos v květnu se pak po pěti letech hraní rozhoupali k dlouhohrajícímu debutu, který byl pojmenován ...

  • Saor – Aura

    25.7.2014

    Atreides

    Saor - Aura

    Je dost možné, že se budu opakovat, ale v rámci folk/pagan metalového žánru je opravdu zatraceně málo kapel, které si zaslouží uznání a nesou onen pomyslný punc kvality. A těch, které jsou mladšího data než z počátku 90. let minulého století, je ještě méně. Pokud bych to měl vzít čistě statisticky, tak téměř žádná. Nicméně tu a tam se něco přece jen objeví a loni v létě vystrčil růžky one man projekt Ársaidh pocházející ze Skotska. Krátce po vydání vynikajícího debutu “Roots” změnil jméno na Saor a letos se vytasil s další nahrávkou “Aura”. Upřímně řečeno jsem byl na pochybách, jestli vydávat novou desku po pouhém roce nebude mít za následek úpadek kvality, nicméně k něčemu takovému v případě Saor nedošlo. Zato došlo k několika poměrně zásadním změnám. Když se člověk přestane kochat ...

  • Krigsgrav – The Carrion Fields

    25.7.2014

    H.

    Krigsgrav - The Carrion Fields

    Víte, jak poznáte, že je nějaká skupina doopravdy dobrá a že na scéně skutečně zanechala nějaký odkaz a měla vliv? Vcelku jednoduše – podle počtu jejích následovníků, kteří se snaží postupy, atmosféru a obecně vše, co k hudbě patří, nějakým způsobem napodobit. V tom lepším případě se k tomu pokusí přidat alespoň trochu své invence, v tom horší jde jen o kopírku, jež bývá zpravidla již z principu něčím horším. Omezíme-li se čistě na black metalovou scénu, vynecháme klasiky a budeme brát pouze skupiny, jejichž první počiny vycházely někdy na přelomu tisíciletí, asi jen málokterá formace má podle výše vyřčeného klíče takový vliv jako právě Agalloch (fakt, že stoprocentní black metal to není a nikdy nebyl, teď ponechme na chvíli stranou). Opravdu mě takhle z hlavy nenapadá jiná kapela, ...

  • Casualties of Cool – Casualties of Cool

    24.7.2014

    Kaša

    Casualties of Cool - Casualties of Cool

    Excentrický kanadský multiinstrumentalista Devin Townsend toho během své kariéry, která čítá všeho všudy více než dvacítku alb, dokázal tolik, že vlastně už nemá komu co dokazovat a může si točit alba, která jemu samotnému činí radost bez ohledu na to, co od něj fanoušci očekávají. Přesně takhle chápu jeho výlety mimo rock/metalové vody, které před lety nakousla dvojice alb “Devlab” a “The Hummer” vydané jako jeho sólovky a v nedávné době pak “Ghost”, neboli čtvrtá část z řady alb vydaných pod hlavičkou Devin Townsend Project, které bylo víc relaxační ambient a new age než cokoli jiného. Přestože se řadím mezi obrovské fanoušky Townsendovy tvorby, tak tohle jsou alba, jimž jsem prostě nikdy nepřišel na chuť, protože mi podobná hudba nic neříká, takže jsem ...

  • Beyond Violet – Frozen Words

    23.7.2014

    Skvrn

    Beyond Violet - Frozen Words

    Nizozemsko, to už zdaleka není jen země tulipánů, útočiště větrných mlýnů a s přibývajícím časem také stát, jehož části hrozí smutné časy pod mořským povrchem. Své slovo mají “oranžoví” nepopiratelně i na metalové scéně. Nizozemský death metal je i v rámci celého světa docela pojem, ovšem smrtícímu kovu se dnes na zoubek nepodívám. Řeč bude o mnohem melodičtější metalové odnoži s dámou za mikrofonem. Tohle odvětví je totiž v rámci (tvrdé) hudby jedním z nejžhavějších vývozních artiklů země a kapely, jako Within Temptation, After Forever (respektive nástupce ReVamp), Epica a Delain se vyhřívají na výsluní téhle populární scény. O své místo se nyní přichází poprat Beyond Violet, další z mnoha. Ti sice po světě (přesněji doposud jen po lokálních koncertech) běhají už šestým rokem, přesto je EP “Frozen Words” teprve jejich prvním zásekem. Pakliže ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy