Recenze

  • Heboïdophrenie – Origin of Madness

    21.8.2014

    Zajus

    Heboidophrenie - Origin of Madness

    Někdy před sedmi lety jsem se zamiloval do death metalu. Bylo to díky Gorefest a jejich rozlučkovému počinu “Rise to Ruin”. Od té doby jsem měl death metal za svůj nejoblíbenější žánr a s úžasem jsem několik let zjišťoval, kam až se s ním dá zajít. Možná nejvíce mě pak bavily kapely, které spojily sílu death metalu s energií hardcoru – jednoduše vzaly smrtící kov jako základ a do něj rozsypaly nějaké ty halekavé refrény a stále stejné chytlavé riffy. Tato úchylka, chce se mi říci, mě sice rychle přešla, ale nedávno jsem si na ni vzpomněl. Bylo to ve spojitosti s debutovým albem francouzské skupiny Heboïdophrenie, ze které jsem v prvních posleších měl přesně takový dojem: že nejde o deathcore, nýbrž o míšení death metalu s hardcorem ještě na základnější úrovni. S určitým odstupem však ...

  • Tankard – R.I.B.

    20.8.2014

    Kaša

    Tankard - R.I.B.

    Jsou tomu bezmála dva roky, co jsem hodnocení posledního alba Tankard jménem “A Girl Called Cerveza” končil slovy, že si dám ještě několik málo letních poslechů a po chvíli na další dva roky na tyhle německé opilce zapomenu. No, a protože jsem chlap, tedy tvor od přírody vychloubačný, tak se můžu s hrdostí veřejně pochlubit, že došlo na má slova a přesně tak se stalo. “A Girl Called Cerveza” (a vlastně žádné jiné album z bohaté diskografie kapely) jsem od té doby neslyšel. A ruku na srdce, nebýt toho, že letos pánové vypustili do světa svou novou řadovku “R.I.B.”, která se chlubí vysokým pořadovým číslem 16, tak se na tom zřejmě ani nic nezmění. Tím samozřejmě nechci dehonestovat Tankard na partu sráčů, která neumí natočit solidní album, jemuž bych během těch ...

  • Hell’s Guardian – Follow Your Fate

    20.8.2014

    Atreides

    Hells Guardian - Follow Your Fate

    Všichni, kdo mají co do činění s hudbou, mají také určitý vztah k hudebním škatulkám. Je to jednoduše věc, kterou někteří milují, protože mohou snadno identifikovat, která kapela se jim bude líbit, a jiní nenávidí, protože přílišné škatulkování může omezovat muzikanty a ubíjet kreativitu. My recenzenti se možná snažíme tvářit, že škatulky rádi nemáme, ovšem nakonec jsme za ně rádi, neboť popisovat šedesátou black metalovou kapelu, aniž bychom použili výraz “black metal”, by nás nejspíše dohnalo k šílenství. Rozlišovat kapely podle hudby, jakou hrají, je jistě smysluplné, o tom asi není třeba polemizovat. V poslední době se však často začíná objevovat takový zlý, přímo až ošklivý, nepěkná věc.

  • Mindthorn – Black Shine of the Gloom

    19.8.2014

    Zajus

    Mindthorn - Black Shine of the Gloom

    Mindthorn je záhadná kapela. Že o nich ve spojitosti s “Black Shine of the Gloom” slyším poprvé, není překvapením, neboť zmíněný počin je jejich debutovým albem. Dohledat jakékoli informace je však značně obtížné, a tak si pro tentokrát budeme muset vystačit s naprostým minimem. Kapela pocházející z Prahy za sebou má jen krátkou historii, která čítá jediné EP (“Blinded Age”). Lze odtušit, že původně fungovala pod názvem Cemetery, ovšem ani za ním nenalezneme žádnou historii. Tím však naše zdroje vysychají, a my se tak místo tlachání kolem můžeme soustředit na samotnou hudbu. Ještě před obdržením “Black Shine of the Gloom” jsem udělal lehkou rozcvičku v podobě poslechu zmíněného EP “Blinded Age” a přiznám se, že jsem žádné velké nadšením necítil. “Blinded Age” představovalo kapelu hrající obstojný death/doom, ...

  • Romuvos – Romuvan Dainas

    19.8.2014

    H.

    Romuvos - Romuvan Dainas

    Ještě než jsem se pustil do samotného poslechu debutové desky “Romuvan Dainas” od litevského projektu Romuvos, z nějakého důvodu jsem očekával, že půjde o black metalovou záležitost. Snad i z toho důvodu, že album vychází pod značkou německé firmy No Colours Records, která sice tu a tam zabrousí i do jiných vod, ale prim u ní hraje právě black metal a já osobně ji budu mít už asi navždy spojenou především se jmény jako Graveland nebo Nargaroth. Romuvos se ovšem pohybuje v hájemství folk metalu, který je navíc velice epický… ale k té epičnosti se ještě za chvíli dostaneme podrobněji… Jak již bylo řečeno, Romuvos (což se dá jen tak mimochodem velice lehce zaměnit za Rumovous (smích)) je jednočlenným projektem z Litvy. Jeho ústřední a jedinou postavou je jistý Velnias, přičemž podobnost jeho jména ...

  • Emmanuel A. – La découverte

    18.8.2014

    Atreides

    Emmanuel A. - La decouverte

    Z příchozích promo materiálů mám v posledních pár měsících pocit, že ve Francii rostou rockové kapely stejně rychle, jako houby po dešti. A ještě rychleji vydávají své debutové počiny, protože i dnes recenzovaná deska není ničím jiným, než první vlaštovkou v diskografii. Jenže na rozdíl od předchozích kapel, které se ke mně z Francie dostaly, hraje umělec vystupující jako Emmanuel A., na trochu jinou notu. Namísto živelnosti a vitalismu tak tentokrát mám co dočinění s atmosférickou nahrávkou, která staví hlavně na pocitech, náladách a jemných melodiích. Velmi často pochmurných a zádumčivých. Ačkoliv je pod prvotinou “La découverte” podepsána čtveřice hudebníků, nejdůležitějším z nich je právě Emmanuel, který pěje, hraje na piano (harmonium) a má pod palcem veškeré synťáky. Zbylá tři jména (Jennie D., Rilent T. a Mathew C.) fungují dle ...

  • Cold Body Radiation – A Clear Path

    17.8.2014

    Ježura

    Cold Body Radiation - A Clear Path

    Myslím, že nikdo nebude mít nic proti, když prohlásím, že se každá doba vyznačuje určitou módou. Co pár let se mění trendy účesy, střihy značkového oblečení, od něj odvozených kopií a tak dále, a kdybychom byli internetovým portálem Cosmopolitanu, v lepším případě by vás teď čekala exkurze do dějin všeho, co kdy bylo šik a v kurzu, v horším pak zasvěcené rady, co pofrčí za půl roku. Jenže protože nic takového nejsme a zajímá nás spíše muzika, čeká nás samozřejmě povídání o muzice. Proč tedy žvaním o té módě, říkáte si, a je to věru dobrá otázka. Inu, móda se projevuje vedle výše uvedených odvětví samozřejmě také na poli hudby, a to ať už jde o popularitu velkých žánrů nebo o menší subžánry. Pro příklady nemusíme chodit nikterak daleko, protože ...

  • Hellyeah – Blood for Blood

    17.8.2014

    Kaša

    Hellyeah - Blood for Blood

    Kdo by to byl řekl, že Hellyeah, kteří vznikli před lety jako takový bočák metalových prominentů z různých žánrů, to nakonec dotáhli ke čtvrtému albu a nevypadá, že by to měli v dohledné době zabalit, protože jim to šlape svým způsobem stále dobře. Bohužel se borcům kolem Vinnieho Paula a Chada Graye nedaří zastavovat všeobecně klesající tendenci svých počinů, takže “Blood for Blood” je opět o něco horším albem než předchozí “Band of Brothers”, které jsem sice od jejího vydání až donedávna neslyšel, ale v době vydání mě celkem slušně bavilo. No, a nyní, s železnou pravidelností dvouletého odstupu, na který tahle superkapela najela se svým druhým albem “Stampede”, je čas vydat novou placku, takže pánové servírují svým fanouškům v pořadí čtvrté album, které je ovšem možné ...

  • Majster kat – Memento…

    16.8.2014

    Zajus

    Majster kat - Memento

    Je tomu již 13 let, kdy na Slovensku vznikla kapela Majster kat. Ačkoli je “Memento…” mým prvním setkáním s její hudbou, rozhodně nemohu říci, že bych o ní nikdy neslyšel. Majster kat si totiž získali přízeň mnohých již po vřele přijatém debutu “Svätá zvrhlosť” a jejich jméno pak nezapadlo ani při dlouhém čekání na druhé album. “Memento…”, které vyšlo po sedmi letech od debutu, je právě tím druhým albem. Po velice krátkém úvodu půjdu rovnou na věc, k čemuž mě inspirovala kapela samotná. Ta totiž po minutovém intru (ke kterému se ještě vrátím) začne zostra postupem, který později zopakuje hned v několika dalších písních. Z druhé písně “Spoveď kňaza” si tak udělám jakousi případovou studii, na níž přiblížím, jak Majster kat na “Mementu…” postupují. Po velice krátkém rozjezdu nasadí kapela obvykle pěkné melodické kytarové ...

  • Meadows End – The Sufferwell

    16.8.2014

    Onotius

    Meadows End - The Sufferwell

    Když se řekne symfonický death metal, vybaví se mi hned trojice kategorií, jež představují způsob, jakým se mohou hudebníci v rámci této škatulky vydat. První z nich v mých očích reprezentuje album “Yeah! Yeah! Die! Die!” od finských crossoverových hudebníků Waltari. Tato deska jako jedna z mála využívá orchestrálního potenciálu natolik, že se zde dočkáme veškerých atributů vážné hudby (jež na albu obstaral Avanti! Chamber Orchestra) a zároveň umně přechází v syrový death metal hraničící s grindem, ovšem dočkáme se zde i prvků elektroniky či rapu. Je celkem škoda, že je tento projekt tak ojedinělý, neboť tento vizionářský přístup skýtá velký potenciál. Další oblastí jsou pak skupiny jako Septicflesh, které využívají orchestrální prvky pro podpoření hutné a silné atmosféry, přičemž zachovávají death metalové postupy a své melodie nepodřizují melodice samotné orchestrace ...

  • Beneath the Storm – Evil Reflection

    15.8.2014

    H.

    Beneath the Storm - Evil Reflection

    Mezi tunami alb, která nám chodí do redakce na recenze, se přece jenom tu a tam vyskytne nějaké velice příjemné překvapení. Formace s názvem Beneath the Storm patří právě mezi takové. Jedná se o jednočlenný projekt ze Slovinska, a jak je většinou člověk zvyklý, že jednočlenné projekty bývají black metalové, v tomto případě se budeme pohybovat v jiném, byť stále extrémním žánru. Shimon, jak se onen jediný člen Beneath the Storm jmenuje, totiž do světa pouští (v základě) funeral doom metal. V loňském roce se objevil debutový počin s názvem “Temples of Doom” a už letos přichází jeho pokračování v podobě desky “Evil Reflection”, která bude středobodem našeho skromného povídání. Výše jsem řekl, že Beneath the Storm produkuje v základě funeral doom metal, což je sice vlastně pravda, protože muzika na “Evil Reflection” obsahuje ...

  • Uriah Heep – Outsider

    14.8.2014

    Kaša

    Uriah Heep - Outsider

    Je skoro až neuvěřitelné, že legendární britští rockeři Uriah Heep fungují na scéně už předlouhých 46 let a vydávají svou 24. studiovou desku. Stejně tak neuvěřitelné je, že i po těch letech zatím nevypadají, že by měli v plánu končit, takže mají se svěží novinkou “Outsider” v zádech směle nakročeno k tomu, aby atakovali bájnou padesátku let fungování v záři reflektorů hard rockových pódií. Přitom by jim nikdo nezazlíval, kdyby se na to ve svých letech a s tím vším, co dokázali, vykašlali a užívali zaslouženého důchodu, protože místo v sortě kapel, které už navždy budou titulovány jako legendární, klasické a nesmrtelné, si tahle pětice vysloužila už zatraceně dávno. Ovšem vypadá to, že láska k hudbě je silnější a výsledkem jejich aktuálního rozpoložení je novinka “Outsider”. Jako by Uriah Heep ...

  • Fred & the Living Deads – Fred & the Living Deads

    14.8.2014

    Atreides

    Fred and the Living Deads - Fred and the Living Deads

    Je téměř výjimkou, aby kapela byla ve svých promo materiálech téměř naprosto upřímná a neslibovala hory doly. Zpravidla platí, že čím velkohubější kecy, tím větší bullshit vám nakonec naservíruje, čímž si chtě nechtě sere do úst. Mladá francouzská parta Fred & the Living Deads je však ke své cti k posluchači nebývale pravdomluvná a svoji muziku vystihuje naprosto střízlivě – a z velké části naprosto pravdivě. A jaký že materiál tahle čtveřice Francouzů na svém eponymním debutu vlastně představuje? V zásadě “jen” klasickou, vcelku jednoduchou, chtělo by se říct až obyčejnou rockovou muziku. Což rozhodně není špatně, protože i když je “Fred & the Living Deads” teprve prvotinou, rozhodně má co nabídnout. Kapela se na první poslech vykašlala na nějaké hrátky se žánrem a místy možná až příliš ...

  • V/A – One and All, Together, for Home

    13.8.2014

    Atreides

    VA - One and All, Together, for Home

    Jestli je podle mě nějaký materiál k recenzování naprosto nevhodný, jsou to kompilace. Naprostá většina z nich jsou beztak nudné bestofky nejprovařenějších písní té nebo oné kapely, které už má beztak každý dávno stažené a poskládané do svého vlastního výběru a podle mě nejde o nic jiného, než ždímání peněz z již tak vydojené krávy. Pak tu jsou ještě kompilace o rozsahu celých diskografií, ale to snad ani není kompilace a beztak na ni platí totéž, co pro předchozí případ. Občas se ale najde pro projekt mnohem zajímavější a ambicióznější, než je jen sbírka dávno nahraných písní, a dnes recenzovaný počin je přesně toho druhu. Roman Saenko známý především z Drudkh si dal tu zatracenou práci a poskládal dohromady lidové písně z různých koutů z dílen nejrůznějších autorů ...

  • Mysterious Eclipse – Hell of Pain

    13.8.2014

    H.

    Mysterious Eclipse - Hell of Pain

    Slovenská smečka Mysterious Eclipse z Nového Mesta nad Váhom nejsou žádní nováčci, vlastně právě naopak – nechybí zas tak mnoho a pomalu je budeme moct nazývat veterány. Vznik skupiny se totiž datuje do roku 1996, což už je nějaký ten pátek. V 90. letech ovšem vznikly jen dva demosnímky, poté co do vydávání čehokoliv nastalo na delší dobu ticho, které bylo protrženo až v roce 2005 dlouhohrajícím debutem “…and the Long Night Fell, No Morning Followed”. Nějaký podrobnější rozbor toho, co, kdy a jak vyšlo, je myslím pro tuto chvíli bezpředmětný, protože nás zajímá hlavně to, že v loňském roce se Mysterious Eclipse dopracovali ke třetímu řadovému počinu nazvanému “Hell of Pain”… Hudební náplň disku není nic vysloveně složitého (což nemusí být nutně špatně, na to pozor). Mysterious ...

  • Vallenfyre – Splinters

    12.8.2014

    Kaša

    Vallenfyre - Splinters

    Neznalé může zdání klamat a můžou nabýt dojmu, že pod jménem v titulku recenze se nachází další neznámá parta, která jen tak profičí kolem bez povšimnutí, protože Vallenfyre není nikterak profláknuté jméno, ale jakmile poodkryjeme personální osazenstvo, které za touto kapelou stojí, tak se přízvisku super nelze ubránit. No považte sami, v řadách Vallenfyre se sešli Gregor Mackintosh z Paradise Lost, Hamish Hamilton Glencross (ex-My Dying Bride), Adrian Erlandsson z At the Gates a tisíce dalších projektů a Scott z Alehammer a Extinction of Mankind. No dobře, uznávám, že poslední jméno mi nic neříká, ale přeci jen, tři takhle našlapaná jména pod záštitou jedné formace už tak nějak dopředu vzbuzují v posluchačích nemalá očekávání, se kterými se “Splinters” muselo potýkat. Tím spíš, když si debutové album “A Fragile ...

  • Neige et noirceur – Gouffre onirique et abîmes cosmiques

    11.8.2014

    H.

    Neige et Noirceur - Gouffre onirique et abimes cosmiques

    Se jménem kanadského ambientně black metalového projektu Neige et Noirceur jsem se poprvé setkal v létě loňského roku prostřednictvím kompilace “Natura mortis sonoris”, jež se nesla – navzdory faktu, že jde především o black metalovou skupinu – čistě v (dark) ambientním duchu. Onou výjimkou byla black metalová vichřice “Orlok”, která mě tenkrát i přes svou neobjevnost takřka posadila na zadek. Atmosféra jak v téhle jedné písni, tak i v tom ambientním zbytku ovšem byla silná, pročež jsem v dobové recenzi tvrdil, že se rozhodně podívám i na další tvorbu Neige et Noirceur. To se mi vzhledem k ne úplně malé vytíženosti ještě nepovedlo, takže další setkání s touto jednočlennou formací ze známé black metalové líhně Quebecu nastalo až nyní, za pomoci letošní desky “Gouffre onirique et abîmes cosmiques”… Tak nějak jsem od “Gouffre onirique et ...

  • 9 Fake Reasons – Days of Downfall

    11.8.2014

    Ježura

    9 Fake Reasons - Days of Downfall

    Jakkoli se život hudebního publicisty může zdát být složeným ze samých příjemných záležitostí (asi proto nám podobných nýmandů chodí po světě tolik), není to tak úplně pravda. Ani prostitutky gratis jako pozornost od vydavatelů totiž občas nezvládnou vyvážit tu ohromnou prudu, jakou je probírání se tunami anonymních promonahrávek, které chodí do redakce na recenze a které většinou nejsou nic moc, pokud se tedy rovnou nejedná o totální sračku. Naštěstí se ale občas stává, že člověk narazí na desku, k jejímuž poslechu se vlastně nemusí moc přemlouvat a nakonec to skončí tak, že se u ní ještě obstojně baví. A dnes se přesně na jednu takovou nahrávku podíváme… Popravdě, až na povedený obal a celkem cool název na první pohled vůbec nic nenapovídá tomu, že by mohlo jít o něco slušného, a trocha pátrání o tom, co ...

  • Anathema – Distant Satellites

    10.8.2014

    Zajus

    Anathema - Distant Satellites

    Je tomu 24 let od doby, kdy se začala psát historie britské skupiny Anathema. “Distant Satellites” je jubilejním desátým počinem, a kapela tak před jeho vydáním zdůrazňovala, že album bude vyvrcholením její dosavadní práce a bude obsahovat vše, co ve své hudbě dosud zaznamenala. To je odvážné tvrzení, jelikož formace během své existence prošla dlouhou cestou a její éterická současnost tak má k doom metalovým počátkům značně daleko. Právě proto se nebojím říci, že ve svých prohlášeních Anathema (tak jako většina kapel) kecala. “Distant Satellites” je zřetelným pokračovatelem směru, který si kapela vytyčila počinem “We’re Here Because We’re Here” a který dále více než důstojně rozvinula na předloňském “Weather Systems”. Zda je pokračování trendu zpřístupňování hudby širším vrstvám dobrou nebo špatnou zprávou, pak ...

  • Sonic Syndicate – Sonic Syndicate

    9.8.2014

    nK_!

    Sonic Syndicate - Sonic Syndicate

    Tak, jak jen do toho? Na nové Sonic Syndicate jsem byl zcela nezištně zvědav, protože i přes vesměs obecně špatnou pověst mě jejich předchozí tvorba zajímá (nebo spíše zajímala). Především sedm let stará deska “Only Inhuman”, na které jsem toho času dost ujížděl. “Love and Other Disasters” byla už o něco slabší, ale pořád v pohodě. Velká změna přišla s výměnou zpěváků (dvou) za současného Nathana J. Biggse, který měl do kapely přivést novou energii. Jestli se tak v roce 2010 s albem “We Rule the Night” povedlo, nechám na posouzení ostatních, každopádně od kritiky deska sbírala jedno hodnocení horší než druhé. Nějakým perverzním způsobem se mi ale “We Rule the Night” líbí a ačkoliv opravdu nejde o žádné umělecké (ani jakékoliv jiné) dílo, sem tam si jej s chutí pustím. I na tu ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy