Recenze

  • Unswabbed – Tales from Nightmares Vol. 1

    8.9.2014

    Kaša

    Unswabbed - Tales from Nightmares Vol 1

    Unswabbed jsou klasickým případem kapely, o které jsme tady psali už nesčetněkrát. Přestože to nejsou žádní nováčci a na svých ramenou už nesou několik studiových výtvorů, tak je to parta naprosto neznámá. Tedy alespoň v našich končinách. I když bych se divil, kdyby tomu v domovské Francii bylo jinak, protože jakmile mám nemalý problém dohledat si na internetu alespoň hrubou historii a diskografii dané kapely, tak nepředpokládám, že se jí podařilo udělat se svým snažením velkou díru do světa. A Unswabbed se o to nyní snaží prostřednictvím novinkového EP s titulem “Tales from the Nightmares Vol. 1”. Pokud bych vám chtěl nějak zrychleně tuto čtveřici představit, tak bych zcela určitě vypíchnul fakt, že její vznik se datuje k roku 1996 a na svém kontě má čtyři plnohodnotná alba, z nichž to první ...

  • Alestorm – Sunset on the Golden Age

    7.9.2014

    Atreides

    Alestorm - Sunset on the Golden Age

    Upřímně neznám nikoho, kdo by poslouchal power metal a v životě alespoň neslyšel o Alestorm. Přinejmenším v mém okolí ne, tak moc se tihle skotští piráti stačili za sedm let existence rozlézt mezi lidi a uchytit se v jejich paměti. Nejinak tomu je i v mém případě – jejich existenci registruji od vydání druhé fošny “Black Sails at Midnight”, přičemž se docela úspěšně zaškatulkovali mezi ty power metalové kapely, pro které mám trochu slabost. Nikdy jsem na nich vyloženě neujížděl, ale na rozdíl od hromady jiných power (a alko) kapel mě většinou byli schopni zabavit alespoň na pár poslechů, byť nikdy nešlo o zábavu kdovíjak náročnou. O tom ale ostatně Alestorm nejsou. Nicméně od novinky “Sunset on the Golden Age” jsem prakticky nečekal nic jiného. Předchozí deska sice byla v tomto ohledu slabší a spíš ...

  • Door into Emptiness – Znaki rabizny płyni lipenia

    6.9.2014

    H.

    Door into Emptiness - Znaki rabizny plyni lipenia

    Bělorusové Door into Emptiness svého času hrávali takový poměrně nudný black metal, v němž ovšem dřímal hodně velký potenciál. Většina takových mladých kapel s potenciálem však onen potenciál nakonec zužitkovat nedokáže, částečně možná i proto, že je dnes trendem, aby skupiny hned od začátku všichni plácali po ramenou jen za to, že umí hrát na kytaru, a v recenzích jim všichni dávají osmičky. Je to smutné, ale je to tak, protože když vám všichni budou vykládat, že jste geniální, postupně si to taky začnete myslet, že jste asi fakt dobří, a nebude sebemenší vůle se nikam posouvat. Nicméně Door into Emptiness by klidně mohli být jednou z těch výjimek, které potvrzují pravidlo, protože oni svůj potenciál zužitkovat opravdu dokázali. Bylo to znát již na předchozí desce ...

  • Dušan Jevtović – Am I Walking Wrong?

    5.9.2014

    Zajus

    Dusan Jevtovic - Am I Walking Wrong

    Srbský kytarista Dušan Jevtović na první pohled působí jako ostřílený mazák. Není to samotnou náročností jeho hry, vždyť dnes vám Hendrixe zahraje kdejaký patnáctiletý cucák. Jde spíše o skladatelskou vyzrálost, která vás při prvním poslechu praští přes nos. V principu si Jevtović vystačí s málem, nečekejte žádné velkolepé orgie, ale právě to jeho málo má velký dopad na posluchače a přesně o tom bude dnešní recenze. To jsme ovšem trošku přeskočili, a tak se vraťme na začátek a položme si otázku, kdo vlastně Dušan Jevtović je. V Srbsku narozený Jevtović, momentálně žijící ve španělské Barceloně, na kontě již jedno album má. Přesto je však “Am I Walking Wrong?” oficiálně považováno za debutové album, jelikož na rozdíl od solitérního předchůdce vychází mezinárodně a s výrazně větší pozorností.

  • Overkill – White Devil Armory

    4.9.2014

    Kaša

    Overkill - White Devil Armory

    Důvodů, proč se “White Devil Armory” amerických harcovníků Overkill stalo hned po svém ohlášení jedním z nejočekávanějších letošních alb na poli thrash metalu, je hned několik, ale jako nejdůraznější se zdají být dva. “Ironbound” a “The Electric Age”. Při vyřknutí těchto dvou titulů musí být všem jasno, o čem je řeč. Po vydání prvně jmenovaného opusu v roce 2010 jsou Overkill v laufu a vypadá to, že na co sáhnou, to se jim pod rukama mění ve zlato, protože aby se kapela, která ještě několik let zpět paběrkovala s nikterak výraznými deskami, vzedmula k takové formě, to je vskutku nevídaná věc. Následující “The Electric Age” svého času potvrdilo velmi silnou formu, v níž se Overkill v této dekádě nacházejí, takže od “White Devil Armory” jsem nečekal nic menšího, než parádní thrash metalovou desku hodnou jména, ...

  • The Plastic People of the Universe – Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned

    3.9.2014

    H.

    The Plastic People of the Universe - Egon Bondys Happy Hearts Club Banned

    Jen málokterá česká skupina zažila ze strany bývalého komunistického režimu takové represe jako právě The Plastic People of the Universe. Ani zdaleka nebyli jediní, ale jsou to právě oni, kdo se nakonec stali čelními představiteli undergroundu a koho bychom z dnešního úhlu pohledu mohli chápat jako ukázkový příklad toho, jak na tom tehdy byla hudba, jež takříkajíc nevyhovovala. The Plastic People of the Universe vznikli v roce 1968 a svůj název si zvolili podle skladby “Plastic People” legendárního rockového hudebníka Franka Zappy. Bylo to akorát v době, kdy pomalu skončilo Pražské jaro a nastala doba normalizace, jež měla mimo jiné velký dopad právě na kulturu. The Plastic People of the Universe se ovšem odmítli přizpůsobit požadavkům režimu, což mělo vcelku jasný důsledek, a ...

  • Belphegor – Conjuring the Dead

    2.9.2014

    H.

    Belphegor - Conjuring the Dead

    V případě rakouského (no, spíš rakousko-českého… a aktuálně s holandským koncertním kytaristou) perverzního komanda Belphegor není už nějaký ten pátek vůbec od věci mluvit o stálici extrémně metalové scény. Kapela má za sebou již přes 20 roků aktivní činnosti, za chvíli bude pomalu slavit čtvrtstoletí prznění jeptišek a na své dlouhohrající pažbě má již z minulosti celých devět zářezů, k nimž aktuálně přibyl jubilejní desátý v podobě placky “Conjuring the Dead”, čemuž nezabránily ani menší zdravotní problémy frontmana Helmutha, kvůli nimž bylo nutné stopnout činnost kapely na půl roku. Otázkou je, jestli vůbec smečka s takovým portfoliem dokáže na svém desátém řadovém záseku něčím překvapit. Což o to, jistě se najdou skupiny, které to dokážou, ale Belphegor k nim tak úplně nepatří.

  • Henric Blomqvist & Friends – All of Your Illusions

    1.9.2014

    Kaša

    Henric Blomqvist and Friends - All of Your Illusions

    Já vím, že to je zbytečné, protože je to víc než patrné už z titulku článku, ale přesto je nutné to říct i oficiálně. “All of Your Illusions” je, světe div se, sólovým albem týpka jménem Henric Blomqvist, s jehož finální podobou mu pomáhaly další osobnosti rockové scény, takže z toho plyne zařazení alba pod hlavičku Henric Blomqvist & Friends. Tak, a tajemství je venku. Teď už jen stačí si říct, kdo že to vlastně je Henric Blomqvist, protože ani kdybyste mě mučili, tak před tím, než nám tohle album do redakce k recenzi přišlo, jsem neměl ani nejmenší páru, odkud bych tohle jméno měl znát, nebo kam jej zařadit. A upřímně řečeno, o moc chytřejší nejsem ani nyní, protože Henrica si nelze ...

  • Mare di Dirac – Tupilaq

    31.8.2014

    Atreides

    Mare di Dirac - Tupilaq

    Ambient je, stejně jako další žánry, skutečně bohatý na nejrůznější kapely, nicméně sám o sobě není tolik žánrem, jako spíš formou vyjádření, protože není vázán konkrétními výrazovými prvky, na rozdíl od většiny jiných žánrů. Díky tomu se dá pod škatuli ambientu zařadit kde co, od konvenčnějších autorů vycházejících z post-rocku až po experimenty, které se snaží zhudebnit samotné prázdno a jejichž hudbu je často docela těžké pobrat. Letošní nahrávka Mare di Dirac se řadí do té druhé kategorie, takže dnes tu budeme mít co do činění s ambientem hloubavým, temným a především silně rituálním. “Tupilaq” je v inuitské mytologii vyobrazení nebezpečné bestie sloužící tamním šamanům při rituálech, které se Mare di Dirac pokouší co nejlépe zhudebnit a přenést do nitra posluchače. Tomu odpovídá široká paleta nástrojů, zvuků a vůbec celá atmosféra díla.

  • Eluveitie – Origins

    30.8.2014

    Atreides

    Eluveitie - Origins

    Je to už pěkných pár let, co Eluveitie vyplivli do světa svojí debutovou placku “Spirit” a záhy se vyhoupli do čela “nové vlny folk metalu”. Solidní směska keltských lidovek a tvrdého melodic death metalu funguje spolehlivě dodnes, takže není divu, že se tenhle švýcarský klan dostal do povědomí metalového světa. U mě osobně se za celou dobu svojí existence nejvíce zapsali povedeným akustickým albem “Evocation I: The Arcane Dominion”, které ke vší škodě stále nemá následníka, ačkoliv hlad by po něm byl a místo rovněž (Omnia začala hrát reggae a zbytek scény folkové scény je samý viking). Namísto toho Eluvietie vydávají podle zaběhlého dvouletého mustru již třetí metalovou desku v řadě, přičemž stejně jako na “Helvetios” se i tentokrát drží určitého konceptu. Chrigel Glanzmann se nechal slyšet, že pozadí “Origins” ...

  • Ars Moriendi – La singulière noirceur d’un astre

    29.8.2014

    H.

    Ars Moriendi - La singuliere noirceur dun astre

    Máte už po krk jednočlenných black metalových projektů? Jestli ano, neváhejte ihned zavřít okno prohlížeče, jelikož právě teď se před vámi začíná rozehrávat recenze na další jednočlenný black metalový projekt. Tento konkrétní se jmenuje Ars Moriendi a pochází z regionu Auvergne, který se nachází ve střední Francii. Jednu nespornou výhodu jednočlenné projekt mají – není takřka žádná práce s vyjmenováním sestavy. Ars Moriendi vede jistý Arsonist, který zde naprosto nečekaně ovládá zpěv i veškeré nástroje. Ve svém portfoliu má i nějaká další jména, ať jako regulérní člen nebo v rámci hostování, nicméně ani v jednom případě se nejedná o nic známého, tudíž nemá smysl se tím zdržovat.

  • Arkan – Sofia

    28.8.2014

    Ježura

    Arkan - Sofia

    Arkan je kapela, jejíž jméno v našich končinách umí skloňovat jen nemnoho lidí, přičemž já sám jsem se k nim přidal teprve před několika lety na koncertě Orphaned Land, kteří s sebou právě Arkan přivezli jako support. Že to nebude žádná parta nýmandů mi došlo v okamžiku, kdy Arkan – tehdy relativně čerstvě po vydání svého druhého alba “Salam” – dost těžce nakopali prdele všem ostatním kapelám večera, Orphaned Land nevyjímaje, a od té doby je vedu v patrnosti a čekám, kdy se jim konečně podaří získat si mě i studiovým materiálem, protože několik pokusů proniknout do krás “Salam” respektive debutu “Hilal”, jež jsem podnikl, se nesetkalo s vyloženým úspěchem, ačkoli si nemyslím, že by byla chyba na straně kapely. Starším počinům Arkan ale dám rozhodně šanci poté, co jsem strávil ...

  • Pseudosapiens – Godfail

    28.8.2014

    Atreides

    Pseudosapiens - Godfail

    Pod svérázným názvem Pseudosapiens se skrývá mladá smečka ze slovenského města Revúca, které je podle slov kapely docela prdel. Jestli na tom tahle čtyřčlenná smečka něco změní, to těžko říct. Nicméně už jen původ kapely je vzhledem k názvu města slušná slovní hříčka, protože o řvaní a bordel na jejich prvotině rozhodně není nouze. A když jsme u toho, tak o ty slovní hříčky taky ne. Už jen název desky “Godfail” může napovědět, že tu budeme mít nejspíš co dočinění s kritikou (určitého) kusu společnosti a s trochou štěstí u toho nebude chybět ani nějaká ta satira. A když se člověk podívá na to, co o sobě kapela píše na oficiální stránce, může si být jist, že tihle pánové se vážně fakt neberou. Dvanáct skladeb vydá na velmi sympatických 35 minut, což ...

  • Entombed A.D. – Back to the Front

    27.8.2014

    Kaša

    Entombed AD - Back to the Front

    Je vždycky smutné, když se zaběhnutá kapela dokáže během tak krátké chvíle rozkmotřit a házet na sebe špínu a rozdělit tak fanoušky na dvě poloviny. Své by o tom mohli vyprávět Queensrÿche, Rhapsody of Fire a aktuálně taky Entombed. U těch posledních dvou jmen se sice té špíny na obě strany zas tak moc nekydalo, ale i tak podobné rozchody doprovází nemalé emoce, které nakonec nutí fanoušky vybrat si, kterou část skupiny budou nadále sledovat. Správně tušíte, že Entombed A.D. jsou pohrobci a nově vzniklá klika legendární death metalové party Entombed (i když to spíš vypadá na přímého nástupce soudě dle práv na používání původního jména). Takže, pokud se někde mrknete na biografii a uvidíte, že kapela vznikla v roce 2014, tak se nebojte, že byste šli čelem proti nevyhrané ...

  • Vortex Unit – Nec Plus Ultra

    27.8.2014

    H.

    Vortex Unit - Nec Plus Ultra

    Na první pohled se Vortex Unit tváří jako úplně nová skupina, ale zdání někdy klame, což je případ právě téhle slovenské smečky, která toho má za sebou vlastně docela dost – akorát pod jinými jménem. Základy totiž byly položeny už v roce 1996, kdy kapela vznikla pod jménem The Cryptopsy, postupem času ale došlo ke krácení názvu na The Crypt – tak či onak, v této staré éře po sobě formace zanechala celkem dvě řadová alba. Začátkem roku 2011 se ovšem muzikanti rozhodli The Crypt ukončit a někdejší sestava – zpěvák/kytarista Wigo, zpěvák/kytarista Bestial, bubeník Feda a baskytarista Sargon – dala dohromady novou formaci, jíž je (jak jistě všichni správně tušíte) právě hlavní hvězda naší recenze, tedy Vortex Unit. Trojice pak k sobě přibrala novou ...

  • Misery Index – The Killing Gods

    26.8.2014

    Ježura

    Misery Index - The Killing Gods

    Rozhodně nemůžu tvrdit, že bych měl Misery Index nějak extra zmapované a jejich muziku naposlouchanou. Aktuální fošna “The Killing Gods” je vlastně vůbec první studiový počin, který jsem od nich soustředěně poslouchal, a jinak se moje zkušenost s touhle death/grindovou mlátičkou z Baltimore (stát Maryland) omezuje na dvě živá vystoupení a pak už jen letmé zprávy o tom, že něco natočili, někde zahráli, případně že se to někomu líbilo. Navzdory jen povrchní informovanosti jsem ale měl vždycky dojem, že Misery Index poctivě makají a pomalu se jim to začíná vyplácet, protože na ně zejména v poslední době nahlíženo jako na osvědčenou a zavedenou kapelu, od které se očekávají solidní výkony. No, a “The Killing Gods” mi konečně poskytla něco hmatatelného, čím mohu ty svoje domněnky podložit. Začněme ale ...

  • Luna – Ashes to Ashes

    26.8.2014

    H.

    Luna - Ashes to Ashes

    Dneska nebudeme chodit kolem horké kaše a řekneme si to hned na začátku a pěkně na rovinu. “Ashes to Ashes” fakt není album pro každého. Spíš naopak, je to deska, již bude schopno doposlouchat jen minimum lidí. A abych vás většinu hned na začátku odradil, řeknu vám proč. Ukrajinský projekt Luna produkuje doom metal a to, co z něj dělá tak nestravitelnou záležitost, je především délka. Ano, “Ashes to Ashes” opravdu obsahuje jen jednu jedinou skladbu, která opravdu trvá monstrózních 57 minut. Vážně máte chuť si to pustit? Dobrá, to by bylo, snad nám tu nyní zbyli už jenom příznivci doom metalu, jejichž poslechové ústrojí je na takovéhle kolosální kompozice zvyklé. Inu, žádné power metalisty už tu nikde okolo nevidím, tak ...

  • Los Random – Pidanoma

    25.8.2014

    Zajus

    Los Random - Pidanoma

    Věříte v lásku na první pohled? Ne? Já taky ne. Realita vás však občas zaskočí. Denně jich potkáváte desítky, z toho mnohé stojí za ohlédnutí, ale to je asi tak všechno. Jste chladný, kalkulující stroj, který ví, že vše něco stojí. Nic není zadarmo, vše je obchod, v němž na jedné straně stojíte vy, a za získání čehokoli z druhé strany platíte tím nejcennějším, energií. Tak přeci nemůžete jen tak něco dostat zadarmo. Ale pak se to stane, potkáte ji v davu. Žádná investovaná energie, první pohled a bum, jste v tom až po uši. V tu chvíli je vám to prostě jasné. Tuhle desku musíte slyšet celou, a to hned. Získal jsem vaší pozornost? Ano? To je dobře. Dnes recenzované album si totiž neodnese desítku. Dokonce ani ...

  • Lucifer’s Hammer – The Mists of Time MMXIV

    25.8.2014

    H.

    Lucifer's Hammer - The Mists of Time MMXIV

    Pokud byste měli dojem, že Lucifer’s Hammer jsou nějaká mladá parta, rozhodně to není pravda. Zároveň se však nedá tvrdit, že letos fungují třeba už dvacet roků… dokonce ani deset roků. Ve skutečnosti se totiž vůbec nedá tvrdit, že by jakkoliv fungovali… Lucifer’s Hammer ze Spojených států amerických podle všeho vznikli už v roce 1986, což je dost dlouhá doba a podstatná část čtenářů jistě tehdy ještě ani nebyla na světě (upřímně, já taky ne). Tak jako tak, kapela se už v té době pustila do hraní black/death metalu. V průběhu dalších let se objevil sem tam nějaký demosnímek, ale až roku 1997 se tahle smečka z Michiganu dohrabala k dlouhohrajícímu debutu s názvem “The Mists of Time”. Po něm ještě v roce 2001 následovala druhá řadová placka “Ghosts of Fall” a o tři léta ...

  • Embrace of Disharmony – Humananke

    24.8.2014

    Ježura

    Embrace of Disharmony - Humananke

    Neortodoxní hudební subžánry, tedy všechny možné avantgardy a progrese, jsou docela ošemetné i za předpokladu, že je k nim muzika řazena oprávněně. Hranice mezi dobrým a špatným je zejména zde dost tenká, a člověk tak může snadno narazit na perfektní desku stejně jako na pořádný kentus. Za to riziko to ale stojí, protože když se zadaří, bývá hodně o co stát. No, a přesně taková naděje mě přiměla vyzkoušet, co na svém řadovém debutu “Humananke” uklohnili italští Embrace of Disharmony. Když necháme promluvit statistiky, žádný přehnaný potenciál z toho určitě nevykoukne. Embrace of Disharmony pocházejí z Říma, existují od roku 2006, na kontě mají krom právě recenzované desky jen jeden demáč a jedno EP a pokud jde věřit Metal-Archives, jediným členem, který má zkušenosti z ostatních kapel, je služebně ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy