Recenze

  • Stoic Dissention – Autochthon

    26.6.2014

    H.

    Stoic Dissention - Autochthon

    Formace s lehce nezvyklým jménem Stoic Dissention pochází z Colorada ze Spojených států amerických a na scéně se nepohybuje nijak zvlášť dlouhou dobu – její vznik se datuje teprve do roku 2010. Přesto se nejedná o záležitost, při jejímž poslechu byste si pomysleli něco o nezkušenosti a podobně, v čemž do jisté míry určitě svou roli hraje i fakt, že přítomní muzikanti již nějaké zkušenosti z dřívějška mají (byť ani jeden z nich nehrál ve vyloženě známé kapele, tudíž se s tím nemá cenu zdržovat). Přesto jejich druhý dlouhohrající počin “Autochthon” není až tak silnou záležitostí, jak jsem čekal a doufal… Ačkoliv s pilotním minialbem “Senium” z roku 2011 a o rok mladším regulérním debutem “Relinquished (A Crumbling Monument Witnessed by None)” jsem tu čest neměl, na poslech “Autochthon” jsem se vlastně dost těšil. Chcete znát důvod?

  • Die apokalyptischen Reiter – Tief.Tiefer

    26.6.2014

    Zajus

    Die Apokalyptischen Reiter - Tief.Tiefer

    Po devatenácti letech existence a devíti dlouhohrajících albech mohou být Die Apokalyptischen Reiter právem považováni za německou metalovou stálici. Původně death metalová kapela s folkovým nádechem si postupným vývojem vytvořila charakteristický zvuk, v němž stále narůstající roli nesou melodie, zatímco agrese zůstává čím dál častěji v pozadí. Kapela s takovouto historií tak má právo bilancovat a přesně to na novince Die Apokalyptischen Reiter dělají. “Tief.Tiefer” je totiž dvojalbum, ovšem nejde o žádnou koncepční velkolepost, tajemství druhého disku je totiž jiné a věnovat se mu tak budu až za několik odstavců. Začněme tak u disku prvního, který je naprosto plnohodnotným albem sám o sobě. V recenzi “Moral & Wahnsin”, alba, které dnes recenzovanému “Tief.Tiefer” předcházelo, použil kolega Ježura k popsání hudby Die Apokalyptischen Reiter snad všechny možné žánry.

  • Powerman 5000 – Builders of the Future

    25.6.2014

    nK_!

    Powerman 5000 - Builders of the Future

    Powerman 5000 není v našich končinách úplně nejznámější kapelou, ale své místo těsně pod vrcholem industriálně-metalového Olympu si jistě zaslouží. Tahle americká sebranka má za sebou již třiadvacetiletou kariéru a deset studiových alb, z nichž to poslední si dnes představíme. Hlavním mozkem a zároveň frontmanem Powerman 5000 (někdy označovaných také PM5K) je jistý Spider One (vlastním jménem Michael Cummings), mladší bratr Roba Zombieho. Je také jediným stále aktivně hrajícím zakládajícím členem. V řadách Powerman 5000 se vystřídala již pěkná řádka hudebníků a současná sestava funguje teprve od loňska. Jak bylo již řečeno, Powerman 5000 se pohybují v industriálně-metalových vodách. Zaměřují se především na silné, chytlavé refrény a melodie, které jsou živé, zábavné a snadno se pamatují. Nejinak je tomu i na “Builders of the Future”, které je pravděpodobně ...

  • Burning Flesh – New Chaos Order

    25.6.2014

    Kaša

    Burning Flesh - New Chaos Order

    Pokud by někoho zajímalo, jak by dopadlo švýcarsko-francouzské spojenectví na poli death metalu, tak pro tyhle případy je tady mladá sebranka Burning Flesh se svým posledním studiovým zářezem, kterému byl nadělen titul “New Chaos Order”. Nebudu chodit kolem horké kaše a napínat vás jako gumu u trenek, takže hned zkraje vypálím hodnocení počinu této mladé pětice. A jak že to dopadlo? Dost dobře. “New World Order” splňuje to hlavní, co já osobně od neinvenčních death metalových alb očekávám, takže není důvod propadat panice a spílat nad nudnou tuctovkou. Ale k těm kladům se ještě dostanu později, protože nemůžu vystřílet úplně všechny náboje v samém úvodu recenze, to snad chápete… Už nějakou dobu frčí různé retro výlety do let, kdy idolové dnešních mladých kapel byli ...

  • Ilya – In Blood

    24.6.2014

    H.

    Ilya - In Blood

    Na naší planetě v současné době žije přes sedm miliard lidí, což je už opravdu hodně… není tedy divu, že se mezi nimi nachází i mnoho hudebníků. Další souvislosti jsou myslím docela zřejmé, takže už řeknu jen ten důsledek – dnešní hudební průmysl (v širším slova smyslu, včetně DIY undergroundu) vypadá tak, že každý týden vycházejí stovky a stovky desek (a to se s tím řádem nejspíš ještě dost držím při zemi). Je zřejmé, že není v silách jednoho konkrétního člověka to všechno poslouchat, takže se snad všichni pohybujeme jen v relativně úzkém žánrovém segmentu (někdo ho má širší, někdo zase užší, ale zase víc do hloubky, to už je jedno)… tak jako tak ani v tomto omezeném rámci nelze ani zdaleka stíhat všechno… Úplně nereálné už ...

  • Mushroomhead – The Righteous & the Butterfly

    23.6.2014

    nK_!

    Mushroomhead - The Righteous and the Butterfly

    Je neuvěřitelné, jak neúprosně ten čas na světě letí. Před třemi a půl lety jsem na Sicmaggot psal svůj první článek a vůbec jsem netušil, jak dlouhý je poločas rozpadu běžného redaktora. Můj se naštěstí ke konci nechýlí, takže můžu ohodnotit pokračovatele desky, která byla mojí pisatelsky první. Ano, “Beautiful Stories for Ugly Children” nastartovalo v roce 2010 mou redaktorskou kariéru a tehdy jsem hodnotil poměrně vysokou osmičkou, kterou bych s odstupem času spíše o jedničku snížil. Jak tedy dopadla novinka “The Righteous & the Butterfly” émerických Mushroomhead? Musím říci, že za mě dobrý. Mushroomhead jsou často připodobňovaní svým iowským sousedům Slipknot. Stylem vystoupení, počtem muzikantů (kterých je tedy také jako psů), muzikou a v neposlední řadě i maskováním jednotlivých členů. Jedni říkají, že Mushroomhead kopírovali ...

  • Lord – 1000 poschodí

    23.6.2014

    H.

    Lord - 1000 poschodí

    Já vím, že je to z obecného hlediska vlastně docela nespravedlivé, ale nemůžu si pomoct – jakmile narazím na nějaký český hard rock (rock, heavy metal, power metal,…), už předem tak trochu očekávám brutální agro. Nicméně má čistě empirická zkušenost mi nedává na výběr, protože drtivá většina takových kapel tuto domněnku do posledního puntíku potvrzuje a naopak si tak nějak si z hlavy nevzpomínám na skupinu, jež by mě dokázala přesvědčit o tom, že bych si to myslet neměl. Jistě už víte, kam tím mířím – kapela Lord pochází z Klatov a hraje hard rock. Zkuste hádat, co jsem asi tak očekával, že se na mě z reproduktorů vyvalí, když jsem si poprvé pouštěl jejich letošní cédéčko “1000 poschodí”. Jasně, hádáte správně – myslel jsem si, ...

  • Insomnium – Shadows of the Dying Sun

    22.6.2014

    Ježura

    Insomnium - Shadows of the Dying Sun

    Celkem živě si pamatuji, že když jsem necelé tři roky nazpět dal Insomnium šanci, aby mě o svých kvalitách přesvědčili prostřednictvím tehdejší novinky “One for Sorrow”, dopadlo to celkem tristně a deska mě po většinu času těžce nebavila. S odstupem času vážně nechápu, odkud jsem pro takové dílo vyhrabal šest a půl bodu, a vidina, že podrobím inspekci jeho nástupce, mě nijak přehnaným nadšením určitě nenaplňovala, protože jsem neměl nejmenší důvod čekat, že by se něco mělo měnit k lepšímu. Jenže ono se to nakonec přeci jen trochu k lepšímu pohnulo… Jenže zpočátku tomu nic moc nenasvědčovalo. “Shadows of the Dying Sun”, jak Insomnium tohle svoje album pojmenovali, totiž proti svému předchůdci nepřináší v zásadě nic nového. Pořád jde o klávesami nadopovaný a na melancholických kytarách ...

  • Diligence – Amendment

    22.6.2014

    H.

    Diligence - Amendment

    Pokud by měla každá správná recenze začínat pořádnou úvodní omáčkou, v níž se čtenář dozví nějaké zasvěcené informace z dosavadní historie recenzované kapely, v případě pražské death metalové drtičky Diligence by nám ta omáčka moc místa nezabrala. Kapela se na scéně vyloupla dva roky zpátky, kdy také vydala svůj první digitální singl “Claws of the Incomplete”… pak přišlo nějaké to koncertování a aktuálně vyšlo debutové EP s názvem “Amendment”. A to je vlastně z historického okénka vše, jelikož právě “Amendment” je předmětem našeho dnešního povídání. Vlastně by možná v tom úvodu mohla padnout ještě jedna věc, a to že veškeré ty hrubé vokály (a jiné než hrubé tam ani nejsou) u Diligence neobstarává žádný dvoumetrový řízek, ale mladá slečna… jasně, v roce 2014 už holky v extrémních ...

  • Die Antwoord – Donker Mag

    21.6.2014

    H.

    Die Antwoord - Donker Mag

    Když jsem na Die Antwoord narazil poprvé, ani mě nenapadlo je brát jinak než jako úplně obyčejný bizár. Co si ale taky myslet, když se na ně člověk podívá… úchylně vypadající čahoun Ninja se svou sbírkou těch pravděpodobně úplně nejhorších tetování na světě působí ještě vcelku sympaticky vedle své kolegyně (a také partnerky – mají spolu dceru) Yo-Landi Vi$$er, jíž byste i v jejích 30 letech tipovali maximálně tak 14 roků a která rapuje dětským hláskem v outfitech, vedle nichž se i pornoherečky na předávání pornooscarů oblékají cudně. Ani nemluvě o jejím účesu, který by se normální člověk styděl nosit i na zadku, natožpak na hlavě. Holt umělci… O to větší ovšem bylo překvapení, když jsem zjistil, že mě tenhle zdánlivý bizár z Jihoafrické republiky začal setsakra bavit. Rozhodně se jim totiž musí nechat ...

  • Architect of Seth – The Persistence of Scars

    21.6.2014

    Kaša

    Architect of Seth - The Persistence of Scars

    Není úplně běžným zvykem, aby v řadách technické death metalové kapely stála pouhá dvojice hudebníků namísto běžnější čtveřice až pětice, ale francouzští Architect of Seth jsou výjimkou. Tohle duo, jehož členové Paul Rousseaux a Yohann Kochel se dali dohromady v roce 2006 ve francouzském Caen, si vystačí samo a jeho tvorba tím zdánlivě vlastně vůbec nijak netrpí. To, jak album hodlají prezentovat živě, už je jiná věc, nicméně minimálně v té studiové podobě není na první poslech “The Persistence of Scars” žádný nedodělek. Proč nedodělek? Na rovinu, když se řekne, že kapelu tvoří dva hudebníci, tak první, co mne napadne, je, že jsou to oba multiinstrumentalisti, kteří si holt všechno obstarají sami, anebo že se někde začne šidit. Zpravidla na postu bubeníka, kterého nahradí bicí ...

  • Grace Disgraced – The Primal Cause: Womanumental

    20.6.2014

    Stick

    Grace Disgraced - The Primal Cause Womanumental

    Grace Disgraced z Ruska přicházejí se svým druhým počinem “The Primal Cause: Womanumental”. Zvláštní to název, že? Podle informací na internetu jsem tak nějak dal dohromady, že nakonec album zastřešuje koncept, týkající se jakéhosi vyššího principu ženství. Tady se asi projevuje fakt, že jediným zakládajícím členem kapely zůstala drobná zpěvačka Polina Berezko. Kytarista a hlavní skladatel Alexandr Klaptzov se přidal o rok později. Zbytek sestavy působí v bandě méně jak čtyři roky. Byť jsem u Moskvanů již několikrát zahlédl nálepku brutálního death metalu, věřte mi, že se nejedná o žádnou mlátičku. Hlavním výrazivem je zde technické pojetí death metalu, jaké předváděli v dobách největšího rozpuku slovutní Death. Odkaz Chucka Schuldinera je tu enormní, vskutku chvílemi fakt spíš nevím, jestli to nemám přímo nazvat vykrádačkou, až tak jsou ...

  • Lord Mantis – Death Mask

    20.6.2014

    Atreides

    Lord Mantis - Death Mask

    Kdyby neznalá osoba prvně viděla přebal dnes recenzované desky, nejspíš by si řekla, že to bude nějaký pěkně zvrhlý grind. Pěkně šeredná shemale zombie se zjizveným tělem a maskou smrti na obličeji, to se koneckonců běžně nevidí (mimochodem kapele a autorovi artworku Jeffovi Whiteheadovi, kterého můžete znát z Leviathan nebo Hate Meditation, patří dík za to, že přebal alba neopatřili žádným logem nebo názvem desky a dali tomu kousku hnusu krásně vyniknout). Nicméně chyba lávky – “Death Mask” má na svědomí parta z amerického Chicaga, která drtí nekompromisní sludge s řádnou příměsí blacku. A popravdě se divím, že jsem o Lord Mantis nezakopl někdy dřív, když zrovna ze sludgových a dronových bahen se v posledních několika letech rekrutují mé nejoblíbenější spolky. Přitom Lord Mantis se dvěma předchozími alby na kontě ...

  • Aktarum – Game of Trolls

    19.6.2014

    Skvrn

    Aktarum - Game of Trolls

    Zamlouvat si recenzi s pocitem, že ona hodnocená deska bude balancovat na hranici poslouchatelnosti a na kapele nejspíš nenechám nit suchou, asi není ten nejchvályhodnější přístup, ovšem někdy se to takhle prostě sejde. Jednak nevím o nikom z redakce, kdo by zobal folk metal toho nejtuctovějšího kalibru, druhak si to někdo na recenzi vzít musí. Nakonec jsem si tedy o nové EP kapely slyšící na jméno Aktarum, řekl z neznámého důvodu sám. Jak jsem naznačil, nějakými vysokým očekáváními jsem rozhodně neoplýval, a i když by člověk neměl na prvotní dojem a s ním spojené předsudky dát, u Aktarum jsem tak nějak neměl na výběr. Už jen obal (ten je ještě v rámci scény docela únosný) a název ve mně vzbuzoval špetku nedůvěry, a když jsem se podíval, jací to pánové za Aktarum stojí, tušil ...

  • Yossi Sassi – Desert Butterflies

    18.6.2014

    Ježura

    Yossi Sassi - Desert Butterflies

    Nebylo by překvapivé, kdyby jméno Yossi Sassi někomu nic neříkalo. Jako sólový umělec má na kontě zatím jedno řadové album (přičemž to druhé je předmětem dnešní recenze) a do roku 2012, kdy jeho debut “Melting Clocks” vyšel, o něm nebylo moc slyšet. Jenže zasvěcení samozřejmě vědí, že za jménem Yossi Sassi se neskrývá nikdo menší, než zakládající člen a důležitý tvůrčí prvek přední blízkovýchodní formace Orphaned Land, z jejíchž řad sice v letošním roce vystoupil, ale jak vidno, na muziku rozhodně nezanevřel – ba naopak. Novinka “Desert Butterflies” byla vzhledem ke kvalitám svého řadového předchůdce v příslušných kruzích velmi očekávaným artiklem a nezbývá tedy, než si povědět, jak se Yossimu vydařila. Pokud mě paměť neklame, “Melting Clocks” byla deska s velmi širokým záběrem, která v sobě míchala ne ...

  • Fleshdoll – Feeding the Pigs

    17.6.2014

    nK_!

    Fleshdoll - Feeding the Pigs

    Brutal death metalová sebranka jménem Fleshdoll pochází z hlubin slunné Francie a na kontě má zatím tři řadová alba, z nichž si dnes budeme vyprávět o posledním, loni v říjnu vydaném “Feeding the Pigs”. Přechozí tvorbu v podobě alb “” (2005) a “Animal Factory” (2010) jsem zatím neměl tu čest poslechnout, takže nebudu hodnotit v kontextu celé diskografie, ale pouze a jen na základě imprese z aktuální novinky. Francouzská metalová produkce je tradičně hodně drsná a výživná – nejinak je tomu i v případě Fleshdoll. Zapomeňte na nějaká pomalá intra nebo nedomrlé úvody, tihle týpci jdou na věc pěkně bez okolků a hoblují, jako by byl v sázce jejich vlastní život. Stylem bych je přirovnal k belgickým řezníkům Aborted, jejichž tvorbu Fleshdoll, zdá se, napodobují nebo se jí alespoň inspirují. Náplní textů ...

  • Stream of Passion – A War of Our Own

    17.6.2014

    Atreides

    Stream of Passion - A War of Our Own

    Stream of Passion jsou jednou rybou z toho symphonic metalového hejna, jež se neustále množí a rozrůstá. Kdybyste chtěli vylovit a poznat každou jednu rybu, beztak se vám to nikdy nepodaří a vzhledem k tomu, jak tenhle žánr přetéká originalitou, nejspíše by vás to brzo přestalo bavit. Pár jmen za zmínku určitě stojí, zejména nakoukneme-li do holandských rybníků, kde lze zakopnout hned o několik světových uskupení, nicméně kolem a kolem to žádná sláva není a prorazit v dnešní době na poli symphonic metalu je docela prekérka. A to i v případě, že už máte něco za sebou. Stream of Passion jsou jedním z příkladů kapely, jejíž jméno není kdovíjak známé – a to i přesto, že má na kontě tři alba, fungují skoro deset let a za jejich založením stojí sám ...

  • Arkona – Chaos.Ice.Fire

    16.6.2014

    Atreides

    Arkona - Chaos.Ice.Fire

    Vzhledem k tomu, že letos vydává novou desku ruská Аркона, rozhodli jsme se, že zpětně zrecenzujeme desku Arkony polské, na kterou jsme v době vydání tak trochu opomněli. S máslem na hlavně přiznávám, že ačkoliv se polská black metalová mlátička těší mojí oblibě a zejména poslední dvě řadovky mám velmi rád, vydání “Chaos.Ice.Fire” jsem zkrátka prosral a tohle je příležitost, jak to napravit, ačkoliv od její premiéry v prosinci minulého roku již uběhlo pěkných pár měsíců. Zpětně zjišťuji, že nová deska Arkony byla toho času poměrně diskutovaná událost (čemuž se nelze divit, viz níže), tím spíše ale čím dál více přemýšlím nad tím, jak se mi povedlo jejímu vypuštění do světa vyhnout a dozvědět se o něm o dobrých pět měsíců později. Nicméně dost lamentování, je čas si vyklepat ...

  • Breakin’ Down – Miss California

    16.6.2014

    Kaša

    Breakin' Down - Miss California

    Ne snad, že by to na Breakin’ Down byla ta jediná zajímavá věc, ale kdybych měl tuhle partu někomu představit, tak to udělám tak, že dám dotyčnému tip na kapelu, jejíž původ je sice ve slunné Itálii, ale hudební náplň je tak americká, že by se za to ani zámořské hard rockové sebranky stydět nemusely. “Miss California” je tady evidentně od toho, aby zmizely předsudky, že zeměpisná domovina se v hudbě dané kapely nějakým způsobem odráží, protože na tomhle počinu je všechno pojato tak “světácky”, že není šance přisuzovat národnostní příslušnost Breakin’ Down bez alespoň letmé znalosti její krátké historie. K té historii jen pro pořádek v rychlosti. Breakin’ Down vznikli v roce 1999 na ostrově Sardínie a prvních pár let se potloukali po lokáních klubech a hospodách s předělávkami Rolling Stones a ...

  • Dornenreich – Freiheit

    15.6.2014

    Atreides

    Dornenreich - Freiheit

    Předchozí počin Dornenreich, “Flammentriebe”, mě před pár lety sebral a unesl kamsi na jih Rakouska, do Tyrol, maloval pro mě do té doby nezvyklou a velmi podmanivou směsicí black metalu a (neo)folku. V průběhu času jsem vyposlechl i několik předchozích kusů a se zjištěním, že “Flammentriebe” je nejvytříbenějším a nejvyzrálejším kusem tohoto tria, jsem u něj po většinu času zůstal a těšil se, co ze sebe Dornenreich vydají na dalším albu. Dlouho ohlašovaný odklon od metalu mě poněkud zklamal, neboť o takhle kvalitní folk/pagan/black metal člověk nezakopává každý den, na druhou stranu mě i naplňoval zvědavostí. Kapelu netvoří žádná ořezávátka a věřil jsem, že se jim podaří vypořádat se i s takovým oříškem, jakým plnohodnotné akustické album bezesporu je. Upřímně můžu říct, že při prvním poslechu jsem se mírně zděsil. Čistě akustická poloha prvních skladeb mě i přes ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy