Recenze

  • Master’s Hammer – Vagus Vetus

    12.6.2014

    H.

    Master's Hammer - Vagus vetus

    Budeme-li se bavit i nejvýznamnějších black metalových (a vlastně nejen black) kapelách České republiky, jen těžko lze na prvních místech nezmínit Master’s Hammer. Jejich prvotní tvorba je dodnes pro spoustu lidí obrovský kult a třeba já osobně řadím první dvě desky “Ritual” (1991) a “Jilemnický okultista” (1992) vůbec k tomu nejlepšímu, co kdy u nás vyšlo… ani více jak dvacetileté stáří těmto majstrštykům nic nesebralo na jejich neopakovatelné atmosféře, jež je i dnes aktuální a stále v ní je ta síla. Jsou lidé, pro něž stojí o něco výš ještě předchozí demo tvorba, ale já mezi ně nepatřím a právě tyhle první dvě řadovky jsou pro mě vrcholem tvorby Master’s Hammer a snad i českého black metalu obecně. Po velice rozpačitých “Šlágrech” z roku 1995 se ovšem nad Master’s Hammer na mnoho let zavřela voda ...

  • Deathrow – The Eerie Sound of the Slow Awakening

    12.6.2014

    H.

    Deathrow - The Eerie Sound of the Slow Awakening

    “The Eerie Sound of the Slow Awakening” je z jistého úhlu pohledu hodně příjemná záležitost… tedy, pro recenzenta. Jedná se totiž o album, které vám stačí si poslechnout jednou, a už tu recenzi klidně můžete napsat. Samozřejmě se nemusíte bát, pro jistotu jsem si to pustil víckrát, ale při každém dalším poslechu jsem se v tom jen utvrdil. Deathrow, jak se jmenuje onen italský projekt, jenž má “The Eerie Sound of the Slow Awakening” na triku, totiž neprodukuje nic jiného než “prostě black metal”. Tím je řečeno naprosto vše, protože se jedná o zcela standardní žánrovou záležitost po všech myslitelných stránkách, kolik jich jen vymyslíte – kompoziční, zvukové, pocitové atd. Dokonce i když se podíváte na grafickou podobu nahrávky, ani na vteřinu vás nenapadne si byť i jen náznakem pomyslet, že by tohle nebyl ...

  • Prong – Ruining Lives

    11.6.2014

    Kaša

    Prong - Ruining Lives

    Neřekl bych, že se na nové album Prong bude čekat pouhé dva roky, když poté, co se tahle americká veličina v roce 2002 vrátila na scénu, si dávala pravidelně hezky načas. “Scorpio Rising” sice přišlo záhy v roce 2003, ovšem na “Power of the Damager” už se čekalo čtyři roky a na minulé “Carved into Stone” dokonce pět. Letos je ale čas na změnu. Jako by Tommy Victor vycítil, že se zrovna nachází ve skladatelské pohodě a jistotě a rozhodl se tak svojí aktuální formu využít a rychle přišel s devátým zářezem “Ruining Lives”. Pokud jste se, stejně jako já, zprvu báli, že (relativně) krátká pauza mezi minulým a aktuálním albem se nějakým způsobem podepíše na jeho kvalitě, tak Prong si pro nás všechny nachystali jasnou ránu mezi oči, že tohle není ...

  • WAMI – Kill the King

    10.6.2014

    Kaša

    WAMI - Kill the King

    Tak se mi zdá, že hard rockové superkapely, které koketují s bluesovým feelingem, v posledních letech nějak frčí. Máme tady pohrobky úspěšných Black Country Communion, kteří se nyní bez Joea Bonamassy jmenují California Breed. Pak jsou tady loni vzniklí The Winery Dogs s Mikem Portnoyem a Ritchiem Kotzenem v sestavě a v neposlední řadě nejnovější akvizice jménem WAMI. WAMI? Dost divný název, říkal jsem si, ovšem nebudu vás trápit kvízovými otázkami a hádankami a prozradím, že se jedná o zkratku zúčastněných osobností, čili White, Appice, Mendoza a Iggy. Oproti výše jmenovaným partám jsou WAMI přece jen nějak výjimeční a nezapadají tak do škatulky 100% superkapely, protože ne všechna jména, která tvoří jméno kapely, jsou vyloženě profláklá. Doogie White, Marco Mendoza a Vinny Appice jsou samozřejmě velikáni ...

  • Autopsy – Tourniquets, Hacksaws and Graves

    9.6.2014

    Ježura

    Autopsy - Tourniquets, Hacksaws and Graves

    Recenzování alb z dílny kapel, na které se alespoň v určitých kruzích nahlíží jako na kultovní, je poněkud ošemetná záležitost. Nasypete tomu nijak extra známku a hned jste za diletanta, ego honimíra a mediální hyenu první kategorie. A tohle všechno je ještě nevyhnutelnější v případě, kdy nejenže nejste znalcem dotyčné kapely, ale recenzovaný počin je vaším vůbec prvním hlubším seznámením s ní. Už mi to začíná být docela trapné, ale ano – mezi mnou a Autopsy panuje přesně takovýhle vztah, a ačkoli jsem se fakt snažil neuvádět tím další recenzi, holt to nějak nevyšlo a zase jsem to na sebe prásknul. Ale když už je to venku, asi by bylo záhodno také povědět, proč že bych to mohl za tuhle recenzi od fandů Autopsy docela schytat. Na obranu ...

  • Process Pain – Outcast of Society

    8.6.2014

    Stick

    Process Pain - Outcast of Society

    O Finsku by se nejspíše dalo říci, že tam hraje na nástroj a v nějaké kapele každý druhý člověk. Když si projedete nějaký seznam jen metalových kapel, tak zjistíte, že je to úplná záplava. A to nemluvím o jiných rockových stylech. Dříve bývalo zvykem, že z Finska lezly především power metalové kapely s občasným zábleskem black metalu a doomu. Kdo ale trochu pronikne pod prvotní vrstvu, zjistí, jak se to skutečnost má a že Finsko skutečně není živo pouze power metalem. Ovšem muziku, kterou produkuje kapela Process Pain, bych asi od kapely z tamních luhů a hájů úplně neočekával. Je to podobné spíše na americkou produkci. Ale ničemu to nevadí. Kapela po osmi letech existence přichází s debutovým albem “Outcast of Society”, čili vcelku tradiční téma. Téměř ...

  • Vampillia – The Divine Move / My Beautiful Twisted Nightmares in Aurora Rainbow Darkness

    8.6.2014

    Zajus

    Vampillia - The Divine Move

    Dnes přinášíme netradiční dvojrecenzi počinů v Evropě málo známé japonské kapely Vampillia. Proč však dvě samostatné recenze? “The Divine Move” a “My Beautiful Twisted Nightmares in Aurora Rainbow Darkness” jsou oficiálně nezávislé počiny, které však vyšly ve velice krátkém časovém rozmezí a navíc jsou, jak už to u dobrých kapel bývá, v mnohém podobné a v mnohém odlišné. Proto se každému z nich budeme věnovat v separátní plnohodnotné recenzi. Přejeme příjemné čtení. Japonská kultura je z pohledu Evropana jedna velká ujetost. Není to dlouho co na stránkách Sicmaggotu prolétla dětská metalová kapela Babymetal, a to je jen hodně slabý odvárek toho, co Japonci dovedou. Kulturní bariéra je však v mnoha ohledech příliš velká a japonské skupiny tak málokdy v Evropě a Americe opravdu ve velkém uspějí. Ty, které ...

  • Desire for Sorrow – At Dawn of Abysmal Ruination

    7.6.2014

    H.

    Desire for Sorrow - At Dawn of Abysmal Ruination

    Nejsem si jistý, jestli tomu tak bylo vždycky, nebo jsem si toho jenom já začal pořádně všímat až v posledních letech, ale zdá se mi, že je fakt hodně v módě pořád někoho k někomu přirovnávat. V recenzích se většina recenzentů snaží kapely přirovnávat k jiným, což bych ještě bral, když to čtenářům mají přiblížit, ale v hojné míře to svým koňům dělají i samotné vydavatelské firmy, když jim na nosiče lepí nálepky “Pro fanoušky: ”. V některých případech se takhle objevují docela perly… já osobně se například kvalitně pobavím pokaždé, když z police vytáhnu CD “Rengeteg” od Thy Catafalque, na němž je nalepené lejstro, které hlásá, že je to hudba pro fandy ruských folkařů Аркона… oukej no, asi to na Season of Mist slyší trochu jinak… Právě z těchto důvodů podobným ...

  • Epica – The Quantum Enigma

    7.6.2014

    Ježura

    Epica - The Quantum Enigma

    Mark Jansen musí být vážně spokojený člověk. Doby, kdy byla jeho Epica potěšením pro pár fanoušků, jsou dávno pryč a namísto toho nyní vládne symfonickému metalu z pozice natolik jisté, že mě nenapadá jediná další kapela, která by na tom mohla v dohledné době něco změnit. A jak už to tak bývá, na každé nové album takové kapely se čeká s velkým napětím a obdobně velkým očekáváním naplnění určitého kvalitativního standardu. Epica má svou novinku “The Quantum Enigma” venku už circa měsíc, takže je pomalu nejvyšší čas povědět si, jak to dopadlo. Už jen první pohled mluví jasnou řečí a říká, že se zde žádného zásadního posunu vážně nedočkáme, protože naprosto všechny nehudební aspekty alba pokračují v nastaveném kurzu kapely – artworkem alba počínaje ...

  • Suruni – Ikuus

    6.6.2014

    H.

    Suruni - Ikuus

    Já upřímně nejsem zrovna zastánce prznění českého jazyka tím, že se v něm používají anglická slova (nemám na mysli převzatá), stejně tak ani nejsem příznivcem různých těch zkratek a patvarů, které je posledních pár roků v módě používat především v internetové komunikaci. V případě desky “Ikuus” se sem ale jeden podobný patvar docela hodí, protože pro něj čeština prostě nemá takhle úderný ekvivalent – tohle album je totiž těžké wtf. Začněme ale ještě jednou a trochu méně zmateně. Suruni je finská kapela (záměrně ještě neříkám styl, k tomu se dostaneme záhy a právě ten je zdrojem onoho “wtf efektu”), jejíž název lze do naší mateřštiny přeložit jako “Zármutek”. Kapela funguje od roku 2011 a doposud měla na kontě pouze jedno EP “Antropomorfism” z roku 2012. Letos, konkrétně řečeno v dubnu, ...

  • As Autumn Calls – Cold, Black & Everlasting

    5.6.2014

    Ježura

    As Autumn Calls - Cold, Black and Everlasting

    Co si představíte pod pojmem death/doom metal? Netuším, nicméně když mi na tohle žánrové zařazení padly zraky, okamžitě na mě vyskočila asociace se jménem Vallenfyre respektive muzikou, jakou takhle banda tvoří. Těžké, úmorné, neúprosné a zničující bahno plné rozkladu a agresivní beznaděje, které vás pomaličku vtáhne do sebe a pak ještě pomaleji rozemele na šrot. A jelikož mi právě tímhle nějaký ten rok nazpět Vallenfyre učarovali, představa, že se něčeho podobného dočkám i od Kanaďanů As Autumn Calls mě snadno přiměla podívat se téhle desce na zoubek. Jak jsem se jen mýlil… Muzika, jaká se urodila na albu s názvem “Cold, Black & Everlasting”, má totiž ke kýžené bažině tak daleko, jak jen to v rámci škatulky jde. A když o tom tak přemýšlím, vlastně si vůbec nejsem jistý tím, jestli jsou ...

  • Impaled Nazarene – Vigorous and Liberating Death

    5.6.2014

    H.

    Impaled Nazarene - Vigorous and Liberating Death

    Budeme-li se bavit o black metalu v severských zemích, pak Finsko na první a letmý pohled vždy stálo tak trochu ve stínu svých sousedů Švédska a Norska. V reálu je to ovšem trochu jinak a i zde se samozřejmě nachází hodně početná a silná scéna s množstvím velice zajímavých skupin. A jedním z těch nejstarších a neznámějších jmen jsou bezesporu i Impaled Nazarene… Tahle parta okolo holohlavého ďábla Mika Luttinena své nahrávky dřív pálila téměř stejnou rychlostí, jakou drtily blastbeaty v její muzice. Maximálně každý druhý rok se objevila nová studiová fošna, jež opětovně trhala palice, drtila koule a s přehledem dělala i další podobně roztomilé věcičky, jaké člověk od muziky tohohle druhu tak nějak očekává. Poslední dobou ovšem Impaled Nazarene svou kadenci trochu zpomalili a třeba na minulou placku “Road to ...

  • Fecalizer – Zombie Mankind Extermination

    4.6.2014

    H.

    Fecalizer - Zombie Mankind Extermination

    Existují snad jenom dva žánry, v nichž je naprosto v pořádku znít jak výblitek toho nejodpornějšího kanálu, naopak je v nich pro mnohé dokonce žádoucí, aby muzika zněla jako absolutní čurbes a v zapraseném a nekvalitním soundu byl občas problém rozeznat i kytaru od zpěvu (no… ten zpěv asi mnohdy spíš v uvozovkách). Asi nemusím nějak zvlášť zdůrazňovat, že těmito dvěma žánry nemám na mysli nic jiného než grind a black metal… Zatímco jisté black metalové kapely se svou příšernou úroveň mnohdy snaží obhajovat nějakým blábolením o obligátní syrové atmosféře a pravověrnosti, u grinderů je sympatické, že se alespoň nestydí za to, že prostě a jednoduše chtějí hrát bordel. Jak nám ovšem praví jedno provařené, stále však pravdivé pořekadlo, nic se nemá přehánět. Existují totiž i borci, kteří nemají zábrany a ...

  • Noveria – Risen

    3.6.2014

    Kaša

    Noveria - Risen

    Psát úvody do recenzí italských power/prog metalových kapel je už takové klišé, jako je většinou ta hudba samotná, že se tentokrát vyhnu širšímu omílání toho, jak je tato scéna uzavřená a jak se pomalu stává jednou z generických metalových odnoží své doby, protože drtivá většina kapel z apeninského poloostrova kuchtí dle receptů ze stejné kuchařky, čili je skoro nemožné přijít s něčím novým a neotřelým. Nicméně i tak jedním dechem dodávám (aby to zase neznělo tak, že všechno, co z Itálie vzejde, je pro mě už předem sračka), že i ten řemeslný standard se dá občas dělat s takovým zaujetím a hlavně velmi přirozeným způsobem, že je člověk dané kapele ochotný odpustit i tu slabou originalitu, čehož důkazem je pro mne Noveria se svým albem “Risen”. Kdo to vlastně Noveria je, ...

  • Agalloch – The Serpent & the Sphere

    3.6.2014

    Zajus

    Agalloch - The Serpent and the Sphere

    Jestli bych si o nějaké kapele troufl říci, že nemůže vydat špatné album, byli by to právě Agalloch. Čtveřice z amerického Portlandu je obdařena přízní fanoušků i hudebních kritiků v podstatě již od svého druhého počinu “The Mantle” z roku 2002 a vše, co v posledním desetiletí vysypala z rukávu, sklidilo velký úspěch na obou frontách. “The Mantle” a o čtyři roky mladší “Ashes Against the Grain” jsou považovány za počiny převážně folk metalové a black metalové, přestože ani z jednoho žánru kapela nečerpala nijak výrazně a smyčce či blastbeaty tak nikde nenajdeme. Na čtyři roky starém “Marrow of the Spirit” přišli Agalloch s citelnou změnou zvuku, z black metalových náznaků se stal téměř suverénní atmosférický black metal v plné kráse a folkové nádechy vymizely téměř úplně. Právě s “Marrow of the Spirit” jsem ...

  • Seprevation – Consumed

    2.6.2014

    Kaša

    Seprevation - Consumed

    Není sice nijak hezké vypálit to takhle na začátku, ale britská úderka Seprevation nevypadá jako něco extra, po čem bych po večerech tajně toužil. Jako spousta mladých part se našli v kombinace deathu a thrashe a nebojí se tak citovat ta nejklasičtější jména obou hudebních odnoží. Přesně o tom totiž jejich debutové album “Consumed” je. Klidně bych jej nazval jako sázku na jistotu, protože i když je to album první a předcházelo mu pouze dva roky staré EP “Ritual Abuse”, tak nebýt tohoto faktu, tak klidně řeknu, že z repráků mi hraje ostřílená parta, která už něco má odehráno a která moc dobře ví, jak se tahle hudba dělá. A to je hlavní devíza. A vlastně i negativum, ačkoli ty pozitivní dojmy přeci jen převládají, ale to ...

  • Whitechapel – Our Endless War

    1.6.2014

    nK_!

    Whitechapel - Our Endless War

    V poslední době docela rád poslouchám deathcore. Ten styl mě nepřestává uchvacovat svou agresivitou a energetickou vydatností hodné ranní snídaně šampiónů. Líbí se mi brutální growlové vokály podpořené nekonečně rychlou smrští bicích a kytar. Dnes se spolu koukneme na kapelu, kterou v našich končinách není třeba moc představovat, ale přeci jen: Whitechapel jsou americká deathcorová mašina, konkrétně z Knoxville v Tennessee, hrají osm let a doteď se mohli chlubit čtyřmi dlouhohrajícími deskami. K nim letos přibyla novinka “Our Endless War”, kterou v dubnu vydal label Metal Blade Records. Loni v létě na festivalu Brutal Assault se mi Whitechapel podařilo úspěšně prospat a ačkoliv jsem nepatřil k jejich velkým fanouškům (předchozí tvorbu znám jen sporadicky), docela mě to tehdy mrzelo. Teď si tak říkám, že jsem vlastně o nic nepřišel. ...

  • Alchemist – Damnation

    31.5.2014

    Ježura

    Alchemist - Damnation

    Představte si situaci, že dostanete návrh recenzovat desku od domácí kapely, o které jste jaktěživ neslyšeli, jejíž jméno za tím vším naznačuje jakýsi nesmírně sofistikovaný koncept, a to vše prosím vyzdobené pastelkami malovaným přebalem, který by obstál možná v umělecké soutěži na základní škole, ale jako artwork metalové desky působí minimálně jako pěst na oko. Už si to představujete? Jo? Tak v tom případě asi chápete, proč jsem tuhle recenzi vzal napůl v očekávání, jak si zase pěkně zanadávám. Jenže i když všechny možné i nemožné předpoklady hovoří o průseru rozměrů menšího oceánu, Alchemist se svou deskou “Damnation” nakonec docela příjemně překvapili. Kdo o Alchemist stejně jako já dosud neslyšel, zajímá ho, co je tahle banda zač, a vydá se pátrat na Bandzone, zjistí řadu věcí. Předně to, že Alchemist ...

  • Sabaton – Heroes

    31.5.2014

    nK_!

    Sabaton - Heroes

    Sabaton vydávají poslední dobou nový materiál s železnou pravidelností každý sudý rok a ani letos jsme nepřišli zkrátka. “Heroes” zastává v jejich diskografii pomyslné číslo sedm a otázkou zůstává, jestli by přeci jen nebylo lepší nechávat si mezi alby o maličko větší časové rozestupy. Ne proto, že by každá další deska byla o tolik horší, to ne. Ale přeci jen jsou Sabaton kapelou, která sází na stále stejné nebo velice podobné postupy (v čele s vokálem Joakima Brodéna), a ačkoliv mám tuhle smečku moc rád, musím se přiznat, že už toho začíná být i na mě trochu moc. Klíčovým problémem je totiž ona zmíněná koncepční repetitivnost. Frontman je bezpochyby skvělý vokalista a poslouchat jeho projev se místy rovná extatickému zážitku. Naživo dokonce ještě o trochu více než ...

  • Nocturnal Depression – Near to the Stars

    30.5.2014

    H.

    Nocturnal Depression - Near to the Stars

    Tuším, že jsem to tu v různých článcích a recenzích říkal už několikrát, ale jak to tak vypadá, vzhledem k aktuálnímu trendu to nejspíš ještě nejednou zopakuji. Upřímně doslova nesnáším, když nějaká skupina vezme svůj starší materiál, kompletně jej přetočí a vydá jej znovu. Docela mi to vadí i v těch případech, kdy jde třeba o jednu, dvě písničky, které v této nové podobě vyjdou jako bonus nějaké nové nahrávky, ale vzít a kompletně předělat celá alba je podle mě prasárna největšího kalibru. Ptáte se, proč mi to tolik vadí? Těch důvodů je spousta… třeba proto, že když tu kapelu znám a mám tu desku vstřebanou a skladby pro mě mají nějaké kouzlo tak, jak jsou, vždycky mi tyhle předělávky sebe sama ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy