Recenze

  • Noveria – Risen

    3.6.2014

    Kaša

    Noveria - Risen

    Psát úvody do recenzí italských power/prog metalových kapel je už takové klišé, jako je většinou ta hudba samotná, že se tentokrát vyhnu širšímu omílání toho, jak je tato scéna uzavřená a jak se pomalu stává jednou z generických metalových odnoží své doby, protože drtivá většina kapel z apeninského poloostrova kuchtí dle receptů ze stejné kuchařky, čili je skoro nemožné přijít s něčím novým a neotřelým. Nicméně i tak jedním dechem dodávám (aby to zase neznělo tak, že všechno, co z Itálie vzejde, je pro mě už předem sračka), že i ten řemeslný standard se dá občas dělat s takovým zaujetím a hlavně velmi přirozeným způsobem, že je člověk dané kapele ochotný odpustit i tu slabou originalitu, čehož důkazem je pro mne Noveria se svým albem “Risen”. Kdo to vlastně Noveria je, ...

  • Agalloch – The Serpent & the Sphere

    3.6.2014

    Zajus

    Agalloch - The Serpent and the Sphere

    Jestli bych si o nějaké kapele troufl říci, že nemůže vydat špatné album, byli by to právě Agalloch. Čtveřice z amerického Portlandu je obdařena přízní fanoušků i hudebních kritiků v podstatě již od svého druhého počinu “The Mantle” z roku 2002 a vše, co v posledním desetiletí vysypala z rukávu, sklidilo velký úspěch na obou frontách. “The Mantle” a o čtyři roky mladší “Ashes Against the Grain” jsou považovány za počiny převážně folk metalové a black metalové, přestože ani z jednoho žánru kapela nečerpala nijak výrazně a smyčce či blastbeaty tak nikde nenajdeme. Na čtyři roky starém “Marrow of the Spirit” přišli Agalloch s citelnou změnou zvuku, z black metalových náznaků se stal téměř suverénní atmosférický black metal v plné kráse a folkové nádechy vymizely téměř úplně. Právě s “Marrow of the Spirit” jsem ...

  • Seprevation – Consumed

    2.6.2014

    Kaša

    Seprevation - Consumed

    Není sice nijak hezké vypálit to takhle na začátku, ale britská úderka Seprevation nevypadá jako něco extra, po čem bych po večerech tajně toužil. Jako spousta mladých part se našli v kombinace deathu a thrashe a nebojí se tak citovat ta nejklasičtější jména obou hudebních odnoží. Přesně o tom totiž jejich debutové album “Consumed” je. Klidně bych jej nazval jako sázku na jistotu, protože i když je to album první a předcházelo mu pouze dva roky staré EP “Ritual Abuse”, tak nebýt tohoto faktu, tak klidně řeknu, že z repráků mi hraje ostřílená parta, která už něco má odehráno a která moc dobře ví, jak se tahle hudba dělá. A to je hlavní devíza. A vlastně i negativum, ačkoli ty pozitivní dojmy přeci jen převládají, ale to ...

  • Whitechapel – Our Endless War

    1.6.2014

    nK_!

    Whitechapel - Our Endless War

    V poslední době docela rád poslouchám deathcore. Ten styl mě nepřestává uchvacovat svou agresivitou a energetickou vydatností hodné ranní snídaně šampiónů. Líbí se mi brutální growlové vokály podpořené nekonečně rychlou smrští bicích a kytar. Dnes se spolu koukneme na kapelu, kterou v našich končinách není třeba moc představovat, ale přeci jen: Whitechapel jsou americká deathcorová mašina, konkrétně z Knoxville v Tennessee, hrají osm let a doteď se mohli chlubit čtyřmi dlouhohrajícími deskami. K nim letos přibyla novinka “Our Endless War”, kterou v dubnu vydal label Metal Blade Records. Loni v létě na festivalu Brutal Assault se mi Whitechapel podařilo úspěšně prospat a ačkoliv jsem nepatřil k jejich velkým fanouškům (předchozí tvorbu znám jen sporadicky), docela mě to tehdy mrzelo. Teď si tak říkám, že jsem vlastně o nic nepřišel. ...

  • Alchemist – Damnation

    31.5.2014

    Ježura

    Alchemist - Damnation

    Představte si situaci, že dostanete návrh recenzovat desku od domácí kapely, o které jste jaktěživ neslyšeli, jejíž jméno za tím vším naznačuje jakýsi nesmírně sofistikovaný koncept, a to vše prosím vyzdobené pastelkami malovaným přebalem, který by obstál možná v umělecké soutěži na základní škole, ale jako artwork metalové desky působí minimálně jako pěst na oko. Už si to představujete? Jo? Tak v tom případě asi chápete, proč jsem tuhle recenzi vzal napůl v očekávání, jak si zase pěkně zanadávám. Jenže i když všechny možné i nemožné předpoklady hovoří o průseru rozměrů menšího oceánu, Alchemist se svou deskou “Damnation” nakonec docela příjemně překvapili. Kdo o Alchemist stejně jako já dosud neslyšel, zajímá ho, co je tahle banda zač, a vydá se pátrat na Bandzone, zjistí řadu věcí. Předně to, že Alchemist ...

  • Sabaton – Heroes

    31.5.2014

    nK_!

    Sabaton - Heroes

    Sabaton vydávají poslední dobou nový materiál s železnou pravidelností každý sudý rok a ani letos jsme nepřišli zkrátka. “Heroes” zastává v jejich diskografii pomyslné číslo sedm a otázkou zůstává, jestli by přeci jen nebylo lepší nechávat si mezi alby o maličko větší časové rozestupy. Ne proto, že by každá další deska byla o tolik horší, to ne. Ale přeci jen jsou Sabaton kapelou, která sází na stále stejné nebo velice podobné postupy (v čele s vokálem Joakima Brodéna), a ačkoliv mám tuhle smečku moc rád, musím se přiznat, že už toho začíná být i na mě trochu moc. Klíčovým problémem je totiž ona zmíněná koncepční repetitivnost. Frontman je bezpochyby skvělý vokalista a poslouchat jeho projev se místy rovná extatickému zážitku. Naživo dokonce ještě o trochu více než ...

  • Nocturnal Depression – Near to the Stars

    30.5.2014

    H.

    Nocturnal Depression - Near to the Stars

    Tuším, že jsem to tu v různých článcích a recenzích říkal už několikrát, ale jak to tak vypadá, vzhledem k aktuálnímu trendu to nejspíš ještě nejednou zopakuji. Upřímně doslova nesnáším, když nějaká skupina vezme svůj starší materiál, kompletně jej přetočí a vydá jej znovu. Docela mi to vadí i v těch případech, kdy jde třeba o jednu, dvě písničky, které v této nové podobě vyjdou jako bonus nějaké nové nahrávky, ale vzít a kompletně předělat celá alba je podle mě prasárna největšího kalibru. Ptáte se, proč mi to tolik vadí? Těch důvodů je spousta… třeba proto, že když tu kapelu znám a mám tu desku vstřebanou a skladby pro mě mají nějaké kouzlo tak, jak jsou, vždycky mi tyhle předělávky sebe sama ...

  • Destructive Explosion of Anal Garland – Tour de Anal

    29.5.2014

    Stick

    Destructive Explosion of Anal Garland – Tour de Anal

    Že je česká grindcorová scéna velice silná, o tom není pochyb. Je u nás mnoho kapel a ještě více fanoušků, kteří jsou ochotni na svůj náklep jezdit i do nejrůznějších destinací. Stejně tak mnoho českých kapel má to štěstí, že si dokázaly vybojovat takovou pozici, že se na jejich koncerty chodí třeba i v Mexiku. Grind má u nás zkrátka silnou pozici a k životu se probudila další drtička koulí, ve které figuruje Burák, jinak basák Jig-Ai (v tomto případě i vokalista) a Brutally Deceased. Tentokrát ale obsluhuje bicí artilerii, kterou tedy ovládá taky více než slušně. Je zde řeč o Destructive Explosion of Anal Garland. Ti stejně jako kolegové z Jig­-Ai přicházejí po šesti letech s novou fošnou, pojmenovanou stručně a jasně “Tour de Anal”. Na celkové prezentaci si těleso dalo záležet, tudíž barvičkový ...

  • Swans – To Be Kind

    28.5.2014

    Atreides

    Swans - To Be Kind

    Jsou v zásadě dva způsoby, jak psát o Swans. První volbou je napsat hutný sloh a rozebrat desku řádně do hloubky. Probrat ji nejen po stránce technické, hudební či umělecké, nebo ji porovnat s předchozími počiny, ale dotknout se při její charakteristice filosofie existencialismu, přihodit trochu nihilismu a Nietzscheho nadčlověka. To kdyby nestačilo, že samotná hudba Swans, zejména na posledních albech, je dost komplikovaná a neschůdná sama o sobě. Vstříc práci, která by vydala na kvalitní seminárku o pár desítkách stran, stojí druhá možnost, totiž vysrat se na tohle všechno spisování a říct vám, ať si to poslechnete, že Swans beztak nejdou slovy pořádně popsat, a i kdybych se snažil sebevíc, stejně si z nějakého textu s největší pravděpodobností odnesete hovno. Jenže jak jistě tušíte, v takovém případě bychom mohli rovnou zavřít krám a ...

  • Dancing Deadlips – Song of the Flight

    28.5.2014

    H.

    Dancing Deadlips - Song of the Flight

    Projekt Dancing Deadlips je v podstatě jednou velkou neznámou. Stojí za ním polská dívčina vystupující buď pod tímto pseudonymem nebo coby Dee RJ, a ať jej posuzuji z jakéhokoliv úhlu pohledu, je to underground jako prase. Mezi lidmi v podstatě neznámý. Informací pomálu nebo ještě lépe téměř žádné. Hudebně se tahle pohledná slečna pohybuje hluboko v experimentální tvorbě a myslím, že pokud se alespoň trochu hrabete v nekonečných pokusech, dark ambientu, minimalismu a poesii, měli byste zbystřit a věnovat tomuhle článku alespoň trochu pozornosti. Poměrně nedávno jsme tu recenzovali reunionový počin Lux Occulta, který experimenty a hudebními hrátkami přímo překypoval. Na první pohled není porovnání s těmito protřelými Poláky zcela namístě, neboť “Kołysanki” nabízí tisíc a jeden dechberoucí moment a posouvá hudbu do zcela nových dimenzí.

  • Amon-Sethis – Part II: The Final Struggle

    27.5.2014

    Kaša

    Amon-Sethis - Part II The Final Struggle

    Dám vám na úvod jednoduchou hádanku, jejíž rozluštění vám sice nezaručí žádnou výhru, ale mně to usnadní představení Amon-Sethis, respektive jejich hudební orientace. Takže… Víte, co mají společného kapely jako Melechesh, Orphaned Land a třeba právě Amon-Sethis? No, hudba jako taková to nebude, protože první jmenovaní se nebojí black metalu, Orphaned Land jsou (no, spíš byli) zase mnohem víc zakořenění v death metalu a Amon-Sethis bych viděl někde na pomezí progresivního metalu a heavy metalu. Texty to taky tak úplně nebudou. Melechesh se brodí v řekách staré Mezopotámie, Orphaned Land v prachu arabské pouště a Amon-Sethis se nebáli vydat se na pouť starověkým Egyptem. Už teď asi správě tušíte, že tím společným jmenovatelem je právě onen příklon k orientu, který se nutně musí projevit taky v hudbě, takže ...

  • The Cloudycators – Land of the Cloudycators

    26.5.2014

    Ježura

    The Cloudycators - Land of the Cloudycators

    Jsou kapely, které nemusíte znát, abyste dovedli celkem přesně říct, jakou muziku tvoří – ostatně už jen na těchto stránkách se jich objevilo tolik, že se to fakt blbě počítá. Jenže občas je to zkrátka děsná loterie, protože prostě netušíte, co od dotyčné skvadry můžete čekat. Finští The Cloudycators jsou přesně ten případ, a kdykoli přeběhnu očima jejich název, vyskočí na mě pocit, že se za takovým názvem musí skrývat nějaká pošahaná variace na padesátkový surf rock a zástupy kapel, které začínaly určitým členem a končily vyjádřením plurálu. Jenže jak už to tak bývá, realita je samozřejmě někde úplně jinde… Tahle partička z finského Tampere proti všem předpokladům drhne cosi, co se pohybuje na hranicích rocku a metalu, a aby těch překvápek nebylo málo, ještě to ...

  • Eyes of Verona – Ex-Voto

    25.5.2014

    Ježura

    Eyes of Verona - Ex-Voto

    Od té doby, co mi pár měsíců nazpět přistála v klíně nahrávka “Man Is a Lonely Soldier” od francouzských Mils a já jejímu kouzlu velice rychle propadl, slovní spojení francouzský alternativní rock ve mně vzbuzuje vcelku vydatná očekávání. Když se mi tedy naskytla možnost vzít si do parády desku, na jejíž vizitce stálo přesně tohle, věru jsem moc neváhal. A i když se z řadového debutu mladičké formace Eyes of Verona vyklubalo něco odlišného, než jsem čekal, “Ex-Voto”, jak se deska jmenuje, si mě omotala okolo prstu. Eyes of Verona skutečně žádní ostřílení harcovníci nejsou. Kapela je na scéně teprve druhým rokem a kromě “Ex-Voto” vydala zatím jen po jednom singlu a EP. Tím větší překvapení pro mě byl první a vlastně i každý další poslech, protože “Ex-Voto” je ...

  • Enthroned – Sovereigns

    25.5.2014

    H.

    Enthroned - Sovereigns

    Nejsem sice žádný black metalový fanatik, takže to nemohu tvrdit s určitostí a jistotou, ale přesto mi připadá, že belgičtí Enthroned ani v rámci svého žánru nepatří k nějak zvlášť provařeným kapelám. Přesto už ale na scéně figurují přes dvacet let a za tu dobu stihli nahrát hromadu neřadového materiálu plus deset plnohodnotných desek navrch, takže jde rozhodně o kapelu zkušenou. Kulatou desátou desku vydali Enthroned letos, dali jí do vínku jméno “Sovereigns” a asi není moc složité si z těchto indicií dovodit, že právě “Sovereigns” se pokusí trochu rozebrat recenze, která začíná prááááávěěěěě….. teď! Fajn, dost bylo citací kultovního díla “Pár pařmenů”, teď trochu vážněji. Jak jsem psal už o odstavec výše, nejsem žádný black metalový fanatik, takže není žádné překvapení, že pomyslná stránka ...

  • Edguy – Space Police – Defenders of the Crown

    24.5.2014

    Ježura

    Edguy - Space Police - Defenders of the Crown

    Němci Edguy jsou jednou z těch kapel, které prostě znáte, ať chcete nebo ne – a dokonce k tomu nepotřebujete slyšet byť jediné jejich album. Říkáte si, že jsem si tím nějak moc jistý? No, on je to totiž tak trochu můj případ, a “Space Police – Defenders of the Crown” je skutečně první album Edguy, se kterým mám tu čest trochu důkladněji. Zvěsti o tom, jak dříve skvělá kapela nabrala kurz do kytek (míněno co do kvality tvorby, neboť o popularitě to opravdu neplatí), ale samozřejmě dolehly i k mým uším, takže jsem byl dost zvědavý, jak u mě “Space Police – Defenders of the Crown” pochodí, protože rozhodně nepatřím k těm, kteří by špatnému power metalu dali něco zadarmo. Prakticky nulová očekávání ale znamenají, ...

  • Mind – Save Yourself from Hell

    23.5.2014

    Kaša

    Mind - Save Yourself from Hell

    Přestože jsem o německé formaci Mind nikdy v životě neslyšel, tak novinka “Save Yourself from Hell” má být jejich velkým návratem po desetileté odmlce, o jejímž důvodu historie kapely a propagační řečnění vydavatelství mlčí. Ona ani ta historie není na zrovna dlouhé povídání, protože se ví pouze to, že dvojice Mind vznikla v roce 1995 v Německu a jejími členy jsou Dzuma a Arek. Pánové vydali nějaká splitka, dema a EP, nicméně o plnohodnotném albu nikde ani zmínka, takže předpokládám, že novinka je počinem debutovým. I když, na tom stejně nezáleží, protože Mind se pohybují v tak špinavých sférách hudebních podhoubí, že i kdyby za sebou měli desítku alb, tak to jedenácté bude znít beztak stejně neústupně jako “Save Yourself from Hell”. Co jiného taky čekat od desky, která si s sebou ...

  • Killer Be Killed – Killer Be Killed

    22.5.2014

    Kaša

    Killer Be Killed - Killer Be Killed

    Přestože oficiálně Killer Be Killed vznikli někdy v průběhu roku 2011, tak pomyslné základy byly položeny už v roce 2010 skladbou “Rise of the Fallen” z tehdy aktuální fošny “Omen” groove thrashových Soulfly, kdy se mimo ikonického frontmana Maxe Cavalery chopil mikrofonu jako host Greg Puciato z řad The Dillinger Escape Plan a výsledkem byla nejlepší skladba z jinak zašedlého alba Cavalerovské hoblovačky. Chemie zřejmě zafungovala do takové míry, že zanedlouho už obě persóny krmily veřejnost řečmi o plánu nahrát společné album v duchu “Point Blank” projektu Nailbomb, s nímž v polovině 90. let vyrukoval Max Cavalera a Alex Newport z Fudge Tunnel. Očekávat vyložené vzkřísení Nailbomb po hudební stránce bylo naivní, nicméně i tak jsem si už v té době říkal, že by to nemuselo být úplně špatné spojení. Uběhl ...

  • Pontiak – Innocence

    21.5.2014

    Atreides

    Pontiak - Innocence

    Mé seznámení s Pontiak proběhlo stejně jako s řadou jiné dobré hudby na doporučení kamaráda. Že by se mi to prý mohlo líbit. Tak jsem se někdy v březnu dostal k jejich poslední desce “Innocence”, která vyšla u labelu Thrill Jockey ke konci ledna a kterou jsem se se zpožděním rozhodl zrecenzovat. Tenhle kousek si totiž plnou recenzi nanejvýš zaslouží, i když už od jeho vydání nějaký ten pátek uplynul. Ptáte se proč? Odpověď na tuhle v zásadě prostou otázku není tak docela snadná, a tak to bude poněkud obšírnější. Prve by bylo vhodno vysvětlit, co jsou vlastně Pontiak zač. Kapelu si založili tři bratři – Jennings, Van a Lain Carneyovi. Ti spolu žijí v jakési díře v americké Virginii, kde si v klidu farmaří, vaří pivo a krom toho sem tam spáchají nějakou ...

  • Tomorrowillbeworse – Down the Road of Nothing

    20.5.2014

    Atreides

    Tomorrowillbeworse - Down the Road of Nothing

    V poslední době trpím dost nepěkným předsudkem – který je ale vzato kolem dokola docela pochopitelný, neboť člověk se tak obvykle vyhne hromadě hudby, kterou ve většině případů nechce slyšet. Tak nějak jsem se naučil, že cokoliv, co se vyznačuje přehnaným názvem, obvykle mívá barvitější obal než obsah, který naopak stojí většinou za starou belu. Ať je to již jméno zbytečně zkomolené, přehnaně emocionálně zabarvené, případně až příliš vyumělkované (dobře, to je hodně subjektivní, ale hádám, že víte, co tím myslím), zkrátka cokoliv, co zní dost divně nebo trve evil na to, aby mohlo už jen názvem přitáhnout případného posluchače, je pro mě ve většině případů varovným majáčkem. Přesně z toho důvodu jsem se měl na pozoru i před Tomorrowillbeworse, kteří mi ukázali, že předsudek je pořád jen ...

  • Sebastian Bach – Give ‘Em Hell

    19.5.2014

    Kaša

    Sebastian Bach - Give 'Em Hell

    Trvalo to dlouho, než se bývalý frontman glam metalových Skid Row, Sebastian Bach, postavil na vlastní sólové nohy. Vlastně více než deset let, protože od svého odchodu v roce 1996 se na pořádný autorský počin pod jeho jménem čekalo až do roku 2007, kdy vyšlo jeho třetí oficiální sólové album, které je obecně považováno za jeho sólový debut, protože první dva počiny vlastně ani nestojí za řeč. “Bring ‘Em Bach Alive” z roku 1999 sice přineslo pět nových studiových skladeb, ovšem zbylé dvě třetiny stopáže jsou živé verze nejslavnějších písní z období jeho působení v řadách Skid Row a následující “Bach 2: Basics” je zase kompilace coverů z různých tributů, kde se Sebastian předvedl coby zpěvák, takže nová píseň vlastně žádná. Po letech působení v divadle, televizi a kdo ví, kde ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy