Recenze

  • Gamma Ray – Empire of the Undead

    1.5.2014

    Kaša

    Gamma Ray - Empire of the Undead

    Situace, v níž se již hezkých pár let, přesněji řečeno od roku 2001 a alba “No World Order”, Gamma Ray nachází, by se dala nazvat jako slepá ulička. Tato power metalová čtveřice předvedla to nejlepší ze svého umění v 90. letech a v aktuálním miléniu jako by se pouze snažila uhájit dříve získané pozice, a to tím způsobem, že se hlavní mozek Kai Hansen soustředí hlavně na to, jak dát dohromady album, které bude těžit ze zlatých let minulých, ale nebude to na něm příliš patrné, takže se snaží tvářit, jak jdou jeho Gamma Ray stále kupředu, ale opak budiž pravdou. Přesně tenhle dojem totiž mám z posledních čtyř studiových desek a novinka “Empire of the Undead” není žádnou výjimkou, protože hned po prvním poslechu jsem tušil, že tady něco smrdí… ...

  • Metalsteel – This Is Your Revelation

    30.4.2014

    H.

    Metalsteel - This Is Your Revelation

    Jen těžko byste pro čistokrevnou heavy metalovou kapelu našli více neobjevný a více klišé název než ten, který sama sobě dala tahle parta ze Slovinska. Metalsteel… ty vole, to je snad za trest. Metalsteel… sorry, ale nic víc provařeného už snad ani vymyslet nejde. Uznávám, že na jednu stranu je sice už jenom podle tohohle názvu naprosto jasné, co se tady bude dít, ale na tu druhou… člověk jako já se podívá, na obálce desky “This Is Your Revelation” uvidí kovového dráčka a velkým nápis Metalsteel a okamžitě se řekne, že tohle bude hovadina jak čuně… Naprosto otevřeně přiznávám, že přesně s tímhle předsudkem jsem k “This Is Your Revelation” opravdu přistupoval. Očekával jsem, že půjde o partu mladých slovinských cucáků, kteří si sotva dostali občanku, ihned ...

  • Narbeleth – A Hatred Manifesto

    29.4.2014

    H.

    Narbeleth - A Hatred Manifesto

    Jsou oblasti, které jsou pro metalovou hudbu poměrně typické a kde tahle muzika je už dávno naprosto běžnou záležitostí, což se týká především Evropy a Severní Ameriky. Pak jsou části světa, kde tento žánr zas až tak typickou záležitostí není, ale ve skutečnosti tu metalová scéna bují poměrně dost – do téhle sorty bychom mohli zařadit třeba Jižní Ameriku nebo velkou část Asie. No, a pak jsou tu oblasti, u nichž si člověk řekne, že tam snad pomalu ani nevědí, co to je kytara, natožpak aby tam hráli nějaký zlo metal. Není tedy divu, že když se k vám dostane kapela z takové země, berete to jako něco neobvyklého. Kuba je jednak zdomácnělý tvar českého křestního jména Jakub, jednak ostrovní stát v Karibském moři. ...

  • Dormin – Psykhe Comatose Disorder

    28.4.2014

    H.

    Dormin - Psykhe Comatose Disorder

    Existují desky tak jednoduché, že je klidně prokouknete už během prvního poslechu a na druhý vám v podstatě nemají co dát – a přesně tenhle typ alb já osobně nesnáším, protože dávám přednost tomu, když hudba na posluchače klade nějaké nároky a neotevře se úplně zadarmo. Na opačném pólu pak stojí nahrávky, které jsou naopak velice složité a jen stěží pochopitelné. To je sice z mého pohledu ta lepší varianta, nicméně jak se říká, zase by se nemělo nic přehánět… občas se totiž může stát, že je něco tak složité, že to prostě nepochopíte, i když takové věci máte rádi a o to pochopení se snažíte… “Psykhe Comatose Disorder” sice z pohledu oné složitosti zdaleka není úplně největší extrém a za svůj život jsem vcelku úspěšně dokázal vstřebat už ...

  • Evenoire – Herons

    28.4.2014

    H.

    Evenoire - Herons

    Italská pětice Evenoire v čele se zpěvačkou Elisou Stefanoni se poprvé v docela příznivém světle předvedla již na svém dva roky starém dlouhohrajícím debutu s názvem “Vitriol”. Nebudu vám nijak kecat, rozhodně nešlo o žádný vyložený zázrak, z něhož bych si káknul do textilu, ani nemohu tvrdit, že bych si z té nahrávky po těch dvou letech vybavil nějaký konkrétní motiv nebo písničku. Rozhodně si ovšem pamatuju, že šlo o poměrně příjemný počin, který se dal poslechnout bez sebemenších potíží, aniž by si člověk připadal jakkoliv blbě, že mu zase hrají nějaké pseudo metalové slaďáky. Matně si vybavuji, že “Vitriol” rozhodně nebyla bezchybná záležitost, ale že ta kombinace gothic a folk metalu nebyla v jádru vůbec marná – ostatně jsem sám svého času v dobovém hodnocení napsal, že v tom je potenciál ...

  • Black Label Society – Catacombs of the Black Vatican

    27.4.2014

    Kaša

    Black Label Society - Catacombs of the Black Vatican

    Zakk Wylde. Jméno, při jehož vyslovení by i ten méně zasvěcený posluchač měl zavětřit, že mluvíme o jedné z největších legend šesti strun, kterou na výsluní vystřelilo angažná u Ozzyho Osbourna, s nímž nahrál pětici studiových alb, “No Rest for the Wicked” počínaje a “Black Rain” z roku 2007 konče. Už během svého účinkování v Ozzyho doprovodné bandě se snažil odprostit od škatulky “ten Ozzyho kytarista”, které se už nejspíš nikdy nezbaví. Nejprve jížanským albem “Pride & Glory” stejnojmenného projektu a následně i svým debutovým a doposud jediným sólovým albem “Book of Shadows” se mu podařilo dokázat, že je to velmi schopný skladatel, který sice svými vokálními schopnostmi nedosahuje těch kytarových, nicméně po tolika letech, kdy stojí v čele své vlastní party, Black Label Society, už si ani nelze představit, že ...

  • Lux Occulta – Kołysanki

    26.4.2014

    H.

    Lux Occulta - Kolysanki

    Já osobně nejsem příliš velkým příznivcem comebacků. Možná jsem trochu staromódní a přespříliš zásadový, ale zastávám názor, že buď chce člověk hrát a hraje, nebo se na to má vybodnout definitivně. Jestli něco vyloženě nesnáším, tak je to situace, kdy kapela ohlásí rozpad a za půl roku s velkou slávou zase obnovu činnosti. Jak už tomu tak ovšem bývá, existují výjimky, u nichž návrat na scénu vítám s nadšením. Dnes si o jedné takové výjimce povíme. Lux Occulta byla (je) polská avantgardně metalová formace, i když s tím metalem už je to nyní diskutabilní. O tom si však povíme až o něco níže, protože nyní si musíme udělat obligátní historické okénko. Lux Occulta vznikli hluboko v 90. letech a zanechali za sebou čtyři excelentní desky. Přijde mi, že obecně jsou ...

  • Nyksta – Lieka tik sienos

    25.4.2014

    H.

    Nyksta - Lieka tik sienos

    Je takovým nepsaným, ale ve slušné společnosti poměrně dodržovaným pravidlem, že k debutujícím skupinám by měl být člověk trochu shovívavější, přihlédnout k nezkušenosti a naopak přejít nějaké případné dětské nemoci a nedostatky (snad s výjimkou toho, když jde o nový projekt nějakých echt protřelých mazáků). Jsou ovšem případy, kdy můžete být sebevíc shovívavější a tolerantnější, přivírat oči a hodnotit mírně, přesto to nijak nepomůže a ten výsledek je prostě blábol jak stehno i na poměry začínajících kapel. Naštěstí se však občas objeví i případ naprosto opačný – formace, jež už na své prvotině zní naprosto dospěle, propracovaně, chytře a začátečnické bolístky jsou jí cizí. U těchto debutujících skupin pak není sebemenší důvod to hrát na shovívavost nebo přivírání očí, protože jde o záležitosti, které s přehledem snesou vyšší nároky. ...

  • Turbo – The Fifth Element

    24.4.2014

    H.

    Turbo - The Fifth Element

    Řeknu vám upřímně, že když jsem rozbalil balíček, který jsem našel ve schránce, a vykouknul na mě nápis Turbo, orosil jsem se až na prdeli, protože jsem se samozřejmě lekl, že mi nějaký srandista poslal na recenzi to české Turbo, které už čtvrtstoletí objíždí vidlácké tancovačky, kde do zblbnutí drtí svojí veleslavnou vykrádačku Europe, s níž kariéra kapely stojí a padá… Hodně rychle se mi ulevilo, když jsem se podíval pořádně a zjistil, že se nejedná o české Turbo, nýbrž o Turbo polské. O tom, že u našich sousedů tahle skupina už dlouhé roky funguje, samozřejmě vím už nějaký ten pátek, nicméně jsem se nikdy neobtěžoval od ní cokoliv zkoušet… a i když je to blbé, dost dobře v tom hrálo roli i to, že Poláci sdílejí stejné jméno se zmiňovanými králi českého agro rocku. No, ...

  • Epitimia – (Un)reality

    24.4.2014

    Atreides

    Epitimia - (Un)reality

    Dnes opět začnu krátkým příkladem. Tak si pište zadání: Žijete v Petrohradu. Roku 2008 najdete parťáka vhodného k založení kapely. Vašimi hlavními mantinely jsou dva žánry – black metal a ambient. O rok později přiberete třetího člena, resp. členku, jež má na starost bicí a housle. Vaše sestava je kompletní a hudba je postupně vyspělejší a vyspělejší. Koketuje i s jinými vlivy, jako je post-rock, a občas experimentuje i v odvážnějších rovinách. Vzhledem k tomu, že už nejste úplná másla, se po několika vydaných albech rozhodnete stvořit něco velkého, něco, co jste ještě nikdy nevydali. Jak to uděláte? Odpověď, jak bych to udělal já, vám nedám. Namísto toho vám ale nabídnu odpověď v podobě recenze na desku “(Un)reality” od ruského tria Epitimia. To se očividně rozhodlo nahrát své životní dílo, ...

  • Nanaki – Afterlight

    23.4.2014

    Atreides

    Nanaki - Afterlight

    Před nedávnem jsme tu měli recenzi z lokality pro rockovou a alternativní hudbu značně netypické – z ostrova Man, který se nachází někde na půl cesty mezi Velkou Británií a Irskem. Dnes tu máme recenzi další kapely z tohoto ostrova – ačkoliv tentokráte nepůjde o zasněný dream pop jako v případě zebrofilních Postcode, nýbrž poctivý post-rock. Spojitost mezi oběma tělesy tu ovšem je – a to v rovině personální. Ačkoliv Nanaki před nějakou dobou fungovali coby šestičlenné těleso, v současnosti jde především o sólovku kytaristy Mikieho Daughertyho, který jinak působí především v Postcode. Ve svém vlastním projektu se ale může vyřádit po libosti a není omezován poměrně specifickým, silně atmosférickým mixem žánrů, který charakterizuje jeho domovskou kapelu. Pokud tedy Mikie své tvorbě trochu popustil uzdu, o čem “Afterlight” vlastně je? Hudebně vychází ...

  • Crippled Black Phoenix – White Light Generator

    23.4.2014

    Atreides

    Crippled Black Phoenix - White Light Generator

    Crippled Black Phoenix není v našich končinách kdovíjak známé jméno – ač je to docela škoda, neboť na poli rockové hudby platí za silnou veličinu vyznačující se vyzrálou hudbou a podmanivou atmosférou. Záměrně nijak nekonkretizuji žánr, protože kdybych měl nějakým způsobem vyjmenovat seznam škatulí a podškatulí, do kterých se tahle skupina pod vedením Justina Greavese pustila nebo se o ně byť jen otřela, nejspíš bych tu byl ještě zítra. Pokud bych měl tohle těleso alespoň stručně charakterizovat, držel bych se art rocku, post-rocku, bluesu, psychedelie a hromady experimentování. Poukázání na Pink Floyd rozhodně není od věci a za sebe můžu říct, že každá nová deska téhle kapely je pro mě docela posvícení a to i přesto, že na nedostatek materiálu k vydání “Fénixové” rozhodně netrpí a do světa chrlí nahrávky ve slušném tempu, ...

  • Gus G. – I Am the Fire

    22.4.2014

    Kaša

    Gus G. - I Am the Fire

    Začnu trošku zeširoka, abychom si to odbyli, protože zmínce angažmá u Ozzyho Osbourna se v případě debutového sólového zářezu Guse G. nedá vyhnout. Od většiny kytarových hrdinů, kteří v minulosti působili v doprovodné kapele nesmrtelného Ozzyho, se Kostas Karamitroudis, jak zní civilní jméno tohoto týpka, mírně liší. Ozzy jej neobjevil tak jako před lety Randyho Rhoadse, Zakka Wyldea nebo Jakea E. Leeho, jimž angažmá u legendy metalové hudby změnilo ze dne na den život, protože tento řecký kytarový všeuměl si všeobecné renomé na scéně získal svou vlastní pracovitostí. A proč všeuměl? Pokud na Guse G. něco nesedí, tak je to hudební škatulka, jež by jej omezovala, a v minulosti jej tak bylo vidět a slyšet v heavy metalových Dream Evil, death metalových Nightrage nebo nejvýrazněji v jeho domovské partě, power metalových ...

  • Suffering – Chaosatanas

    21.4.2014

    H.

    Suffering - Chaosatanas

    Když jsem do přehrávače poprvé vkládal letošní EP “Chaosatanas”, jemuž v historii polské black metalové smečky Suffering předcházel pouze jeden demosnímek “Frozen Faith” z konce roku 2012, doufal jsem, že jeho autoři při jeho tvorbě projevili více důvtipu než při vymýšlení názvu svojí kapely. Upřímně vážně nechápu, proč se někdo ve 21. století pojmenuje zrovna takhle extrémně provařeně, ale tak budiž, pojďme se mrknout, čím se tohle blasfemické trio prezentuje po hudební stránce… První poznatek je docela lehký – stejně jako název Suffering, ani samotná muzika příliš originality nepobrala. Poláci totiž nehrají nic jiného než black metal v jeho nejčistokrevnější a nejkrystaličtější podobě. Nečekejte žádnou velkou snahou o ozvláštnění, progresivní prvky nebo výlety do jiných žánrů, protože na takové věci Suffering kálí z vysoka.

  • Animals as Leaders – The Joy of Motion

    19.4.2014

    Thy Mirra

    Animals as Leaders - The Joy of Motion

    Musím přiznat, že jsem se na novou desku Animals as Leaders fakt těšil. Za poslední cca dva roky se na povrch vyrojilo obrovské množství djentových kapel, do nekonečna se navzájem vykrádajících. V této záplavě jsem si vytvořil jakousi pomyslnou “pětku” kapel, která nějak definovala žánr a stále do něj přináší něco nového. Vedle Periphery, Veil of Maya, Vildhjarta a australských Circles jsou to právě Animals as Leaders, kteří stáli u zrodu stylu a na rozdíl od všech kopírek mají tendenci se neustále posouvat, samozřejmě hlavně díky tomu, že jádro kapely tvoří sám velký Tosin Abasi, u kterého bych si klidně troufl říct, že je jedním z nejlepších kytaristů současnosti. Vlastně si nejsem úplně jist, jak moc se na tvorbě Animals as Leaders podílí zbytek kapely, něco mi říká, že výraznější stopu na desce ...

  • Star Matter – ChemTrails_Era

    19.4.2014

    H.

    Star Matter - ChemTrails_Era

    Docela by mě zajímalo, co někoho vede k tomu, že vezme nahrávku jako “ChemTrails_Era” a pošle ji na recenzi (převážně) metalovému zinu. Pravděpodobnost, že na tomhle metalovém metalu zinu narazí na někoho, jako jsem já, komu se líbí i čistě elektronická muzika, je totiž myslím relativně malá. Nicméně, stalo se… Úvodní omáčkou se nebudu příliš zdržovat, řekneme si jen to, že formace s názvem Star Matter pochází z Itálie, funguje od roku 2011, deska “ChemTrails_Era”, která je předmětem naší recenze, vyšla v loňském roce a že dvojice Alex de Siena a Claudio Dondo, jež za Star Matter stojí, podle všeho nějaké ty zkušenosti s hraním evidentně má. Kde, kdy a jaké snad ani není potřeba rozebírat, protože to jsou scény úplně mimo žánrový záběr naší stránky, tudíž by ...

  • Noctem – Exilium

    18.4.2014

    H.

    Noctem - Exilium

    Noctem je skupina, jíž se podařilo kolem sebe vytvořit takovou bublinu, že se jedná o fakt dobrou a zajímavou záležitost. Ihned od začátku mají docela nadupané promo, i v období hned prvního alba odjeli několik evropských šňůr (sice vsadím svoje boty na to, že si na nich tu účast museli zaplatit, ale to už je vedlejší), dost často se o nich píše i v dost velkých žánrových médiích (taky prachy?), ale upřímně, nikdy jsem dost dobře nepochopil, jak se jim to povedlo… nebo lépe řečeno, nechce se mi věřit, že jim to povedlo díky kvalitě hudební produkce… Mně osobně totiž Noctem vždycky přišli jako příklad kapely, která se stará víc o svojí image než o svojí muziku. Už od začátku jsem tvrdil, že kdyby hudební stránce věnovali stejnou pozornost jako svému vzhledu, tak ...

  • Coldwar – Pantheist

    17.4.2014

    Kaša

    Coldwar - Pantheist

    Přestože jsem původně podezříval Coldwar za další mladou kapelu, jež toho za sebou ještě příliš nemá, tak mě záhy pětice z irského Dublinu překvapila a ukázala, že patnáct let na scéně je někde znát, protože jejich čtvrté album “Pantheist” mě již na první poslech oslovilo semknutostí a vyhraností, kdy jsem měl z každého tónu pocit, že Coldwar, kteří vznikli v roce 1999 na ruinách kapel Zero Tolerance, Coitus a dalších dvou naprosto neznámých jmen, moc dobře vědí, čeho chtějí dosáhnout a jak má jejich tvorba znít. Sice by se prvoplánově nabízel čistokrevný death metal, protože v hudbě této party má nepřeslechnutelnou roli, ovšem zase by bylo krátkozraké přehlížet thrashové momenty, svěží melodické vyhrávky a kupodivu nechybí ani náznak hardcoru, což asi vypadá jako nepříliš vábná ...

  • Tezaura – Unleash the Butterflies

    17.4.2014

    Ježura

    Tezaura - Unleash the Butterflies

    Pokud už máte co se metalové hudby týče něco málo za sebou, určitě to znáte – kapela s nějakou to krasavicí v čele, název v ženském rodě (nebo to tak aspoň zní) a v kolonce žánr pojem gothic. Skupin, na něž tohle sedí, je vážně ohromné množství a podstatné procento z nich tvoří muziku, která stojí diplomaticky řečeno za starou bačkoru, takže není divu, že je člověk většinou předem skeptický, když ho čeká setkání s další takovou grupou. A protože na brněnské Tezaura ten popis sedí do puntíku, těžko mi může někdo vyčítat, že jsem k desce “Unleash the Butterflies” nijak nadšeně nevzhlížel. Jenže jak jsem k poměrně značnému překvapení zjistil, skepse v tomto případě není úplně na místě a už vůbec není fér… Pro jednou ale nebudeme předbíhat a vezmeme to ...

  • Steel Panther – All You Can Eat

    16.4.2014

    H.

    Steel Panther - All You Can Eat

    Existují kapely, k jejichž tvorbě jednoduše musíte přistupovat trochu specificky. Jak se říká, je nutné, abyste přistoupili na pravidla jejich hry, jinak nemáte šanci. A říkat tomu hra je vlastně naprosto přesné, protože tenhle druh skupin se svými posluchači takovou hru hraje. Všichni vědí, že je to jenom jako, že je to celé jenom sranda, ale nikdo o tom nemluví a všichni tu hru hrají společně s kapelou a obě strany se u toho baví. Jedním z pěkných příkladů může být třeba Rob Zombie… král hororu, všude kosti, strašidelné propriety, masky, ale všichni víme (a sám Zombie jistě také), že je to jen jako, je to nadsázka a nikdo se u tohohle hororu nebojí. V našich reáliích něco takového předvádí například Malignant Tumour… největší, netvrdší a nejmetalovější ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy