Recenze

  • Los Random – Pidanoma

    25.8.2014

    Zajus

    Los Random - Pidanoma

    Věříte v lásku na první pohled? Ne? Já taky ne. Realita vás však občas zaskočí. Denně jich potkáváte desítky, z toho mnohé stojí za ohlédnutí, ale to je asi tak všechno. Jste chladný, kalkulující stroj, který ví, že vše něco stojí. Nic není zadarmo, vše je obchod, v němž na jedné straně stojíte vy, a za získání čehokoli z druhé strany platíte tím nejcennějším, energií. Tak přeci nemůžete jen tak něco dostat zadarmo. Ale pak se to stane, potkáte ji v davu. Žádná investovaná energie, první pohled a bum, jste v tom až po uši. V tu chvíli je vám to prostě jasné. Tuhle desku musíte slyšet celou, a to hned. Získal jsem vaší pozornost? Ano? To je dobře. Dnes recenzované album si totiž neodnese desítku. Dokonce ani ...

  • Lucifer’s Hammer – The Mists of Time MMXIV

    25.8.2014

    H.

    Lucifer's Hammer - The Mists of Time MMXIV

    Pokud byste měli dojem, že Lucifer’s Hammer jsou nějaká mladá parta, rozhodně to není pravda. Zároveň se však nedá tvrdit, že letos fungují třeba už dvacet roků… dokonce ani deset roků. Ve skutečnosti se totiž vůbec nedá tvrdit, že by jakkoliv fungovali… Lucifer’s Hammer ze Spojených států amerických podle všeho vznikli už v roce 1986, což je dost dlouhá doba a podstatná část čtenářů jistě tehdy ještě ani nebyla na světě (upřímně, já taky ne). Tak jako tak, kapela se už v té době pustila do hraní black/death metalu. V průběhu dalších let se objevil sem tam nějaký demosnímek, ale až roku 1997 se tahle smečka z Michiganu dohrabala k dlouhohrajícímu debutu s názvem “The Mists of Time”. Po něm ještě v roce 2001 následovala druhá řadová placka “Ghosts of Fall” a o tři léta ...

  • Embrace of Disharmony – Humananke

    24.8.2014

    Ježura

    Embrace of Disharmony - Humananke

    Neortodoxní hudební subžánry, tedy všechny možné avantgardy a progrese, jsou docela ošemetné i za předpokladu, že je k nim muzika řazena oprávněně. Hranice mezi dobrým a špatným je zejména zde dost tenká, a člověk tak může snadno narazit na perfektní desku stejně jako na pořádný kentus. Za to riziko to ale stojí, protože když se zadaří, bývá hodně o co stát. No, a přesně taková naděje mě přiměla vyzkoušet, co na svém řadovém debutu “Humananke” uklohnili italští Embrace of Disharmony. Když necháme promluvit statistiky, žádný přehnaný potenciál z toho určitě nevykoukne. Embrace of Disharmony pocházejí z Říma, existují od roku 2006, na kontě mají krom právě recenzované desky jen jeden demáč a jedno EP a pokud jde věřit Metal-Archives, jediným členem, který má zkušenosti z ostatních kapel, je služebně ...

  • Jason Rubenstein – New Metal from Old Boxes

    24.8.2014

    Zajus

    Jason Rubenstein - New Metal from Old Boxes

    Jen málokdy si před psaním recenze zjišťuji, jak si recenzované album vedlo u českých či světových kritiků. Je to sice lákavé, ale pro opravdu osobní úsudek neovlivněný subjektivními názory někoho dalšího je čtení cizích recenzí fatální. U Jasona Rubensteina jsem udělal výjimku, na album jsem měl dosti vyhraněný názor, a tak jsem neměl nejmenších pochybností, že by ho snad bylo možné vyvrátit. Nebylo, ovšem co jsem se dočetl, mě překvapilo. Jak je možné, že album, jehož poslech mi přijde téměř bolestivý, je jinými vynášeno do nebes? Jason Rubenstein není úplný nováček, jeho hudební minulost sahá do poloviny 90. let minulého tisíciletí. “New Metal from Old Boxes” je podle oficiální biografie jeho šestým počinem, ovšem ani na oficiálních stránkách nejsou informace o starších albech k dispozici.

  • Hiss from the Moat – Misanthropy

    23.8.2014

    Atreides

    Hiss from the Moat - Misanthropy

    Popravdě mě nenapadá moc kapel, které již na debutové řadovce vzalo pod křídla tak velké vydavatelství, jako je třeba Nuclear Blast. Jasně, vzhledem k tomu, co jsou vydavatelství ochotna kolikrát ustájit a ve velkém podporovat, ještě nedává záruku kvality, nicméně pokud v kapele cítí potenciál již na začátku její cesty, je dost možné, že to nijak marná hudba nebude. Hiss from the Moat sice nejsou naprostí zelenáči, ostatně své nástroje drhnou už nějaký ten pátek (od roku 2006), nicméně poprvé se projevili teprve pár let nazpět s EP “The Carved Flesh Message”, ještě pod labelem Show No Mercy Records. Loňského roku pak již pod hlavičkou Nuclear Blastu pustili do světa svůj první regulérní debut, “Misanthropy”. Upřímně jsem nečekal od neznámého jména příliš mnoho, nicméně po stisknutí ...

  • Karst – Lime Veins Bleed Rust

    23.8.2014

    H.

    Karst - Lime Veins Bleed Rust

    “Lime Veins Bleed Rust” je dozajista zajímavé album. Sice vlastně dost divné, ale pořád zajímavé. A to dokonce takovým způsobem, že si stále ještě nejsem stoprocentně jistý, co přesně si o něm myslím – navzdory tomu, že jsem tomuhle počinu věnoval docela nadstandardní počet poslechů, o dost víc, než kolikrát v průměru desky na recenze poslouchám, a to se to vážně snažím neflákat. Maximálně jsem si tak stačil ujasnit, že se mi “Lime Veins Bleed Rust” líbí, ale ještě jsem se tak úplně nerozhodl jak moc… Jsem si vědom toho, že to byl pro většinu z vás nejspíš dost zmatený úvod, tak to pojďme zkusit ještě jednou a nudněji, zato však srozumitelněji – historickým okénkem. Karst vznikli v roce 2005 v severomaďarském městě Miskolc (nebo také ...

  • Ill Niño – Till Death, La Familia

    22.8.2014

    nK_!

    Ill Nino - Till Death, La Familia

    Latinoamerické Ill Niño poslouchám od alba “One Nation Underground” z roku 2005 a od té doby jsem si k nim vytvořil velice hluboký vztah. Vždy jsem obdivoval jejich práci s etnickými prvky a španělsky zpívané texty (některé celé, jiné napůl – ty jsou obzvláště vypečené). V jednu chvíli jsem měl strach, aby kapela nezastydla na tehdy módní nu-metalové vlně, ale rodáci z New Jersey se nebáli trochu přitlačit na pilu a z nu-metalové škatule se ladně přenést směrem k tvrdším žánrům. Samozřejmě ne nějak moc, ale přesně tak akorát, aby nezaspali a stihli chytit poslední vlak. Ne, že by se mi momentálně starší tvorba líbila méně než ta nová, ale po těch letech jde o posun vskutku hmatatelný. Po 16 letech fungování se nezměnil jen styl, ale obecně jsou novější alba více promyšlená ...

  • Achsar – Septentrionalis

    21.8.2014

    H.

    Achsar - Septentrionalis

    Občas zjišťuji, že i když bych měl být dávno zocelen mnohaletým poslechem nějaké té tisícovky alb, vlastně jsem stále dost naivní človíček. Předtím, než jsem se vrhnul do poslechu alba “Septentrionalis” od slovenské skupiny Achsar, pro niž je to po sérii demosnímků první dlouhohrající počin, mrknul jsem se na nejmocnější tvrdě-hudební stránku a internetovou bibli každého metalisty, Encyclopaedia Metallum, kde jsem se dočetl, že bych měl očekávat black/death metal. A já byl upřímně tak naivní, že jsem ten black/death fakt čekal. Ona to tedy není chyba kapely, že to tam je napsané, to je jasné. Ona sama o sobě na svých profilech tvrdí, že hraje prostě metal, což sice člověku prd řekne, ale ani se proti tomu nedá cokoliv namítat. Stejně tak to nemusí být ani špatně, ...

  • Heboïdophrenie – Origin of Madness

    21.8.2014

    Zajus

    Heboidophrenie - Origin of Madness

    Někdy před sedmi lety jsem se zamiloval do death metalu. Bylo to díky Gorefest a jejich rozlučkovému počinu “Rise to Ruin”. Od té doby jsem měl death metal za svůj nejoblíbenější žánr a s úžasem jsem několik let zjišťoval, kam až se s ním dá zajít. Možná nejvíce mě pak bavily kapely, které spojily sílu death metalu s energií hardcoru – jednoduše vzaly smrtící kov jako základ a do něj rozsypaly nějaké ty halekavé refrény a stále stejné chytlavé riffy. Tato úchylka, chce se mi říci, mě sice rychle přešla, ale nedávno jsem si na ni vzpomněl. Bylo to ve spojitosti s debutovým albem francouzské skupiny Heboïdophrenie, ze které jsem v prvních posleších měl přesně takový dojem: že nejde o deathcore, nýbrž o míšení death metalu s hardcorem ještě na základnější úrovni. S určitým odstupem však ...

  • Tankard – R.I.B.

    20.8.2014

    Kaša

    Tankard - R.I.B.

    Jsou tomu bezmála dva roky, co jsem hodnocení posledního alba Tankard jménem “A Girl Called Cerveza” končil slovy, že si dám ještě několik málo letních poslechů a po chvíli na další dva roky na tyhle německé opilce zapomenu. No, a protože jsem chlap, tedy tvor od přírody vychloubačný, tak se můžu s hrdostí veřejně pochlubit, že došlo na má slova a přesně tak se stalo. “A Girl Called Cerveza” (a vlastně žádné jiné album z bohaté diskografie kapely) jsem od té doby neslyšel. A ruku na srdce, nebýt toho, že letos pánové vypustili do světa svou novou řadovku “R.I.B.”, která se chlubí vysokým pořadovým číslem 16, tak se na tom zřejmě ani nic nezmění. Tím samozřejmě nechci dehonestovat Tankard na partu sráčů, která neumí natočit solidní album, jemuž bych během těch ...

  • Hell’s Guardian – Follow Your Fate

    20.8.2014

    Atreides

    Hells Guardian - Follow Your Fate

    Všichni, kdo mají co do činění s hudbou, mají také určitý vztah k hudebním škatulkám. Je to jednoduše věc, kterou někteří milují, protože mohou snadno identifikovat, která kapela se jim bude líbit, a jiní nenávidí, protože přílišné škatulkování může omezovat muzikanty a ubíjet kreativitu. My recenzenti se možná snažíme tvářit, že škatulky rádi nemáme, ovšem nakonec jsme za ně rádi, neboť popisovat šedesátou black metalovou kapelu, aniž bychom použili výraz “black metal”, by nás nejspíše dohnalo k šílenství. Rozlišovat kapely podle hudby, jakou hrají, je jistě smysluplné, o tom asi není třeba polemizovat. V poslední době se však často začíná objevovat takový zlý, přímo až ošklivý, nepěkná věc.

  • Mindthorn – Black Shine of the Gloom

    19.8.2014

    Zajus

    Mindthorn - Black Shine of the Gloom

    Mindthorn je záhadná kapela. Že o nich ve spojitosti s “Black Shine of the Gloom” slyším poprvé, není překvapením, neboť zmíněný počin je jejich debutovým albem. Dohledat jakékoli informace je však značně obtížné, a tak si pro tentokrát budeme muset vystačit s naprostým minimem. Kapela pocházející z Prahy za sebou má jen krátkou historii, která čítá jediné EP (“Blinded Age”). Lze odtušit, že původně fungovala pod názvem Cemetery, ovšem ani za ním nenalezneme žádnou historii. Tím však naše zdroje vysychají, a my se tak místo tlachání kolem můžeme soustředit na samotnou hudbu. Ještě před obdržením “Black Shine of the Gloom” jsem udělal lehkou rozcvičku v podobě poslechu zmíněného EP “Blinded Age” a přiznám se, že jsem žádné velké nadšením necítil. “Blinded Age” představovalo kapelu hrající obstojný death/doom, ...

  • Romuvos – Romuvan Dainas

    19.8.2014

    H.

    Romuvos - Romuvan Dainas

    Ještě než jsem se pustil do samotného poslechu debutové desky “Romuvan Dainas” od litevského projektu Romuvos, z nějakého důvodu jsem očekával, že půjde o black metalovou záležitost. Snad i z toho důvodu, že album vychází pod značkou německé firmy No Colours Records, která sice tu a tam zabrousí i do jiných vod, ale prim u ní hraje právě black metal a já osobně ji budu mít už asi navždy spojenou především se jmény jako Graveland nebo Nargaroth. Romuvos se ovšem pohybuje v hájemství folk metalu, který je navíc velice epický… ale k té epičnosti se ještě za chvíli dostaneme podrobněji… Jak již bylo řečeno, Romuvos (což se dá jen tak mimochodem velice lehce zaměnit za Rumovous (smích)) je jednočlenným projektem z Litvy. Jeho ústřední a jedinou postavou je jistý Velnias, přičemž podobnost jeho jména ...

  • Emmanuel A. – La découverte

    18.8.2014

    Atreides

    Emmanuel A. - La decouverte

    Z příchozích promo materiálů mám v posledních pár měsících pocit, že ve Francii rostou rockové kapely stejně rychle, jako houby po dešti. A ještě rychleji vydávají své debutové počiny, protože i dnes recenzovaná deska není ničím jiným, než první vlaštovkou v diskografii. Jenže na rozdíl od předchozích kapel, které se ke mně z Francie dostaly, hraje umělec vystupující jako Emmanuel A., na trochu jinou notu. Namísto živelnosti a vitalismu tak tentokrát mám co dočinění s atmosférickou nahrávkou, která staví hlavně na pocitech, náladách a jemných melodiích. Velmi často pochmurných a zádumčivých. Ačkoliv je pod prvotinou “La découverte” podepsána čtveřice hudebníků, nejdůležitějším z nich je právě Emmanuel, který pěje, hraje na piano (harmonium) a má pod palcem veškeré synťáky. Zbylá tři jména (Jennie D., Rilent T. a Mathew C.) fungují dle ...

  • Cold Body Radiation – A Clear Path

    17.8.2014

    Ježura

    Cold Body Radiation - A Clear Path

    Myslím, že nikdo nebude mít nic proti, když prohlásím, že se každá doba vyznačuje určitou módou. Co pár let se mění trendy účesy, střihy značkového oblečení, od něj odvozených kopií a tak dále, a kdybychom byli internetovým portálem Cosmopolitanu, v lepším případě by vás teď čekala exkurze do dějin všeho, co kdy bylo šik a v kurzu, v horším pak zasvěcené rady, co pofrčí za půl roku. Jenže protože nic takového nejsme a zajímá nás spíše muzika, čeká nás samozřejmě povídání o muzice. Proč tedy žvaním o té módě, říkáte si, a je to věru dobrá otázka. Inu, móda se projevuje vedle výše uvedených odvětví samozřejmě také na poli hudby, a to ať už jde o popularitu velkých žánrů nebo o menší subžánry. Pro příklady nemusíme chodit nikterak daleko, protože ...

  • Hellyeah – Blood for Blood

    17.8.2014

    Kaša

    Hellyeah - Blood for Blood

    Kdo by to byl řekl, že Hellyeah, kteří vznikli před lety jako takový bočák metalových prominentů z různých žánrů, to nakonec dotáhli ke čtvrtému albu a nevypadá, že by to měli v dohledné době zabalit, protože jim to šlape svým způsobem stále dobře. Bohužel se borcům kolem Vinnieho Paula a Chada Graye nedaří zastavovat všeobecně klesající tendenci svých počinů, takže “Blood for Blood” je opět o něco horším albem než předchozí “Band of Brothers”, které jsem sice od jejího vydání až donedávna neslyšel, ale v době vydání mě celkem slušně bavilo. No, a nyní, s železnou pravidelností dvouletého odstupu, na který tahle superkapela najela se svým druhým albem “Stampede”, je čas vydat novou placku, takže pánové servírují svým fanouškům v pořadí čtvrté album, které je ovšem možné ...

  • Majster kat – Memento…

    16.8.2014

    Zajus

    Majster kat - Memento

    Je tomu již 13 let, kdy na Slovensku vznikla kapela Majster kat. Ačkoli je “Memento…” mým prvním setkáním s její hudbou, rozhodně nemohu říci, že bych o ní nikdy neslyšel. Majster kat si totiž získali přízeň mnohých již po vřele přijatém debutu “Svätá zvrhlosť” a jejich jméno pak nezapadlo ani při dlouhém čekání na druhé album. “Memento…”, které vyšlo po sedmi letech od debutu, je právě tím druhým albem. Po velice krátkém úvodu půjdu rovnou na věc, k čemuž mě inspirovala kapela samotná. Ta totiž po minutovém intru (ke kterému se ještě vrátím) začne zostra postupem, který později zopakuje hned v několika dalších písních. Z druhé písně “Spoveď kňaza” si tak udělám jakousi případovou studii, na níž přiblížím, jak Majster kat na “Mementu…” postupují. Po velice krátkém rozjezdu nasadí kapela obvykle pěkné melodické kytarové ...

  • Meadows End – The Sufferwell

    16.8.2014

    Onotius

    Meadows End - The Sufferwell

    Když se řekne symfonický death metal, vybaví se mi hned trojice kategorií, jež představují způsob, jakým se mohou hudebníci v rámci této škatulky vydat. První z nich v mých očích reprezentuje album “Yeah! Yeah! Die! Die!” od finských crossoverových hudebníků Waltari. Tato deska jako jedna z mála využívá orchestrálního potenciálu natolik, že se zde dočkáme veškerých atributů vážné hudby (jež na albu obstaral Avanti! Chamber Orchestra) a zároveň umně přechází v syrový death metal hraničící s grindem, ovšem dočkáme se zde i prvků elektroniky či rapu. Je celkem škoda, že je tento projekt tak ojedinělý, neboť tento vizionářský přístup skýtá velký potenciál. Další oblastí jsou pak skupiny jako Septicflesh, které využívají orchestrální prvky pro podpoření hutné a silné atmosféry, přičemž zachovávají death metalové postupy a své melodie nepodřizují melodice samotné orchestrace ...

  • Beneath the Storm – Evil Reflection

    15.8.2014

    H.

    Beneath the Storm - Evil Reflection

    Mezi tunami alb, která nám chodí do redakce na recenze, se přece jenom tu a tam vyskytne nějaké velice příjemné překvapení. Formace s názvem Beneath the Storm patří právě mezi takové. Jedná se o jednočlenný projekt ze Slovinska, a jak je většinou člověk zvyklý, že jednočlenné projekty bývají black metalové, v tomto případě se budeme pohybovat v jiném, byť stále extrémním žánru. Shimon, jak se onen jediný člen Beneath the Storm jmenuje, totiž do světa pouští (v základě) funeral doom metal. V loňském roce se objevil debutový počin s názvem “Temples of Doom” a už letos přichází jeho pokračování v podobě desky “Evil Reflection”, která bude středobodem našeho skromného povídání. Výše jsem řekl, že Beneath the Storm produkuje v základě funeral doom metal, což je sice vlastně pravda, protože muzika na “Evil Reflection” obsahuje ...

  • Uriah Heep – Outsider

    14.8.2014

    Kaša

    Uriah Heep - Outsider

    Je skoro až neuvěřitelné, že legendární britští rockeři Uriah Heep fungují na scéně už předlouhých 46 let a vydávají svou 24. studiovou desku. Stejně tak neuvěřitelné je, že i po těch letech zatím nevypadají, že by měli v plánu končit, takže mají se svěží novinkou “Outsider” v zádech směle nakročeno k tomu, aby atakovali bájnou padesátku let fungování v záři reflektorů hard rockových pódií. Přitom by jim nikdo nezazlíval, kdyby se na to ve svých letech a s tím vším, co dokázali, vykašlali a užívali zaslouženého důchodu, protože místo v sortě kapel, které už navždy budou titulovány jako legendární, klasické a nesmrtelné, si tahle pětice vysloužila už zatraceně dávno. Ovšem vypadá to, že láska k hudbě je silnější a výsledkem jejich aktuálního rozpoložení je novinka “Outsider”. Jako by Uriah Heep ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy