Recenze

  • Thaw – Grains

    30.4.2018

    H.

    Thaw - Grains

    Thaw na sebe poprvé výrazně upozornili v roce 2013, kdy vydali svůj bezejmenný dlouhohrající debut, s nímž se okamžitě zařadili mezi nadějné formace alternativních odnoží black metalu. Od té doby už ale něco málo času uplynulo a Thaw se během těch několika málo let na takzvané scéně – oné pověstné abstraktní entitě, o níž všichni mluví, ale nikdo pořádně neví, co to je – dokázali etablovat a vybudovat si slušné jméno. Jejich čtvrtá řadovka už tedy nepřichází jakožto neznámý počin, který může jen překvapit, nýbrž jako nahrávka, na niž dost lidí čekalo a také od ní dost očekávalo… Na Thaw je sympatická přinejmenším jedna věc – Poláci nestojí na jednom místě a s každým novým albem zkoušejí něco jiného. Asi bych ani neřekl, že svůj výraz posunují nějakým ...

  • Peosphoros – Pink Metal

    27.4.2018

    H.

    Peosphoros - Pink Metal

    Odjakživa razím teorii, že metal by měl špinavý, hnusný a nenávistný, hudebně i textově. V posledních letech se ale tenhle žánr čím dál tím víc zasírá hromadou buzniček, které vyznávají politickou korektnost, staví se proti rasismu, dokonce bojují za práva zvířat nebo práva žen. Fuj, ty vole, z toho by jeden blil. Kam se poděla misantropie a aura nebezpečí, která by měla (dnes už takzvaně) extrémnímu žánru náležet? Bylo jen otázkou času, než se tady objeví nějaká mrdka s duhovou vlajkou ve znaku a ve své tvorbě se otevřeně postaví za práva LGBTQ. Přesně tímhle je idiocie s názvem Peosphoros, jež o sobě tvrdí, že hraje pink metal a že bojuje proti bigotnímu black metalu. A za to nyní dostane nejvyšší hejt a opovržení… Akorát je v tom jeden malý háček, a ...

  • DSKNT – PhSPHR Entropy

    25.4.2018

    H.

    DSKNT - PhSPHR Entropy

    Když jsem poprvé viděl název DSKNT, okamžitě mě napadlo, že to zní skoro jako „diskant“. Anebo taky „diskont“. Ani jedna z těchto možností naštěstí není správně – alespoň předpokládám. Přinejmenším hudební náplň debutového alba „PhSPHR Entropy“ tomu neodpovídá. Což je jenom dobře, protože v opačném případě bychom byli ochuzeni o povedenou nahrávku, kterou si na následujících řádcích v krátkosti představíme. Hlavní postavou tohoto švýcarského projektu je jistý Asknt, někdy též známý jako Sinnihr. Zachytit jste jej mohli například jako bubeníka v řadách Aion, jejichž slušný debut „Verses of Perdition“ vyšel u Avantgarde Music. Kapela se ovšem posléze rozpadla. Já osobně jsem zachytil i existenci Exordium (taktéž už nefunkční projekt s jedním albem na kontě), ale na triku má toho borec víc. V DSKNT se stará o veškeré nástroje a se zpěvem ...

  • Gnaw Their Tongues – Genocidal Majesty

    22.4.2018

    H.

    Gnaw Their Tongues - Genocidal Majesty

    Gnaw Their Tongues patří formacím, které jsou… zjednodušeně řečeno specifické. Cesta byla vytyčena již dávno a tenhle nizozemský projekt po té své kráčí neochvějně a bez jakýchkoliv ústupků či kompromisů. Možnost, že byste kapele nejprve nemohli přijít na chuť, ale s jejím následným vývojem změnili názory, prakticky neexistuje, protože Gnaw Their Tongues se takhle výrazně kupředu nehýbe. Prostě jste téhle ohavné sračce už v minulosti propadli, anebo jste i tentokrát bez šance. Ani „Genocidal Majesty“ z dávno zavedeného receptu samozřejmě neustupuje ani o píď. Ostatně, když chce Maurice de Jong a.k.a. Mories nějakou změnu, má na to sto a jeden dalších projektů jako Cloak of Altering, De magia veterum, Aderlating nebo Pyriphlegethon, abychom jmenovali alespoň ty nejznámější.

  • The Wakedead Gathering / Ecferus – Split

    21.4.2018

    H.

    The Wakedead Gathering / Ecferus - Split

    Na tomhle bezejmenném splitu se scházejí dvě formace, s jejichž tvorbou jsem doposud neměl nějakou čest – alespoň ne takovou, jaká by stála za řeč. Trochu větší povědomím mám o Ecferus. Na tenhle projekt jsem narazil už několikrát a svého času jsem měl v plánu si pustit minialbum „Shamaniacal Essence“, které vyšlo koncem roku 2016. Vzpomínám si ovšem, že mě poslechnutá ukázka nějak zásadně na zadek neposadila, takže jsem nakonec EP vynechal s tím, že asi o nic zásadního nepřijdu, když zrovna tohle neuslyším. Přece je toho všude jinde na poslech hromada, takže jsem z tohoto ohledu rozhodně nestrádal a můj přehrávač bez Ecferus nezel prázdnotou. O The Wakedead Gathering jsem toho před poslechem společného splitu obou projektů věděl ještě méně. Měl jsem jakési povědomí, že tohle jméno existuje, ...

  • Ascension – Under Ether

    20.4.2018

    Metacyclosynchrotron

    Ascension – Under Ether

    Možná jsem se už v nějakém starším článku v krátkosti zamýšlel nad trendy v metalové muzice a zmínil, že když se stádo vzhlédne v nějakém soundu, tak se vždy vyloupne hrstka seskupení, která onen styl pochopí po svém a vytvoří něco takřka výjimečného. První demo německých Ascension „With Burning Tongues“ bylo bez přehánění zjevením již krátce po svém vydání a regulérní debut „Consolamentum“ příslib stvrdil. Prvotřídní album, které si dle mého názoru zaslouží být postaveno mezi blackmetalové klasiky a které by každý řádný fanoušek žánru měl znát. Pamatuji si, že před vydáním desky číslo dvě Ascension poněkud zápolili s inspirací. A nebo to možná bylo něco mnohem všednějšího, každopádně „The Dead of the World“ mohlo být vydáno dříve, ale nakonec je mezera mezi oběma alby čtyřletá a ...

  • Vole – Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit

    19.4.2018

    Cnuk

    Vole - Nikdo vam nemuze dat tolik kolik my vam muzeme slibit

    Špinavého hardcore punku není nikdy dost. Tím spíše jedná-li se o českou tvorbu s českými texty. To nabízí pražská kapela s poetickým názvem Vole. Koncem minulého roku vydali první dlouhohrající dílo pojmenované blaníkovsky, „Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit“. Ve stejný den, tedy 13. prosince, vyšlo také jejich první ípko, takže na kontě mají všehovšudy odškrtnuty dvě nahrávky. „Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit“ obsahuje deset skladeb a celé to má něco málo přes čtvrt hodiny. Tedy klasické žánrové standardy. Album je zabaleno do zajímavé obálky, kterou má na svědomí zpěvák Tomáš Mitura, jakožto absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, dá se říci, odborník.

  • Amnutseba – Demo II

    18.4.2018

    H.

    Amnutseba - Demo_II

    Vloni v létě jsem tu do malých recenzí přidal článek o (jak jinak než) záhadném blackmetalovém tělesu Amnutseba z Francie. První demosnímek sice nepatřil k těm, které by člověku vyrazily dech, ale jisté kvality měl. Nahrávku jsem tehdy hodnotil asi tak, že je na ní cítit nemalý potenciál, ale slušela by tomu ještě hlubší atmosféra a schopnost svého posluchače uhranout. Dojmy po poslechu prvotiny nicméně zůstaly pozitivní, takže jsem se nijak nezdráhal pustit se do poslechu druhého demosnímku, jenž vyšel letos v únoru. S názvy si Francouzi příliš hlavu nelámou. První demo se jmenovalo jednoduše „Demo“ a druhé demo se jmenuje úplně stejně jednoduše „Demo II“. Anonymní číslování mě vždycky bavilo (bez ironie), takže proč ne. A že to s ním Amnutseba myslí vážně, dokazuje i srovnání seznamu stop prvního a druhého ...

  • Luna – Swallow Me Leaden Sky

    17.4.2018

    H.

    Luna - Swallow Me Leaden Sky

    S ukrajinským projektem Luna jsem se poprvé potkal v roce 2014, když vyšla jeho prvotina s názvem „Ashes to Ashes“. Neznámá kapela, nepříliš výrazný obal a jedna bezmála hodinová skladba – nic z toho nebudilo zrovna velká očekávání. A přece se z toho vyklubalo příjemné překvapení. Mělo to atmosféru, a přitom to neznělo unaveně jako většina současného funeral doomu metalu, což možná souvisí s tím, že nešlo o úplně standardní funerální umíráček (k tomu se ještě dostaneme podrobněji). Jednoduše mě to bavilo, co víc k tomu říct… Přesto jsem následné nahrávky Luny vynechal, ačkoliv jsem jejich vydání zaregistroval. Ani EP „There Is No Tomorrow Gone Beyond Sorrow Under a Sheltering Mask“, ani druhou desku „On the Other Side of Life“ jsem do přehrávače vůbec nevložil. Nějak tenkrát ...

  • Aosoth – V: The Inside Scriptures

    16.4.2018

    H.

    Aosoth - V: The Inside Scriptures

    Aosoth není kapela, jakou bych řadil ke svým nejoblíbenějším, k takzvaným srdcovkám. Není to formace, bez jejíž hudby bych měsíc nevydržel, ani to není formace, na jejíž nová alba bych čekal jak na smilování a kupoval vše dostupné v první den předobjednávek. Nebudu zastírat, že od toho mám jiná jména. Nepochybně jde však o kapelu, k níž mám respekt a jíž si cením. Stejně tak si myslím, že Francouzi mají na kontě několik výtečných desek. A když tohle říkám, trochu u toho myslím na „III – Violence & Variations“ a hodně u toho myslím na „IV: Arrow in Heart“. Předpokládám, že s Aosoth jste seznámeni, takže víte, že jsem právě jmenoval poslední dvě řadové nahrávky. A jestli seznámeni nejste, právě jste se tuto skutečnost dozvěděli.

  • Ols – Mszarna

    15.4.2018

    H.

    Ols - Mszarna

    Na podzim roku 2016 vyšlo první album dámského jednočlenného projektu Ols, jehož recenze se zde objevila o nějaký ten měsíc později. Pokud si tehdejší článek nalistujete, vedle trochy vepřového nedospělého humoru v něm najdete i sdělení o tom, že se bezejmenný debut Ols docela povedl a že se jednalo o zajímavou hudbu. Už tehdy jsem se nechal slyšet, že budu zvědavý na další tvorbu, jelikož bylo znát, že tady nějaký talent a hudební vize dřímá. Dnes se podíváme na to, zdali se na příjemný debut podařilo důstojně navázat. Ještě předtím bych se ovšem rád zastavil u toho, co se s Ols dělo v mezičase. Prezentace projektu v době „Mszarna“ je totiž dost odlišná v porovnání s prezentací v éře debutu, přičemž si nejsem jist, zdali v tomto ohledu došlo k posunu k lepšímu.

  • Häxenzijrkell – …von Glut und Wirbelrauch

    12.4.2018

    H.

    Haxenzijrkell - von Glut und Wirbelrauch

    Zalovíte-li v paměti, jméno Häxenzijrkell byste zde kdesi v hloubi mohli najít. Zanedlouho tomu budou už dva roky, co jsme si zde v minirecenzích představili jejich první EP „Des Lasters der Zauberey“. Tomu se od nás dostalo nanejvýš vřelého přijetí, čemuž se doufám nelze divit. Jak zmiňované minialbum, tak i předcházející demosnímek s jednoduchým názvem „Demo I“ totiž nabídly černé umění nejvyšší jakosti. Zodpovědně mohu říct, že jsem s „Des Lasters der Zauberey“ strávil mnoho času, stejně tak i „Demo I“ mi učarovalo. Prakticky ihned, co jsem se s muzikou Häxenzijrkell setkal, jsem neváhal a skoupil vše, co mi přišlo pod ruku. Čím je člověk starší a čím déle uběhlo od doby, kdy se vydal na dráhu hudebního fanatika na plný úvazek, tím je také náročnější, háklivější na kvalitu a tím hůře ...

  • War for War – In Situ

    11.4.2018

    H.

    War for War - In Situ

    Kdysi dávno byl War for War projektem, jenž produkoval nijak zvlášť zajímavý agresivní black metal s válečnou tematikou. Po tomhle prvotním období se jeho tvorba začala stáčet mnohem zábavnějším směrem, hudebně i tematicky, až v jednom momentě – konkrétně v období alba „Věž smrti“ – War for War aspiroval na pomalu nejzajímavější kapelu, na níž se Lord Morbivod podílí či podílel. Tím spíš zamrzelo, když se následně Morbivod rozhodl pustit War for War k ledu. V jednom momentě se sice vrátil koncertně, ale k plnohodnotnému návratu došlo až mnohem později. A jak jsem si kdysi myslel, jaká to není škoda, že War for War končí, nyní musím razit zásadně opačný názor – věčná škoda, že se tohle jméno na českou metalovou (?) mapu vůbec vracelo a radši nezůstalo pohřbené v minulosti.

  • Gorgonea Prima – Brownfields

    9.4.2018

    H.

    Gorgonea Prima - Brownfields

    Dovolím si tvrdit, že když kladenské duo Gorgonea Prima vydalo v roce 2010 svou dlouhohrající prvotinu „Black Coal Depression“, tak šlo o nahrávku, která na domácí metalové zarezonovala poměrně silně. Zčásti určitě už jen z toho titulu, že industriální black metal se v českých zemích příliš neprovozuje, ale zčásti nepochybně i díky svým kvalitám, které byly dost vysoko. Asi nemá smysl si nalhávat, že „Black Coal Depression“ patří ke stěžejním dílům domácího black metalu, ale jistý otisk myslím zanechalo a i s odstupem času je to dost povedená záležitost. Přinejmenším skladba „Corroded Landscape“ je dodnes působivá a v hlavě ji mám stále. Mohlo se zdát, že na Gorgonea Prima čeká zajímavá hudební budoucnost, k níž vykročili takříkajíc pravou nohou. Následující roky však byly všelijaké. Kapelu opustil Tyrael, na jehož místo ...

  • Howls of Ebb / Khthoniik Cerviiks – With Gangrene Edges / Voiidwarp

    8.4.2018

    H.

    Howls of Ebb / Khthoniik Cerviiks - With Gangrene Edges / Voiidwarp

    V dnešní recenzi splatím jeden z velkých dluhů loňskému roku. To znamená, že konečně napíšu o nahrávce, o níž jsem sem měl napsat už dávno, a zároveň s tím zde budu poprvé recenzovat muziku dvou skupin, jejichž jména se v našich recenzích taktéž měla objevit už dávno. Nicméně jak se říká – lepší pozdě nežli vůbec, tak si pojďme připomenout, zač je toho kvalitní metalový extrém. Že zde doposud nebyla recenze na Howls of Ebb, to by se dalo považovat ze naši (moji) velkou ostudu. Jméno téhle zámořské formace v určitých kruzích po vydání druhé desky „Cursus Impasse: The Pendlomic Vows“ (2016) právem dost rezonovalo; tenhle počin tehdy za recenzi určitě stál a nejspíš jsem se na to neměl vysrat. Špatnou zprávou pro příznivce kapely je, že v mezičase od vydání dnes recenzovaného ...

  • Angantyr – Ulykke

    7.4.2018

    H.

    Angantyr - Ulykke

    Ynleborgaz mlčel poměrně dlouho – za posledních šest let nevydal jedinou nahrávku. Tím pádem mě docela potěšilo, když začátkem letošního roku delší ticho prolomil a vysypal hned několik počinů, protože mám jeho tvorbu obecně vzato docela rád. Samozřejmě, že i v jeho diskografii se najdou slabší kousky, ale to je myslím normální stav a asi se s tím dá počítat. Existuje jen minimum kapel, jejichž kariéru lemují samé fantastické desky, a když už, většinou jejich diskografie nečítá nějak zásadně velké množství položek… Každopádně, „návrat“ Ynleborgaze proběhl velmi pozitivně. Nejprve vyšlo čtvrté album „IV“ od depressive blackmetalového projektu Make a Change… Kill Yourself, které bylo dobré a líbilo se mi. Krátce na to se objevilo nové minialbum „Foragt“ od Angantyr, které nabídlo dvě skladby o souhrnné délce bezmála ...

  • White Hills / Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Desire

    5.4.2018

    H.

    White Hills / Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - Desire

    Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand je název dlouhý jak týden před výplatou, ale pro vydání s názvem „Desire“ stále není kompletní. Na tomhle minialbu se totiž rakouská multi-žánrová kultovka spojila s newyorskými psychedeliky White Hills a až obě kapely dohromady stvořili tohle fialové EP o pěti skladbách. I když může být trochu otázka, nakolik se skutečně jedná o spojení dvou kapel. Mám totiž takový dojem, že Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand v tomto případě zastupuje pouze Albin Julius. Ten je samozřejmě hlavní postavou a tahounem formace a rozhodně je legitimní říct, že ta skupina je jeho, ale i tak tahle domněnka nejspíš stojí za zmínku. Nepřijde mi totiž, že bych na „Desire“ slyšel cokoliv, co by nasvědčovalo, že zde ...

  • Cultus profano – Sacramentum obscurus

    4.4.2018

    H.

    Cultus profano - Sacramentum obscurus

    Slovíčko „cult“, včetně všech jeho ostatních myslitelných podob a variací, poslední roky patří k těm nejzprofanovanějším v black metalu, což se odráží i v názvech nově vznikajících kapel. Jistě si vzpomenete na spoustu novějších formací, které se jmenuje „Cult of “, případně jejich název obsahuje nějakou jinou formu kultu. Nevyhnulo se to ani zámořskému seskupení Cultus profano. Dvojice z Kalifornie se dala dohromady v roce 2016, kdy také Advorsus a Strzyga vydali první společný demosnímek „Sacramentum obscurus“. Stejný titul nese i letošní debutový dlouhohrající nosič, což napovídá, že tyto dva počiny spolu nejspíš budou nějak souviset.

  • Coffin Haze – Rehearsal Ritual II

    3.4.2018

    H.

    Coffin Haze - Rehearsal Ritual II

    Vždycky mám velkou radost, když v recenzích mohu představit nějakou obskurní kapelu. Ne takovou, která to o sobě jen tvrdí na Facebooku. Ani ne takovou, která se jen umí obléknout do kapucí a zahalit držku, z čehož bychom se všichni asi měli posrat až za roh. Mám na mysli skupiny, které jsou divné, zvláštní a leckdy až ojedinělé a – ano, klidně to řekněme – obskurní po hudební stránce. Dovolím si tvrdit, že Britové Coffin Haze k takovým rozhodně patří! Myslím, že mi bude stačit, abych jen trochu vysvětlil, co přesně že to Coffin Haze hrají za muziku, a budete se mnou souhlasit, že se nejedná o věc, na jakou narazíte na každém rohu. Pak si to pustíte, a jestli byste předtím měli nějaké pochybnosti, tak nejpozději při poslechu se rozplynou a konečně pochopíte, ...

  • Ignis haereticum – Autocognition of Light

    2.4.2018

    H.

    Ignis haereticum - Autocognition of Light

    Kolumbijského dua Ignis haereticum jsem si poprvé všimnul – nejspíš stejně jako většina ostatních – v roce 2014, kdy se mi dostal do ruky jejich dlouhohrající debut „Luciferian Gnosis“. Vzpomínám, že jsem tehdy poslouchal víc jihoamerických blackmetalových formací, mezi nimi namátkou Horncrowned, a právě Ignis haereticum z nich byly výrazně nejlepší a nejzajímavější. Nejspíš vám neuniklo, že koncem loňského roku Ignis haereticum vypustili do světa svou druhou řadovou desku s názvem „Autocognition of Light“. Asi netřeba dodávat, že právě ona dnes bude naším hlavním zájmem. A bez větších průtahů mohu předeslat, že i v jejím případě se jedná o povedenou záležitost. Úplně pohodlně by se dalo prohlásit, že „Autocognition of Light“ prostě pokračuje v cestě nastolené prostřednictvím „Luciferian Gnosis“.


Od hudebních fandů pro hudební fandy