Recenze

  • In My Shiver – Delicate Poison

    3.4.2014

    Atreides

    In My Shiver - Delicate Poison

    Pokud jste do dnešní recenze o jménu In My Shiver neslyšeli, vůbec si s tím nelamte hlavu. Já jsem na tom docela podobně, poněvadž jsem o ní prvně zaslechl, když jsem k recenzi dostal její promo. A můžu vám říct, že když jsem se dozvěděl, že tahle banda je původem z Itálie, začal jsem mít dost vážné pochybnosti o tom, co to vlastně bude zač, neboť v poslední době mám s Italy několik… ne docela dobrých zkušeností. Řečeno bez příkras, obvykle to byl buď šedý průměr, nebo rovnou regulérní odpad, alespoň co se power metalu týče. Nicméně tohle pro In My Shiver neplatí – jejich letošní novinka rozhodně není pouhopouhý průměr a pokud máte (post-)black metal, případně shoegaze nebo post-rock ve vašich oblíbených žánrech, měli byste právě teď mít oči ...

  • Electrocution – Metaphysincarnation

    2.4.2014

    Stick

    Electrocution - Metaphysincarnation

    Že jste nikdy neslyšeli o italských Electrocution? To nic, já se o nich poprvé také dozvěděl až přistáním jejich aktuální desky “Metaphysincarnation” na mém stole. Přestože prakticky neznámí, svůj první počin vydali již před jednadvaceti lety, aby pak nastala doba dlouhého prázdna, vyplněného dvěma EP a jedním splitkem, než se původní sestava rozhodla poctít metalový svět novou nahrávkou. Zatímco debut sekal nahrubo a měl v sobě dozvuky klasické americké školy (byť s technickými přesahy), novinka se nese vyloženě ve vodách technického (progresivního) death metalu. Necelých čtyřicet minut trvající nálož startuje epickým intrem skladby “Wireworm”. Ta poté exploduje v nánosech melodických riffů, razantních bicích a agresivního, ale srozumitelného řevu vokalisty a kytaristy v jednom, nesoucího jméno Mick Montaguti. V podstatě od samého začátku začíná být vcelku jasné, čeho se vám při poslechu ...

  • Hirax – Immortal Legacy

    2.4.2014

    Kaša

    Hirax - Immortal Legacy

    Thrash metaloví veteráni Hirax sice začali brázdit kalifornská pódia jen o malou chvíli později než legendy jako Metallica, Slayer či Exodus, ale nikdy se jim nepodařilo dosáhnout věhlasu, který by byl hodný jejich hudební velikosti, protože snad jen s výjimkou v podobě poslední řadovky “El Rostro de la Muerte” se o jejich albech dá hovořit jako o stylových majstrštycích. Debutové album “Raging Violence” z roku 1985 je i po všech těch letech neuvěřitelná jízda, která se povede jednou za život, leckomu ani to ne. O rok mladší kraťoučký bratříček “Hate, Fear and Power” je důstojným pokračováním skvěle nastartované kariéry, která byla na více než dekádu v roce 1989 pozastavena z důvodu odchodu zakládajícího zpěváka Katona W. de Peny, jenž Hirax v roce 1986 opustil a po němž to s kapelou šlo z kopce. Trvalo to dlouhých ...

  • Thoughts Factory – Lost

    1.4.2014

    Kaša

    Thoughts Factory - Lost

    Za tu dobu, co píši pro náš blog, jsem už měl na stole hned několik italských prog metalových alb, díky kterým jsem nabyl dojmu, že tahle scéna si pomalu a jistě buduje svůj vlastní, jedinečný sound, pod nějž se poslušně řadí všechny party a je tak nemožné si je splést s někým jiným. Zatím mi tato domněnka fungovala, jenže pak se objevili Thoughts Factory a základy této teorie byly nabourány. Obyčejně se při poslechu promáče ujmu zjišťování informací o dané skupině až v době před sepsáním recenze, protože do té doby je mi vlastně jedno odkud kapela je nebo kolik členů v sobě pojí, a stejně tomu bylo i s “Lost”. Nějaký ten týden jsem tedy žil v domnění, že je to další italská parta, protože ten zvuk a melodie ...

  • Depicting Abysm – Immersion

    31.3.2014

    H.

    Depicting Abysm - Immersion

    V nedávné recenzi na Windbruch jsem vyhrožoval tím, že před sebou máme menší sérii článků, které mají nějakou spojitost se split albem “Silentium!”, jež tu bylo recenzované před necelým rokem. A po právě zmiňovaných Windbruch tu dnes máme druhého účastníka onoho ruského splitu – formaci s názvem Depicting Abysm. Technicky vzato není Depicting Abysm regulérní skupina, jedná se totiž pouze o vedlejší projekt dvou členů další ruské kapely Epitimia. Zatímco ve svém hlavním působišti má za sebou dvojice s úspornými “jmény” A. a K. už čtyři dlouhohrající nahrávky a dalších několik počinů, u Depicting Abysm je to jiná – toto jméno má totiž na kontě pouze podíl na zmiňovaném split “Silentium!” a následnou první dlouhohrající desu “Immersion”, jež vyšla v předposlední den loňského roku. A snad ani nemusím dodávat, že ...

  • Isacaarum – Whorecraft

    31.3.2014

    Ježura

    Isacaarum - Whorecraft

    Kdo se alespoň trochu ochomýtá okolo domácí extrémní scény, ten se už dozajista s kapelou Isacaarum nejednou setkal. Tahle perverzně humoristická, ale přitom zatraceně ostrá banda z Českých Budějovic brázdí vody českého metalu a grindu už dvacátým rokem, má na kontě nespočet odehraných hodin a k tomu sedm řadových nahrávek, z nichž poslední – pokřtěná malebným jménem “Whorecraft” – vyšla už koncem loňského roku. Nyní je tedy nejvyšší čas zodpovědět otázku, zdali muzika Isacaarum (stále) funguje i ve studiové podobě a nejen na koncertech, které jsou všeobecně považovány za hlavní přednost kapely. Možná si říkáte, že ta závorka okolo “stále” nebyla vůbec zapotřebí, protože Isacaarum přeci umí nejen na pódiu. No, hádat se o tom nehodlám, a to z jednoho prostého důvodu – já je totiž znám výhradně z toho pódia, ...

  • Babymetal – Babymetal

    30.3.2014

    H.

    Babymetal - Babymetal

    Japonci jsou prostě jiní, to je stará známá věc… tedy, jiní z našeho evropského úhlu pohledu, jednoduše prostě diametrálně odlišná mentalita, což samozřejmě netvrdím, že je špatně. Na druhou stranu, některé věci v Evropě zase jistě připadají divné jim. Nicméně, pointa je ta, že asi všichni jsme někdy slyšeli, jak se s oblibou říká, že Japonci jsou prostě úchylové, což ostatně asi dostatečně dokazují třeba tuny hentai (nebo ještě drsnějšího subžánru guro), v němž se souloží s obludami s padesáti chapadly, ale i výživná reálná pornografie s chobotnicemi, úhoři, hmyzem a cenzurovanou vagínou… každý nad tím kroutí hlavou, ale všichni jsme to aspoň jednou ze studijních důvodů viděli. O japonské pornografii se tu však dnes bavit nebudeme, protože – pokud si správně pamatuju – jsme přece jenom ještě pořád ...

  • Area Core – The End Is Near

    29.3.2014

    Thy Mirra

    Area Core - The End Is Near

    Ve chvíli, kdy jsem obdržel k recenzi desku českolipských Area Core s názvem “The End Is Near”, zrodilo se ve mně už předem jisté zklamání. Area Core. Kapela, co má v názvu nějaký hudební styl? Jasně, může to znamenat cokoli, ale v kontextu toho, že kluci hrají na kytary, mě jiný význam nenapadá. Znám tři kapely s názvem žánru ve jméně kapely a všechny tři pro mě byly v mých mladších letech těžké zklamání. Jmenovitě Eagles of Death Metal, Daft Punk a Hardcore Superstar. Po této zkušenosti jsem tedy očekával, že kapela s názvem Area Core bude hrát smooth jazz nebo acid techno, rozhodně ne “core”. Fajn, uznávám, že jsem se bál zbytečně, ze všech stylů má kapela nejblíž právě k metalcoru, otázkou je, jak se s touhle škatulkou popasovali. Co se týče metalcoru ...

  • Windbruch – No Stars, Only Full Dark

    29.3.2014

    H.

    Windbruch - No Stars, Only Full Dark

    Když jsem v květnu loňského roku psal recenzi na split “Silentium!”, na němž se podílely tři ruské formace Depicting Abysm, Windbruch a Gmork, nečekal jsem, že uběhne nějakých deset měsíců a na našem menu recenzí se objeví dvě z těchto tří skupin a navrch jedna spřízněná. Povídání o albech Depicting Abysm a Epitimia (hlavní kapela členů Depicting Abysm) na nás ještě čeká v nedaleké budoucnosti a právě teď se podíváme na to, jak na tom je jednočlenný projekt Windbruch se svou druhou řadovou nahrávkou s názvem “No Stars, Only Full Dark”… V pomyslném žebříčku v rámci výše zmiňovaného split alba jsem Windbruch zařadil na prostřední pozici. Pokud si matně vzpomínám (přece jenom… nemůžu tvrdit, že bych během těch deseti měsíců “Silentium!” protáčel neustále dokola), v některých momentech na mě hudba Mikhailova Rodiona (ano, to je ...

  • Mesetiah – Tesis

    28.3.2014

    Ježura

    Mesetiah - Tesis

    Někteří z naších čtenářů už si za tu dobu, co na tento skromný plátek přispívám, možná stihli všimnout, že mám rád death metal. Fakt jo, dokonce bych se nestyděl tvrdit, že je to můj vyloženě oblíbený žánr. A jako správnému fandovi takhle konzervativního a ještě navíc enormně plodného žánru mi nijak zvlášť nevadí, když kapely dokolečka omílají pětadvacet let staré postupy – stačí mi, když to má hlavu a patu, pěkně to drtí a dobře se to poslouchá, to jsem pak s dotyčnou nahrávkou naprosto spokojený a snad se shodneme na tom, že to jsou poměrně férové nároky, které lze bez nějakých úlev aplikovat i na kapely mladé a nezavedené. A jednou takovou relativně mladou a nezavedenou kapelou, jejíž počin jsem s těmito nároky zkonfrontoval, jsou finští ...

  • Enfeeble – Encapsulate This Moment

    28.3.2014

    Kaša

    Enfeeble - Encapsulate This Moment

    Poté, co metalcore v polovině minulé dekády vystoupal na pomyslný vrchol oblíbenosti napříč posluchačským spektrem, kdy se všechny něco-core bandy, které vlastně zněly jedna jako druhá, těšily obrovskému zájmu, je nyní tento zájem na ústupu a vyklizené pozice získávají tvrdší podobizny jako deathcore, případně neurvalejší post-hardcore. Nicméně, i tak se najde spousta kapel, jež hudební postupy charakteristické pro metalcore ctí dodnes a jednou z těchto jsou i němečtí Enfeeble, kteří si pro letošní rok nachystali své nové album “Encapsulate This Moment”. Přestože se vznik Enfeeble datuje k roku 2007, tak historie této party spadá ještě o šest let hlouběji, kdy fungovala pod jménem The Trashcans, pod nímž se zmohla na jedno EP “Nightmare” z roku 2005. Pod novým jménem Enfeeble pak následoval v roce 2007 debut “Too Ugly to Show It”, na nějž ...

  • Delayhead – Vol. 80%

    27.3.2014

    Atreides

    Delayhead - Vol. 80%

    Pokud jste nikdy neslyšeli o finských Delayhead, nijak si s tím nelamte hlavu. Já o nich v životě taky ještě neslyšel. Na scéně se pohybují zhruba od roku 2010 a na kontě mají kromě dnes recenzované novinky tři roky starou desku “Vol. 40%”. Myslím, že je zbytečné podotýkat, že jsem s ní doposud neměl tu čest. Nicméně pokud je oproti “Vol. 80%” poloviční nejen číslem v názvu, ale i zážitkem, tak snad raději knihu. Finové totiž na své druhé řadovce nenabízí zrovna výstavní kusy. Nenabízí na ní vlastně vůbec nic. Na tom, že Delayhead drhnou cosi na pomezí heavy metalu a hard rocku trochu šmrcnutého groovovými vlivy, není nic špatně. Že kapela postrádá nápady nejen ve větší míře, ale v jakékoliv míře, už je horší, ale i to by se za určitých okolností ještě dalo ...

  • Sado Sathanas – Nomos Hamartia

    27.3.2014

    H.

    Sado Sathanas - Nomos Hamartia

    Ačkoliv jméno téhle kapely na první pohled příliš důvěry nevzbuzuje, protože vypadá spíše jako název nějakého satanic BDSM salónu, a z některých fotek skupiny si nejspíš cvrknete smíchem do textilu, ve skutečnosti jsou Sado Sathanas po hudební stránce více než slušnou záležitostí. Samozřejmě v žádném případě netvrdím, že by šlo o nějakou vyloženou genialitu a že byste si z téhle muziky vyloženě sednuli na zadek, ale určitá kvalita v téhle drážďanské smečce bez debat je… Osobně jsem se se Sado Sathanas poprvé setkal už na jejich debutu “Opus Diaboli” z roku 2010… nemůžu tvrdit, že bych si z toho alba po těch letech pamatoval něco vyloženě konkrétního, nicméně si vzpomínám, že už tehdy se mi muzika Sado Sathanas líbila a ta nahrávka mě svého času poměrně bavila.

  • Dymytry – Homodlak

    26.3.2014

    Ježura

    Dymytry - Homodlak

    Jestli bych měl ukázat na nějakou domácí metalovou kapelu, která v posledních letech na našem lokálním písečku vystoupala strmou cestou zatraceně vysoko, budou to jednoznačně Dymytry. Fanoušků mají mraky, ti jsou z nich patřičně hotoví a mezi lidem se stále dál šíří zvěst o jediné české kapele, která může konkurovat světové produkci. Že to absolutně není pravda už jen z toho důvodu, že takových kapel tu máme celou řadu, jen o nich asi dotyční myslitelé ještě asi neslyšeli, ale teď nechme stranou. Aureolu kapely, na kterou by podle některých měl být český národ být hrdý pomalu ze zákona, totiž kapku narušuje nemalý zástup takových, kteří tvorbu Dymytry naopak považují za vidláckou blbost, která se může zalíbit zase jenom vidlákovi. Že se tihle – jak se dnes s oblibou říká – ...

  • Dope Out – Bad Seeds

    25.3.2014

    Kaša

    Dope Out - Bad Seeds

    Francoužští rockeři Dope Out, kteří v roce 2010 povstali z pozůstatků tehdy zaniknuvších Politics for None, jsou jednou z part, které se zhlédly v zámořském hard rocku, jenž netrpí na nedostatek energičnosti, a podle toho taky debutové album “Bad Seeds” zní. Je pravda, že pojmenovat tvorbu této čtveřice jako hard rock, případně heavy rock, jak tvrdí sama kapela, není úplně do puntíku charakterzující označení, protože u Dope Out si přijde na své i milovník grunge, klasického rocku, punk-rocku, metalu a já nevím čeho všeho ještě. Ačkoli by se mohlo zdát, že to bude nějaká slátanina se snahou zavděčit se co nejširšímu posluchačskému okruhu, tak si buďte jistí, že přestože pánové svou práci dělaji pořádně melodicky a hitově, tak o stupidní pop-rockové rádiovce nepadne ani slovo. “Bad Seeds” si bere ...

  • The Milton Incident – Innocence Lost

    24.3.2014

    Atreides

    The Milton Incident - Innocence Lost

    Francouzská agentura Dooweet k nám v poslední době vychrlila slušnou řádku alb. “Innocence Lost”, které mají na svědomí alternativci The Milton Incident, je jedním z nich. Pro tuhle pětičlennou skvadru z Paříže jde o první album, které se na pulty (internetových) obchodů podívá na konci tohoto měsíce. A jak že se jim novopečená novinka, kterou vlastně ještě ani nevytáhli z trouby, povedla? Na to by měly odpovědět následující řádky. V prvé řadě by bylo vhodné si ujasnit, co od The Milton Incident může posluchač očekávat. Kapela sama o sobě tvrdí, že hraje alternativní metal. Aby to nebylo málo, obsáhlou škatuli, pod kterou se může schovat kde co (a co si budeme nalhávat, především kdejaký paskvil), obohatili o vcelku nic neříkající předponu “dark”.

  • Carnifex – Die Without Hope

    24.3.2014

    Kaša

    Carnifex - Die Without Hope

    “Die Without Hope” je pro mne další z řady alb, díky nimž jsem měl možnost poodkrýt roušku hudební skupiny, o které už léta vím, mám přesnou představu o tom, jak její tvorba bude znít, a přesto jsem byl až doposud dost líný na to, abych se odhodhlal si některé z jejich alb pustit, přestože vím, že by se mi to snad i teoreticky mělo líbit. Američtí drtiči Carnifex jsou pochopitelně jednou z těchto part, k nimž jsem přičichl až s vydáním jejich pátého studiového alba bez hlubší znalosti předchozího čtyřlístku studiových počinů, ovšem věřím, že zas tak o moc jsem nepřišel, protože z těch několika mála ukázek, které jsem si na netu vyslechl, se jedná o tentýž, až na půdu nasraný deathcore, jímž tato pětice ničí vše, co jí stojí v cestě. Předpokládám, že každý, ...

  • The Morganatics – Never Be Part of Your World

    23.3.2014

    Atreides

    The Morganatics - Never Be Part of Your World

    Francouzi The Morganatics jsou jednou z těch relativně nedávno vzniklých kapel, které krátce po svém představení vyplivly do éteru rovnou plnohodnotnou řadovku. To v poslední době sice není kdovíjak vzácný jev, vydat ale takhle z fleku desku, jež je vyzrálá a přestavuje velmi solidní materiál na profesionální úrovni, to už pravidlem zdaleka není. A “Never Be Part of Your World” je přesně takovou deskou. Pětice muzikantů fungování kapely i svoji hudbu přirovnává k alchymistickému dílu, v němž se snaží dosáhnout souladu a silné struktury. Jak se kapele daří v personální rovině, se můžeme jen dohadovat. Myslím ale, že vzhledem ke kvalitě skladeb, ze kterých navrch dýchá i mladistvá dravost začínajících kapel, to Francouzům klape náramně. A s hudbou je to vlastně dost podobné. Pařížané svůj žánr v oficiálních materiálech označují pěkně po francouzsku spleen ...

  • Hiidenhauta – Noitia on minun sukuni

    23.3.2014

    H.

    Hiidenhauta - Noitia on minun sukuni

    Pořádně se podívejte na ten obal vpravo… jen černá a bílá barva, sníh, les, zakuklená postava, která v ruce drží zvířecí hlavu… co myslíte, co asi tak kapela s takovýmhle přebalem může hrát za muziku? Stačí jenom dodat, že tato formace s dost špatně zapamatovatelným jménem Hiidenhauta pochází z Finska, a asi si většina z vás podobně jako já pomyslí cosi o typické blasfemické špinavé a podzemní odnoži black metalu z této země. Finsko se rozhodně nerovná jen heavy/power a melancholicky melodické kapely, právě undergroundový black metal tu má velice silné zastoupení a tradici, jež začala už kdysi dávno u skupin jako Beherit. Je tu spousta extrémně kvalitních ortodoxních smeček, jejichž jmenováním bychom klidně mohli strávit nějaké to odpoledne, ale coby příklad klidně postačí kultovní záležitosti jako ...

  • Reality Grey – Define Redemption

    22.3.2014

    nK_!

    Reality Grey - Define Redemption

    O italské formaci Reality Grey jsem se poprvé dozvěděl až těsně před nabídkou recenzování jejich druhé dlouhohrající desky, která nese název “Define Redemption” (ale to jste z nadpisu určitě sami poznali). Tihle pánové hrají melodic death metal, který jest samozřejmě jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, takže jsem po zběžném poslechu na článek přikývl. A nutno podotknout, že ochutnávka to byla nečekaně pořádně masitá! Obvykle se k nově objevivším kapelám stavím docela skepticky. Reality Grey měli donedávna na kontě pouze jedno demo, jednu řadovku a jedno EP… a navíc jsou z Itálie, kde snad ještě nevznikla a nikdy nehrála kapela, která by mě dokázala dlouhodobě zabavit. Být xenofobní se ale nevyplácí, a to obzvláště v hudební branži, protože Reality Grey, jak jsem již výše naznačil, více než příjemně ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy