Recenze

  • Anthology – The Prophecy

    27.9.2014

    Ježura

    Anthology - The Prophecy

    Možná jsem si toho dřív jenom nevšímal a začal jsem to registrovat až relativně nedávno, ale přijde mi, že se v poslední době roztrhl pytel s mladými metalovými kapelami ze Slovenska. To je samozřejmě super, protože těm několika osvědčeným jménům by určitě slušela nějaká společnost, takže jen houšť. A je asi více než zřejmé, že bych takhle nezačínal, kdyby dnes nebyla na řadě deska právě takové kapely, a vskutku – je tomu přesně tak. Tak se pojďme podívat, co si pro nás připravila parta, jejíž většina sídlí v Nižné a která si říká Anthology. Jak už jsem řekl, Anthology jsou mladá kapela, a to v obou významech toho slova. Věkový průměr muzikantů se pohybuje okolo dvacítky a vznik kapely se datuje do roku 2009, přičemž první demo ...

  • In Love Your Mother – The Great Ape Project

    26.9.2014

    Skvrn

    In Love Your Mother - The Great Ape Project

    Ne, opravdu nejsem velkým fandou metalcoru. Jasně, i k nějaké pečlivě pěstované nenávisti mám daleko, ale i tak tenhle žánr jednoduše nemusím. Navíc i ti nejzarytější příznivci žánru musí přiznat jediné – vlna, která se metalcorem před lety prohnala, pošpinila jméno žánru úplně nejvíc. Každý, kdo hledal víc než jen trendy muziku, totiž pomalu ale jistě ztrácel trpělivost s aktivním vyhledáváním nějakých světlých výjimek a díky masivní propagaci vydavatelství se i k takovému posluchači začal dostávat jen komerční brak. Čistě pocitově tahle vlna upadá, ale i tak je toho průměrného na můj vkus moc. In Love Your Mother, jejichž novinka přistála na našem redakčním stole, sice od tradičního metalcoru nedávájí prsty úplně pryč, ale cítím zde minimálně snahu o to znít jinak, čehož si cením. In Love Your Mother svůj ...

  • Wovenhand – Refractory Obdurate

    25.9.2014

    Atreides

    Wovenhand - Refractory Obdurate

    Když jsem se prvně seznámil s Wovenhand díky minulé desce “The Laughing Stalk”, byla to takříkajíc láska na první poslech. Country, rock’n’roll, post-rockové prvky, world music, psychedelie a podmanivá atmosféra v pestrobarevné kombinaci nálad, připomínající podzimní listí. Sice to nebylo to alternativní country, pod kterým mi byli Wovenhand představeni skrze přátele, nicméně pro něj stačí zabrousit do starší tvorby. Vzhledem k tomu, že s železnou pravidelností vydávají alba co dva roky a Edwards se s jeho spoluhráči vždy posune někam jinam – ne nutně přímo dál – docela napjatě jsem očekával, jaká letošní deska bude. Nakonec došlo na scénář, který jsem tak trochu očekával. “Refractory Obdurate” volně navazuje na “The Laughing Stalk”, míchá s poměry jednotlivých vlivů a přitvrzuje. Tam, kde dřív Wovenhand stavěli spíše na pohlcující, místy až ...

  • Vintersorg – Naturbål

    24.9.2014

    Ježura

    Vintersorg - Naturbal

    Když jsem před dvěma lety psal úvod k recenzi na Vintersorgovu desku “Orkan”, měl jsem to poměrně jednoduché. Představit pana Hedlunda jako jednoho z těch skandinávských muzikantů-workoholiků, jejichž jméno na člověka mává zdánlivě z každého druhého projektu, na který ukáže, se vyloženě nabízelo. Tím jsem si ale trochu netakticky vyplácal munici pro tenhle případ, takže mi nezbývá, než to zahrát na to, že se za ty dva roky od vydání “Orkan” Vintersorg na hudebním poli relativně flákal. Ze všech těch kapel, ve kterých funguje, vydali (skvělou) desku akorát Cronian a tím to hasne. Pořád je to ale kadence více než jedné desky za rok, což se při kvalitách všech nahrávek, jichž se to týká, dá považovat za malý zázrak, takže… ale ne, to už by stačilo, pojďme si konečně popovídat o desce. A slibuji, že příštího Vintersorga ...

  • Cardinals Folly – Our Cult Continues!

    23.9.2014

    H.

    Cardinals Folly - Our Cult Continues

    Jsou kapely, které se na první pohled tváří velice zajímavě, ale když se do jejich tvorby naplno pustíte, tak zjistíte, že na nich vlastně není zajímavého zhola nic. Někdy se může stát i to, že tam, kde jste očekávali kvalitní muziku, najdete něco, co vám přijde vysloveně debilní. Finové Cardinals Folly jsou právě tento případ. Říkám to snad v každé recenzi na doom metal, nyní to řeknu znova a navíc je mi jasné, že to ani zdaleka neříkám naposled, ale tenhle žánr je prostě hodně konzervativní záležitost. Nicméně zrovna u něj mi to nějakým způsobem nevadí a mám jej upřímně rád. Jakmile to má tu správnou ponurou atmosféru (o niž tam jde a vždycky šlo především, ani nezkoušejte tvrdit opak!), tak sere pes na to, že to ...

  • Reciprocal – New Order of the Ages

    22.9.2014

    Kaša

    Reciprocal - New Order of the Ages

    Stejně nenápadně jako začíná “New American Century” za zvuků leteckého teroristického útoku, působí na první pohled celá tahle parta skrývající se za jménem Reciprocal. Pro mě osobně to byla jedna z klasických bezejmenných death metalových skupin, kterých člověk pohledá na každém rohu desítky. Neoriginální jméno, ne zrovna působivá historie kapely, o níž ještě bude řeč, a na letmý poslech poměrně nezáživný materiál pod jménem “New Order of the Ages”. Prostě to vypadalo, že vše je v mezích současných žánrových pravidel, kde už se schyluje k takovému tomu přelidnění, jímž v posledních letech trpí thrash metal, jenž je svým počtem mladých kapel na křivce strmého vzestupu. Ovšem v případě Recriprocal je zde jedno velké ALE, které mé původní obavy znegovalo. A jmenuje se “New Order of the Ages”. O albu samotném však ještě ...

  • Evenline – Dear Morpheus

    21.9.2014

    Kaša

    Evenline - Dear Morpheus

    Čtveřice Evenline vznikla v roce 2009 ve Francii a přesto byste na základě jejího debutového počinu “Dear Morpheus” ani v nejmenším neřekli, že tahle tato formace nepochází ze zámoří. Jejich hudba by se totiž ze všeho nejlíp dala charakterizovat jako americký hard rock orientovaný směrem na rádiové étery. Já vím, že to je hodně široký pojem, takže když nad tím přemýšlím, tak bych to zúžil na takovou hybridní směsice tvrdších Nickelback a Alter Bridge, protože tahle jména jsou přesně to, co z většiny jejich písní slyším. Ale k tomu až později. “Dear Morpheus” je vůbec prvním albem této party, která se ve svém životopise chlubí tím, že její největší úspěch bylo předskakování právě zmíněným Alter Bridge na jednom koncertu jejich evropského turné, čemuž se zas tak nedivím.

  • Hour of Penance – Regicide

    20.9.2014

    Ježura

    Hour of Penance - Regicide

    Když jsem před dvěma lety bral recenzi na tehdy žhavou novinku “Sedition” od italských death metalistů Hour of Penance, vůbec jsem netušil, do čeho jdu, ale o to příjemnější to bylo překvapení, když mě ta deska úplně sestřelila. Sice bych lhal, kdybych tvrdil, že od té doby poslouchám Hour of Penance denně nebo že je “Sedition” katapultovala do pozice mých největších oblíbenců, každopádně po recenzi na jejich aktuální desku “Regicide” jsem skočil jak slepice po flusu a po skvělé zkušenosti s předchůdcem jsem na ni kladl opravdu vysoké nároky. Jenže to byla chyba. Abych pravdu řekl, prvních pár poslechů “Regicide” jsem si myslel, že snad poslouchám jinou kapelu.

  • Dwell – Far Dark Helm

    20.9.2014

    Stick

    Dwell - Far Dark Helm

    Sludge a další jemu podobné odnože mám ve své podstatě rád. Jsou to žánry, které přinášejí zase jiný pohled na lidské emoce a stránky lidského života. Navíc jde (stejně jako u ostatních žánrů) o dost rozvětvené odvětví, tudíž by se dalo říci, že si své v těchto bahenních vodách nalezne každý. Každopádně stejně jako u jiných platí, že těch kapel je opět opravdu hodně a scéna jakožto i posluchači už docházejí do stavu přehlcenosti. Každý máme svoje oblíbence a na nové kapely pohlížíme s jakousi nedůvěrou, byť je mi scéna a lidé, kteří ji tvoří, nesmírně sympatická. Další plusy u mě spousta skupin dostává za DIY přístup a ochotu hrát i na těch nejzaplivanějších místech o velikostech menších obýváků. Do prvního poslechu debutového počinu (vyjma rok starého dema) americké trojice Dwell s názvem ...

  • Vinterbris – Solace

    19.9.2014

    H.

    Vinterbris - Solace

    Já vím, že to, co nyní prohlásím, nebude příliš originální, ale jak se říká, opakování je matka moudrosti. Takže tedy: norská black metalová scéna je vskutku početná a rozmanitá. Ať už se vám zamlouvá jakýkoliv druh black metalu, zde jej najdete a určitě zde naleznete i formace, jež v každém tom svém subžánru patří do špičky. Možná je pravda, že jméno stylu dala kapela z Velké Británie a (nejspíš) první opravdu čistokrevný black metal se objevil v sousedním Švédsku, ale je to právě Norsko, které se stalo symbolem tohoto žánru. A i když je v posledních letech docela v módě říkat, že norská škola už není, co to bývalo, a že naopak na vzestupu jsou země jako Francie nebo Polsko, ve skutečnosti je norská scéna stále nejen velice početná, ...

  • Overpower – Greatness Within

    19.9.2014

    Kaša

    Overpower - Greatness Within

    Přestože thrashové retro je aktuálně v plném proudu a frčí snad všude na světě, tak Overpower si řekli, že se přidají k těm, kteří to dělají trošičku jinak. Pochopili, že cpát se mezi nespočet stejně znějících part nemá žádný smysl, takže si prošli seznam svých oblíbených interpretů a vedle Metallicy se jim začaly objevovat party jako Pantera, Machine Head a třeba i pozdější Sepultura. Tedy spolky, které svůj vrchol zažily v 90. letech a které svým způsobem předurčily nástup nu-metalového hnutí, když začaly hrát takový pomalejší a zemitější thrash metal, pro nějž se velmi rychle ujalo označení groove metal. Kraťoučký výlet do historie mi odpusťte, ale přišlo mi to jako nejjednodušší způsob, jak hned v úvodu uvést potenciálního posluchače do děje hry jménem “Greatness Within”, kterou rozehráli Overpower. Ještě ...

  • Necroart – Lamma sabactani

    18.9.2014

    Zajus

    Necroart - Lamma sabactani

    Už pohled na obal “Lamma sabactani” ve vás možná vyvolá dojem, že dnešní recenze bude o albu, jež byste svým dětem pouštět nechtěli. Sama kapela k obalu dodává, že jejím úmyslem bylo “nakopat prdele konformistů a trendařských křesťanských metalcoristů” (mírně cenzurovaná verze) a mně nezbývá než říci, že to opravdu funguje. Zatímco samoúčelné kresbičky polorozpadlých mrtvol na obalech death metalových alb mě nechávají chladným a fotky téhož na obalech alb grindcorových mi přijdou přinejmenším nevkusné (a ani jedno ve mě nevyvolá chuť k poslechu alba), drsný a přesto chytrý obal “Lamma sabactani” na mě jednoduše zapůsobil. Dokonce bych zde viděl paralelu s hudbou, v obou případech totiž Necroart používají relativně běžné a staré prostředky, které nikoho nevyděsí, k dosažení působivého a atmosférou nasáklého výsledku. Necroart, šestice muzikantů ...

  • Guilty as Charged – Leap of Faith

    18.9.2014

    Kaša

    Guilty as Charged - Leap of Faith

    Tak schválně, mrkněte se na ten příšerný obal, který “zdobí” prvotinu z továrny jménem Guilty as Charged, a řekněte, co byste od alba očekávali. Podprůměrný heavy/power metal pochybného původu, který si za úkol zadal citovat všechny své oblíbené kapely? Jo, já taky, ale přestože ten heavy metal tam je, tak je spojen spíš s thrash/groove metalem, takže je výsledek přeci jen o nemalý kus zemitější a poctivější porcí tvrdé kytarové hudby, než jak se na první pohled může zdát. Belgičané Guilty as Charged na své prvním album nakonec museli čekat dlouhých sedm let, a přestože před pěti lety vydali EP “Boxed In”, tak tou opravdu určující nahrávkou je pro ně teprve “Leap of Faith”, na základě něhož se dá udělat slušný obrázek o tom, kam má tahle parta namířeno.

  • Amberian Dawn – Magic Forest

    17.9.2014

    Ježura

    Amberian Dawn - Magic Forest

    Jsou kapely, u kterých je vcelku problém, když člověk nezná starší tvorbu případně není zvyklý na muziku, jakou ti dotyční hudebníci tvoří – a to zejména v případech, když má ten člověk recenzovat nějakou novou desku oné kapely. Pak je to v lepším případě docela fuška, než tomu přijde na kloub, a v horším případě z toho rovnou vyleze blábol s nulovou vypovídací hodnotou. Vím, o čem mluvím, taky už se mi to párkrát přihodilo… Jenže pak jsou kapely, u kterých stačí, aby recenzent slyšel jen pár taktů, které nějakým nedopatřením dolehly z koncertního sálu až k výčepu, kde onen hypotetický pisálek nasává, a předem ví, jak to bude znít a jak vysoko na stupnici kvality se může přibližně pohybovat deska, o které má něco napsat. Tušíte správně, Amberian Dawn spadají ...

  • Gars – Gdy agresja rodzi spokój

    15.9.2014

    Atreides

    Gars - Gdy agresja rodzi spokoj

    Alternativa v Polsku je posledních několik let čím dál výraznější a zejména post-metal/hardcore a atmosférický sludge zažívá v čele s Blindead, Obscure Sphinx a dalšími spolky zlaté žně. Není proto divu, že tamní scéna postupně vzkvétá a plodí přinejmenším kvalitní spolky. Dnes recenzovaní Gars se řadí přesně do tohoto proudu a nutno podotknout, že nejsou naprostými nováčky, nýbrž fungují už od roku 2008 a hlásí se již s třetím albem. A ačkoliv je novinka “Gdy agresja rodzi spokój” mým prvním setkáním s kapelou, vážně uvažuji, že se podívám i po starších počinech, protože jestli jsou tak dobré jako tahle deska, za poslech rozhodně stojí. Nechci vás tu zbytečně krmit omáčkou okolo, takže jen stručně zmíním, že Gars je pětihlavá atmosférická saň z Trojměstí (konurbace měst Gdaňsk, Gdyně a Sopoty).

  • Opeth – Pale Communion

    14.9.2014

    Kaša

    Opeth - Pale Communion

    Dlouhá léta se zdálo, že vše, na co švédští progresivci Opeth sáhnou, se změní ve zlato. Už jejich raný vývoj nenasvědčoval ničemu jinému. Ještě předtím, než se ocitneme v letošním roce, si tedy pojďme jen tak letmo projít jejich diskografii, aby i ti, kteří doposud tuto partu míjeli, měli alespoň částečnou znalost toho, co všechno vydání “Pale Communion” předcházelo. Jak už jsem nakousnul, hned první alba Opeth byla svým způsobem předurčením k tomu, co Mikael Åkerfeldt se svou družinou předváděl v mnohem úspěšnější podobě po několik dalších let. Neříkám, že “Orchid” a “Morningrise” byla již svého času velká alba, na něž se všeobecně pohlíželo jako na klenoty progresivně extrémního metalu (koneckonců jsem v té době byl s hudbou zcela někde jinde, takže s jistotou to říci ani nemohu), ale už na svých prvních ...

  • Faithsedge – The Answer of Insanity

    13.9.2014

    Zajus

    Faithsedge - The Answer of Insanity

    Pro začátek dnešní recenze již poněkolikáté sáhnu ke svému oblíbenému tématu řazení hudby do žánrů. Rád bych se však pozastavil nad něčím jiným, než je škatulkování samotné. Budu mluvit o způsobu, jakým jsou jména žánrům přiřknuta, a také o tom, proč jen některé názvy mohou obstát v souboji s časem. Pokud jde o žánry čistě abstraktní, jako třeba death metal či black metal, asi těžko můžeme říkat, že postupem času ztratilo jejich pojmenování na výstižnosti, jelikož samotná slovíčka death či black nikdy nijak zvlášť přesná v popisování hudby nebyla. Pak jsou tu však pojmenování o něco specifičtější a ty své stárnutí v zásadě vždy rychle podléhají. Tak třeba alternative a heavy metal: první z nich je nejrádiovější, druhý pak z dnešního pohledu jeden z nejměkčích metalových směrů. O progresivním metalu ani nemluvě, progrese ...

  • Aghor – Necrolivonica

    12.9.2014

    Kaša

    Aghor - Necrolivonica

    Pokaždé, když nám do redakce přijde k recenzi death metalový počin od naprosto neznámé kapely, tak se obávám generické záležitosti, která v sobě skrývá všechny nezbytné ingredience, jež tento styl učinily tím, čím dnes je, ovšem vše je tak nějak jednotvárné a nezajímavé. Možná to není úplně zdravý přístup, ale věřte, že po těch desítkách alb, jež jsem slyšel a tohle splňují, už to ani jinak nejde. Nejinak tomu bylo i u estonských Aghor, jejichž letošní výtvor “Necrolivonica” je jejich prvním studiovým albem. Před ním se tahle skupina, jejíž vznik se datuje k loňskému roku, zmohla na demosnímek “Awe! Demon(n)”, takže jsem nečekal žádné zázraky a spíš se obával dalšího obyčejného deathového nářezu bez vlastního výraziva. A tak se taky stalo. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, Aghor se snaží svou jinak ...

  • Wrong – Pessimistic Outcomes

    11.9.2014

    H.

    Wrong - Pessimistic Outcomes

    Dvojice muzikantů, která stojí za tímto projektem, nepatří mezi žádné nováčky a vodami španělského undergroundu brázdí již nějaký ten pátek, nicméně jméno samotných Wrong je poměrně nové. Kapela vznikla v roce 2012 a hned následující rok, tzn. ten loňský, vypustila do světa svůj dlouhohrající debut “Memories of Sorrow”. Ten jsem já osobně slyšel pouze letmo, nepřišel mi úplně marný a jistě zde byl cítit nějaký potenciál Wrong do budoucna, zároveň však nebyl ničím extra výjimečným – což byl ostatně také důvod, proč jsem mu tehdy příliš času nevěnoval. Trvalo to pouhých 14 měsíců a už je venku nástupce s názvem “Pessimistic Outcomes”. To není zrovna dlouhá doba, takže by bylo tak nějak logické neočekávat nějak zvlášť velký posun od “Memories of Sorrow”, ...

  • Nachtmystium – The World We Left Behind

    10.9.2014

    H.

    Nachtmystium - The World We Left Behind

    Zámořští black metalisté Nachtmystium vlastně nefungují nijak zvlášť dlouho (z obecného hlediska). Vznik se totiž datuje do roku 2000 – i za tak relativně krátkou dobu, jakou je 13 let, si ovšem kapela okolo Blakea Judda vybudovala kultovní status jedné z nejdůležitějších kapel americké black metalové školy, olemovaný několika skvělými deskami, drogovými excesy a mnohdy nepříliš velkou spolehlivostí a ripoffy. Když ovšem loni v létě začalo natáčení sedmého dlouhohrajícího počinu, už tehdy Judd hovořil o tom, že by mohl být poslední vůbec. To se nakonec potvrdilo v polovině listopadu, kdy Blake Judd oficiálně Nachtmystium rozpustil (proto jsem říkal 13 let, ne, že bych neuměl počítat) s tím, že ona poslední deska s velice příhodným názvem “The World We Left Behind” vyjde posmrtně na jaře následujícího roku a že ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy