Recenze

  • N.K.V.D. – Hakmarrja

    29.4.2015

    H.

    NKVD - Hakmarrja

    NKVD je zkratkou Народный комиссариат внутренних дел, v přepisu z azbuky do latinky taktéž Narodnyj komissariat vnutrennich děl, v překladu Lidový komisariát vnitřních záležitostí. Šlo o státní orgán v Sovětském svazu, který existoval v letech 1934–1946 a jehož činnost byla poměrně široká a obsáhlá, nicméně obecně NKVD proslula především v roli státní policie v éře J.V. Stalina a především jako organizace, jež spravovala tzv. gulagy, což byl systém koncentračních a pracovních táborů v tehdejším Sovětském svazu, jimiž prošlo několik miliónů lidí, přičemž mnoho z nich (odhady se pohybují od jednoho milionu až nad 10 miliónů) nepřežilo. A právě tuto zkratku, kvůli níž vznikl onen první odstavec, tedy NKVD, si do svého názvu před nějakými deseti lety vetkl projekt z Francie, v jehož čele stojí jistý L.F, který od této doby pouští do světa industriálně black ...

  • Vyre – The Initial Frontier Pt. 2

    28.4.2015

    H.

    Vyre - The Initial Frontier Pt 2

    Před nějakou dobou u nás vyšla recenze na počin „The Initial Frontier Pt. 1“ od německé kapely Vyre… ačkoliv, ono to není zas tak nedávno, vlastně to za chvíli bude už rok a půl. Jak již onen název alba – „The Initial Frontier Pt. 1“ – napovídá, šlo pouze o první část vícedílného, vzájemně provázaného celku, na jejíž pokračování v podobě „The Initial Frontier Pt. 2“, s nímž Vyre vyrukovali v prosinci loňského roku, se podíváme nyní. Než tak ale uděláme, dovolím si v krátkosti připomenout, kdo to ti Vyre vlastně jsou a také o čem v kostce pojednávala ona první recenze, jelikož vzájemné srovnání takto propojených počinů je takřka nutností a jelikož nejsem tak naivní, abych žil v přesvědčení, že máte archiv Sicmaggot nastudovaný tak podrobným způsobem, ...

  • The Neal Morse Band – The Grand Experiment

    27.4.2015

    Zajus

    The Neal Morse Band - The Grand Experiment

    Na úvod dnešní recenze si krátce procvičíme matematiku, ale nemusíte se ničeho bát. Počty jsou to opravdu neškodné. Neal Morse je nesmírně plodný autor. Jeho prvním výrazným počinem byl debut Spock’s Beard v roce 1995 a od té doby je k nezastavení. Za posledních 20 let sám napsal těžko uvěřitelných 24 alb. A myslím opravdu napsal, jeho kapely Transatlantic a Flying Colors, v nichž na psaní podílejí (alespoň papírově) všichni členové, vůbec nepočítám. Jeho alba nejsou krátká, v průměru mají lehce přes hodinu. I bez kalkulačky je tak jasné, že Morse produkuje od roku 1995 ročně okolo 75 minut hudby. A to je sakra hodně. Jistě, značnou měrou se na výsledku podílí jeho série křesťanské rockové hudby, kterou zkušený mazák určitě sází z rukávu bez námahy a o které navíc beztak ...

  • Negură Bunget – Tău

    26.4.2015

    Onotius

    Negura Bunget - Tau

    Musím se přiznat, že napsat něco kloudného na úvod recenze o rumunské Neguře Bunget začíná být čím dál tím těžší. Koneckonců stačí se podívat na začátek libovolného slohového útvaru na našich stránkách, který o této atmosféricky black metalové kapele pojednává, a hned vám musí být jasné, že jakkoliv mohu prahnout po originalitě, pro kontext je nezbytné zmínit jednu podstatnou faktografickou informaci. Po roce 2009 zbyl z původní sestavy, jež vydržela beze změn více jak deset let, jediný člen a zatímco zbylé dvě třetiny založily kapelu Dordeduh, bubeník Negru se zkrátka rozhodl pokračovat pod původním jménem. I přestože samozřejmě nelze považovat personální změny za něco nepřijatelného, ve chvíli, kdy se v krátkém časovém horizontu vystřídá většina hudebníků a navíc takto podivným způsobem, člověk se těžko zbavuje pocitu jisté ztráty identity uskupení. Stín těchto událostí ...

  • Deivos – Theodicy

    25.4.2015

    Kaša

    Deivos - Theodicy

    Psát úvody na polské death metalové kapely už bude za chvilku skoro stejné klišé jako v případě italské power metalové scény, takže si tentokrát odpustím citaci velkých jmen polské death metalové scény z její historie, protože stejně všichni víte, koho bych zmiňoval. Rovnou skočíme na novinku “Theodicy” z pera Deivos, respektive na kapelu samotnou, protože navzdory mým očekáváním, že se jedná o mladou skupinu, která se teprve hledá, toho Deivos za sebou mají již dost. Vznik této pětice se datuje k roku 1997, ačkoli v té době se jednalo o trojici, z jejíchž řad zůstal do dnešních dní v sestavě Deivos pouze kytarista Tomasz Kołcoń, k němuž se v následujících letech nabalovala sestava, až se v roce 2010 ustálila do současné podoby příchodem vokalisty Angelfuckera.

  • Zaria – Po poti življenja

    24.4.2015

    H.

    Zaria - Po poti življenja

    Občas se stane, že člověk udělá nějakou věc, které později lituje, a kdyby bylo možné vrátit čas, klidně by ho vrátil, aby ji podruhé neudělal. Třeba si vylejete držku na festivalu a pak ve škarpě prochrápete nějakou kapelu, na niž jste se těšili. To se stává poměrně běžně a já sám mám ve svém portfoliu hned několik takových srandiček. To byl však jen jeden příklad z mnoha – a jistě by se našly i mnohem horší věci. Třeba když kývnete na recenzi alba jako “Po poti življenja”. Ono to asi není fér to vyhlásit hned takhle ze začátku recenze a už vůbec není fér to vyhlásit takhle zkraje bez jakýchkoliv argumentů, ale nemůžu si pomoct – tohle album je totální píčovina. Jestli recenze čtete kvůli tomu, že hledáte tipy ...

  • Motor Sister – Ride

    23.4.2015

    Kaša

    Motor Sister - Ride

    No vidíte, začalo to jako nevinný nápad Scotta Iana a jeho manželky Pearl v souvislosti s oslavou životního jubilea kytaristy legendárních thrash metalistů Anthrax a na světě máme novou superskupinu čítající samá velká jména. Vraťme se ale o nějaký ten rok zpět. Scott Ian o sobě tvrdí, že byl vždy velkým fandou americké kapely Mother Superior. Tria z Kalifornie, které má svém kontě desítku řadových alb a které během své kariéry spolupracovalo třeba jako instrumentální doprovod Henryho Rollinse. A dostal tak nápad pozvat dnes již nefunkční partu, jež ukončila svou činnost v roce 2011, na oslavu svých narozenin a společně si zajamovat a zahrát jeho oblíbené písně z repertoáru Mother Superior. Slovo dalo slovo a voilà, výsledkem je nová kapela jménem Motor Sister. Je třeba ...

  • The Agonist – Eye of Providence

    22.4.2015

    nK_!

    The Agonist - Eye of Providence

    O kanadské melodeathové kapele The Agonist se v poslední době mluvilo opravdu hodně. Nejen v souvislosti s novou deskou jménem “Eye of Providence”, ale hlavně kvůli loňskému odchodu dosavadní zpěvačky Alissy White-Gluz. Alissa se rozhodla kapelu opustit a zaplnit uvolnivší se post frontwoman u žánrových kolegů Arch Enemy. Nejsem si jist, zda udělala dobře. Opustit skupinu, která kolem sebe tvoří stále početnější zástupy fanoušků a má svou hudbou solidně našlápnuto, na úkor sice legendárních, ale už tak trochu vyčpělých Arch Enemy? Nebudu soudit, každopádně na její místo nastoupila Vicky Psarakis. Zvolit náhradu za Alissu určitě nebylo lehké, protože její projev je jistě docela těžké substituovat. Přeci jen krom svěžích hudebních nápadů táhl poslední dvě alba kupředu právě její hlas. Zvládá bezproblémově čisté i growlové party. Vicky ...

  • Graveyard After Graveyard – Hellhound on My Trail

    21.4.2015

    Kaša

    Graveyard after Graveyard - Hellhound on My Trail

    Ten Rogga Johansson je vážně nezmar, protože když už si člověk myslí, že má těch svých kapel, bočních projektů a různých vedlejšáků dostatek, tak on si vždycky najde něco nového. Netvrdím, že sleduji každou notu, kterou kdy napsal, ovšem minimálně Paganizer a Revolting mám naposlouchané celkem obstojně, takže jsem celkem zíral, když se zpoza jména Graveyard After Graveyard vyklubalo další působiště prostřednictvím kterého plive mezi fanoušky ty svoje jedy. Graveyard After Graveyard jej prezentuje v trošku thrashovějším hávu, což však neznamená, že by zanevřel na svůj oblíbený death metal, takže výsledek je značně agresivní kombinace obou stylů. Samotní Graveyard After Graveyard se narodili relativně nedávno a svým novým EP “Hellhound on My Trail” navazují na loňský debut “Bagged and Dragged ...

  • In Other Climes – Left Over

    20.4.2015

    Kaša

    In Other Climes - Left Over

    Ačkoli k tomu zdařilý obal svádí, tak pod pokličkou “Left Over” francouzských In Other Climes se neskrývá brutální death metalová náplň plná krve, vnitřností a jiných neveselých témat, ovšem zbystřit by měli okamžitě všichni fanoušci metalického hardcoru, protože tahle pětice si pro hladové fanoušky nachystala své třetí album a hned na úvod vyzradím, že to je zatraceně zdařilá žánrová placka, která si svou trošku pozornosti zaslouží. In Other Climes jsou celkem ostřílení týpci, protože loni oslavili deset let existence a na letošní rok si nachystali třetí studiovou nahrávku, která navazuje na debut “The Final Threat” z roku 2008 a o čtyři roky mladšího nástupce “Empty Bottles & Wasted Nights”. Kapela se navíc chlubí, má za sebou koncertní zkušenosti po boku takových jmen jako Hatebreed, Entombed či Walls ...

  • The Prodigy – The Day Is My Enemy

    19.4.2015

    Zajus

    The Prodigy - The Day is My Enemy

    V roce 1999 vyšel americký film “Matrix”, který nás bude dnes zajímat zejména kvůli svému soundtracku. “The Matrix: Music from the Motion Picture” bylo bezpochyby jedním z nejúspěšnějších alb s filmovou hudbou vůbec. Není ostatně divu, spíše než soundtrack bychom ho mohli nazvat našlapaným výběrem rockové a elektronické hudby. Díky němu jsem poznal více zajímavých hudebníků a kapel než ze všech ostatních soundtracků dohromady. Jak asi tušíte, The Prodigy byli jedněmi z nich. Nevybral jsem však hudební doprovod “Matrixu” jen ze sentimentálních důvodů. Jeho vydání se totiž datuje nedlouho po zrodu “The Fat of the Land”, jednoznačně nejúspěšnějšího alba The Prodigy. Není divu, s hity jako “Smack My Bitch Up”, “Breath” či “Firestarter” přinesli The Prodigy v roce 1997 nefalšovaně agresivní elektroniku do mainstreamu.

  • My Dying World Mako – My Dying World… and Life!

    18.4.2015

    H.

    My Dying World Mako - My Dying World and Life

    O poloostrově Krym ležícím na severu Černého moře bylo v poslední době slyšet především díky místní politické krizi, o níž jistě všichni máte ponětí, pokud jste tedy poslední rok nestrávili v jeskyni bez kontaktu s vnějším světem. Evidentně však existují i lidé, kteří si navzdory nestabilní situaci dokážou najít čas k tomu, aby se věnovali hudbě. Jedním z nich je i jistý Sergey Tereshchenko, rovněž známý též jako Mako, pocházející z městečka Krasniy Mak na jihu poloostrova. Tento poměrně mladý muzikant v roce 2013 založil projekt s názvem My Dying World Mako a právě v jeho rámci se pustil do realizace svých hudebních potřeb, výsledkem čehož se stala debutová deska “My Dying World… and Life!”, jež vyšla v listopadu 2014. Kromě samotné hlavní postavy se na ní podíleli ještě další dva lidé, a sice jistý Shadow na kytaře ...

  • Ignis haereticum – Luciferian Gnosis

    17.4.2015

    H.

    Ignis haereticum - Luciferian Gnosis

    Musím se přiznat, že jihoamerické pojetí metalu – především tedy těch extrémních subžánrů, byť do jisté míry to platí pro metal obecně – mi nikdy příliš nesedělo. Vždy se mi zdálo, jako kdyby byl i přístup místních kapel k tvorbě vlastní hudby takový “fanouškovský”. Možná to nějakým způsobem souvisí i s onou pověstnou jižní horkokrevností, ale jako by zde obecně vítězila spíše chuť hoblovat a takový řekněme jednodušší přístup nad snahou o inteligentní pojetí hudby, hrou na atmosféru nebo pokusy o dosažení jisté originality. Možná jsem se jen až doposud špatně rozhlížel, měl jsem smůlu a narážel pouze na kapely tohoto druhu, nicméně taková je má osobní empirická zkušenost. A vzhledem k tomu, že onen druhý zmiňovaný přístup mi je vnitřně bližší, není divu, že mám v Jižní Americe opravdu ...

  • Nightwish – Endless Forms Most Beautiful

    16.4.2015

    H.

    Nightwish - Endless Forms Most Beautiful

    S nadsázkou by šlo říct, že na alba Nightwish najdete jen dva typy recenzí – od nesoudných fanoušků, kteří kapelu vychvalují za všech okolností, a od zarytých odpůrců, kteří ji naopak haní za všech okolností. Já nejsem ani jedno. Možná by se hodilo říct, že jsou mi Nightwish docela lhostejní, ale to by asi nebylo to správné slovo, protože lhostejnost by znamenala, že mám tu skupinu jednoduše na salámu a vůbec se o ni nezajímám, jenže skutečnost je taková, že její tvorbu znám. Papírově bych měl vlastně tuhle finskou mašinu na prachy vlastně nesnášet, ale abych řekl pravdu, nijak mi nevadí a jednou za uherský rok nastane speciální konstelace hvězd, kdy si nějaký ten song od nich pustím i zcela dobrovolně. Můj pohled na Nightwish je tedy, dovolím si ...

  • 36 Crazyfists – Time and Trauma

    15.4.2015

    nK_!

    Původem aljašská metalcorová kapela s prapodivným jménem 36 Crazyfists (podle filmu Jackieho Chana) vydala letos své sedmé studiové album. Nejsem si jist, kolik čtenářů tato informace zvedne z židlí, protože pokud jsem obeznámen, v České republice nejde o kdovíjak známou či oblíbenou partu. Ani nemám zdání, zda u nás 36 Crazyfists už někdy vystupovali živě. Tak či tak, po pěti letech je venku novinka nesoucí název „Time and Trauma“. Přiznám bez mučení, že doposud jsem od 36 Crazyfists slyšel jen pár let starý singl “Bloodwork” a jejich hudba mi vždy připadala taková hodně stejná a bez přidané hodnoty. Což si tedy nemyslí široké zástupy fanoušků, kteří je na sociálních sítích vychvalují a nekriticky vynášejí do nebes. Nové album je podle nich jedno z nejlepších a vrací kapelu zpátky ke kořenům. ...

  • Horncrowned – Defanatus (Diabolus adventus)

    14.4.2015

    H.

    Horncrowned - Defanatus Diabolus adventus

    Je vcelku zřejmé, že v dnešní době nemůže být každá hudební skupina ryzí originál. Právě proto si originality v muzice cením jako máločeho jiného, avšak jsem si vědom toho, že rozhodně není jednoduché jí dosáhnout. Mám pro to tedy pochopení a myslím, že fakt, že mám v oblibě i nejednu kapelu, jež nějakým vizionářstvím zrovna neoplývá, je toho dostatečným důkazem. Chci tím říct, že muzika rozhodně nemusí být nutně originální, aby byla dobrá a zábavná. Nepopírám ovšem, že s nulovou invencí a absolutní absencí vlastního ksichtu je mnohem pravděpodobnější, že to dobré a zábavné nebude. Třeba takoví Horncrowned by o tom mohli povídat… Ptáte, co jsou to ti Horncrowned vlastně zač? Je to jihoamerická čtveřice, která sídlí v hlavním městě Kolumbie a odsud ...

  • Decline of the I – Rebellion

    13.4.2015

    H.

    Decline of the I - Rebellion

    Jsou formace, u nichž se jen těžko recenze začínají jinak než suchými fakty o tom, kdo v nich hraje. Francouzská smečka Decline of the I je přesně tímhle případem, protože jen těžko lze neříct, že hlavní postavou tohoto projektu je A.K. Ptáte se, co to jako má být za týpka? Dobrá, tak ještě jednou a pomaleji… A.K., někdy též známý jako Judicael, je poměrně činorodý francouzský muzikant, který má za sebou účinkování hned v několika black metalových, které sice nepatří mezi nejsvítivější hvězdy hudebního nebe, přesto však mají v žánrovém undergroundu vybudované více než solidní jméno. Předně jsou to Vorkreist, jejichž je A.K. po sebevraždě baskytaristky LSK posledním zakládajícím členem. Touhle formací to ovšem rozhodně nekončí – před několika lety se náš muzikant přidal rovněž k Merrimack, dále ...

  • Steven Wilson – Hand. Cannot. Erase.

    12.4.2015

    Kaša

    Steven Wilson - Hand Cannot Erase

    Myslím si, že Steven Wilson je díky své pracovitosti a výsledkům již taková osobnost, že nemusím nijak představovat, jakými cestami se jeho kroky ubíraly až k jeho současné pozici, kdy je kolem něj budována (a troufám si říct, že právem) silná aura nositele odkazu progresivního rocku a umělce, který je schopen tento hudební styl v širší rovině předvést masám, aniž by z toho činil záležitost jen pro hrstku oddaných posluchačů, kteří si rádi pustí staré desky Camel či Genesis. Právě taková totiž je jeho čtvrtá sólová deska s podivným názvem “Hand. Cannot. Erase.”, jež navazuje na dva roky starého předchůdce. Širšímu publiku otevřená, přesto zakořeněná v jádru progresivního rocku, jak jej tento britský sympaťák na svých vlastních albech představuje. Vždy, když v posledních letech poslouchám nový ...

  • Taran – Taran

    11.4.2015

    H.

    Taran - Taran

    Black metalového zla údajně není nikdy dost, a tak tu máme další undergroundovou smečku z polské provenience. Jakkoliv ovšem Taran nemají zrovna zaběhnuté jméno a mohou tím pádem působit jako mladá a nezkušená kapela, ve skutečnosti to až takoví začátečníci nejsou, přestože svůj dlouhohrající eponymní debut vydali až nyní. Ve skutečnosti má totiž tato polská čtveřice odkrouceno již více jak dekádu, během níž toho však – a to je pravda – moc nevydala. Nicméně jak se říká, lepší pozdě nežli vůbec, tak se pojďme podívat na to, jak onen debut dopadl. Reklamní letáky se všem snaží namluvit, že jsou Taran v polském podzemí údajně kultovní kapelou, já bych si ovšem dovolil odhadovat, že to budou spíš jen kecy.

  • Syn ze șase tri – Stăpîn peste stăpîni

    10.4.2015

    H.

    Syn ze sase tri - Stapin peste stapini

    Osobně dávám přednost tomu, když můžu psát recenze na nová alba kapel, jejichž předchozí tvorbu nějakým způsobem. I když třeba v samotném článku na přímé porovnání novinky s jejími předchůdci nemusí dojít, člověk si prostě je trochu jistější, když má přehled. Nicméně bohužel ne vše může člověk znát a bohužel ne vždy je čas a vůle před recenzí prostudovat i to, co ta která skupina vydala v minulosti. Ne, že by pro mě, byla rumunská formace Syn ze șase tri úplně novým pojmem, o němž jsem v souvislosti s novinkou „Stăpîn peste stăpîni“ slyšel poprvé. Naopak jméno téhle symfonicky black metalové party ze západorumunského Temešváru (nebo také Timișoara, preferujete-li původní názvy) registruji již delší dobu rámcovou představu o tom, co to je za muziku, jsem měl, ale až doposud jsem jaksi ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy