Recenze

  • Tomorrowillbeworse – Down the Road of Nothing

    20.5.2014

    Atreides

    Tomorrowillbeworse - Down the Road of Nothing

    V poslední době trpím dost nepěkným předsudkem – který je ale vzato kolem dokola docela pochopitelný, neboť člověk se tak obvykle vyhne hromadě hudby, kterou ve většině případů nechce slyšet. Tak nějak jsem se naučil, že cokoliv, co se vyznačuje přehnaným názvem, obvykle mívá barvitější obal než obsah, který naopak stojí většinou za starou belu. Ať je to již jméno zbytečně zkomolené, přehnaně emocionálně zabarvené, případně až příliš vyumělkované (dobře, to je hodně subjektivní, ale hádám, že víte, co tím myslím), zkrátka cokoliv, co zní dost divně nebo trve evil na to, aby mohlo už jen názvem přitáhnout případného posluchače, je pro mě ve většině případů varovným majáčkem. Přesně z toho důvodu jsem se měl na pozoru i před Tomorrowillbeworse, kteří mi ukázali, že předsudek je pořád jen ...

  • Sebastian Bach – Give ‘Em Hell

    19.5.2014

    Kaša

    Sebastian Bach - Give 'Em Hell

    Trvalo to dlouho, než se bývalý frontman glam metalových Skid Row, Sebastian Bach, postavil na vlastní sólové nohy. Vlastně více než deset let, protože od svého odchodu v roce 1996 se na pořádný autorský počin pod jeho jménem čekalo až do roku 2007, kdy vyšlo jeho třetí oficiální sólové album, které je obecně považováno za jeho sólový debut, protože první dva počiny vlastně ani nestojí za řeč. “Bring ‘Em Bach Alive” z roku 1999 sice přineslo pět nových studiových skladeb, ovšem zbylé dvě třetiny stopáže jsou živé verze nejslavnějších písní z období jeho působení v řadách Skid Row a následující “Bach 2: Basics” je zase kompilace coverů z různých tributů, kde se Sebastian předvedl coby zpěvák, takže nová píseň vlastně žádná. Po letech působení v divadle, televizi a kdo ví, kde ...

  • Norse – Pest

    18.5.2014

    H.

    Norse - Pest

    Je to svým způsobem docela zábavné, ale i když se Norse jmenují Norse, tak to nejsou Norové… dokonce nejsou ani ze severu… vlastně dokonce nepocházejí vůbec ze severní polokoule naší planety. Norse jsou totiž Australané… a aby to byla ještě větší sranda, tak samozřejmě nesídlí v severní části kontinentu, ale v té jižní. Dost ovšem bylo zeměpisu, pojďme na hudbu. Já osobně jsem se se jménem Norse poprvé setkal prostřednictvím jejich druhé desky “All Is Mist and Fog”, která vyšla v listopadu 2012 vlastním nákladem. A ve skutečnosti to vlastně bylo o dost zajímavější, než by člověk čekal. Když se řekne, že někdo kombinuje death metal a black metal, tak asi většina z nás nepomyslí nic o nějaké přehnané originalitě, ale i přesto Norse dokázali, že lze v tomto relativně úzkém rámci ...

  • Triptykon – Melana Chasmata

    18.5.2014

    H.

    Triptykon - Melana Chasmata

    Patříte-li mezi pravidelnější čtenáře našeho skromného plátku, asi už to dávno víte, protože tohle jsem tu už v průběhu těch let psal asi tak padesátkrát, ale pro jistotu to ještě jednou zopakuji i pro nově příchozí a náhodné kolemjdoucí, ať máme čistý stůl – pokud bych měl vyjmenovat muzikanty, k nimž mám ten největší respekt, Thomas Gabriel Fischer, lídr Triptykon (a Celtic Frost a Hellhammer), by se umístil na nejvyšších pozicích. Až na naprosté výjimky (třeba jako přešlap “Cold Lake” z roku 1988) absolutně uctívám všechno, pod čím je tenhle člověk podepsaný, a jeho tvorba jednoduše patří do té nejužší a nejlukrativnější sorty toho, co můžu označit svou úplně nejoblíbenější muziku. Je ovšem pravda, že si Fischer tuhle pozici bezesporu zaslouží, hudebně i tím, co má ...

  • Ritual Aesthetic – Decollect

    17.5.2014

    H.

    Ritual Aesthetic - Decollect

    Tohle je recenze, která by formálně s tím, jak to tu máme nastavené, asi měla spíš patřit do minirecenzí, kam sypeme nahrávky mimo náš základní žánrový rozsah. I když na druhou stranu, v tomhle případě asi záleží trochu na úhlu pohledu… Ritual Aesthetic je totiž elektronická muzika… v základě. Ne úplně bezvýznamnou část zvuku ovšem tvoří i industriální metal. Kapel, které ve své tvorbě spojují tvrdou elektroniku (a tím myslím opravdovou elektroniku, ne jenom jeden rádoby industriální sampl) a tvrdý metal, vlastně není zas tak málo. Z těch, o nichž se tu už alespoň trochu psalo, lze jmenovat třeba Francouze Herrschaft, feťácký cirkus Psyclon Nine (zdravím Nero Belluma… ještě pořád mi dlužíš desku, ty parchante… snad ten fet za moje prachy aspoň chutnal) nebo třeba Dawn of Ashes. ...

  • The Body – I Shall Die Here

    17.5.2014

    Atreides

    The Body - I Shall Die Here

    Kapely, z jejichž poslechu mám respekt, bych spočítal zhruba na prstech dvou rukou. Většinou jde o uskupení, kterým jde o víc než o hudbu samotnou, spíš o její prožití do posledního tónu. Prožití tělem, kdy vám brutální muzika tak propláchne uši, že na to jen tak nezapomenete, stejně jako prožití duševní, které ve vás zanechá hluboký přesah, to něco, co vás fascinuje, ale ne vždy tomu rozumíte. Přesně do téhle škatule kapel se řadí i americké duo The Body, jež nás už nějaký ten pátek zásobuje těžkotonážním sludgem. Jenže i to jim přijde málo, takže spřáhli síly s Haxan Cloakem, mágem dark ambientu a dronu, a vypustili do světa desku “I Shall Die Here”. Loňská deska “Christ, Redeemers” se vyznačovala hlavně těžkou, hypnotickou atmosférou, z níž prosvítají čisté sbory a smyčcové party coby ...

  • Delain – The Human Contradiction

    16.5.2014

    Ježura

    Delain - The Human Contradiction

    Ať už si o Delain myslíte cokoli, nedá se jim upřít dlouhodobé a poctivé úsilí, díky němuž jméno kapely stále roste. Jestli tedy před pěti lety mohli být rádi, že je s sebou na turné vzala větší kapela a na koncertu oslovili pár lidí, dnes už za sebou mají nějakou tu šňůru v pozici headlinera, jejich jméno vešlo v obecnou známost a smýšlí se o nich jako o solidní žánrové kapele. Poslední deska “We Are the Others”, se kterou Delain konečně dosáhli viditelného úspěchu, mě sice minula, ale tím spíše zajímavé bude srovnání s počiny staršími, které jsem onehdá sjížděl celkem poctivě… Rozdíl je to vážně nepřehlédnutelný, a to z jednoho prostého důvodu – od vesměs pohodové a chytlavé muziky, která však sem tam docela koketovala s kýčem případně na ní byla znát ...

  • Janvs – Nigredo

    15.5.2014

    H.

    Janvs - Nigredo

    Janvs (nebo také Janus, chcete-li) patří k těm skupinám, o jejichž existenci a +/- i hudebním směřování mám už delší dobu nějaké ponětí, ale doposud jsem se ještě nedokázal donutit k tomu, abych se na jejich tvorbu podíval podrobněji. A to i navzdory pocitu, že by se mi to mohlo líbit. Pokud jste na tom stejně a muziku Janvs doposud podrobněji neznáte, alespoň se na to poprvé podíváme spolu. Takže hurá na věc… Janvs fungují nějakých deset a hned v roce 2004 přišli se svým prvním demosnímkem “Nigredo”, který zde nezmiňuji náhodou, protože jak se záhy ukáže, tahle nahrávka dnes pro nás bude důležitější, než se na první pohled může zdát. Tak či onak, uběhla další tři léta a Italové přišli s dlouhohrajícím debutem “Fvlgvres” a hned následující rok s druhou deskou “Vega”. Poté se opět na šest let ...

  • Austrian Death Machine – Triple Brutal

    15.5.2014

    Kaša

    Austrian Death Machine - Triple Brutal

    Patříte k fanouškům starých akčních klasik z osmdesátých let, v nichž excelovala rakouská hora svalů známá též jako Arnold Schwarzenegger? Určitě jo, na těhle filmech z ohraných VHS kazet vyrůstal snad každý klučina, kterému je aktuálně víc než dvacet let. O tom, že filmy jako “Terminátor”, “Komando” nebo “Predátor” jsou dodnes nepřekonatelné kulty, nehodlám diskutovat a zřejmě bych si tak padl do noty s Timem Lambesisem, jinak frontmanem As I Lay Dying (v poslední době též znám jako ten týpek, co si objednal a plánoval vraždu své manželky), jehož fascinace těmito filmy a jejich ikonickým hlavním představitelem vygradovala až do té fáze, že si založil parody one-man kapelu Austrian Death Machine, která i přes aktuální vězeňskou indispozici ústředního mozku vydává své třetí album “Triple Brutal”. Bohužel se čím ...

  • Emmure – Eternal Enemies

    14.5.2014

    Thy Mirra

    Emmure - Eternal Enemies

    Dlouho jsem se na tuhle desku těšil, dlouho jsem se odhodlával k recenzi ve strachu, aby můj obvyklý spánkový deficit neovlivnil nepříznivě hodnocení pro mě tak zásadního alba. Asi by bylo předem nutno říct, že jsem velký fanda Emmure. Velký. Což znamená, že mám jejich logo vytetované na pravém předloktí. Jasný? Tak fajn, teď se můžu pustit do naprosto objektivní a nezkreslené recenze nové desky “Eternal Enemies”. Tato parta z newyorského Queensu je totiž jakousi zvláštní veličinou ve spektru metalových kapel. Zjednodušeně řečeno, každý, kdo o nich někdy slyšel, si velice rychle vytvoří silně vyhraněný názor – začne je buď nenávidět, nebo milovat. Ke které skupině se řadím já, to asi není třeba zmiňovat. Pokud si čtenář vzpomene, že na přelomu tisíciletí existoval dnes již prehistorický žánr nazvaný nu-metal, jistě ...

  • Trollfest – Kaptein Kaos

    14.5.2014

    Atreides

    Trollfest - Kaptein Kaos

    Trollfest je přesně tou kapelou, ke které člověk ani kolikrát neví, jak má vlastně přistupovat. Jejich počínání po očku sleduji zhruba od jejich třetí řadovky “Villanden” a nikdy jsem nevěděl, co si o nich vlastně myslet. Počátky byly i na regulérní trolling bez okolků dost na hovno. Následující deska “En Kvest For Den Hellige Gral”, jakkoliv se na ní začali přibližovat “profesionálněji” míněné tvorbě, mi pořád přišla dost taková nijaká, jako by se Trollfest nemohli rozhodnout, co vlastně chtějí dělat. Až z ukázek z předposlední “Brumblebassen” jsem nabyl jakž takž dojmu, že se Trollfest dostali do polohy, kterou znám v menší míře třeba od “jmenovců” Finntroll – odlehčený folk metal, který si s nadhledem dělá srandu sám ze sebe, přitom ale není vůbec pitomý, spíše naopak. A tak jsem se rozhodl, že na novince “Kaptein Kaos” ...

  • Řezník – Bateman / Muzeum mentálních kuriozit

    13.5.2014

    H.

    reznik_bateman_muzeum

    Řezník už patří nějaký ten pátek k poměrně známým postavičkám českého undergroundového rapu… tedy, pardon, horrorcoru, ale upřímně jsem nikdy nijak zvlášť nepochopil, jaký je v tom vyjma textů rozdíl, přijde mi to odlišné asi tak jako grindcore od goregrindu. Ale to je vedlejší, přednější je fakt, že Řezník, někdy též známý jako M.Engele, zásobuje posluchače již pěkných pár let deskami, ať už sólovými, nebo s kolegou DeSadem v rámci kapely Sodoma Gomora, s níž ostatně v loňském roce vypustili parádní placku “Éra déra”. Aktuálně Řezník vydal novou sólovku, dokonce rovnou dvojalbum “Bateman / Muzeum mentálních kuriozit”, nicméně v tomto případě je už situace poměrně jiná a nejedná se o desku, kterou zachytí jen “pár” fandů jako v případě předcházejících počinů. Museli byste poslední půlrok strávit ...

  • Albinö Rhino – Albinö Rhino

    12.5.2014

    Kaša

    Albinö Rhino - Albinö Rhino

    Albinö Rhino neboli “albínský nosorožec” je docela zajímavé jméno pro kapelu, co říkáte? Přestože jsem googlil jak mourovatý, tak se mi nikde nepodařilo vypátrat, co se za tímto krokem ze strany kapely skrývá, takže to vypadá, že budeme muset každý použít svou vlastní představivost a domněnky. Ale o název kapely samozřejmě nejde, to jen tak na úvod, aby řeč nestála a než se dostanu k věci. Tato trojice z finských Helsinek se během čtyř let svého fungování představila loni debutem “Return of the Goddess” a nyní, s krátkým časovým odstupem deseti měsíců, hází pánové na stůl eponymní novinku “Albinö Rhino”, na níž se podíváme. Začnu tím pozitivním, což je hudební směřování, kterým se Albinö Rhino ubírají. Míchat dohromady stoner a doom metal je přesně to, co by se mi teoreticky hudebně mělo ...

  • V/A – Cold Wind Is the Promise of a Storm: Post-rock PL compilation vol. 2

    11.5.2014

    Skvrn

    V/A - Cold Wind Is the Promise of a Storm

    Pakliže náš skromný hudební plátek sledujete dlouhodoběji, hádám, že vaše oko nepřehlédlo několik recenzí na klasické řadovky, EP a sem tam i na nějaký ten split. Drtivá většina kompilací se však našim řádkům vyhnula. A ono není moc divu… jasně, třeba takové tributy jsou fajn věc, zvlášť když onou uctívanou onu uctěnou kapelu máte rádi. Nicméně častěji se v kompilacích prostě neděje nic nového. Docela často to končí tak, že se na disk jen natáhnou starší písničky jednoho či více interpretů, trocha bonusového materiálu a ono si to se štěstím pár die-hard fandů obstará. Almanach “Cold Wind Is the Promise of a Storm: Post-rock PL compilation vol. 2”, čítající hned dvacítku skladeb, mapuje polský post-rock. Ten má podle všeho čas od času odbočit k bahnitému sludge nebo black ...

  • Sonata Arctica – Pariah’s Child

    11.5.2014

    Ježura

    Sonata Arctica - Pariah's Child

    Sonata Arctica patří (nebo aspoň patřili) mezi největší esa finského melodického metalu se vším, co s tím souvisí. Předloňská deska “Stones Grow Her Name” však nechala mnohé z dosavadních příznivců stát s nevěřícným výrazem na tváři, protože z dřívější naléhavosti nezbylo skoro nic a tah na bránu vystřídala retardovaná sluníčkovost, tedy celkem spolehlivý zabiják kvalitní muziky. Stručně řečeno to album nebylo dobré a léta mu na kvalitách nikterak nepřidala. Do té doby suverénní postavení kapely tedy začalo vykazovat povážlivé trhliny a na letošní novinku “Pariah’s Child” se zákonitě upíraly nejedny oči, v nichž se zračila jasná otázka – dodají Sonata Arctica po přešlapu jménem “Stones Grow Her Name” opět kvalitní desku, nebo jen urychlí svůj pohyb po šikmé ploše? Protože jste se stejně nejdřív koukli na hodnocení, nemá smysl si tu hrát na nějaké ...

  • Scamp – The Deadcalm

    10.5.2014

    Kaša

    Scamp - The Deadcalm

    Dám vám teď jednu kvízovou otázku bez možností, která je určená primárně fanouškům dánské scény a moderního metalu soilworkovského střihu. Pamatujete si jméno Michael Bøgballe? Vsadím se, že pár z vás určitě tuší, nicméně pro ten zbytek mám uklidňující zprávu, abyste si to nebrali, protože i já na něj zapomněl, takže vám osvěžím paměť a dávám k dispozici velkou nápovědu jménem Mnemic. Správně, Michael zpíval na prvních dvou albech této moderní úderky a od té doby jako by se po něm slehla zem, takže jsem čuměl jako puk, když jsem jeho jméno uviděl v sestavě Scamp. No jo, musela mi pomoct až ta personální soupiska, čili přiznávám, že jsem jej z alba prvně vůbec nepoznal, protože zas tak vytříbený sluch opravdu nemám. Aby nebylo mýlky, tak Scamp ...

  • Twilight – III: Beneath Trident’s Tomb

    10.5.2014

    H.

    Twilight - III: Beneath Trident's Tomb

    Kdyby se na to těch muzikantů někdo zeptal, tak by samozřejmě prohlásili, že jim je to u prdele, ale osobně bych se klidně vsadil, že si minimálně alespoň jednou řekli, že si pro svou kapelu asi měli vybrat jiné jméno než zrovna Twilight. Rok po vzniku projektu a pár měsíců po vydání stejnojmenného debutového alba “Twilight” v roce 2005 totiž vyšel první knižní díl populární série stejného názvu. Kromě názvu a původu ve Spojených státech amerických ovšem tyto dvě záležitosti nikterak nesouvisí… pokud by si totiž někdo v očekávaní soundtracku k upírské teenage blitce pustil tenhle Twilight, o němž se nyní budeme bavit, asi by se z toho posral… Ve skutečnosti totiž jde (nebo lépe řečeno šlo – činnost již byla definitivně ukončena) o superprojekt, v němž se sešla elita zámořského black metalu a ...

  • Toolbox Terror – Bind Torture Kill

    9.5.2014

    Ježura

    Toolbox Terror - Bind Torture Kill

    Zjišťuji, že jsem za poslední dobu recenzoval tolik ničím nevyčnívajících death metalových desek, že mi už nějak dochází zásoba úvodů, takže pokud by vám připadalo, že jsou to pořád ty samé žvásty, asi nebudete daleko od pravdy. Nicméně předpokládám, že recenzentovy bolístky asi nebudou důvodem, proč jste klikli na tuhle recenzi, tak toho radši nechám a začnu znovu a trochu lépe. Táááákže… Dneska se podíváme na album “Bind Torture Kill”, které vyšlo v listopadu 2013 a které je pro italskou kapelu Toolbox Terror řadovým debutem. Milí Taliáni to spolu táhnou od roku 2007 a kromě jmenované řadovky mají na kontě už jen tři roky staré eponymní demo, takže asi není na místě očekávání zázraků. Naopak poměrně očekávatelná je ale death metalová smršť, o které už jen ...

  • Necrodeath – The 7 Deadly Sins

    9.5.2014

    H.

    Necrodeath - The 7 Deadly Sins

    Dovolím si tvrdit, že Necrodeath je kapela, na jejíž jméno snad musel narazit každý, kdo se nějakou dobu motá okolo extrémní muziky. Netvrdím, že je nějaká povinnost, aby každý fanda metalu znal jejich tvorbu od A do Z, ale jejich jméno asi většina z nás už zaslechla. Tahle italská smečka to totiž táhne už od poloviny 80. let a do dnešního dne vydala celkem jedenáct dlouhohrajících desek včetně té aktuální s názvem “The 7 Deadly Sins”. Já upřímně patřím přesně do té sorty lidí, kteří o existenci Necrodeath vědí už dlouhé roky, ale nikdy se jejich muziku nesnažili poslouchat. Tak nějak jsem vždy tušil, co bych měl od téhle skupiny čekat a v jakém konkrétním subžánru se pohybuje, ale to bylo asi tak všechno, Nemám tušení, proč tomu tak je, ...

  • Motorfire – Rising Fire

    8.5.2014

    Kaša

    Motorfire - Rising Fire

    U kapel, které vydávají svá alba pod křídly vydavatelství Metal Tank Records, má posluchač jednu jedinou jistotu, a sice že dostane do ruky oldschool jak vyšitý, který se nazajímá o aktuální postupy a trendy, ale hezky v klídku si jednotlivé skupiny drtí hudbu, kterou mají rádi, na které vyrůstaly a z níž si bez ostychu berou ta nejprovařejnější skladatelská klišé, jaká si jen lze představit. Pravda, někdy je výsledek lepší (Thraw), jindy zase horší (Vigilance), ale onen společný jmenovatel oldschool je stejný. Asi tušíte, že bych takhle nezačínal, kdyby další parta ze stáje (pardon, tady spíš garáže) tohoto labelu, Motorfire, nefungovala přesně podle toho, co doposud zaznělo, takže se pojďme pánům a jejich výtvoru “Rising Fire” mrknout pod kapotu. Motorfire je mladá pětice, která ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy