Recenze

  • Viza – Aria

    9.3.2014

    Thy Mirra

    Viza - Aria

    Na začátek recenze je potřeba říci: miluju crossovery v hudbě! Slovem crossover v tomto případě myslím nějakou neobvyklou kombinaci, jako když se v jednom sešitě potká Batman s Wolverinem. Miluju crossovery v hudbě, když se setkají vlivy dvou hudebních stylů, když se u Rage Against the Machine potkává hip-hopová rytmika s kytarovým drivem nebo se u Celldwellera snoubí čistota synťáků se zrnitostí kytar. Miluju to proto, že podobné projekty do striktního světa metalu, tj. dvě kytary, basa, bicí a zpěv, vnáší oživení v podobě elementů odjinud. Ve chvíli, kdy jsem poprvé uslyšel o kapele Viza, moje srdíčko zaplesalo, rock se tady potkává s východním folklórem, to bude super! Realita se ale ne vždy setká s očekáváním. V únoru jsem se dostal na jejich koncert v Rock Café a moc mě to nebralo, což jsem přisuzoval faktu, že jsem si je nestačil ...

  • The Unguided – Fragile Immortality

    9.3.2014

    Kaša

    The Unguided - Fragile Immortality

    To jsem si zas jednou naběhl na vidle, když sem se ujal vzít si na recenzi druhé album party, která si říká The Unguided. Ačkoli, abych nekecal, můžu si za to sám, protože jsem byl upřímně zvědavý na můj vlastní názor na toto album, jehož předchůdce s titulem “Hell Frost” jsem zde jako jedno z prvních mnou recenzovaných alb odměnil dnes až přehnanými šesti body, ale znáte to, každý nějak začíná… Je zajímavé, že to, co se před dvěma lety člověku zdálo jako tuctová kýčovitá deska, která i přesto dokázala slušně zabavit, se najednou jeví jako nechutná sračka, která nejenže nestojí za koupi, ale dovolím si tvrdit, že ani za tu krádež z internetových warezů, protože “Fragile Immortality”, jak zní název druhého alba této pětice, je skrz naskrz prostoupené hudební ...

  • Skindred – Kill the Power

    8.3.2014

    Ježura

    Skindred - Kill the Power

    Velšští Skindred jsou dost unikátní formací. Alespoň já tedy nevím o žádné jiné kapele, která by ve své hudbě míchala metal s reaggae plus další hromadu slabších či silnějších hudebních vlivů. Není tedy divu, že to Skindred docela šlape a určitě si nemohou stěžovat na nedostatečnou fanouškovskou základnu, což potvrzuje mimo jiné i skutečnost, že od založení kapely uběhlo už dvanáct let a pět řadových alb. A na poslední z nich, desku “Kill the Power”, se dnes podíváme trochu blíže. Jelikož až na pár výjimek nejsem s předchozí tvorbou Skindred obeznámen, čekal jsem od “Kill the Power” v zásadě jednoduchou záležitost, ve které se rytmické a úderné kytary prolínají s typickým reggae vokálem Benjiho Webbe, která se bude příjemně poslouchat a která zabaví – a “Kill the Power” má vlastně celkem naplnila, protože ...

  • Thou Shell of Death – Sepulchral Silence

    7.3.2014

    H.

    Thou Shell of Death - Sepulchral Silence

    Jméno estonského black metalového tria Thou Shell of Death by českému posluchači, který se nebojí sledovat i undergroundovou scénu, nemuselo být neznámé, protože kapela byla již několikrát hostem na našich domácích pódiích – v loňském roce se tu objevila na několika klubových koncertech a ještě rok předtím si pak zahrála na festivalu Hell Fast Attack. V loňském roce Thou Shell of Death vydali po jednom demosnímku a split albu s německými Wedard také svou první dlouhohrající desku s názvem “Sepulchral Silence” – nyní se podíváme na to, jak to vypadá. Co se hudební náplně týče, rozhodně se nejedná o nic vyloženě složitého nebo dokonce dříve neslyšeného. Ten model black metalu, s nímž se Thou Shell of Death jali sami sebe prezentovat, v zásadě rozhodně není ničím vysloveně originálním. Jaký ten recept tedy je? Muzika ...

  • Grenouer – Blood on the Face

    6.3.2014

    Kaša

    Grenouer - Blood on the Face

    Je to možná tak trochu nespravedlivé, ale od mladých začínajících kapel zpravidla nečekám vyloženě překvapivé výkony, takže už tak nějak střízlivě přistupuji k jejich albům s očekáváním standardní porce žánrově nijak oslnujícího přednesu, což je přesně ten přístup, s nímž jsem šel do loňského počinu ruské pětice Grenouer s titulem “Blood on the Face”. Jaké překvapení jsem pak zažil, když jsem nahlédl do diskografie a zjistil, že poslední album je již sedmým počinem této party, která tak logicky nepatří mezi výtvory nedávné doby; historie Grenouer sahá až do počátku devadesátých let, kdy jako špinavá formace vezoucí se na vlně thrash/death metalu staré Sepultury šířila zkázu prostřednictím demosnímků s názvy “Death of a Bite” či “Fiery Swans”. Od té doby už uběhla pěkná řádka let a stejně tak se (i díky ...

  • Dhampyr – Withdrawals & Candy Heavens

    5.3.2014

    H.

    Dhampyr - Withdrawals & Candy Heavens

    O zámořském black metalovém duu Dhampyr jsem jaktěživ neslyšel, dokud u mě náhodou nepřistála jeho nejnovější nahrávka s názvem “Withdrawals & Candy Heavens”, a to si dovolím trochu neskromně tvrdit, že jistý minimální přehled na black metalové scéně ještě mám. Aniž bych chtěl drahého čtenáře jakkoliv podceňovat, rozhodně bych se nedivil, kdybych v tom nebyl sám, kdo o Dhampyr doposud neslyšel… jednoduše řečeno, příliš známé jméno to není. Přesto toho má tato dvojice, která se skrývá pod písmenky E. (baskytara) a H.L. (zpěv a zbytek nástrojů), za těch pár let, co se na scéně pohybuje, za sebou docela dost. Tedy, skoro vlastně až moc, chtělo by se říct… Budeme-li brát všemocnou metalovou encyklopedii jakožto relevantní zdroj informací, pak se vznik Dhampyr datuje do roku 2007, přičemž první počin se objevil ...

  • Ektomorf – Retribution

    5.3.2014

    Kaša

    Ektomorf - Retribution

    Status, v němž se aktuálně nachází maďarská úderka Ektomorf, by se dal svým způsobem označit za klasický. Téměř neměnný cyklus ohraničený jedním studiovým albem a jedním turné značí v případě této party jedno jediné, a sice že se skoro-pravidelným dvouletým odstupem tady máme v pořadí už deváté studiové album čtveřice, jejíž vznik by se trochu škarohlídsky dal připsat personálnímu rozkolu v řadách legendární Sepultury. Jakoby se parta kolem frontmana Zoltána Farkase nechtěla smířit s tím, že model, jímž Sepultura bořila hranice mezi groove/thrashem a etnickými prvky, je pryč, a začali tak drhnout vlastní verzi, která se jen tak mimochodem dosti výrazně podobá té, jíž v řadách brazilských velikánů razila bývalá ikona Max Cavalera. Nakolik je tento přístup v pohodě a nakolik se díky tomu dají považovat Ektomorf za relativně zbytečnou partu, ...

  • The Committee – Power Through Unity

    4.3.2014

    H.

    The Committee - Power Through Unity

    Ačkoliv by někoho mohla obálka desky “Power Through Unity”, názvy jejích skladeb nebo i další věci svádět k tomu, aby si myslel, že máme v případě mezinárodního projektu The Committee co do činění s nějakou extrémně pravicovou sebrankou, ve skutečnosti je asi tak na deseti místech na webu kapely napsáno, že The Committee nepodporují jakékoliv politické ideologie. V obligátním informačním letáku, který jsem společně s albem obdržel, je to vyznačeno tak velkým a tučným písmem, že asi vážně chtějí, abych to tu řekl, tudíž to říkám, aby všichni osvícení bojovníci, kteří žijí v přesvědčení, že kdo není anarchistický pankáč, je nácek, mohli v klidu spát, a abychom se mohli nerušeně věnovat muzice… Jak už bylo řečeno, The Committee je mezinárodní projekt. Potkávají se v něm čtyři muzikanti původem z Nizozemska, Francie, ...

  • Mayan – Antagonise

    4.3.2014

    Onotius

    Mayan - Antagonise

    Mark Jansen, skladatelský mozek nadějných holandských symfoniků Epica a někdejší kytarista dnes již neexistujících After Forever, se před dvěma lety rozhodl společně s klávesistou Jackem Driessenem (ex-After Forever) nahrát desku kombinující heavy metal s technickým death metalem a symphonic metalem, a tak vzniklo album “Quarterpast”, na němž se kromě Isaaca Delahaye a Ariëna Van Weesenbeeka (oba Epica, ex-God Dethroned) a Franka Schiphorsta, kteří doplnili stálou sestavu, podílelo mnoho hostů jako například Simone Simons z Markovy domovské kapely či Henning Basse ze Sons of Seasons. Deska nabízela dostatečně tvrdý, přitom však epický metal plný riffů, melodií a vyhrávek, který celkem šikovně ukázal tvář tvrdší symfonicky metalové opery s dominujícím growlingem, přesto byl trochu brzděn typicky powermetalovou produkcí Saschy Paetha. Ač měla hudba trochu evokující srážku takové ...

  • One Machine – The Distortion of Lies and the Overdriven Truth

    3.3.2014

    Ježura

    One Machine - The Distortion of Lies and the Overdriven Truth

    Jak známo, sestavy prakticky všech kapel se postupem času obměňují a jednotliví členové přicházejí a odcházejí. Samozřejmě pak není vůbec nic výjimečného, když se pár takových muzikantů bez angažmá navzájem dohodne a založí kapelu novou, ve které mohou zúročit své zkušenosti a vdechnout život vlastním hudebním vizím. Steve Smyth, který si v uplynulých letech prošel angažmá u Testament, Vicious Rumors nebo Nevermore, je přesně takovým muzikantem, a když dával dohromady kapelu One Machine, jejíž debut je předmětem dnešní recenze, sehnal k sobě další zkušené muzikanty, kteří mají za sebou působení třeba u Mercenary nebo Mnemic. Říkáte si, že je taková sestavička příslibem zajímavých věcí? To máte naprostou pravdu, takže je nejvyšší čas trochu si posvítit na to, jak ve světle těchto ne úplně malých očekávání deska ...

  • Frozen Hell – Rise!

    2.3.2014

    Ježura

    Frozen Hell - Rise

    Pochybuji, že by se mezi čtenáři našel někdo, kdo by neznal okřídlené rčení o tom, že teprve až peklo zmrzne, tak něco… Pokud bychom prohlásili všechny postuláty s tímto rčením spojené za pravdivé, vyvstává nám tu takřka nekonečná řada událostí, které se stanou, když peklo skutečně zamrzne, a věřím, že nejeden z těch, kterým třídní krasavice pod touto zákeřnou podmínkou přislíbila rande, v koutku duše vyčkává den, kdy se tak skutečně stane. Určitou naději těmto nešťastníkům přináší debutové EP “Rise!” mladé italské kapely Frozen Hell, jenže všichni, kdo už by se snad těšili, se mohou zase pěkně hodit do klidu. Z tohohle zmrzlého pekla vážně nic kloudného nekouká… Melodický death metal, pod jehož zástavou Frozen Hell táhnou do boje o přízeň publika, má v dnešní době to nejlepší už asi ...

  • Primal Fear – Delivering the Black

    2.3.2014

    Atreides

    Primal Fear - Delivering the Black

    Němečtí Primal Fear rozhodně nejsou neznámým jménem – na hudební scéně působí dobře sedmnáctým rokem a jejich letošní deska “Delivering the Black” je již jejich desátým počinem – což rozhodně není málo. Jeden by si mohl říct, že taková kadence alb se nutně podepíše na jejich kvalitě a myslím, že mi nikdo nemůže mít za zlé, když jsem od novinky nijak závratné kvality ani neočekával. Dobře odvedenou práci – to ano, stejně jako alespoň určitou míru chytlavosti. Ostatně, bylo by opravdu smutné, kdyby kapela ražení Primal Fear s devíti předešlými zářezy v diskografii posrala i tu řemeslnou stránku, což je u mě minimem, pod které by neměla klesnout snad žádná skupina, která chce něco vydat. Relativně nízko nastavenou laťku očekávání však pětice muzikantů hravě ...

  • Evil – Legenda neskrotných živlov

    1.3.2014

    H.

    Evil - Legenda neskrotných živlov

    Možná je to jen čistě subjektivní pocit, ale zdá se mi, že v posledních několika málo letech se v rámci československé scény značně navýšil počet opravdu vysoce kvalitních desek z black metalového podzemí – ostatně jenom loňský rok je toho důkazem a snad ani netřeba jmenovat, na která jména člověk naráží. V této chvíli je pro nás totiž důležitý fakt, že se svou trošku do mlýna v listopadu rozhodl přidat rovněž slovenský projekt Evil v podobě dlouhohrající prvotiny “Legenda neskrotných živlov”… Jak již bylo řečeno, formálně je “Legenda neskrotných živlov” velkým debutem Evil, pokud by si ovšem někdo nezasvěcený myslel, že jde tím pádem o mladou a nezkušenou kapelu, bude docela vedle. Evil totiž slovenským podzemím křižují již pěkných pár let a mají na svém kontě pěknou řádku nedlouhohrajících ...

  • Grand Magus – Triumph and Power

    28.2.2014

    Kaša

    Grand Magus - Triumph and Power

    Od doby, co mě před necelými dvěma lety Grand Magus svým tehdejším zářezem “The Hunt” doslova skolili na lopatky, jsem nelenil a velmi rychle jsem se dostal taky ke zbytku diskografie pro mě tehdy relativně neznámé trojice, o níž jsem nějaké to základní povědomí měl, ale prakticky jsem od nich neslyšel jedinou celou píseň. No, a protože, jak už to tak někdy bývá, se mi i ostatní alba Grand Magus velmi rychle zalíbila, na sedmou řadovku “Triumph and Power” už jsem se celkem dost těšil a přistupoval k ní s poměrně jasnými očekáváními. O hudební náplni nemohl být snad pochyb, takže vidina díla, na němž se heavy metalové základy spájí v jeden dokonalý celek se stoner-doomovými dozvuky, doplněný o velmi charismatický vokál Janneho “JB” Christofferssona, se mi samozřejmě vyplnila, ovšem hlavní byla očekávání kvalitativní. A ...

  • Loath – Total Peace

    28.2.2014

    Kaša

    Loath - Total Peace

    Ačkoli grindcore nepatří mezi mé nejoblíbenější žánry a s výjimkou posledních alb Napalm Death tuto hudbu vlastně ani nijak cíleně nevyhledávám, tak když se naskytne šance a já přeci jen k nějaké grindové desce přičichnu, odcházím z tohoto setkání zpravidla velmi spokojený, protože ta hudba prostě má něco do sebe (ne, že bych o tom doposud nějak pochyboval, ale z mého pohledu je to styl, na nějž prostě musím mít náladu, protože ne vždy je mi ona neurvalá rubanice po chuti). A nejinak je tomu i v případě Loath, což je kapela, o kterou bych v běžném denním shonu nijak nezavadil, ovšem když už nám tento promáč v redakci přistál, šanci recenzovat crust/grind z Finska jsem si tentokrát ujít nenechal. A nelituji. Troška omáčky na úvod, takže si představme, s kým vlastně ...

  • Astral Domine – Arcanum gloriae

    27.2.2014

    Kaša

    Astral Domine - Arcanum Gloriae

    Zajímalo by mě, čím jsou malí Taliáni kojení a co jim ve škole tlučou do hlavy za klíny, že si nedají pokoj a bez ustání zásobují celý hudební svět symfo/power/speed metalovými kapelami, jež by si svůj zvuk mohly dát pomalu patentovat, protože člověk už dopředu tuší, co od podobné party očekávat. Jasně, někdy je výsledek velmi dobrý, jindy zase vyloženě podprůměrný, ale v tom množství totožně znějících kapel už jaksi přestávám rozlišovat dobré od špatného a celá scéna se mi začíná slévat do jedné velké koule generické hudební produkce. Samozřejmě bych tak nezačínal, kdyby Astral Domine nebyli další z kapel, které patří do kategorie “jedni z mnoha” a jež se vezou (no, spíš se snaží svézt) na vlně úspěchů velkých Rhapsody of Fire, a právě jejich debutovému řadovému albu “Arcanum ...

  • Morguenstern – Тяжесть могильная

    26.2.2014

    H.

    Morguenstern - Tjazest mogilnaja

    Upřímně můžu hned na začátek prohlásit, že poslechu alba “Тяжесть могильная” jsem se vlastně trochu bál. Ruské kapely jsou vždycky trochu nevyzpytatelné, údajná žánrová škatulka horror punk / gothic metal ve mně důvěru vůbec nevzbuzovala a hodně blbý obal dílo zkázy jenom dokonal. Formace s názvem Morguenstern tedy z mého pohledu neměla výchozí pozici úplně nejlepší… možná je to malinko nefér, ale nemám důvod lhát, když to přesně takhle bylo… Historie Morguenstern začíná na samém konci 90. let, kdy formace vznikla a následně rovněž natočila také jeden demosnímek. Než ovšem stačilo dojít k něčemu dalšímu pořádnému, přichází v roce 2001 rozpad. Po mnoha letech bylo jméno Morguenstern v loňském roce opět oživeno a skupina konečně dala dohromady své debutové album, jímž je právě “Тяжесть могильная”.

  • Pergamen – Nuber atra

    26.2.2014

    H.

    Pergamen - Nuber atra

    Pergamen v tom českém black metalovém rybníčku sice plavou už nějaký ten pátek (byť část této doby pod lehce delším názvem Pergamen Luciferian), ale mezi úplně nejznámější jména na scéně zrovna nepatří. Což jim ovšem nikterak nebrání v tom, aby ve víceméně pravidelných intervalech zásobovali posluchače poctivými a rozhodně ne špatnými deskami. Ta předchozí se jmenovala “Per Somnum”, vyšla na sklonku roku 2011 a nyní se objevuje její pokračování s názvem “Nuber Atra”… V jistých ohledech “Nuber Atra” vcelku přesně pokračuje v tom, co bylo již na jejím předchůdci. Jedna z těchto věcí je zřejmá hned na první pohled… a opravdu myslím pohled, nikoliv poslech. Stejně jako “Per Somnum”, i novinka vychází v podobě netradičního A5 sešitu na šířku a stejně jako posledně, i nyní se jedná o velice pěknou práci, jež je sympatická ...

  • Folge dem Wind – To Summon Twilight

    25.2.2014

    H.

    Folge dem Wind - To Summon Twilight

    Francouzští Folge dem Wind by vlastně mohli být setsakra zajímavou kapelou. Ve své tvorbě se věnují jakémusi primitivnímu black metalu, nicméně ne primitivnímu co do hudebního výraziva, jelikož samotnou muziku bych tímto pojmem rozhodně neoznačil (byť žádné technické orgie Folge dem Wind samozřejmě nepředvádějí, přece jenom to není žádný progressive rock). Ona primitivnost tkví v samotné tematice Folge dem Wind, v jejímž rámci se kapela zaobírá právě dávným pohanstvím, primitivními a barbarskými rituály a podobnými věcmi. Nevím, jak je tomu u vás, ale pro mě osobně tohle zní vážně lákavě, s takovýmhle konceptem má u mě kapela pozornost zaručenou už předem, což je také případ Folge dem Wind, na něž jsem narazil pár let zpátky. Tehdy jsem si sehnal jejich druhou desku “Inhale the Sacred Poison” ...

  • Cynic – Kindly Bent to Free Us

    25.2.2014

    Onotius

    Cynic - Kindly Bent to Free Us

    Dám vám hádanku: je to technické a tvrdé jako Death, je to vzdušné jako Pink Floyd, využívá to modifikátorů vokálů, ale není to pop, nyní nahráli měkké, takřka art rockové album a na obalu mají strom života, ale nejsou to Opeth. Co to je za kapelu? Ach ano, vzpomínáte dobře, byl to důležitý rok pro progresivní death metal – 1993 a album “Focus”, které se hrdě postavilo vedle vycházejících “Elements” od Atheist a “Individual Thought Patterns” od Death a pomohlo definovat žánr. Správná odpověď zní samozřejmě Cynic, na jejichž kontě se momentálně urodil následník comebackového druhého alba “Traced in Air”, jenž nese název “Kindly Bent to Free Us”. Již dle prvních ukázek bylo patrné, že se deska ponese v krotším progressive/art/psychedelic rockovém až jazz fusion ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy