Recenze

  • Lacuna Coil – Broken Crown Halo

    8.5.2014

    Ježura

    Lacuna Coil - Broken Crown Halo

    Když by se měl sestavit pomyslný žebříček nejvěhlasnějších italských kapel rock/metalového ražení, Lacuna Coil by se dost určitě umístili na stupních vítězů. A ono také není divu, když – započítáme-li do toho i roky existence pod jinými názvy – to spolu táhnou už dvacet let a za tu dobu si stihli vybudovat jméno, jaké jim může závidět vskutku kde kdo. Od gothic metalu, se kterým sbírali úspěchy na přelomu tisíciletí, se Lacuna Coil postupně přesunuli do vod celkem neškodného, ale svérázného a hlavně pořád přitažlivého rock/metalu, s nímž to na lidi zkouší přibližně od alba “The Shallow Life” a podle všeho jim to tak naprosto vyhovuje. Od vydání předchozí desky “Dark Adrenaline” letos uplynuly dva roky, Lacuna Coil se hlásí s albem novým a vás určitě zajímá, jak se jim novinka “Broken Crown ...

  • Dark Days Ahead – North Star Blues

    7.5.2014

    Kaša

    Dark Days Ahead - North Star Blues

    Dark Days Ahead, kteří letos vydávají svůj nový studiový zářez “North Star Blues”, se zatím ještě nedostali do stádia, kdy by si člověk řekl, že to je zkušená parta, nicméně žádní mlíčňáci to taky nejsou. Na svém kontě mají jedno demo “Promo 2010” a dva roky starý debut “The Long Road South”, na nějž nyní navazují svým druhým studiovým počinem. Sice téhle pětici z Finska trvalo dlouhých sedm let, než se od svého vzniku v roce 2005 vydali zhmotnit své hudební nápady na fyzický nosič, ale pokud se oněch sedm let dělo to, co předpokládám, tedy že kapela koncertovala po všech možných čertech, jen aby se dostala na pódium, tak na novince to nese své ovoce, protože “North Star Blues” je velmi semknuté a Dark Days Ahead čistě jen ...

  • Lunatic Gods – Slnovraty

    7.5.2014

    H.

    Lunatic Gods - Slnovraty

    Lunatic Gods pro mě vždy bývali jednou z nejzajímavějších slovenských kapel… vlastně bych se je společně s Algor v žádném případě nebál označit za svou nejoblíbenější formaci od našich východních sousedů. A čím pozdější období, tím víc se mi jejich nahrávky líbí – aniž bych chtěl snižovat kvality starších počinů, které jsou samozřejmě také velice dobré, obzvláště poslední dvě desky “Ante Portas” (2007) a “Vlnobytie” (2012) jsou z mého pohledu – nebojím se říct – skvosty natřískané fantastickými momenty. O to větší byl ovšem šok, když začátkem loňského roku skupinu opustil kytarista Hirax, zakladatel a dosavadní hlavní skladatel i textař. Například obě výše zmiňovaná alba stála především na jeho materiálu, takže rozhodně vyvstala otázka, jakou budou Lunatic Gods bez něj hudebně fungovat…

  • Morowe – S

    6.5.2014

    Zajus

    Morowe - S

    O polských Morowe je v poslední době hodně slyšet, přestože za sebou mají relativně krátkou historii a dnes recenzované “S” je jejich teprve druhým řadovým albem. Důvodů může být několik a jistě neuškodí je pro začátek recenze připomenout. Přestože jméno Morowe na hudební scéně nemá dlouhou historii, samotní umělci za ním stojící ji mají naopak solidní. Z dlouhého seznamu kapel, kterými tito pánové (společně, i každý sám) prošli, musím vyzdvihnout třeba Furia či Massemord. Obě zda na blogu ostatně sklidily zaslouženou chválu. Pokud se tak Morowe ještě nestihli osvědčit jako zdroj kvalitní hudby, lidé za nimi stojící tak učinili již před pěknou řádkou let. Druhým a možná důležitějším důvodem k velkým očekáváním je kvalita těch několika málo nahrávek, které kapela již vypustila. Debut “Piekło.Labirynty.Diabły” skončil zaslouženě v mnoha žebříčcích ...

  • Shrike – Sieben

    5.5.2014

    H.

    Shrike - Sieben

    V loňském roce se mi do přehrávače mimo jiné zatoulala nahrávka od jisté poměrně nenápadné (aspoň z mého ohledu, na lokální scéně okolo Berlína, odkud formace pochází, to možná bude jinak) německé kapely. Ta kapela se jmenovala Shrike a ta nahrávka zase “Hinab in die vertraute Fremdheit”. Osobně se poměrně rád přehrabuji v hromadě undergroundových black metalových počinů, protože jsem tak trochu naivní a pořád si myslím, že ten underground k black metalu patří a že se tam dá najít spousta opravdu skvělé hudby. A což o to, rozhodně je dost případů, které mě v tom docela utvrzují, nicméně zrovna Shrike se to moc netýkalo… Nebudu vás nijak lakovat, dneska už si z “Hinab in die vertraute Fremdheit” nepamatuju vůbec s výjimkou toho, že jsem to kdysi slyšel a že ...

  • Mortis Mutilati – Nameless Here for Evermore

    4.5.2014

    H.

    Mortis Mutilati - Nameless Here for Evermore

    Když se tu u nás bavíme o black metalu z Francie, většinou jde o onu unikátní avantgardní větev nebo alespoň o kapely, jež do své tvorby vkládají jakýsi nezaměnitelný francouzský feeling, který je odlišuje od žánrových uskupení z okolních zemí. Vedle toho ovšem ve francouzském podzemí existuje i poměrně početná black metalová scéna, jež se drží čistokrevného black metalového kopyta a páchá nefalšované hudební zlo (myšleno co do obsahu, ne nutně co do kvality, ačkoliv i takové případy samozřejmě jsou a bohužel jich není zas tak málo). A přesně do téhle sorty spadá rovněž projekt s názvem Mortis Mutilati… Mortis Mutilati je jednočlennou formací, kterou má na svědomí jistý Macabre. Nejedná se o žádného veterána, naopak – jestli dostupné informace nelžou, mělo by mu být 21 let. Asi tedy nikoho nepřekvapí, že ani Mortis Mutilati ...

  • Metsatöll – Karjajuht

    3.5.2014

    Atreides

    Metsatöll - Karjajuht

    Co se vám vybaví, když se řekne Metsatöll? Pro některé z vás jistě dobře známé jméno, jiným neřekne vůbec nic. Já donedávna patřil zhruba někam doprostřed – o kapele jsem věděl už dlouhou dobu, pokaždé od nich ale slyšel jen pár ukázek z alba a nikdy se k jejich pořádnému poslechu nedostal. Nějak jsem k tomu nikdy neměl důvod, ukázky mě nikdy neuchvátily natolik, abych zkusil nějakou desku zařadit do playlistu od začátku do konce – až do vydání aktuální desky “Karjajuht”. Pro našince takřka nevyslovitelný název alba skýtá téměř na vteřinu přesně pětačtyřicet minut, které pro mě byly de facto premiérou s touhle estonskou skvadrou. Rozhodně jsem od alba neočekával žádný průser, ale když jsem se nad tím hlouběji zamyslel, tak jsem došel k tomu, že vlastně ani nevím, co vlastně očekávám, vzhledem k tomu, že ...

  • Memories of a Dead Man – Ashes of Joy

    2.5.2014

    Kaša

    Memories of a Dead Man - Ashes of Joy

    Když se řekne francouzský moderní progresivní metal, tak mi v mžiku vyskočí na mysl pouhé dvě jména – Gojira a Hacride. Toť vše. Nyní můžu říct, že se má znalost této scény rozšířila o partu, která si říká Memories of a Dead Man a která letos vyrukovala s albem “Ashes of Joy”. Jen aby bylo jasno, tato jména nejsou hudebně naprosto identické a třeba tam, kde Gojira vykládá ten svůj těžkotonážní nářez groove metalem, tam sahají Memories of a Dead Man k melancholicky ambientním melodiím, jimž nechybí napětí, ale je to takové to tlumené napětí držené pod pokličkou. A jaké že “Ashes of Joy” je? Dobré. Dokonce velmi dobré. Vlastně tak dobré, že je možné, že si za pár let budeme o této čtveřici ...

  • Creinium – Project Utopia

    1.5.2014

    Kaša

    Creinium - Project Utopia

    Šestihlavá bestie jménem Creinium sice kráčí po světě teprve krátce, protože její vznik se datuje k roku 2012, nicméně i v tak krátké době je vidět, že pánové nijak nelení a po loňském čtyřskladbovém demosnímku “Modern World Tyranny” přináší další porci autorské tvorby v podobě EP jménem “Project Utopia”, jež sice pořád není vyloženě plnohodnotným albovým debutem (i když slušná půlhodinová stopáž k tomu může svádět), ale přesto je možné si na jeho základě udělat na tuto finskou partu obstojný názor, protože je z něj patrné, jak na tom Creinium jsou a kudy se v budoucnu nejspíš chtějí ubírat. Jinými slovy to mají v hlavě srovnané a k mému vlasatnímu překvapení nezní tento krátkohrající zářez nijak nevyhraněně a roztržitě, poněvadž přesně takový dojem jsem měl po letmém poslechu ukázky jedné ze skladeb. Protože jsem ...

  • Gamma Ray – Empire of the Undead

    1.5.2014

    Kaša

    Gamma Ray - Empire of the Undead

    Situace, v níž se již hezkých pár let, přesněji řečeno od roku 2001 a alba “No World Order”, Gamma Ray nachází, by se dala nazvat jako slepá ulička. Tato power metalová čtveřice předvedla to nejlepší ze svého umění v 90. letech a v aktuálním miléniu jako by se pouze snažila uhájit dříve získané pozice, a to tím způsobem, že se hlavní mozek Kai Hansen soustředí hlavně na to, jak dát dohromady album, které bude těžit ze zlatých let minulých, ale nebude to na něm příliš patrné, takže se snaží tvářit, jak jdou jeho Gamma Ray stále kupředu, ale opak budiž pravdou. Přesně tenhle dojem totiž mám z posledních čtyř studiových desek a novinka “Empire of the Undead” není žádnou výjimkou, protože hned po prvním poslechu jsem tušil, že tady něco smrdí… ...

  • Metalsteel – This Is Your Revelation

    30.4.2014

    H.

    Metalsteel - This Is Your Revelation

    Jen těžko byste pro čistokrevnou heavy metalovou kapelu našli více neobjevný a více klišé název než ten, který sama sobě dala tahle parta ze Slovinska. Metalsteel… ty vole, to je snad za trest. Metalsteel… sorry, ale nic víc provařeného už snad ani vymyslet nejde. Uznávám, že na jednu stranu je sice už jenom podle tohohle názvu naprosto jasné, co se tady bude dít, ale na tu druhou… člověk jako já se podívá, na obálce desky “This Is Your Revelation” uvidí kovového dráčka a velkým nápis Metalsteel a okamžitě se řekne, že tohle bude hovadina jak čuně… Naprosto otevřeně přiznávám, že přesně s tímhle předsudkem jsem k “This Is Your Revelation” opravdu přistupoval. Očekával jsem, že půjde o partu mladých slovinských cucáků, kteří si sotva dostali občanku, ihned ...

  • Narbeleth – A Hatred Manifesto

    29.4.2014

    H.

    Narbeleth - A Hatred Manifesto

    Jsou oblasti, které jsou pro metalovou hudbu poměrně typické a kde tahle muzika je už dávno naprosto běžnou záležitostí, což se týká především Evropy a Severní Ameriky. Pak jsou části světa, kde tento žánr zas až tak typickou záležitostí není, ale ve skutečnosti tu metalová scéna bují poměrně dost – do téhle sorty bychom mohli zařadit třeba Jižní Ameriku nebo velkou část Asie. No, a pak jsou tu oblasti, u nichž si člověk řekne, že tam snad pomalu ani nevědí, co to je kytara, natožpak aby tam hráli nějaký zlo metal. Není tedy divu, že když se k vám dostane kapela z takové země, berete to jako něco neobvyklého. Kuba je jednak zdomácnělý tvar českého křestního jména Jakub, jednak ostrovní stát v Karibském moři. ...

  • Dormin – Psykhe Comatose Disorder

    28.4.2014

    H.

    Dormin - Psykhe Comatose Disorder

    Existují desky tak jednoduché, že je klidně prokouknete už během prvního poslechu a na druhý vám v podstatě nemají co dát – a přesně tenhle typ alb já osobně nesnáším, protože dávám přednost tomu, když hudba na posluchače klade nějaké nároky a neotevře se úplně zadarmo. Na opačném pólu pak stojí nahrávky, které jsou naopak velice složité a jen stěží pochopitelné. To je sice z mého pohledu ta lepší varianta, nicméně jak se říká, zase by se nemělo nic přehánět… občas se totiž může stát, že je něco tak složité, že to prostě nepochopíte, i když takové věci máte rádi a o to pochopení se snažíte… “Psykhe Comatose Disorder” sice z pohledu oné složitosti zdaleka není úplně největší extrém a za svůj život jsem vcelku úspěšně dokázal vstřebat už ...

  • Evenoire – Herons

    28.4.2014

    H.

    Evenoire - Herons

    Italská pětice Evenoire v čele se zpěvačkou Elisou Stefanoni se poprvé v docela příznivém světle předvedla již na svém dva roky starém dlouhohrajícím debutu s názvem “Vitriol”. Nebudu vám nijak kecat, rozhodně nešlo o žádný vyložený zázrak, z něhož bych si káknul do textilu, ani nemohu tvrdit, že bych si z té nahrávky po těch dvou letech vybavil nějaký konkrétní motiv nebo písničku. Rozhodně si ovšem pamatuju, že šlo o poměrně příjemný počin, který se dal poslechnout bez sebemenších potíží, aniž by si člověk připadal jakkoliv blbě, že mu zase hrají nějaké pseudo metalové slaďáky. Matně si vybavuji, že “Vitriol” rozhodně nebyla bezchybná záležitost, ale že ta kombinace gothic a folk metalu nebyla v jádru vůbec marná – ostatně jsem sám svého času v dobovém hodnocení napsal, že v tom je potenciál ...

  • Black Label Society – Catacombs of the Black Vatican

    27.4.2014

    Kaša

    Black Label Society - Catacombs of the Black Vatican

    Zakk Wylde. Jméno, při jehož vyslovení by i ten méně zasvěcený posluchač měl zavětřit, že mluvíme o jedné z největších legend šesti strun, kterou na výsluní vystřelilo angažná u Ozzyho Osbourna, s nímž nahrál pětici studiových alb, “No Rest for the Wicked” počínaje a “Black Rain” z roku 2007 konče. Už během svého účinkování v Ozzyho doprovodné bandě se snažil odprostit od škatulky “ten Ozzyho kytarista”, které se už nejspíš nikdy nezbaví. Nejprve jížanským albem “Pride & Glory” stejnojmenného projektu a následně i svým debutovým a doposud jediným sólovým albem “Book of Shadows” se mu podařilo dokázat, že je to velmi schopný skladatel, který sice svými vokálními schopnostmi nedosahuje těch kytarových, nicméně po tolika letech, kdy stojí v čele své vlastní party, Black Label Society, už si ani nelze představit, že ...

  • Lux Occulta – Kołysanki

    26.4.2014

    H.

    Lux Occulta - Kolysanki

    Já osobně nejsem příliš velkým příznivcem comebacků. Možná jsem trochu staromódní a přespříliš zásadový, ale zastávám názor, že buď chce člověk hrát a hraje, nebo se na to má vybodnout definitivně. Jestli něco vyloženě nesnáším, tak je to situace, kdy kapela ohlásí rozpad a za půl roku s velkou slávou zase obnovu činnosti. Jak už tomu tak ovšem bývá, existují výjimky, u nichž návrat na scénu vítám s nadšením. Dnes si o jedné takové výjimce povíme. Lux Occulta byla (je) polská avantgardně metalová formace, i když s tím metalem už je to nyní diskutabilní. O tom si však povíme až o něco níže, protože nyní si musíme udělat obligátní historické okénko. Lux Occulta vznikli hluboko v 90. letech a zanechali za sebou čtyři excelentní desky. Přijde mi, že obecně jsou ...

  • Nyksta – Lieka tik sienos

    25.4.2014

    H.

    Nyksta - Lieka tik sienos

    Je takovým nepsaným, ale ve slušné společnosti poměrně dodržovaným pravidlem, že k debutujícím skupinám by měl být člověk trochu shovívavější, přihlédnout k nezkušenosti a naopak přejít nějaké případné dětské nemoci a nedostatky (snad s výjimkou toho, když jde o nový projekt nějakých echt protřelých mazáků). Jsou ovšem případy, kdy můžete být sebevíc shovívavější a tolerantnější, přivírat oči a hodnotit mírně, přesto to nijak nepomůže a ten výsledek je prostě blábol jak stehno i na poměry začínajících kapel. Naštěstí se však občas objeví i případ naprosto opačný – formace, jež už na své prvotině zní naprosto dospěle, propracovaně, chytře a začátečnické bolístky jsou jí cizí. U těchto debutujících skupin pak není sebemenší důvod to hrát na shovívavost nebo přivírání očí, protože jde o záležitosti, které s přehledem snesou vyšší nároky. ...

  • Turbo – The Fifth Element

    24.4.2014

    H.

    Turbo - The Fifth Element

    Řeknu vám upřímně, že když jsem rozbalil balíček, který jsem našel ve schránce, a vykouknul na mě nápis Turbo, orosil jsem se až na prdeli, protože jsem se samozřejmě lekl, že mi nějaký srandista poslal na recenzi to české Turbo, které už čtvrtstoletí objíždí vidlácké tancovačky, kde do zblbnutí drtí svojí veleslavnou vykrádačku Europe, s níž kariéra kapely stojí a padá… Hodně rychle se mi ulevilo, když jsem se podíval pořádně a zjistil, že se nejedná o české Turbo, nýbrž o Turbo polské. O tom, že u našich sousedů tahle skupina už dlouhé roky funguje, samozřejmě vím už nějaký ten pátek, nicméně jsem se nikdy neobtěžoval od ní cokoliv zkoušet… a i když je to blbé, dost dobře v tom hrálo roli i to, že Poláci sdílejí stejné jméno se zmiňovanými králi českého agro rocku. No, ...

  • Epitimia – (Un)reality

    24.4.2014

    Atreides

    Epitimia - (Un)reality

    Dnes opět začnu krátkým příkladem. Tak si pište zadání: Žijete v Petrohradu. Roku 2008 najdete parťáka vhodného k založení kapely. Vašimi hlavními mantinely jsou dva žánry – black metal a ambient. O rok později přiberete třetího člena, resp. členku, jež má na starost bicí a housle. Vaše sestava je kompletní a hudba je postupně vyspělejší a vyspělejší. Koketuje i s jinými vlivy, jako je post-rock, a občas experimentuje i v odvážnějších rovinách. Vzhledem k tomu, že už nejste úplná másla, se po několika vydaných albech rozhodnete stvořit něco velkého, něco, co jste ještě nikdy nevydali. Jak to uděláte? Odpověď, jak bych to udělal já, vám nedám. Namísto toho vám ale nabídnu odpověď v podobě recenze na desku “(Un)reality” od ruského tria Epitimia. To se očividně rozhodlo nahrát své životní dílo, ...

  • Nanaki – Afterlight

    23.4.2014

    Atreides

    Nanaki - Afterlight

    Před nedávnem jsme tu měli recenzi z lokality pro rockovou a alternativní hudbu značně netypické – z ostrova Man, který se nachází někde na půl cesty mezi Velkou Británií a Irskem. Dnes tu máme recenzi další kapely z tohoto ostrova – ačkoliv tentokráte nepůjde o zasněný dream pop jako v případě zebrofilních Postcode, nýbrž poctivý post-rock. Spojitost mezi oběma tělesy tu ovšem je – a to v rovině personální. Ačkoliv Nanaki před nějakou dobou fungovali coby šestičlenné těleso, v současnosti jde především o sólovku kytaristy Mikieho Daughertyho, který jinak působí především v Postcode. Ve svém vlastním projektu se ale může vyřádit po libosti a není omezován poměrně specifickým, silně atmosférickým mixem žánrů, který charakterizuje jeho domovskou kapelu. Pokud tedy Mikie své tvorbě trochu popustil uzdu, o čem “Afterlight” vlastně je? Hudebně vychází ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy